o zaplacení 469 445,23 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce č.j. 5 C 321/2023-167 ze dne 23.10.2024 ve znění opravného usnesení č.j. 5 C 321/2023-189 ze dne 8.4.2025 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla zamítnuta žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobci 469 445,23 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % od 25.8.2023 do zaplacení (výrok I.) a bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 102 127,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky] (výrok II.).

2. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba je založena na smyšlené skutkové verzi o bezdůvodném obohacení žalované (řadě plateb bez právního důvodu) s tím, že jediné, v čem se tvrzení žalobce a výpisy z jeho účtů shodují, jsou časová data, kdy byly peněžní prostředky poskytnuty, a výše poukázaných prostředků. Ostatní žalobcem uváděné skutečnosti ohledně způsobu splácení jednotlivých zápůjček, způsob započítávání úroků a smluvních pokut a z jakého titulu byly jednotlivé platby poukazovány, byly vyvráceny provedeným dokazováním. Provedené důkazy soud prvního stupně hodnotil v kontextu zjištění, že vztahy mezi účastníky mají širší rámec. Žalobce se účelově omezil na tvrzení, že s žalovanou delší dobu spolupracoval, aniž blíže vysvětlil podstatu této vzájemné spolupráce. Z emailů, whatsappové komunikace a jejich příloh (tabulek zpracovaných žalobcem), dále z výpisů z účtu, výpisu z obchodního rejstříku pro společnost SPA-RE [právnická osoba]., [právnická osoba]., jakož i z výslechu žalované soud prvního stupně uzavřel, že obchodní spolupráce žalobce a žalované byla velmi intenzivní a nadstandardní. O tom svědčí zejména vzájemné peněžní toky, jakož i to, že žalovaná působila na pozici jednatelky nebo společníka u firem, jejichž skutečným majitelem byl žalobce, a že žalobce měl dokonce přístup do jejích soukromých bankovních účtů. Soud prvního stupně zohlednil jednotlivé platby, jak a na co byly poskytnuty, ať už jde o splácení nesporných zápůjček (jinak, než žalobce tvrdil), nebo šlo o platby za něco jiného, jak soud prvního stupně podrobně popsal, včetně dohodnuté odměny pro žalovanou za její práci. O tomto závěru svědčí přehledová tabulka ve whatsappové komunikaci stran, kde je odměna označena jako „[Anonymizováno]“, která koresponduje s tím, co o vývoji odměny za práci uváděla ve své výpovědi žalovaná, jakož i s výpisem z internetového bankovnictví žalobce. Žalovaná podle soudu prvního stupně nejprve zpracovávala daňové přiznání pro žalobce a jeho manželku, postupně se domluvili a od roku 2021 zpracovávala „veškeré účetnictví a finanční záležitosti“ pro firmu [právnická osoba], pro žalobce jako fyzickou osobu, pro jeho manželku a holding, který vlastní žalobce. Žalovaná dostávala v období od dubna 2021 do října odměnu 20 000 Kč, následně došlo k jejímu zvýšení až na částku 60 000 Kč měsíčně. Podle soudu prvního stupně žalobce sám v řadě emailů, které adresoval svým obchodním partnerům, žalovanou opakovaně označuje jako „naše účetní“, v řadě emailů s žalovanou řeší její odměnu, opakovaně se na ni obrací s žádostmi o přeposlání peněžních prostředků, které obratem poukazuje zpět. Žalobce dává pokyn, aby jí byly zaslána odměna za odvedenou práci, či sám uvádí, že jí posílá odměnu za práci. Soud prvního stupně se tak přiklonil k verzi žalované, jejíž tvrzení i výpověď posoudil jako vnitřně konzistentní a zcela souladné s provedenými důkazy s tím, že žaloba v této věci měla být určitou „satisfakcí“ (správně sankcí) za to, že žalovaná nepřistoupila k podpisu uznání dluhu a dohody o narovnání a plnění ve splátkách, na jejímž základě měly být vyřešeny dluhy žalobce ze zápůjček č. [hodnota] a 2 a jejíž součástí bylo naopak prohlášení žalobce o uznání dluhu co do částky 1 000 000 Kč z titulu obou zápůjček. Tato dohoda o narovnání byla přitom zasílána současným právním zástupcem žalobce v příloze emailu ze dne 2.8.2023 k rukám právní zástupkyně žalované, přičemž žaloba byla podána dne 6.10.2023. Tomu odpovídá i rozhodnutí o nákladech.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání pouze žalobce, a to v celém rozsahu. Namítá nesprávné zjištění skutkového stavu a k vadné hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Žalobce akceptuje pouze to, že soud správně zjistil objem plateb, které od něj směřovaly k žalované. Zdůrazňuje, že v domnění trvajícího dluhu žalované uhradil více, než kolik činilo její oprávnění ze smluv o zápůjčce. Po zohlednění úroků a sankcí je výsledkem právě žalovaná suma; i kdyby se mýlil v určení příslušenství k jednotlivým zápůjčkám, šlo by jen o nepodstatnou odchylku ve výši příslušenství, nikoli o popření samotného přeplatku.

