o uložení povinnosti bezplatně odstranit vady díla

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ č.j. 7 C 303/2022-150 ze dne 10.9.2024 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku bezplatně odstranit vady díla, „[adresa]“, realizovaného na pozemku parc. č. [Anonymizováno], ostatní plocha, nacházejícím se v obci a kat.úz. [adresa], a to konkrétně fotbalového hřiště na tomto pozemku, a to tak, aby zrnitostní složení vegetační vrstvy fotbalového hřiště splňovalo požadavky normy ČSN DIN 18035-4, aby tato vegetační vrstva měla vhodný poměr písku, ornice a rašeliny, zvláště, aby obsahovala dostatečné množství písku, aby byly jednotlivé složky této vegetační vrstvy dostatečně promíchány a vegetační vrstva byla homogenní, tak, aby fotbalové hřiště (jeho vegetační vrstva), bylo dostatečně propustné a umožňovalo vsakování povrchových vod (výrok I.), a že žaloba se zamítá co do návrhu na odstranění vady, jež měla spočívat v použití nevhodné frakce písku a odstranění nesouladu s požadavky normy ČSN 735910 (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku ve výši 58 572 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.) a že žalovaná je povinna „zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku, o jejichž splatnosti a výši bude rozhodnuto samostatným usnesením“ (výrok IV).

2. Soud prvního stupně skutkově uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byly, mimo jiné, stavební práce na fotbalovém hřišti [Anonymizováno], při kterých měla žalovaná zhotovit novou vegetační vrstvu hřiště a na ni položit travní koberec. V průběhu záruční doby byly zjištěny a reklamovány vady fotbalového hřiště projevující se jeho špatnou (nerovnoměrnou) propustností. Problém se přes snahu účastníků nepodařilo odstranit. Žalobce zadal pro účely posouzení vad zpracování Expertní zprávy u ČVUT – [Anonymizováno] a následně také znalecký posudek. Tyto potvrdily, že fotbalové hřiště trpí vadami majícími svůj původ v tom, že žalovaná nedodržela projektovou dokumentaci a ujednání smlouvy, svrchní vegetační vrstva nesplňuje požadavky normy ČSN DIN 18035-4, obsahuje vysoké procento jílovitých prachových částic a málo písku, nebylo také provedeno správné mísení materiálu pro vegetační vrstvu v míchacím zařízení, pročež tento materiál není homogenní. To vše vede k tomu, že při delších deštích neumožňuje vegetační vrstva hřiště dostatečné vsakování povrchových vod, na hřišti se drží voda, je podmáčené a nemůže být používáno ke svému účelu. V rámci reklamace žádal žalobce odstranění vad, tyto se však odstranit nepodařilo, a proto byla podána žaloba, kterou se žalobce domáhá bezplatného odstranění zjištěných vad.

3. Po právní stránce byl spor mezi účastníky posouzen tak, že mezi nimi byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla jakožto zhotovitel povinna provést dílo bez vad (§ 2615 odst. 1 o.z.), také obecná ustanovení o závazcích (§ 1914 o.z.) stanoví povinnost plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy. Žalovaná však dílo provedla zčásti vadně, neboť, jak bylo prokázáno, fotbalové hřiště, jakožto část mezi stranami sjednaného díla, nemůže po silnějších deštích sloužit svému účelu. Danou vadu spočívající v nedostatečné propustnosti svrchní vegetační vrstvy považoval soud prvního stupně za vadu podstatnou (§ 2002 odst. 1 o.z.), zakládající žalobci právo žádat po žalované odstranění vady opravou díla (§ 2106 odst. 1 písm. b) o.z. ve spojení s § 2615 odst. 2 o.z.) s tím, že stejné právo by žalobci náleželo i v případě, že by vada měla být považována za nepodstatnou (§ 2107 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2615 odst. 2 o.z.). V plynoucí sjednané záruční době 60 měsíců žalobce vady reklamoval a sdělil žalované, že žádá, aby dílo bylo opraveno. Podrobnosti byly sjednány v čl. 8 smlouvy. Bylo prokázáno, že žalobce vady žalované oznámil a dle soudu takto učinil včas při dodržení sjednaných lhůt. Namítala-li žalovaná, že vady byly vytknuty opožděně a právo žalobce na reklamaci je prekludováno, soud prvního stupně nepovažoval tuto námitku za důvodnou. Především vycházel ze smlouvy, kde bylo sjednáno, že takovouto námitku není žalovaná oprávněna vznést. Navíc dospěl soud prvního stupně po provedeném dokazování k závěru, že o nedostatcích vegetační vrstvy žalovaná věděla, byla na ně upozorňována svým subdodavatelem odmítajícím zprvu položit na ni trávník. Tedy i za předpokladu, že by se žalovaná uplatněné námitky opožděné reklamace nevzdala smluvně, nebyla by oprávněna ji použít i s přihlédnutím k ustanovení § 2112 odst. 2 o.z.

