o zaplacení částky 2 500 000 Kč,

1. Okresní soud v Kolíně rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) ve výroku I. o částečném zastavení řízení co do částky 586 000 Kč. Ve výroku II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 941 450,18 Kč do 60 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 972 549,82 Kč. Výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve výroku V. uložil žalobkyni povinnost zaplatit [jméno FO] – na účet Okresního soudu v Kolíně na nákladech řízení částku 26 177,50 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve výroku VI. rozhodl, že co do částky 26 177,50 Kč se [jméno FO] vůči žalované nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

2. K částečnému zastavení řízení došlo z důvodu částečného zpětvzetí žaloby, jímž žalující strana reagovala na výsledky znaleckého dokazování. V této části nebyl rozsudek soudu prvního stupně napaden, daný výrok I. nabyl samostatně právní moci, a není tak předmětem tohoto odvolacího řízení.

3. Řízení bylo zahájeno žalobou ze dne 2.1.2014 původního žalobce [Jméno zůstevitele], omezeného ve způsobilosti k právním úkonům, který v průběhu řízení dne [datum] zemřel (dále též jen „žalobce“ nebo „původní žalobce“). Na straně žaloby je pokračováno s [Anonymizováno] jakožto správcem pozůstalosti zůstavitele [Jméno zůstevitele], kdy všichni v úvahu přicházející dědici dědictví odmítli. Původní žalobce se primárně domáhal (proti dalším žalovaným [jméno FO] a [jméno FO]) určení svého vlastnického práva k nemovitosti - pozemku st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno], katastrální území a obec [adresa] (dále též jen „dům v [jméno FO]“ nebo „nemovitost“) s tím, že smlouvy, jimiž byla nemovitost převedena nejprve na žalovanou a následně na [jméno FO] a [jméno FO], jsou absolutně neplatné, neboť žalobce nebyl způsobilý k převodu nemovitosti. O tomto dílčím nároku již bylo pravomocně rozhodnuto částečným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. 7 C 61/2014-460 ze dne 10.9.2018, jímž byla žaloba proti uvedeným nabyvatelům nemovitosti v této části zamítnuta, a zamítavý rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 27 Co 378/2018-498 ze dne 11.4.2019. V uvedených rozhodnutích soudy dospěly k závěru, že darovací smlouva ze dne 6.1.2011 uzavřená mezi žalobcem jako dárcem a jeho žalovanou matkou jako obdarovanou sice byla absolutně neplatná podle § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31.12.2013 (dále jen „obč.zák.“), z důvodu, že žalobce nebyl s ohledem na svůj zdravotní stav schopen posoudit následky svého jednání. Nicméně současně uzavřely, že další žalovaní [jméno FO] a [jméno FO], na něž žalovaná na základě kupní smlouvy ze dne 15.6.2012 nemovitost převedla, byli v dobré víře, že převodce (tehdy v katastru nemovitostí jako vlastník zapsaná žalovaná matka žalobce) je skutečným vlastníkem převáděné nemovitosti. Při zdůraznění principu právní jistoty a ochrany dobrověrného nabyvatele proto byla žaloba na určení daného vlastnického práva žalobce zamítnuta.