4. K obraně žalované, že vzájemných plateb bylo mnohem víc, uvádí, že žalovaná zpočátku popírala, že by jí žalobce uhradil více, než ona jemu, a teprve následně tvrzení doplnila o platby údajně realizované v jeho prospěch, ale na jiné účty, jako měla být úhrada právních služeb advokátovi [tituly před jménem] [jméno FO], úhrada DPH za žalobce či nákup materiálu od pana [Anonymizováno]. Současně začala některé žalobcem provedené platby překvalifikovávat, aby se „zdánlivě“ nejevily jako bezdůvodné obohacení. Žalobce akcentuje, že důkazní břemeno k prokázání právních důvodů opravňujících žalovanou si platby ponechat nesla žalovaná, avšak soud „na ni nekladl srovnatelné nároky jako na žalobce.“ Kritizuje, že soud prvního stupně přistoupil ke všem důkazům předloženým žalovanou, včetně její účastnické výpovědi, „nekriticky“ a bez náležitého racionálního přezkumu, ač účastnický výslech má být až prostředkem ultima ratio při absenci jiných důkazů. Za zvlášť problematické považuje přijetí e-mailové a whatsappové komunikace jako pravé a pravdivé, ačkoli žalobce „jejich pravost a pravdivost od počátku popíral“ a upozorňoval na „možnost“ dodatečných úprav obsahu i „screenshotů.“ Soud prvního stupně ale jeho námitky odmítl jako účelové s poukazem na stejnou grafickou podobu e-mailů, připojený podpis s fotografií a údajnou souladnost s ostatními důkazy. Žalobce namítá, že není schopen prokazovat, že nikoliv na jeho straně došlo k machinacím s obsahem komunikace. Soud prvního stupně se nevypořádal s tvrzením žalované o „blízké spolupráci,“ takže „žalovaná mohla mít přístup k jeho e-mailu či telefonu.“ Samotná shodná podoba e-mailů žádnou autenticitu nezaručuje a soud neodůvodnil, z čeho dovodil, že komunikaci vedl právě žalobce. Stejně tak bez přesvědčivých důvodů přijal soud „tabulku“ z 29.1.2022 ve spojení s whatsappovou komunikací a dokonce uzavřel, že ji „mimo vší pochybnost“ zpracoval žalobce, aniž předestřel úvahy, které ho k tak kategorickému závěru vedly. Žalobce přitom upozornil, že do takového souboru může osoba s přístupem vepsat libovolné údaje a že u obdobných elektronických podkladů lze pozměnit nejen obsah, ale i data odeslání. Argument, že žalovaná nemohla předem vědět, které platby bude žalobce rozporovat, proto podle něj neobstojí, neboť pozdější úpravy komunikace nelze vyloučit.

5. Za nesprávnou hodnotí i skutečnost, že soud přikládal význam předžalobnímu návrhu dohody o narovnání, jehož obsah neodpovídal následné žalobě. Podle žalobce šlo o „nepodepsaný návrh vycházející ze skutkového omylu,“ jehož zjištění vedlo právě k uplatnění žalobního nároku. Dále poukazuje na nedostatečnou pečlivost soudu při hodnocení některých důkazů, např. výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], a upozorňuje, že soud prvního stupně další žalobcem navržené důkazy již neprovedl s odkazem, že skutkový stav má za spolehlivě zjištěný.

