o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 9. 2021, č.j. 10 C 79/2021-69,
Mgr. Roman Fremr · Rozhodnutí ze dne 31. 3. 2022
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]
sídlem [adresa]
zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
proti
žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum]
sídlem [adresa]
2. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum]
sídlem [adresa]
o vyklizení nemovitostí
o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 30. 9. 2021, č.j. 10 C 79/2021-69,
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 51 892 Kč; jinak se ve zbývající části výroku II. a ve výroku I. potvrzuje.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 16 930 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 30.9.2021, č. 10 C 79/2021-69 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), ve výroku I. uložil žalovaným povinnost vyklidit pozemek parc. č. St. 105 – zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 401 m2, jehož součástí je stavba č. ev. 8, a pozemek parc. [číslo] – zahrada, o výměře 761 m2, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, na [list vlastnictví] pro Katastrální území Senec u Rakovníka a obec Senec (dále též jen„ předmětné nemovitosti“), a vyklizené je předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Procesně plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovaným ve výroku II. náhradu nákladů řízení ve výši celkem 79 072 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Při svém rozhodnutí vyšel soud ze zjištění, že žalobkyně je na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] vlastníkem předmětných pozemků. Žalovaní pak pozbyli svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem v důsledku jejich zpeněžení v insolvenčním řízení, kdy tyto nemovitosti byly prodány [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], kupní smlouvou ze dne [datum] (od nichž pak následně zakoupila kupní smlouvou z [datum] předmětné nemovitosti žalobkyně). Žalovaní se v rámci daného insolvenčního řízení domáhali určení neplatnosti uvedené kupní smlouvy z [datum], avšak tato jejich žaloba byla rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019, č.j. 73 ICm 1737/2018-273, pravomocně zamítnuta. Odvolání žalovaného 2) proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum] bylo odmítnuto pro opožděnost a toto odmítnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2021, č.j. 103 VSPH 183/2021-321, které nabylo právní moci dne [datum]. K odvolání žalované 1) proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne [datum] rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č.j. 103 VSPH 194/2020-334, tak, že napadený rozsudek, jímž byla žaloba žalovaných zamítnuta, potvrdil, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne [datum] (na základě níž žalovaní pozbyli své vlastnické právo k předmětným nemovitostem) byla uzavřena platně. Soud prvního stupně uzavřel, že žaloba byla podána důvodně, když žalovaní nadále nejsou vlastníky předmětných nemovitostí, přesto je však bez právního důvodu dále užívají. Soud prvního stupně se zabýval i námitkou žalovaných, že podaná žaloba je v rozporu s dobrými mravy, takovou situaci však v daném případě neshledal. Žalobkyně dle soudu řádně nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne [datum], a jsou to naopak žalovaní, jimž nesvědčí žádný právní titul k jejich užívání, přesto dosud přes výzvu žalobkyně k vyklizení tyto nemovitosti dále užívají. Soud prvního stupně zdůraznil, že tento stav trvá již od [datum], kdy došlo k prvnímu převodu nemovitostí, přesto žalovaní tyto po celou dobu bez jakéhokoliv právního titulu dále užívají a odmítají je dobrovolně vyklidit. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020 pod sp. zn. 22 Cdo 3047/2020 a s ohledem na popsané okolnosti tak soud prvního stupně uzavřel, že po žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby se ochrana jejího práva jakkoli podmínila či odložila. O nákladech řízení pak bylo rozhodováno v souladu se zásadou procesního úspěchu ve věci, kdy soud prvního stupně vycházel při určení tarifní hodnoty sporu z ceny předmětných nemovitostí dokládané žalobkyní znaleckým posudkem znalce [jméno] [jméno] ze dne [datum], podle nějž jejich obvyklá cena činí 1,7 mil. Kč.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní včasné odvolání. V nich popisovali jak průběh insolvenčních řízení vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] s dlužnicí – žalovanou 1) a pod sp.zn. [insolvenční spisová značka] s dlužníkem – žalovaným 2), tak předchozí insolvenční řízení vedené u Krajského soudu v Praze s matkou žalované 1) Ing. [jméno] [příjmení] pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], v rámci něhož došlo rovněž ke zpeněžení (jiné) nemovitosti v [obec]. Žalovaní měli za to, že k prodeji nemovitostí v rámvi jimi uváděných insolvenčních řízení došlo pod cenou, nespravedlivě, nebylo přihlédnuto k investicím, které byly do nemovitostí provedeny, matce žalované 1) nebylo umožněno u soudu svědčit. K prodeji předmětných nemovitostí žalobkyni pak došlo v průběhu (předchozího) řízení (o určení neplatnosti kupní smlouvy), ještě před tím, než odvolací soud (Vrchní soud v Praze) dne [datum] rozhodl (shora uvedeným rozsudkem, jímž potvrdil zamítnutí žaloby žalovaných o určení neplatnosti kupní smlouvy z [datum]). Žalovaní se ve svém odvolání domáhali vlastnického práva opět pouze s obecným poukazem na„ ochranu rodiny pro rozpor s dobrými mravy“. Navrhovali zamítnutí žaloby s tím, že rozhodnutí o vyklizení je vůči nim příliš tvrdé.
4. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání připomínala, že argumentace žalovaných je shodná jako v průběhu předchozího řízení jak v této věci, tak v řízeních předešlých. Poukazovala na to, že k prodeji nemovitostí z vlastnictví žalovaných došlo již kupní smlouvou ze dne [datum]. Již od této doby si žalovaní byli vědomi toho, že své vlastnictví pozbyli. Žalobkyně sama pak nabyla předmětné nemovitosti na základě smlouvy ze dne [datum], následně pak vyzývala žalované k dobrovolnému vyklizení, k podání žaloby došlo až [datum], tedy po téměř dalším půl roce od nabytí vlastnictví žalobkyní. Požadované vyklizení tedy není nikterak náhlou událostí. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.
5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnými osobami a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), a shledal odvolání žalovaných ve věci samé nedůvodným.
6. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o.s.ř. či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.
7. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů dostatečně zjistil skutkový stav věci tak, jak byl shrnut výše, který podrobně ve svém rozsudku popsal. Žalobkyně opírala svou žalobu o vyklizení předmětných nemovitostí o tvrzení, že se na základě kupní smlouvy ze dne [datum] stala jejich vlastníkem, kterážto skutečnosti byla doložena výpisem z katastru nemovitostí s provedeným zápisem vlastnického práva žalobkyně. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaní dosud užívají předmětné nemovitosti a tyto nevyklidili ani po výzvě žalobkyně, ani po podání žaloby o vyklizení. Žalovaní předmětné nemovitosti pozbyli v důsledku zpeněžení nemovitostí v rámci insolvečního řízení, jež bylo s žalovanými jako dlužníky vedeno. Při tomto zpeněžení byly předmětné nemovitosti převedeny kupní smlouvou ze dne [datum] na kupující [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], od nichž následně dané nemovitosti zakoupila žalobkyně. Žalovaní brojili proti kupní smlouvě ze dne [datum] podáním žaloby o určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne [datum], v kterémžto řízení byli neúspěšní, rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21.11.2019, č.j. 73 Icm 1737/2018-273, byla jejich žaloba pravomocně zamítnuta. V uvedeném řízení soud žádný důvod neplatnosti napadené kupní smlouvy nezjistil, přičemž se zabýval taktéž vznesenou argumentací dobrými mravy.