4. Při rozhodování o zbývající části žaloby, jejímž předmětem byl nárok na zaplacení částky 2 500 000 Kč proti žalované jakožto bezdůvodného obohacení, které se žalované matce původního žalobce mělo dostat v podobě hodnoty předmětného domu v [jméno FO] na základě absolutně neplatné darovací smlouvy z 6.1.2011, vyšel soud prvního stupně z již uvedeného závěru o absolutní neplatnosti daného převodu pro neschopnost žalobce v dané době takto konat v důsledku jeho zdravotního stavu. Soud konstatoval, že rozsudkem ze dne 23.11.2010 bylo pod sp. zn. 22 Nc 618/2009 rozhodnuto o omezení původního žalobce ve způsobilosti k právním úkonům tak, že není způsobilý samostatně měsíčně hospodařit s finanční částkou, která je vyšší než polovina jeho invalidního důchodu, není schopen spravovat majetek nad tuto hodnotu, ani uzavírat smlouvy nad tuto hodnotu v oblasti nákupu i prodeje movitých i nemovitých věcí, včetně smluv úvěrových a hypoték. Opatrovníkem žalobce byla počínaje dnem právní moci rozsudku ustanovena jeho matka, žalovaná. Uvedený rozsudek nabyl právní moci 26.1.2011. Soud v této souvislosti připomínal závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] z 20.10.2010, dle kterého žalobce trpěl 15 let závažnou duševní poruchou – psychózou, a to schizofrenií s procesuálním průběhem. Jedná se o onemocnění trvalého charakteru, jehož projevy lze léčbou ve spolupráci s nemocným zmírnit, ale ne zcela odstranit. Projevy tohoto onemocnění postihují specifickým způsobem jádro osobnosti nemocných a následně jejich jednání a chování jak v osobním, tak ve společenském životě. V konkrétním případě to u žalobce vedlo k rozpadu manželství, ztráty práceschopnosti, psychosociální degradaci, rozvoji sekundárního alkoholismu a problému závislosti na hazardních hrách. Uvedený psychický stav žalobce byl dlouhodobý. O tom žalovaná věděla, když sama podávala dne 7.9.2009 návrh na omezení svéprávnosti žalobce. Vzhledem k tomu, že darovací smlouva ze dne 6.1.2011 byla absolutně neplatná v důsledku uvedené duševní poruchy žalobce, avšak současně v důsledku pozdějšího převodu dotčeného domu v [jméno FO] na dobrověrné nabyvatele [jméno FO] a [jméno FO] za základě kupní smlouvy z 15.6.2012 již nebylo navrácení vlastnického práva žalobce k předmětné nemovitosti možné, soud uzavřel, že nárok na zaplacení peněžité částky je zčásti důvodný. Při posouzení výše uplatněného nároku soud vyšel ze zjištěné obvyklé ceny nemovitosti v době jejího darování, která dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] činila 1 914 000 Kč. Žalovaná v této souvislosti vznesla námitku započtení různých plateb, které ve prospěch žalobce činila. Ohledně nejvyšší částky 1,5 mil. Kč, kterou žalovaná takto uplatnila a kterou žalobci zapůjčila v roce 2005 (a to právě na pořízení předmětného domu v [jméno FO]), soud prvního stupně sice konstatoval, že žalobce poskytnutí této částky nepopřel, avšak shledal důvodnou námitku promlčení vznesenou právním zástupcem původního žalobce. Dle soudu vzhledem k tomu, že nebyla dohodnuta splatnost této půjčky, počala promlčecí doba běžet následující den, co dluh vznikl, tj. od 21.1.2005, a uplynula dne 21.1.2008. Na druhou stranu soud prvního stupně shledal důvodnou námitku žalované o započtení částky 765 959,20 Kč, kterou zaplatili [jméno FO] a [jméno FO] v rámci úhrady kupní ceny z prodeje předmětné nemovitosti přímo na účet zástavního věřitele k úhradě dluhu původního žalobce, a obdobně soud prvního stupně „započetl žalované částku 203 640 Kč uhrazenou žalovanou za účelem pořízení bydlení v [Anonymizováno] původnímu žalobci a jeho otci v souvislosti s prodejem nemovitosti.“ Další částky navržené žalovanou k zápočtu soud prvního stupně shledal z důvodu jejich nejisté a neurčité povahy k tomu nezpůsobilými. Nárok uplatněný žalobou (po jejím částečném zpětvzetí) tak byl shledán důvodným jen zčásti, zčásti pak byl zamítnut. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky byl odůvodněn s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř. „téměř shodným úspěchem ve věci“. Ve výrocích V. a VI. soud rozhodl o nákladech řízení státu, kdy s odkazem na § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobkyni zaplatit jejich polovinu a druhou polovinu nákladů řízení státu vůči žalované nepřiznal s tím, že jsou u žalované pro její poměry dány důvody pro osvobození od soudních poplatků.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala jak žalobkyně, tak žalovaná včasné odvolání.