6. K vlastní obraně žalované žalobce v odvolání uvádí, že soud bez bližší argumentace převzal její tvrzení o poskytování účetních služeb žalobci, o jejich rozsahu i o „přefakturovávání“ některých plnění. Žalovaná podle žalobce směšuje platby provedené ve prospěch právnických osob, které si sama se žalobcem spojuje, s platbami učiněnými ve prospěch žalobce, takže „platby ve prospěch takových osob pak mylně považuje za platby žalobci.“ Přesto soud bez vysvětlení a bez vyložení aplikovatelné právní úpravy tyto platby přijal jako plnění žalobci. Nadto bezezbytku přisvědčil i obraně, že některé převody představovaly odměnu žalované za účetní služby, ačkoli žalovaná tuto tezi podložila jen „zpochybněnými nahodilými e-maily a vlastní účastnickou výpovědí.“ Žalobce zpochybňuje věrohodnost účastnické výpovědi žalované i proto, že popsala poskytování účetních služeb jemu i dalším osobám „protože to tak chtěl žalobce“, bez jakékoli písemné smlouvy a bez jediné faktury. Nevěrohodně působí i její popis odměňování, které mělo probíhat nejprve nahodile a poté pravidelně, vždy v různých částkách podle rozsahu práce, což podle žalobce neodpovídá jednání „ekonomicky rozumně smýšlející osoby.“ Zcela neudržitelná je dle žalobce i verze, že žalovaná nechávala vystavovat faktury na své jméno za plnění dodávané ve prospěch žalobce či jiných osob s tím, že jí to žalobce následně proplatí. Podle žalobce zde chybí ekonomická logika, vysvětlení, na základě čeho a jak měla taková plnění odebírat, přičemž v některých případech šlo o společnosti, v nichž sama působila jako společník či statutární orgán, popř. se jimi později stala.

7. Z uvedených důvodů žalobce uzavřel, že rozhodnutí soudu prvního stupně stojí na nesprávně zjištěném skutkovém stavu, neboť žalovaná neprokázala jakékoli poskytnutí uvedených služeb. Proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl a žalobci přiznal též náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný. Veškeré námitky uvedené v odvolání již byly uplatněny i před soudem prvního stupně, který se s nimi řádně vypořádal. Proto navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobce ve věci samé neopodstatněným.

10. Z hlediska závěru o skutkovém stavu věci lze uvést, že podle obsahu spisu skutková zjištění soudu prvního stupně odpovídají provedenému dokazování, podle názoru odvolacího soudu jsou jednoznačně správná a dostatečná pro právní posouzení. Odvolací soud pro zjednodušení zcela odkazuje na dokazování provedené před soudem prvního stupně a na jeho skutkové závěry, aniž by je všechny opakoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). Soud prvního stupně jednotlivá zjištění pečlivě a přesvědčivě odůvodnil, hodnocení důkazů jednotlivě a zejména v jejich vzájemné souvislosti je přesné a nikoli nedostatečné či nesprávné, jak žalobce tvrdí.

11. V dané věci žalobce zahájil „vyúčtovací spor,“ v němž tvrdil (s označením konkrétních plateb), že platby, které prokazatelně ve prospěch účtu žalované uskutečnil, byly platbami bez právního důvodu. Nelze tedy přehlédnout, že žalobce postavil svou žalobu na skutkové verzi, že řadou různých plateb, včetně konkrétních částek nijak nezaokrouhlených, s těžko identifikovatelnými důvody platby nebo i bez nich, „přeplatil“ závazky ze dvou zápůjček po 500 000 Kč od žalované, kterých si „je vědom“ (smlouvy jsou totiž písemné), zatímco jiných závazků a důvodů plateb si „není vědom,“ „byl v omylu,“ „došlo ke zmatenému a nedůslednému evidování plateb“ apod. Jinými slovy, žalobce tvrdil, že opakovaně a nepravidelně žalované osobně platil něco, co neměl, na což si dodatečně vzpomněl. To samo o sobě není příliš logické (věrohodné), právě naopak. Žalobcova odvolací úvaha o „ekonomicky rozumně smýšlející osobě“ zde dopadá v první řadě na samotného žalobce, a to mnohem více než na žalovanou a její vysvětlení, proč tyto peníze od žalobce přebírala, proč za něj leccos platila.

12. Soud prvního stupně se podle názoru odvolacího soudu tedy zcela správně zaměřil na posouzení celkové spolupráce účastníků a provedené důkazy hodnotil zejména ve vzájemné souvislosti. Je zde totiž zjevná snaha žalobce využít dělení důkazního břemene a tlačit na žalovanou, aby to byla ona, kdo s časovým odstupem všechny komplikované vztahy a platby osvětlí a prokáže, nebo prostředky vrátí. V rámci toho žalobce primárně popíral vše, co k prokázání skutkového stavu žalovaná tvrdila a předložila a co také osobně vypověděla.

