o zřízení služebnosti stezky a cesty

1. Okresní soud v Kladně rozhodl rozsudkem uvedeným shora v záhlaví (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), výrokem I. tak, že zamítl žalobu „v části, v níž se žalobkyně domáhala zřízení pozemkové služebnosti stezky a cesty ve prospěch panujícího pozemku – st. parc. č. [hodnota] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře [Anonymizováno], jejíž součástí je stavba – budova č.p. [Anonymizováno] (bydlení), zapsané v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa] k tíži pozemku st. parc. č. [hodnota] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře [Anonymizováno], jejíž součástí je stavba – budova č.p. [Anonymizováno] (bydlení), zapsané v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [hodnota] pro obec a k.ú. [adresa], a to tak, že každý vlastník panujícího pozemku st. parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] je oprávněn jezdit přes služebný pozemek st. parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] jakýmikoliv vozidly v celé části pozemku st. parc. č. [hodnota] před vjezdovými branami s výjimkou asi dvou metrů před vjezdovou branou vedoucí k budově č.p. [Anonymizováno], a chodit po služebném pozemku nebo se po něm dopravovat lidskou silou s právem, aby po služebném pozemku jiní k oprávněné osobě přicházeli a od ní odcházeli nebo se lidskou silou dopravovali v části pozemku st. parc. č. [hodnota] při hranici obvodové štítové zdi budovy č.p. [Anonymizováno], přičemž žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu za zřízení služebnosti stezky a cesty“. Ve výrocích II. až IV. rozhodl soud o nákladech řízení, kdy procesně neúspěšné žalobkyni uložil zaplatit žalovanému 1) na jejich náhradě 79 974 Kč (výrok II.) a žalovaným 2) a 3) každému na jejich náhradě po 64 290 Kč (výrok III. a IV.), a to vždy k rukám zástupce jednotlivých žalovaných do 3 dnů od právní moci rozsudku. Uvedeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodoval o zbývající části předmětu řízení, když o primárním nároku žalobkyně požadovaném v tomtéž řízení, jímž se žalobkyně domáhala určení existence práva služebnosti stezky a cesty, již bylo pravomocně rozhodnuto částečným (a taktéž zamítavým) rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 2.11.2022, č.j. 25 C 47/2021-126, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21.7.2023, č.j. 27 Co 35/2023-181.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně dne 26.9.2024 blanketní odvolání. To následně doplnila a upřesnila podáním ze dne 14.10.2024 tak, že odvolání směřuje pouze proti nákladovým výrokům. Ve věci samé se pak žalobkyně rozhodla rozsudek soudu prvního stupně nenapadat, uvedla proto, že proti výroku I. bere své odvolání zpět.

3. Soudu prvního stupně žalobkyně vytýkala nesprávné určení tarifní hodnoty u jednotlivých úkonů, za něž byla žalovaným přiznána náhrada nákladů řízení. Dle žalobkyně sice soud správně vycházel ze součtu tarifních hodnot ohledně žalobního žádání na určení práva a současně ohledně eventuálního žádání o zřízení nezbytné cesty, nicméně nezohlednil, že počínaje vyhlášením částečného rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 2.11.2022, č.j. 25 C 47/2021-126, jímž byl zamítnut primární petit, bylo až do vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu izolovaně jednáno pouze o části předmětu řízení s rozhodnou tarifní hodnotou 50 000 Kč, a dále, že počínaje úkonem po pravomocném rozhodnutí odvolacího soudu rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21.7.2023, č.j. 27 Co 35/2023-181, došlo k omezení předmětu řízení pouze na projednání eventuálního žalobního žádání o zřízení nezbytné cesty. Dle žalobkyně tak měla být odměna za úkony učiněné v uvedených fázích řízení určena z příslušné tarifní hodnoty v závislosti na omezeném předmětu řízení v dotčené fázi, tedy ve výši 50 000 Kč, příp. 35 000 Kč. K další nepřesnosti dle žalobkyně došlo v souvislosti s jednáními před odvolacím soudem, kterých se zástupce žalovaného 1) nezúčastnil. Při těchto jednáních jej zastoupil zástupce žalovaných 2) a 3), a proto by odměna za dotčené úkony měla být určena podle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), snížená o 20 %. Další námitka stran přiznané náhrady nákladů řízení směřovala proti určení výše odměny za úkon spočívající v účasti u mediačního jednání, který by měl být dle žalobkyně s ohledem na svou minimální míru odborné náročnosti honorován nikoli jako plnohodnotný úkon právní služby, ale pouze poloviční odměnou, podobně jako v případě účasti zástupce při přípravě jednání. Ve vztahu k žalovaným 2) a 3) pak žalobkyně zpochybňovala přiznání odměny také za pouhé podání zprávy žalovaných o stavu mimosoudních jednání, kdy měla za to, že se nejedná o podání ve věci samé, a náhrada proto neměla být přiznána.

