o vyklizení nemovitosti

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ č.j. 21 C 432/2024-167 ze dne 19.6.2025 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto žalovaný je povinen vyklidit pozemek parc. č. [adresa] tak, že odstraní logistický kontejner s označením “[Anonymizováno]“ a vyklizený jej předat žalobkyni do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Dále soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 666 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. V odůvodnění (ve stručnosti) soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný předmětný pozemek ve vlastnictví žalobkyně užívá bez právního důvodu, a to výlučně formou umístění označeného kontejneru na uvedeném pozemku v místě přilehlém k nemovitostem žalovaného. Dále uzavřel, že argumentace žalovaného o šikanózním výkonu práva ze strany žalobkyně je nepřiléhavá. Podle úspěchu ve věci pak bylo rozhodnuto o nákladech řízení, které soud prvního stupně podrobně vyčíslil.

3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, a to v celém rozsahu. Brojil zejména proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, zdůraznil nesprávné hodnocení důkazů a neprovedené důkazy. Dále uplatnil námitky proti právnímu posouzení věci právě v otázce uplatnění práva žalobkyně v rozporu s dobrými mravy.

4. Žalobkyně se naopak ztotožnila s rozsudkem soudu prvního stupně co do skutkových a právních závěrů.

5. V průběhu odvolacího řízení, ale před zahájením odvolacího jednání, vzal žalovaný po seznámení se s pracovním právním názorem odvolacího soudu své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně převážně zpět, na základě dohody stran ponechal k přezkumu toliko lhůtu k vyklizení. Žalobkyně s dohodou na nové lhůtě k plnění vyslovila souhlas a vzdala se nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Podle § 207 odst. 2 věta prvá zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění, občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, je možno vzít je zpět; v takovém případě odvolací soud odvolací řízení zastaví.

7. Podle § 206 o.s.ř. podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud. Bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe (§ 91 odst. 1) a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena. To neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky. Právní moc ostatních výroků není dotčena také tehdy, jestliže odvolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení, o příslušenství pohledávky, o lhůtě k plnění nebo o předběžné vykonatelnosti rozsudku.

8. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.

9. Podle § 222 odst. 1 o.s.ř. jestliže odvolatel vezme odvolání zpět, právní moc napadeného rozhodnutí nastane, jako kdyby k podání odvolání nedošlo.

10. Odvolací soud tak postupoval podle § 207 odst. 2 o.s.ř. a odvolací řízení v rozsahu zpětvzetí odvolání zastavil.

11. V případě, že by bylo odvolání vzato zpět v celém rozsahu, nastala by právní moc standardně podle § 222 odst. 1 o.s.ř., jako by odvolání nebylo podáno, čímž by k datu rozhodnutí odvolacího soudu již uplynula i lhůta k plnění. Z tohoto důvodu se strany dohodly na procesním ukončení sporu právě v podobě projednání odvolání jen v rozsahu určené lhůty k plnění a současně se dohodly i na nové lhůtě k plnění. Proto odvolací soud vyšel při přezkumu lhůty k plnění podle § 206 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 160 odst. 1 o.s.ř. právě z této dohody a původně stanovenou lhůtu změnil. Lhůta 15 dnů se na danou věc nevztahuje, neboť nejde o vyklizení bytu, nicméně není důvod trvat na zákonné lhůtě (3 dny), je-li mezi účastníky shoda. Proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. lhůtu k plnění změnil. Zbytek výroku I. a výrok II. zůstávají nedotčeny.

12. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 146 odst. 2 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný zpětvzetím svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně procesně zavinil zastavení odvolacího řízení, nicméně žalobkyně se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení vzdala, a to právě s ohledem na shora popsané procesní ukončení sporu.

13. Ve výroku III. pak odvolací soud podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, rozhodl s ohledem na zastavení řízení před jednáním odvolacího soudu o vrácení části zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 4 000 Kč, tj. po snížení zaplaceného soudního poplatku z odvolání o 20 %, minimálně 1 000 Kč, které se nevrací.