13. Soud prvního stupně ale nepřehlédl, že sám žalobce proti tomu nepředstavil žádnou konkrétní skutkovou alternativu, převážně jen tvrzené okolnosti popíral nebo mlžil, a pokud už něco konkrétního uvedl, bylo to dokazováním vyvráceno, zatímco verze žalované vyvrácena nebyla, jakkoli neoplývala množstvím důkazů. Naopak, verze žalované byla dalšími důkazy dokonce potvrzována. Sporná ujednání mezi účastníky byla ústní a častá, není tedy divu, že o nich mnoho dalších záznamů není. Výpověď žalované byla proto nutná a podstatná.

14. Z odvolacích námitek je třeba se v tomto ohledu vypořádat nejprve „popíráním“ většiny písemných důkazů v elektronické podobě ze strany žalobce, zejména předložených e-mailových zpráv, whatsappové komunikace a k nim přiložených souborů, zejména tabulky závazků a plateb, z níž soud prvního stupně vyšel, nebo dohody o narovnání, v jejímž nepodepsaném návrhu žalobce (prostřednictvím advokáta) ve skutečnosti uznával těsně před podáním této žaloby v srpnu 2023 (již po provedení sporných plateb) naopak svůj osobní dluh z titulu doznaných půjček vůči žalované ve výši 1 000 000 Kč.

15. Samotná okolnost, že zprávy a dokumenty v elektronické podobě jsou padělatelné, jak žalobce akcentoval (lze u nich nezjistitelným způsobem měnit obsah, nebo datum či další metadata, nejsou-li opatřeny potřebným zajišťovacím prvkem, např. elektronickým podpisem, pečetí a časovým razítkem, jako v tomto případě a v praxi stále většinově), ještě neznamená, že k takovému padělání skutečně došlo a v jakém smyslu (rozsahu). Sám žalobce netvrdil nic konkrétního, že a jak žalovaná tyto dokumenty pozměnila. Žalobce také ve skutečnosti nezpochybňoval „pravost a správnost“ konkrétních důkazních prostředků, jak v odvolání tvrdí, ale u jednání dne 14.8.2024 uvedl paušálně jen to, že „z procesní opatrnosti zpochybňuje veškerou e-mailovou komunikaci, neboť e-maily nejsou chráněny proti případným úpravám.“ Z toho ale nevyplývá, co konkrétně ke každému důkaznímu prostředku „zpochybňuje,“ zda například předkládaná e-mailová zpráva nebyla vůbec odeslána, je celá vymyšlená, nebo sice byla odeslána, ale v jinou dobu, nebo jiným adresátům, nebo měla jiný obsah a jaký. Žalobce k tomu nic konkrétního neuvedl, nepředložil také žádnou pravou podobu z těchto písemností před neoprávněnými změnami, nebo aspoň některé z nich. Nepředložil ani jiné písemnosti, které by s předloženými byly v logickém rozporu.

16. Ostatně vlastní návrh na písemné uznání dluhu ze srpna 2023 ve výši 1 000 000 Kč žalobce ve skutečnosti ve svém odvolání potvrzuje, pouze uvádí, že se při jeho přípravě mýlil, a zdůrazňuje, že nakonec nebyl podepsán. Také zpoždění některých splátek ve výši 9 350 Kč měsíčně na dluh u [právnická osoba] se v předložené elektronické komunikaci objevuje a zcela koresponduje s předloženými výpisy z účtu a s dodatečnou platbou žalobce, jak sám dokládal.

17. Obdobná úvaha platí pro verzi žalobce uvedenou nově až v odvolání, že žalovaná „mohla mít přístup k jeho e-mailu či telefonu,“ aniž by bylo tvrzeno a prokázáno, že takový přístup skutečně měla a kdy, v jakém období; zda to mělo být v minulosti (takže důkazy, nyní předkládané, by si takto žalovaná musela připravit předem, do zásoby pro případný spor), nebo to mělo být až nyní, v době sporu, což už je zcela nesmyslné.

