o zaplacení 37 366 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č.j. 19 C 120/2025-34 ze dne 20.6.2025 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 976,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 6 976, 40 Kč od 30.3.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), ve zbytku byla žaloba zamítnuta co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 30 389,60 Kč s úrokem ve výši 43 % p.a. z částky 37 366 Kč od 11.3.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 37 366 Kč od 11.3.2025 do 29.3.2025 a z částky 30 389,60 Kč od 11.3.2025 do zaplacení a ve výši 24,5 % p.a. z částky 6 976,40 Kč od 30.3.2025 do zaplacení (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a že žalobkyně je povinna doplatit státu soudní poplatek ve výši 374 Kč na účet Okresního soudu v Kolíně č.ú. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně odůvodnil rozsudek tím, že zaslání kódu prostřednictvím zprávy elektronické pošty nevyhovuje ani nevymezení pojmu prostého elektronického podpisu, protože takový kód nepředstavuje elektronická data logicky spojená s jinými daty v elektronické podobě, kterými je v projednávané věci nabídka žalobkyně na uzavření smlouvy o úvěru. Tím méně jde o zaručený nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Kód zaslaný prostřednictvím zprávy elektronické pošty tak může mít nanejvýš význam elektronického nebo jiného technického prostředku, jejichž prostřednictvím strana právně jedná. Zpráva elektronické pošty, kterou [právnická osoba] odeslala dne 8. 11. 2023 žalované podpisový kód, však sama o sobě neprokazuje, že jej žalovaná také použila k uzavření smlouvy o úvěru, tím méně obsah smlouvy o úvěru. Sama okolnost, že žalobkyně poukázala žalované částku ve výši 22 362, 40 Kč, tak nedostačuje k závěru, že žalovaná skutečně přijala nabídku žalobkyně na uzavření smlouvy o úvěru. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne 20.6.2025 neúčastnila, nemohlo se jí dostat ani poučení postupem podle § 118a odst. 3 o.s.ř. V řízení tak nevyšlo najevo, že by účastnice řízení uzavřely smlouvu o úvěru. Proto soud prvního stupně postupoval podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. a přiznal žalobkyni rozdíl mezi částkou, která byla žalované poskytnuta, a čáskou, kterou podle tvrzení žalobkyně zaplatila.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně, a to v rozsahu výroků II. a III. V oddělitelných výrocích I. a IV. tak rozsudek soudu prvního stupně nabyl samostatně právní moci a nebyl vůbec předmětem přezkumu (srov. § 206 o.s.ř.).

4. Žalobkyně v odvolání namítala, že k uzavření písemné smlouvy o zápůjčce mezi účastníky došlo prostřednictvím platformy www.[Anonymizováno].cz, kterou spravuje a provozuje společnost [právnická osoba] (dále též jen „[Anonymizováno]“), kdy žalované byl na její elektronickou adresu, kterou sama uvedla do systému při své registraci, zaslán unikátní kód pro podpis smlouvy o zápůjčce. Jiný unikátní kód obdržela žalobkyně. K uzavření smlouvy došlo dle žalobkyně prostřednictvím těchto podpisových kódů, které účastníci vložili do systému, kdy tento způsob zákon ani odborná literatura nevylučuje. Poukazovala při tom na dvě rozhodnutí, jednak Krajského soudu v Ostravě a jednak Krajského soudu v Brně. Pokud by soud shledal, že daná smlouva o zápůjčce je neplatně uzavřená, ad absurdum by za neuzavřené byly považovány jakékoli smlouvy kupní v obchodě, kdy zpravidla jméno kupujícího uváděno není. Argumentovala tím, že pokud požadavek na dosažení písemné formy není, může být právní jednání učiněno prostřednictvím elektronických prostředků prakticky jakkoli. Odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27.7.2017, sp.zn. 2 As 80/2017, na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2014, sp.zn. 33 Cdo 2989/2013, a ze dne 29.6.2021, sp.zn. 33 Cdo 1349/2021, a obecnou úpravu tzv. elektronického podpisu v čl. 3 bodu 10 eIDAS a na některé publikované články k tématu elektronických podpisů. Ve vztahu k předání zápůjčky žalobkyně uvedla, že k tomuto došlo prostřednictvím [Anonymizováno] dne 9.11.2023, kdy žalobkyně odeslala částku 25 000 Kč na účet [Anonymizováno], č.ú. [č. účtu], pod VS, který odpovídá unikátnímu kódu žalobkyně, a totožného dne byly tyto prostředky ponížené o provizi 5 % (dle smlouvy o spolupráci) zaslány na bankovní účet žalované, který uvedla při registraci. Tímto mělo dojít k předání peněžitých prostředků žalobkyní žalované prostřednictvím třetí osoby a k uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalovaná se také nijak nezajímala, proč jí byla daná částka zaslána. Uzavření smlouvy dle žalobkyně potvrzuje i skutečnost, že žalovaná uhradila 14 splátek postupem dle smlouvy o zápůjčce. Pokud by k uzavření smlouvy nedošlo, nebylo by logické, aby žalovaná prostředky přijala a aby je žalobkyni vracela. Dle žalobkyně soud prvního stupně rozporuje existenci smluvního vztahu, jehož platnost nebyla ani účastníky řízení, ani [Anonymizováno], rozporována, čímž se dopouští úvah nad rámec svého zákonného oprávnění. Proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal též právo na náhradu nákladů řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobkyně neopodstatněným.