6. Žalobkyně brojila proti zamítavému výroku III. a nákladovým výrokům IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně zdůrazňovala své specifické postavení v řízení, kdy byla jmenována správcem pozůstalosti původního žalobce – zůstavitele [Jméno zůstevitele]. Měla za to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku započtení částek vznesených v rámci procesní obrany žalované. Dle žalobkyně se měl soud zabývat předně otázkou, zda jsou žalovanou vznesené pohledávky započtení schopné. Poukázala na to, že předpokladem započtení pohledávek je jejich splatnost. V daném případě pak žádná z pohledávek, na které žalovaná při své obraně poukazovala, splatná nebyla. Dále poukazovala na to, že žalovaná při platbách dluhů původního žalobce plnila dobrovolně a ze svého, po zůstaviteli nikdy vrácení ani jedné z plateb nepožadovala. Z odůvodnění rozsudku nebylo dle žalobkyně zřejmé, proč soud shledal částky 765 959,20 Kč a 203 640 Kč schopné započtení, zda se zabýval otázkou jejich splatnosti, či vznesenou námitkou promlčení. Ve vztahu k nákladovému výroku V. žalobkyně připomínala, že je ze zákona osvobozena od placení soudních poplatků, a nadto i skutečnost, že v řízení vystupuje coby správce pozůstalosti, z úřední povinnosti, jsou důvodem pro neuložení povinnosti platit náklady vzniklé státu. Navrhovala změnu zamítavého výroku III. tak, že i v této části bude žalobě vyhověno, náhrada nákladů řízení (mezi účastníky) bude přiznána žalobkyni, a naopak náhrada nákladů řízení vzniklých státu nebude státu přiznána (žalobkyni ukládána k zaplacení).

7. Žalovaná ve svém odvolání napadala výrok II., jímž bylo žalobě zčásti vyhověno, a související nákladový výrok. Soudu prvního stupně vytýkala, že se nevypořádal s otázkou platnosti darovací smlouvy v kontextu dokazování, s otázkou použití finančních prostředků z prodeje předmětné nemovitosti a s otázkou rozporu s dobrými mravy, který žalovaná spatřovala i ve vztahu k žalobcem uplatněné námitce promlčení (týkající se pohledávek žalované z plateb ve prospěch žalobce). Žalovaná souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, pokud ten v rozsudku zmiňoval, že „žalovaná měla tristní majetkovou situaci syna vzniklou v důsledku duševní poruchy syna řešit jako jeho opatrovnice, a nikoliv právě s ním a další rodinou a vymýšlet složité právní konstrukce …, aby se uhradily žalobcovy dluhy“. Připouštěla, že šlo o formálně chybný krok. Zdůrazňovala však, že byl v zájmu a ku prospěchu původního žalobce, v důsledku něhož byla splacena minimálně velká část jeho závazků, a žalobce měl v posledních letech svého života díky tomu zajištěno stabilní bydlení bez rizika vystěhování v exekuci. I předmětná darovací smlouva byla dle žalované v zájmu žalobce, omezení svéprávnosti mělo za cíl chránit jej před podkopáním vlastního materiálního zabezpečení, k čemuž by zřejmě došlo, pokud by s žalovanou darovací smlouvu neuzavřel. To bylo dle žalované zřejmé z provedených svědeckých výpovědí, jimiž bylo potvrzeno, že k darování došlo nejen z iniciativy rodiny, ale za aktivní účasti samotného žalobce a s jasným cílem chránit jeho majetkové zájmy. Soud dle žalované hodnotil věc zcela mechanicky, aniž by přihlédl k těmto okolnostem. Dále soudu vytýkala, že se nevypořádal s námitkou rozporu výkonu práva původního žalobce s dobrými mravy. Žalovaná měla postup původního žalobce uplatňujícího daný nárok v kontextu mnohaleté osobní, materiální i finanční pomoci, kterou mu jako jeho matka po léta poskytovala, za nemravné a zavrženíhodné. Dle žalované nemravnost a bezcharakternost tohoto jeho jednání vůči vlastní matce, která mu poskytla veškerou pomoc „až na dno svých sil“, byla zapříčiněna rozkladem jeho osobnosti daným onemocněním schizofrenií, generujícím závislost na hazardu a chronickou potřebu peněz. Měla za to, že soud neměl tomuto jednání poskytnutou právní ochranu ve smyslu § 3 odst. 1 obč.zák., a to tím spíše, že se jednalo o záležitost, k níž došlo v rodině, ve vztahu mezi matkou a synem. Ve vztahu k částce 1,5 mil. Kč z nesplacené půjčky, kterou žalovaná svému synovi půjčila a kterou soud s odkazem na námitku promlčení nijak nezohlednil, pak zdůrazňovala, že žalobce její existenci nepopřel a že soud s ohledem na rodinnou povahu vztahu neměl k námitce promlčení přihlížet. Zdůrazňovala též, že na její straně fakticky k žádnému majetkovému prospěchu v souvislosti s dotčenými převody nemovitosti nedošlo a že bylo prokázáno, že „majetkový prospěch“ žalované šel následně zpátky „ve prospěch“ původního žalobce. Navrhovala změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.