18. Pokud ale žalobce takovou možnost přístupu žalované do jeho osobních věcí vůbec připouští, pak je nepochybné, že vztah obou účastníků byl mnohem užší, než je obvyklé, což osvětluje i ochotu žalované dělat na žádost žalobce různé finanční operace, jak žalovaná ve své výpovědi doznala, jak vyplývá z předložené elektronické komunikace a jak soud prvního stupně také správně uzavřel. Nelze přehlédnout ani to, že již na počátku si žalovaná pro žalobce (aby mu mohla půjčit) sama vzala tomu odpovídající úvěr u [právnická osoba], který pak žalobce splácel, byť někdy se zpožděním a po urgenci (viz výše). Lze tedy snadno uvěřit i tomu, že žalovaná provedla i všechny další nestandardní operace, protože chtěla žalobci vyhovět. Nejde o nic mimořádného, čemu soud prvního stupně neměl uvěřit.

19. Snaha žalobce svými nekonkrétními vyjádřeními a prostým popíráním zajistit, že se o vztazích účastníků a jejich dohodách nic nezjistí, je zjevná. Soud prvního stupně zcela správně tuto procesní strategii žalobce odmítl. V této skutkové verzi žalobce by si ostatně žalovaná musela dát vskutku velkou práci s tím, aby všechny soudu předložené písemné důkazy v celém jejich obsahu vyrobila, ať již jde o e-mailové zprávy, včetně všech předchozích komunikací a dalších detailů, jak popsal soud prvního stupně, nebo o snímky obrazovek telefonů svědčící o whatsappové komunikaci. Tomu nelze věřit, pokud žalobce netvrdil a neprokázal ani jedno jediné takové reálné falsum, což by jistě nebylo obtížné. Žalovaná také před soudem vypovídala v souladu s těmito důkazy, zatímco žalobce vypovídat nechtěl.

20. Je třeba přihlédnout i k tomu, že v takové verzi, kterou prosazuje žalobce, by si žalovaná, která byla v daném případě v určité důkazní nouzi, mohla vyrobit důkazy pro sebe mnohem příznivější, jednoznačnější, než reálně předložila, což podporuje pravost důkazů, které soud prvního stupně posuzoval a z jejichž obsahu vycházel. Podle odvolacího soudu je s podivem, že žalobce (mimochodem nyní ve výkonu trestu odnětí svobody) takto zpochybnil veškeré důkazy žalované, které se mu nehodí, zatímco jiné, rovněž bez potřebných zajišťovacích prvků, předložil v elektronické podobě jako zcela věrohodné i sám.

21. V tomto směru je z obsahu spisu patrné, že žalobce v té době, kdy platby mezi účastníky probíhaly, s penězi značně čachroval. Žádal například od žalované narychlo peníze, aby mohl doložit bance požadovaný zůstatek, vracel i tentýž den, kdy si půjčil, peníze i ve statisícových částkách rychle „točil.“ Řešil „splátkové kalendáře“ a různé „financování“ či „zadržené peníze“ u policie. Chyběly mu totiž vlastní peníze i peníze společností, a tak „vytloukal klín klínem.“

22. Z elektronické komunikace, jak správně zjistil soud prvního stupně, je také patrné, že to byla žalovaná, kdo žalobci v uvedených tocích držel alespoň nějaký řád a pořádek, a že žalobce žalovanou do různých obchodů a společností (např. [právnická osoba].) „nastrčil.“ Řešilo se, jak mohou obchodní společnosti, jejichž společníkem je žalobce, obchodovat mezi sebou, jak se vyhnout exekuci, jakou „trubkou“ (společností) „potečou zakázky“ apod. Výmluvná je zejména zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] pro žalobce z 17.12.2021. Nebyla také nijak neobvyklá předělávka fakturace na jméno jiného subjektu, včetně žalované (agentura Hill), ani posílání peněz na různé účty, jak se to zrovna hodilo.

23. Z předložené komunikace ale nevyplývá, že by žalobce jednal jménem nějaké společnosti, byť po žalované žádal i služby pro další subjekty, nebo že by žalovaná jednala jménem nějaké společnosti. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že účastníci jednali jen osobně mezi sebou, jakkoli některé platby žalované pro (za) žalobce (kryté jeho následnými platbami) byly zaslány i na cizí účty (žalobcem domluvené platební místo). Skutečnost, že žalobce se k tomu již účelově nezná, a zdůrazňuje jen okolnost, že některé účty, na které žalovaná posílala peníze, nejsou jeho, takže se ho celá transakce netýká, na tom nemůže nic změnit (viz níže).

