o zaplacení 354 200 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“), ve výroku I. tak, že žalobě plně vyhověl a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 354 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 354 200 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení a neúspěšnému žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni na jejich náhradě částku 94 699,61 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný jako fyzická osoba podnikající si dne 5. 5. 2023 objednal u žalobkyně jako právnické osoby práce spočívající ve stabilizaci pojivem RSS CEM 30 v areálu autosalonu [Anonymizováno] [adresa] za dohodnutou cenu 139 Kč za m2 a rovněž převoz, pevnost měla činit 60 Mpa. Žalobkyně práce provedla a po jejich provedení vystavila žalovanému dne 22. 5. 2023 soupis provedených prací na ploše 2 650 m2 a rovněž zápis ze stavby, kde žalovaný odsouhlasil velikost plochy, na které se práce prováděly. Dne 20. 6. 2023 žalobkyně vystavila žalovanému fakturu č. [hodnota] znějící na částku 354 200 Kč (128 Kč za 2 650 m2 a převoz 15 000 Kč) se splatností dne 4. 7. 2023, kterou žalovaný neuhradil, a to ani po předžalobní výzvě zástupce žalobkyně ze dne 22.8.2023. Soud prvního stupně vyhodnotil zjištěný stav tak, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdy po provedení díla žalobkyní nebylo ze strany žalovaného jakožto objednatele za toto dílo zaplaceno. Žalovaný se v řízení bránil tím, že dílo mělo vady, když nesplňovalo dohodnutou pevnost. V tomto směru však soud uzavřel, že žalovanému se ani po poučení soudem dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. nepodařilo doplnit relevantní tvrzení, ani prokázat tvrzené vady díla a ani to, že vady byly vytčeny bez zbytečného odkladu. Naopak žalobkyně prokázala provedení díla i dohodu o ceně, jíž odpovídá uplatněný nárok, a proto žalobě vyhověl, včetně zákonného úroku z prodlení v návaznosti na splatnost faktury, jíž byla cena žalovanému vyúčtována, a včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Rozhodnutí o nákladech bylo odůvodněno zásadou procesního úspěchu.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání. Namítal, že navrhoval k důkazu výslechy svědků, kteří se sice k jednání soudu nedostavili, nicméně nebyli obesláni řádně, když všichni mají datovou schránku, která však nebyla použita, některým svědkům bylo předvolání doručeno až po nařízeném jednání, případně jim nebylo doručeno vůbec. Žalovaný dále poukazoval na to, že soudu předkládal výsledky statických zkoušek, z nichž se podává, že dílo žalobce neprovedl řádně, když se zavázal plochu zhutnit na 60 MPa, avšak hodnoty ze zkoušek tomu neodpovídají. Závěr soudu, že žalovaný neprokázal vady díla, tedy neodpovídá těmto důkazům. Soudu prvního stupně vytýkal i to, že neprovedl důkaz výpisem telefonických hovorů, z nichž dle žalovaného vyplývá, že vady díla žalovaný opakovaně vytýkal, a že se nevypořádal s tím, že dílo žalovaný nikdy nepřevzal, ani se nezabýval „protinárokem“ žalovaného na zaplacení nákladů statických zkoušek. Navrhoval zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně se vyjádřila k podanému odvolání tak, že jej má za nedůvodné. Ztotožňovala se se závěry soudu prvního stupně a připomínala, že při jednání soudu prvního stupně byl žalovaný poučen, že je třeba tvrzení o vadném provedení díla doplnit v tom, co konkrétně tvrdí o tom, jaké vady byly vytčeny, kdy a jakým způsobem a jaké nároky z nich žalovaný zvolil. Toto však nebylo ze strany žalovaného splněno. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a odvolání žalovaného shledal nedůvodným.

6. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o.s.ř. či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

