o náhradu nemajetkové újmy způsobené zásahem do osobnostních práv

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 2. 7. 2025, č. j. 23 C 284/2024-458 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna na svém profilu na sociálních sítích s názvem [jméno FO], který je veden pod url adresou [Anonymizováno], a profilu s názvem [Anonymizováno], který je veden pod [Anonymizováno]/, zveřejnit omluvu následujícího znění: „Já, [Jméno žalované], se tímto veřejně omlouvám panu [jméno FO], že jsem bez jeho vědomí a svolení a přes jeho výslovný nesouhlas sdílela na platformě Facebook a Twitter jeho intimní fotografie s různými komentáři,“ a to bez vlastních doplnění či dovětků, kdy tuto omluvu je na výše zmíněných profilech povinna zveřejnit jako připnutý příspěvek a tuto omluvu ponechat zveřejněnou po dobu 14 dní, a to ve lhůtě 15 dní od právní moci rozsudku (výrok I.), dále byla žaloba zamítnuta v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zveřejnit omluvu na svém profilu na sociálních sítích s názvem [jméno FO], který je veden pod [Anonymizováno], a profilu s názvem [Anonymizováno], který je veden pod [Anonymizováno]/, co do části navrhovaného znění omluvy „a to za účelem, abych jej zesměšnila a pomstila se mu“ (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit náhradu nemajetkové újmy ve výši 15 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), a že žalovaná je povinna na profilu s názvem [Anonymizováno], který je veden pod [Anonymizováno]/ odstranit fotografii obnaženého pozadí žalobce zveřejněnou dne 13. 5. 2023 (výrok IV.). Nakonec soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 34 106,68 Kč k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok V.).

2. Soud prvního stupně zjistil, že není sporu o tom, že mezi účastníky došlo v roce 2021 k poměru intimního charakteru, v jehož rámci mezi nimi probíhala komunikace prostřednictvím různých kanálů. V rámci jejich soukromé konverzace zaslal žalobce žalované fotografii svého obnaženého pozadí. Poté, co poměr účastníků skončil, žalovaná fotografii zveřejnila na sociálních sítích. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná opakovaně zveřejňovala a sdílela fotografii na svých profilech na sociální síti X (15. 12. 2021, 13. 5. 2023), na Instagramu (6. 7. 2023) a na Facebooku (30. 4. 2023, 16. 9. 2023, 17. 9. 2023 a 18. 9. 2023) spolu s různými dehonestujícími komentáři odkazujícími k žalobci a jeho manželce. Žalobce žalované sdělil, že se zveřejňováním fotografie nesouhlasí, žalovaná však od svého jednání neupustila. Oba jsou součástí internetové komunity, kde se obecně ví o činnosti žalované na jejích sociální sítích. Profily žalované na sociální síti jsou sledovány blíže neurčeným množstvím lidí v počtu cca několika stovek lidí, kteří dlouhodobě žalovanou sledují, a to zejména pro své vlastní pobavení. Reálně však fotografii mohlo vidět mnohem více osob, neboť k prohlížení příspěvků na síti X není třeba přímo zobrazovat každý jednotlivý příspěvek. Příspěvky lze prohlížet z tzv. hlavní stránky, kdy však takové jejich prohlédnutí sociální síť X neeviduje. Žalovaná používá pro žalobce spektrum přezdívek jako např. „tajemný mužík, odulá prdel, odulý rudý ovar, odulý rudý hnus, odulé rudé lysé hovado“, které dlouhodobě používá, když na sociálních sítích komentuje žalobce. Pro pravidelné sledující je snadné rozpoznat v příspěvcích žalované narážky na žalobce a jeho blízké. Žalobce žil dlouhodobě v obavě, že fotografie bude dále sdílena i mimo sociální sítě žalované, dostane se k jeho dětem a dalším rodinným příslušníkům. Žalovaná vyhrožovala, že fotografii zašle do jeho práce, bál se, že se na něho budou kolegové koukat skrz prsty. Dlouhodobý stres spojený s těmito obavami pak měl vliv i na jeho partnerský vztah s manželkou. Poté, co byla žalovaná pravomocně odsouzena v rámci trestního řízení za trestný čin nebezpečného pronásledování, si žalobce myslel, že už vše skončilo, nicméně žalovaná pak vzápětí opakovaně zveřejnila na svých facebookových profilech fotografii žalobce s komentáři odkazujícími k proběhlému trestnímu řízení. Žalovaná se opakovaným zveřejňováním a označováním fotografie jako „připnutý příspěvek“ snažila co nejvíce zvýšit dosah jejího zhlédnutí. Žalobce zveřejňování fotografie po skončení trestního řízení naprosto „sejmulo“, bral je jako výsměch celému trestnímu řízení, měl pocit zbytečnosti, pocit, že se ničeho nedomůže, že nemá smysl se z ničeho radovat. Zase se tím začal v hlavě zabývat a stále dokola věc řešit, to mělo opět dopad i na jeho vztah s manželkou. V internetové komunitě byli její účastníci obeznámeni s průběhem a výsledkem trestního řízení vedeného proti žalované, žalobce byl pro ně na fotografii snadno ztotožnitelný. Žalobce měl obavy, že fotografie bude dále šířena, že se k fotografii dostanou jeho děti nebo další rodinní příslušníci. Měl strach, že jej to poškodí v práci makléře, ale i při jeho podnikání, hrozilo, že žalovaná fotku rozvěsí po [adresa], kde provozuje na svém statku kulturní akce. Žalobce spolu se svou manželkou a jejich známou se snažil zveřejněnou fotografii nahlašovat Facebooku coby závadný obsah, v důsledku čehož došlo k částečnému odstranění fotografie a zablokování jednoho z facebookových profilů žalované. Žalobce se odstranění fotografie domáhal i cestou civilního řízení, v důsledku vydaného předběžného opatření došlo rovněž ze strany žalované k odstranění fotografie z jednoho z profilů. K odstranění fotografií zveřejněných žalovanou na jejím Facebooku došlo na přelomu listopadu a prosince 2024. Fotografie zveřejněná žalovanou na profilu [Anonymizováno] na síti X dne 13. 5. 2023, byla ke dni vyhlášení napadeného rozsudku stále veřejně přístupná, a to i přes vydané předběžné opatření ze dne 21. 12. 2024.