4. Vedle uvedených námitek žalovaná navrhovala, aby odvolací soud zohlednil za použití § 150 o.s.ř. nepříznivé zdravotní a příjmové poměry žalobkyně, kdy s ohledem na vleklé zdravotní potíže a dlouhodobou pracovní neschopnost přišla žalobkyně o zaměstnání, byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, a v současné době je zcela bez příjmu. S ohledem na to, že bydlí s přítelem, však neuspěla ani s žádostí o přiznání jakýchkoliv dávek státní sociální podpory, nyní má zažádáno o přiznání invalidního důchodu. S tímto žádala o zproštění povinnosti k náhradě nákladů řízení v rozsahu 50 %.

5. Žalovaný 1) ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení považuje za správné a spravedlivé. Zdůraznil, že žalobkyně je od počátku zastoupena advokátem, musela tak být poučena o následcích spojených s případným neúspěchem ve věci. Poukazoval též na počínání žalobkyně v průběhu řízení, které označil za „citelnou aroganci“, kdy si žalobkyně nepřipouštěla možnost neúspěchu ve věci, nebyla tak motivována na ukončení sporu a odmítala návrhy na mimosoudní i mediační dohodu. Žalobkyně si též musela být vědoma toho, že žalobu podala proti třem žalovaným, a že tedy bude muset v případě neúspěchu hradit náklady řízení všech žalovaných. Zvýšená výše nákladů je pak důsledkem i vlastního koncipování žaloby, jež od počátku obsahovala dva petity. S ohledem na předchozí neochotu žalobkyně dohodnout se s žalovanými měl za to, že její nynější žádost o dobrodiní aplikace § 150 o.s.ř. není na místě. K argumentaci zdravotním stavem žalobkyně žalovaný 1) uváděl, že pokud její problémy, jak nyní tvrdí, započaly již 3 měsíce po zahájení řízení, mohla toto brát v úvahu při rozhodování o dalším vedení sporu, mohla se s žalovanými dohodnout a nevystavit se riziku neúspěchu, a tím i odpovědnosti za vzniklé náklady řízení. Tak však nepostupovala. Žalovaný 1) navrhoval proto potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně.

6. Žalovaní 2) a 3) ve svém vyjádření ohledně určení tarifní hodnoty sporu u jednotlivých úkonů poukazovali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.10.2015 (ve vyjádření zjevně nesprávně uváděno z 22.10.2005), č.j. [spisová značka], z něhož dovozovali, že postup soudu prvního stupně při určení tarifní hodnoty byl správný. K odměně za účast zástupce na mediačním jednání odkazovala na rozhodnutí Ústavního soud ze dne 5.10.2021, sp.zn. I. ÚS 2542/21, v němž Ústavní soud aproboval posouzení účasti advokáta při mediaci podle § 11 odst. 1 písm. g) AT. Rovněž ohledně sdělení týkajícího se stavu mimosoudních jednání na výzvu soudu měli žalovaní 2) a 3) za to, že se sdělení týká meritu věci, neboť v souvislosti s jeho obsahem by mohlo dojít k ovlivnění dalšího postupu soudu, a zvláště pokud bylo učiněno na výzvu soud, by tedy za tento úkon měla odměna náležet. K návrhu žalobkyně na použití § 150 o.s.ř. se rovněž tito žalovaní vyslovili odmítavě. Zdůraznili, že právě žalobkyně byla osobou, jež podáním žaloby určila její předmět i okruh účastníků, byla od počátku zastoupena, a tedy si musela být vědoma následků případného neúspěchu ve věci, ve sporu pak pokračovala i poté, kdy se nabízelo jeho vyřešení v rámci mediace. Tu však odmítla a trvala na pokračování v soudním sporu. Dle žalovaných tak právě žalobkyně zavinila vznik nákladů řízení, návrhy žalovaných na smírné řešení odmítla a pokračovala v soudním řízení. Žalovaní tak měli za to, že by bylo nespravedlivé, aby jim byla náhrada nákladů řízení snížena o 50 %, jak žádala žalobkyně s poukazem na svůj zdravotní stav, který mohla dle jejich názoru zohlednit ve svém procesním postupu. Navrhovali potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání, tedy ve výroku o náhradě nákladů řízení, podle ustanovení § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř. a podané odvolání shledal zčásti důvodným.