7. Soud prvního stupně postupoval správně, když při prvním jednání ve věci samé postavil najisto, které skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné a které naopak sporné, a v návaznosti nato následně poskytl žalovanému poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o tom, co je třeba dotvrdit a prokázat, včetně poučení o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Dle těchto zjištění mezi účastníky zůstávalo sporným, zda vznikl žalobkyni nárok na uhrazení ceny za provedené dílo a zda žalovaný uplatnil u žalobkyně své právo na vadné plnění, zda bylo uplatněno včas a jaký nárok žalovaný zvolil z vadného plnění. Žalovaný po poskytnutém poučení soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o potřebě doplnit svá tvrzení k uvedeným (sporným) skutečnostem a označit důkazy k jejich prokázání ve svém podání ze dne 21.3.2024 pouze uvedl, že žalobkyně pro stabilizaci zeminy použila nevyhovující materiál, který sama zvolila. Ten byl zaorán do zeminy, kde měl způsobit její ztuhnutí v požadované hodnotě pevnosti 60 MPa, avšak po opakovaných měřeních výsledek nesplňoval požadované hodnoty pevnosti. Žalovaný dále uvedl, že na tuto skutečnost „žalobce opakovaně telefonicky upozorňoval“, přičemž žalobkyně měla žalovaného ubezpečovat, že po uplynutí určité doby dojde ke zpevnění materiálu, k čemuž však nedošlo. Žalovaný „byl nucen minimálně třetinovou plochu vybagrovat, navézt štěrk a provést další úpravy, aby mohl pokračovat v navazujících pracích.“ Vzhledem k tomu, že dílo nesplňovalo požadovanou pevnost, žalovaný jej „nikdy nepřevzal ani nepotvrdil soupis provedených prací“, potvrdil jen práce uvedené ve stavebním deníku, to však nelze považovat za převzetí díla. Na své náklady musel žalovaný provést takové úpravy plochy, aby splňovala sjednanou pevnost, když jednáním žalobkyně „byl ohrožen časový harmonogram celé stavby“ a žalovanému hrozily sankce od [právnická osoba]. při neodevzdání celé stavby. Žalovaný také na své náklady nechal provést statické zátěžové zkoušky, přičemž náklady na zkoušky jej vyšly na 75 000 Kč. „Z opatrnosti“ současně v uvedeném podání vznesl námitku započtení těchto nákladů proti tvrzenému nároku žalobkyně.

8. Z popsaného doplnění tvrzení žalovaného nebylo i nadále zřejmé, kdy vlastně žalovaný tvrzenou vadu spočívající v použití nevhodného materiálu ke zpevnění zeminy a v následně nevyhovující pevnosti zeminy vůči žalobkyni uplatnil, ani jaký nárok z vad při tom zvolil. Žádné další vady dle uvedeného doplnění tvrzení žalovaného uplatněny nebyly. S ohledem na koncentraci řízení, o níž byli účastníci při prvním jednání soudu prvního stupně v souladu s procesními předpisy poučeni, na případná pozdější doplnění tvrzení nemůže brát soud zřetel.

9. Podle § 2610 odst. 1 o.z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

10. Podle § 2604 o.z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

11. Podle § 2605 odst. 1 o.z. dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad. Podle odst. 2 o.z. převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas.

12. Podle § 2615 odst. 1 o.z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

13. Podle § 2099 odst. 1 věta první o.z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096.

14. Podle § 2095 o.z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

15. Podle § 2106 odst. 1 o.z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo

a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci,

b) na odstranění vady opravou věci,

c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo

d) odstoupit od smlouvy.

16. Podle § 2106 odst. 2 o.z. kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.

17. Podle § 2106 odst. 3 o.z. nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107.

18. Podle § 2107 odst. 1 o.z. je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Podle odst. 2 tohoto ustanovení dokud kupující neuplatní právo na slevu z kupní ceny nebo neodstoupí od smlouvy, může prodávající dodat to, co chybí, nebo odstranit právní vadu. Jiné vady může prodávající odstranit podle své volby opravou věci nebo dodáním nové věci; volba nesmí kupujícímu způsobit nepřiměřené náklady. Podle odst. 3 neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy odstoupit. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího.

19. V daném případě bylo mezi účastníky nesporné, že sjednané dílo bylo dokončeno, přičemž po jeho dokončení žalovaný též v zápise ze stavby odsouhlasil velikost plochy, na které byly práce provedeny. Byť žalovaný namítal, že nedošlo k předání díla, neboť toto bylo dle jeho tvrzení vadné, a proto je nepřevzal, má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za to, že po dokončení díla došlo i uvedeným způsobem k jeho předání. Tento závěr je ostatně podporován i vlastními tvrzeními žalovaného o tom, že na dotčené ploše, na níž bylo dílo provedeno, následně sám přistoupil s ohledem na nutnost pokračovat ve stavbě komunikace a na dohodnuté termíny se svým obchodním partnerem [právnická osoba]. k tomu, že část (asi třetinu) žalobkyní (v rámci prováděného díla) upravované plochy vybagroval a sám provedl další úpravy, aby mohl pokračovat v navazujících pracích. Předaný předmět díla žalovaný tedy začal následně dál zpracovávat pro potřeby splnění svých vlastních závazků. Tímto způsobem žalobkyni znemožnil jakákoli případná další provádění díla. Z uvedených okolností bylo zřejmé, že k předání díla (a jeho převzetí žalovaným) došlo. V souladu se shora citovanými ustanoveními § 2610 odst. 1 ve spojení s § 2604 a 2605 o.z. tak žalobkyni vzniklo provedením díla právo na zaplacení ceny díla.