3. Co se týká odsouzení žalované v trestním řízení soud prvního stupně zjistil, že Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl rozsudkem ze dne 2. 7. 2024, č. j. 3 T 50/2024-819 tak, že shledal žalovanou vinnou pro přečin nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. a), c), d) trestního zákoníku, za což jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Žalované bylo dále uloženo přiměřené omezení zdržet se neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů žalobce a poškozené [jméno FO], spočívající v zákazu se jakkoliv o poškozených veřejně vyjadřovat prostřednictvím sociálních sítí či prostřednictvím jiných osob, v zákazu poškozené jakkoliv kontaktovat či se o kontakt pokoušet, a to přímo osobně, prostřednictvím jiných osob, prostřednictvím sociálních sítí či jakýmikoliv jinými komunikačními prostředky na dálku, zejména emailem nebo telefonem. Žalované byla dále uložena povinnost nahradit žalobci náhradu nemajetkové újmy za způsobené duševní útrapy ve výši 25 000 Kč, poškozené [tituly před jménem] [jméno FO] částku ve výši 50 000 Kč. Z popisu skutku vyplývá, že žalovaná zasílala velké množství nevyžádaných emailů do emailové schránky žalobce a jeho manželky, zasílala velké množství nevyžádaných zpráv SMS, MMS na telefon žalobce. Těchto emailů, SMS a MMS zpravidla s vulgárním, urážlivým či dehonestujícím obsahem bylo ze strany žalované zasláno nejméně 1 200. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2024, č. j. 11 To 246/2024-280, byla odvolání podaná do rozsudku zamítnuta.

