o zaplacení částky 180 000 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 7. 2024, č. j. 20 C 50/2023-136 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), bylo rozhodnuto, že žaloba o zaplacení částky 180 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 180 000 Kč od 30. 9. 2020 do zaplacení se zamítá (výrok I.). Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému částku 31 218 Kč, a to k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně rozhodnutí odůvodnil tím, že se zabýval zjišťováním vůle žalobce při podpisu dohody o poradenské činnosti dne 2. 9. 2020 a platností uzavřené dohody o poradenské činnosti. Co se týče vůle žalobce při podpisu předmětně dohody, pak v řízení nebyly dostatečným způsobem vylíčeny rozhodné skutečnosti. Žalobce byl při jednání soudu poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád (dále jen „o. s. ř.“), že je třeba, aby konkrétně uvedl, jaká byla vůle žalobce při uzavřené předmětné smlouvy, jaká byla vůle žalobce, co se týče ceny za tuto poradenskou činnost, jaké byly okolnosti, které by svědčily o tísni žalobce a zda tyto okolnosti žalovaný způsobil nebo vyvolal. Rovněž byl žalobce poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že je povinen navrhnout důkazy k prokázání shora uvedených tvrzení, včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy. I přes poskytnuté poučení soudu žalobce svá tvrzení řádným způsobem nedoplnil. Co se týče dohody o ceně, uvedl, že žalovaný měl říci žalobci, že to bude něco stát. Žalobce je dospělý, plně svéprávný člověk. Pokud sám žalobce ve své účastnické výpovědi před Okresním soudem v Písku uvedl, že smlouvy vzal jen letmo očima, na nic se nedoptával, předem si návrhy smluv nevyžádal, soud hodnotí takové jeho chování jako naprosto liknavé. Především smlouvou kupní jde o dispozici s majetkem vyšší hodnoty, jde o významné právní jednání. Žalobce však textům smluv popřál pouze minimální pozornost. V řízení nebylo uvedeno žádné tvrzení o tom, že by na žalobce byl vyvíjen jakýkoli tlak ze strany žalovaného. Skutečnost, že se žalobce subjektivně cítil pod tlakem jiných věřitelů, nemůže být žalovanému přičítána k tíži. Rovněž bylo prokázáno, že žalobce proti textu dohody o poradenské činnosti neměl žádných námitek, nežádal bližší zdůvodnění. Nevyžádal si žádný čas, aby texty smluv mohl s kýmkoli konzultovat. Když o činnosti, kterou měl žalovaný pro žalobce vykonávat již před podpisem smlouvy, se žalovaným hovořil, spokojil se s odpovědí stran ceny za tuto činnost, že ho to bude něco stát. Bližšího upřesnění rovněž předem ani později nepožadoval. Ostatně sám žalobce vypověděl, že z nákresů, které před ním nakreslil žalovaný, moudrý nebyl, ale ani v této situaci se žalovaného na nic již neptal. S ohledem na vše shora uvedené a poskytnuté poučení ze strany soudu má soud má z to, že co se otázky zjišťování vůle týče, žalobce neusnesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. O tísni žalobce při podpisu smluv tedy zcela nemohlo být uvažováno, nepříjemný subjektivní pocit osoby nelze považovat za tíseň. Stejně tak není možné vykládat vůli žalobce jiným způsobem, než že uvedenou smlouvu podepsat chtěl a šlo o jeho vážnou vůli. Dohoda o poradenské činnosti byla soudem posouzena jako inominátní smlouva uzavřená podle § 1746 o. z., jde o inominátní smlouvu s prvky smlouvy o poskytování služeb, kvazi zprostředkování nebo příkazu. K formě dohody o poradenské činnosti je nutno zdůraznit, že jde o zcela jednoduchý dokument sepsaný i podepsaným na celkem jedné (a téže) straně formátu A4. Jde o přehledný dokument, psaný počítačově, bez odkazů na jiná ujednání, cena za činnost je zde výslovně uvedena. Nadto je ujednání o ceně poradenské činnosti z této smlouvy obsaženo rovněž v textu kupní smlouvy (pod bodem IV. kupní cena). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný žalobci ujednané služby poskytl, z jeho strany došlo k vyhodnocení stávajících úvěrů žalobce, byla provedena analýza variant nakládání s nemovitým majetkem žalobce, byl nastaven konsolidační finanční plán, přičemž z celkem osmi dluhů žalobce se pět závazků podařilo splatit, jeden byl ponechán pro vlastní potřebu žalobce, dva závazky zůstaly. Byla též poskytnuta poradenská činnost při přípravě možnosti refinancování a byl konán dohled na průběhem podnájemní smlouvy. Žalovaný si k ověření závazků žalobce sám pořídil výpis z registrů BRKI a NRKI, s informacemi tam uvedenými dále pracoval. Lze souhlasit se žalobcem, že žalovaný žádné analýzy nebo plány žalobci neposlal, ale služby mu jednoznačně poskytnuty byly. Za analýzu nebo plán lze zcela jistě považovat i rukou psaný text nebo nákres s domkem a šipkami, tedy soukromý dokument vytvořený žalovaným. Navíc to byl žalobce, kdo žádné bližší zdůvodnění nebo podrobnější vysvětlení nepožadoval, a to ani za situace, kdy návrhy žalovaného plně nepochopil. K nastavení konsolidačního plánu nepochybně došlo, po podpisu smluv žalobce obdržel finanční prostředky ve výši 193 000 Kč, z toho byla část dluhů umořena. Co se týče dohledu nad plněním podnájemní smlouvy, neplnění dohledu v celé dohodnuté době šesti let opět nelze přičítat k tíži žalovaného, když podnájemní smlouva byla ukončena z důvodů na straně žalobce. Byť se částka za poradenskou činnost ve výši 180 000 Kč může zdát být vysoká, ani ujednání o ceně soud neposoudil jako neplatné. Na tuto částku je třeba nazírat nejen v kontextu prodeje nemovitosti (což by odpovídalo zhruba 17 % z kupní ceny), ale je potřeba komplexně vyhodnotit dluhovou a vlastnickou situaci žalobce, včetně právních jednání, které s prodejem nesouvisely. Rovněž soud nemůže souhlasit s argumentací žalobce, že neplatnost dohody způsobuje to, že celková částka 180 000 Kč ve smlouvě nebyla rozepsána jako ocenění dílčích úkolů žalovaného. Jak již bylo uvedeno výše, dohodu o poradenské činnosti lze podřadit pod inominátní typ smlouvy, požadavek na ocenění dílčích úkonů nebo dílčích služeb ze zákona nevyplývá. Inominátní smlouva je platná, jestliže jsou jasné a určité závazky, které strany přejímají, a práva, která jim vznikají. Není-li dohodnut alespoň takový obsah, aby práva a povinnosti stran byly dostatečně určité, smlouva platně nevznikne. Pro uzavření platné smlouvy (v projednávané věci označené „o poskytování služeb“) je rozhodné, zda předmětná smlouva obsahovala zcela určité a konkrétní vymezení vzájemných práv a povinností (viz ŠILHÁN, Josef. § 1746 [Typové a inominátní smlouvy]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 7.). Soud se rovněž z úřední povinnosti zabýval tím, zda-li jednání – dohoda o poradenské činnosti nemůže být jednáním, které se příčí dobrým mravům. S ohledem na argumentaci uvedenou v předchozím odstavci soud uzavřel, že dohoda o poradenské činnosti se dobrým mravům nepříčí. Ostatně v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 33 Cdo 3682/2017 rozpor právního úkonu s dobrými mravy je proto třeba posuzovat v každém případě individuálně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků. S ohledem na vše shora uvedené soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, a proto ji zamítl. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalobce. V odvolání namítl, že soud prvního stupně nesprávně posoudil platnost smlouvy o poradenské činnosti z důvodu porušení dobrých mravů ze strany žalovaného. Zdůraznil, že žalobce a žalovaný se dostali do kontaktu přes svědkyni Ing. [jméno FO], žalobce měl dluhy a nevěděl jak dál, než aby byly nemovitosti exekvovány, rozhodl se je nabídnout k prodeji sám, resp. to byla jedna z variant, původně chtěl získat další úvěr na vyplacení stávajících věřitelů. Žalovaný nabídl pomoc v tom směru, že vyřeší jeho duhovou situaci, tak že nemovitosti budou převedeny na [jméno FO], a ten mu poskytne finanční prostředky na vyplacení nejpalčivějších dluhů. Už samotná konstrukce obchodu tak, jak je zachycena na listině předložené žalovaným a současně v uzavíraných smlouvách, svědčí o tom, že se jednalo o zastřenou zástavní smlouvu a smlouvu o půjčce, neboť nemovitosti měly být převedeny na [jméno FO] (jako zástava), žalobci poskytnuty finanční prostředky a po jejich vrácení, měly být nemovitosti převedeny zpět na žalovaného. Celý tento konstrukt byl oficiálně pouhou kupní smlouvou. To, že byly smlouvy podepsány všechny en block, však svědčí o opaku. Žalobce v tomto směru žalovanému důvěřoval, že jedná v jeho prospěch, tedy že výsledkem činnosti žalovaného bude bezpečné bydlení žalobce a umoření dluhů, přičemž následně bude moci vrácením finančních prostředků opět vyplatit nemovitosti od [jméno FO]. Žalovaný však v tomto směru jednal výhradně ve prospěch [jméno FO] a pouze se přiživil na finančních problémech žalovaného. Žádný z těchto kroků nevedl ke skutečnému prospěchu žalobce. Soud prvního stupně seznal smlouvu o poradenské činnosti mezi smluvními stranami za platnou a dostatečně určitou. Odvolatel souhlasil s tím, že se jedná o smíšenou smlouvu inominátní, avšak i takové ujednání musí být dostatečně určité v ujednání o ceně, zejména v případě, kdy je poskytováno více různorodých služeb. Jednou z avizovaných služeb byla i analýza nakládání s nemovitým majetkem v Rakovicích. K ničemu takovému však nedošlo, neboť žalovaný jednal, a dokonce byl veden na stránkách [jméno FO] na pozici jeho projektového manažera pro odkup nemovitostí. Tedy žalovaný nikdy žádnou analýzu nakládání s majetkem žalobce nečinil, okamžitě kontaktoval svého chlebodárce [jméno FO] a dojednal odkup nemovitostí žalobce, žádná jiná varianta nakládání s nemovitostmi žalobce na stole nikdy nebyla. Žalovaný tedy nemůže dostat zaplaceno za něco, co nikdy neučinil. Jak má být ohodnocena a varianta nakládání s nemovitým majetkem žalobce, kterou žalovaný nikdy neučinil a následně oddělena od částky 180 000 Kč. Žalobce dále namítl, že za 180 000 Kč nedostal od žalovaného adekvátní plnění, když nákres domečku a šipek byl jediným výsledkem práce žalovaného. Žalobcem byl žalovanému předložen soupis dluhů, který čítal celkem 8 závazků a z toho byly tři v bankovním sektoru. Žalovaný tak měl práci naprosto jednoduchou, neboť jak vyplývá z WhatsApp komunikace, žalobce mu zaslal veškeré požadované podklady, aby mohl „vyhodnocení“ provést. Vyhodnocení stávajících úvěrů, nastavení konsolidačního plánu a případně i (žalobcem popíraná) poradenská činnosti při přípravě refinancování, mohla zabrat žalovanému maximálně několik málo hodin práce, za což je odměna 180 000 Kč částka naprosto neodpovídající. Soud prvního stupně smluvní vztah a postavení žalobce vůbec nehodnotil optikou ochrany spotřebitele. Smlouva byla uzavřena žalovaným v postavení podnikatele, mimo sídlo podnikání, žalobce nebyl poučen o svých právech spotřebitele a současně žalovaný jednal v rozporu se zákonem, když poskytoval služby ještě předtím, než byla smlouva uzavřena a žalobce se vůbec dozvěděl kolik bude vlastně platit (rozpor s § 1811 odst. 2) písm. c), d), f), a § 1823 o.z.). Nesouhlasil se závěrem soudu, že žalovaný byl i po podpisu smluv v kontaktu se žalobcem ohledně neplacení nájemného a splnil tak svou smluvní povinnost. Žalobce se žalovaným již posléze žádný kontakt neměl a ohledně užívání nemovitostí už jednal výlučně se paní [jméno FO], se kterou si telefonoval, popřípadě jej v bydlišti i navštívila. Žalovaný opět neplnil smlouvou ujednané služby, měl-li zajišťovat dohled po dobu celých šesti let, ale žalovaný jí neplnil ani první dva roky, tedy po dobu běhu podnájemní smlouvy. Celý tento právní konstrukt složený z několika smluv měl jediný účel připravit jej o nemovitosti v Rakovicích. Žalobce jednal lehkovážně, neboť žalovanému plně důvěřoval, že jedná v jeho zájmu a skutečně mu pomůže vyřešit jeho finanční situaci refinancováním jeho dluhů. Žalobce měl zájem vypůjčit si od [jméno FO] finanční prostředky a dát do zástavy nemovitosti. Nakonec však byla připravena smlouva kupní a žalobce byl po celou dobu ujišťován, že nemovitosti může i nadále užívat, bude splácet pouze nízké nájemné, které sotva pokrývalo hypoteční úvěr a může si nemovitosti kdykoli odkoupit zpět. Za tímto účelem bylo sepsáno i předkupní právo, listina však nebyla zavkladována, a tudíž neměla právní význam, což žalobce ani netušil. Žalobce plně uvěřil žalovanému, že jakmile bude schopen vrátit zapůjčené peníze [jméno FO], dostanou se mu nemovitosti zpět. Jaké však bylo jeho překvapení, když o vrácení požádal, dostalo se mu ceny 4 600 000 Kč a úvěr váznoucí na nemovitosti. Vzhledem k tomu, že toto je dlouhodobý způsob podnikání [jméno FO], musel o něm být žalovaný spraven, a přesto doporučil žalovanému takto postupovat. Soud prvního stupně naprosto vytěsnil, že žalovaný si z této transakce ponechal částku 180 000 Kč, [právnická osoba] nemovitosti v hodnotě [hodnota] – 2 miliony korun a žalobce dostal na konsolidaci 193 000 Kč, které bezezbytku využil na splacení svých dluhů. Soud dále hodnotil smlouvu v kontextu prodeje nemovitostí, v tom by si však měl ujednotit svůj postoj, neboť takto by bylo na místě smlouvu posuzovat v případě, že by se jednalo o realitní smlouvu, pak takové odměny jsou zcela běžné, ale odměna 180 000 Kč byla ujednána výhradně za poradenskou činnost, jejímž předmětem byla pouze ona „analýza a konsolidace dluhů“, přičemž byly na základě těchto rad žalovaného umořeny dluhy ve výši 193 000 Kč. V tomto poměru je však cena za poskytnuté služby v naprostém nepoměru. Jednání žalovaného bylo od samého počátku v rozporu s dobrými mravy, protože výsledek pro žalobce, coby spotřebitele, je naprosto tragický. Smlouva o poradenské činnosti nemohla být platně uzavřena a současně její obsah není dostatečně určitý, což je patrné i z její strohosti. V případě, že by odvolací soud došel k závěru, že smlouva byla platně sepsána, pak žalobce namítá, že se žalovanému dostalo bezdůvodného obohacení, neboť za uhrazenou částku neobdržel žádné relevantní plnění. Žalobce navrhl, aby odvolací soud stupně rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry, které učinil soud prvního stupně v rámci napadeného rozsudku. Za zásadní považuje závěr o tom, že žalobce je dospělý, plně svéprávný člověk. Pokud sám žalobce ve své účastnické výpovědi před Okresním soudem v Písku uvedl, že smlouvy vzal jen letmo očima, na nic se nedoptával, předem si návrhy smluv nevyžádal, soud hodnotí takové jeho chování jako naprosto liknavé. Především smlouvou kupní jde o dispozici s majetkem vyšší hodnoty, jde o významné právní jednání. Žalobce však textům smluv věnoval pouze minimální pozornost. V řízení nebylo uvedeno tvrzeno ani prokazováno, že by na žalobce byl vyvíjen jakýkoli tlak ze strany žalovaného. Skutečnost, že se žalobce subjektivně cítil pod tlakem jiných věřitelů, nemůže být žalovanému přičítána k tíži. Rovněž bylo prokázáno, že žalobce proti textu dohody o poradenské činnosti neměl žádných námitek, nežádal bližší zdůvodnění. Nevyžádal si žádný čas, aby texty smluv mohl kýmkoli konzultovat. Když o činnosti, kterou měl žalovaný pro žalobce vykonávat již před podpisem smlouvy, se žalovaným hovořil, spokojil se s odpovědí stran ceny za tuto činnost, že ho to bude něco stát. Bližšího upřesnění rovněž předem ani později nepožadoval. Ostatně sám žalobce vypověděl, že z nákresů, které před ním nakreslil žalovaný, moudrý nebyl, ale ani v této situaci se žalovaného na nic již neptal. O tísni žalobce při podpisu smluv nemohlo být uvažováno, když nepříjemný subjektivní pocit osoby nelze považovat za tíseň. Stejně tak není možné vykládat vůli žalobce jiným způsobem, než že uvedenou smlouvu podepsat chtěl a šlo o jeho vážnou vůli. V rámci svého odvolání žalobce tvrdí, že „už samotná konstrukce obchodu tak, jak je zachycena na listině předložené žalovaným a současně v uzavíraných smlouvách, svědčí o tom, že se jednalo o zastřenou zástavní smlouvu a smlouvu o půjčce… celý tento konstrukt byl oficiálně pouhou kupní smlouvou.