o odvolání žalovaných proti výroku II. a III. rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Nymburce č.j. 12 C 104/2021-34 ze dne 17. 8. 2021

1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce č.j. 12 C 104/2021-34 ze dne 17. 8. 2021 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že řízení se pro částku 2 250 Kč zastavuje (výrok I.) a že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně kapitalizovaný úrok v částce 316 275,55 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 598 584,09 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Dále soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení v částce 38 179 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Soud pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu, za nesporná. Vyšel z toho, že žalobkyně podle svých tvrzení uzavřela se žalovanými dne [datum] smlouvu o překlenovacím hypotečním úvěru [číslo] ve znění dodatku ze dne [datum], podle které žalovaným poskytla úvěr ve výši 2 300 000 Kč, který se stal splatným ke dni [datum]. Žalobkyně tvrdila, že z tohoto smluvního vztahu zůstaly ke dni [datum] neuhrazeny úvěrové poplatky ve výši 2 250 Kč, kapitalizovaný„ úrok ve výši 4,42 % ročně z částky 2 300 000 Kč za období od [datum] do [datum] v částce 316 275,55 Kč“ a kapitalizovaný„ úrok z prodlení v zákonné výši z částky 2 300 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 598 584,09 Kč“ Soud prvního stupně uzavřel, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o.s.ř., neboť žalovaní byli předvoláni k ústnímu jednání, které se konalo dne [datum], a toto předvolání jim bylo doručeno do vlastních rukou dne [datum] Lhůta 10 dnů pro přípravu k jednání byla zachována. K prvnímu jednání, které se ve věci konalo, se žalovaní bez omluvy nedostavili a žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Jedná se také o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír v intencích ustanovení § 99 odst. 1, 2 o. s. ř., neboť tomu nebrání právní předpisy a nárok žalobkyně odpovídá ustanovení § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Ve vztahu k poplatkům bylo řízení zastaveno, neboť žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Podle výsledku pak soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení advokátem nezastoupené žalobkyně.

2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání, kterým rozsudek napadli v rozsahu jim nepříznivých výroků II. a III. Obecně uvedli, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku soudu prvního stupně coby rozsudku pro zmeškání, nicméně k těmto předpokladům nic konkrétního neuvedli. Poukázali na to, že žalovaný [číslo] prošel na návrh stejné žalobkyně insolvenčním řízením, které proti němu bylo vedeno Krajským soudem v Praze„ na totožném základě a ze stejného důvodu,“ ze kterého padl tento rozsudek. V tomto insolvenčním řízení, které již bylo skončeno, došlo k prodeji nemovitostí žalovaných a„ k úhradě hypotečního úvěru, včetně nárokovaného příslušenství.“ To pak zopakovali i v následujících podáních při upřesnění odvolání na výzvu soudu prvního stupně s tím, že žalobkyně v insolvenčním řízení„ měla a mohla uplatnit všechny své pohledávky vůči žalovanému.“ Dále namítli promlčení pohledávky žalobkyně a navrhli zrušení rozsudku soudu prvního stupně.

3. Žalobkyně ve svém vyjádření navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Předpoklady pro vydání rozsudku soudu prvního stupně coby rozsudku pro zmeškání považovala za splněné s tím, že tu nejsou ani žádné procesní vady rozsudku předcházející. Předmětné odvolání podle žalobkyně neobsahuje zákonem předvídaný odvolací důvod, neboť žalovaní„ zabíhají do skutkového a právního posouzení žalobou uplatněného nároku,“ což v případě napadení rozsudku pro zmeškání není přípustné.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 a § 205b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o.s.ř.“), a shledal odvolání žalovaných opodstatněným, byť ze zcela jiných než jimi vymezených důvodů.

5. Výrok I., který je svou povahou usnesením, nebyl odvoláním žalovaných napaden, proto nabyl samostatně právní moci a není předmětem přezkumu rozhodnutí odvolacím soudem (viz § 206 o.s.ř.).

