Rozhodnutí 27 CO 261/2021-120

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ č.j. 8 C 61/2018-86 ze dne 7.1.2021 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) byla zamítnuta žaloba o zaplacení 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od 28.2.2017 do zaplacení ve výši 8,05 % (výrok I.). Dále soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž obsahem bylo zhotovení hydroizolace stávajícího bazénu (zhotoveného někým jiným) a instalování mozaiky dle cenové nabídky z 12.1.2016. Dále uzavřel, že mělo docházet k protékání bazénu, nicméně bylo sporné, zda k tomu docházelo v důsledku špatně provedeného díla nebo v důsledku špatné instalace rozvodů vody u bazénu. Dále zjistil, že k reklamaci došlo podle žalobkyně tak, jak vyplývá předloženého zápisu z kontrolní prohlídky ze dne 11.4.2016. Uvedená vada měla být uplatněna i telefonicky a osobně jednatelkou žalobkyně a jejím manželem. Na tomto základě uzavřel, že„ nebylo prokázáno, jakým způsobem byla provedena reklamace tvrzených vad bazénu, v jaké lhůtě byla provedena tvrzená reklamace, který subjekt ve vztahu ke kterému subjektu reklamoval,“ proto je odstoupení od smlouvy neplatné. Chybějící tvrzení a skutečnosti nebylo možno při jednání dne 7.1.2021 vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně a jí navržených svědků doplnit a provést k nim důkazy. V řízení provedené důkazy„ nejsou způsobilé prokázat, že dílo mělo vady, žalobkyně vady včas a řádně vytkla žalované a domáhala se řádně a včas nároků z vad díla.“ O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto podle poměru úspěchu za situace, kdy se žalovaná práva na náhradu vzdala.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Uvedla, že soud prvního stupně nepřihlédl k omluvě a žádosti právní zástupkyně o odročení jednání z 5.1.2021, která byla řádně doplněna i lékařskou zprávou, a nepřípustně jednal v její nepřítomnosti. Soud prvního stupně také nesprávně zaměňuje reklamaci a právo na odstoupení od smlouvy. Z odstoupení je nepochybné, že důvodem odstoupení bylo jednak neodstranění stávajících vad, ale rovněž nepředání díla vůbec. Z kontrolní prohlídky ze dne 11.4.2016, kterou obě strany podepsaly, je zřejmé, že bazén doposud není hotový, protéká a je hledáno řešení. K odstranění vad, dokončení a předání bazénu nedošlo, proto bylo odstoupeno. Uvedené vyplývá z předložených důkazů. Soud se nevypořádal s důkazními návrhy žalobkyně výslechem svědka [příjmení] a [příjmení]. Z těchto důkazů mohlo být zjištěno, že bazén nebyl hotový, nebyl předán a doposud provedená práce byla vadná a pro žalobkyni nepoužitelná. Soud proto nezjistil správně a dostatečně skutkový stav. Proto navrhla zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že o vadu řízení nejde, neboť šlo již o druhé jednání, na které se žalobkyně nedostavila, přičemž k okamžiku konání tohoto jednání neměl soud omluvu k dispozici. Dále uvedla, že ze zápisu z kontrolního dne konaného 11.4.2016 nevyplývá, že protékání bazénu nebylo způsobeno žalovanou. V zápisu jsou uvedeny dva způsoby provedení opravy, ale není uvedeno, jaký z nich byl nakonec zvolen. Dle e-mailové komunikace k tomu žalovaná neměla od žalobkyně ještě v červenci 2016 dostatečné podklady, např. zpracovaný projekt na stavbu bazénu, kde by byl patrný tvar, hloubka a umístění sedátek, tak, aby žalovaná mohla dílo dokončit a žalobkyni předat. Na straně žalované tedy nebylo prokázáno prodlení v dokončení sjednaného díla. Navrhované důkazy svědeckými výpověďmi by vzhledem k jejich zainteresovanosti vůči žalobkyni neměly vypovídací schopnost. Kromě toho je žalovaná přesvědčena, že nebyla prokázána aktivní legitimace žalobkyně. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobkyně opodstatněným, její námitky uvedené v odvolání jsou zcela přiléhavé.

5. Odvolací soud považuje za nutné na tomto místě uvést, že soud prvního stupně skutečně zatížil řízení hned několika vážnými vadami, které mohly být důvodem pro zrušení rozhodnutí, jak bylo původně žalobkyní navrhováno.

