o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 9. 2021, č.j. 5 C 70/2021-61

1. Okresní soud Praha-západ rozhodl rozsudkem ze dne 29. 9. 2021, č.j. 5 C 70/2021-61 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), ve výroku I. tak, že žalovaným uložil zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 3 820 000 Kč s úrokem z prodlení 0,05 % denně z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. pak byla procesně úspěšnému žalobci přiznána proti žalovaným plná výše náhrady nákladů řízení, vyčíslená soudem prvního stupně na částku 358 368,80 Kč.

2. Soud prvního stupně shledal nárok žalobce uplatněný žalobou v plném rozsahu důvodný. Vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] přenechal žalobce žalovaným částku 4 000 000 Kč, což bylo potvrzeno žalovaným 2) podpisem příjmového pokladního dokladu ze dne [datum]. Žalovaní se ve smlouvě ze dne [datum] zavázali půjčku vrátit do dne [datum]. Poskytnutí půjčky nebylo zpochybněno ani v reakci žalovaných ze dne [datum] na výzvu žalobce ze dne [datum], jíž byli žalovaní vyzváni k vrácení částky 3 700 000 Kč s příslušenstvím. V přípise z [datum] žalovaní zpochybnili pouze splatnost půjčky, nikoli její existenci. První žalovaný v průběhu roku 2016 uhradil z titulu půjčky žalobci částku 300 000 Kč. Na základě uvedených skutečností soud prvního stupně dospěl k závěru, že z listinných důkazů, písemné komunikace a faktického jednání účastníků vyplývá, že žalobce na základě písemné smlouvy poskytl žalovaným„ zápůjčku“ a má tedy nárok na vrácení peněz. Poskytnuto bylo 4 000 000 Kč, vráceno 300 000 Kč. Smlouvou o půjčce byl sjednán úrok ve výši 3 % z půjčené částky, tedy 120 000 Kč. Zůstatek dluhu tak činí 3 820 000 Kč Vedle uvedené dlužné částky soud prvního stupně s odkazem na článek IV. smlouvy o půjčce přiznal žalobci taktéž pro případ prodlení sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 3 820 000 Kč od [datum] (jakožto dne následujícího po sjednaném dnu splatnosti dluhu) do zaplacení. Po právní stránce soud věc hodnotil za použití § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a dále s ohledem na žalovanými též vznesenou námitku promlčení dle §§ 609, 610 odst.1, 619 odst. 1 a 629 odst. 1 o.z. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady procesního úspěchu (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“) a procesně neúspěšným žalovaným je soud uložil k úhradě žalobci v plném rozsahu.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní včasné odvolání. V něm uváděli, že„ lze osvědčit, že žalobce se žalobou domáhá zaplacení ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], dle které se zavazuje zapůjčit žalovaným částku ve výši 8 000 000 Kč, a to ve dvou dílčích splátkách po 4 000 000 Kč (čl. I) s tím, že dlužníci se zavazují celou půjčku splatit, spolu s úrokem v hotovosti, jednorázově, v místě bydliště věřitele, a to dne [datum] v 10:00 hodin (čl. II).“ Při zdůraznění reálné, a nikoli pouze konsenzuální, povahy půjčky pak argumentovali tím, že„ jak plyne z tvrzení žalobce … i jím předložených důkazů, žalobce v této věci plnil pouze částkou ve výši 4 000 000 Kč – zbylou část žalovaným, jak sám výslovně uvedl, nikdy neposkytl.“ Žalovaní pak z této okolnosti dovozovali, že k faktickému předání (všech dohodnutých) peněz nedošlo, a tím ani k uzavření smlouvy o půjčce, žalobce žalovaným (celý) finanční obnos dle ujednání ve smlouvě o půjčce neposkytl, a dle žalovaných„ smlouva o půjčce tak nevznikla“. Dle žalovaných se tak měl soud daným nárokem zabývat a tento posoudit jako pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, kdy v této souvislosti připomínali jimi vznesenou námitku promlčení uplatněného nároku. Dále pak namítali, že se soud prvního stupně náležitě nezabýval ani jejich argumentací týkající se smlouvy o spolupráci, která byla mezi stranami uzavřena dne [datum], jakož i tím, že téhož dne je datovaný příjmový pokladní doklad, jímž bylo prokazováno poskytnutí částky 4 000 000 Kč z titulu uplatněné půjčky. Žalovaní zpochybňovali tento doklad s tím, že na něm nebyl uveden ani účel, ani titul poskytované částky a žalovaní zde nebyli označeni svým datem narození, ani bydlištěm, a proto daná soukromá (jimi zpochybňovaná) listina přijetí plnění dle smlouvy o půjčce ze dne [datum] neprokazuje. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese v daném směru žalobce, přičemž dle žalovaných toto břemeno neunesl. Při jednání odvolacího soudu pak žalovaní dále uváděli, že částka 8 000 000 Kč, jež byla jako půjčka ve smlouvě z [datum] dohodnuta, není dělitelná na částky po 4 000 000 Kč, což má plynout i z toho, že bylo dohodnuto jednorázové vrácení. Žalovaní pak ve vztahu k reálné povaze půjčky poukazovali i na rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 543/2014 ze dne 16.4.2015. Navrhovali změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba bude zamítnuta.

4. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaných shrnoval skutkový stav věci, kdy účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které žalobce žalovaným přenechal částku 4 000 000 Kč. V průběhu roku 2016 žalovaný 1) dobrovolně uhradil žalobci část půjčky ve výši 300 000 Kč. Dle smlouvy o půjčce se žalovaní zavázali půjčku společně s dohodnutým úrokem vrátit do [datum], avšak zbývající částky půjčky 3 700 000 Kč nevrátili. V prvotním vyjádření k žalobě se bránili pouze námitkou promlčení. Pokud poukazovali na smlouvu o spolupráci, která měla zaniknout v roce 2015, z čehož žalovaní dovozovali, že i smlouva o půjčce zanikla v roce 2015 a nárok žalobce na vrácení peněz je promlčen, označil žalobce tento postup a jednání žalovaných za nemorální. Připomínal, že žalobce totiž žalované vyzval již dopisem z [datum], aby půjčku vrátili, žalovaní však tehdy zaplacení odmítli s tím, že výzva je předčasná, a to právě s poukazem na stanovenou splatnost ve smlouvě o půjčce. Žalobce proto tehdy ukončil vymáhání daného nároku a posečkal na uplynutí sjednané splatnosti dne [datum]. Změna jejich tvrzení a prohlašování, že smlouva měla zaniknout již v roce 2015, a pohledávka je tak promlčena, je proto dle žalobce jen účelová. Za až absurdní pak žalobce označil další změnu argumentace žalovaných v jejich obraně, podle níž vlastně nikdy smlouva o půjčce nebyla uzavřena, neboť v (písemné) smlouvě bylo počítáno s tím, že je půjčeno 2 x 4 mil. Kč, avšak žalobce žalovaným půjčil ve skutečnosti jen 4 mil. Kč, a nebyla tak naplněna reálná povaha půjčky, pročež by dle žalovaných mohl být opět nárok žalobce posouzen maximálně jakožto nárok z bezdůvodného obohacení, jenž by byl promlčen. Žalobce měl za to, že tato snaha žalovaných dovodit za každou cenu promlčení uplatněného nároku je ryze účelová, vedená snahou zbavit se své povinnosti vrátit půjčku a s ohledem na dané okolnosti je i v rozporu s dobrými mravy. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že pro uzavření půjčky je podstatné, že k poskytnutí peněžních prostředků došlo, přičemž peníze nemusí být odevzdány ve stejný okamžik, k jakému došlo k uzavření půjčky (rozsudek ze dne 28.3.2007, sp.zn. 33 Odo 209/2005), a podstatná je (konkrétní skutečná) výše poskytnuté částky. Přenechání částky 4 mil. Kč na danou půjčku bylo ze strany žalobce doloženo předně podepsaným příjmovým dokladem ze dne [datum], ze kterého plyne předání 4 mil. Kč. Následně byli žalovaní dopisem z [datum] vyzváni k vrácení dané půjčky, na což reagovali dopisem z [datum] tak, že výzvu označili za předčasnou s odkazem na stanovenou splatnost půjčky. Pokud by k předání peněz ve skutečnosti nedošlo, nepochybně by se dle žalobce bránili tím, že nemají co vracet. Konečně pak žalovaní již část půjčky ve výši 300 000 Kč v roce 2016 vrátili, i z tohoto jednání je tak dle žalobce zřejmé, že peníze obdrželi. Žalobce proto navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů řízení i před soudem odvolacím.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a shledal odvolání žalovaných důvodným jen zčásti a z jiných než jimi namítaných důvodů.