4. Důvodnými neshledal soud prvního stupně ani ostatní námitky žalované. Pokud jde o tvrzenou nezávaznost norem, strany jejich závaznost stanovily smluvně, žalovaná se ve smlouvě zavázala (čl. 6.1 a 6.5) k tomu, že dílo provede dle příslušných norem. Rovněž stavební povolení jako podmínku pro provedení stavby uvádí dodržení příslušných norem ČSN a smlouva v rámci rozsahu a způsobu provedení díla na stavební povolení odkazuje. Přitom právě skutečnost, že žalovanou použitý materiál do vegetační vrstvy nesplňuje nároky dané normou ČSN DIN 18035-4 stanovící požadavky propustnosti pro vodu a rozsah zrnitostního složení směsí pro vegetační vrstvu půdy pro sportovní plochy spatřoval znalec jako zásadní problém. Žalovaná se bránila proti uplatněnému nároku i tím, že s odkazem na zápis ze dne 31.8.2020 dovozovala, že se žalobce ve vztahu k fotbalovému stadionu po provedení aplikací technologie Verti-Drain záručních práv vzdal. Soud prvního stupně se ale ztotožnil s argumentací žalobce, že na základě tohoto zápisu nemohlo platně dojít ke změně smlouvy o dílo, přičemž omezení záruky by takovou změnou bylo. Vycházel z jasně smluvně dohodnutých pravidel pro možné změny smlouvy, kdy nebyly dodrženy ani formální, ani personální podmínky k uzavření dohody měnící smlouvu o dílo. Navíc nebyly dodrženy ani předpisy stanovící pro platnost uzavřené dohody její zveřejnění v registru (tak jak sama smlouva tyto podmínky dodržela a zveřejněna byla) a chybí i schválení změny Radou města. K této námitce tedy soud prvního stupně uzavřel, že žalobce se práv z odpovědnosti za vady nevzdal. Co se týče námitek, že pokud by dílo vůbec vady mělo, což žalovaná popírala, mohly by být způsobeny vadnou údržbou hřiště, nebo zásahem třetí osoby při provádění Verti-Drainu, či by měl být žalobce za takové vady odpovědný, neboť provádění díla řádně nekontroloval, ani tyto soud soud prvního stupně nehledal důvodnými. Z doplňujícího výslechu znalce ke znaleckému posudku bylo prokázáno, že ani nesprávná údržba, ani provzdušňování půdy strojem Verti-Drain, by na zjištěné vady neměla žádný vliv. Navíc žalovaná ani po poučení soudem netvrdila jiné konkrétní skutečnosti, které by byly možnou příčinou, či by měly vliv na žalobcem tvrzené vady. Pokud jde o zanedbání kontroly a možnou spoluodpovědnost za tvrzené vady, také zde zůstala tvrzení žalované přes poučení soudu nekonkrétní a soud prvního stupně uzavřel, že u žalobce jako laika, co se týče posouzení problematičnosti vegetační vrstvy a její propustnosti, nelze shledat opomenutí kontroly provádění díla, které by mělo vést k jeho spoluodpovědnosti za zjištěné vady. Kontrola způsobu provádění díla byla navíc stanovena jako oprávnění objednatele a nebylo ani tvrzeno, že by žalovaná stanoveným způsobem vyzývala žalobce ke kontrole a prověření prací a žalobce na takové výzvy nereagoval. Proto soud prvního stupně dovodil, že co do vad uváděných v soupisu reklamovaných vad pod č. 1, 2, 3, 5 a 6 je žaloba důvodná a ve výroku I. uložil žalované povinnost tyto vady odstranit. Ve zbytku (v rozsahu, který nebyl vyloučen k samostatnému projednání) soud prvního stupně výrokem II. žalobu zamítl. Podle výsledku řízení pak soud prvního stupně rozhodl „podle § 142 odst. 1 o.s.ř.“ o náhradě nákladů mezi účastníky a „podle § 148 o.s.ř.“ i o základu náhrady nákladů řízení státu. Výše těchto nákladů již stanovena nebyla.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání pouze žalovaná, a to v rozsahu jí nepříznivých výroků I., III. a IV. Meritorní zamítavý výrok II. naopak odvoláním napaden nebyl a jako oddělitelný již nabyl samostatně právní moci, takže nebyl předmětem odvolacího přezkumu (srov. § 206 o.s.ř.).

6. Žalovaná v odvolání předně namítala, že jí soud prvního stupně uložil plnění, které je neurčité a nevykonatelné, a navíc neodpovídá ani formálnímu, ani věcnému vymezení požadovanému v žalobě, ačkoli k žádné změně petitu nedošlo (nebyl dodržen postup dle § 95 o.s.ř.).

7. Dále staví obranu zejména na ujednání zachyceném v zápisu z jednání dne 31.8.2020, podle něhož po provedení tří aplikací Verti-Drainu měla záruka za podloží přejít na objednatele – město (žalobce). Nesouhlasí se závěrem o neplatnosti této změny pro nedostatek formy, personální nedostatky a nezveřejnění v registru smluv. Dovolává se závěru „spíše o platnosti než neplatnosti“ (§ 574 o.z.) a především § 582 odst. 2 o.z., neboť po naplnění sjednané podmínky (provedení třetí aplikace) již „došlo k plnění“, takže případnou neplatnost již nelze namítat. Dále dovozuje, že nelze trvat na formálních požadavcích, včetně registru smluv, „nad rámec“ zákonem připouštěné bezformálnosti. Personální nedostatek odmítá s poukazem na to, že místostarosta dle § 104 odst. 1 zákona o obcích zastupuje starostu, a jeho právní jednání je proto postaveno naroveň jednání starosty. Dále uplatňuje interpretační pravidlo obchodních zvyklostí (§ 558 odst. 2 o.z.) s tvrzením, že ve stavebnictví je běžné operativně a i neformálně sjednávat změny díla (změnové listy, protokoly z jednání), přičemž tuto praxi měly strany fakticky realizovat.

8. Na tuto linii navazuje námitka k následným zásahům do díla. Už samotná intervence třetí osoby do díla podle názoru žalované záruku a priori vylučuje (ve vazbě na § 2116 o.z. a na sjednané výluky), navíc konkrétní zákroky společnosti [právnická osoba]. pomocí stroje Verti-Drain mohly vady způsobit či prohloubit. Proti závěru soudu, že takové zásahy neměly na zjištěné vady vliv, odvolatelka namítá, že posouzení by vyžadovalo odbornou analýzu vlivu těžké techniky na stav hřiště. Tvrdí, že znalec neměl aprobaci k posouzení dopadů použité technologie a soud bez řádného odůvodnění odmítl doplnit dokazování alespoň odborným vyjádřením.