8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované zdůraznila stěžejní závěr soudu o absolutní neplatnosti darovací smlouvy z 6.1.2011 z důvodu psychické nezpůsobilosti původního žalobce uvědomit si následky takového právního jednání, kdy ze stejných důvodů byla vyhodnocena jako neplatná i předchozí smlouva o půjčce (na částku 1,5 mil. Kč) z 21.5.2005 a taktéž její dodatek č. [hodnota] z 6.1.2011. K námitce rozporu s dobrými mravy uváděla, že původní žalobce zemřel a nynější žalobkyně v řízení pokračuje jako správce dědictví po zemřelém původním žalobci. Této funkce byla povinna se ujmout a činit při tom vše, co je nutné k zachování majetku z pozůstalosti. Z tohoto specifického postavení pak dovozovala, že nelze považovat výkon práv žalující strany za rozporný s dobrými mravy.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), a po částečném zopakování dokazování shledal odvolání žalobkyně nedůvodným, a naopak odvolání žalované opodstatněným.

10. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění odpovídající provedeným důkazům (či nesporným tvrzením obou stran sporu) tak, jak byla shrnuta výše. Správně též věc posuzoval s ohledem na dobu, kdy došlo k předmětným převodům nemovitosti za použití právní úpravy platné a účinné v dané době, tj. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

11. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně vyvodil jiné závěry a jinak právně věc hodnotil na základě zjištění týkajících se zdravotního stavu a onemocnění původního žalobce. Ze zopakovaného znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] se podává, že původní žalobce se léčil pro schizofrenní onemocnění již od roku 1995. Při jeho léčení nebyl důsledný, snižoval si, či vysazoval psychofarmaka, pročež docházelo k opakovaným relapsům psychotických příznaků v oblasti myšlení, nálady, chování a jednání. Vedle toho začal hrát hazardní hry a požívat alkohol, což vedlo k následným dluhům a prodejům osobního majetku (bytu). Od roku 2001 je v invalidním důchodu. Hospitalizován byl dle výpisu z psychiatrické dokumentace poprvé v době od 3.11.1995 do 30.11.1995 v Psychiatrické léčebně [adresa] s diagnózou akutní psychotické poruchy s příznaky schizofrenie. Následovaly hospitalizace v Psychiatrické léčebně [adresa] od 15.7.1996 do 15.8.1996, dále od 11.2.1998 do 12.3.1998, od 20.12.1999 do 3.2.2000, od 30.4.2004 do 7.6.2004, od 22.5.2006 do 20.6.2006, od 28.6.2006 do 2.8.2006 a od 17.3.2010 do 9.4.2010. Při posledně uvedené hospitalizaci, na niž byl přijat na naléhání rodičů, když nebral předepsané léky, přiznával neužívání léků v domácím prostředí, „pošťuchování se s otcem“, hru na výherních automatech od roku 2004, dluhy ze hry. Ve všech případech hospitalizací zahrnovala udávaná diagnóza schizofrenii, příp. paranoidní schizofrenii. Pobyty na hospitalizaci v roce 2004, 2006 (při první hospitalizaci) a v roce 2010 skončily nevrácením se žalobce z propustky, případně útěkem z léčení. Gamblerství a konzumace alkoholu byla konstatována v lékařských zprávách o vyšetření původního žalobce v roce 2008 i 2009, v lednu 2010 žalovaný lékaři sděloval, že si vzal u [Anonymizováno] hypotéku na konsolidaci dluhů ve výši 800 000 Kč. Návrh na omezení svéprávnosti žalobce podala dne 7.9.2009 jeho matka (žalovaná), která uvedla, že onemocnění se projevuje negativně v jeho osobním, pracovním i společenském životě, žalobce se v roce 2004 rozvedl, začal požívat alkohol, hrát hazardní hry. Matka iniciovala dané řízení z obavy, aby původní žalobce pro svoji hráčskou vášeň a alkoholismus neprohrál dům, ve kterém bydlí spolu se svým invalidním otcem. Na zakoupení daného domu v [jméno FO] poskytla žalovaná v roce 2005 částku 1,5 mil. Kč. Původní žalobce sice uváděl, že se jednalo o částku 1 mil. Kč, nicméně poskytnutí částky 1,5 mil. Kč na zakoupení domu bylo v řízení prokázáno nejen výpovědí žalované, ale i svědeckou výpovědí [jméno FO], sestry původního žalobce. Znalec [jméno FO] v závěru svého posudku z roku 2010 uvedl, že žalovaný má k matce pravděpodobně ambivalentní vztah, protože matka se snaží starat o jeho úřední a další věci, a tím se cítí omezován. Žalobce trpí 15 let forenzně závažnou duševní poruchou, schizofrenií s procesuálním průběhem, vedle toho bylo zjištěno škodlivé užívání alkoholu a patologické hráčství. Vzhledem k těmto závěrům znalec doporučil omezení ve způsobilosti k právním úkonům, kdy konstatoval, že žalobce je schopen činit v oblasti majetkové jen některé jednoduché právní úkony. Není schopen hospodařit s finanční hotovostí měsíčně přesahující polovinu jeho invalidního důchodu, či spravovat majetek a uzavírat smlouvy (kupní, úvěrové apod.) nad tuto hodnotu. Žalobce byl v souladu s tímto návrhem znalce následně výše uvedeným rozsudkem opatrovnického soudu omezen ve způsobilosti k právním úkonům.

12. Podle § 38 odst. 2 obč.zák. je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která jí činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

13. Odvolací soud na základě uvedeného uzavřel, že rovněž v případě poskytnutí půjčky ze strany žalované matky původnímu žalobci za účelem nákupu předmětného domu v [jméno FO] v roce 2005 ve výši 1,5 mil. Kč se s ohledem na prokázané, již od roku 1995 stále trvající onemocnění žalobce, nemohlo jednat o platnou smlouvu, když žalobce již tehdy trpěl danou duševní poruchou, která jej činila k tomuto právnímu úkonu neschopným. Nárok žalované vyplývající z poskytnutí uvedené částky dle této absolutně neplatné smlouvy o půjčce je tak na místě hodnotit rovněž pouze jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 451 obč.zák.