6. Z obsahu spisu se podává, že předmětem řízení byl shora uvedený peněžitý nárok žalobkyně na kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení z jistiny pohledávky (úvěru) ve výši 2 300 000 Kč. Z obsahu žaloby lze vysledovat postup výpočtu žalobkyně při kapitalizaci úroku (dluhu) podle výše jistiny, sazby úroku (4,42 % ročně z jistiny) a období od [datum] (po dni vydání usnesení o úpadku žalovaného [číslo] spojeného s prohlášením konkursu) do [datum] (kdy došlo podle žalobních tvrzení k úhradě části pohledávky žalobkyně přihlášené v insolvenčním řízení). Podle výpočtu odvolacího soudu ale takto kapitalizovaný úrok představuje částku 316 677,86 Kč, tedy mírně jinou, než vypočetla žalobkyně, aniž by byl v žalobě vysvětlen (v tvrzeních popsán) důvod. Ve vztahu úroku z prodlení jsou žalobní tvrzení ještě nejasnější, neboť konkrétní způsob výpočtu žalované částky z žalobních tvrzení objektivně nevyplývá. Lze se pouze dohadovat, že úrok z prodlení„ v zákonné výši“ je vztahován k datu zesplatnění úvěru [datum] a nikoli k datu [datum], od kdy je požadován, popř. k jinému datu, to však žalobkyně upřesnila až později, právě při prvním jednání soudu, které se ve věci konalo, nikoliv již v žalobě, jak zákon vyžaduje (viz níže). Z obsahu žaloby lze vysledovat, že období kapitalizace úroku z prodlení od [datum] do [datum] je shodné, v žalobě vypočtená částka ve výši 1 052 099,44 Kč ke dni [datum] ani žalovaná část 598 584,09 Kč ke dni [datum] ale navíc neodpovídá sazbě 7,75% ročně, která platila podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění ke dni [datum]. Podle výpočtu odvolacího soudu jde o částku významně nižší (555 260,95 Kč). Postačuje ale již to, že konkrétní sazba i konkrétní data pro výpočet (způsob výpočtu celkové částky) v žalobě objektivně chybí. Konkrétní výpočet není patrný ani z přiložených listin, které byly přiloženy k žalobě a na které žaloba částečně odkazuje. Jinými slovy, z žalobních tvrzení nevyplývá nárok žalobkyně, jak byl kapitalizován. Jde tedy o vadu žaloby (viz § 43 a § 79 o.s.ř.).

7. Dále z obsahu spisu vyplývá, že oba žalovaní v řízení vystupují jako fyzické osoby nepodnikající. Žalovaný [číslo] má již od [datum] podle výpisu z centrální evidence obyvatel zapsánu (evidovánu) obecnou doručovací adresu ([ulice a číslo], [obec], P.O.BOX [číslo]), a to vedle (nad rámec) tamtéž zapsané adresy trvalého pobytu ([ulice a číslo], [obec]). Žalovaná [číslo] naproti tomu adresu pro doručování v evidenci obyvatel zapsánu nemá, adresa jejího trvalého pobytu je shodná jako u žalovaného [číslo]. Taktomu bylo i v době doručování žaloby v této věci a při doručování předvolání k prvnímu jednání.

8. V současnosti má žalovaná zpřístupněnu datovou schránku fyzické osoby, z obsahu spisu ale nevyplývá, zda tomu tak bylo i v době doručování žaloby a předvolání k jednání soudu prvního stupně. Odvolací soud se tím však již pro nadbytečnost nezabýval, neboť vada žalobních tvrzení (viz výše) je pro právní posouzení dostačující, a také proto, že žalovaní v odvolacím řízení tvrdili, že žalovaná [číslo] má datovou schránku fyzické osoby zpřístupněnu„ maximálně půl roku“ což je období následující až po doručování uvedených zásilek soudu prvního stupně.