“ Toto tvrzení žalobce je však v rozporu s provedeným dokazováním. K tomuto lze odkázat na závěry Okresního soudu v Písku, který ve svém rozsudku ze dne 28. března 2024, č. j. 4 C 179/2022-297, uzavřel, že „vůlí stran bylo uzavřít kupní smlouvu, tedy převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem na [jméno FO].“ Nelze tedy souhlasit s tím, že by mezi žalobcem a [jméno FO] byla uzavřena jakási zastřená zástavní smlouva a smlouva o půjčce. Má za to, že vykonal činnost v zájmu žalobce, kdy výsledkem činnosti žalovaného bylo dlouhodobé bydlení a umoření podstatné části dluhů žalobce. Na základě činnosti žalovaného pro žalobce na základě dohody o poradenské činnosti bylo možno finanční situaci žalobce považovat za konsolidovanou, kdy mu nadále úhradě zbýval úvěr ČSOB s měsíční splátkou 4 855 Kč, k tomu úhrada nájemného ve výši 4 000 Kč a záloh na služby ve výši 1 970 Kč, resp. 2 570 Kč měsíčně. V žádném případě nelze učinit závěr o tom, že by žalovaný jednal výhradně ve prospěch [jméno FO]. Na základě výše uvedené smluvní dokumentace žalobce převedl vlastnické právo k nemovitostem v k.ú. [adresa] do vlastnictví investora [jméno FO] a zároveň nabyl oprávnění nemovitosti nabýt zpět do svého vlastnictví na základě předkupního práva, které bylo zřízeno na dobu určitou v délce 72 měsíců. Oprávnění nemovitosti dále užívat k bydlení bylo žalobci zřízeno na základě smlouvy o podnájmu, když tento smluvní vztah byl sjednán rovněž na dobu určitou v délce 72 měsíců. Smlouvu o podnájmu žalobce uzavřel se společností [právnická osoba], IČO [IČO], se sídlem [adresa], která je servisní společností spravující nemovitosti ve vlastnictví investora [jméno FO], jakož i jeho investičních partnerů. Pokud pak žalobce rozporuje, že v rámci smlouvy o poradenské činnosti nebyla dostatečně určitě ujednána cena a že žalobce od žalovaného neměl dostat adekvátní plnění, pak je namístě k tomu uvést, že tato tvrzení se nezakládají na pravdě. Již v rámci odůvodnění odporu žalovaný detailně popsal jednotlivé činnosti, které byly učiněny na základě smlouvy o poradenské činnosti. To bylo podloženo a prokázáno jednotlivými listinnými důkazy, jakož i výslechem žalovaného a svědka [jméno FO]. Dohoda o poradenské činnosti byla soudem posouzena jako inominátní smlouva uzavřená podle § 1746 o. z. K samotné formě dohody je nutno zdůraznit, že jde o zcela jednoduchý dokument sepsaný i podepsaným na celkem jedné (a téže) straně formátu A4. Dokument je přehledný, psaný počítačově, bez odkazů na jiná ujednání, cena za činnost je v dohodě výslovně uvedena. Nadto je ujednání o ceně poradenské činnosti z této smlouvy obsaženo rovněž v textu kupní smlouvy (pod bodem IV. kupní cena). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný žalobci ujednané služby poskytl, když z jeho strany došlo k vyhodnocení stávajících úvěrů žalobce, byla provedena analýza variant nakládání s nemovitým majetkem žalobce, byl nastaven konsolidační finanční plán, přičemž z celkem osmi dluhů žalobce se pět závazků podařilo splatit, jeden byl ponechán pro vlastní potřebu žalobce, dva závazky zůstaly. Byla též poskytnuta poradenská činnost při přípravě možnosti refinancování a byl konán dohled na průběhem podnájemní smlouvy. Žalovaný si k ověření závazků žalobce pořídil výpis z registrů BRKI a NRKI, s informacemi tam uvedenými dále pracoval. Žalovaný žalobci sjednané služby jednoznačně poskytl a žalobce i nich odpovídajícím způsobem profitoval jednak ve smyslu stabilního dlouhodobého bydlení za neobvykle nízké nájemné a déle též ve smyslu zásadní konsolidace jeho finanční situace. Nakonec je třeba uvést, že se žalovaný ztotožňuje rovněž s posouzením soudu týkajícím se odměny za poradenskou činnost ve výši 180 000 Kč, po zohlednění když toto cenové ujednání nebylo posouzeno jako neplatné. Soud tuto posoudil nejen v kontextu prodeje nemovitosti (což by odpovídalo zhruba 17 % z kupní ceny), ale i z pohledu komplexního vyhodnocení dluhovou a vlastnické situace žalobce, včetně právních jednání, které s prodejem nesouvisely. Pokud se jedná o vztah žalovaného a investora [jméno FO], ze svědecké výpovědi [jméno FO] vyplynulo, že žalovaný není činní výlučně pro svědka [jméno FO] ani se žádným způsobem neúčastní na podnikání p. [jméno FO]. Žalovaný je jedním ze zprostředkovatelů, se kterými investor [jméno FO] spolupracuje dlouhodobě a ročně pro tohoto investora realizuje cca 10 – 12 obchodních případů. V rámci této spolupráce je odměna žalovaného hrazena částečně ze strany investora (60%) a částečně o klientů (40%), vždy záleží na konkrétní dohodě s daným klientem. V rámci své účastnické výpovědi žalovaný uvedl, že [právnická osoba] je jedním z investorů, se který žalovaný spolupracuje. V rozhodném období byl žalovaný činný rovněž pro další investory, a to společnost [právnická osoba]. a společnost [Anonymizováno] [právnická osoba]. Žalovaný zpravidla (poměřováno optikou roku 2024) zpracoval 20 – 25 obchodních případů, tedy vystavil cca 20 – 25 faktur, kdy jeho odměna byla v části (40%) hrazena ze strany p. [jméno FO] a z části ze strany klientů (60%). Odměnu za poradenskou činnost pro žalobce ve výši 180 000 Kč žalovaný považuje za přiměřenou, kdy z této částky uhradil odměnu [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 30 000 Kč. Činnost samotného žalobce byla tedy honorována částkou 150 000 Kč, avšak tuto nelze nahlížet pouze optikou poměru ke kupní ceně nemovitosti. Činnost žalovaného byla komplexní povahy s plněním na dobu 6 let. Jednáním žalobce v rozporu s uzavřenou smluvní dokumentací (nehrazením nájemného) po necelém roce od uzavření smluvní dokumentace však byla podnájemní smlouva jednostranně ukončena, což však nemůže být přičítáno k tíži žalovaného. Ačkoli bylo možno finanční situaci žalobce od 09/2020 považovat za konsolidovanou, žalobce přesto v průběhu roku 2022 znovu začal přebírat další závazky vesměs u nebankovním finančních institucí a v prosinci 2022 vstoupil do oddlužení. Z tohoto důvodu žalovaný nemohl přistoupit k části plnění dle bodu 4) dohody, tj. přípravy na refinancování v rámci poradenství ve vztahu k získání nového úvěru, které by vedlo k obstarání finančních prostředků pro zpětný odkup nemovitosti do vlastnictví žalobce. Neplatnost dohody o poradenské činnosti nezpůsobuje to, že celková částka 180.000 Kč nebyla rozepsána jako ocenění dílčích úkolů žalovaného. Požadavek na ocenění dílčích úkonů nebo dílčích služeb ze žádného zákonného ustanovení nevyplývá. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobce opodstatněným.