6. Žalobce při jednání odvolacího soudu vzal svou žalobu zčásti zpět, a to v rozsahu, v němž požadoval úrok z prodlení nad částku jdoucí nad zákonný úrok z prodlení. Žalovaní s tímto částečným zpětvzetí žaloby vyslovili souhlas. Odvolací soud v prvé řadě proto postupem dle § 222a odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I. zrušil v části, v níž se žalobce domáhal úroku z prodlení z částky 3 820 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši rozdílu mezi sazbou 8,25 % ročně a 0,05 % denně, a v této části řízení zastavil.

7. Soud prvního stupně na základě dostatečně provedeného dokazování dospěl ke správným skutkovým zjištěním a na jejich základě ke správným skutkovým závěrům, které stručně a jasně ve svém rozsudku popsal a odůvodnil. Odvolací soud se s těmito závěry plně ztotožňuje, zejména ve směru prokázání skutečnosti o poskytnutí částky 4 mil. Kč na základě písemné smlouvy o půjčce podepsané účastníky dne [datum], podle níž byl dohodnut jednorázový úrok ve výši 3 % ze zapůjčené částky a splatnost půjčky dne [datum] v 10:00 hod. v místě bydliště věřitele. K faktickému předání uvedené půjčené částky 4 mil. Kč došlo dne [datum], jak bylo stvrzeno v příjmovém pokladním dokladu datovaném uvedeného dne a podepsaném žalovaným 2). Námitky žalovaných dodatečně k tomuto dokladu vznášené, že v něm nebyl uveden účel platby a žalovaní nebyli označeni datem narození, ani bydlištěm, popř. obecné popření pravosti a správnosti daného dokladu, posoudil odvolací soud jako ryze účelové. V uvedeném dokladu byli jako příjemci označeni oba žalovaní svým jménem a příjmením, připojen byl podpis žalovaného 2), doklad byl vystaven na částku 4 000 000 Kč a datován [datum]. Půjčka byla ve smlouvě o půjčce ze dne [datum] sjednána pro oba žalované jakožto dlužníky, přijetí mělo být potvrzeno dlužníky jejich podpisem daňového dokladu (resp. daňových dokladů). Je pravdou, že v písemné smlouvě o půjčce byla dohodnuta k půjčení částka celkem 8 mil. Kč, kdy první část půjčky ve výši 4 mil. Kč měla být věřitelem (žalobcem) dlužníkům (žalovaným) přenechána dle textu smlouvy již [datum], tj. v den podpisu dané smlouvy, a druhá část půjčky ve výši 4 mil. Kč měla být dle smlouvy předána dne [datum], k čemuž již (což bylo mezi účastníky nesporné) nedošlo. Nicméně okolnost, že tato další část sjednané půjčky již poskytnuta nebyla, nemění nic na charakteru půjčky u skutečně poskytnuté částky. Současně ani okolnost, že první část půjčky byla ve skutečnosti předána až dne [datum], tj. o dva dny později, než jak bylo uvedeno v textu písemné smlouvy o půjčce, taktéž neznamená, že by nebyla naplněna reálná povaha půjčky poskytnuté (právě a pouze) ve výši 4 mil. Kč. Podstatné je, že k předání dotčené půjčené částky 4 mil. Kč skutečně došlo, její převzetí žalovaný 2) za oba žalované na dotčeném příjmovém pokladním dokladu svým podpisem potvrdil.

8. Pokud žalovaní v rámci své obrany namítali, že dne [datum] byla mezi účastníky také uzavřena smlouva o spolupráci, přičemž pro časovou souvislost a chybějící označení účelu na daném příjmovém pokladním dokladu naznačovali, že by předaná částka 4 mil. Kč mohla souviset právě s touto smlouvou, a nikoli uzavřenou smlouvou o půjčce, pak z obsahu smlouvy o spolupráci nic takového nevyplývá. Žádný závazek poskytnout žalovaným předmětnou peněžitou částku 4 mil. Kč, a ani žádnou jinou, žalobce na sebe uzavřením dané smlouvy nevzal. [ulice] souvislost (s výjimkou té časové) poskytnutí dané peněžité částky, na rozdíl od zjevné souvislosti se smlouvou o půjčce uzavřenou jen dva dny před předáním částky, se smlouvou o spolupráci uzavřenou mezi týmiž účastníky se z žádného ustanovení dané smlouvy nepodává. Případná obecná širší souvislost obou smluv s možnými dalšími záměry účastníků ohledně jejich vzájemných vztahů pak byla s ohledem na absenci jasného ujednání, které by tyto dvě samostatné smlouvy činilo vzájemně závislými či podmíněnými, pro posouzení závazku žalovaných vrátit poskytnutou půjčku irelevantní.