14. Podle § 451 odst. 1 obč.zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

15. Podle § 454 obč.zák. bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

16. Podle § 457 obč.zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

17. Podle § 458 obč.zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

18. Rovněž nárok žalobce vůči žalované na zaplacení peněžité částky uplatňovaný v tomto řízení je nárokem z titulu tvrzeného bezdůvodného obohacení ve smyslu citovaného § 451 obč.zák., v důsledku absolutně neplatné darovací smlouvy, na základě níž byla nemovitost převedena na žalovanou (a následně na třetí osoby). S ohledem na to, že v důsledku následného prodeje nemovitosti již není možné vydání samotné věci, jež byla předmětem darování, je i v tomto případě odpovídající náhradou v souladu s § 458 obč.zák. též peněžité plnění.

19. V případě vzájemných nároků z bezdůvodného obohacení je judikatura dlouhodobě ustálena v tom, že je možné, aby soud provedl jejich vzájemné zúčtování, aniž by bylo nutné jednostranné započtení vzájemných kondikčních nároků. Námitka žalobkyně, že v daném případě nebyly splněny předpoklady pro započtení daných pohledávek, tak nebyla odvolacím soudem shledána důvodnou. Při tomto vzájemném zúčtování je třeba v zásadě vyrovnat vzájemné pohledávky. Nárok na vydání obohacení se pak projeví v nároku na vydání nebo zaplacení hodnoty rozdílu mezi těmito dvěma plněními. Jsou-li plnění obou stran stejnorodá, nezakládá poskytnutí protiplnění obohaceným vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V souladu s touto koncepcí se sféra obohaceného rozhojnila pouze co do přesahu získaného prospěchu nad hodnotami poskytnutými druhé straně.

20. V souzené věci bylo plnění žalované z neplatné smlouvy o půjčce ve výši 1,5 mil. Kč žalobci poskytnuto právě za účelem pořízení předmětné nemovitosti. Bez tohoto plnění by žalobce danou nemovitost nezískal. Pokud v důsledku neplatného darování a následně převodu na třetí osoby dotčená nemovitost z jeho majetkové sféry ušla, je i vzhledem k těmto okolnostem na místě provedení zúčtování obou majetkových hodnot. Při zjištěné obvyklé ceně nemovitosti 1 914 000 Kč činí rozdíl částku 414 000 Kč ve prospěch žalobce. V daném případě však již soud prvního stupně správně zohlednil i další plnění poskytnuté žalovanou matkou ve prospěch žalobce, pokud z kupní ceny z prodeje dané nemovitosti, kterou měla žalovaná obdržet, byla část použita na úhradu dluhu původního žalobce u Hypoteční banky a.s. ve výši přes 700 000 Kč. Uvedené plnění (žalované) za jiného (původního žalobce), co měl po právu plnit (původní žalobce) sám, je opět bezdůvodným obohacením, které takto na straně žalovaného vzniklo. I ohledně tohoto bezdůvodného obohacení je možné provedení vzájemného vypořádání (zúčtování) daných vzájemných kondikčních nároků obou stran. Vzhledem k tomu, že žalovanou namítané vzájemné pohledávky ve svém souhrnu převyšují v tomto řízení uplatněný (po částečném zpětvzetí žaloby ponížený) nárok žalobce, odvolací soud uzavřel, že na straně původního žalobce nezůstává po provedeném vzájemném zúčtování shora popsaných pohledávek vůči žalované žádný nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Jinými slovy, při zohlednění veškerých shora popsaných, specifických okolností věci, v daném případě se žalovaná přes provedené neplatné darování a následný prodej darované nemovitosti na úkor žalobce nikterak neobohatila; po provedení vypořádání (zúčtování) vzájemných plnění, která mezi účastníky proběhla (byť v daném případě na základě vícero neplatných jednání, případně při plnění za jiného, co po právu měl žalobce plnit sám, vždy však v souvislosti právě s dotčenou nemovitostí), převyšovalo obohacení získané naopak žalobcem na úkor žalované nárok původního žalobce, který je dosud uplatňován v tomto řízení.

21. Pokud se týká námitky promlčení vznesené žalující stranou ohledně nároku žalované na vrácení částky 1,5 mil. Kč poskytnuté žalobci na zakoupení domu v roce 2005, hodnotí odvolací soud tuto námitku jako nedůvodnou.