6. Z hlediska skutkových zjištění se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že k řádnému zjištění skutkového stavu postačovalo provedení důkazu protokoly o jednání před Okresním soudem v Písku ve věci vedené pod sp. zn. 4 C 179/2022 obsahující mimo jiné výpovědi účastníků a svědků. S ohledem na procesní zásady, kterými se řídí provádění a hodnocení důkazů, je třeba důkazy výpověďmi účastníků a svědků provést zásadně při jednání, aby bylo možné provést jejich řádné posouzení i z hlediska jejich pravdivosti a věrohodnosti a umožnit stranám klást dotazy, když obsah těchto výpovědi nebyl zcela nesporný. Proto odvolací soud provedl navržený výslech obou účastníků a svědka [jméno FO] za podmínek § 213 odst. 4 o.s.ř., které soud prvního stupně neprovedl, neboť to bylo potřebné ke zjištění skutkového stavu věci.

7. Ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, která byla potvrzena i výpověďmi svědka [jméno FO], žalobce i žalovaného lze shrnout, že žalovaný kontaktoval žalobce ohledně žalobcem zveřejněné nabídky prodeje nemovitostí v obci [adresa], která mu byla předána [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaný se s žalobcem osobně sešel, hovořil s ním i telefonicky, prohlédl si nemovitosti, řešil s ním žalobcovu finanční situaci, možnost refinancování žalobcových závazků, vypsal si přehled žalobcových závazků, nakreslil k tomu jednoduchý nákres. Žalovaný žalobci nabídl jako řešení investora [jméno FO] a s ním žalobce navštívil. Poté žalovaný žalobce kontaktoval, sdělil mu, že jsou smlouvy připravené, vybídl ho, aby smlouvy přijel podepsat do Příbrami. Návrhy smluv žalovaný žalobci předem nezasílal, když ho o to žalobce ani nežádal. Na schůzce v Příbrami dne 2. 9. 2020 žalobce podepsal se žalovaným písemnou smlouvu o poradenské činnosti, jejímž předmětem bylo vyhodnocení stávajících úvěrů poskytnutých ze strany bankovních a nebankovních subjektů, analýza variant nakládání s nemovitým majetkem RD [adresa], nastavení konsolidačního finančního plánu, poradenská činnost při přípravě možností refinancování a dohled nad průběhem uzavřené šestileté podnájemní smlouvy s cílem dodržování podmínek a reakcí na aktuální potřeby a možnosti související s refinancováním. Cena za poradenskou činnost byla sjednána 180 000 Kč za celou dobu trvání. Odměna byla zaplacena z kupní ceny za prodej nemovitostí dne 29.9.2020. Stejného dne podepsal žalobce jako prodávající s [jméno FO], jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] a pozemek parc. č. [Anonymizováno] zahrada (dále jen „předmětné nemovité věci“). Kupní cena byla sjednána na 1 047 100 Kč, přičemž kupní cena byla uhrazena co do částky 193 000 Kč na účet žalovaného, částka 35 000 Kč byla uhrazena na účet č. [hodnota]-[Anonymizováno], o částce 639 100 Kč bylo ujednáno, že bude hrazena pravidelnými měsíčními splátkami jako splátkami hypotéčního úvěru. Je zde obsaženo rovněž ujednání o výplatě částky 180 000 Kč na účet žalovaného. Téhož dne podepsal žalobce jako podnájemce se společností [právnická osoba] jako nájemce podnájemní smlouvu, jejímž předmětem byly předmětné nemovité věci. Výše nájemného byla smlouvou stanovena na 4 000 Kč měsíčně. Stejného dne podepsal žalobce jako oprávněný z předkupního práva s [jméno FO] jako vlastníkem nemovitosti smlouvu o zřízení předkupního práva, jejímž předmětem byly předmětné nemovité věci. Jak žalobce popsal text smlouvy přelétl očima, na nic se nedoptával, k textu smlouvy žádných výhrad neměl. Žalobce chtěl vyřešit svou finanční situaci hned, když něčemu nerozuměl, nežádal vysvětlení. Podnájemní smlouva byla ukončena po dvou letech.

