o zaplacení částky 1 269 680,80 Kč s příslušenstvím

1. Okresní soud v [adresa] rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“), ve výroku I. tak, že žalovaným uložil zaplatit žalobci společně a nerozdílně 1 185 106,80 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p.a. z této částky od 21. 9. 2020 do zaplacení. Ve výroku II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení další částky 84 574 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % p.a. z této částky od 21. 9. 2020 do zaplacení. Výrokem III. pak přiznal procesně úspěšnějšímu žalobci poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši vypočtené v částce 258 429 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

2. Žalobce se žalované částky domáhal s tím, že na účet žalované 1) byla dle dohody s žalovanými zaslána 24.1.2018 kupní cena, kterou získal z prodeje svého bytu v [Anonymizováno], a to dle žaloby ve výši 1 296 651,33 Kč (správně 1 296 032,80 Kč). Žalobce se krátce po prodeji daného bytu odstěhoval do [Anonymizováno], kde hodlal podnikat, v druhé polovině roku 2019 se však vrátil zpět do ČR. Žalovaní měli ze složené částky žalobci hradit zdravotní pojištění a v případě potřeby mu složené prostředky vydat. Částka zaplacená žalovanými za žalobce na zdravotním pojištění ve výši 26 352 Kč byla žalobcem odečtena, žalobou se (po částečném zpětvzetí a zastavení řízení o 618,53 Kč) domáhal vrácení zbývající složené částky ve výši 1 269 680,80 Kč, když tvrdil, že žalovaní ani na výzvu dané prostředky nevrátili.