4. Na tomto základě soud prvního stupně žalobě vyhověl tak, jak je specifikováno v odstavci 1 tohoto rozsudku. Uvedl, že zveřejňování a sdílení intimní fotografie žalobce na sociálních sítích je samo o sobě zjevně způsobilé negativním způsobem zasáhnout do práva žalobce na čest, důstojnost, dobré jméno a soukromí. Dle názoru soudu prvního stupně by naprostá většina lidí vnímala zveřejňování svých intimních fotografií bez souhlasu úkorně a jako zásah do intimní sféry. Není relevantní, zda je žalobce na fotografii poznat či nikoliv, resp. zda může případně popřít, že je na fotografii on. Žalovaná ho zcela jednoznačně ztotožňuje. V celkovém kontextu dlouhodobé činnosti žalované, kdy opakovaně používá obdobné přezdívky pro žalobce, je každému, kdo je s jejich „příběhem“ alespoň elementárně obeznámen, jasné, na koho žalovaná svými komentáři poukazuje. Navíc žalobce sám ví, že se jedná o jeho pozadí, a nezávisle na tom, zda někdo ví nebo neví, že je na fotografii on, má právo mít ze zveřejnění negativní pocity. Žalobce ani nelze spravedlivě nutit, aby někomu popíral, že je na fotografii on. Žalobce nedal se zveřejněním fotografie souhlas, naopak žalované dal jasně najevo, že mu sdílení jeho fotografie vadí. S ohledem na uvedené a s ohledem na to, že se jedná o závažný zásah do intimní sféry žalobce shledal soud prvního stupně nárok žalobce na odstranění fotografie z profilu žalované [Anonymizováno] na sociální síti X důvodným, a proto shledal, že je na místě, aby jí byla uložena povinnost fotografii z profilu odstranit. K čemuž dodal, že v dané věci není rozhodné, zda žalovaná ztratila přístup ke svému profilu, rozhodnutí bude i přesto vykonatelné. Avšak soud prvního stupně shledal, že nárok žalobce na omluvu, je odůvodněn, nikoliv však v celém znění tak, jak byla žalobcem formulován, proto část navrhovaného znění omluvy ve výroku II. zamítl, a to co do části „a to za účelem, abych jej zesměšnila a pomstila se mu“, neboť motiv žalované nebyl v řízení prokázán. Soud prvního stupně uložil zveřejnit omluvu na profilu [Anonymizováno] na sociální síti X, což je profil žalované. Dále uložil zveřejnit omluvu na facebookovém profilu specifikovaném ve výroku napadeného rozsudku, kdy soudu prvního stupně bylo z úřední činnosti známo (z věci u něj projednávané pod sp. zn. 23 C 220/2024), že patří žalované a že ke dni vydání rozsudku zde žalovaná stále aktivně přispívala. Způsob omluvy shledal v souladu s citovaným usnesením Nejvyššího soudu, č.j. 25 Cdo 2777/2021. Žalovaná na svém facebookovém profilu sdílela fotografii jako tzv. připnutý příspěvek, pročež měl soud prvního stupně za to, že je na místě, aby rovněž omluvu sdílela jako tzv. připnutý příspěvek. Prostá omluva žalované však nemůže v daném případě jako satisfakce postačovat. Tím spíše v situaci, kdy zásah stále trvá, přičemž nárok žalobce na morální satisfakci žalovaná suverénně popírá. Soud prvního stupně přihlédl ke skutečnosti, že sdílení intimní fotografie žalobce žalovanou nebylo izolovaným jednáním, ale jednalo se o pokračování v již probíhajícím pronásledování a dlouhodobou dehonestaci osoby žalobce ze strany žalované. Žalovaná začala ve větší míře sdílet intimní fotografii žalobce po proběhlém trestním řízení, jehož výsledkem bylo podmíněné odsouzení žalované za trestný čin nebezpečného pronásledování. I přes to však žalovaná zákazy uložené v trestním rozsudku nerespektovala a pokračovala dál v uvedeném jednání. Nutno také uvést, že žalobce není osobou veřejně známou a není povinen snášet zveřejňování informací o své osobě, navíc intimního rázu, když pro běžného člověka je velkým zásahem do soukromí nežádoucí pozornost, byť i menšího počtu osob. V řízení bylo prokázáno, že zveřejňování fotografie zejména po skončení trestního řízení mělo na psychický stav žalobce největší vliv. Nejsilnější zásah do osobnostních práv žalobce pak shledal především v obavách žalobce, že se k fotografii dostanou jeho děti. Soud dále shledal za prokázaný i zásah do pracovní sféry žalobce, kdy má za to, že obava, že se bude fotografie šířit po pracovišti je rovněž pochopitelná, přičemž s ohledem na pracovní pozici žalobce by šíření této fotografie bylo způsobilé snížit jeho vážnost, jak v očích kolegů, tak klientů. Soud prvního stupně proto přiznal žalobci i nárok na úhradu nemajetkové újmy. S ohledem na shora uvedené soud shledal v daném případě nárok žalobce na satisfakci ve výši 15 000 Kč přiměřeným a vyhověl mu výrokem III. napadeného rozsudku. Takto stanovenou výši náhrady posoudil jako adekvátní k povaze zásahu, jeho trvání a důsledkům, které zásah způsobil, přičemž přihlédl i ke skutečnosti, že žalobce požadoval víceméně symbolickou částku.

5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 142a odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl ve věci převážně úspěšný, právo na náhradu nákladů řízení ve výši 34 106,68 Kč. Soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení i přes to, že žalované nezaslal předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., neboť případná předžalobní výzva by byla pouhou formalitou, která by nevedla k tomu, aby žalobce dosáhl účelu zamýšleného žalobou, když před zahájením řízení byla žalované uložena trestním rozsudkem povinnost zdržet se vyjadřování o žalobci, žalovaná však tento zákaz ignorovala, v důsledku čehož žalobci nezbylo než se nápravy domáhat civilní žalobou. O lhůtě k plnění pak soud prvního stupně rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal. V případě povinnosti uložené výrokem I. napadeného rozsudku stanovil soud prvního stupně lhůtu 15 dnů v souladu s návrhem žalobce.

6. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání pouze žalovaná, a to včas, v rozsahu jí nepříznivých výroků I., III., IV. a V. Uvedla, že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištění a rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná se se nachází v těžké depresi v dlouhodobé pracovní neschopnosti, a to již od konce roku 2021, kdy došlo k setkání s žalobcem. Došlo k intimnímu kontaktu, kdy jí žalobce surově zmlátil, s čímž se nikomu nesvěřila. Nemohla cestovat veřejnou dopravou, musela vystoupit, tyto stavy jí pronásledují stále. Byla odsouzena k 18měsíční podmínce za to, že manželka žalobce je v depresi, když se náhodou dostala ke zprávě, ať jí nechá na pokoji a hledí si své ženy a dítěte. Žalobce rozesílá její intimní fotografie svým přátelům, pořádá válečné porady s výhružkami, jeho přátelé píší, jak zneužívala svého tehdy nezletilého syna. [jméno FO] byla rozhodnutím soudu odškodněna 50 000 Kč, žalobce 25 000 Kč. V současné době podal další dvě obvinění v [adresa] a jedno obvinění v [Anonymizováno]. Stále na to samé. Žalovaná nemá čistý trestní rejstřík, tak nemá možnost zaměstnání. Za holé pozadí již dvakrát zaplatila exekuci. Žalobci ani paní [jméno FO] se nepodařilo fotografii pozadí zcela odstranit. Z fotografie není patrno, čí je, neboť ji nepoznala ani žena žalobce. Jméno není uvedeno. Není tedy možné, aby to žalobce profesně postihlo. Na zmíněném profilu [Anonymizováno] se již fotografie obnaženého pozadí žalobce nevyskytuje, byla odstraněna, k tomuto účtu žalovaná již nemá přístup. Fotografii se přes opakovaná hlášení nepodařilo odstranit. Nechápe důvod, proč se za zveřejnění fotografie obnaženého pozadí žalobce omlouvat. Žalobce masivně ve velké míře svým známým a dalším osobám šířil videa a fotografie intimní povahy, která získal před jejich setkáním v roce 2021. Tyto skutečnosti, kdy osoby komentují, co je na videích a fotografiích, přiložila soudu prvního stupně. Při ústním jednání odvolacího soudu pak žalovaná uvedla, že od září loňského roku by již fotografie na stránkách neměla být umístěna, což ověřovala s pracovníkem IT. Žalovaná je po hospitalizaci z důvodu pokusu o sebevraždu, aktuálně je doma v depresích, je však schopna vnímat. Fotografie pozadí žalobce je anonymní, neboť pod fotografií není uvedeno jméno žalobce. Daná fotografie na sítích již není, resp. se jí nepodařilo obecné zmocněnkyni žalované, [tituly před jménem] [jméno FO], najít. Žalovaná by tedy s odstraněním fotografie souhlasila, neví však, jak by se to dalo provést. Omluvu pak považuje za nepřípustnou, není možné, aby se omlouvala někomu, kdo ji pronásleduje a tři roky vláčí po soudech. S ohledem na shora uvedené, navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil.

7. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že žalovaná řádně neuvedla odvolací důvod a opomenula uvést odvolací návrh. Vyjádření žalované ze dne 24. 9. 2025 se netýká odvolání, spíše se přibližuje pokusu tvrdit nové skutečnosti, což je vzhledem k již nastalé koncentraci řízení nepřípustné. Žalovaná se i přes řádné poučení k jednání nedostavila, nesplnila svou povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy a zároveň nebyla splněna žádná z podmínek pro výjimku ze zákazu novot v odvolacím řízení ve smyslu § 205a o. s. ř. Ke skutečnostem uvedeným ve vyjádření tedy není možné přihlížet, nad to je jeho obsah naprosto nesrozumitelný. Žalobce se domnívá, že by odvolaní žalované mělo být odmítnuto. Při ústním jednání odvolacího soudu žalobce uvedl, že v současné době je vedena exekuce u Obvodního soudu pro Prahu 1, který spolu s Městským soudem v Praze rozhodoval o návrhu na zastavení exekuce či na přerušení exekuce, avšak tyto návrhy byly zamítnuty. V exekučním řízení bylo prokázáno, že žalovaná je ve stavu způsobilém k odstranění fotografií. Není vinou žalobce, pokud žalovaná ztrácí přístupy ke svým účtům. Fotografie však zůstává veřejně dohledatelná, byť je označena jako příspěvek s citlivým obsahem, nicméně se však stále zobrazuje. Od posledního rozhodnutí přibyl počet zhlédnutí dané fotografie. Žalobce trvá na svých nárocích a navrhuje, aby byl rozsudek prvního stupně potvrzen.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a shledal odvolání žalované neopodstatněným.

9. Odvolací soud předně poznamenává, že s ohledem na rozsah odvolání nijak nepřezkoumával zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, neboť jde o výrok oddělitelný, který nebyl odvoláním napaden (viz § 206 o. s. ř.). Z hlediska hodnocení celkového úspěchu žalobce ve věci samé nicméně odvolací soud považuje neúspěch žalobce (úspěch žalované) v této části, stejně jako soud prvního stupně, za marginální, takže se v rozhodování o náhradě nákladů neprojeví.

10. Pokud jde o skutková zjištění, tak z obsahu spisu vyplývá, že závěry soudu prvního stupně jsou zcela správné. Odvolací soud proto nejprve odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Soud prvního stupně jasně popsal, z jakých důkazů vycházel a co zjistil a odvolací soud se s tím zcela ztotožňuje. Soud prvního stupně precizně popsal, na základě jakých důkazů ke svým zjištěním dospěl, a to jak jednotlivě, co do dílčích zjištění, tak celkově v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.). Všechny detaily jednotlivých zjištění není třeba opakovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011).

11. Odvolací soud pouze doplnil část dokazování listinami za podmínek uvedených v § 213 o. s. ř. a z webové stránky na síti X adresního řádku https://x.com/GarpGarpjenny/status/1657310626463506436 zjistil, že fotografie pozadí žalobce je stále dostupná na síti X, byla sdílena dne 13. 5. 2023 v 11:03 hodin s komentářem: „Lol tohle pobaví dycky takový fotky ani videa fakt nemám, zvlášť tak skvělý rozlišení“ s údajem o počtu zhlédnutí 551. Totéž odvolací soud zjistil z prinscreenu stránky sítě X ze dne 15. 3. 2026 v 14:45 s tím rozdílem, že počet zhlédnutí příspěvku činí 544. Z propouštěcí lékařské zprávy žalované všeobecné fakultní nemocnice v [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalovaná v této nemocnici byla od 29. 9. 2025 do 9. 10. 2025 hospitalizována po intoxikaci kardiofarmaky, avšak ze zprávy nevyplývá, že by nebyla schopna se účastnit soudního řízení, či by nebyla schopna udělit plnou moc.