8. Ohledně výroku I. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud posoudil odvolání žalobkyně tak, že fakticky nebylo odvoláním žalobkyně dotčeno. Byť prvotní blanketní odvolání napadalo celý rozsudek soudu prvního stupně, v následujícím doplnění a upřesnění bylo uvedeno, že dané odvolání směřuje pouze proti nákladovým výrokům, nikoli proti rozhodnutí soudu ve věci samé. V prvotním blanketním odvolání ostatně nebyly uvedeny žádné konkrétní odvolací důvody, a takové odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé by tedy bylo nepřezkoumatelné (viz § 212a odst. 2 o.s.ř.). Vzhledem k následnému doplnění odvolání vycházel odvolací soud proto z toho, že odvoláním byly dotčeny pouze nákladové výroky a že výrok I. nabyl uplynutím odvolací lhůty samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o.s.ř.). Podle ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. nebylo třeba k projednání odvolání nařizovat jednání.

9. Odvolací soud shledal důvodnými námitky žalovaných týkající se částečného nesprávného určení tarifní hodnoty, z níž soud prvního stupně vycházel při vyčíslení odměn za úkony právní služby poskytnuté ve fázích řízení, v nichž nebyly předmětem projednávání oba původně žalobou uplatněné nároky. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zmiňovaný ve vyjádření žalovaných 2) a 3) považuje odvolací soud za nepřiléhavý.

10. Podle § 8 odst. 1 věta první před středníkem AT není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká;

11. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že tarifní hodnotu, z níž se odměna zástupce účastníka stanoví, je nutno stanovit vždy v návaznosti na výši peněžitého plnění či cenu práva, jichž se daná právní služba (ten který úkon) týká v době započetí dotčeného úkonu právní služby. Pokud v průběhu řízení dojde ke změně v předmětu řízení, je na místě v souvislosti s tím i určit odpovídající výši tarifní hodnoty u úkonů, které jsou takovou změnou dotčeny. Typicky při částečném zpětvzetí žaloby a následném částečném zastavení řízení je odměna za poskytnuté úkony právní služby určena vždy v závislosti na tu kterou výši plnění, jež zůstává předmětem sporu. Obdobně i v tomto případě, pokud předmětem odvolacího řízení zahájeného podáním odvolání proti částečnému rozsudku bylo pouze rozhodnutí o jednom z původně eventuálně uplatněných dvou nároků, pak úkony zástupců účastníků v tomto odvolacím řízení se týkají ve smyslu citovaného § 8 odst. 1 věta první před středníkem AT pouze tohoto jednoho z nároků. Po skončení daného odvolacího řízení pak již bylo o primárním uplatněném nároku pravomocně rozhodnuto, tedy řízení o tomto dílčím předmětu řízení bylo skončeno, a následné pokračující řízení se opět týkalo již jen jednoho, zbývajícího uplatněného nároku. Tarifní hodnota je pak určena povahou (hodnotou) tohoto jediného zbývajícího nároku, nikoli součtem tarifních hodnot vztahujících se k oběma původním nárokům.

12. Odvolací soud shledal důvodnou i námitku žalobkyně týkající se určení výše odměny za zastupování žalovaného 1) při jednání odvolacího soudu též zástupcem žalovaných 2) a 3). Jakkoli se jednalo o zastoupení v substituci, fakticky byl při jednání odvolacího soudu přítomen pouze jediný zástupce žalované strany, jednalo se tedy o společné úkony pro všechny žalované, a bylo proto na místě i snížení odměny za daný úkon účasti při jednání odvolacího soudu (resp. úkony) podle § 12 odst. 4 AT.