22. Podle § 26 obč.zák. pokud nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé, jednají za ně jejich zákonní zástupci.

23. Podle § 27 odst. 2 obč.zák. zákonným zástupcem fyzické osoby, která byla rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíž způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, je soudem ustanovený opatrovník.

24. Podle § 113 obč.zák. jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo o práva proti těmto osobám, promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven. Již započaté promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy překážka jinak pomine.

25. Podle § 114 obč.zák. jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely.

26. V daném případě byl původní žalobce pro svou duševní poruchu, která nebyla jen přechodná, osobou neschopnou činit právní úkony typu půjčky ve výši 1,5 mil. Kč, a měl být proto zastoupen zákonným zástupcem. Okolnost, že tomu tak nebylo, nemá za následek jen neplatnost daného úkonu, ale též to, že v souladu s citovanou právní úpravou právo žalované proti žalobci vyplývající z poskytnutí uvedené peněžité částky se v době, dokud neměl žalobce zákonného zástupce, nemohlo promlčet. Zákonný zástupce (opatrovník) byl žalobci ustanoven až v souvislosti s opatrovnickým řízením, v němž bylo soudem rozhodnuto o omezení jeho způsobilosti k právním úkonům. Prvním opatrovníkem byla nadto žalobci ustanovena právě jeho matka (žalovaná), jež byla takto ve střetu zájmů, a v souladu s citovaným § 114 obč.zák. proto ani v tomto období promlčecí doba nemohla běžet. Žalovanou namítnuté právo na vrácení částky 1,5 mil. Kč poskytnuté žalobci za účelem zakoupení předmětného domu se tak mohlo začít promlčovat až od ustanovení opatrovníka původnímu žalobci, jímž se stalo město [adresa], a to usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 14.3.2012, č.j. 22 P 212/2011-106, jímž byla žalovaná současně zproštěna opatrovnictví. Žaloba původního žalobce v této věci, v níž žalovaná vznesla námitku vzájemného plnění, byla podána 2.1.2014.

27. Vedle shora uvedeného, odvolací soud přisvědčil v daném případě i námitce žalované týkající se nemravnosti výkonu práva žalobce (včetně vznesené námitky promlčení uvedeného vzájemného nároku) v tomto řízení.