6. Pokud jde o skutková zjištění, odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že jen na základě žalobkyní předložených listin nelze mít za prokázané, že skutečně došlo k uzavření smluvního vztahu (s obsahem odpovídajícím předložené smlouvě o zápůjčce) mezi účastníky a že k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo prostřednictvím společnosti [Anonymizováno], resp. prostřednictvím jí provozované platformy www.[Anonymizováno].cz.

7. K námitkám žalobkyně lze uvést, že právní řád skutečně nezakazuje uzavření smlouvy v elektronické podobě, a to ani způsobem popisovaným žalobkyní. Obecně je samozřejmě možné uzavření daného smluvního typu (smlouvy o zápůjčce) dokonce i bez písemné formy právního jednání. Nicméně v soudním řízení, v němž je spor o to, zda taková smlouva byla uzavřena (resp. kde tato skutečnost není mezi účastníky nesporná podle § 120 ods. 3 o.s.ř.), tíží důkazní břemeno o prokázání této skutečnosti toho z účastníků, který její uzavření a její konkrétní obsah tvrdí, což je žalobkyně. Představa žalobkyně, že za nesporné je třeba označit vše, co žalovaná neučinila sporným (opačný princip), je nesprávná.

8. Odkazy žalobkyně na jí zmiňovanou judikaturu, nebo názory vyslovované v článcích jím zmiňovaných, na uvedeném nic nemění, nehledě k tomu, že odborná literatura zastává i odlišné názory, jak lze platně v písemné formě v její elektronické podobě jednat, ať již za podmínek § 561 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) ve spojení s § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a čl. 25 odst. 1 a 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/[IBAN]/2014/ES (dále jen „eIDAS“), tedy s kvalifikovaným elektronickým podpisem, nebo za podmínek § 562 o.z., tedy v rámci nějakého elektronického systému, který (jako platforma www.[Anonymizováno].cz nebo jako žalobkyní zmíněné e-shopy a jiné podobné portály) „nějak“ ověřuje identitu registrované a následně přihlášené osoby a „nějak“ i bez vyšší úrovně podpisu eviduje údaje o právních jednáních, k nimž v systému došlo, nicméně je třeba prokázat, že jde o takové prostředky (elektronický systém a další komponenty), které skutečně (nikoli jen domněle, úporným tvrzením) umožňují (podobně jako kvalifikovaný elektronický podpis) „zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby.“ Tyto parametry vedoucí k závěru, kdo a jaké konkrétní jednání v popisovaném elektronickém systému (i bez elektronického podpisu vyšší úrovně) učinil, je pak třeba prokázat, což se nestalo.

9. Podle § 565 o.z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

10. Podle § 566 odst. 1 o.z. není-li soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal, že pochází od osoby, o níž to tvrdí.