9. Samostatně pak rozvíjí námitku spoluzavinění objednatele. Ze smlouvy (právo kontrolovat provádění díla prostřednictvím technického zástupce; povinnost součinnosti zejména u prací následně zakrývaných) a ze zákona o obcích (§ 38) dovozuje vyšší míru odpovědnosti obce za dohled nad zachováním majetku. Soudní závěr, že šlo jen o právo, nikoli povinnost kontroly, považuje za formalistický a poukazuje na § 2630 o.z., podle něhož nese spoluodpovědnost i ten, kdo dodal vadnou dokumentaci, resp. ten, kdo měl provádění díla kontrolovat. To je podle žalované přiléhavé i proto, že změny oproti dokumentaci si vynutil sám objednatel. Ve vztahu k ČSN DIN 18035-4 odvolatelka namítá, že technické normy nejsou obecně závazné (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb.), jinak se vyžaduje smluvní ujednání, k němuž nedošlo. Pokud smlouva obecně požaduje provedení díla „v souladu s normami“, je dle žalované neurčité a má být vyloženo ve prospěch žalované, která smlouvu nepřipravovala, jako odkaz na normy zákonné, nikoli technické.

10. V rovině dokazování odvolatelka brojí proti neprovedení výslechů – dozoru zhotovitele a zástupce společnosti zajišťující míchání vegetační vrstvy. Argument, že tvrzení o „způsobu míchání“ jsou neurčitá, pokládá za nepřiléhavý. Podstatné podle žalované je, že míchání proběhlo odbornou firmou obvyklým způsobem zaručujícím parametry podloží; detailní popis metody míchání není nutné, a soud měl obecnější tvrzení ověřit výslechem.

11. Těžištěm sporu je pak existence vad, které žalobce prokazuje zejména posudkem [adresa] a posouzením [Anonymizováno]. Odvolatelka upozorňuje na zásadní časový odstup. Dílo bylo předáno 30.9.2018, místní šetření znalce proběhlo 6.5.2022. Mezi tím není evidence o stavu díla, přičemž organická povaha podloží a intenzivní denní užívání fotbalovou činností vedou podle žalované k podstatným proměnám materiálu v čase. Dále žalovaná opakuje, že opora posudků v technické normě je problematická pro její nezávaznost a že [jméno FO] se bez potřebné kompetence vyjadřuje i ke shodě s projektovou dokumentací. Jako podpůrnou námitku uvádí trvalé, plnohodnotné užívání hřiště po celou dobu, které je vnitřně rozporné s tvrzením o závažných vadách bránících řádnému užívání. Podle žalované měl být proveden nový posudek k datu rozhodnutí soudu prvního stupně, který by zohlednil „případné uzdravování“ podstatných vlastností trávníku. K tomu doplnila nově vypracovaný znalecký posudek, z něho vyplývá, že hydraulická vodivost podloží předmětného hřiště ve skutečnosti technické normě odpovídá. Proto žalobkyně navrhla zrušení rozsudku soudu prvního stupně.

12. Žalobce naopak navrhl rozsudek jako věcně správný potvrdit s tím, že nový znalecký posudek se zabývá jen hydraulickou vodivostí podloží, a to v březnu, tedy v jiné roční době, než byl vyhotoven předchozí posudek. Ten se zabýval tím, že v důsledku nehomogenní vrstvy a většího množství jílovitých částic se vlastnosti podloží mění, částice se spékají, vrstvy podkladu se vlivem tepla či chladu různě spojují a rozpojují, takže se hřiště chová jako šachovnice, kde na některých místech voda odtéká nedostatečně, zatímco na jiných naopak významně, takže povrch schne. Výsledky nového znaleckého posudku tak nic nemění na tom, že podloží hřiště je udělané vadně. K otázce technických norem žalobce zdůraznil, že odkaz na tyto normy obsahovala jak sama smlouva o dílo, tak i další dokumenty, na které smlouva odkazuje, zejména projektová dokumentace a stavební povolení.

13. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalované ve věci samé jako neopodstatněné.

14. K námitce, že soud prvního stupně nepřípustně přeformuloval navrhovaný výrok rozsudku, odvolací soud poznamenává, že žalobce řádně uvede, čeho se domáhá, i tehdy, jestliže žaloba žádný návrh konkrétního výroku rozsudku neobsahuje, pokud kdekoli v žalobě přesně, určitě a srozumitelně označí (tak, aby to bylo možné z obsahu žaloby bez pochybností dovodit) povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu, tedy požaduje-li, aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva. Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí, a případným konkrétním návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při formulaci výroku rozhodnutí však soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového hlediska) to, čeho se žalobce žalobou domáhal, což soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu dodržel. K tomu lze odkázat na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, např. sp. zn. 21 Cdo 909/2003 nebo 30 Cdo 4427/2011, z novějších pak sp. zn. 23 Cdo 3117/2021, nebo 23 Cdo 2142/2022). Tato námitka je podle názoru odvolacího soudu účelová, zjevně v rozporu s ustálenou soudní praxí. Žalovaná ostatně nijak podrobněji nevymezila, v čem se vlastně měl soud prvního stupně odchýlit od toho, co žalobce svou žalobou požadoval. Sám žalobce nic takového nenamítal, v rozsudku mu „nic nechybí ani nepřebývá.“

15. Opodstatněná není ani námitka neurčitosti (nevykonatelnosti) výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Je sice pravdou, že výrok rozsudku jako exekučního titulu musí být formulován tak, aby byl materiálně vykonatelný podle pravidel pro výkon rozhodnutí, nicméně i to soud prvního stupně dodržel. V daném případě jde o nepeněžité plnění v podobě provedení takových prací a výkonů, které nejsou vázány nezastupitelně na žalovanou (viz § 261a odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 339 o.s.ř. a § 350 o.s.ř.). U provedení takových prací nemusí být obsahem žaloby ani výroku rozsudku přesný popis prací (postup odstranění vady), postačí popis vady, která má být odstraněna, např. popisem cílového stavu, který má být (podle smlouvy nebo zákona) dosažen. Odpovědnost za to, že vady díla budou odstraněny řádně, pak leží na zhotoviteli díla (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1644/2005 nebo 23 Cdo 3117/2021). I tato námitka je zjevně neopodstatněná.