13. Rovněž ve vztahu k hodnotě úkonu spočívajícího v účasti u mediačního jednání se odvolací soud ztotožnil s výhradami žalobkyně, že v případě tohoto úkonu je s ohledem na minimální míru jeho odborné náročnosti na místě použití nikoli § 11 odst. 1 písm. g) AT, ale aplikace ustanovení § 11 odst. 2 písm. g), odst. 3 AT. K výhradě žalovaných 2) a 3) a jejich odkazu na rozhodnutí Ústavního soudu v obdobné situaci se poznamenává, že pokud Ústavní soud neshledal protiústavním postup, kdy za obdobný úkon byla soudem přiznána odměna dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, nevylučuje tato okolnost to, že povaze daného úkonu více odpovídá jen snížená odměna ve výši ½ při použití právní úpravy obsažené v § 11 odst. 2 písm. g) a odst. 3 AT.

14. Pokud však žalobkyně ve svém odvolání brojila proti (jakémukoli) přiznání odměny za úkon spočívající v podání zástupce žalovaných 2) a 3) ze dne 9.1.2024 (v odvolání zjevně chybou v psaní uváděno nesprávně 9.1.2020), jímž zástupce na výzvu soudu sděloval stav mimosoudních jednání stran, má odvolací soud tuto námitku za opodstatněnou jen částečně. Žalobkyni lze přisvědčit v tom směru, že dané sdělení nemělo charakter podání ve věci samé, a proto přiznání odměny zástupci v plné výši za tento úkon není na místě. Nicméně se jednalo o podání, které bylo procesně odůvodněné, nadto reagovalo na výzvu soudu, mělo i význam pro další procesní postup soudu ve věci, a proto za dané podání náleží opět odměna za úkon ve výši ½, a to za analogického použití ustanovení § 11 odst. 2 písm. c), odst. 3 AT.

15. Ve vztahu k návrhu žalobkyně v jejím odvolání na snížení náležející náhrady nákladů řízení žalovaným o 50 % s ohledem na její aktuální zdravotní a příjmovou situaci za použití § 150 o.s.ř. odvolací soud tento návrh důvodným neshledal. Použití § 150 o.s.ř. je výjimkou z pravidla procesního úspěchu ve věci, jímž se rozhodování o nákladech řízení řídí. Jako takové by mělo být používáno spíše restriktivním způsobem. Důvody formulované žalobkyní neshledal odvolací soud natolik výjimečnými, aby opodstatňovaly jeho použití v tomto případě, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že to byla právě žalobkyně, kdo dané řízení vyvolal, i s volbou nároků, jež učinila předmětem řízení, byla takto pánem sporu, a jakožto od počátku zastoupená si musela být vědoma povinnosti náhrady nákladů řízení v daném sporu nakonec neúspěšným účastníkem. V tomto směru tedy shledal odvolací soud odvolání žalobkyně nedůvodným.

16. V souladu se shora uvedeným tedy činí příslušná náhrada nákladů řízení žalovaného 1) zaokrouhleně na celé koruny 64 884 Kč. Uvedená částka sestává z odměny advokáta 4 500 Kč stanovené dle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 9 odst. 3 písm. c) a § 12 odst. 3 AT z tarifní hodnoty ve výši 85 000 Kč za následující úkony: převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, podání ve věci samé (vyjádření ze dne 29. 10. 2021) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, další poradu s klientem přesahující jednu hodinu (porada s klientem dne 8. 2. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. c) AT, účast při místním ohledání dne 9. 8. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, další poradu s klientem přesahující jednu hodinu (porada s klientem dne 14. 10. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. c) AT, za účast na jednání soudu prvního stupně dne 24. 10. 2022 od 9:00 do 13:28 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a dále z odměny ve výši ½, tj. 2 250 Kč za účast na mediačním jednání dne 14. 2. 2022 dle § 11 odst. 2 písm. g), odst. 3 AT a ve výši také ½, tj. 2 250 Kč za účast na jednání soudu dne 2.11.2022, při němž byl pouze vyhlášen částečný rozsudek soudu prvního stupně. Z tarifní hodnoty 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b) AT) náleží odměna 3 100 Kč za úkon: vyjádření k odvolání ze dne 16.6.2023 dle § 11 odst. 1 písm. k) AT, a dále ve snížené výši 2 480 Kč za úkony: účast na jednání odvolacího soudu dne 22.6.2023 a dne 21.7.2023, a to dle § 11 odst. 1 písm. g) a § 12 odst. 4 AT. Z tarifní hodnoty 35 000 Kč pak náleží odměna ve výši 3 x 2 500 Kč za účast na jednání soudu prvního stupně dne 5. 8. 2024 od 9:05 do 13:43 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a ve výši ½, tj. 1 250 Kč za účast při jednání, při kterém došlo dne 14. 8. 2024 pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) AT. Přiznaná náhrada nákladů řízení dále sestává z 15 x náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a 2 x z náhrady hotových výdajů v poměrné výši po 1/3, tj. po 100 Kč (náležející v souvislosti s dvěma úkony právní služby – účastí u obou jednání odvolacího soudu, které byly společné při zastupování všech 3 žalovaných), dále z cestovních náhrad za 4 cesty k jednání soudu v celkové výši 2 074,06 Kč a z náhrad za promeškaný čas na těchto cestách 4 x 200 Kč, kdy v podrobnostech odvolací soud odkazuje na detailní odůvodnění těchto přiznávaných náhrad v rozsudku soudu prvního stupně.

