o zaplacení 12 124,63 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami č.j. 11 C 127/2024-37 ze dne 26.11.2024 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 524,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 26. 10. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), jinak byla žaloba co do zaplacení 9 600 Kč zamítnuta (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.).

2. Soud prvního stupně odůvodnil rozsudek tím, že ujednání o smluvní pokutě ve výši „400 Kč“ za každý měsíc do konce trvání smlouvy na dobu určitou tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované coby spotřebitele (§ 1813 o. z.) a že jde o zneužívající ujednání (§ 1815 o. z.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se jedná o dvojí sankci za porušení téže povinnosti, pokud za porušení platebních povinností je žalovaná rovněž sankcionována smluvní pokutou ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující 10 dnů), přičemž smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny žádnou povinností obdobně neutvrzuje žalobkyni, smluvní pokuta je ve smlouvě užita jednostranně. Jedná se tak v podstatě o „odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy, které omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele elektřiny. Podle soudu prvního stupně neobstojí argumentace žalobkyně, že jde o kompenzaci za neuskutečnění dodávky elektřiny, neboť smluvní pokuta byla vázána na předčasné ukončení smlouvy, nikoli na nerealizovaný odběr. Proto rozhodl tak, že žalobu v rozsahu částky 9 600 Kč zamítl, jelikož ke zneužívajícímu jednání se nepřihlíží (jako by vůbec učiněno nebylo).

3. Zbytek žaloby v rozsahu výroku I. posoudil soud prvního stupně jako důvodný, jelikož žalobkyně s žalovanou platně uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do uvedeného odběrného místa (§ 50 odst. 2 energetického zákona). Žalovaná se zavázala za dodanou energii platit smluvenou cenu, což ve fakturovaném období nesplnila a dostala se do prodlení. Podle celkového výsledku řízení pak soud prvního stupně rozhodl i o nákladech řízení.

4. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Namítala, že na rozdíl od předchozích sporů rozhodovaných Krajským soudem v Praze jde nyní o nároky ze smlouvy po aktualizaci jejích podmínek, přičemž nejde o nepřiměřená ujednání poškozující spotřebitele. K tomu odkázala i na konkrétní rozhodnutí odvolacího soudu v jiných věcech.

5. Argumentovala tím, že smluvní pokuta i úrok z prodlení stíhají stejně žalobkyni jako žalovanou. Soud prvního stupně hodnocení smluvních ujednání přistoupil jednostranně, bez odůvodnění zcela pominul reciproční výhody, které byly sjednány ve prospěch žalované, stejně jako další smluvní ujednání i úpravu obecně závazných právních předpisů konstatovanou ve smlouvě, které zvýhodňují žalovanou oproti žalobkyni, resp. ukládají žalobkyni další povinnosti (včetně případného veřejnoprávního sankčního postihu). Smluvní pokuta se váže na „opakované porušení platebních povinností“ a představuje paušalizovanou náhradu škody. Smluvní pokuta slouží k utvrzení hlavního závazku, kterým je ze strany žalobkyně dodávat elektrickou energii a ze strany zákazníka za tento odběr zaplatit. Opakované neplacení je neoprávněným odběrem, což představuje neoprávněný stav dle energetického zákona, kterému je žalobkyně povinna bránit, proto musí od smlouvy odstoupit.

6. Žalobkyně dále zdůraznila obsah „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v němž zákazník (žalovaná) výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou „získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy,“ na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou. Žalobkyně musí v předstihu zajistit elektřinu na příslušné období trvání smlouvy, i když není sjednána odběrová povinnost. Odběr se nicméně důvodně předpokládá. Dále je zde celý katalog možností ukončit smlouvu daný energetickým zákonem.