6. V první řadě soud prvního stupně věc při dalším jednání projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky uvedené v § 101 odst. 3 o.s.ř., neboť zástupkyně žalobkyně včas (dokonce 2 dny předem) a z důležitého důvodu (doložená pracovní neschopnost) požádala o odročení jednání. Skutečnost, že podle obsahu spisu šlo zřejmě o nedostatek v práci soudní kanceláře a nikoli rozhodující soudkyně, která uvedenou informaci získala až po skončení jednání, nemá na posouzení věci vliv. Žádost o odročení je včasná, je-li v dispozici soudu před zahájením jednání. Případné nedostatky v organizaci práce u soudu tak, že se soudce příslušný k projednání věci o žádosti o odročení včas nedozví, nemůže jít k tíži účastníka – žadatele (s výjimkou případů žadatelem způsobených).

7. Dále soud prvního stupně založil své rozhodnutí na neunesení důkazního břemene ze strany žalobkyně, aniž by však provedl důkazy, které byly řádně a včas žalobkyní označeny. Takový postup je nepřípustný. I v případě, že soud oprávněně jedná v nepřítomnosti účastníka, je povinen provést důkazy, které byly řádně a včas označeny k prokázání skutečností rozhodných podle hmotného práva. Za tím účelem soud již postupuje samostatně a např. vyžádá označené důkazy, předvolá a vyslechne označené svědky, popř. v souladu se zákonem vynucuje jejich účast, pokud se bez omluvy nedostaví. Nelze-li důkazy provést při jediném jednání, pokračuje soud při dalším (odročeném) jednání, k němuž řádně předvolá i dříve absentujícího účastníka. Problematiku dokazování nelze odbýt tím, že se svědek k jednání nedostavil, nebo že dosud neprovedený důkaz by byl (asi) bezcenný, svědek by byl (údajně) nevěrohodný, a z tohoto důvodu tvrzené rozhodné skutečnosti„ nebyly prokázány.“

8. Dále je třeba uvést, že se soud prvního stupně převážně omezil na popis toho, co ten který z účastníků uvedl, aniž by se zaměřil na zjištění, co je ve věci primární, tedy obsah jednání stran – co přesně mělo být provedeno, zda to provedeno a předáno bylo, třeba i s vadami, zda nějaká vada na provedeném díle vůbec existovala (nebo k protékání docházelo z jiných důvodů), zda došlo k vytčení vady, uplatnění konkrétního nároku z vady a zejména, jak byla vada řešena, zda např. při té příležitosti nedošlo ke změně původní smlouvy, což se nabízí, je-li nesporné (a vyplývá to i z předložených fotografií), že žalovaná následně stavěla v místě původního bazénu bazén zcela nový (jiný) a v tomto směru také vznesla kompenzační námitku (viz níže). Tyto skutečnosti vyšly najevo již dříve a soud prvního stupně jim při určení okruhu sporných a nesporných tvrzení a při plnění své poučovací povinnosti podle § 118a o.s.ř. při prvním jednání nevěnoval dostatečnou pozornost.

9. Detaily výhrad odvolacího soudu k rozsudku soudu prvního stupně však nejsou podstatné. Pro rozhodnutí odvolacího soudu je určující, že v průběhu odvolacího řízení účastníci uzavřeli ohledně celého předmětu řízení soudní smír v (obsahovém) znění specifikovaném ve výroku I. tohoto usnesení. V rámci tohoto smíru obě strany zohlednily i veškeré další vzájemné sporné nároky vzniklé v souvislosti se smlouvou o dílo v jejím původním i pozdějším znění.

10. Podle § 99 odst. 1 o.s.ř. připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu. Podle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

