o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 14.5.2021, č.j. 11 C 63/2020-171

1. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 14.5.2021, č.j. 11 C 63/2020-171 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), zamítl žalobu ze [datum], jíž se žalobci domáhali určení, že výpověď nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum] učiněná podáním žalované ze dne [datum] je neoprávněná. Procesně plně úspěšné žalované přiznal soud proti žalobcům ve výroku II. náhradu nákladů řízení ve výši celkem 56 221,44 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Při svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupně z toho, že přes označení žaloby na určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy bylo z obsahu žalobních tvrzení zřejmé, že se žalobci jakožto spoluvlastníci a pronajímatelé nemovitosti – části budovy (západní lodě výrobní haly) bez čp/če nacházející se na pozemcích blíže specifikovaných v žalobě domáhají přezkumu oprávněnosti výpovědi učiněné ze strany žalované jakožto nájemce dne [datum] z nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] a prodloužené dodatkem ze dne [datum]. Žalobu shledal včasnou ve smyslu § 2314 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o.z.“). Předmětná výpověď byla dle zjištění soudu odůvodněna tím, že„ najatý prostor přestal být způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen. Pronajímatelé přes opakované informace, že není možné v pronajatém prostoru plnit předpoklady požadované předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a přes opakované urgence, stále nedožili zaměření jeřábové dráhy, kdy bez tohoto podkladu není možné provést řádnou revizi jeřábové dráhy a tuto jeřábovou dráhu v souladu s obecně závaznými předpisy řádně užívat. Pronajímatelé z tohoto důvodu rovněž hrubě porušují povinnosti vyplývající z nájemní smlouvy, kdy nájemce předmět nájmu užívá ke skladování velmi těžkých břemen a s jejich manipulací je nezbytně spjatá potřeba užívání jeřábové dráhy, přičemž pronajímatelé fakticky znemožňují předmět nájmu řádně a nerušeně užívat. Důvodem k výpovědi je dále i trvale nevyhovující stav pronajatého prostoru z hlediska hygienické závadnosti“, blíže specifikované v dané výpovědi. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná vypověděla nájem oprávněně, a žaloba je tedy nedůvodná, pročež ji zamítl. Vyšel ze zjištění, že žalovaná si předmětné prostory od žalobců pronajala již v roce 2011 za účelem skladování ocelového potrubí. V době trvání první nájemní smlouvy nebylo zjištěno, že by se v pronajatých prostorách vyskytly závažné nedostatky. Ke změně však došlo v průběhu roku 2016, již za trvání další nájemní smlouvy uzavřené dne [datum], kdy při prováděné revizní zkoušce jeřábu byl vykázán nedostatek spočívající v nezaměření jeřábové dráhy užívané při podnikání žalované. Od této doby trval stav, kdy žalovaná usilovala o odstranění tohoto nedostatku tím, že na tuto závadu opakovaně poukazovala při komunikaci se zástupcem žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení], řešení problému jí bylo opakovaně přislíbeno, přesto však zaměření jeřábové dráhy žalobci nezajistili. Okolnost, kterou argumentovali žalobci, že dotčené dva jeřáby pohybující se na téže jeřábové dráze v pronajatých prostorách byly majetkem třetí osoby, [právnická osoba] a.s., hodnotil soud prvního stupně jako irelevantní, neboť z předmětné nájemní smlouvy a předávacího protokolu vyplývá, že jeřáby popsané v předávacím protokolu byly součástí předmětu nájmu a společnost [právnická osoba] měla nadto dle znění smlouvy poskytovat v souvislosti s daným pronájmem služby spojené s užíváním předmětu nájmu. Dle soudu byli tedy žalobci sami či prostřednictvím firmy [právnická osoba] povinni zajistit řádné zaměření jeřábové dráhy. Soud uzavřel, že jeřáby sice po technické stránce byly ve způsobilém stavu, avšak nezaměření příslušné jeřábové dráhy bylo zásadním nedostatkem a bylo i opakovaně uváděno jako závada zařízení. Žalovaná usilovala a opakovaně žádala o nápravu, která byla slibována, avšak nerealizována. Již tento důvod tak soud prvního stupně posoudil jako postačující k učiněné výpovědi. Vedle toho shledal soud prvního stupně za prokázaný i trvale nevyhovující stav pronajatého prostoru z hlediska hygienické závadnosti, zejména ve vztahu ke zjištěné nadměrné hlučnosti a prašnosti a dále opakovanému zatopení podlah předmětu nájmu. Soud tak uzavřel, že důvody předmětné výpovědi nájmu nebyly neoprávněné, ale naopak v souladu s § 2308 písm. b) o.z., podle něhož soud předmětnou výpověď posuzoval, a žalobu takto jako neopodstatněnou zamítl. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn zásadou procesního úspěchu.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci včasné odvolání. Nesouhlasili se závěrem soudu prvního stupně o oprávněnosti dané výpovědi z nájmu. Poukazovali na to, že nezaměření jeřábové dráhy se v revizních zprávách vyskytovalo opakovaně několik let, avšak žalované to dle žalobců nevadilo. Žalovaná si navíc mohla nechat zaměřit jeřábovou dráhu sama, obdobně jako si nechávala dělat revize jeřábu. Jeřábová dráha pak zůstává i nadále nezaměřená, což však dle žalobců nebrání dle revizní zprávy z roku 2020 provozu jeřábu. Žalobci dále argumentovali tím, že nebylo prokázáno, že by předmětné jeřáby (nacházející se v pronajatých prostorách) byly předmětem nájmu. Jeřáby nejsou součástí budovy a nevlastní je žalobci, ale společnost [právnická osoba], v nájemní smlouvě není o nich zmínka a opačný skutkový závěr soudu prvního stupně (o tom, že byly předmětem nájmu) nemá dle žalobců oporu v provedených důkazech. Předávající protokol ze dne [datum] byl dle žalobců nepřípustným důkazem, předloženým až po koncentraci řízení, a soud proto k němu nemůže přihlížet. Žalobci zpochybňovali i zjištění soudu o tom, že společnost [právnická osoba] měla poskytovat žalované v souvislosti s pronájmem nemovitosti (dotčené části haly) služby, když žádná smlouva o tom předložena nebyla, a současně zpochybňovali jak právo žalované užívat dané jeřáby, tak i (s tím spojené) právo na zaměření jeřábové dráhy. Ohledně hygienického stavu pronajaté haly poukazovali na to, že žalované byl tento stav znám, přičemž od uzavření nájemní smlouvy, resp. již i od předcházejícího užívání dané haly od roku 2011, k žádné změně a podstatnému zhoršení nedošlo. Připomínali také to, že žalobci nabízeli žalované k nájmu jinou obdobnou halu, kterou však žalovaná odmítla s poukazem na nízkou výšku jeřábu v náhradní hale. Tato okolnost však vzhledem k tomu, že jeřáb nebyl dle žalobců předmětem nájmu, nemohla být důvodem k odmítnutí dané nabídky. Dle žalobců tedy pronajaté prostory nepřestaly být způsobilé k pronájmu, žalobci jakožto pronajímatelé nemohli vědět, zda nájemce potřebuje jeřáb, v daném směru nebylo nic takového v nájemní smlouvě uvedeno. Účel nájmu uvedený ve smlouvě k užívání jako kancelářský a skladovací prostor zůstával zachován. Objektivně tak dle žalobců nenastaly důvody, které by činily halu nezpůsobilou k dalšímu užívání. Pokud se žalovaná domnívá, že bez jeřábu se zaměřenou jeřábovou dráhou nemůže halu užívat, je tomu tak dle žalobců jen z jejího subjektivního hlediska, jelikož potřebuje zvedat potrubí, avšak většina jiných nájemců jeřáb v hale vůbec nevyužije, a hala by tak pro ně byla způsobilá k užívání. Žalobci dále poukazovali i na to, že do předmětu nájmu investovali kvůli žalované výstavbou další kanceláře, nyní se tato investice jeví nepotřebnou a zmařenou. Ze všech uvedených důvodů navrhovali změnu rozsudku soudu prvního stupně a vyhovění žalobě.