3. Účastníci učinili nesporným, že na účet žalované 1) byla zaslána dne 24.1.2018 z prodeje bytu žalovaného částka 1 296 032,80 Kč (nikoli, jak v žalobě původně uváděno, 1 296 651,33 Kč) a že žalovaní uhradili za žalobce zdravotní pojištění ve výši celkem 26 352 Kč; žalovaná částka (po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení řízení) tak odpovídá zůstatku složené částky po odečtu zaplaceného zdravotního pojištění. V dalším řízení se soud prvního stupně zaměřil na dokazování týkající se obrany žalovaných, spočívající v tvrzení, že postupně žalobci valnou část na účet obdržené částky vydali, či za něj z této částky hradili další výdaje, případně, že ve zbytku se dohodli, že vrácena nebude, s ohledem na předchozí výsledky společného podnikání žalobce a žalovaného 2). Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je v převážné části důvodná a že žalovaní neunesli břemeno důkazní ohledně tvrzení o dalších platbách, případně o tom, že dle dohody stran již nic dalšího nedluží. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku podotýkal, že podstatou sporu je to, že jedna ze stran uvádí nepravdu, tedy lže. Soud dle svého odůvodnění bral v potaz odlišnou mentalitu a zvyky účastníků, resp. žalobce a žalovaného 2), rozdílnou z hlediska nazírání a jednání běžného Evropana v určitých situacích, přesto samotné přenechání daných finančních prostředků na účtu žalovaných i jejich tvrzení o předávání jednotlivých plateb v hotovosti bez jakéhokoli potvrzení označoval za málo pochopitelné. Při hodnocení důkazů, a zejména při porovnání účastnických výpovědí žalobce a žalovaného 2), pak dospěl k závěru, že výpověď žalobce považuje za věrohodnější. Soud zdůraznil jím popisované rozdíly či změny v tvrzení žalovaných o nakládání s danou částkou, za nevěrohodnou označil výpověď matky žalované 1) svědkyně [jméno FO], i [Anonymizováno], vyslechnuté dožádaným ruským (moskevským) soudem. V případě posledně uvedené svědkyně, shodně jako u svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno], soud uvedl, že hodnocení jejich výpovědi ovlivnilo to, že jejich svědectví žalovaný neustále „vymáhal“. U svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno] vyšel z toho, že svědkyně u jednání soudu popřela předání jakýchkoli částek mezi žalovanými a žalobcem, a pokud se týká obsahu audionahrávek jejích hlasových zpráv zasílaných žalovanému 2), dle soudu tyto samy o sobě žádné úhrady nepotvrzují a „jsou vytržené z kontextu“, kdy nelze poznat, na co konkrétně odesilatel odpovídá. Tvrzení žalovaných o vrácení většiny prostředků a o vzájemné dohodě o tom, že po zaplacení (naposled zaplacené) částky 49 000 Kč jsou strany vyrovnány, měl soud prvního stupně za neprokázané. Obsah žalovanými k tomu předkládané vzájemné komunikace stran v audiozprávách provedených k důkazu měl soud prvního stupně za nedostatečně průkazný. Dle soudu prvního stupně nelze z takto izolovaného textu (bez dalších souvislostí) dojít k závěru o žalovanými tvrzeném vyrovnání dluhu z převzaté částky přes 1,2 mil. Kč. Soud tak ve prospěch žalovaných započítal pouze částky, jejichž úhradu žalobce nesporoval, a to i když uváděl jiný důvod daných plateb. Soud prvního stupně tak žalobu zamítl pouze v části odpovídající celkem částce 84 574 Kč. Ta sestávala z částky 1 000 € (resp. tomu odpovídající částky 25 450 Kč, kdy soud při převodu na koruny vycházel z kurzu 25,45 Kč/Euro jakožto kurzu v té době průměrného), a částky 49 000 Kč, jejíž úhradu žalobce nesporoval (byť tvrdil, že se jednalo o platbu z vypořádání ceny společného vozidla [Anonymizováno], nikoli o vrácení složené částky), dále z plateb jízdenek a letenek celkem ve výši 3 066 Kč (odpovídající částkám uhrazeným v eurech: 25,42 € +27,79 € +25 € +42,46 €) a úhrad (nedoplatků) za byt žalobce 7 058 Kč. Soud prvního stupně tak vyhověl žalobě do částky 1 185 106,80 Kč (1 269 680,80 - 84 574) spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky, kdy za počátek prodlení vzal den následující po uplynutí lhůty k plnění (do 20.9.2020) dle předžalobní výzvy ze dne 8.9.2020. Po právní stránce soud daný nárok žalobce hodnotil vzhledem k zjištěnému ujednání stran o přenechání finančních prostředků v dispozici žalovaných s tím, že žalovaní byli s žalobcem dohodnuti o provádění určitých plateb z těchto prostředků (zejména průběžném placení zdravotního pojištění žalobce) jakožto nárok typově podřaditelný pod smlouvu o úschově v kombinaci s příkazní smlouvou, za použití § 2402, § 2404 a § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), a dále v případě přiznání úroků z prodlení za použití § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy prodlení žalovaných odvozoval od uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní výzvy ze dne 8.9.2020. Náhradu nákladů řízení přiznal poměrně úspěšnějšímu žalobci dle zásady procesního úspěchu ve věci za použití § 142 odst. 2 o.s.ř. v odpovídající poměrné výši.