16. K dalším námitkám považuje odvolací soud na nutné poznamenat, že obecně sice nelze vyloučit „zónovou obranu“ žalované založenou na vrstvení argumentů v dílčích krocích možného posouzení, je však třeba věnovat pozornost tomu, zda použitá argumentace není namísto jejího postupného logického vrstvení ve skutečnosti vnitřně rozporná, tedy zda další rovina argumentace ve skutečnosti nevylučuje tu předchozí (podle známého vzoru „žádná platba nebyla, ale ta částka také nesouhlasí“), což je právě tento případ.

17. Principem obrany žalované totiž byla vzájemně rozporná tvrzení, že dílo vady nemá (odpovídá smlouvě), současně ale tyto neexistující vady měly být včas odhaleny kontrolou žalobce již při provádění díla, před zakrytím, ale nebyly, neboť kontrola žalobce byla nedostatečná. Současně ovšem mělo jít o vady při převzetí zjevné. A současně měly být popisované vady vlastně vyvolané až pozdější chybnou činností žalobce, po předání díla. Kromě toho měly být vady pozdě vytčené, a navíc mělo dojít k platnému ujednání o vyloučení odpovědnosti žalované, takže vady vlastně ani nejsou podstatné.

18. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně rozhodným pro právní posouzení věci odkazuje odvolací soud v první řadě na podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozsudku, v jehož rámci soud prvního stupně precizně popsal, na základě jakých důkazů ke svým zjištěním dospěl, a to jak jednotlivě, co do dílčích zjištění, tak celkově v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o.s.ř.). Všechny detaily jednotlivých zjištění není třeba opakovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011).

19. Ke skutkovým odvolacím námitkám je třeba zdůraznit, že žalovaná se snaží podsunout odvolacímu soudu jiný skutkový stav, než vzešel z provedeného dokazování.

20. Není např. pravdou, že si strany nesjednaly odkaz na „technické normy,“ které měly být dodrženy, že šlo o nějaké blíže neurčené, třeba i „právní“ normy, nebo neurčité či žádné normy. Podle smlouvy měly být splněny „všechny podmínky v zadávací dokumentaci, včetně všech příloh“, výslovně byl uveden i odkaz na projektovou dokumentaci a na stavební povolení, obojí mělo být dodrženo. Dílo mělo být i podle samotné smlouvy provedeno mimo jiné i v souladu s „veškerými obecně závaznými právními a technickými předpisy, standardy, směrnicemi a normami platnými v ČR.“ V projektové dokumentaci a ve stavebním povolení se hovoří přímo o povinném dodržení „příslušných norem ČSN.“ Z toho lze dovozovat, že splnění podmínek příslušné ČSN DIN 18035-4 stanovící požadavky propustnosti pro vodu a rozsah zrnitostního složení směsí pro vegetační vrstvu půdy pro sportovní plochy, bylo ujednáno, zejména pokud nedošlo k explicitnímu vyloučení této normy. Opačný závěr ani není logický a s ohledem na proces odstraňování vad z toho vzešlých o tom ani žalovaná neměla před zahájením soudního sporu žádnou pochybnost. Jde jen o další pokus, jak se odpovědnosti za nekvalitní dílo zbavit.

21. V projektové dokumentaci je skutečně uveden i požadavek na „míchací zařízení“ ke smíchání písku s ornicí tak, aby „byla zajištěna homogennost v tloušťce 200 mm.“ Pokud žalovaná až u jednání odvolacího soudu uvedla (konkrétně tvrdila), že takové míchací zařízení (specializovaný stroj) vlastně ani nezná, nepoužívá ho, a že k míchání došlo (jako v její praxi obvykle) jen nakladačem (bagrem) - prohazováním lžící (v poměru 2:1), pak soud prvního stupně správně uzavřel, že takový míchací stroj nebyl použit nejen na místě stavby, ale že nebyl použit vůbec, ani u příslušné subdodavatelské firmy dodávající směs, ačkoli takový specializovaný stroj existuje (jeho fotografie je založena i ve spise).

22. Již z toho lze uzavřít, že žalovanou zvolený (v subdodávce akceptovaný) způsob mísení materiálu použitého do podloží hřiště nemohl být homogenní, neboť takto (jen prohazováním hromad lžící nakladače) objektivně nelze homogennost veškerého potřebného materiálu zajistit. Konkrétní výslechy osob (svědků – dozoru či od subdodavatele) k otázce tohoto způsobu mísení materiálu jsou vskutku nadbytečné, jak uzavřel soud prvního stupně. To je jasné i při laickém pohledu na věc. Ostatně znalecké posudky [adresa] a nově též [Anonymizováno] se shodují právě v tom, že hydraulická vodivost podloží je v různých částech předmětného hřiště významně (i násobně) odlišná, a to i jen podle několika sond každého znalce, takže požadavek smlouvy na homogenní promísení materiálu podloží pod trávníkem prostě nebyl dodržen. Z povahy věci je navíc homogenní provedení podloží logickým (nutným, obvyklým) požadavkem hřiště, i kdyby to explicitně ujednáno nebylo. Je totiž nutné, aby se i trávníkový porost povrchu choval v celé ploše stejně, aby kvalita a životnost porostu byla stejná, a stejné byly i podmínky zamýšlené hry v celé ploše hřiště, a to nejen těsně po větším dešti, kdy se vady projevují nejvíce. Příměr žalobce k nepřípustné „šachovnici“ (ze suchých a mokrých míst) pro účely hraní fotbalu je velmi trefný.