12. Jak již správně uzavřel soud prvního stupně, mezi účastníky řízení bylo nesporné, že se jedná o intimní fotografii, na které je zobrazen žalobce, dále, že fotografii zveřejnila žalovaná, která jí též doprovázela komentáři. Před odvolacím soudem se však žalovaná bránila tím, že fotografie byla již odstraněna. Avšak s ohledem na doplněné dokazování, viz shora, lze uzavřít, že fotografii se doposud odstranit nepodařilo. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu je fotografie stále dostupná i s komentářem, je možno ji zobrazit a u fotografie též stále narůstá počet zhlédnutí.

13. V ostatním lze plně odkázat na zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně, který se pečlivě zabýval jednotlivými důkazy a přesně popsaný skutkový stav soudem prvního stupně, považuje odvolací soud za dostatečný k právnímu posouzení věci. Tvrzení žalované, která uváděla v odvolání, týkající se jejího nepřiznivého duševního stavu se pak nikterak netýkají projednávané věci. Tvrzení, že žalobce rozesílal její intimní fotografie dalším osobám, bylo uplatněno již před soudem prvního stupně, žalovaná však toto své tvrzení nikterak neprokázala, k jednání před soudem prvního stupně se nedostavila, čímž se vzdala poučení podle § 118a o. s. ř.

14. Podle § 81 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

15. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

16. Podle § 85 o. z. rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením. Svolí-li někdo k zobrazení své podoby za okolností, z nichž je zřejmé, že bude šířeno, platí, že svoluje i k jeho rozmnožování a rozšiřování obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.

17. Podle § 86 o. z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

18. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

19. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

20. Podle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

21. Ve světle shora uvedených zjištění a citované právní úpravy je zřejmé, že právní závěry soudu prvního stupně jsou také zcela správné, podporuje je i dostupná judikatura.

22. V právní teorii i praxi je standardně dovozováno, že pro vznik deliktních nároků z ochrany osobnosti musejí být dány (kumulativně) obecné hmotněprávní předpoklady, tedy existence neoprávněného, resp. protiprávního zásahu do absolutního osobnostního práva, existence účinků způsobilých dotknout se osobnosti člověka, tj. osobnost člověka ohrozit či ji porušit, a existence příčinné souvislosti mezi uvedeným zásahem a vznikem účinků způsobilých dotknout se osobnosti člověka. Zatímco pro vznik osobnostně právních nároků (zdržovacího či odstraňovacího) není zavinění rušitele či ohrozitele vyžadováno ani se nepředpokládá (nepresumuje), u nároku na náhradu (odčinění) majetkové či nemajetkové újmy v důsledku zásahu do absolutního osobnostního práva (zadostiučiněním – omluvou, popř. v penězích) je vyžadována (navíc) ještě existence zavinění na straně původce závadného jednání, které se v nedbalostní formě presumuje.

23. Žalobce tvrdil, že uvedenými výroky žalované mělo dojít k neoprávněnému zásahu především do jeho cti a vážnosti v soukromém i profesním životě, dále do lidské důstojnosti, dobrého jména a do práva na soukromí.

24. Vážnost se týká postavení člověka ve společnosti, jde o úctu ze strany ostatních, což odpovídá termínu „dobrá pověst,“ resp. „dobré jméno.“ Ochrana cti směřuje i k vnitřnímu náhledu člověka na ocenění sebe sama a k jeho postoji k vlastním životním hodnotám a představám („pocitu, že je slušný člověk“). Pojem důstojnosti zahrnuje nezbytnost zachovávání elementární úcty k člověku jako rozumem a citem nadané živé bytosti a k jeho jedinečné lidské osobnosti, bez předsudků. Součástí práva na ochranu soukromí je především možnost vlastního uvážení zda, popř. v jakém rozsahu a jakým způsobem mají být skutečnosti osobního života člověka zpřístupněny jiným subjektům, a zároveň možnost se bránit (vzepřít) proti neoprávněným zásahům do této sféry ze strany jiných osob. To se obdobně týká i ochrany podobizny člověka, tedy statického či dynamického obrazového zachycení jeho podoby, a to jakékoli (nejen obličejové, ale i tělesné vnější či vnitřní podoby těla).

25. Rozhodnutí soudu, kterým se za účelem dosažení ochrany osobnosti jednoho ukládá druhému povinnost obraz či výrok odstranit, nebo se jich zdržet, popř. se i vhodnou formou omluvit za určitý projev dotýkající se osobnostních práv, nebo dokonce nahradit škodu či nemateriální újmu, která v důsledku tohoto projevu vznikla, představuje zásah do svobody projevu. Vyvstává proto otázka, kterému z těchto dvou ústavně zaručených práv je třeba dát v konkrétním případě přednost.

26. Respektování svobody projevu vytváří prostor k tomu, aby se v zásadě jakákoli otázka mohla stát předmětem veřejné debaty. V jejím rámci mohou být vzájemně konfrontována tvrzení a názory prezentované jejími účastníky, což umožňuje čelit nejrůznějším výzvám, které s sebou přináší společenský vývoj. Základním východiskem je vnímání člověka jako tvora společenského, který je při uvedené konfrontaci ve společnosti (i na veřejnosti) povinen i ledacos nepříjemného snášet a strpět, včetně běžných projevů neúcty, hádek, zesměšnění, pochybností apod. Nelze se soudit o všechno. Stát je podle ustálené judikatury Ústavního soudu povinen zdržet se jednání, které by jednotlivci buď znemožňovalo činit určité projevy vůči veřejnosti, nebo by jej naopak za tyto projevy dodatečně sankcionovalo.