7. Ustanovení § 1813 o.z. představuje generální klauzuli, která byla převzata z evropské směrnice, s jejíž interpretací soudem prvního stupně se žalobkyně také neztotožňuje. Za klíčovou považuje otázku poctivosti. Pro posouzení věci podle § 1813 o.z. nestačí podle žalobkyně sama skutečnost, že jde o ujednání v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání musí zakládat nejen nerovnováhu práv a povinností, ale tato nerovnováha musí být navíc významná (v neprospěch spotřebitele). Žalovaná se také musí takového postupu dovolat. Důkazní břemeno tíží spotřebitele, procesní pasivita žalované nesmí být soudem nahrazována. Každé ujednání, které považuje soud za nepřiměřené, by měl ve svém rozhodnutí z hlediska této nepřiměřenosti odůvodnit, což se nestalo. Soud prvního stupně nevyjevil, v jakém smyslu je nepřiměřenost dána, takže žalobkyně neměla reálnou možnost proti tomu argumentovat. Výše sporné smluvní pokuty 800 Kč měsíčně není nepřiměřená tomu, co zajišťuje.

8. Žalobkyně dále nesdílí závěr, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace smluvní pokuty soudem podle § 2051 o.z. k návrhu dlužníka. Podle názoru žalobkyně je nezbytné zvažovat, zda smluvní pokuta neplní funkci (i zčásti) paušalizované náhrady škody. V tomto směru odkazovala žalobkyně na nové rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, podle kterého moderace představuje univerzální institut použitelný pro všechny smluvní poměry bez zřetele na to, zda dlužníkem smluvní pokuty je podnikatel či nepodnikatel. Podle žalobkyně lze za zneužití práva považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo má jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevuje rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. Proto si soud měl ujasnit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta (in concreto) plní. Při paušalizační (alespoň zčásti) smluvní pokutě musí patřit mezi rozhodující okolnosti pro úvahu o nepřiměřenosti výše vzniklé škody, současně ale nelze pomíjet, že smyslem a účelem paušalizační smluvní pokuty je vyhnout se případným sporům o náhradu vzniklé škody a usnadnit její vymožení. Žalobkyně má za to, že není-li možné nepřiměřenou výši smluvní pokuty podle těchto pravidel snížit, není analogicky možné ani nepřiznat účinky ujednání o smluvní pokutě z důvodu jeho nepřiměřenosti, resp. zneužívající povahy ve smyslu § 1813 a násl. o.z.

9. Proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil a žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal též právo na náhradu nákladů řízení.

10. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobkyně opodstatněným.

12. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila a nepožádala o odročení jednání, a proto odvolací soud věc projednal a rozhodl bez její účasti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

13. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

14. Soud prvního stupně v řízení předně neučinil z předložených listin zcela správná skutková zjištění. Sjednaná smluvní pokuta v daném případě nečiní 400 Kč měsíčně, jak nesprávně uvedl, ale 800 Kč měsíčně, jak bylo uplatněno i žalobou a odpovídá to výpočtům (za 12 měsíců). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 15 měsíců s tím, že k odstoupení pro neplacení došlo již po třech měsících, takže skutečně došlo k ukončení smlouvy o 12 měsíců dříve, než smlouva předpokládala. Ujednání o předmětné smluvní pokutě ve výši 800 Kč měsíčně bylo v dané konkrétní smlouvě formulováno jinak než v dříve projednávaných sporech stejné žalobkyně, je přehlednější. Je také pravdou, že nově byly sjednány i smluvní pokuty tížící v případě prodlení a v případě nezahájení či přerušení dodávky žalobkyni, takže smlouva již smluvními pokutami utvrzuje povinnosti obou stran. Ve skutečnosti jde tedy o novou (již v tomto směru upravenou) smlouvu.

15. Podle obsahu prohlášení žalovaná ve smlouvě potvrdila, a že si je „vědoma smluvních a zákonných povinností žalobkyně zajistit elektřinu v předstihu“ na příslušné období trvání smlouvy, i když se nejedná o odběrovou povinnost, takže na straně žalobkyně „vzniká legitimní očekávání, že zákazník příslušné množství elektřiny odebere.“ Žalovaná dále prohlásila, že si je vědoma, že z této smlouvy „benefituje jistotou nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu“ oproti žalobkyní variantně nabízené smlouvě na dobu neurčitou, je však zavázána „k pokutě z funkcí náhrady škody, pokud z důvodů na její straně dojde k předčasnému ukončení smlouvy na dobu určitou či ukončení dodávky od žalobkyně.“ Dále prohlásila, že si je vědoma, že v případě porušení závazku ze smlouvy „může žalobkyni vzniknout škoda zejména v důsledku kolísání nákupních/prodejních cen elektřiny v čase na velkoobchodním trhu, včetně zajištění měnového rizika a marně vynaložených a akvizičních/provozních nákladů a dodatečných administrativních nákladů.“