4. Žalovaná ve svém vyjádření trvala na svém stanovisku, že z její strany učiněná výpověď byla důvodná a že na ní nebylo možno spravedlivě požadovat, aby i nadále užívala předmět nájmu, jenž byl dle jejího názoru„ v tristním a současně nebezpečném stavu“. Zdůrazňovala, že z důvodu nejednání žalobců nemohla provést revizi jeřábu řádně, resp. kompletně, když žalobci nepředložili potřebné podklady o zaměření jeřábové dráhy, a to přestože žalovaná soustavně tento požadavek vůči žalobcům vznášela a žalobci opakovaně od roku 2016 slibovali dodání zaměření, avšak nikdy jej nedoložili a nezajistili. Teprve v průběhu řízení začali dle žalované účelově tvrdit, že jeřábová dráha není v jejich vlastnictví, ani předmětem nájmu. Žalovaná v daném směru připomínala nájemní smlouvu a její odkaz stran vybavení předmětu nájmu na předávací protokoly, v nichž byly opakovaně jeřáby vyjmenovány jako součást předmětu nájmu. Argumentaci žalobců, že jeřáby nebyly součástí předmětu nájmu, proto označila za absurdní. Účelovost argumentace žalobců je dle žalované dále zřejmá i z toho, že jedinými akcionáři [právnická osoba] a.s., která má dle žalobců vlastnit předmětné jeřáby, jsou právě výlučně žalobci. Daná společnost se pak nikdy za 12 let neohrazovala proti tomu, že žalovaná užívá údajně její jeřáb. Žalobci pak již od počátku vzájemného vztahu věděli, jaký je předmět podnikání žalované (k němuž je nezbytné pro přemisťování mnohatunových břemen použití dotčeného jeřábu). Žalovaná zdůrazňovala, že otázka bezpečnosti jeřábu a odstranění rizika případného snášení sankčních důsledků z toho, že by jej provozovala bez provedeného geodetického zaměření, byla pro ni zásadní. Poukazovala na výpověď svědka [příjmení], jenž potvrdil, že vada jeřábu spočívající v jeho nezaměření (resp. nezaměření jeřábové dráhy) dlouhodobě existovala a že, pokud by došlo k nějaké havárii, šlo by toto k sankční tíži žalované, která takto vadný jeřáb provozovala. Na žalované nelze dle jejího názoru donekonečna spravedlivě požadovat, aby závady předmětu nájmu, které jí bránily v jeho řádném užívání, snášela. Navrhovala proto potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobců ve věci samé nedůvodným.

6. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o.s.ř. či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

7. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů dostatečně a správně zjistil skutkový stav věci tak, jak byl shrnut výše, kdy jednotlivá skutková zjištění podrobně ve svém rozsudku popsal. Jasně a stručně vysvětlil, které skutečnosti má za prokázány a které nikoli, jakými úvahami se řídil i z jakých důvodů neprováděl další dokazování. Odvolací soud pro stručnost v podrobnostech na skutková zjištění popsaná v rozsudku soudu prvého stupně odkazuje.

8. Uplatněný nárok soud prvního stupně správně hodnotil ve smyslu § 2314 odst. 3 o.z. obsahově jakožto nárok na přezkum oprávněnosti výpovědi, správně se zabýval otázkou včasnosti podané žaloby, která byla v daném případě zachována, a správně též uzavřel, že napadená výpověď byla v daném případě oprávněná. Odvolací soud se pouze dílčím způsobem odchyluje od právního hodnocení věci soudem prvního stupně, aniž by toto však mělo vliv na závěr o nedůvodnosti žaloby, a to v tom směru, že skončení nájmu na dobu určitou provedené předmětnou výpovědí žalované jakožto nájemce ze dne [datum] je namístě považovat za opodstatněné ve smyslu § 2308 písm. c) o.z., a nikoli dle písm. b) uvedeného ustanovení.

9. Podle § 2308 o.z. nájem na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím ujednané doby,

a) ztratí-li způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu je prostor sloužící podnikání určen,

b) přestane-li být najatý prostor z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a pronajímatel nezajistí nájemci odpovídající náhradní prostor, nebo

c) porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci.

10. Podle § 2205 o.z. nájemní smlouva pronajímatele zavazuje

a) přenechat věc nájemci tak, aby ji mohl užívat k ujednanému nebo obvyklému účelu,

b) udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata,

c) zajistit nájemci nerušené užívání věci po dobu nájmu.

11. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým závěrem soudu prvního stupně o tom, že předmětem nájmu byl i jeřáb (resp. jeřáby), jež tvořil (y) vybavení dané pronajaté haly (její části) a že k řádnému provozu těchto jeřábů bylo zapotřebí i provedení geodetického zaměření dotčené jeřábové dráhy. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], revizního technika, jenž v daném případě prováděl inspekční a revizní zkoušky dotčených jeřábů, bylo zjištěno (a žádný z účastníků toto nesporoval), že dle příslušné technické normy má být pro provoz jeřábu prováděno geodetické zaměření jeřábové dráhy pravidelně jednou za pět let. V daném případě bylo poslední zaměření provedeno v roce 1995. V případě kontroly z inspektorátu práce by za provoz jeřábu za daných podmínek byla uložena pokuta a nařízeno odstranění závady. Jeřáby samy tak sice po technické stránce byly dle výsledků provedených revizí ve způsobilém stavu, avšak nezaměření jejich jeřábové dráhy bylo naopak opakovaně vykazováno jako závada zařízení. Z provedených důkazů (tak, jak byly podrobně popsány v rozsudku soudu prvního stupně) jasně vyplynulo, že žalovaná též opakovaně žalobce (prostřednictvím [jméno] [příjmení]) žádala o zabezpečení provedení tohoto zaměření, a že zajištění tohoto zaměření bylo opakovaně žalované ze strany žalobců přislíbeno, avšak, jak bylo ostatně taktéž mezi stranami nesporné, ve skutečnosti k němu nikdy nedošlo. Opakovaně bylo ze strany žalobců odkládáno a ani v době podané výpovědi, a ani poté, jak uváděli sami žalobci ve svém odvolání, provedeno nebylo. Odvolací soud přisvědčil žalované, že za nastalé situace nelze po ní spravedlivě požadovat, aby nadále tolerovala nedbalý postup žalobců ohledně zajištění možnosti bezpečného a řádného, tj. příslušným předpisům odpovídajícího, provozu dotčených jeřábů, jež byly v rámci pronajatého prostoru předány žalované do užívání. Nezajištění geodetického zaměření jeřábové dráhy, bez něhož není provozování daných jeřábů v plném souladu s příslušnými technickými předpisy (normami), lze v daném případě považovat za hrubé porušení povinností pronajímatele vůči nájemci. Již vlastní předání předmětu nájmu, jenž takto nebyl zcela (plně) způsobilý k řádnému provozu a užívání (když nájemci v souvislosti s chybějícím zaměřením jeřábové dráhy hrozí sankcionování ze strany inspektorátu bezpečnosti práce), je porušením povinnosti pronajímatele zajistit řádný a nerušený výkon nájemních práv nájemce (viz bod 4.2. nájemní smlouvy z [datum]). Jakožto hrubé porušení této povinnosti pak lze danou situaci v tomto případě kvalifikovat s ohledem na trvající a stále se prodlužující dobu, po kterou ponechali žalobci jakožto pronajímatelé dotčené jeřáby bez náležitého zaměření jejich dráhy, ačkoli o to byli opakovaně žalovanou žádáni a opakovaně přislibovali, že toto zaměření bude provedeno. Tvrzení žalobců o tom, že si žalovaná mohla nechat provést toto zaměření sama či že jí chybějící zaměření po dobu několika let nevadilo, nebo dokonce byla s tímto stavem„ spokojena“, silně překrucuje a dezinterpretuje uvedený zjištěný skutkový stav. Naopak za popsaných okolností velmi dlouhá doba, od níž bylo naposledy dané zaměření provedeno, a vedle toho stále se prodlužující doba, kdy bylo ze strany pronajímatele jen slibováno, avšak nerealizováno nové zaměření, logicky představují zvyšující se nebezpečí a riziko pro žalovanou spojené se zanedbáním této povinnosti při dalším užívání pronajatých prostor, s nímž bylo spojeno i užívání dotčené jeřábové dráhy (resp. do užívání předaného jeřábu). Předmětné zaměření, jak uvedeno shora, má být prováděno pravidelně jednou za pět let. Nájemní smlouva ze dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena na tři roky. O stejnou dobu, tj. na další tři roky, pak byla daná nájemní smlouva prodloužena dodatkem ze dne [datum]. I z uvedené nestejné délky trvání doby nájmu na straně jedné a doby použitelnosti nového geodetického zaměření jeřábové dráhy na straně druhé je zřejmé, že zajištění nového geodetického zaměření jeřábové dráhy je na místě požadovat nikoli na nájemci, ale na pronajímateli. V opačném případě by nájemce hradil náklady tohoto zaměření dokonce na delší dobu, než po kterou mu dle uzavřené nájemní smlouvy (popř. následně jejího dodatku) vznikalo právo užívat pronajaté prostory (včetně této dráhy). Nejen z obecné povinnosti pronajímatele dle shora citovaného § 2205 o.z., dále z jeho smluvní povinnosti dle rovněž shora citovaného bodu 4.2. nájemní smlouvy zajistit řádný a nerušený výkon nájemních práv nájemce, a dále z okolnosti, že součástí předmětu nájmu (resp. předávaného zařízení a vybavení pronajímaných prostor v nemovitosti žalobců) byly právě dotčené jeřáby, jejichž dráha zůstávala v rozporu s technickými normami nezaměřena, ale též z uvedené nestejné doby trvání nájemní smlouvy a doby použitelnosti provedeného zaměření drah, tak plyne povinnost žalobců jakožto pronajímatelů zajistit dané zaměření, aby předmět nájmu mohl být přenechán k ujednanému a obvyklému účelu jeho užívání a bylo zajištěno jeho řádné a nerušené užívání nájemcem – žalovanou.

12. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobců týkající se toho, že předmětné jeřáby nacházející se v pronajaté hale neměly být ve vlastnictví žalobců, ale ve vlastnictví [právnická osoba] a.s., která měla dle dané nájemní smlouvy, jejího bodu 2.1., být správcem pronajaté budovy a poskytovat služby spojené s jejím užíváním. Tuto tvrzenou okolnost považuje odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za zcela irelevantní. Podstatnou byla v daném případě pouze ta okolnost, zda předmětné jeřáby, jejichž dráha zůstávala přes žádosti žalované v rozporu s normami upravujícími jejich provoz nezaměřena, byly předmětem nájmu, či nikoli. V daném směru nejen z nájemní smlouvy (jejího bodu 1.3.), podle níž je předmětem nájmu část nemovitostí žalobců„ včetně příslušného zařízení a vybavení popsaného v předávacím protokolu“, a z tohoto ve smlouvě zmiňovaného předávacího protokolu ze dne [datum], v němž byly výslovně oba mostní jeřáby v obsaženém soupisu pronajímaného zařízení při předání a převzetí pronajímaných prostor uvedeny, ale též z vlastního chování obou stran smlouvy bylo zřejmé, že tyto jeřáby byly součástí nájmu, když byly během trvání nájmu žalovanou s vědomím i souhlasem jak žalobců, tak i [právnická osoba] a.s. v rámci tohoto nájmu užívány. Otázka vlastnictví daných jeřábů pak byla v daném případě druhotná a nevýznamná, když do nájmu může být přenechána pronajímatelem i věc třetí osoby, a to tím spíš, pokud vlastník s takovým postupem souhlasí. V daném případě společnost [právnická osoba], pokud by skutečně byla vlastníkem daných jeřábů, si musela být vědoma a konkludentně i vyjádřila souhlas s daným pronájmem, a to s ohledem na totožnost fyzických osob, které tvoří personální substrát této společnosti, s okruhem žalobců jakožto pronajímatelů. To, že o správě ve smyslu bodu 2.1. nájemní smlouvy nebyla případně uzavřena písemná smlouva (popř. že nebyla v řízení předložena k důkazu, jak argumentovali žalobci), neznamená, že k dohodě stran dle uvedeného ujednání nájemní smlouvy mezi nájemcem a [právnická osoba] a.s. nedošlo. O tom, že k takové dohodě došlo, byť by se i jednalo o konkludentní dohodu, naopak jasně svědčí jak k důkazu provedená emailová korespondence s [anonymizováno] [jméno] [příjmení], synem žalobce a), jenž také za tuto společnost jednal, tak svědecká výpověď [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který potvrdil, že společnost [právnická osoba] celý areál spravuje a zajišťuje v něm služby. Svědek sám pak dle své výpovědi funkci správce (za tuto společnost) vykonával od roku 2018. Z jeho výpovědi pak taktéž jasně plyne, že se žalovanou o problému zaměření jeřábové dráhy opakovaně jednal a tento problém se pokoušel (neúspěšně) řešit a zaměření zajistit.