27. Tato povinnost se však neuplatní absolutně. Je tomu tak z toho důvodu, že svoboda projevu není neomezená, nýbrž v některých případech podléhá omezením nezbytným buď k ochraně určitého veřejného zájmu, nebo práv a svobod jiných osob. Jakýkoli zásah do svobody projevu musí být vždy posuzován z hlediska testu proporcionality, v jehož rámci je třeba zachovat maximum z obojího, je-li to možné, popř. odůvodnit, proč byla dána přednost jedné nebo druhé ústavní hodnotě. Jde o dosažení konkrétní hodnotou sledovaného cíle.

28. Odvolací soud především nesdílí názor žalované, že nebylo možno žalobce identifikovat, když tento zde nebyl nikterak jmenován, ani nebyl zobrazen jeho obličej. Anonymní charakter příspěvku byl provedeným dokazováním jednoznačně vyvrácen, neboť žalovaná opakovaně přispívala na sociální sítě, přičemž opakovaně užívala obdobné přezdívky označující žalobce. Proto je pro každého, kdo je alespoň základním způsobem obeznámen se vztahem žalované a žalobce, zřejmé, o čí fotografii se jedná a o jaké osobě se žalovaná vyjadřuje. Nadto skutečnost, že žalovaná žalobce nejmenuje, není rozhodná pro hodnocení protiprávnosti zásahu do osobnostních práv. Podstatné je, že v řízení bylo nesporné, že na fotografii je vyobrazen žalobce, jedná se o fotografii intimního rázu a zveřejnila ji žalovaná. Nikdo nemá právo zveřejňovat intimní fotografie jiných osob bez jejich souhlasu, a to i kdyby měly být anonymní, zde byly navíc doplněny hanlivými komentáři na adresu žalobce, což dále zvyšuje intenzitu zásahu do žalobcových práv.

29. Žalovaná tedy uveřejnila fotografii intimní povahy, kterou doplnila negativními komentáři na adresu žalobce, kdy již ze samotné povahy fotografie lze uzavřít shodně se soudem prvního stupně, že takováto fotografie je schopna sama o sobě zasáhnout do osobnostních práv žalobce, konkrétně je schopna zasáhnout čest, důstojnost, dobré jméno a soukromí. Každý jedinec by nepochybně vnímal zveřejnění fotografie této povahy na veřejně přístupné sociální síti bez svého souhlasu velmi negativně, nadto pokud je doplněna negativními komentáři. Jak již odvolací soud uváděl výše, skutečnost, že žalovaná žalobce neoznačila jménem, je pro posouzení protiprávnosti zásahu nerozhodná. Forma, jakou žalovaná fotografii zpřístupnila veřejnosti, tedy na sociální síti s hanlivým komentářem je jasně útočná, neboť žalovaná se o žalobci hanlivě vyjadřuje. Pokud jde o postavení žalobce, nejde o osobu veřejně činnou, např. aktivní v politickém životě, o uměleckou celebritu, která podobný zájem může vyhledávat pro svou povahu či reklamu. Žalobce nejen, že žalované neudělil souhlas se zveřejněním fotografie, naopak jí vyjevil, že s jejím počínám nesouhlasí. Žalovaná však dosud fotografii ze sociálních sítí nesmazala. Fotografie byla nepochybně způsobilá žalobce zasáhnout nejen ve vztahu k pracovnímu životu, jak ve vztahu ke kolegům v práci, tak i k potenciálním klientům, ale i v rodinném životě, zejména ve vztahu k jeho dětem a manželce.

30. Lze tedy shrnout, že zveřejnění fotografie na sociálních sítí žalovanou je i podle názoru odvolacího soudu protiprávní, neboť jde o zjevné překročení svobody projevu. Fotografie byla způsobilá do osobnosti žalobce zasáhnout, a to v nejintimnější osobní oblasti. O příčinné souvislosti mezi fotografií a popsaným zásahem také není pochyb. Zavinění alespoň z nedbalosti se presumuje, na straně žalované je navíc zřejmé, že na žalobce útočila úmyslně.

31. Co se pak týká žalobcem uplatněných nároků bylo nezbytné porovnat je s nároky uplatněnými v trestním řízení, o kterých již bylo rozhodnuto. V trestním řízení bylo žalované uloženo „přiměřené omezení“ zdržet se neoprávněných zásahů do práv a právem chráněných zájmů žalobce, spočívající v zákazu se jakkoliv o něm veřejně vyjadřovat prostřednictvím sociálních sítí či prostřednictvím jiných osob, v zákazu jakkoliv jej kontaktovat či se o kontakt pokoušet, a to přímo osobně, prostřednictvím jiných osob, prostřednictvím sociálních sítí či jakýmikoliv jinými komunikačními prostředky na dálku, zejména emailem nebo telefonem a dále jí byla uložena povinnost nahradit žalobci náhradu nemajetkové újmy za způsobené duševní útrapy ve výši 25 000 Kč. Co se týče přiměřeného omezení uloženého v trestním řízení, nejedná se o vykonatelnou povinnost, která by byla žalované uložena, ale pouze o stanovení podmínek vedení řádného života v případě podmíněného odsouzení, proto v této věci netvoří překážku věci rozhodnuté.