4. Proti vyhovujícímu výroku I. rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní včasné odvolání. Zamítavý výrok II. nebyl odvoláním napaden, byť měli žalovaní výhrady k odůvodnění zamítnuté části žaloby, opírající se především o připuštění dotčených plateb žalobcem. Žalovaní ve svém odvolání namítali nesprávné vyhodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, i nerovný přístup soudu při hodnocení těchto důkazů, včetně účastnických výpovědí žalobce a žalovaného 2). Žalovaní měli za to, že v řízení doložili, že vyplatili žalobci v hotovosti postupně od ledna 2018 do prosince 2019 konkrétní částky (20 000 €, 11 000 €, 4 000 €, 200 000 Kč a 49 000 Kč) v celkové výši (po přepočtu eur na koruny) 1 178 978 Kč. V řízení bylo dle žalovaných dále prokázáno, že žalovaný 2) měl v předmětné době větší množství výdělečných aktivit spočívajících v obchodování s ojetými osobními vozidly, z nichž disponoval s prostředky v řádu tisíců eur, a že na těchto („podnikatelských“) aktivitách se opakovaně podílel i žalobce. Prokázáno bylo dle žalovaných i to, že mezi účastníky byly peníze předávány v hotovosti, když žalobce žalovaným číslo svého účtu nesdělil, a ani v řízení nedoložil, že by účet měl, resp. tvrdil jim, že účet nemá. Žalovaní zdůraznili, že soud prvního stupně sice zmínil, že významným faktorem v daném sporu byla odlišná mentalita účastníků, s níž se pojí existence vztahů postavených (jen) na vzájemné důvěře a s tím spojené přebírání vysokých částek bez dalších garancí, nicméně při hodnocení důkazů tyto okolnosti dle žalovaných soud fakticky vůbec nereflektoval. Shodně nebral v potaz, že žalobce v průběhu řízení uváděl vzájemně rozporná tvrzení a svá tvrzení v průběhu řízení měnil dle výsledku dokazování. Nesouhlasili s hodnocením výpovědi žalobce jako věrohodné. Poukazovali na nevěrohodnost (rozpornost) jeho výpovědi o tom, že (již) v březnu 2019 měl žalobce od žalovaného obdržet za auto [Anonymizováno] 1 000 €, při porovnání s jeho hlasovými zprávami z listopadu 2019, kde žalobce uvádí, že si peníze z prodeje tohoto vozidla rozdělí napůl. Zdůrazňovali, že sám žalobce ve svých hlasových zprávách hovořil o ceně za polovinu auta a současně o částce 49 000 Kč jakožto o dvou odlišných a nesouvisejících částkách, přičemž nikde v této souvislosti nezmiňoval, že by již žalobci bylo za dané auto uhrazeno ze strany žalovaných 1 000 €. Pokud žalobce tvrdil, že mu žalovaní mohli peníze zaslat na jeho účet, žalovaní připomínali fakt, že peníze z prodeje svého bytu si žalobce nechal zaslat (právě) na jejich účet (a nikoli na svůj), a že jim žádné číslo svého účtu nesdělil. Poukazovali také na to, že žalobce se snažil svá tvrzení dokládat taktéž hlasovými zprávami, avšak bez datumů a časových údajů o jejich pořízení, kdy tyto údaje jsou dle žalovaných podstatné při posouzení daných zpráv. Soudu prvního stupně dále vytýkali, jak „shovívavě“ posuzoval účastnickou výpověď žalobce, a to zejména ve srovnání s přísností při hodnocení účastnické výpovědi žalovaného, případně svědkyně [jméno FO] a [Anonymizováno]. Žalovaní se detailně vyjadřovali k důkazům, které předložili k prokázání jednotlivých jimi tvrzených úhrad částek ze sumy kupní ceny složené na účet žalované 1), a měli za to, že jejich úhrada byla prokázána. Ve zbývající části (do celkové na účet žalované složené částky) představované částkou 117 054,80 Kč pak vytýkali soudu nesprávná skutková zjištění i nesprávné právní posouzení věci. Zdůrazňovali, že nikdy netvrdili, že by ztráta žalovaného z podnikání s žalobcem činila přesně tuto zbývající částku, ale že dle dohody stran měl žalovaný žalobci doplatit při (vzájemném, celkovém) vyrovnání již jen částku 49 000 Kč a dále 1 500 Kč jakožto náhradu za peníze prodělané ve směnárně a že žádnou další částku z peněz z prodeje bytu od žalovaných nepožadoval. Měli za nelogické, že by se žalobce ve zprávách z listopadu 2019 opakovaně domáhal pouze uvedené částky 49 000 Kč a 1 500 Kč a částky za polovinu ceny společného [Anonymizováno], s tím, že „to bude všechno“ a že pak si žalobce a žalovaný 2) „půjdou každý svou cestou“, a ani by se nezmínil o údajně tehdy stále existující pohledávce za žalovanými na vrácení částky cca 1,2 mil. Kč. To, že smlouva o prodeji dotčeného [Anonymizováno] byla uzavřena teprve následně, po zaplacení daných 49 000 Kč, pak měli žalovaní za důkaz nevěrohodnosti výpovědi žalobce, že se mělo ohledně této částky jednat pouze o platbu vztahující se k danému vozidlu, neboť v té době nebyla ještě výsledná prodejní cena vozu stranám známa. V této souvislosti žalovaní poukázali též na to, že úvaha soudu o tom, že z nedatovaných nahrávek audiozpráv předložených žalobcem lze dovodit, že (v případě částky 49 000 Kč) žalobce „v zoufalství“ požadoval po žalovaném „aspoň něco“, tedy alespoň malou částku (z peněz převedených na účet žalované z prodeje bytu žalobce), je i v rozporu s tvrzením samotného žalobce, který o této částce 49 000 Kč tvrdil, že se mělo jednat o částku k vyrovnání se za vozidlo [Anonymizováno]. Při jednání odvolacího soudu nově vznesli též námitku promlčení uplatněného nároku. Navrhovali změnu rozsudku soudu prvního stupně a zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

5. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaných uváděl, že soud prvního stupně vyzval žalované, aby doložili, že peníze žalobce, které na účet přijali, též žalobci předali. Dle žalobce žalovaní toto nedoložili a jen „přinášeli nová a nová tvrzení a vytvářeli a doplňovali příběhy o údajném předání peněz“. K argumentaci žalovaných odlišnou mentalitou a zvykem mít peníze v hotovosti žalobce poukazoval na to, že žalovaní účet měli a běžně jej používali. Úmyslem žalobce bylo ponechat peníze u žalovaných v době, kdy bude v [Anonymizováno], resp. než je bude chtít využít např. k podnikání. Žalobce zdůrazňoval, že žalovaní nikdy nepředložili výpisy z účtu, jimiž by doložili svá tvrzení o nakládání s penězi, které jim žalobce svěřil do správy, zejména ohledně následného výběru peněz (či jejich části) z účtu. Okolnost, zda žalovaný měl, či neměl v České republice účet, měl žalobce za irelevantní. Zdůrazňoval, že peníze u žalovaných ponechal, protože to pokládal za bezpečné, přičemž k vrácení je chtěl vyzvat, až peníze bude potřebovat. Poukazoval na výpověď svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno], která uvedla, že u ní žalobce žil z dávek, které ona na sebe a své děti pobírala od [Anonymizováno] úřadů, a že žalobce přispíval na domácnost minimálně. Žalobce zdůrazňoval, že už v červnu 2019 se rozhodl vrátit se zpět do České republiky, žalovanému to oznámil a v září 2019 jej vyzval k vrácení peněz. Žalovaný to odsouhlasil, ale žalobce žádné peníze nedostal. Dle žalobce nebyly prokázány jednotlivé žalovanými tvrzené platby. Žalobce měl za to, že žalovanými tvrzené předání částek 20 000 €, 11 000 €, 4 000 € i 200 000 Kč prokázáno nebylo, svědecké výpovědi (svědkyně [Anonymizováno] či [jméno FO]) k tomu žalovanými označené měl za nevěrohodné, či zpochybněné jinými důkazy, kdy poukazoval zejména na výpovědi svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] [Anonymizováno]. Pokud žalovaní ohledně posledně uvedené svědkyně opírali svá tvrzení o hlasové zprávy této svědkyně, měl za to, že jsou vytržené z kontextu a jsou v rozporu s dalšími projevy této svědkyně, tj. její výpovědí a písemným podáním. Popíral i přijetí částky 200 000 Kč, kterou sice žalovaní mohli vybrat, ale neprokázali, že ji fakticky žalobci předali. Na účet žalobce se dotazovali až den následující poté, co měly být tyto peníze předány. Žalobce pak ke své hlasové zprávě z 9.10.2019) tvrdil, že zde neuváděl, že účet nemá, ale jenom, že si nepamatuje jeho číslo a že číslo účtu dodatečně zašle. Dle žalobce žalovaní neprokázali, že by platba ve výši 49 000 Kč byla tou poslední, kterou mu měli dle dohody předat. De žalobce šlo o vyrovnání se z prodeje vozidla [Anonymizováno]. Nicméně, pokud soud prvního stupně uvedenou částku zohlednil při rozhodování tak, že ji zahrnul do zamítavého výroku, žalobce toto respektoval a shodně jako v případě další zamítnuté části žaloby tyto závěry nerozporoval, když nechtěl nadále řízení protahovat. K nově vznesené námitce promlčení žalující strana poukázala na to, že předmětná částka byla na účet žalované 2) připsána dne 24.1.2018, přičemž žaloba byla podána dne 6.1.2021, a již z toho tak bylo zřejmé, že námitka je nedůvodná. Navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

6. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba z části zamítnuta, nebyl odvoláním napaden, není tak předmětem přezkumu odvolacím soudem a uplynutím odvolací lhůty nabyl samostatně právní moci.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. Odvolací soud měl za to, že důkazy provedené soudem prvního stupně, příp. předložené žalovanými, směřují k odlišným skutkovým zjištěním, než která učinil soud prvního stupně, a proto dle § 213 odst. 2 a odst. 4 o.s.ř. zčásti zopakoval provedené listinné důkazy, příp. dokazování doplnil některými navrženými listinami soudem prvního stupně neprovedenými. Po tomto částečném zopakování a doplnění dokazování shledal odvolání žalovaných důvodným.