23. Pokud jde o přesný popis všech nedostatků uvedeného podloží, včetně nevhodné skladby částic, lze odkázat na znalecký posudek [adresa], jeho výslech a závěry Kloknerova ústavu, což se pak odrazilo ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Koneckonců i svědek [Anonymizováno], jako profesionál v oboru, dodávající trávníkové koberce, uvedl, že se mu „na první pohled to podloží nelíbilo,“ nechtěli koberec pokládat, „byl to jemný materiál, hodně jílových částic a domnívali se, že by mohl být do budoucna problém z hlediska propustnosti.“ Jinými slovy, problém ve skladbě podloží byl viditelný pro profesionála pouhým okem, ihned, i bez znalce. Znalec [Anonymizováno] jen později ověřil a podrobným zkoumáním doložil, v čem všem pochybení žalované při provedení díla přesně spočívá, přičemž uvedené podezření svědka se potvrdilo. Jisté je i to, že o tom žalovaná od počátku věděla, že nešlo např. o chybnou subdodávku, u které to nebylo zřejmé. Žalovaná na to prostě nebrala zřetel a nevhodný podklad zakryla (na položení koberce i přes upozornění subdodavatele trvala).

24. Nic na tom nemění ani aktuální znalecký posudek [Anonymizováno]. S ohledem na provedení znaleckého zkoumání ke stejné otázce již před soudem prvního stupně odvolací soud předně uzavřel, že nejde v režimu koncentrace a neúplné apelace o nepřípustnou novotu (srov. § 205a o.s.ř.), byť jde o posudek předložený až v odvolacím řízení. Odvolací soud tedy dokazování tímto dalším posudkem podle § 213 o.s.ř. doplnil.

25. Ze závěrů písemného posudku ing. Kopeckého ale vyplývá jen to, že z osmi konkrétních sond do podloží hřiště vyhověly uvedené normě ČSN z hlediska hydraulické vodivosti všechny. To ovšem neopodstatňuje závěr, že sondy na jiných místech (v celé ploše) by byly rovněž vyhovující. Naopak lze považovat za prokázané, že vyhovující budou jen některé, jako při obdobných sondách [adresa]. Koeficienty propustnosti byly totiž zjištěny i ze strany ing. Kopeckého velmi různé (u jednotlivých sond od 0,73mm/min do 6 mm/min, tedy v rozmezí cca 8 násobku), což dokládá shora popsané nehomogenní promísení, i kdyby o mísení nic jiného známo nebylo. Navíc to samozřejmě nic nevypovídá o potřebné zrnitosti a vhodném poměru materiálů v celé ploše.

26. Tvrzení žalované, že se k datu vyhotovení nového posudku hřiště „uzdravilo,“ jak v odvolacím řízení uvedla, z předloženého posudku [Anonymizováno] skutečně nevyplývá. Pouze bylo zjištěno, že projevy nehomogenního podloží (zdravotnickou terminologií žalované je lze označit za „symptomy onemocnění“) nejsou na osmi zkoumaných místech hřiště tak závažné (že hřiště není v daných místech podle normy nepropustné). Nicméně podstata vady („příčina onemocnění“) popsaná v posudku [adresa] je stále stejná a neměnná. Dílo smlouvě neodpovídá, a to bez ohledu na intenzitu hraní a na nápravná opatření technologií Verti-Drain zjištěná soudem prvního stupně. K tomu opět není třeba žádného dalšího odborného vyjádření, jak žalovaná v odvolání navrhuje. Má-li podkladová vrstva hřiště nesprávný poměr a zrnitost částic a není-li homogenně promíchaná, pak se na tom logicky nemůže nic změnit ani provzdušňováním ani případným splavováním částic, natož hraním fotbalu v průběhu několika málo let. To ostatně jasně uvedl již znalec [Anonymizováno]. Sama žalovaná poskytla na dílo záruku 5 let.

27. Pokud jde o včasnost vytčení vad a následná nápravná opatření, je třeba připomenout, že k předání díla došlo dne 30.9.2018, následoval podzim a zima. Od jara se pak objevily stížnosti na kvalitu trávníku – bylo pozorováno rozdílné vsakování vody, zejména podmáčení části plochy v prostoru plochy u tribuny. Vada byla řešena se žalovanou i písemně, což bylo zachyceno v korespondenci a v oficiálním zápisu poprvé ze srpna 2019. Žalovaná navrhla řešení vady půdním kondicionérem Agrosil (podle dalších zápisů se neosvědčilo) a dále technologií Verti-Drain s aplikací křemičitého písku (což mělo vždy jen krátkodobý efekt). Použití tohoto stroje také částečně platila. To vše správně zjistil soud prvního stupně.