16. Pokud jde o spornou smluvní pokutu ve výši 9 600 Kč, tak z vyúčtování smluvní pokuty a dalších listin vyplývá, že žalobkyně pokutu uplatnila v souvislosti s odstoupením od smlouvy pro neplacení, do konce smlouvy zbývalo 12 měsíců. Nejde o kumulaci pokut z prodlení (dvojí sankci), ale o pokutu za nedodržení doby (předčasné ukončení) smlouvy.

17. Právní vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat podle zákona č. 458/2000 Sb. ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „energetický zákon“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), jak správně uzavřel soud prvního stupně.

18. Je nepochybné, že strany sjednaly platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, což je specifická smlouva upravená v § 50 odst. 2 energetického zákona, která zahrnuje převážně znaky rámcové smlouvy kupní podle § 2079 a násl. o.z.. Taková smlouva může být uzavřena na dobu určitou i na dobu neurčitou, je však třeba respektovat zvláštní ustanovení energetického zákona.

19. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

20. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

21. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností strany v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

22. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, leda že se jej spotřebitel dovolá.

23. Odvolací soud si je ve smyslu § 13 o.z. dobře vědom dřívější rozhodovací praxe odvolacího soudu reprezentované nejen rozhodnutím sp. zn. 103 Co 16/2018, ale i navazujícími rozhodnutími sp. zn. 30 Co 80/2019, sp. zn. 27 Co 99/2019, 27 Co 204/2021, 22 Co 251/2019 a dalšími, včetně nedávných rozhodnutí sp. zn. 27 Co 97/2024, nebo 27 Co 232/2024.

24. Nelze však pominout změnu smluvních ujednání v nových smlouvách, která vedla k vyvážení práv a povinností stran, jak žalobkyně namítá. Dále třeba přihlédnout k nové právní úpravě. Podle § 11cc odst. 1 a 2 energetického zákona ve znění od 1.8.2025 se zakazuje sjednat se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou smluvní pokutu utvrzující jejich povinnost po určitou dobu poskytovat flexibilitu agregátorovi. Zakazuje se sjednat se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou smluvní pokutu utvrzující jejich povinnost po určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu nebo plyn, ledaže je pro sjednanou dobu dodávky sjednána smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu. Je-li se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou sjednaná smluvní pokuta utvrzující jejich povinnost po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn podle odstavce 1, má dodavatel elektřiny nebo plynu při porušení utvrzené povinnosti právo na zaplacení smluvní pokuty za každý den porušení utvrzené povinnosti, která by bez zaplacení smluvní pokuty trvala, rovnající se nejvýše 40 % součinu ceny elektřiny nebo ceny plynu bez daně z přidané hodnoty, daně z elektřiny a daně ze zemního plynu a některých dalších plynů a průměrné denní spotřeby. Průměrná denní spotřeba se určí z plánované roční spotřeby evidované operátorem trhu, a není-li známa, potom ze skutečné spotřeby za předchozích 12 měsíců. Nelze-li zjistit ani skutečnou spotřebu, určí se průměrná denní spotřeba z předpokládané roční spotřeby sjednané ve smlouvě. Zaplacením smluvní pokuty zaniká závazek s účinky do budoucna.