8. K námitce promlčení vznesené žalovanými až při jednání odvolacího soudu se pouze podotýká, že tato byla zjevně nedůvodná. V daném směru žalující strana přiléhavě připomněla jak datum složení předmětné částky na účet žalovaných, tak datum podání žaloby, mezi nimiž neuplynuly ani tři roky, a již z toho tak bylo bez dalšího nepochybné, že k promlčení uplatněného nároku dojít nemohlo, již s ohledem na obecnou tříletou promlčecí dobu (srov. § 609 a násl. o. z.).

9. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění v tom směru, že na účet žalované 2) byla dne 24.1.2018 připsána v souladu s dohodou účastníků částka odpovídající části kupní ceny získané žalobcem z prodeje jeho bytu v [Anonymizováno] a že z této částky dle dohody stran měly být žalovanými hrazeny za žalobce určité platby, zejména zdravotního pojištění žalobce, kdy o částku 26 352 Kč zaplacenou žalovanými na tomto zdravotním pojištění byl v řízení uplatněný nárok na vrácení částky 1 296 032,80 Kč složené na jejich účet ponížen. Tyto skutečnosti byly ostatně mezi účastníky nesporné, shodně jako to, že žalovaní měli dle dohody stran případně žalobci na požádání složenou sumu (či její část) dle potřeb žalobce vydat.

10. Po odhlédnutí od částek, o něž již byla žaloba zamítnuta a které nejsou předmětem odvolacího řízení (viz výše), zůstává i nadále mezi účastníky sporné, zda žalovaní tak, jak v řízení na svou obranu od počátku tvrdili, žalobci z předmětné částky vyplatili postupně jimi tvrzené částky, a to dne 25.1.2018 částku 20 000 €, dne 15.3.2018 částku 11 000 €, dne 24.3.2019 částku 4 000 €, dne 8.10.2019 částku 200 000 Kč, a zda dne 16.12.2019 zaplacenou částku 49 000 Kč lze považovat za poslední platbu k vyrovnání vzájemného vztahu účastníků vztahujícího se k částce kupní ceny složené 24.1.2018 na účet žalované 1).

11. Pokud soud prvního stupně rozhodl ve sporu na základě závěru, že žalovaní neprokázali jimi tvrzené postupné platby (resp. jejich většinu), jimiž měla být složená částka postupně žalobcem zpět čerpána, a dále to, že se účastníci dohodli o tom, že platba 49 000 Kč bude poslední platbou k vyrovnání jejich vztahů, především se podotýká, že tomuto závěru mělo předcházet poučení soudu směrem k žalovaným ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., včetně poučení o následcích nesplnění výzvy k označení potřebných důkazů. Tak se však v daném případě nestalo. Ze strany soudu prvního stupně byli žalovaní pouze při prvním jednání soudu ve věci samé dne 25.1.2022 (předchozí jednání 16.11.2021 bylo odročeno bez projednání věci) upozorněni obecně na to, že „na nich spočívá břemeno tvrzení a důkazní ohledně výplaty jednotlivých jimi uváděných částek žalobci“, nejednalo se však o poučení a výzvu soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. Konkrétní výzvu ohledně toho, že (dosud) nebyly navrženy důkazy potřebné k prokázání toho kterého konkrétního sporného tvrzení (že soud považuje určité konkrétní tvrzení za neprokázané), s poučením o následcích nesplnění výzvy k označení důkazů k jeho prokázání, soud prvního stupně žalovaným v průběhu celého řízení nedal. Zcela pak (i při zmíněném prvotním upozornění na důkazní břemeno) absentovalo zejména poučení o následcích nesplnění dané procesní povinnosti. V důsledku toho se v tomto odvolacím řízení neuplatní plně zásada koncentrace či neúplné apelace [srov. § 118b, § 119a, § 205a písm. d) o.s.ř.].