28. Není tedy pravdou, že do díla zasahoval žalobce nebo třetí osoba, jak žalovaná tvrdí. I kdyby tomu tak bylo, muselo by být zjištěno, že takový vnější zásah je pravou příčinou zjištěné vady, což bylo shora popsanými důkazy naopak vyvráceno. Pravá příčina je jiná. Ve skutečnosti byl navíc opakovaný zásah Verti-Drainem proveden na návrh a v režii (odpovědnosti) žalované jako dodavatele díla za účelem odstranění zjištěné vady ze strany zhotovitele díla. Proto není třeba dále podrobněji zkoumat, zda teoreticky mohlo dojít pohybem této techniky ještě ke zhoršení stavu díla, jak žalovaná tvrdí. Sama žalovaná toto opatření navrhla pro zlepšení nežádoucích projevů vady a dočasné zlepšení se i projevilo, o tom nebylo sporu. Nicméně složení a (ne)homogennost podloží se tímto způsobem změnit nemohlo. To zdůraznil i znalec [Anonymizováno].

29. Tím považuje odvolací soud skutkové námitky za vypořádané. Soud prvního stupně skutečně pečlivě provedl potřebné dokazování a rozhodné okolnosti správně vyhodnotil. Všechny ostatní odvolací námitky žalované jsou námitky právní.

30. Se soudem prvního stupně lze souhlasit v tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“). Správné je i právní posouzení podle dále identifikovaných norem smlouvy o dílo, takže soudu prvního stupně nelze v podstatě nic vytknout.

31. Podstatou smlouvy o dílo je, že se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Zhotovitel vystupuje jako profesionál, podle § 2590 odst. 1 o.z. musí provést dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstarat vše, co je k provedení díla potřeba, podle § 2592 o.z. postupuje samostatně. Řádné provedení díla je povinností a odpovědností zhotovitele, nikoli objednatele. Právo objednatele na průběžnou kontrolu díla podle § 2593 o.z., resp. § 2626 o.z., či smlouvy samozřejmě nelze vykládat tak, že ledabylá či žádná kontrola (nevyužití práva) přenáší odpovědnost za vady díla zcela nebo zčásti na objednatele, jak se žalovaná domáhá. To je v přímém rozporu s podstatou smlouvy o dílo a s povinností zhotovitele splnit svůj závazek řádně a včas samostatně. Tato námitka žalované je vskutku svérázná, její podstatou totiž není nic jiného, než že si měl žalobce nekvalitní postup žalované „lépe hlídat,“ a pokud tak nečinil, musí se spokojit i s vadným dílem („dobře mu tak“). Tato představa ale platnému právu neodpovídá. Proto také není třeba zjišťovat, zda žalobce skutečně byl či nebyl při kontrole provádění díla laxní, zda a co případně zanedbal. Pokud jde o ustanovení § 2630 o.z., podle něhož nese spoluodpovědnost za vady i ten, kdo dodal vadnou dokumentaci, resp. ten, kdo měl provádění díla dozorovat, jde vždy o třetí osobu, nikoli o objednatele.

32. Pokud jde o řádné plnění povinností podle smlouvy, platí podle § 1914 odst. 1 o.z., že kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy (viz též § 2615 o.z. a obdobné použití ustanovení o kupní smlouvě a dále § 2623 o.z.). K řádnému plnění podle smlouvy ale nedošlo. Zrnitostní složení vegetační vrstvy fotbalového hřiště nesplňuje požadavky normy ČSN DIN 18035-4, vegetační vrstva (trávníkový podklad) nemá vhodný poměr písku, ornice a rašeliny, zvláště nemá dostatečné množství písku. Jednotlivé složky této vegetační vrstvy nejsou dostatečně promíchány, aby vegetační vrstva byla homogenní a aby fotbalové hřiště bylo dostatečně propustné a umožňovalo vsakování povrchových vod (v celé ploše, rovnoměrně). To vše bylo smlouvou, včetně jejích příloh, sjednáno (vymíněno), jak shora uvedeno, a lze to pro účely provozu fotbalového hřiště na soutěžní úrovni považovat i za obvyklé. Již to k závěru o existenci vad díla stačí.

33. Jde o odpovědnost za vady, které zde byly již od počátku, při předání díla, byť byly skryté a začaly se projevovat až později. Není proto potřebné řešit nárok ze záruky, jejímž principem je především něco jiného – další slib – závazek zhotovitele, že původně bezvadné dílo si zachová své funkční (užitné) vlastnosti po určitou dobu, jinak řečeno, že se dílo v záruční době „nerozbije,“ takže není podstatné, zda bylo původně bezvadné a vada v jeho vlastnostech vznikla až později, nebo bylo vadné od začátku (srov. § 2114 o.z. a násl.). Žalovaná navíc na dílo poskytla ve smlouvě i takovou záruku, jak zdůraznil soud prvního stupně. I proto námitka žalované, že hřiště bylo užíváno k hraní fotbalu po několik let, čímž mělo dojít ke zhoršení jeho vlastností, nemůže obstát, nejde-li o nesprávné užívání. To ale žalovaná ani netvrdila. Navíc z provedeného dokazování vyplynuly shora popsané primární vady, které jsou pravou příčinou všech nežádoucích užitných vlastností hřiště.

34. Zákon rozlišuje vady zjevné a vady skryté. Vady zjevné jsou ty vady, které sice nebyly oznámeny, ale kupující (objednatel) je musel s vynaložením „obvyklé pozornosti“ i tak poznat již při převzetí věci (díla). Jde tedy jen o vady zřejmé „na první pohled,“ případně takové vady, které lze zjistit běžně prováděnými zkouškami. Při prohlídce je třeba vycházet jen z obvyklé pozornosti průměrného člověka – laika (srov. § 4 o.z.).