17. V případě žalovaného 2) a žalované 3) pak každému z nich v souladu se shora uvedeným náleží náhrada nákladů řízení zaokrouhleně na celé koruny 47 365 Kč. Uvedená částka sestává u každého z žalovaných 2) a 3) vždy z odměny advokáta 3 600 Kč stanovené dle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 9 odst. 3 písm. c) a § 12 odst. 3, 4 AT z tarifní hodnoty ve výši 85 000 Kč za následující úkony: převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, podání ve věci samé ze dne 1. 11. 2021) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, podání ve věci samé ze dne 20. 6. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast při místním ohledání dne 9. 8. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, účast na jednání soudu prvního stupně dne 24. 10. 2022 od 9:00 do 13:28 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, a dále z odměny ve výši ½, tj. 1 800 Kč za úkon: účast na mediačním jednání dne 14. 2. 2022 dle § 11 odst. 2 písm. g), odst. 3 AT a ve výši také ½, tj. 1 800 Kč za účast na jednání soudu 2.11.2022, při němž byl pouze vyhlášen částečný rozsudek soudu prvního stupně. Z tarifní hodnoty 50 000 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b) AT) náleží 2 x odměna 2 480 Kč (§ 12 odst. 4 AT) za 2 úkony právní služby spočívající v účasti na jednání odvolacího soudu dne 22.6.2023 a dne 21.7.2023, a to dle § 11 odst. 1 písm. g). Z tarifní hodnoty 35 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. c) AT) pak náleží odměna ve výši 2 000 Kč (§ 12 odst. 4 AT) za podání ve věci samé z 16.4.2024, a 3 x 2 000 Kč za účast na jednání soudu prvního stupně dne 5. 8. 2024 od 9:05 do 13:43 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT a ve výši ½, tj. 1 000 Kč jednak za podání z 9.1.2024 (sdělení na výzvu soudu k výsledkům mimosoudního jednání o smíru), a jednak za účast při jednání, při kterém došlo dne 14. 8. 2024 pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) AT. Přiznaná náhrada nákladů řízení dále sestává z 15 x náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, dělené mezi žalované 2) a 3) poměrně ½, tj. vždy po 150 Kč, a 2 x z náhrady hotových výdajů v poměrné výši po 1/3, tj. po 100 Kč (náležející v souvislosti s dvěma úkony právní služby – účastí zástupce u obou jednání odvolacího soudu, které byly společné při zastupování všech 3 žalovaných). Konečně k náhradě nákladů náleží dle vyúčtování zástupce těchto žalovaných i cestovní náhrady za 2 cesty k jednání soudu a 1 x na místní ohledání v celkové výši 1 510,70 Kč a náhrada za promeškaný čas na těchto cestách celkem 800 Kč, tj. celkem 2 310,70 Kč, dělené opět mezi žalované 2) a 3) rovným dílem, tj. pro každého z nich po 1 155,35 Kč, kdy v podrobnostech odvolací soud opět odkazuje na detailní odůvodnění těchto přiznávaných náhrad (za cesty zástupce) v rozsudku soudu prvního stupně.

18. S ohledem na uvedené odvolací soud za použití § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přistoupil ke změně napadených výroků II. až IV. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení ohledně výše přiznané náhrady nákladů řízení, přičemž ve zbývajících částech (tj. ohledně toho, co, komu, v jaké lhůtě a s jakým místem plnění se ukládá) odvolací soud napadené výroky podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, když odvolatelka byla se svým odvoláním úspěšná jen v části; důvody pro (částečné) zproštění žalobkyně od povinnosti náhrady nákladů řízení dle § 150 o.s.ř., jak také svým odvoláním požadovala, nebyly odvolacím soudem shledány.