8. Soud prvního stupně se správně zabýval vůlí stran a případnou tísní ve vztahu k předmětné smlouvě o poradenství ve vztahu k námitkám uplatněným žalobcem a též uzavřel, že v tomto směru nebyly námitky žalobce přes poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. prokázány. Pro řádné posouzení věci však byl významný i vztah mezi jednajícími stranami, tj. žalobcem, žalovaným a svědkem [jméno FO], jak vyplýval z obsahu založených listin ze spisu Okresního soudu v Písku sp. zn. 4 C 179/2022, zejména protokolů o výslechu žalovaného, který uvedl, že [právnická osoba] je jeho dlouhodobý obchodní partner. Jejich vzájemnou spolupráci potvrdila i svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO].

9. Z výpovědi žalovaného, se kterou korespondovala výpověď svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že žalovaný je dvanáct let obchodním partnerem [jméno FO] a jeho obchodních společností, pro které zprostředkovává možnosti koupě nemovitých věcí (ročně 10 - 12 věcí) a jejich prostřednictvím vykovává činnost realitního zprostředkovatele (makléře), když společností [jméno FO] mají tuto činnost ve svém živnostenském oprávnění. Žalovaný sídlí v prostorech pronajatých [jméno FO], resp. jeho společnostmi, stejně jako jeho další externí spolupracovníci a zde se konají i vzájemné porady. Žalovaný zpracovává pro [jméno FO] a jeho společnosti podklady obsahující informace o tom, jaké mají prodávající věřitele či rodinné poměry, potřebné pro zvážení investice. Je za tuto činnost vyplácen společnostmi [jméno FO] nebo je fakturována přímo klientům. V rámci této spolupráce je odměna žalovaného hrazena částečně ze strany investora (60%) a o klientů (40%) podle konkrétní dohody s daným klientem. Žalovaný byl v rozhodném období žalovaný činný pro další investory, a to společnost [právnická osoba]. a společnost ZH [právnická osoba]. Žalovaný zpravidla (poměřováno optikou roku 2024) zpracoval 20 – 25 obchodních případů. Za činnost v této věci byl vyplacen z kupní ceny žalobcem a jinou odměnu nedostal. Informace o těchto vztazích nebyly žalobci sděleny. Jinak byly z výpovědí jmenovaných zjištěny skutečnosti odpovídající skutkovým zjištěním soudu prvního stupně.