11. Smlouva o zápůjčce v podobě, jak byla předložena, tj. opatřená namísto podpisů stran pouze v textovém editoru vypsaným jménem a příjmením a dále vypsaným číselným kódem, odpovídajícím variabilnímu symbolu plateb, jenž měl být jako jedinečný vygenerován, sama o sobě o tom, že byla skutečně ve smlouvě označenými stranami v dané podobě uzavřena, nesvědčí. Danou smlouvu nelze považovat za listinu, kterou žalovaná zjevně podepsala ve smyslu věty druhé citovaného ustanovení § 565 o.z., a dokonce ani za listinu, kterou vůbec „podepsala“ ve smyslu § 566 odst. 1 o.z. Bylo tedy na žalobkyni, aby její pravost a správnost dokázala, což se nestalo.

12. Číselný kód připojený na místo podpisu (stejně jako v editoru vypsané jméno) s ohledem na jeho charakter nelze považovat za důkaz toho, že k uzavření dané smlouvy skutečně došlo. To by ostatně platilo i v listinné podobě stejného právního jednání. Z předložených důkazů navíc nebylo zřejmé, v čem by měla spočívat unikátnost číselného kódu použitého na místo podpisu. Nebyla prokázána nemožnost jeho použití opakovaně, nebo pro jiný obsah smlouvy, ani že kód skutečně vložila žalovaná.

13. Vše podstatné je v zásadě jen tvrzení žalobkyně o elektronické identitě jednající osoby a o tom, co měla odsouhlasit. Žalobkyní popisovaný proces uzavření smlouvy nebyl v řízení dostatečně doložen. Žalovaná se měla v systému [jméno FO].cz „nějak“ registrovat a mimo jiné uvést i své kontaktní údaje. Nic z toho ale doloženo nebylo, ani že e-mailová adresa ([e-mail]), na kterou měl být shora uvedený kód zaslán, skutečně patří žalované. Žádný z předložených elektronických dokumentů ostatně nebyl opatřen ani uznávaným ani kvalifikovaným elektronickým podpisem, ani elektronickou pečetí osvědčující původ překládaných dat (ze systému [jméno FO].cz, ani od žalobkyně, natož od žalované). Není zde vůbec žádná záruka původu a neměnnosti takto „podepsaných“ dat. Obsah předloženého textu smlouvy (bez ohledu na daný kód) by mohl být kdykoli a jakkoli změněn. Jen na jeho základě prostě nelze mít bez dalšího za prokázáno, že daná smlouva byla uzavřena žalobkyní a žalovanou právě v této podobě.

14. O uzavření konkrétní smlouvy v konkrétní podobě nesvědčí ani znalost dalších osobních údajů žalované, ani předložená kopie občanského průkazu a výpisů z účtu žalované. Z ničeho nevyplývá, že tyto údaje žalobkyně získala právě v souvislosti s tvrzenou zápůjčkou (a nikoli jinou zápůjčkou či zcela jiným způsobem získávání dat) a od žalované a nikoli jiné osoby, která těmito údaji disponuje. Také tvrzené splátky, jimiž měla žalovaná částečným plněním ve prospěch žalobkyně potvrdit zápůjčku, nebyly ničím prokázány, jde opět jen o tvrzení žalobkyně, resp. prostý seznam tvrzených plateb (jejich výše a data), nejde o žádný bankovní výpis či jiný důvěryhodný zdroj, že a jak tyto splátky „způsobem dle smlouvy“ platila právě žalovaná, jak žalobkyně tvrdí. Nic na tom nemělní ani žalobkyní tvrzená pasivita žalované, která se údajně „nezajímala, proč jí byly prostředky poukázány.“ Nic z toho z důkazů objektivně nevyplývá.

15. Navíc měla žalovaná komunikovat při uzavírání smlouvy pouze se společností [Anonymizováno]. Z žádného z předložených důkazů nelze uzavřít, že by jí bylo známo, že by smlouvu o zápůjčce měla uzavřít právě s žalobkyní a nikoli třeba právě s [Anonymizováno]. Ani v žalobkyní předloženém e-mailu ze dne 8.11.2023, jímž měl být žalované zaslán daný číselný kód pro akceptaci zápůjčky, nebyla žalobkyně jako zapůjčitel označena, žalované bylo pouze sděleno, že (blíže neoznačený) „investor“ právě přijal poptávku žalované ohledně půjčení peněz. V daném e-mailu se odesílající označuje jako „[jméno FO]“.