9. Žalovaná [číslo] tak zřejmě (nikoliv s jistotou) byla k prvnímu jednání soudu prvního stupně předvolána řádně do vlastních rukou v souladu s § 45 a násl. o.s.ř., zejména § 46b o.s.ř., ve spojení s § 49 o.s.ř., a takto jí byla doručena i žaloba v listinné podobě na doručovací adresu prostřednictvím doručujícího orgánu (poštou) a nikoli do datové schránky, která má jinak jako speciální způsob doručení přednost. Skutečnost, že si žalovaná [číslo] zásilku nevyzvedla a s jejím obsahem se neseznámila, nemá pro účinky doručení význam, jde jen o důsledek pasivity žalované.

10. Naproti tomu žalovaný [číslo] v rozporu se shora uvedeným závěrem soudu prvního stupně, k prvnímu jednání řádně předvolán nebyl, neboť mu předvolání bylo doručováno na adresu trvalého pobytu, nikoliv na jeho obecnou doručovací adresu, která má při doručení v listinné podobě podle § 46b o.s.ř. písm. a) o.s.ř. přednost. Pouze na této adrese (řádné adrese pro doručování) pak může dojít k náhradnímu doručení uplynutím úložní doby podle § 49 o.s.ř., pokud si adresát zásilku nevyzvedl, podobně jako žalovaná [číslo]. K převzetí zásilky v souladu s § 45 a § 46a o.s.ř. došlo u žalovaného [číslo] pouze při doručení žaloby, kterou si žalovaný podle místních doručenky vyzvedl osobně u soudu prvního stupně dne [datum] (viz též § 50g a § 50h o.s.ř.).

11. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

12. Podle § 153b odst. 3 o.s.ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky.

13. Podle § 205b o.s.ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).

14. Rozsudek pro zmeškání je zvláštním druhem rozsudku, jímž soud rozhoduje ve sporném řízení o věci samé. Soud může rozhodnout rozsudkem pro zmeškání podle § 153b o.s.ř., jsou-li splněny všechny zákonné předpoklady, tedy pokud byla žalovanému (jednomu každému z více žalovaných) soudem doručena žaloba do vlastních rukou, žalovanému bylo doručeno do vlastních rukou předvolání k jednání nejméně 10 kalendářních dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, žalovaný byl poučen, že bude rozhodnuto v jeho neprospěch rozsudkem pro zmeškání, jestliže jednání, k němuž byl předvolán, zmešká bez důvodné a včasné omluvy, žalovaný se k jednání, které bylo prvním jednáním o věci, bez omluvy nedostavil, popřípadě jeho omluva, která došla soudu před zahájením jednání, je nedůvodná, přičemž žalobce se k prvnímu jednání o věci dostavil a navrhl, aby bylo rozhodnuto pro zmeškání žalovaného, na základě tvrzení obsažených v žalobě o skutkových okolnostech sporu je možné rozhodnout v neprospěch žalovaného, neboť právní posouzení těchto tvrzených skutkových okolností odůvodňuje závěr, že žaloba je opodstatněná, rozsudek pro zmeškání je přípustný a nejsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání.

15. Rozsudek pro zmeškání, při splnění těchto zákonem stanovených předpokladů, soud může vydat, ale nemusí (srovnej slovo„ může“ uvedené v § 153b odst. 1 o.s.ř.); záleží tak na jeho úvaze, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 a násl. o.s.ř.). Podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání na místě. Žalobce nemá právní nárok na vydání rozsudku pro zmeškání. V dané věci ale ani nejde o hraniční případ.

16. Základním předpokladem rozsudku pro zmeškání je tak řádná (určitá a srozumitelná) žaloba, která obsahuje veškerá tvrzení, která jsou relevantní z hlediska právního posouzení věci podle hmotného práva. Jde o právo žalovaného vědět přesně, jaký nárok je proti němu žalobou uplatňován, zda tu je věcný důvod proti němu brojit a co přesně bude soud považovat bez dalšího za zjištěné (nesporné), pokud se žalovaný k jednání nedostaví. Ve vztahu k nárokům na příslušenství pohledávky lze v podrobnostech odkázat např. na závěry rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 15 Co 437/1994, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. Rc 45/1996, nebo na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2048, popř. pozdější sp. zn. 20 Cdo 2272/2000, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo].