32. V případě neoprávněného zásahu do osobnostních práv má poškozený vedle zdržovacího nároku (v tomto řízení nebyl uplatněn) i odstraňovací nárok, a to v případě, že následek stále trvá. Což je v daném případě nepochybné, neboť předmětná fotografie v podobě příspěvku na síti X na profilu žalované je stále dohledatelná a stále ji lze zobrazit. Nadto žalovaná uvedla, že by též s odstraněním fotografie souhlasila, kdy ve své podstatě nárok žalobce na odstranění fotografie uznává. To, že žalovaná tvrdí, že ke svému profilu nemá přístup, je zcela nerozhodné pro posouzení důvodnosti uplatněného nároku. Proto odvolací soud výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

33. Věcně opodstatněná je i požadovaná omluva, která též nebyla v trestním řízení uplatněna a nebylo tak o ní doposud rozhodováno. Podle § 2951 odst. 2 o. z. mimo jiné vzniká nárok na přiměřené zadostiučinění. Tím může být mimo jiné i omluva. Omluva je minimem prosté mezilidské slušnosti vždy, pokud se někdo dopustí něčeho nesprávného či nemravného, čím jinému uškodí. Tím spíše to platí, pokud jde o něco protiprávního. U každé omluvy je však třeba zvažovat, jaký obsah a způsob provedení má mít. Je přitom primárně na poškozeném, aby uvážil, co mu v jeho situaci poskytne potřebné zadostiučinění. Úkolem soudu není požadované zadostiučinění tvořit či měnit. Výjimkou je povinnost soudu formulovat svůj výrok (zajistit přesný popis povinnosti a tím i vykonatelnost výroku), jinak soud musí pouze uvážit, zda žalobní žádání je přiměřené tomu, co se stalo, nebo je excesivní.

34. Pro posouzení přiměřenosti obsahu a způsobu provedení omluvy lze podle názoru odvolacího soudu za výchozí pravidlo označit minimálně paritu s realizovaným útokem. Pokud už má být něco z toho důraznější, měla by to být spíše omluva než útok. Vždy ovšem záleží na konkrétních okolnostech.

35. Projevem zmíněné parity je pak pravidlo, že veřejné poplivání dobrého jména, cti a důstojnosti poškozeného (žalobce) by se také mělo veřejně smýt, jinak nemůže být zadostiučinění dostatečné, leda by to tak sám žalobce jako poškozený chtěl (akceptoval). Pokud ale žalobce požadoval omluvu veřejnou, realizovanou stejně jako útoky na sociální síti X a facebooku (jen na profilu žalované, kde k útoku došlo), nejde co do způsobu provedení o nic nepřiměřeného, naopak, jde o prostou paritu. Požadavek na připnutí omluvného příspěvku po dobu 14 dnů rovněž není nijak nepřiměřený, jde naopak o logickou ochranu proti zaspamování (odsunutí z centra pozornosti) následným obsahem. Rovněž obsah omluvy odpovídá shora uvedeným zjištěním a je jim zcela přiměřený. Proto odvolací soud také rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

36. K odvolacímu přezkumu tak zbývá pouze otázka poskytnutí zadostiučinění i v penězích, jehož výši žalovaná rovněž v odvolání napadala. Stanovení náhrady nemajetkové újmy v penězích je otázkou úvahy soudu podle § 136 o.s.ř., neboť vytrpěná nemajetková újma je z povahy věci nezměřitelná, nelze ji určit matematicky. Soudní judikatura v podobných případech vychází z toho, že finanční zadostiučinění za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti lze přiznat, pokud nebude postačující morální zadostiučinění (např. omluva) a pokud došlo ke snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře. O snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře jde, pokud újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzická osoba vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání a šíři okruhu působení nepříznivého následku pociťuje a prožívá jako závažnou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 36/2015 a další).

37. V soudní praxi panuje shoda i na tom, že funkcí takové peněžité náhrady je primárně kompenzace způsobených útrap (jakkoli je nelze matematicky vyčíslit) a satisfakce. Peníze nemohou útrapy odstranit, mohou je však zmírnit tím, co lze za peníze podle představ poškozeného vyměnit. Postupem času ale judikatura v rámci odškodňování zásahů do osobnostních práv připustila i funkci preventivně sankční, jak zdůraznil i soud prvního stupně (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 428/23). Tato funkce se neuplatňuje samostatně, nejde o „pokutu“ či jiný „trest“ (obdobu amerického konceptu punitive damages), ale o součást (intenzifikaci) kompenzačně satisfakční funkce peněžité náhrady. Pocit zadostiučinění je totiž u člověka od pradávna (srov. např. ius talionis) spjat i s vědomím, že spravedlivá odplata (nyní společenská, soudní, peněžitá), která škůdce dostihla, ho „také zabolí,“ a že to není jen poškozený, kdo s tím, co se stalo, musí dál žít.

