Rozhodnutí 27 CO 246/2021

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. 6 C 61/2019-259 ze dne 4.8.2021 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kolíně č.j. 6 C 61/2019-286 ze dne 26.1.2022 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do [datum], ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 8,25 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám advokátka Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok II.) a že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kolíně [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (doplněný výrok III.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů spojených s vydáním doplňujícího usnesení.

2. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na tom, že se žalovaná dne [datum] bez svolení žalobců do nemovitosti nastěhovala a začala ji neoprávněně užívat, když přístup do nemovitosti byl žalované udělen toliko za účelem provedení dokončovacích prací na domě. K uzavření kupní smlouvy ale nedošlo a nejméně od [datum] žalovaná užívá nemovitost neoprávněně. Mezitímním rozsudkem ze dne 3.6.2020, č.j. 6 C 61/2019 – 156, již bylo rozhodnuto tak, že nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení žalovanou za užívání pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba rodinného domu dosud nezapsaná v katastru nemovitostí, v obci a k.ú. [obec], za období od [datum] do [datum], je dán. Obvyklé nájemné za rozhodnou dobu bylo určeno podle znaleckého posudku v celkové výši [částka], přičemž výše nájemného v jednotlivých měsících uvedeného období byla stanovena v rozmezí od [částka] do [částka]. Námitky žalované proti podkladům i závěrům posudku posoudil soud prvního stupně jako neopodstatněné, vzájemné nároky byly vyloučeny k samostatnému projednání, ale řízení o nich bylo zastaveno. O nákladech řízení mezi účastníky i o nákladech státu bylo rozhodnuto podle úspěchu žalobců.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalovaná, a to v celém rozsahu, včetně odvolání proti doplňujícímu usnesení. Podle žalované znalkyně nesprávně vycházela z nájemného kolaudovaných staveb, ačkoli předmětná stavba je nekolaudovaná, a zdůraznila další nedostatky posudku. Dále uvedla, že na nemovitostech provedla podstatné úpravy (investice), z nichž některé byly provedeny až v rozhodném (žalovaném) období, což nebylo v posudku zohledněno.

4. Žalobci navrhli rozsudek soudu prvního stupně potvrdit s odůvodněním, že námitky žalované nejsou opodstatněné, přičemž argumentaci podrobněji rozvedli a navrhli i důkazy vyvracející námitky žalované.

5. V průběhu odvolacího řízení účastníci uzavřeli ohledně předmětu odvolacího řízení soudní smír v (obsahovém) znění specifikovaném ve výroku tohoto usnesení.

6. Podle § 99 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění - občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“) připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve [anonymizováno] soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu.

7. Podle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

8. Odvolací soud za této situace postupoval podle shora citovaných zákonných ustanovení za použití § 220 odst. 2 o.s.ř. a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že smír uzavřený účastníky schválil, neboť předmětem řízení je takový nárok žalobců (nárok na vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání cizí věci – nemovitostí), ohledně něhož lze smír uzavřít. Povinností soudu je strany k smírnému řešení vést a nezasahovat do jejich autonomie. Strany tak mohou své sporné vztahy narovnat nejen částečným plněním, ale i uspokojením celého nároku či naopak zcela bez uspokojení uplatněného nároku, včetně příslušenství. Smírné řešení se může promítnout i v ujednání o lhůtě k plnění nebo o náhradě nákladů řízení, včetně její výše. Vyloučen není ani takový smír, jehož podstatou je něco jiného, než bylo původně předmětem řízení, pokud tím spor o předmět řízení odpadne. Smírem lze vypořádat i další nároky či vzájemné nároky, které původně nebyly předmětem řízení.