10. Ve věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 179/2022 se žalobce domáhá vůči [jméno FO] (právní nástupkyni [jméno FO]) určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 9.1.2025, č. j. 8 Co 952/2024, byl rozsudek Okresního soudu v Písku ze dne 28. 3. 2024, č. j. 4 C 179/2022-, zrušen a věc vrácena zpět soudu prvního stupně, kterému bylo mimo jiné uloženo zkoumat, zda kupní smlouvy nenese znaky lichevní smlouvy.

11. Z hlediska právního posouzení věci postupoval soud prvního stupně správně podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“).

12. Podle ustanovení § 1746 odst. 1 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

13. Podle § 2450 o. z. zprostředkovatel nemá právo na provizi a na úhradu nákladů, byl-li v rozporu se smlouvou činný také pro druhou stranu zprostředkovávané smlouvy.

14. Být činný ve smyslu ustanovení § 2450 o.z. znamená vyvíjet zprostředkovatelskou nebo jinou činnost, která je neslučitelná se zprostředkovatelskou činností pro zájemce, a to zejména proto, že jejím předmětem je uzavření zprostředkované smlouvy za druhou smluvní stranu nebo ovlivňování rozhodování o uzavření zprostředkovávané smlouvy, např. příkazní činnost, výkon funkce statutárního orgánu právnické osoby nebo poradenská činnost. Mezi zprostředkovatelskou činností a činností pro druhou stranu zprostředkovávané smlouvy musí existovat věcná souvislost, tzn. musí docházet ke koluzi činností pro obě strany; nicméně není potřeba prokazovat příčinnou souvislost mezi činností pro druhou stranu zprostředkovávané smlouvy a uzavřením této smlouvy. Požadavek, aby činnost pro druhou stranu zprostředkovávané smlouvy byla v rozporu se zprostředkovatelskou smlouvou, je třeba vykládat extenzivně. Nejde pouze o situace, kdy koluzní činnost je ve zprostředkovatelské smlouvě výslovně zakázána, ale o všechny situace, kdy zájemce není s koluzní činností srozuměn (zprostředkovatel ji zamlčí) a taková činnost není podle zvyklostí na trhu v obdobných podmínkách běžná (srov. § 545 o.z.), tzn. lze se domnívat, že kdyby zájemce o koluzní činnosti zprostředkovatele věděl, zprostředkovatelskou smlouvu by neuzavřel. Jde o implementaci obecného požadavku poctivosti jednání v právním styku podle § 6 odst. 1 o.z. Zprostředkovatel má informovat zájemce o všech podstatných aspektech plnění svého závazku, a nikoliv využívat nevědomosti či omylu zájemce a v důsledku toho inkasovat odměnu od obou stran zprostředkované smlouvy. Je nerozhodné, pro kterou ze stran zprostředkované smlouvy byla koluzní činnost zahájena dříve. Uzavře-li zprostředkovatel smlouvu o zprostředkování v rozporu s uvedeným ustanovením s oběma stranami zprostředkovávané smlouvy, nebude mít nárok na provizi a náhradu nákladů od žádné z nich (srov. BALARIN, Jan. § 2450 [Koluzní zprostředkovatelská činnost]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2024.)

15. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že dne 2. 9. 2020 bylo uzavřeno více smluv, a to mezi žalobcem a [jméno FO] smlouva kupní a o zřízení předkupního práva, mezi žalobcem a [právnická osoba] smlouva o podnájmu předmětných nemovitostí a mezi žalobcem a žalovaným smlouva o poradenské činnosti. Ve smlouvě o poradenské činnosti se žalovaný zavázal pro žalobce provést vyhodnocení stávajících úvěrů poskytnutých ze strany bankovních a nebankovních subjektů, analýzu variant nakládání s nemovitým majetkem RD [adresa], nastavení konsolidačního finančního plánu, poradenskou činnost při přípravě možností refinancování a dohled nad průběhem uzavřené šestileté podnájemní smlouvy s cílem dodržování podmínek a reakcí na aktuální potřeby a možnosti související s refinancováním. Odměna za uvedenou činnost byla dohodnuta ve výši 180 000 Kč bez uvedení toho, že by měla obsahovat i odměnu za zprostředkování možnosti Ing. [jméno FO]. V kupní smlouvě již bylo dohodnuto, že bude žalobcem zaplacena žalovanému ze sjednané kupní ceny, což se též stalo.

16. Odvolací soud na základě doplněných skutkových zjištění uzavřel, že žalovanému nevznikl nárok na zaplacení odměny ve výši 180 000 Kč, protože bylo zjištěno, že byl činný ve prospěch druhé smluvní strany ([jméno FO] a jím ovládaných společností), pro kterou zprostředkoval uzavření kupní smlouvy. Žalovaný též nevykonal ve prospěch žalobce to, k čemu se ve smlouvě o poradenství zavázal. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že bylo vůlí žalobce uzavřít předmětnou smlouvu o poradenství po právní stránce kvalifikovanou jako inominátní smlouva ve smyslu § 1746 odst. 1 o.z. za účelem zajištěním peněžních prostředků pro žalobce na úhradu jeho dluhů, a to zprostředkováním prodeje předmětných nemovitostí. Žalovaný sice provedl na základě informací od žalobce soupis jeho dluhů a pořídil výpis z registrů BRKI a NRKI, ze kterých se podává, že žalobce měl celkem osm závazků u společností HMPO, ČSOB, 2x M-bank, Zaplo, 2x Provident, [právnická osoba] s tím, že u každého ze závazků byl uveden zůstatek, výše splátky a stav a hodnocení, jak bude závazek splacen, nebo že se ponechá. Kromě tohoto souhrnu informací, kterými již žalobce disponoval a žalovanému je poskytl, ale žalovaný nevytvořil žádnou analýzu variant řešení majetkové situace žalobce či jinou poradenskou činnost směřující k poskytnutí informací žalobci, které by mu umožnily zvolit nejlepší řešení jeho stavu, když reálně nesháněl jiné možnosti (jiné investory) či způsoby, jak vyřešit zajištění finančních prostředků pro žalobce. Žalovaný pro žalobce nevypracoval žádnou jinou alternativu, jak by odpovídalo jejich dohodě a nabídl mu pouze zprostředkování prodeje předmětných nemovitých věcí [jméno FO], kterého sehnal jako jediného „investora“. Přitom se jednalo o osobu, se kterou žalovaný dlouhodobě (12 let) spolupracuje, sídlí v jeho prostorách, a pro kterou opakovaně za odměnu zprostředkovává možnost nákupu nemovitostí a zajišťuje podklady pro posouzení takových možností. Pouze podle okolností je odměna za tuto činnost hrazena, buď z prostředků prodávajícího, anebo z prostředků získaných tímto prodejem [jméno FO] či některou z jeho společností. Z výpovědi svědka [jméno FO] vyplynulo, že žalovaným prováděné lustrace poměrů prodávajících včetně žalobce slouží pro [jméno FO] jako podklady pro posouzení vhodnosti investice, čemuž odpovídá nabídka na prodej pouze [jméno FO] a nikoliv jinou formou, např. inzercí, nabídka realitní kanceláří, apod., aby bylo možné zjistit případné konkurenční nabídky. Žalovaný však informace o vztazích s [jméno FO] žalobci před uzavřením smlouvy nepředal. Žalovaný ani po prodeji předmětných nemovitostí a uzavření podnájemní smlouvy nevyvíjel činnost pro žalobce, se kterým ani osobně nekomunikoval. Ve skutečnosti byla tímto způsobem pouze „hlídán“ stav předmětných nemovitostí a plnění závazků žalobce. Tomu byla ostatně nabídnuta pouze podnájemní smlouva, když předmětné nemovitosti byly dány kupujícím do nájmu společnosti, kterou [právnická osoba] ovládá, čímž se stalo právní postavení žalobce slabší než v případě nájmu. Pro závěr, že činnost žalovaného nesměřovala k zajištění poradenství pro žalobce, ale že jeho činnost směřovala jen ke zprostředkování prodeje předmětných nemovitostí žalobce [jméno FO], nasvědčuje i žalobcem namítaná skutečnost, že výše sjednané odměny odpovídá spíše provizi z realizovaného prodeje nemovité věci a nikoliv výši odměny za „pouhé“ finanční poradenství podle předmětné smlouvy. Dále též okolnost, že z odměny žalovaného měla být uhrazena odměna, kterou žalovanému dne 29. 9. 2020 vyúčtovala Ing. [jméno FO] částku 30 000 Kč, a to za zprostředkování prodeje předmětných nemovitostí. Přitom jmenovaná pro žalobce žádnou poradenskou či jinou činnost neprováděla, jen ho předala jako zájemce a zprostředkování prodeje nemovitostí žalovanému. Lze souhlasit se žalobcem, že řešení navržené žalovaným bylo výhodné zejména pro [jméno FO] a žalovaného. Došlo pouze k umoření části dluhů žalobce, kterému další dluhy zůstaly, za stavu, kdy prodal nemovitosti za 1 047 100 Kč, avšak z kupní ceny byl hrazen hypotéční úvěr žalobce o částce 639 100 Kč pravidelnými měsíčními splátkami jako splátkami. Z kupní ceny byla žalobci vyplacena pouze částka 193 000 Kč na jeho účet, částka 35 000 Kč byla uhrazena na účet č. [hodnota] a částka 180 000 Kč na účet žalovaného. V dohodě o předkupním právu nebyl dohodnut odkup za tuto cenu, ale zjevně za cenu obvyklou (tržní). Tomu ostatně odpovídala nabídka na zpětný prodej za 4 600 000 Kč.

17. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovaný zjevně nerespektoval zákonem stanovený požadavek, aby činnost pro druhou stranu smlouvy nebyla v rozporu se smlouvou (koluzní činnost). Není rozhodné, zda žalobce tímto způsobem spolupracoval s více „investory“, ale je zřejmé, že spolupráce s [jméno FO] a jeho společnostmi měla povahu uvedené koluzní činnosti. Tyto závěry dopadají na všechny situace, kdy zájemce o zprostředkování prodeje není s koluzní činností srozuměn (zprostředkovatel ji zamlčí) a taková činnost není podle zvyklostí na trhu v obdobných podmínkách běžná. V projednávané věci se lze domnívat, že kdyby žalobce jako zájemce o zprostředkování prodeje nemovitostí o koluzní činnosti žalovaného věděl, smlouvu by s ním neuzavřel. Jde o implementaci obecného požadavku poctivosti jednání v právním styku podle § 6 odst. 1 o.z. Žalovaný měl povinnost informovat žalobce o všech podstatných aspektech plnění svého závazku, a nikoliv využívat jeho nevědomosti či omylu. Uzavřel-li žalovaný přesto se žalobcem smlouvu nevznikl mu nárok na sjednanou odměnu. Nárok na sjednanou odměnu žalovanému též nenáleží, neboť neprovedl činnosti, ke kterým se ve smlouvě zavázal. S ohledem na uvedené závěry se odvolací soud nezabýval dalšími namítkami žalobce zpochybňujícími nárok žalovaného na odměnu.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě zcela vyhověl, neboť zaplacení částky 180 000 Kč bylo plněním bez právního důvodu, a proto je žalovaný podle § 2991 a násl. o.z. povinen tuto částku i se zákonným úrokem z prodlení povinen žalobci vrátit, ve lhůtě odpovídající § 160 o.s.ř.

19. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé bylo třeba v otázce náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodnout znovu, a to podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř., ve prospěch zcela úspěšného žalobce.

20. Při stanovení výše náhrady před soudem prvního stupně je třeba vyjít z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024 (srov. čl. II vyhlášky 258/2024 Sb.). Náklady právního zastoupení sestávají ze čtyř úkonů právní služby po 8 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání soudu prvního stupně dne 11.7.2024 trvající déle než dvě hodiny), počítáno z tarifní hodnoty předmětu sporu 180 000 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 8 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu), k tomu režijní paušál po 300 Kč za každýze čtyř úkonů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 4 500 Kč vzhledem k osvobození žalobce od placení soudních poplatků v rozsahu 50 % (srov. usnesení č.j. 20 C 50/2023-23), celkem ve výši 38 900 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů k rukám zástupce žalobce, kterým je advokát (srov. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.). Nebyly zjištěny žádné důvody, které by odůvodňovaly, byť částečné nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému účastníkovi (§ 150 o.s.ř.).

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy v odvolacím řízení žalobce měl jako odvolatel plný úspěch. Účelně vynaložené náklady žalobce v tomto řízení v celkové výši 55 440 Kč sestávají z odměny advokáta za pět úkonů právní služby po 8 300 Kč podle § 7, § 8 odst. 1 a 11 odst. 1 advokátního tarifu (odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne 6.12.2024, 7.2.2025, 3.4.2025 a písemné vyjádření ze dne 24.4.2025). K tomu náleží jeden režijní paušál ve výši 300 Kč a čtyři po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., jízdné ze sídla advokáta ke třem jednáním odvolacího soudu v celkové výši 5 090 Kč (viz podrobné vyúčtování cest založené ve spisu), náhrada za ztrátu času jízdami za 6 půlhodin po 100 Kč a 12 půlhodin po 150 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 4 500 Kč. O místě a lhůtě plnění rozhodl odvolací soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. Žádný důvod k odepření náhrady nákladů odvolacího řízení podle § 150 o.s.ř. nebyl shledán.