35. V případě zjevných vad tedy nejde o takové vady, jejichž existenci by musel kupující zjišťovat odbornou prohlídkou, zejména pokud by měla být spojena s destrukcí zkoumaných konstrukcí nebo s provedením zkoušek, které nejsou běžné. Zjevnou vadou není ani vada, která se může plně projevit až při delším užívání věci (např. v důsledku povětrnostních vlivů v různou dobu a v různé intenzitě). Takové vady jsou vady skryté. V otázce vad pak rozhoduje vědomost kupujícího (objednatele) o skutečnostech, jichž jsou vadné projevy důsledkem, nikoli pouhé podezření, že věc vadná být může, nebo že rozsah vadnosti může být i větší.

36. Vady vymezené části díla (fotbalového hřiště) se začaly projevovat postupně, s ohledem na meteorologické vlivy. K vytknutí vad došlo podle názoru odvolacího soudu včas – v roce 2019, tedy bez zbytečného odkladu poté, co existenci vad žalobce zjistil, dodržena byla i maximální objektivní doba 5 let (i bez ohledu na záruku), neboť jde o stavbu (viz § 2629 o.z.). O opožděné vytknutí vady nejde, navíc žalovaná věděla, jak shora uvedeno, že smlouvou požadovanou skladbu a homogennost podloží nezajistila a tuto konstrukci zakryla trávníkovým kobercem, ačkoli subdodavatelská společnost jí odmítala zachovat záruku (srov. též § 2129 odst. 2 o.z.). K hlubšímu zkoumání předmětného díla došlo v daném případě až na základě jednotlivých projevů vad při užívání hřiště, které přes dílčí opatření přetrvávaly, a to později, za účasti znalce (2022), přičemž byly zjištěny shora popsané vady (přesná příčina nežádoucího chování povrchu hřiště).

37. Nároky z vad díla volí objednatel, na výběr má více možností. Právo požadovat odstranění vad opravou má objednatel při podstatném i při nepodstatném porušení smlouvy (viz § 2615 a násl. a § 2629 o.z. ve spojení s § 2106 a § 2107 o.z.), odvolací soud se navíc ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, že jde o vady podstatné.

38. V daném případě žalobce od počátku (již v roce 2019) požadoval odstranění vad díla, tedy nepeněžité plnění (provedení prací a výkonů). Technologie provedení opravy je opět odpovědností zhotovitele. Pokud žalovaná jednala se žalobcem o různých verzích opravy, není to s tímto pravidlem v rozporu, nicméně stále jde o činnost realizovanou ze strany žalované a na její účet (viz výše), i kdyby některé z nápravných činností podle dohody platil žalobce. Pokud vady i přes řadu pokusů o jejich opravu přetrvávají, což nevyloučil ani aktuální znalecký posudek (viz výše), nárok objednatele (žalobce) na odstranění vad trvá. Soud prvního stupně tedy v tomto směru nijak nepochybil, když žalované nepeněžitou povinnost uložil. Představa žalované, že provedením provzdušnění technologií Verti-Drain odpovědnost za vady zanikla, není opodstatněná.

39. Nesprávná je i argumentace žalované ohledně účinků zápisu ze dne 31.8.2020. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s tím, jak neplatnost uvedeného ujednání posoudil soud prvního stupně. V soudní praxi není pochyb o tom, že starosta není statutárním orgánem právnické osoby a úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva nebo rady, může činit až po jejím schválení, jinak jsou absolutně neplatné. Starosta obce nemůže vytvářet sám vůli obce, ale může pouze tuto vůli navenek sdělovat a projevovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2600/2006 a řadu dalších). Totéž platí pro absenci zveřejnění podstatné změny smlouvy v registru smluv podle zákona č. 340/2015 Sb. V daném případě nebylo sporu o tom, že nic z toho ve vztahu k uvedenému zápisu neproběhlo. Nejde tedy o otázku relativní neplatnosti z hlediska nedodržení dohodnuté formy podle § 582 odst. 2 o.z., jak žalovaná tvrdí. Okolnost, že již „bylo plněno“ (v rovině neúspěšného odstraňování vad), zde není významná. Nelze použít ani obecné interpretační pravidlo obsažené v § 574 o.z. ani další ustanovení, která žalovaná navrhuje, a tím v konečném důsledku důvody absolutní neplatnosti obejít. Proto není třeba řešit ani další okolnosti, např. dostatečný rozsah pravomocí místostarosty, jak také žalovaná namítá.

40. Obsahově se navíc měl žalobce při jednání dne 31.8.2020 (uskutečněném na základě uplatněné reklamace) takto (podpisem místostarosty) vzdát „záruky za podloží fotbalové plochy,“ nikoli nároků z vad, což je něco jiného, jak shora uvedeno. Podmínkou byl navíc závěr, že aplikací technologie Verti-Drain došlo nejen ke zlepšení, ale že je „velmi pravděpodobné,“ že po realizaci dalších dvou aplikací (z nichž ještě jednu uhradí žalovaná a druhou žalobce) „bude problém vsakování povrchových vod odstraněn.“ Tento závěr se ale později ukázal jako nesprávný (neopodstatněný), k odstranění problému tím nedošlo. Proto nejen formálně, ale ani obsahově nelze dovozovat, že by vůlí žalobce bylo vzdát se nároků z uvedených vad, i pro případ, že (by) k odstranění vady uvedeným postupem nedošlo. Opět jde jen o snahu žalované zprostit se odpovědnosti.

41. Ze shora uvedeného se podává, že všechny odvolací námitky žalované ve věci samé jsou nepřípadné. Proto odvolací soud uzavřel, že rozsudek soudu prvního stupně je ve věci samé věcně správný a podle § 219 o.s.ř. ho v napadeném výroku I. potvrdil.

42. Převážně správný je i výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, byť s ohledem na marginální částečné zamítnutí žaloby se plná náhrada nákladů ve skutečnosti přiznává podle § 142 odst. 3 o.s.ř. a nikoli podle § 142 odst. 1 o.s.ř. jako při plném úspěchu. Zcela správně soud prvního stupně rozhodl i o místě a lhůtě plnění podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.