13. Pro úplnost se dodává, že nedůvodnou byla shledána též procesní námitka žalobců o tom, že by předávací protokol z [datum] měl být nepřípustným důkazem s ohledem na nastalou koncentraci řízení. Nepřípustnost důkazu z hlediska koncentrace řízení je dána nikoli předložením daného důkazu po nastalé koncentraci, ale jeho opožděným označením jako důkazu po uplynutí koncentrační lhůty. V daném případě však byla tato listina označena k důkazu, a to dokonce samotnými žalobci, již v jejich podání ze dne [datum], datovaném [datum] (viz č.l. 44 spisu), tedy ještě před prvním jednáním ve věci samé. Námitka nepřípustnosti tohoto důkazu tak byla v dané věci neopodstatněná. Obdobně jako zcela irelevantní hodnotil odvolací soud námitku žalobců o tom, že jiný nájemce než žalobce by nemusel mít v případě nájmu předmětných prostor zájem zdejší jeřáb využívat, a prostor by tak byl za shodným účelem, tj., jako skladovací a kancelářský prostor, dál způsobilý k užívání. V daném případě byly dotčené prostory v nemovitosti žalované pronajaty včetně tam obsaženého zařízení, zejména právě daných jeřábů, které také byly žalované do užívání předány, přičemž žalobci si s ohledem na dlouhodobé působení žalované v těchto prostorách byli a museli být dobře vědomi toho, že ke své činnosti dotčené zařízení nezbytně potřebuje. Spekulace o využitelnosti pronajatých prostor i bez jeřábu jiným nájemcem tak byly zcela bezpředmětné. Shodně pak odvolací soud hodnotil i námitku žalobců týkající se jejich investic do předmětu nájmu. Tyto investice nelze považovat jen pro ukončení nájmu danou výpovědí bez dalšího za zmařené, či zbytečné, jejich další využití je nepochybně stejně jako dosud možné, a v každém případě je samy o sobě nelze považovat za důvod, který by bránil v oprávněném ukončení nájmu nájemcem v souladu se zákonem.

14. Odvolací soud se tedy plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o oprávněnosti žalovanou provedené výpovědi z nájemní smlouvy, byť dle odvolacího soudu byla toto výpověď důvodná a oprávněná v souladu s § 2308 písm. c) o.z. pro hrubé porušení povinnosti pronajímatele vůči nájemci (viz shora), nikoli proto, že by najatý prostor přestal být z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a pronajímatel nezajistil nájemci odpovídající náhradní prostor. Použití ustanovení § 2308 písm. b) o.z. neshledal v daném případě odvolací soud plně přiléhavým zjištěným okolnostem věci. V daném případě není zcela na místě uvažovat o změně způsobilosti najatého prostoru k výkonu činnosti, k němuž byl určen. Zjištěný stav těchto prostor zůstával v podstatě od počátku daného nájemního vztahu stejný. Nejednalo se tedy o to, že by najatý prostor přestal být z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen. Přítomno však bylo od počátku, jak uvedeno shora, porušení povinnosti žalobců jakožto pronajímatelů přenechat a udržovat pronajatou věc (pronajaté prostory včetně jeřábové dráhy, když jeřáby byly součástí předaného zařízení a vybavení předmětu nájmu) v náležitém a řádném stavu, způsobilém ke sjednanému užívání a zajistit nájemci řádný a nerušený výkon nájemních práv. Žalovaná nemohla řádně svá nájemní práva realizovat, když provozování v rámci pronajatých prostor též do užívání předaných jeřábů bylo sice technicky možné (samotné jeřáby pravidelnými revizemi procházely jako vyhovující), nicméně za stále se zvyšujícího rizika (úměrně době trvání daného nežádoucího stavu) vyplývajícího z toho, že naopak jejich jeřábové dráhy nebyly dlouhodobě v souladu s příslušnou normou geodeticky zaměřeny. Tato závada byla opakovaně při prováděných revizích vykazována a provozovateli i žalobcům takto známa, v důsledku čehož hrozilo žalované mj. uložení případných sankcí za porušení bezpečnostních předpisů a též odpovědnost za případnou škodu (újmu) způsobenou provozem těchto zařízení. Povinnost zajistit řádnou možnost užívání pronajatých prostor (včetně v nich umístěných zařízení) tížila, jak vyloženo shora, pronajímatele. Porušení této povinnosti spočívající v nezajištění povinného geodetického zaměření jeřábové dráhy je pak v daném případě na místě pro jeho dlouhodobé, mnohaleté trvání, jehož si byli žalobci plně vědomi a přes výzvy žalované je neodstranili, hodnotit již jako hrubé porušení povinnosti ve smyslu výše citovaného § 2308 písm. c) o.z.