17. Povaha rozsudku pro zmeškání pak vylučuje obecnou přípustnost odvolání. Způsobilým odvolacím důvodem proti němu jsou jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání podle § 153b o.s.ř. V § 205b o.s.ř. jsou taxativně vymezeny důvody, z pohledu kterých může být správnost rozsudku pro zmeškání odvolacím soudem přezkoumána; k těmto důvodům může odvolací soud přihlédnout, i když nebyly v odvolání namítány (za předpokladu, že odvolání obsahuje vylíčení alespoň některého odvolacího důvodu, byť z pohledu § 205b o.s.ř. nepoužitelného, nepřiléhavého - § 212a odst. 1, 2 a 4 o.s.ř.).

18. Žalobkyni lze tedy přisvědčit, že námitky žalovaných uvedené v odvolání vůbec nesměřují k vadám řízení ani k předpokladům pro vydání rozsudku pro zmeškání, a jako takové jsou pro posouzení věci odvolacím soudem zcela nepřípadné. V této fázi není podstatné, zda vůbec proběhlo insolvenční řízení, pokud uplatněný nárok není insolvencí vyloučen, zda byl poskytnutý úvěr v insolvenčním řízení zcela uhrazen, pokud žalobkyně tvrdí, že nebyl, nebo je trvající nárok promlčen, jak žalovaní v odvolání také tvrdí. Zde odvolací soud navíc upozorňuje, že námitka promlčení je v logickém rozporu s tvrzenou plnou úhradou. Je-li dluh splněn, postrádá promlčení význam.

19. Pro úplnost však lze k námitkám žalovaných stručně uvést, že úpadek žalovaného [číslo] nebyl řešen formou oddlužení, s nímž se za zákonných předpokladů pojí osvobození od placení některých pohledávek věřitelů, ale formou konkursu, kde uvedený právní následek nenastává, neuhrazené dluhy (jejich dílčí části) přetrvávají. Žalovaní se také mýlí, pokud tvrdí, že předmětem řízení je shodný nárok jako v insolvenčním řízení. Podle žalobních tvrzení a údajů z insolvenčního rejstříku totiž kapitalizace úroku a úroku z prodlení z jistiny úvěru v tomto řízení pokrývá období následující po zjištění úpadku, tedy tu část příslušenství pohledávky, která již nebyla a ani nemohla být řešena (a proto ani uspokojena) v insolvenčním řízení, jehož předmětem je naopak část příslušenství kapitalizovaná do [datum] (viz § 170 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb.). Nejde tedy o stejný nárok, ale o jinou část příslušenství následující po úpadku až do doby úhrady jistiny pohledávky. [příjmení] prodej nemovité zástavy také neznamená, že zbytek takto zajištěného dluhu nekrytý výtěžkem prodeje zástavy zaniká. Osobní dlužník za zbytek dluhu samozřejmě stále odpovídá stejně jako by dluh nebyl zajištěn, tedy celým svým dalším majetkem. Hypoteční zástava představuje zajištění věřitele, nikoli zajištění (omezení odpovědnosti) dlužníka či více dlužníků.

20. Pro rozsudek pro zmeškání jsou podstatná pouze žalobní tvrzení, která se při splnění zákonných předpokladů považují za nesporná (pravdivá), k tomu je podstatné splnění uvedených předpokladů. Pak nastupuje právní posouzení takto fiktivně (kontumačně) zjištěných skutkových okolností. Jde o formální pravdu založenou na pasivitě žalovaného (žalovaných).