20. Případná existence vad na díle, a tedy ani námitka žalovaného o vadnosti provedeného díla, nemá sama o sobě za následek zánik nároku zhotovitele na zaplacení sjednané ceny díla. Pokud žalovaný tvrdil, že následně po provedení zkoušek, kdy zjistil, že nedošlo ke ztuhnutí ve sjednané hodnotě 60 MPa, žalobkyni vytýkal vadnost jí provedeného díla, už ve svých doplněných tvrzeních (přes výzvu soudu prvního stupně dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř.) neupřesnil, kdy se tak stalo, a ani neuvedl, jaké konkrétní nároky z tvrzených vad díla uplatnil. Z doplněných tvrzení žalovaného se naopak jeví, že žalovaný sám, aniž by uplatnil vůči žalobkyni jakýkoli nárok z vad, přistoupil k částečné úpravě předaného díla a k dalšímu zpracování plochy, na níž bylo dílo žalobkyní provedeno. Tento postup však neodpovídá zákonné úpravě uplatnění nároků z vad citované shora.

21. Obrana žalovaného poukazujícího na vady díla, za něž žalobkyně nárokuje zaplacení sjednané ceny, proto nebyla shledána v daném případě ani odvolacím soudem dostatečnou. Žalovaný jednak neunesl plně své břemeno tvrzení ohledně rozhodných skutečností. Soud prvního stupně přitom správně v řízení s účastníky shrnul relevantní skutečnosti, které mezi nimi zůstávají sporné, a v návaznosti na to poskytl žalovanému poučení o nutnosti doplnit tato tvrzení spolu s označením důkazů k nim, i s poučením o následcích neunesení daných procesních břemen. Vedle toho se pak z vlastních tvrzení žalovaného podává, že ten patrně vůbec nepostupoval zákonem stanoveným způsobem k uplatnění nároků z vad, v důsledku čehož by mu tyto nároky ani nenáležely.

22. Námitky žalovaného týkající se nesprávného postupu soudu prvního stupně při předvolávání jím označených svědků byly s ohledem na výše uvedené bezpředmětné. V občanském soudním řízení musí především a prvotně účastník tvrdit rozhodující skutečnosti, z nichž pro sebe dovozuje příznivý výsledek v dané sporné věci. Důkazy označuje až k prokázání takovýchto přednesených tvrzení. Povinnost účastníka tvrdit rozhodné skutečnosti předchází před jeho povinností tyto skutečnosti dokazovat. Jinými slovy, bez prvotního splnění břemene tvrzení účastníka je označení důkazů jím navrhovaných, aniž účastník vylíčil rozhodné skutečnosti, příp. aniž je z vylíčení skutečností účastníkem zřejmé, co přesně mají tyto důkazy prokazovat, předčasné. Vzhledem k tomu, že v daném případě žalovaný neunesl (ani) břemeno tvrzení, nebylo (ani) zapotřebí jím označené svědky k jednání soudu předvolávat.

23. Pokud pak žalovaný „z opatrnosti“ ve svém doplnění tvrzení vznesl námitku započtení nákladů „na opravy a úpravy díla“, v daném podání nijak blíže tyto náklady opět nevymezil a jeho tvrzení v tomto směru zůstala neúplná a neurčitá. K dalšímu jednání soudu prvního stupně se pak již bez omluvy nedostavil. Případnému doplnění tvrzení (a označení důkazů k nim) k této námitce v dalším průběhu řízení brání zásada koncentrace a neúplné apelace, o nichž bylo ze strany soudu prvního stupně dáno řádné poučení. V souladu s § 1987 odst. 2 o.z. navíc pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Právě o takovou situaci neurčité pohledávky namítané žalovaným k započtení se v daném případě jednalo.

24. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně též správného výroku o nákladech řízení, na jehož odůvodnění v rozsudku soudu prvního stupně se pro stručnost odkazuje.

25. Podle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení a úspěšné žalobkyni byla přiznána jejich plná náhrada ve výši zaokrouhleně na celé koruny celkem 47 830 Kč. Uvedená částka sestává ze tří odměn po 9740 Kč za 3 úkony právní služby (porada s klientem přesahující 1 hodinu, písemné vyjádření k odvolání a 1 x účast na jednání odvolacího soudu dne 9. 1. 2025), ze tří náhrad hotových výdajů po 450 Kč, z náhrady cestovného 6 588,88 Kč za cestu k jednání odvolacího soudu 9.1.2025 na trase [adresa] a zpět v celkové délce 800 km vozem Honda, reg.zn. [SPZ], o průměrné spotřebě 6,7 l/100 km, při vyhláškové ceně paliva BA 95 35,80 Kč/1 l a sazbě základních náhrad 5,80 Kč/ 1 km (vyhl.č. 475/2024 Sb.), z náhrady za promeškaný čas na cestě 16 x 150 Kč za 16 započatých půlhodin a z náhrady příslušné DPH 21%, tj. 8 301,07 Kč, to vše dle § 7, § 11 odst. 1 písm. c), g), k), § 13 odst. 1, 4, § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, a § 137 odst. 1, 3 o.s.ř.. Náhrada nákladů řízení byla přiznána k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.