11. Stručně lze podle obsahu spisu, včetně vyjádření stran před odvolacím soudem, shrnout, že předmětem řízení je vrácení zálohy složené žalobkyní na cenu díla. Uvedený smír je založen na tom, že podle smlouvy o dílo z roku 2016 žalovaná jako zhotovitel provedla pro žalobkyni (a nikoli pro její jednatelku) práce spočívající úpravě stávajícího vnitřního bazénu (hydroizolace a pokládka mozaiky) ve sklepě domu na shora uvedené adrese, který je žalobkyní provozován jako Swingers club. První nabídka byla realizována v lednu 2016, následně proběhla realizace. Bazén však protékal, v prostorách docházelo k podmáčení. Zůstalo ale sporné a neprokázané, kde a proč k protékání docházelo, a zda tedy šlo o vadu díla žalované či nikoli, neboť konstrukce bazénu ani technické nastrojení nebylo předmětem díla (nebylo provedeno žalovanou). Strany nejpozději v dubnu 2016 jednaly o způsobu řešení, měly rozdílné návrhy, jak bylo i zapsáno. Nebylo zjištěno, jaký postup byl přesně realizován a proč, zřejmě postupně oba. Nebylo však zjištěno, zda žalovaná skutečně jen odstraňovala vady svého díla či nikoli, tedy co bylo dále o řešení netěsnosti bazénu přesně ujednáno. Nesporně však žalovaná místo původního odstraněného bazénu stavěla bazén nový (jiný), zřejmě tedy došlo k určité dohodě a žalovaná neodstraňovala jen původní vady svého díla či následné škody způsobené odstraňováním vad. Nebylo však zjištěno, co přesně bylo ujednáno, do jaké fáze bylo toto dílo dovedeno, zda došlo k předání, zda vady přetrvaly apod. Nesporně však byl vztah ukončen, došlo k odstoupení žalobkyně od smlouvy, jistě také nebyly u soudu uplatněny žádné další nároky (na dokončení díla, odstranění vad, na zaplacení díla apod.). Žalovaná ale vůči nároku žalobkyně vznesla v tomto řízení kompenzační námitku v rozsahu zaplacení za provedené práce, které v místě zůstaly.

12. Odvolací soud za této situace postupoval podle shora citovaných zákonných ustanovení a za použití § 220 odst. 2 o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že smír uzavřený účastníky schválil, neboť předmětem řízení je takový nárok žalobkyně a žalované (nárok na zaplacení ceny díla vs. nárok na vrácení poskytnuté zálohy), ohledně něhož lze smír uzavřít. Totéž platí pro jakékoli další mezi stranami sporné nároky spojené se smlouvou o dílo, které strany učinily předmětem narovnání nad rámec původního předmětu řízení. Povinností soudu je strany k smírnému řešení vést a nezasahovat do jejich smluvní autonomie. Strany tak mohou své sporné vztahy narovnat nejen částečným plněním, ale i uspokojením celého nároku či naopak zcela nebo i bez uspokojení uplatněného nároku, včetně příslušenství, popř. úplně jinak. Smírné řešení se může promítnout v ujednání o lhůtě k plnění nebo o náhradě nákladů řízení, včetně její výše. Vyloučen není ani takový smír, jehož podstatou je něco jiného, než bylo původně předmětem řízení, pokud tím spor o předmět řízení odpadne.

13. V daném případě se strany dohodly na částečném plnění v dohodnuté lhůtě, bez příslušenství, tedy na zaplacení částky 25 000 Kč. Strany se dohodly i o náhradě nákladů řízení s tím, že navíc nebudou uplatňovány jakékoli další potenciální (sporné) nároky, které strany mezi sebou v daném právním vztahu ze smlouvy o dílo a v souvislosti s ní vzájemně mají (měly), zejména z titulu dokončení díla, ceny díla, jeho vad a z prodlení, včetně v místě vzniklých škod. Tím byla za uvedeným vztahem záměrně učiněna tzv. tlustá čára. Pro účely smíru (narovnání) lze vyjít z toho, a bývá to spíše pravidlem, že některé rozhodné skutečnosti zůstanou sporné (neprokázané), což je kompenzováno nesporným obsahem nové pohledávky vyplývající ze soudního smíru. Takový smír neodporuje právním předpisům, proto se odvolací soud nezabýval konkrétními zjištěními, z nichž nároky vycházejí či naopak nevycházejí, ať už je soud prvního stupně pominul nebo je řešil podle důkazního břemene, nebo je strany vyjádřily až v odvolacím řízení. Strany smíru nejlépe vědí, jak se všechny rozhodné skutečnosti ve skutečnosti udály a jak vzniklý spor urovnat ke spokojenosti všech zúčastněných.

14. S ohledem na komplexní obsah smíru odvolací soud již o náhradě nákladů řízení nerozhodoval, neboť výrok o náhradě nákladů řízení (vzniklých stranám před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem) je zahrnut v obsahu uzavřeného a odvolacím soudem schváleného smíru (srov. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).

15. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle kterého se v případě schválení soudního smíru vrací zaplacený poplatek (z odvolání) snížený o 20%, nejméně však o 1 000 Kč. Ze zaplaceného poplatku z odvolání ve výši 2 500 Kč se proto vrací 1 500 Kč.