28. Podle § 3 odst. 1 obč.zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

29. Žalovaná v dřívějším období vůči žalobci jako svému synovi nárok na vrácení jí poskytnuté částky 1,5 mil. Kč na zakoupení domu neuplatňovala právě s ohledem na daný rodinný vztah syna a matky, a to zjevně i při vědomí jeho osobní svízelné situace ovlivňované uvedeným dlouholetým onemocněním. Žalobci se snažila touto (byť neplatnou) půjčkou účelově poskytnutou na zakoupení dané nemovitosti zajistit bydlení. Poté, kdy s ohledem na psychické onemocnění žalobce, k němuž se posléze připojilo i patologické hráčství a nadužívání alkoholu, hrozilo, že žalobce o nemovitost přijde, žalovaná přistoupila na základě vzájemné rodinné dohody k převodu nemovitosti darovací smlouvou z 6.1.2011 na sebe. V této souvislosti pak uzavřela se žalobcem (opět však s ohledem na jeho zdravotní stav absolutně neplatný) dodatek č. [hodnota] datovaný 6.1.2011 ke smlouvě o půjčce z roku 2005, v němž bylo deklarováno, že dlužník nevrátil dosud na úhradu půjčky žádnou částku a že darováním nemovitosti budou vztahy stran narovnány a nebudou mít vůči sobě z tohoto titulu žádné nároky. Za těchto okolností neměla subjektivně důvod nárok na vrácení dříve poskytnuté částky vůči žalobci už vůbec uplatňovat. Posléze pak přistoupila k prodeji daného domu v [jméno FO] třetím osobám, kdy z výtěžku mj. zajistila pro žalobce a jeho otce, jenž s ním v domě bydlel, nové bydlení v družstevním bytě v [Anonymizováno]. Současně byla z kupní ceny, kterou měla obdržet, značná část ve výši 765 959,20 Kč použita na splacení dluhu žalobce u [Anonymizováno] a.s. Vedle uvedeného bylo zejména z výpovědí svědků provedených před soudem prvního stupně v řízení zjištěno, že žalovaná se po celou dobu (v podstatě až do okamžiku, kdy požádala o zproštění opatrovnictví) o původního žalobce snažila starat, podporovala ho materiálně i finančně, snažila se mu všemožně pomáhat, původní žalobce se naopak o nic nestaral, jen vršil dluhy a z rodičů „tahal“ peníze. To bylo zřetelné zejména z výpovědi sestry původního žalobce svědkyně [jméno FO], ale rovněž z výpovědi svědkyně [Anonymizováno], která v daném domě v [jméno FO] provozovala kadeřnictví a situaci v rodině tak znala. K převodu nemovitosti jak nejprve darovací smlouvou na sebe, tak následně jejím prodejem třetím osobám, žalovaná přistoupila nikoli ve snaze získat majetek pro sebe, či sama se obohatit, ale odvolací soud nemá pochyby o tom, že oba tyto převody byly motivovány opět především snahou pomoci řešit neutěšenou situaci syna (i když právně nesprávným způsobem). Všechny tyto okolnosti vedly odvolací soud k závěru, že výkon práva žalobce, jímž se začal domáhat daného peněžitého nároku, a to až po několika letech po provedeném darování i prodeji domu, které mu pomohly k výraznému snížení jeho zadlužení, při současném zajištění jiného bydlení ze strany matky, a s přihlédnutím k prokázané v podstatě soustavné a mnohaleté všestranné pomoci (včetně finanční), kterou mu matka poskytovala, je v příkrém rozporu s dobrými mravy.

30. Na toto hodnocení pak nemůže mít vliv ani okolnost, že došlo ke změně v žalující osobě, kdy po smrti původního žalobce se jeho procesním nástupcem stal stát jako správce pozůstalosti po původním žalobci. Z původně nemravně uplatněného nároku se nemůže jen tímto procesním nástupnictvím stát nárok s dobrými mravy souladný, když na podstatě, povaze, důvodech, ani zjištěných skutkových okolnostech uplatnění tohoto nároku se nic nemění.

31. Vzhledem ke shora uvedenému tak odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil napadený výrok II. tak, že žalobu i v rozsahu částky 941 450,18 Kč zamítl a naopak podle § 219 o.s.ř. taktéž napadený výrok III., jímž byla žaloba v části o zaplacení částky 972 549,82 Kč zamítnuta, jako věcně správný potvrdil.

32. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku bylo podle § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu rozhodnuto i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. V daném případě byla procesně plně úspěšná žalovaná strana, která by tak měla podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení. Odvolací soud však přihlédl k tomu, že na straně žalobce vystupuje v současné době jako jeho procesní nástupce po úmrtí původního žalobce již pouze správce jeho pozůstalosti. V daném dědickém řízení pak dle současného stavu pozůstalosti převažují pasiva nad aktivy. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení by tak zůstalo čistě formálním, akademickým výrokem, aniž by bylo reálně z čeho možno uloženou náhradu nákladů řízení uhradit. Tyto okolnosti hodnotí odvolací soud jako důvody zvláštního zřetele hodné, pro které dle § 150 o.s.ř. výjimečně náhradu nákladů řízení žalované nepřiznal.

33. Ze shodných důvodů bylo rozhodnuto o nepřiznání náhrady nákladů řízení mezi účastníky i ve vztahu k odvolacímu řízení, a dále i ohledně náhrady nákladů řízení státu, které by měl dle § 148 o.s.ř. platit procesně neúspěšný účastník, jímž je však navíc v tomto případě stát, který je ze zákona osvobozen od soudních poplatků, a povinnost náhrady nákladů řízení státu mu již proto nelze v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. uložit.