24. Z elektronické komunikace je zřejmé, že žalobce prostřednictvím žalované měl platit za různé zboží a služby, např. za objednaný stůl, za služby advokáta [Anonymizováno], služby personální agentury [Anonymizováno], materiál p. [jméno FO], nebo že takto zaplatil i DPH. Žalobce byl také ze strany žalované upomínán, aby různé konkrétní dluhy platil, což činil, nebo alespoň sliboval. V kanceláři [tituly před jménem] [jméno FO] bylo připraveno i první uznání dluhu žalobce vůči žalované z listopadu 2022, kde se o některých z těchto dluhů hovoří, byť také nebylo podepsáno. Žalobce nikdy netvrdil ani nepředložil jakékoli sdělení vůči žalované, z něhož by vyplývalo, že stav věcí popisovaný v předložené zprávě žalované, [tituly před jménem] [jméno FO] a dalších osob neodpovídá realitě, že to bylo všechno jinak, mezi jinými subjekty apod. Ačkoli spolupráce účastníků měla být nesporně široká, sám žalobce odlišný obsah elektronické komunikace nedoložil (viz výše).

25. Stejným způsobem se z elektronické komunikace podávají i platby za veškerou činnost žalované, kterou pro žalobce odvedla. Sama se o pravidelnou odměnu u žalobce přihlásila e-mailem již v roce 2021, v předložených e-mailech se mluví nejen o pravidelných měsíčních, ale i o jednorázových odměnách ze strany žalobce, např. „70 000 Kč,“ ale i o dalších (25 000 Kč, 50 000 Kč za „splátkové kalendáře“). Není ani logické, aby po celou dobu uvedené „širší spolupráce“ vykonávala žalovaná veškerou činnost pro žalobce zdarma. Skutečnost, že nic z toho nebylo kryto žádnou písemnou smlouvou ani fakturou žalované (alespoň soudu nebyla žádná předložena), na tom nic nemění. Žalovaná vypověděla, že žalobce žádnou fakturu nepožadoval, což ve světle popisovaných transakcí není nic neobvyklého. Podle názoru odvolacího soudu není podstatné, jak přesně a zda správně byly všechny tyto transakce zaúčtovány, zdaněny apod. To je věc veřejného a nikoli soukromého práva. Postačí, že bylo zjištěno, že tvrzené platby žalobce vůči žalované měly své dohodnuté důvody – šlo o platby na další zápůjčky od žalované, původně nezmíněné, platby za zboží a služby, které žalovaná uhradila za žalobce, jakož i odměny za činnost žalované pro žalobce, jak správně zjistil soud prvního stupně.

26. Není také pravdou, jak žalobce v odvolání tvrdí, že soud prvního stupně na žalovanou „nekladl srovnatelné nároky jako na žalobce.“ Poučení k povinnosti tvrdit a prokázat důvody plateb podle § 118a o.s.ř. bylo směřováno správně na žalovanou, ta však své povinnosti i podle názoru odvolacího soudu dostála. Žalobce zcela mylně vycházel před soudem prvního stupně z přesvědčení, že z jeho strany postačí mlčet nebo mlžit a vše zapřít. Žalobce například uspokojivě nevysvětlil, jak je možné (co znamená), že na některých poznámkách ve výpisech z banky se objevil důvod platby „[Anonymizováno],“ zatímco jinde bylo jméno žalované, nebo údaj „zápůjčka,“ nebo (a to převážně) nic.

27. Uvedený skutkový stav je podle názoru odvolacího soudu spolehlivě zjištěn a je dostatečný pro právní posouzení věci. Dokazování proto nebylo nutné ani doplňovat ani opakovat.

28. S ohledem na datum uvedených plateb a dohod se právní vztah řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o.z.“), neboť podle § 3028 odst. 1 o.z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

29. Soudu prvního stupně lze přisvědčit i v právním posouzení věci. Nepochybně nejde o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce ve smyslu § 2991 o.z. a násl. v podobě plnění bez právního důvodu. Kromě plnění dluhů žalobce ze všech zjištěných zápůjček šlo o náhrady za platby, které žalovaná platila za žalobce, ačkoli to měl plnit sám (§ 2991 o.z.), popř. chtěl plnit sám (viz též § 1746 odst. 2 o.z.). Případné další vztahy (z kupních či jiných smluv, nebo i z bezdůvodného obohacení či jiného důvodu viz výše) jsou vztahy mezi žalobcem a dalšími subjekty, jimž nebo za které žalobce takto prostřednictvím žalované plnil při svém finančním čachrování ([Anonymizováno], finanční úřad). S tím podle ustálené soudní praxe souvisí i možnost žalované plnit k rukám třetí osoby nebo na její bankovní účet, pokud jde podle dohody se žalobcem o platební místo. V takovém případě se platby přičítají účastníku dohody se žalovanou, tedy žalobci a nikoli faktickému příjemci.