9. Ve vztahu k hodnocení důkazů pak má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za to, že z provedených důkazů jak jednotlivě, tak zejména v jejich vzájemné souvislosti, jasně plyne shora popsaný zjištěný skutkový stav věci. Se žalovanými lze souhlasit v tom směru, že pouze osamocený důkaz příjmovým pokladním dokladem o předání částky 4 mil. Kč podepsaný jedním z žalovaných bez uvedení účelu přijaté částky by sám o sobě mohl být s ohledem na soukromoprávní povahu dané listiny nikoli dostatečným důkazem o poskytnutí půjčky. V daném případě však i z následného jednání žalovaných se podává, že žalovaní si svého závazku z uzavřené smlouvy o půjčce byli jasně a bez pochyb vědomi, tento nikterak nezpochybňovali, a nadto na něj z části i plnili. Jednak na výzvu žalobce k vrácení půjčky v roce 2016 bylo ze strany žalovaného 1) zaplaceno 300 000 Kč, a jednak na následnou písemnou výzvu žalobce ze dne [datum] k vrácení zbývající části půjčky ve výši 3 700 000 Kč s příslušenstvím (tj. s dohodnutým úrokem 3 % z poskytnuté částky – pozn. odvolacího soudu) žalovaní v odpovědi ze dne [datum] výslovně odkazovali na splatnost půjčky sjednanou v předmětné smlouvě o půjčce. Požadované plnění pak v této odpovědi odmítli nikoli s argumentací, že by uplatněná částka nebyla ze strany žalobce poskytnuta, či že by byla poskytnuta ze zcela jiného titulu, ale pouze s odkazem na předčasnost učiněné výzvy k plnění, kdy trvali na splatnosti půjčky dle předmětné smlouvy. Za tohoto skutkového stavu je i dle odvolacího soudu dostatečně podložen závěr o poskytnutí a dosavadním nevrácení žalobou uplatněného peněžitého plnění, a to na základě mezi účastníky uzavřené písemné smlouvy o půjčce ze dne [datum], byť tato byla dovršena (realizována) až vlastním předáním peněz dne [datum] a pouze v části sjednaného plnění. Tyto okolnosti však nevedou k neplatnosti dané smlouvy a nečiní z nároku žalobce vyplývajícího ze smlouvy pouhý nárok z titulu bezdůvodného obohacení, jak nesprávně dovozovali žalovaní.

10. Soud prvního stupně následně sice zjištěný skutkový stav nesprávně hodnotil za použití ustanovení obsažených v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen„ o.z.“), ačkoli právní vztah mezi účastníky vznikl na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum], a jako takový se proto v souladu s § 3028 odst. 3 o.z. řídí dosavadními právními předpisy, tedy občanským zákoníkem č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč.zák.“), nicméně toto nesprávné hodnocení mělo jen částečný vliv na správnost posouzení a závěrů soudu prvního stupně.

11. Podle § 657 obč.zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

12. Podle § 658 odst. 1 obč.zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

13. Podle § 517 odst. 1 věta první obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 citovaného ustanovení jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