21. Ve vztahu k odvolacímu přezkumu uvedených předpokladů souhlasí odvolací soud se soudem prvního stupně, že v projednávané věci byla žaloba oběma žalovaným řádně doručena a u žalované [číslo] bylo řádně doručeno do vlastních rukou více než deset dnů před prvním jednáním i předvolání k prvnímu jednání. Žalovaní se bez omluvy k prvnímu jednání ve věci nedostavili a svou neúčast neomluvili. Žalobkyně se k jednání dostavila a navrhla vydat rozsudek pro zmeškání. Na straně žalovaného [číslo] ale zjevně nebyla splněna podmínka řádného doručení předvolání k prvnímu jednání do vlastních rukou, neboť soud prvního stupně nerespektoval jeho obecnou adresu pro doručování a žalovaný si na jiné (soudem prvního stupně zvolené) adrese uloženou zásilku nevyzvedl. Je tedy nepochybné, že o termínu jednání nevěděl (a vědět ani neměl a nemohl) a z tohoto důvodu nebyl ani poučen o následcích, pokud se k jednání nedostaví. Proto nemohly nastat ani zákonem předvídané následky v podobě nespornosti tvrzení žalobkyně (i kdyby byla řádná a úplná). To by samo o sobě vylučovalo vydání rozsudku pro zmeškání pouze u žalovaného [číslo] nikoli u žalované [číslo].

22. Současně však přistupují shora popsané nedostatky žalobních tvrzení, tedy jednak nedostatek ve skutkovém popisu výpočtu kapitalizované pohledávky, včetně jednotlivých vstupních komponent výpočtu tak, aby bylo zřejmé, jak přesně žalobkyně k výpočtu dospěla (zejména u„ zákonného“ úroku z prodlení), a jednak v celkové výši, byla-li požadována (specifikována, kapitalizována) odlišně, než popsanému výpočtu odpovídá (u úroku a zřejmě i u úroku z prodlení). V takovém případě totiž nelze uzavřít, která tvrzení (o komponentech výpočtu a způsobu jejich určení) jsou nesporná a že celkový nárok žalobkyně podle hmotného práva z těchto tvrzení vyplývá, tedy že se takto správně úroky z úvěru a úroky z prodlení podle hmotného práva, popř. podle smlouvy, počítají a celkový výsledek výpočtu celkovému uplatněnému nároku odpovídá, což je také předpokladem pro vydání rozsudku pro zmeškání. To soud prvního stupně pominul, byť se sám dotazoval žalobkyně až u jednání na tvrzení k výši sazby„ zákonného“ úroku z prodlení. Revizi výpočtu pak zjevně neprovedl, ačkoli nejde o skutkové zjištění, ale o právní posouzení.

23. Jinými slovy, zákon tu vytváří fikci, podle které se v důsledku zmeškání žalovaného považují tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za„ nesporná“; soud je ale povinen tímto způsobem„ zjištěný“ skutkový stav právně posoudit a kontumační rozsudek může vydat jen tehdy, je-li nárok žalobce z hlediska tímto způsobem„ zjištěného“ skutkového stavu věci po právu. Těmto požadavků však soud prvního stupně, jak shora uvedeno, nedostál, což se vztahuje na oba žalované.

24. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadené části podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že rozsudek pro zmeškání se nevydává. Tím je dotčen i závislý výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu účastníků v rozsudku soudu prvního stupně.

25. Soud prvního stupně si při svém dalším postupu ujasní, jak správně žalovaným doručovat soudní písemnosti, zda a který z nich má zpřístupněnu datovou schránku fyzické osoby, popř. má evidovánu obecnou adresu pro doručování, kterou může být i adresa P.O.BOXu (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3176/2016). Jde o adresy přednostní. Dále vyzve žalobkyni, nechť doplní tvrzení, jak přesně k výpočtu dlužné částky u úroku a úroku z prodlení dospěla a podle toho bude pokračovat dál. Své skutkové a právní závěry k vzniku a výši uplatněných nároků na kapitalizované příslušenství pohledávky pak soud prvního stupně v novém rozhodnutí přesvědčivě vyloží a zdůvodní tak, jak mu ukládá § 157 odst. 2 o.s.ř.

26. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ani odvolacího řízení ve vztahu účastníků odvolací soud nerozhodoval, neboť důsledkem jeho rozhodnutí je to, že řízení (před soudem prvního stupně) bude pokračovat. V novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodne i o náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o.s.ř. per analogiam).