38. V rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1260/2023 Nejvyšší soud obecně vymezil, že soudy musí při úvaze o přiměřenosti navrhované satisfakce vyjít jak z celkové povahy, tak i z jednotlivých okolností konkrétního případu, musí přihlédnout např. k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i vlivu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2206/2006). V případě nároku na náhradu při újmě na přirozených právech člověka ve smyslu § 2956 o. z. navazuje občanský zákoník č. 89/2012 Sb. na úpravu obsaženou v zákoně č. 40/1964 Sb. vycházející z obdobných kritérií (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4312/2011, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 83/2011, ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2535/2013, ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1694/2021). Při určení výše náhrady je tedy třeba dále zohlednit okolnosti jak na straně poškozeného, tak i na straně škůdce, např. na straně poškozeného jinou satisfakci – omluvu, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení nebo na straně škůdce jeho postoj ke škodní události, lítost, omluvu, formu a míru zavinění a v omezeném rozsahu i jeho majetkové poměry. Tato obecná kritéria, která použil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, publikovaném pod č. R 85/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v případě tzv. sekundárních obětí, jsou aplikovatelná i na případy jiných neoprávněných zásahů do osobnostních práv, jako např. práva na ochranu vážnosti, cti, soukromí, dobré pověsti apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 25 Cdo 2262/2021).

39. Aplikováno na konkrétní skutkový stav je třeba přisvědčit názoru soudu prvního stupně, že požadovaná náhrada ve výši 15 000 Kč je zcela přiměřená, a to i vedle povinnosti žalované se omluvit (viz výše). Pro závěr o důvodnosti nároku je nezbytné zohlednit, že žalobci byl již v trestním řízení přiznán nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 25 000 Kč, nicméně žalobce byl v trestním řízení odkázán se zbytkem svého nároku podle § 229 odst. 2 trestního řádu na řízení ve věcech občanskoprávních. Nejedná se proto o překážku věci rozhodnuté. Soud prvního stupně také správně posoudil, že žalovaná v jednání po odsouzení v trestním řízení neustala, fotografie žalobce je doposud přístupná a lze tak uzavřít, že ji evidentně již uložená povinnost uhradit 25 000 Kč od pokračování v zásazích do osobnosti žalobce nikterak neodradila. Proto lze učinit závěr, že již přiznaná částka 25 000 Kč nebyla pro odčinění žalobcova nároku dostatečná a bylo možno zohlednit zejména popsané pokračování.

40. Pokud jde o majetkové a výdělkové poměry žalované, k nimž by soud měl také přihlížet, soud prvního stupně se touto okolností nezabýval. V daném případě to ale není významné, neboť požadovaná peněžitá náhrada je vskutku nízká. Je třeba zohlednit všechny shora popsané okolnosti konkrétní věci, aby uvedená platební povinnost vedle odpovídající kompenzace též žalovanou odradila od dalších útoků. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil i ve výroku III.

41. Soud prvního stupně podle výsledku řízení pak zcela správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Žalobce, ačkoliv nebyl v řízení plně úspěšný, byl neúspěšný pouze v nepatrné části, proto mu náleží plná náhrada nákladů řízení účelně vynaložených k bránění práva u soudu (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Co se pak týká nezaslání předžalobní výzvy a jeho posouzení podle § 142a odst. 2 o. s. ř., v tomto směru odvolací soud zcela odkazuje na podrobné odůvodnění výroku V. napadeného rozhodnutí soudem prvního stupně, a to zejména za situace, kdy ani žádné konkrétní námitky vůči vyčíslení nákladů uplatněny nebyly, takže není důvod je explicitně vypořádat. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil i ve výroku V.

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle bylo podle § 224 odst. 1 a za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobce před odvolacím soudem tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby podle § 6, § 9 odst. 3 písm. d) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) po 3 700 Kč (za vyjádření k odvolání a účast u jednání). Odvolací soud vycházel z tarifní hodnoty ve výši 65 000 Kč dle § 9 odst. 3 písm. d) AT, neboť § 9a odst. 1 písm. a) AT se neuplatní, pokud požadovaná peněžitá náhrada nemajetkové újmy byla nižší než 65 000 Kč. Tato tarifní hodnota je základní s možností jejího zvýšení (a nikoli snížení) při uplatnění zadostiučinění též v penězích. K tomu náleží 2 režijní paušály po 450 Kč. Žalobci dále náleží náhrada cestovních výdajů, a to za cestu ze sídla právního zástupce do Prahy a zpět k jednání odvolacího soudu, celkem 2 120 Kč (cesta v délce 148 km x 2, při základní sazbě 5,90 Kč na 1 km, ceně motorové nafty 34,10 Kč za 1 l a při průměrné spotřebě 3,7 l na 100 km dle technického průkazu). Žalobce má dále nárok na náhradu i za promeškaný čas zástupce na této cestě 8 x 150Kč podle § 14 AT, celkem 1 200 Kč. Odvolací soud pak nepřiznal žalobci náklady za nahlédnutí do spisu zástupcem před odvolacím soudem, neboť se nejednalo o úkon účelný, když odvolání žalované i jeho doplnění bylo žalobci zasláno a ze strany zástupce žalobce bylo nejprve možno telefonicky zjistit, zda se ve spise nachází nové podání a až poté případně nahlížet do spisu. Celkové náklady žalobce tak v odvolacím řízení činí 11 620 Kč. O místě a lhůtě plnění rozhodl odvolací soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.