9. Uvedený smír neodporuje právním předpisům správně citovaným v rozsudku soudu prvního stupně, na jehož odůvodnění odvolací soud v tomto směru plně odkazuje. Je nepochybné, že žalovaná skutečně předmětné nemovitosti užívala v žalovaném období bez právního důvodu (v tomto směru bylo ostatně již dříve rozhodnuto o vyklizení a žalovaná podle nesporných tvrzení po rozhodném období nemovitosti vyklidila). Posouzení věci podle § [číslo] a násl., zejm. § 2999 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) tedy bylo zcela správné. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že pro období následující po období vymezeném touto žalobou žalobci již shodný nárok (až do okamžiku vyklizení) uplatnili v jiném řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 110/2021, které dosud není skončeno. Současně je nesporné, že se vede i nové řízení o vzájemném nároku žalované na náhradu investic vložených (různým způsobem) do předmětných nemovitostí žalobců, které žalovaná původně zamýšlela koupit. To je vedeno před Okresním soudem v Kolíně pod sp. zn. 11 C 21/2021 a také není skončeno. Žalobci v tomto směru připouštějí, že žalovaná skutečně určité investice vynaložila a žalobcům z toho vznikl prospěch (bezdůvodné obohacení). Výše vzájemného nároku však zůstala také sporná.

10. V daném případě se strany dohodly na širším (komplexním) vypořádání, bez zaplacení jakékoli částky, včetně příslušenství. Strany se dohodly i o náhradě nákladů řízení s tím, že navíc nebudou uplatňovány další potenciální (sporné) nároky, které strany mezi sebou v daném právním vztahu v souvislosti s užíváním a investicemi do předmětných nemovitostí vzájemně mají (měly), včetně těch, které byly uplatněny v obou dalších (shora uvedených) řízeních. Dohoda tedy řeší tři spory, včetně jejich nákladů. Tím byla za uvedeným vztahem záměrně učiněna ke dni uzavření smíru tzv. tlustá čára, stranami označovaná jako„ velká nula.“

11. Pro účely smíru (narovnání) lze vyjít z toho, a bývá to spíše pravidlem, že některé rozhodné skutečnosti zůstanou sporné (neprokázané), popř. že zůstane sporné právní posouzení uplatněných nároků. To je kompenzováno nesporným obsahem nové pohledávky vyplývající ze soudního smíru, popř. ujednáním, že žádná taková pohledávka jedné či druhé strany zde již není. Není podstatné, zda ta která část nároku nikdy nevznikla, nebo vznikla v nižší výši či v plné výši požadované žalobou a do jaké míry by zanikla započtením vzájemných nároků, včetně nákladových. Přesně k tomuto účelu narovnání slouží (viz § 1903 a násl. o.z.). Takový smír neodporuje právním předpisům, proto se odvolací soud nezabýval konkrétními zjištěními, z nichž jednotlivé dílčí nároky vycházejí či naopak nevycházejí. Strany smíru nejlépe vědí, jak se všechny rozhodné skutečnosti udály a jak vzniklý spor urovnat ke spokojenosti všech zúčastněných.

12. S ohledem na komplexní obsah smíru odvolací soud již o náhradě nákladů řízení mezi účastníky nerozhodoval, neboť výrok o náhradě nákladů řízení (vzniklých stranám před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem) je zahrnut v obsahu uzavřeného a odvolacím soudem schváleného smíru (srov. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).

13. To však neplatí pro náklady, které platí stát a na nichž se smírem dohodnout nelze, a je třeba o nich znovu (samostatně) rozhodnout v rozhodnutí, kterým se řízení končí (viz § 151 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o.s.ř. a § 148 odst. 1 o.s.ř.). Zde odvolací soud vyšel z toho, že podstatou dosaženého smíru dohoda o všech vzájemných nárocích, lze tedy uzavřít, že obě strany měly podle výsledku řízení shodný úspěch. Proto je třeba náklady státu rozdělit ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení rovným dílem, jak to strany také navrhly. Vzhledem k tomu, že náklady státu před soudem prvního stupně jsou v daném případě tvořeny jen proplaceným znalečným v rozsahu [částka] (jiné náklady uplatněny a placeny nebyly), platí žalobci i žalovaná [částka]. V odvolacím řízení žádné náklady státu nevznikly. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

14. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalované bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle kterého se v případě schválení soudního smíru vrací zaplacený poplatek (jen z odvolání) snížený o 20 %, nejméně však o [částka]. Ze zaplaceného poplatku z odvolání ve výši [částka] se proto vrací [částka].