30. Není tedy pravdou, že žalovaná zaměňuje své vztahy se třetími osobami za vztah se žalobcem, jak žalobce v odvolání tvrdí. Naopak žalobce se snaží zaměnit své vztahy s dalšími subjekty za vztah žalované s těmito subjekty a takto na ní své vlastní vztahy „hodit,“ ačkoli žalovaná pouze respektovala dohodu se žalobcem a sama za sebe (pro sebe) s dalšími osobami či za obchodní společnosti nic nesjednávala ani neplnila.

31. Současně žalobce tvrzenými platbami platil ve skutečnosti i odměnu žalované za její činnost, kterou pro žalobce odvedla. Není třeba zkoumat, do jaké míry šlo o smlouvu o dílo, smlouvu příkazní, nebo o smlouvu nepojmenovanou, která není zvláště jako typ smlouvy upravena, neboť činnost žalované pro žalobce nespočívala jen ve vedení účetnictví. Její činnost byla značně komplexní (viz výše) a trvala od roku 2020 až do roku 2023.

32. Lze tedy shrnout, že ve vymezené bilanci konkrétních vzájemných plateb a činností účastníků v uvedeném období žalobce ve skutečnosti „nic nepřeplatil,“ jak zjistil soud prvního stupně, právě naopak. Pokud ale předmětem řízení není vzájemný návrh žalované na doplacení konkrétního dluhu nebo dluhů žalobce, není třeba všechny platby do detailu přiřadit k tomu či onomu dluhu a tím provést podrobné vyúčtování košatých vztahů, které se velmi obtížně a rozporně snažili „rozklíčovat“ i žalobce a žalovaná. Ani v tomto tedy soud prvního stupně nepochybil. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí jako ve výroku I. věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

33. Současně potvrdil i výrok II. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v tom směru, kdo, komu, na jakém místě a v jaké lhůtě má náhradu platit, neboť žalovaná ve sporu plně uspěla, a přísluší jí tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení (srov. § 142 odst. 1 o.s.ř. a dále též § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

34. Při stanovení výše náhrady postupoval soud prvního stupně správně podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a stanovil hodnotu úkonu právní služby na 10 180 Kč, nicméně pochybil v počtu úkonů. Úvodní jednání 14.2.2024 totiž nebylo zahájeno přednesem žaloby, šlo jen o pokus o smírné řešení věci nejvíce odpovídající přípravě jednání podle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu, takže za něj náleží toliko polovina odměny. Jinak se odvolací soud zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, který přiznal odměnu za dalších 8 úkonů (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, další k vyjádření, 5x účast u tří jednání, neboť jedno přesáhlo 4 hodiny) a k tomu celkem 9 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky. Také další náhrady za cestovné (4x 1 352 Kč) a za ztrátu času na cestě (4x6x 100 Kč) byly soudem prvního stupně přiznány správně, v tom odvolací soud odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně s výjimkou omylem (navíc) uvedené částky 1 951,80 Kč. Žalobce proti tomu ostatně odvoláním nebrojil. Celkem tak žalované náleží náhrada ve výši 97 038 Kč (8,5x 10 180 Kč + 9x 300 Kč + 5 408 Kč + 2 400 Kč), nikoli 102 127,20 Kč, jak uvedl soud prvního stupně. Právní zástupkyně žalované není plátcem DPH, tato část nákladů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. proto odpadá. V tomto směru odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil a náhradu snížil.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. obdobně. Žalované náleží podle obsahu spisu odměna advokáta za 1 úkon v odvolacím řízení (účast u jednání) ve výši 10 180 Kč a za 1 režijní paušál ve výši 450 Kč (již podle advokátního tarifu ve znění od 1.1.2025), bez DPH, celkem 10 630 Kč. Náhrada nákladů řízení se také platí k rukám právního zástupce v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.). Žádný důvod k odepření náhrady nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. odvolací soud neshledal.