43. V čem však soud prvního stupně mírně pochybil, je výpočet celkové výše náhrady nákladů řízení. Jakkoli žalovaná proti zvolenému výpočtu explicitně nebrojila, jde o otázku řešenou soudem z úřední povinnosti, kterou je třeba v odvolacím řízení stejným způsobem přezkoumat vedle výroku ve věci samé, a to i když byly zvoleny jiné odvolací důvody, nebo (ve vztahu k nákladům) žádné odvolací důvody.

44. Oproti závěrům soudu prvního stupně odvolací soud posoudil účast na jednání dne 28.11.2023 (svým obsahem toliko přípravném) podle § 11 odst. 2 písm. g) a odst. 3 advokátního tarifu ve znění do 31.12.2024 s nárokem pouze na polovinu odměny advokáta, dále nepřiznal odměnu za neúčelné námitky proti opodstatněné výzvě k odstranění vad žaloby a stejně jako soud prvního stupně nepovažoval za účelné ani doplnění do té doby neúplné žaloby dne 9.2.2023. Celkově tak advokát žalobce učinil 6 úkonů právní služby v plné sazbě 1 500 Kč a 2 úkony v poloviční sazbě. K tomu náleží 8x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas 3 200 Kč celkem, jízdné 10 170 Kč celkem, DPH, náhrada za znalecký posudek a soudní poplatek, jak již jinak správně a podrobně vyčíslil soud prvního stupně. Celkové náklady žalobce před soudem prvního stupně tak činily 55 487 Kč a nikoli 58 572 Kč, jak uvedl soud prvního stupně. V tomto směru tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil, jinak nákladový výrok mezi účastníky podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. Žádný důvod ke snížení náhrady nákladů řízení nebo k odepření této náhrady podle § 150 o.s.ř. odvolací soud neshledal.

45. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. dále platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

46. Uvedené ustanovení je třeba podle ustálené soudní praxe vykládat ve shodě s aplikací náhrady nákladů řízení mezi účastníky (srov. závěry rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 92/08). Vzhledem k tomu, že v řízení z hlediska základu nároku uspěl žalobce před soudem prvního stupně téměř zcela, musí to být pouze neúspěšná žalovaná, kdo je povinen uhradit státu náklady řízení vzniklé před soudem prvního stupně. Jejich výši je zásadně třeba stanovit již v rozhodnutí, jímž se řízení končí, podle § 151 odst. 1 o.s.ř. Výjimkou je pouze situace, kdy celková výše těchto nákladů ještě není známa, neboť nebylo rozhodnuto o všech dílčích složkách, resp. nedošlo k jejich výplatě z rozpočtových prostředků, takže nelze uzavřít, že a kolik stát platil. V takovém případě se postupuje podle § 155 odst. 1 o.s.ř. a lze rozhodnout toliko o základu nároku s tím, že „výše“ nákladů bude stanovena až v samostatném usnesení. To platí i pro odvolací soud, pokud k datu jeho rozhodnutí uvedený nedostatek v placení nákladů trvá.

47. K tomu je třeba uvést, že o základu nároku na náhradu nákladů (zde státu) se správně rozhoduje tak, že soud stanoví již v rozsudku, kdo a komu (zde žalovaná České republice-příslušné organizační složce-soudu, nikoli blíže neurčenému „státu“ nebo „do pokladny“), popř. v jakém poměru (plném, částečném) náhradu nákladů státu platí, a stanoví se i lhůta k plnění, která běží ale až od právní moci samostatného usnesení (nikoli rozsudku, podle kterého se ještě neví výše platební povinnosti). Samostatným usnesením se pak podle § 155 odst. 1 o.s.ř. určuje konkrétní částkou jen výše náhrady stanovené již v předchozím výroku rozsudku, nerozhoduje se samostatně o všech otázkách, tedy znovu nebo nově (samostatně) o tom, kdo, komu, kolik ani kdy platí.

48. Jakkoli soud prvního stupně zřejmě chtěl postupovat podle § 148 odst. 1 o.s.ř. právě ve spojení s § 155 odst. 1 o.s.ř. a rozhodnout výrokem IV. o základu náhrady nákladů státu, uvedl chybně, že o samostatným usnesením bude rozhodnuto i o splatnosti a současně řádně neoznačil stát a jeho příslušnou organizační složku, které se náhrada platí. Proto odvolací soud změnil výrok IV. shora uvedeným způsobem. Obsahem navazujícího samostatného usnesení pak již bude jen výrok, že „výše náhrady nákladů řízení stanovená ve výroku …. se určuje částkou ….,“ což soud prvního stupně neopomene dodatečně vyřešit.

49. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu účastníků rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byl s ohledem na jeho předmět a výsledky ve věci samé plně procesně úspěšný žalobce, proto má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalované. Tarifní hodnotou je zde ale již částka 35 000 Kč podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu ve znění od 1.1.2025. Odměna za jeden úkon právní služby činí nově 2 300 Kč. Byl proveden toliko jeden úkon právní služby (účast u jednání), k tomu náleží náhrada hotových výdajů rovněž v nové výši 450 Kč. Dále náleží náhrada za ztrátu času na cestě podle § 14 advokátního tarifu ve znění od 1.1.2025 ve výši 8x 150Kč, jízdné v celkové výši 2 569 Kč (podle stejných pravidel jako před soudem prvního stupně a vyhláškových cen pro cestovné automobilem v roce 2025) a DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení činí 7 888 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Žádný důvod k odepření náhrady nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. ani zde odvolací soud neshledal.