25. Ačkoli uvedená právní úprava ještě není účinná, a navíc se na danou věc podle přechodných ustanovení nevztahuje, nelze pominout, že již byla přijata jako platný právní předpis. Zákonodárce jasně vymezil, že nejen sjednávání smluv na dobu určitou nepovažuje obecně za rozporné s právem spotřebitele na bezplatnou změnu dodavatele ani s požadavkem přiměřenosti ve spotřebitelských smlouvách v energetice, pokud současně upravuje maximální výpovědní lhůtu, ale že za přiměřené považuje i sjednání smluvní pokuty utvrzující povinnost spotřebitele po tuto určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu nebo plyn (byť výši pokuty do budoucna reguluje a stanoví řadu dalších omezení). Zákonodárce také ve spotřebitelských smlouvách v energetice počítá s moderací smluvní pokuty podle § 2051 o.z. (srov. § 11cc odst. 4 energetického zákona), což také předchozím rozhodnutím odvolacího soudu neodpovídá.

26. Odvolací soud dále odkazuje na posun v rozhodovací praxi reprezentovaný nedávnými rozhodnutími Krajského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 265/2024, 23 Co 18/2025, 26 Co 318/2024 nebo 28 Co 217/2024, v nichž odvolací soud předmětnou smluvní pokutu připustil a jejichž skutkové okolnosti nejsou významně odlišné od okolností této věci.

27. Za této situace se již odvolací soud nemohl ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že uvedená smluvní pokuta 800 Kč měsíčně po dobu trvání smlouvy tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované coby spotřebitele (§ 1813 a § 1815 o.z.). Pro případnou moderaci výše smluvní pokuty podle § 2051 o.z. chybí především jakýkoli návrh žalované.

28. Proto není třeba rozebírat i další argumenty žalobkyně o tom, zda ujednání o smluvní pokutě je spotřebiteli kompenzováno ve smlouvě na dobu určitou nižší cenou elektřiny (v její neregulované části), nebo zda si tímto způsobem zákazník „zajistí výhodnou neměnnost ceny“ (která se mu po sjednanou dobu v závislosti na burzovních nákupech „nezvýší“) apod.

29. Postačí, že uvedená pokuta byla mezi účastníky sjednána (jako projev smluvní volnosti stran) a že žalovaná svou povinnost, na kterou je smluvní pokuta vázána, porušila. Žalobkyní požadovaný rozsah pokuty také smluvnímu ujednání odpovídá. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II. jako věcně nesprávný podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil.

30. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně bylo třeba v otázce náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodnout znovu, a to podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř., ve prospěch zcela úspěšné žalobkyně.

31. Při stanovení výše náhrady před soudem prvního stupně je třeba vyjít z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024 (dále jen advokátní tarif). Náklady právního zastoupení sestávají ze tří úkonů právní služby v celkové výši 900 Kč (tři úkony po 300 Kč - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis návrhu na zahájení řízení) dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, jednoho úkonu po 1 620 Kč za účast na jednání soudu prvního stupně, počítáno z tarifní hodnoty předmětu sporu 12 124,63 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g), § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. advokátního tarifu), 1x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Dále náleží cestovné ze sídla advokáta k soudu a zpět ve výši 1 110 Kč (náhrada za použití motorového vozidla 5,60 Kč/km, náhrada za spotřebované pohonné hmoty 70 km x 2, průměrná spotřeba 6,1 l/100 km, cena pohonných hmot 38,20 Kč za litr dle vyhlášky), náhrada za promeškaný čas za tuto cestu za 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč dle § 14 advokátního tarifu a 21 % DPH z uvedených úkonů, paušálů, cestovného i náhrad podle § 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhrada za zaplacený soudní poplatek 800 Kč, celkem tedy 6 402 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit do tří dnů k rukám advokáta (srov. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

32. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle stejných výpočetních postupů, postupoval však s ohledem na okamžik provedení jednotlivých úkonů již částečně podle advokátního tarifu ve znění od 1.1.2025 (srov. čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.). Náhrada náleží za 2 úkony právní služby z tarifní hodnoty 9 600 Kč po 1 500 Kč (odvolání a účast u jednání), za režijní paušály 1x 300 Kč a 1x již 450 Kč, dále 21% DPH ve výši 788 Kč a soudní poplatek 1 000 Kč, celkem 5 538 Kč. Ostatních nákladů se žalobkyně vzdala. O místě a lhůtě plnění rozhodl odvolací soud opět podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. Žádný důvod k odepření náhrady nákladů odvolacího řízení podle § 150 o.s.ř. odvolací soud také neshledal.