o zaplacení částky 207 325 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 5. 2025, č.j. 5 C 13/2024-223 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 159 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 975 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 159 750 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení (výrok [právnická osoba] části, kterou se žalobce domáhá, aby mu žalovaná zaplatila částku ve výši 31 600 Kč, úrok z prodlení z částky 15 975 Kč od 16. 11. 2023 do 30. 11. 2023 ve výši 15 % ročně, úrok z prodlení z částky 31 600 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se žaloba zamítá (výrok II.). Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce náhradu nákladů řízení ve výši 94 558,04 Kč (výrok III.). Žalovaná je povinna zaplatit státu - České Republice, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi, na náhradě nákladů řízení částku 36 737,82 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.). Žalobce je povinen zaplatit státu - České Republice, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi, na náhradě nákladů řízení částku 10 942,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.).

2. Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil tím, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce uzavřel s žalovanou v květnu 2023 smlouvu, na jejímž základě provedla žalovaná (v rámci své podnikatelské činnosti) pro žalobce (v postavení spotřebitele) opravu výše specifikovaného automobilu (a to zejména výměnu motoru). Oprava byla provedena vadně, jelikož žalovaná užila při opravě jiný typ motoru, než jaký uvádí technická specifikace vozu. V důsledku užití vadného typu motoru nebyl vůz technicky způsobilý k provozu. Dále v souvislosti s užitím jiného typu motoru z motoru unikal olej a bylo třeba vyměnit víko motoru. Žalobce vady opravy automobilu žalované vytknul a žádal prvně opravu a poté slevu z ceny opravy, jakož i vydání bezdůvodného obohacení v podobě ceny nového víka motoru. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Po právní stránce věc posoudil podle § 2586 odst. 1 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) s tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 o. z. a následujících. Smlouva byla uzavřena ústně na základě telefonického hovoru, a to v květnu roku 2023. Předmětem smlouvy byla oprava automobilu spočívající zejména ve výměně motoru a dále v dalším servisu vozu. K opravě dle vystavené faktury došlo dne 31. 5. 2023. Cena díla (opravy vozu) byla ze strany žalobce řádně uhrazena na základě výše uvedené faktury, a to v celkové výši 296 227 Kč, což žalobce i žalovaná učinili nesporným. Oprava zahrnovala jak výměnu motoru, tak další servis vozu. Pokud jde o opravu spočívající ve výměně motoru, tak v řízení bylo prokázáno (znaleckým posudkem a výslechem znalce), že toto plnění poskytnuté ze strany žalované bylo od počátku vadné, jelikož žalovaná na opravu vozu použila motor, který nesplňuje technické požadavky a v důsledku užití tohoto motoru se vozidlo žalobce stalo nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Je zcela zřejmé, že taková vada je podstatná, jelikož znemožňuje užívání vozu, přitom je však pochopitelné, že žalobce si této vady nemohl být v době převzetí vozu vědom, jelikož jde o vadu na první pohled nerozpoznatelnou (skrytou), což uvedl i znalec, který předmětný vůz znalecky zkoumal. Žalobce po žalované prvně přípisem ze dne 24. 10. 2023 žádal odstranění vady věci ve smyslu § 2170 o. z. V tomto ohledu soud při právní kvalifikaci vychází ze speciální úpravy pro nároky z vad u plnění poskytovaného podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti spotřebiteli (§ 2158 a násl. o. z. ve spojení s § 2615 o. z.), nikoliv z obecné úpravy § 2106 o. z., na kterou odkazuje žalobce. Žalobce přitom vytýká žalované, že pro opravu užila jiný motor, než bylo dohodnuto. Byť žalobce neuvádí, že pro opravu byl užit jiný typ motoru, nýbrž vadu shledává v užití „nerepasovaného“ namísto „repasovaného“ motoru, tak dle soudu je stěžejní, že vytýkána byla obecně vada motoru, s tím, že její přesný popis nelze po žalobci jakožto spotřebiteli vyžadovat. Z přípisu žalované ze dne 2. 11. 2023 je potom patrné, že žalovaná uplatněný nárok z vady v podobě odstranění vady odmítla. Žalobce se pokusil ještě přípisem ze dne 13. 11. 2023 opětovně uplatnit nárok z vady v podobě odstranění vady. Jelikož žalovaná na toto nereagovala, uplatnil žalobce v souladu s § 2171 o. z. nárok z vadného plnění v podobě slevy z ceny díla ve výši 191 350 Kč (viz přípis ze dne 7. 12. 2023), k čemuž poskytl žalobce žalované lhůtu do 15. 12. 2023. Žalovaná neposkytla žalobci slevu žádnou. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že přiměřená sleva z ceny díla činí v posuzovaném případě částku 159 750 Kč. Tato částka je tvořena: cenou motoru (145 000 Kč – 16 000 Kč = 129 000 Kč) + cenou práce (25 000 Kč) + vzduchový filtr (950 Kč) + chladicí kapalina (1 800 Kč) + olej a olejový filtr (3 000 Kč). Pokud jde o cenu motoru, tak tato byla ponížena o hodnotu motoru (stanovenou znalcem), který zůstává v dispozici žalobce. Co se týká vzduchového filtru, chladicí kapaliny a oleje a olejového filtru, tak jde o servisní položky, které jsou běžně s výměnou motoru spojeny a představují tak součást úkonu spočívajícího ve výměně motoru. Soud prvního stupně uzavřel, že nárok z vadného plnění byl důvodný, a proto byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 159 750 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky, a to v zákonné výši 15 % ročně, s účinností od 16. 12. 2023, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti (tedy po uplynutí žalobcem stanovené přiměřené lhůty k plnění – viz přípis žalobce ze dne 7. 12. 2023), a to v zákonné lhůtě 3 dnů. Ve zbylé části byl nárok žalobce z titulu vadného plnění zamítnut (a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení), jelikož další nárokované položky již představovaly servisní úkony ne nutně závislé na výměně motoru (chladič 4 000 Kč, sání 8 000 Kč, řemen 1 230 Kč, kladky + napínák 2 370 Kč; tj. celkem 15 600 Kč), příp. se jednalo o nedůvodně vysokou slevu z ceny motoru (když motor zůstává v dispozici žalobce a dle znalce má hodnotu 16 000 Kč). Dále přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 975 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení. Částka 15 975 Kč představuje náklady na výměnu víka motoru (víko 11 700 Kč + práce 4 275 Kč). Z provedeného dokazování vyplynulo, že výměna víka byla nutná právě v důsledku vadně provedené opravy vozidla, když žalovaný použil na opravu jiný typ motoru, na který původní víko motoru nepasovalo, což způsobovalo únik oleje. Výměnu víka motoru pak soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 o. z., jelikož pro výměnu víka motoru neexistoval právní důvod. Úrok z prodlení byl přiznán až od 1. 12. 2023, nikoliv od 16. 11. 2023, jak požadoval žalobce, protože původní lhůta k plnění – vydání bezdůvodného obohacení – byla ze strany žalobce prodloužena z 15. 11. 2023 na 30. 11. 2023 (a to přípisem ze dne 13. 11. 2023, tedy ještě předtím, než uplynula). Ve zbylé části byl nárok žalobce zamítnut. Soud prvního stupně opomněl rozhodnout o samotném nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Za účelem rozhodnutí o této části předmětu bude vydán doplňující rozsudek. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, byl přiznán nárok na náhradu nákladů řízení v částce 94 558,04 Kč, přičemž tato částka představuje 54,1 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce a úspěchu žalované v řízení; žalovaná byla částka 207 325 Kč s příslušenstvím a přiznána byla částka 159 750 Kč s příslušenstvím. Úspěch žalobce tedy činí 77,05 % a úspěch žalované 22,95 %; rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobce tedy činí 54,1 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 367 Kč, zaplacená zálohy znaleckého posudku ve výši 30 000 Kč a nákladů na znalecké zkoumání ve výši 18 051 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 207 325 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý z 10 úkonů (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, vyjádření 22.4.2024, účast u jednání dne 16.4.2024, 28.5.2024, 22.4.2025 v rozsahu 2 hodin, 29.5.2025, účast na místním šetření dne 2.10.2024) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 10. 2024 náhrada 1 320,09 Kč za 104 ujetých km (mladá Boleslav Liberec a zpět) v částce 920,09 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,5 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 96 170,09Kč ve výši 20 195,72 Kč. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobce. O náhradě nákladů státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu tvoří náklady znaleckého posudku a znalečné, a to v celkové výši 47 680,49 Kč (69 935 Kč za vypracování ZP + 7 745,49 Kč za podání ZP u soudu – 30 000 Kč záloha). S ohledem na poměr úspěchu žalobce a žalované ve věci uložil soud žalobci zaplatit státu 22,95 % z celkové částky nákladů státu, tj. 10 942,67 Kč a žalované 77,05 % z celkové částky nákladů státu, tj. 36 737,82 Kč. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované i žalobci dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.

3. Doplňujícím rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 8. 2025, č.j. 5 C 13/2024-236, bylo rozhodnuto, že do rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 5 C 13/2024-223 ze dne 29.5.2025 se doplňuje o výrok VI., který zní: „Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 15 975 Kč“ (výrok I.). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

4. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že došlo k opomenutí ve výroku rozsudku ze dne 29.5.2025 rozhodnutí o části žaloby pokud jde o částku 15 975 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které žalobce odůvodňoval tím, že motor předmětného vozidla nebyl ze strany žalované v rámci opravy dodán žalobci kompletní, jelikož žalovaná použila původní víko motoru, které následně prasklo. Za výměnu víka motoru pak žalovaná účtovala žalobci částku 15 975 Kč, kterou žalobce zaplatil. Lze tedy uzavřít, že výměna víka motoru byla nutná výhradně v důsledku vadně provedené opravy vozidla, když žalovaná použila na opravu nesprávný typ motoru, na který původní víko motoru nepasovalo, což způsobovalo únik oleje. Výměnu víka motoru tak soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z., jelikož pro výměnu víka motoru neexistoval právní důvod. Proto byl dle § 166 odst. 1 o. s. ř. uvedený rozsudek doplněn o výrok VI., a to tak, že žalobci byla přiznána částka 15 975 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Jelikož o nákladech řízení bylo v plném rozsahu rozhodnuto citovaným rozsudkem a vydáním doplňujícího rozsudku žádnému z účastníků náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.

5. Proti nákladovým výrokům III., IV. a V. rozsudku a nákladovému výroku II. doplňujícího rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že opomenutí soudu prvního stupně rozhodnout o části předmětu řízení se odrazilo v nesprávném rozhodnutí o nákladech řízení ve výrocích III. až V. rozsudku. V odvolání proti doplňujícímu rozsudku uvedl, že o nákladech řízení bylo sice rozhodováno v doplňujícím rozsudku, nicméně soud o náhradě nákladů řízení rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu ve věci, přičemž vycházel z toho, že žalobce měl úspěch pouze do částky 159 750 Kč a náhradu nákladů řízení mu přiznal ve výši 54,1 %. Žalobce však po vydání doplňujícího rozsudku, pokud by se i nadále rozhodovalo podle § 142 odst., 2 o. s. ř., měl úspěch nikoliv ve výši 77,05 %, ale ve výši 84,758 % a poměrná část nákladů řízení mu měla být přiznána ve výši 69,517 %. Žalobce je přesvědčen, že soud měl o náhradě nákladů řízení rozhodnout podle § 142 odst. 3 o. s. ř., protože sice žalobce měl ve věci úspěch jen částečný, ale neúspěch měl v poměrně nepatrné části ve výši 15,241 % a navíc rozhodnutí o výši plněni bylo závislé na zn. posudku a na úvaze soudu. Soud totiž zamítl nárok žalobce na zaplacení chladiče za 4 000 Kč, sání za 8 000 Kč, řemenu 1 230 Kč a napínáku za 2 370 Kč s tím, že dle vyjádření znalce výměna těchto částí motoru není nezbytně nutná při montáži nového motoru a dále žalobu zamítnul do výše 16 000 Kč zůstatkové ceny jiného motoru, který žalovaný žalobci osadil do jeho auta, přičemž tato cena nebyla stanovena znaleckým posudkem, ale odborným vyjádřením znalce v průběhu jeho výslechu, takže stanovení částky, do které byla žaloba zamítnuta záviselo na úvaze soudu. Žalobce je proto přesvědčen, že výrok o náhradě nákladů řízení je vadný a je v jeho neprospěch, protože soud buď v doplňujícím rozsudku měl přiznat náhradu nákladů řízení, a to zcela, vypočítanou z částky 15 975 Kč nebo měl doplnit mimo jiné výroky III., IV. a V. původního rozsudku.

6. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti uvedeným rozhodnutím soudu prvního stupně, proti kterým je odvolání přípustné (viz § 202 odst. 2 o. s. ř.), přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek a doplňující rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 4, 5, 6 o. s. ř. a shledal odvolání žalobce opodstatněným

8. Odvolací soud se zabýval toliko výroky III., IV. a V. rozsudku a II. doplňujícího rozsudku o náhradě nákladů řízení, neboť zbývající výroky (I. a II. rozsudku a I. doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně) nebyly odvoláním žalobce dotčeny a nabyly samostatně právní moci, když řízení o odvolání žalované bylo zastaveno (§ 206 o. s. ř.).

9. Odvolání žalobce je opodstatněné, neboť opomenutí soudu prvního stupně rozhodnout o části předmětu řízení se odrazilo v nesprávném posouzení poměru úspěchu procesních stran a doplňující rozsudek na tomto stavu nic nezměnil, když v řízení o jeho vydání již stranám žádné náklady nevznikly. Soud prvního stupně správně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl v řízení poměrně úspěšnější, pouze nesprávně určil poměr úspěchu stran. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 207 325 Kč s příslušenstvím a žalobce byl procesně úspěšný co do částky 175 725 Kč s příslušenstvím. Úspěch žalobce tedy činil 84,76 % a úspěch žalované 15,24 % a tedy rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobce byl 69,52 %.

10. Odvolací soud se neztotožnil s odvolací námitkou, že by náhrada nákladů řízení měla být žalobci přiznána ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. v plném rozsahu. Úspěch žalované v rozsahu 15,24 % nelze považovat za nepatrný, když o nepatrném neúspěchu lze hovořit zejména tam, kde poměr úspěchu ve vztahu k celku dosahuje méně než 10 %. Rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu tehdy, jestliže soud určil výši nároku postupem podle § 136 o. s. ř. a nikoliv na základě skutkových zjištění. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. nelze postupovat ani tehdy, jestliže znalecký posudek byl proveden k doložení základu nároku. Plnou náhradu nákladů lze přiznat, jen měl-li účastník co do základu věci plný úspěch a neúspěch se projevil jen ve výši plnění, a to právě a jen proto, že ji na počátku sporu přesně neznal (nemohl znát) a že z tohoto důvodu musela být stanovena pomocí znaleckého posudku. O takové případy se však v projednávané věci nejednalo, a proto byla náhrady nákladů řízení správně určena podle poměru procesního úspěchu stran.

11. Účelně vynaložené náklady žalobce soud prvního stupně určil správně a v odvolání žalobce ani proti tomuto posouzení nebylo brojeno, a proto na ně odvolací soud odkazuje. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 367 Kč, složené zálohy na znalecký posudek ve výši 30 000 Kč, nákladů na znalecké zkoumání ve výši 18 051 Kč a dále nákladů zastoupení žalobce advokátkou, a to odměny stanovené podle § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 207 325 Kč za 10 úkonů po 9 140 Kč, 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a 3 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného ve výši 1 320,09 Kč, náhrady za ztrátu času ve výši 400 Kč podle § 14 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 20 196 Kč, tj. celkem 174 784 Kč. Procesnímu úspěchu žalobce 69,52 % pak odpovídá částka 121 510 Kč. Povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení byla žalované uložena správné podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobce, kterou je advokátka a ve lhůtě odpovídající § 160 odst. 1 o. s. ř. Žádný důvod k odepření nebo snížení náhrady nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. odvolací soud neshledal.

12. Z uvedených důvodů proto odvolací soud změnil výroky rozsudku a doplňujícího rozsudku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

13. O náhradě nákladů státu rozhodl soud prvního stupně správně podle § 148 odst. 1 o. s. ř., ale ze shora uvedených důvodů nesprávně určil jejich výši. Náklady státu tvoří náklady znaleckého posudku a znalečné, a to v celkové výši 47 680,49 Kč. Poměr úspěchu žalobce (84,76 %) a žalované (15,24 %) odůvodňuje uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení, které platil stát, žalobci ve výši 7 267 Kč a žalované ve výši 40 413,49 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 o.s.ř. a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 6 074 Kč, s ohledem na procesní úspěch žalobce v odvolacím řízení. Náklady odvolacího řízení jsou tvořeny odměnou advokátky za jeden úkon právní služby v poloviční výši tj. 4 570 Kč (odvolání nikoliv ve věci samé), náhradou hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 a 21 % DPH. O lhůtě a místě plnění odvolací soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. Nebyly shledány žádné důvody hodné zvláštní zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. pro nepřiznání nákladů procesně úspěšnému žalobci.