15. S ohledem na shora uvedené tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., v němž byla žaloba žalobců o určení neoprávněnosti dotčené výpovědi nájemní smlouvy zamítnuta, jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

16. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. bylo přistoupeno pouze ve výroku o nákladech řízení, kde sice soud prvního stupně správně postupoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení, avšak při jejich vyčíslení pochybil jednak při určení výše odměny za právní úkon zástupce žalované, a jednak při určení počtu úkonů, za něž žalované náhrada nákladů náleží. Předmětem řízení byla v daném případě otázka oprávněnosti výpovědi nájmu nebytových prostor, resp. prostor sloužících k podnikání žalované, tj. věc, u níž se za tarifní hodnotu považuje v souladu s § 9 odst. 3 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), částka 35 000 Kč, a odměna advokáta za jeden úkon tak ve spojení s § 7 AT v dané věci činí 2 500 Kč, a nikoli 3 100 Kč Vedle soudem prvního stupně zohledněných úkonů právní služby (viz bod 30. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) pak dle obsahu spisu byly na straně žalované provedeny další dva úkony právní služby spočívající jednak v písemném podání ve věci samé datovaném [datum] jež bylo replikou žalované k podání žalobců (viz č.l. 116 a násl.), a jednak v písemném závěrečném návrhu žalované (viz č.l. 158 a násl.), za něž rovněž náleží odměna po 2 500 Kč Vedle toho žalované náleží i s těmito úkony spjatá další náhrada hotových výdajů po 2 x 300 Kč a příslušná DPH ve výši 21 % z těchto odměn a náhrad, to vše dle § 7, § 9 odst. 3 písm. e), § 13 odst. 1, 4 AT a § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Ve zbývajícím byly jednotlivé složky náhrady nákladů řízení soudem prvního stupně vypočteny správně, a pro stručnost se v detailu na bod 30. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkazuje. Celková výše náležející náhrady nákladů řízení žalované tak správně činí zaokrouhleně na celé koruny 56 826 Kč, sestávající z 12 x odměny po 2 500 Kč, z 12 x náhrady hotových výdajů po 300 Kč, 40 x 100 Kč náhrady za promeškaný čas za cesty ke čtyřem jednáním soudu prvního stupně, dále z cestovného za tyto cesty v roce 2020 ve výši celkem 4 821 Kč a v roce 2021 ve výši celkem 4 543 Kč, a konečně z příslušné DPH, tj. 8 686,44 Kč Odvolací soud tedy změnil rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. per analogiam ve výroku II. ohledně výše přiznané náhrady nákladů řízení. Současně bylo vysloveno, že povinnost zaplacení této náhrady není stanovena společně a nerozdílně, když ve věci se nejednalo o nerozlučné společenství na straně žalobců (srov. § 91 odst. 1, 2 o.s.ř.). Ve zbývajícím rozsahu byl výrok II. rozsudku soudu prvního stupně taktéž jako věcně správný potvrzen.

17. Procesně rovněž v odvolacím řízení plně úspěšné žalované byla přiznána za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši zaokrouhleně na celé koruny 10 986 Kč, sestávající ze dvou odměn zástupce žalované po 2 500 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), ze dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč, z cestovného 2 679 Kč k jednání odvolacího soudu na trase [obec] – [obec] a zpět v celkové délce 300 km vozem reg.zn. 2SC5788, [příjmení] [jméno], při průměrné spotřebě paliva 11,4 l /100 km, vyhláškové ceně paliva 37,10 Kč l a základní sazbě náhrady 4,70 Kč km (vyhl. č. 511/2021 Sb.), z náhrady za promeškaný čas na cestě 8 x 100 Kč a z náhrady DPH 21 %, tj. ve výši 1 906,59 Kč, to vše dle ustanovení AT a o.s.ř. uvedených shora.