8. Soud prvního stupně správně věc vyhodnotil i po stránce právní, správně věc posuzoval za použití § 285 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na jejichž citaci v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud pro stručnost odkazuje. Žalovaní tím, že bez právní důvodu nadále okupují předmětné nemovitosti nyní ve vlastnictví žalobkyně a tyto odmítají přes její výzvu dobrovolně vyklidit, zasahují do jejího vlastnického práva. Ochrana vlastnického práva žalobou na vydání věci ve smyslu § 1040 odst. 1 o.z. se v případě nemovité věci realizuje zásadně prostřednictvím žaloby na její vyklizení a předání žalobci – vlastníkovi. Žalovanými opakovaně vznášenou námitku rozporu výkonu práva žalobkyně s dobrými mravy shledal i odvolací osud ve shodě se soudem prvního stupně (a rovněž ve shodě s dříve rozhodujícími soudy v předchozím řízení o žalobě žalovaných, tam žalobců, o určení neplatnosti kupní smlouvy z [datum]) nedůvodnou a neopodstatněnou. K pozbytí vlastnického práva žalovaných k předmětným nemovitostem došlo již před asi čtyřmi roky a žalovaní po celou tuto dobu užívají předmětné nemovitosti navzdory vůli jejich následných vlastníků bez jakéhokoli právního titulu, dobrovolně odmítají nemovitosti vyklidit. Výhrady žalovaných proti prodeji nemovitostí v rámci jejich zpeněžení v insolvenčním řízení, jimi uplatněných v předchozím řízení, které vyvolali svou žalobou o určení neplatnosti kupní smlouvy, nebyly shledány důvodnými, jejich žaloba byla pravomocně zamítnuta. Minimálně od skončení tohoto předchozího řízení tak muselo být bez pochyb žalovaným zřejmé, že nemovitosti nadále užívají protiprávně. Případně podané dovolání na uvedeném ničeho nemění, byť o dovolání nebylo dosud rozhodnuto; podání dovolání nemá odkladný účinek stran právní moci jím napadeného rozhodnutí.
9. S ohledem na uvedené okolnosti se odvolací soud ztotožnil jak se závěrem o důvodnosti uplatněného nároku jako takového, tak o uložené lhůtě k vyklizení, odpovídající zákonem stanovené obecné lhůtě pro vyklizení. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo žalobě o vyklizení předmětných nemovitostí vyhověno, jako věcně správný potvrdil.
10. Soud prvního stupně rozhodl v souladu se zásadou procesního úspěchu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. o přiznání plné náhrady nákladů řízení úspěšné žalobkyni, k dílčí nesprávnosti však došlo při výpočtu celkové výše této náhrady. Soud prvního stupně při určení odměny advokáta – zástupce žalobkyně, vycházel sice správně z hodnoty předmětných nemovitostí, jež byla dostatečně prokázána předloženým aktuálním znaleckým posudkem, kdy tento postup odpovídá § 8 odst. 1 věta první vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“). Nicméně nesprávně již byla výše odměny určená dle § 8 odst. 1 věta první AT a § 7 AT modifikována za použití § 12 odst. 4 AT, ačkoli zástupce žalující strany nezastupoval vícero osob. Správná celková výše náhrady nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyně tak činí 51 892 Kč, odpovídající jednak zaplacenému soudnímu poplatku 5 000 Kč, dále 3 x odměně po 15 100 Kč za 3 úkony právní služby (1. příprava a převzetí věci, 2. sepis žaloby, 3. účast při jednání soudu dne [datum]), 3 x náhradě hotových výdajů po 300 Kč, 3 x náhradě za promeškaný čas na cestě k jednání soudu a zpět po 100 Kč a cestovnému ve výši 392 Kč na trase [obec] - [obec] a zpět (68 km) vozidlem Škoda Fabia, reg.zn. 8U47354, s průměrnou spotřebou 4,9 l [číslo] km, to vše dle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1, 4 a § 14 odst. 1, 3 AT. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla náhrada nákladů řízení uložena k zaplacení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval. Zjevnou chybu v počtech při výpočtu náhrady nákladů řízení při vyhlášení odvolací soud opravil v rozsudku postupem dle § 164 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř. Odvolací soud tedy změnil rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve výroku II. ohledně výše přiznané náhrady nákladů řízení, ve zbývajícím rozsahu byl výrok II. taktéž jako věcně správný potvrzen.
11. Procesně rovněž v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni byla přiznána za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 16 930 Kč, sestávající z odměny zástupce žalobkyně 15 100 Kč za 1 úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu), z 1 náhrady hotových výdajů 300 Kč, z náhrady za promeškaný čas na cestě k jednání soudu a zpět na trase [obec] – [obec] a zpět v délce celkem 5 započatých půlhodin po 100 Kč a z náhrady cestovného 1 030 Kč na uvedené trase v délce celkem 162 km vozem Volkswagen Passat, reg.zn. 1UB [číslo], o průměrné spotřebě paliva - nafty 4,6 l [číslo] km při vyhláškové ceně paliva 36,10 Kč l a základní náhradě 4,70 Kč km dle vyhl. č. 511/2021 Sb., to vše dle ustanovení AT uvedených shora.
Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku.