o zaplacení 77 800,49 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 12. 2024 č. j. 216 C 104/2024-50 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 68 200,49 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 062,78 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 53 937,71 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Co do částky 9 600 Kč se žaloba zamítá (výrok II.). Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 18 573 Kč, a to v pravidelných splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných ke každému 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok III.).

2. Soud prvního stupně odůvodnil rozsudek tím, že žalobkyně a žalovaná ve dnech 21. 4. 2023 a 22. 5. 2023 uzavřely smlouvy na dodávku elektřiny, na základě kterých žalobkyně dodávala žalované elektřinu, za jejíž dodávky v uvedených období žalovaná v plném rozsahu nezaplatila. Stejně tak žalovaná nezaplatila ani smluvní pokuty za prodlení s platbami, které jí byly vyúčtovány ve výši 200 Kč. Pro opakované prodlení s úhradami žalobkyně ve dnech 21. 9. 2023 odstoupila od smlouvy o dodávkách elektřiny ze dne 22. 5. 2023 a vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 9 600 Kč za předčasné ukončení smlouvy. Žalovaná nic nezaplatila, dluh za odebranou elektřinu a smluvní pokuty ve výši 2 x 100 Kč uznala. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikly právní vztahy ze smíšených smluv uzavřené podle výše citovaných ustanovení energetického zákona, na který lze přiměřeně aplikovat úpravu kupní smlouvy podle § 2079 o. z. jakožto nejbližšího typizovaného smluvního vztahu. Ze skutkových zjištění bylo bez pochyb zjištěno, že žalobkyně poskytla vždy žalované plnění (dodávky elektřiny) na základě platných smluv a žalované vždy vznikl závazek k zaplacení kupní ceny, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že žalovaná tento závazek v plném rozsahu splnila. S ohledem na prodlení žalované vznikl dle § 2048 a násl. o. z. žalobkyni také nárok na smluvní pokutu za prodlení s úhradou jednotlivých faktur. Odůvodněný je také nárok na příslušenství pohledávky dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dnem následujícím po splatnosti jednotlivých vyúčtování dostala do prodlení s peněžitým plněním. Proto bylo žalobě co do částky 68 200,49 Kč za odebranou elektřinu a dvě smluvní pokuty po 100 Kč a dále co do úroků z prodlení z vyúčtování odebrané elektřiny výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Ve vztahu k nárokované smluvní pokutě ve výši 800 Kč za každý měsíc nerealizované spotřeby v důsledku předčasného ukončení smlouvy, celkem požadované ve výši 9 600 Kč, dospěl soud k závěru, že tato pokuta byla sjednána v rozporu se zákonem a tento nárok není důvodný. Takto sjednaná smluvní pokuta ve smyslu § 1813 o. z. představuje v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalované coby spotřebitele, neboť toto ujednání není vyváženo ve prospěch žalované obdobnou povinností v případě nedodržení smluvních povinností. Ve své podstatě jde ze strany žalobkyně o sjednání jakéhosi nerovnovážného „odstupného“ za předčasné ukončení smluvního vztahu (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 103 Co 16/2018). V tomto směru je na žalovanou jakožto spotřebitele vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednané (a automaticky prolongované) doby trvání smluvního vztahu, přičemž v oblasti energetiky je takové ujednání v rozporu se zásadou ochrany slabší strany v právu (např. § 433 o.z.). [právnická osoba] kontraktace totiž spotřebitel zajišťuje pro sebe zcela zásadní službu potřebnou pro důstojný život a obchodník v tomto nesmí svého postavení zneužívat k nepřiměřeným podmínkám, které mají jednostranně zajišťovat jeho zisk. Žalobkyni lze přisvědčit v tom, že v rámci kontraktačního procesu má žalovaná možnost zvolit produkt s jinou cenou na dobu neurčitou, přičemž jiné trvání smlouvy je zohledněno v obchodní nabídce. Na druhou stranu nelze odhlédnout od skutečnosti, že samotná smlouva nijak nezavazuje žalovanou ke garantovanému odběru a žalobkyně tak v žádné fázi nemůže nabýt legitimní očekávání určitého zisku ze smlouvy. Rezervované množství elektřiny je vždy obchodováno na základě aktuální situace a samotné ukončení smlouvy v tomto není rozhodující. Podstatou jakékoliv podnikatelské činnosti je přitom nesení rizika volatility trhu ve prospěch spotřebitele, který zpravidla nedisponuje žádnými prostředky k minimalizaci rizik. Výsledkem tohoto procesu je cenová jistota spotřebitele a zároveň realizovaný zisk podnikatele, který je přímo úměrný jeho chování na trhu. Byť smluvní pokuta postihuje paušálním způsobem možnost vzniku škody a odrazuje od neplnění závazku, musí být sjednaná tak, aby nezneužívala slabší postavení spotřebitele. V tomto případě je zřejmé, že částka blížící se 10 000 Kč je zjevně nepřiměřená k zajištění závazku, který je již zákonem regulován právě s ohledem na slabé postavení spotřebitele. Regulace naopak směřuje k větší flexibilitě na trhu energii tím, že omezuje maximální dobu trvání smlouvy a rozšiřuje zákonné možnosti pro ukončení smlouvy, a to právě v reakci na praktiky některých dodavatelů. Tímto prizmatem je třeba hledět i na požadavek přiměřenosti ujednání o zajištění závazku v tomto typu smluv. Lze tak dospět k závěru, že sjednaná konstrukce výpočtu smluvní pokuty umožňuje nepřiměřený výsledek, a proto je třeba ujednání jako celek posoudit jako nepřiměřené a nepřihlížet k němu. Z tohoto důvodu byla žaloba co do částky 9 600 Kč zamítnuta jako nedůvodná. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 572,60 Kč, přičemž tato částka představuje 75,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,66 % a úspěchu žalované v rozsahu 12,34 %). Při stanovení lhůty k plnění (u obou výroků) se soud zabýval žádostí žalované o možnost plnění ve splátkách. Obecně platí, že v rámci posuzování žádosti o možnost splácet dluh soud hodnotí nejen ekonomickou a sociální situaci dlužníka, ale i další skutkové okolnosti, kterými jsou například délka prodlení, celková výše dluhu, zda se dlužník pokoušel s věřitelem situaci řešit, zda již dluh splácel v průběhu soudního řízení a v neposlední řadě ekonomický dopad na věřitele (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2013, sp. zn. 93 Co 96/2013). Žalovaná toliko uvedla, že může platit měsíční splátky ve výši 3 000 Kč, neboť je v domácnosti a její příjem vychází pouze z příspěvku na bydlení a přídavku na děti. Žalovaná žije s přítelem a s dvěma nezletilými dcerami, o které pečuje. Žalobkyně s plněním ve splátkách souhlasila. Žalované bylo umožněno zaplatit dluh ve splátkách se souhlasem žalobkyně, a to částku přiznanou výrokem I. ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně a náklady řízení ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Dohromady tak jde o splátky ve výši 3 000 Kč.

3. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Namítala, že na rozdíl od předchozích sporů rozhodovaných Krajským soudem v Praze jde nyní o nároky ze smlouvy po aktualizaci jejích podmínek, přičemž nejde o nepřiměřená ujednání poškozující spotřebitele. K tomu odkázala i na konkrétní rozhodnutí odvolacího soudu v jiných věcech. Argumentovala tím, že smluvní pokuta i úrok z prodlení stíhají stejně žalobkyni jako žalovanou. Soud prvního stupně hodnocení smluvních ujednání přistoupil jednostranně, bez odůvodnění zcela pominul reciproční výhody, které byly sjednány ve prospěch žalované, stejně jako další smluvní ujednání i úpravu obecně závazných právních předpisů konstatovanou ve smlouvě, které zvýhodňují žalovanou oproti žalobkyni, resp. ukládají žalobkyni další povinnosti (včetně případného veřejnoprávního sankčního postihu). Smluvní pokuta se váže na „opakované porušení platebních povinností“ a představuje paušalizovanou náhradu škody. Smluvní pokuta slouží k utvrzení hlavního závazku, kterým je ze strany žalobkyně dodávat elektrickou energii a ze strany zákazníka za tento odběr zaplatit. Opakované neplacení je neoprávněným odběrem, což představuje neoprávněný stav dle energetického zákona, kterému je žalobkyně povinna bránit, proto musí od smlouvy odstoupit. Žalobkyně zdůraznila obsah „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v němž zákazník (žalovaná) výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou „získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy,“ na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou. Žalobkyně musí v předstihu zajistit elektřinu na příslušné období trvání smlouvy, i když není sjednána odběrová povinnost. Odběr se nicméně důvodně předpokládá. Dále je zde celý katalog možností ukončit smlouvu daný energetickým zákonem. Ustanovení § 1813 o.z. představuje generální klauzuli, která byla převzata z evropské směrnice, s jejíž interpretací soudem prvního stupně se žalobkyně také neztotožňuje. Za klíčovou považuje otázku poctivosti. Pro posouzení věci podle § 1813 o.z. nestačí podle žalobkyně sama skutečnost, že jde o ujednání v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání musí zakládat nejen nerovnováhu práv a povinností, ale tato nerovnováha musí být navíc významná (v neprospěch spotřebitele). Žalovaná se také musí takového postupu dovolat. Důkazní břemeno tíží spotřebitele, procesní pasivita žalované nesmí být soudem nahrazována. Každé ujednání, které považuje soud za nepřiměřené, by měl ve svém rozhodnutí z hlediska této nepřiměřenosti odůvodnit, což se nestalo. Soud prvního stupně nevyjevil, v jakém smyslu je nepřiměřenost dána, takže žalobkyně neměla reálnou možnost proti tomu argumentovat. Výše sporné smluvní pokuty 800 Kč měsíčně v daném případě koreluje se sjednanou zálohou na odběr elektrické energie ve výši 6 700 Kč měsíčně. Žalobkyně dále nesdílí závěr, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace smluvní pokuty soudem podle § 2051 o.z. k návrhu dlužníka. Podle názoru žalobkyně je nezbytné zvažovat, zda smluvní pokuta neplní funkci (i zčásti) paušalizované náhrady škody. V tomto směru odkazovala žalobkyně na nové rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, podle kterého moderace představuje univerzální institut použitelný pro všechny smluvní poměry bez zřetele na to, zda dlužníkem smluvní pokuty je podnikatel či nepodnikatel. Podle žalobkyně lze za zneužití práva považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo má jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevuje rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. Proto si soud měl ujasnit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta (in concreto) plní. Při paušalizační (alespoň zčásti) smluvní pokutě musí patřit mezi rozhodující okolnosti pro úvahu o nepřiměřenosti výše vzniklé škody, současně ale nelze pomíjet, že smyslem a účelem paušalizační smluvní pokuty je vyhnout se případným sporům o náhradu vzniklé škody a usnadnit její vymožení. Žalobkyně má za to, že není-li možné nepřiměřenou výši smluvní pokuty podle těchto pravidel snížit, není analogicky možné ani nepřiznat účinky ujednání o smluvní pokutě z důvodu jeho nepřiměřenosti, resp. zneužívající povahy ve smyslu § 1813 a násl. o.z. Dále žalobkyně uvedla, že smluvní pokuty tohoto typu jsou zcela běžnou součástí mnoha adhezních smluv, typicky např. v oblasti telekomunikací, kde je jejich výše regulována přímo příslušnou sektorovou úpravou (zákonem č. 127/2005 Sb.). Tomu odpovídá i připravované znění § 11cc odst. 2 energetického zákona. Smluvní pokuta utvrzující danou smluvní povinnost, která bude odpovídat této regulaci, nemůže být vnímána jako zneužívající ujednání. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil a žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal též právo na náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobkyně opodstatněným.

6. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila a nepožádala o odročení jednání, a proto odvolací soud věc projednal a rozhodl bez její účasti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

7. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

8. Soud prvního stupně v řízení učinil z předložených listin správná skutková zjištění a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Proto odvolací soud dále na odůvodnění soudu prvního stupně pro zjednodušení zcela odkazuje. Soud prvního stupně jasně popsal, jak ke svým závěrům dospěl a odvolací soud se s tím ztotožňuje.

9. Byly sjednány dvě smlouvy o dodávkách elektřiny do dvou odběrných míst na adrese [adresa] dne 21. 4. 2023 a dne 22. 5. 2023 na dobu určitou na 15 měsíců bez možnosti výpovědi, a to v kategorii „Domácnost“, s možnou prolongací. Žalovaná ve smlouvě vystupovala jako spotřebitel, nikoli jako podnikatel. Ujednání o předmětné smluvní pokutě ve výši 800 Kč měsíčně bylo v dané konkrétní smlouvě skutečně formulováno jinak než v dříve projednávaných sporech stejné žalobkyně, je přehlednější. Je také pravdou, že nově byly sjednány i smluvní pokuty tížící v případě prodlení a v případě nezahájení či přerušení dodávky žalobkyni, takže smlouva již smluvními pokutami utvrzuje povinnosti obou stran. Je třeba zdůraznit, že podle obsahu prohlášení žalovaná ve smlouvě také potvrdila, a že si je „vědoma smluvních a zákonných povinností žalobkyně zajistit elektřinu v předstihu“ na příslušné období trvání smlouvy, i když se nejedná o odběrovou povinnost, takže na straně žalobkyně „vzniká legitimní očekávání, že zákazník příslušné množství elektřiny odebere.“ Žalovaná dále prohlásila, že si je vědoma, že z této smlouvy „benefituje jistotou nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu“ oproti žalobkyní variantně nabízené smlouvě na dobu neurčitou, je však zavázána „k pokutě z funkcí náhrady škody, pokud z důvodů na její straně dojde k předčasnému ukončení smlouvy na dobu určitou či ukončení dodávky od žalobkyně.“ Dále prohlásila, že si je vědoma, že v případě porušení závazku ze smlouvy „může žalobkyni vzniknout škoda zejména v důsledku kolísání nákupních/prodejních cen elektřiny v čase na velkoobchodním trhu, včetně zajištění měnového rizika a marně vynaložených a akvizičních/provozních nákladů a dodatečných administrativních nákladů.“ Žalobkyně smluvní pokutu ve výši 9 600 Kč uplatnila v souvislosti s odstoupením od smlouvy pro neplacení závazků žalovanou.

10. Právní vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat podle zákona č. 458/2000 Sb. ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „energetický zákon“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), jak správně uzavřel soud prvního stupně.

11. Je nepochybné, že strany sjednaly platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, což je specifická smlouva upravená v § 50 odst. 2 energetického zákona, která zahrnuje převážně znaky rámcové smlouvy kupní podle § 2079 a násl. o.z.. Taková smlouva může být uzavřena na dobu určitou i na dobu neurčitou, je však třeba respektovat zvláštní ustanovení energetického zákona.

12. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

13. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

14. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností strany v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, leda že se jej spotřebitel dovolá.

16. Odvolací soud si je ve smyslu § 13 o.z. vědom dřívější rozhodovací praxe odvolacího soudu reprezentované nejen rozhodnutím sp. zn. 103 Co 16/2018, na které odkázal soud prvního stupně, ale i rozhodnutími sp. zn. 30 Co 80/2019, sp. zn. 27 Co 99/2019, 27 Co 204/2021, 22 Co 251/2019 a dalšími, včetně nedávných rozhodnutí sp. zn. 27 Co 97/2024, 27 Co 232/2024, nebo 22 Co 141/2024.

17. Nelze však pominout změnu smluvních ujednání v nových smlouvách, která vedla k vyvážení práv a povinností stran, jak žalobkyně namítá a jak shora uvedeno. Dále třeba přihlédnout k nové právní úpravě. Podle § 11cc odst. 1 a 2 energetického zákona ve znění od 1.8.2025 se zakazuje sjednat se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou smluvní pokutu utvrzující jejich povinnost po určitou dobu poskytovat flexibilitu agregátorovi. Zakazuje se sjednat se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou smluvní pokutu utvrzující jejich povinnost po určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu nebo plyn, ledaže je pro sjednanou dobu dodávky sjednána smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu. Je-li se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou sjednaná smluvní pokuta utvrzující jejich povinnost po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn podle odstavce 1, má dodavatel elektřiny nebo plynu při porušení utvrzené povinnosti právo na zaplacení smluvní pokuty za každý den porušení utvrzené povinnosti, která by bez zaplacení smluvní pokuty trvala, rovnající se nejvýše 40 % součinu ceny elektřiny nebo ceny plynu bez daně z přidané hodnoty, daně z elektřiny a daně ze zemního plynu a některých dalších plynů a průměrné denní spotřeby. Průměrná denní spotřeba se určí z plánované roční spotřeby evidované operátorem trhu, a není-li známa, potom ze skutečné spotřeby za předchozích 12 měsíců. Nelze-li zjistit ani skutečnou spotřebu, určí se průměrná denní spotřeba z předpokládané roční spotřeby sjednané ve smlouvě. Zaplacením smluvní pokuty zaniká závazek s účinky do budoucna.

18. Ačkoli uvedená právní úprava ještě není účinná, a navíc se na danou věc podle přechodných ustanovení nevztahuje, nelze pominout, že již byla přijata jako platný právní předpis. Zákonodárce jasně vymezil, že nejen sjednávání smluv na dobu určitou nepovažuje obecně za rozporné s právem spotřebitele na bezplatnou změnu dodavatele ani s požadavkem přiměřenosti ve spotřebitelských smlouvách v energetice, ale že za přiměřené považuje i sjednání smluvní pokuty utvrzující povinnost spotřebitele po tuto určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu nebo plyn (byť výši pokuty do budoucna reguluje a stanoví řadu dalších omezení). Zákonodárce také ve spotřebitelských smlouvách v energetice počítá s moderací smluvní pokuty podle § 2051 o.z. (srov. § 11cc odst. 4 energetického zákona), což také předchozím rozhodnutím odvolacího soudu neodpovídá.

19. Odvolací soud dále odkazuje na posun v rozhodovací praxi reprezentovaný rozhodnutími sp. zn. 25 Co 265/2024, 23 Co 18/2025, 26 Co 318/2024 nebo 28 Co 217/2024, v nichž odvolací soud předmětnou smluvní pokutu připustil a jejichž skutkové okolnosti nejsou významně odlišné od okolností této věci.

20. Za této situace se již odvolací soud nemohl ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že uvedená smluvní pokuta 800 Kč měsíčně po dobu trvání smlouvy tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované coby spotřebitele (§ 1813 a § 1815 o.z.). Pro případnou moderaci výše smluvní pokuty podle § 2051 o.z. chybí především jakýkoli návrh žalované. V tomto směru navíc nelze přehlédnout, že předpokládaná i skutečně realizovaná spotřeba byla u obou smluv na první pohled významně vyšší než do budoucna stanovený limit pokuty. Tomu odpovídaly i sjednané měsíční zálohy.

21. Proto není třeba rozebírat i další argumenty žalobkyně o tom, zda ujednání o smluvní pokutě je spotřebiteli kompenzováno ve smlouvě na dobu určitou nižší cenou elektřiny (v její neregulované části), nebo zda si tímto způsobem zákazník „zajistí výhodnou neměnnost ceny“ (která se mu po sjednanou dobu v závislosti na burzovních nákupech „nezvýší“) apod.

22. Postačí, že uvedená pokuta byla mezi účastníky sjednána (jako projev smluvní volnosti stran) a že žalovaná svou povinnost, na kterou je smluvní pokuta vázána, porušila. Žalobkyní požadovaný rozsah pokuty také smluvnímu ujednání odpovídá. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II. jako věcně nesprávný podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil a žalobě ve zbytku vyhověl.

23. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně bylo třeba v otázce náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodnout znovu, a to podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř., ve prospěch zcela úspěšné žalobkyně.

24. Při stanovení výše náhrady před soudem prvního stupně je třeba vyjít z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024 (dále jen advokátní tarif). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 891 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 a.t. z tarifní hodnoty ve výši 77 800,49 Kč, které odpovídá odměna advokáta ve výši 4 220 Kč za úkon. Zástupce žalobkyně v tomto řízení učinil čtyři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.), ke kterým dále náleží čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou zástupce k jednání dne 25. 11. 2024 náhrada cestovného v částce 793,02 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut po 100 Kč v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 4 047 Kč, tj. celkem 27 211 Kč.

25. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle stejných výpočetních postupů, postupoval však s ohledem na okamžik provedení jednotlivých úkonů již podle advokátního tarifu ve znění od 1.1.2025 (srov. čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.). Náhrada náleží za 2 úkony právní služby z tarifní hodnoty 9 600 Kč po 1 500 Kč (odvolání a účast u jednání) ve výši 3 000 Kč, za dva režijní paušály již po 450 Kč ve výši 900 Kč, dále 21 % DPH ve výši 819 Kč a soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 5 719 Kč.

26. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že byly splněny podmínky pro vyhovění žádosti žalované a umožnit jí plnění ve splátkách, s čímž žalobkyně vyslovila souhlas. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaná je v domácnosti a žije s přítelem a s dvěma nezletilými dcerami, o které pečuje. Její příjem tvoří sociální dávky. Žalované bylo umožněno zaplatit smluvní pokutu ve splátkách po 500 Kč měsíčně a náklady řízení v celkové splátce po 1 500 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Zaplacení náhrady nákladů řízení bylo uloženo k rukám zástupce žalobkyně, kterým je advokát (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

27. Žádný důvod k odepření náhrady nákladů řízení procesně úspěšné straně podle § 150 o.s.ř. odvolací soud neshledal.