16. Soud prvního stupně tak za dané důkazní situace správně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky byla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce.

17. Předloženými elektronickými výpisy z [právnická osoba] pak bylo prokázáno, jak uvedl soud prvního stupně, že na účet žalované (uvedený v předložených bankovních výpisech, nikoli jen při „registraci“) byla odeslána dne 9.11.2023 částka 22 362,40 Kč. Tato částka ale byla odeslána nikoli z účtu žalobkyně, ale podle jejích vlastních tvrzení a předloženého výpisu opět z účtu společnosti [Anonymizováno], č.ú. [č. účtu], jíž měla žalobkyně podle smlouvy o spolupráci (zcela nepodepsané a osvědčené souhlasným prohlášením o uzavření smlouvy) poskytnout částku 25 000 Kč, jak bylo doloženo výpisem o platební transakci [právnická osoba]. Pro žalovanou tedy opět z ničeho nevyplývá, že čerpala prostředky žalobkyně (na její úkor). V rozsahu uvedeném ve výroku I. ale nebyl rozsudek soudu prvního stupně přezkoumáván (viz výše).

18. Závěr soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně není dán ani z titulu tvrzené zápůjčky a v rozsahu výroku II. ani z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z. je tak správný.

19. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně o své vůli k jednání soudu prvního stupně nedostavila, nemohla být ani podle § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena o nutnosti doplnění důkazů, jak také bylo správně soudem prvního stupně v napadeném rozsudku poznamenáno. Je-li účastník procesně pasivní, musí nést důsledky odlišného hodnocení důkazů, které předložil, soudem. V odvolacím řízení pak již brání možnosti doplnění takových důkazů zásada koncentrace a neúplné apelace, o nichž bylo dáno (nebo mohlo být dáno-viz výše) soudem prvního stupně náležité poučení. Žalobkyně se ostatně nedostavila ani k odvolacímu soudu.

20. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Zcela správný je i nákladový výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, na jehož odůvodnění odvolací soud zcela odkazuje.

21. Pro úplnost lze doplnit, že za popsaných okolností nebylo potřebné řešit navazující právní otázky, jaká je pravá podstata činnosti společnosti [Anonymizováno] a její případné spolupráce se žalobkyní. Jistě ale nejde jen o inzerci, nebo jen o platební služby malého rozsahu, jak žalobkyně tvrdí, nejspíše nejde o izolovanou transakci žalobkyně jako nepodnikající fyzické osoby. Nelze přehlédnout, že jiné fyzické osoby, které měly půjčovat prostřednictvím [Anonymizováno], tak měly činit opakovaně a vedly u odvolacího soudu podobné spory (např. sp. zn. 27 Co 17/2025, 27 Co 29/2025 a 22 Co 34/2025) a že v předložené (jakkoli neprůkazné) smlouvě o spolupráci se společností [Anonymizováno] se počítá s opakovaným poskytováním úvěrů. Skutečným hybatelem všech právních jednání, jejich obsahu a všech transakcí je uvedená společnost provozující portál www.[Anonymizováno].cz (dříve www.jbank.cz). Je zde tedy jasné podezření na obcházení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a na poskytování či zprostředkování spotřebitelských úvěrů bez potřebného oprávnění, jímž podle svých tvrzení žalobkyně ani společnost [Anonymizováno] nedisponuje. K tomu lze odkázat nejen na případné použití § 161 zákona o spotřebitelském úvěru a také na rozhodnutí Finančního arbitra č.j. [Anonymizováno] ze dne 9.10.2023, včetně rozhodnutí o námitkách č.j. [Anonymizováno] ze dne 18.12.2023, ale i na rozhodnutí ČNB č.j. [Anonymizováno] ke sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 12.2.2025, které se týkají přímo uvedené společnosti. Existují ale i další obdobná rozhodnutí Finančního arbitra a ČNB týkající se podobných poskytovatelů – platforem (viz též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1422/22). Otázka řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele by u neoprávněného poskytování spotřebitelského úvěru byla nadbytečná.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení co do jeho předmětu neúspěšná a žalované ani v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto nemá žádný z účastníků.