14. Podle § 511 odst. 1 obč.zák. jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne.

15. V souzené věci byla půjčka žalobce, jakožto věřitele, vůči žalovaným, jakožto dlužníkům, sjednána jako společná půjčka oběma dlužníkům, nikoli zvlášť každému ze žalovaných v určité výši. Oba žalovaní se také smlouvou zavázali půjčku splatit, spolu s dohodnutým úrokem, v hotovosti, jednorázově, v místě bydliště věřitele dne [datum] v 10:00 hodin. Z ujednání smlouvy je tak bez jakýchkoli rozumných pochyb zřejmé, že závazek žalovaných z této půjčky byl sjednán jako společný a nerozdílný ve smyslu citovaného § 511 odst. 1 obč.zák. Z tohoto důvodu, i když bylo plnění poskytnuté na danou půjčku ve výši 4 mil. Kč dne [datum] převzato dle podepsaného příjmového pokladního dokladu pouze jedním z žalovaných, a to žalovaným 2), závazek vrátit danou půjčku váže oba solidární dlužníky a věřitel (žalobce) je oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. V daném případě již bylo z části na předmětnou půjčku žalovaným 1) zaplaceno 300 000 Kč, v této části již závazek žalovaných vůči žalobci zanikl splněním. Zůstatek jistiny dluhu tak činí 3 700 000 Kč, který jsou oba žalovaní povinni hradit společně a nerozdílně. Vedle uvedené částky má žalobce dle smluvních ujednání nárok i na zaplacení sjednaného jednorázového úroku ve výši 3 % z poskytnuté částky, tj. na zaplacení úroku ve výši 120 000 Kč. Soud prvního stupně tedy v souladu se zjištěným skutkovým stavem a shora citovanou právní úpravou přiznal žalobci důvodně uplatněný nárok na zaplacení částky celkem 3 820 000 Kč.

16. Nesprávně však již nebylo soudem prvního stupně zohledněno to, že v případě prodlení dlužníka s peněžitým plněním má tento dle rovněž výše citovaného § 517 odst. 2 obč.zák. povinnost hradit věřiteli vedle (hlavního) plnění i úroky z prodlení, a to ve výši, kterou stanoví prováděcí předpis. Na rozdíl od současné právní úpravy pak další úročení příslušenství pohledávky bylo za právní úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, zásadně vyloučeno. Velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 24.3.2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 5/2006, judikoval, že„ (o) bčanský zákoník ani obchodní zákoník neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky; tím není dotčeno právo účastníků dohodnout se, že smluvené úroky se stanou součástí jistiny.“ V souzené věci si účastníci nedohodli, že by se smluvený úrok stal součástí jistiny.

17. Ve vztahu k výši uplatněného úroku z prodlení jdoucí nad zákonný úrok z prodlení vzal žalobce při jednání odvolacího soudu svou žalobu se souhlasem žalovaných zpět, a proto, jak již uvedeno výše, byl v této části rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení zastaveno.

18. Ohledně požadavku žalobce na zaplacení (zákonného) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně též z částky 120 000 Kč, představující sjednaný úrok z půjčky, od [datum] do zaplacení, pak byl rozsudek soudu prvního stupně v této části jeho výroku I. odvolacím soudem, s ohledem na shora uvedené, tj. pro rozpor takto uplatněného nároku s uvedeným zákazem anatocismu, změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že žaloba byla v této části jako nedůvodná zamítnuta.

19. Ve zbývající části, tj. ohledně přiznání zůstatku jistiny dluhu (3 700 000 Kč), sjednaného úroku (120 000 Kč) a zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 3 700 000 Kč od [datum] (odpovídajícího prvnímu dni prodlení žalovaných) do zaplacení, byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen.

20. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem znovu rozhodováno podle § 224 odst. 2, § 151 odst. 1 o.s.ř. i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Žalobce měl ve věci převážný úspěch, jeho neúspěch představuje poměrně nepatrnou část uplatněného nároku (a to jen v části požadovaného příslušenstvím). Byla mu proto za použití § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznána plná náhrada vynaložených nákladů v celkové výši 354 884 Kč. Uvedená částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 185 000 Kč, dále 6 x z odměny advokáta po 23 100 Kč (z punkta 3 700 000 Kč) za 6 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. předžalobní výzva žalovanému 1), 3. předžalobní výzva žalovanému 2), 4. sepis žaloby, 5. replika k vyjádření žalovaného, 6. účast na jednání [datum]), z 6 x náhrady hotových výdajů po 300 Kč a z DPH ve výši 21 % z odměn a náhrad, tj. 29 484 Kč, to vše dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, a dle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto rovněž za použití § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o.s.ř. a procesně převážně neúspěšným žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů vzniklých za odvolacího řízení ve výši 56 628 Kč. Uvedená částka sestává ze dvou odměn zástupce žalobce po 23 100 Kč za 2 úkony právní služby (1. vyjádření k odvolání, 2. účast při jednání odvolacího soudu) a k tomu 2 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč a příslušná DPH, tj. 9 828 Kč, to vše dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k ) a § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, v platném znění, a dle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám advokáta úspěšné strany soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

22. Nebyly tvrzeny ani zjištěny důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů procesně úspěšnému účastníkovi (§ 150 o.s.ř.).