12. Za uvedené situace odvolací soud vycházejíc z obsahu spisu (včetně skutkových zjištění soudu prvního stupně), na základě mezi účastníky nesporných skutečností a odvolacím soudem provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav. V době, kdy žalobce prodával svůj byt (kupní smlouvu žalobce uzavíral 16.10.2017 – viz čl. 7), žalovaný 2) kupní smlouvou ze dne 27.11.2017 prodal auto [Anonymizováno] za částku 35 000 € (viz kupní smlouva na č.l. 441). Necelé dva měsíce nato byla dne 24.1.2018 dle vzájemné dohody stran na účet žalované 1), manželky žalovaného 2), zaslána část kupní ceny z prodaného bytu žalobce ve výši 1 296 032,80 Kč. Mezi účastníky bylo nesporné, že k tomuto došlo v souvislosti se záměrem žalobce odstěhovat se do [Anonymizováno] a tam začít podnikat.

13. Den po složení uvedené částky na účet žalované 1), tj. dne 25.1.2018, mělo dle tvrzení žalovaných dojít k vyplacení první části takto složené kupní ceny žalobci, a to v eurech, částkou 20 000 € vyplacenou žalobci v hotovosti žalovaným 2) za přítomnosti [Anonymizováno]. Svědkyně [Anonymizováno] byla v daném směru vyslechnuta nikoli osobně soudem prvního stupně, ale prostřednictvím dožádaného moskevského soudu. Ze zaslaného zápisu (jeho překladu) o provedeném dožádání ze dne 7.2.2023, z něhož je patrné, že celé jednání dožádaného soudu se svědkyní trvalo 14 minut, není zřejmé, jak výslech přesně probíhal a zda svědkyně byla systematicky vyzvána k odpovědím na všechny soudem prvního stupně zaslané otázky (ve spise na č.l. 342). Z toho tedy, že na všechny dotazy nebylo zodpovězeno, tak nelze usuzovat na nevěrohodnost svědkyně, jak to činil soud prvního stupně. Nevěrohodným daný důkaz nečiní ani to, že žalovaná strana na jeho provedení trvala (jak uváděl soud prvního stupně, že jej „vymáhala“), a to tím spíš, kdy právě s ohledem na hotovostní předávání peněz mezi účastníky bylo zřejmé, že důkazní možnosti žalovaných jsou omezeny. Při tomto dožádaném výslechu svědkyně [Anonymizováno] uvedla, že zná jak žalobce, tak žalovaného 2), nikoli již žalovanou 1). V současné době je vdaná, a to dle připojeného oddacího listu od 21.3.2020. Svědkyně dále uvedla, že žalovaného 2) zná mnohem déle, žalobce také, nikoli však důvěrně. Žádný intimní vztah mezi nimi nebyl. Se žalovaným 2) se seznámila v [Anonymizováno], kde pracovala, v roce 2008, žalovaný 2) občas dělal nějaké objednávky na trhu s telefony, svědkyně na jeho požádání zjišťovala ceny a porovnala je na trhu s telefony a takto byli v kontaktu. Žalovaný 2) ji později seznámil s žalobcem, a to v době, kdy její působení v [Anonymizováno] skončilo. Odjela do České republiky, kde měla přátele. Požádali ji, aby pomohla žalobci, protože chtěl také obchodovat s použitými telefony. To bylo někdy v roce 2015. Chtěli kupovat a prodávat přes [Anonymizováno]. Tehdy žalobci nic nevyšlo a svědkyně odjela do [Anonymizováno]. V roce 2018 chtěl žalobce začít podnikat. Svědkyně měla volno, po novém roce (2018), přesně si již při výpovědi nepamatovala, přijela do Česka a potkala se s žalobcem a žalovaným 2). Popsala, že byli v [Anonymizováno] večer v žalobcově bytě, když v pokoji před ní žalovaný 2) předával žalobci peníze. Před ní je přepočítávali, jednalo se o 20 000 € ve 100 eurových bankovkách. Vypověděla, že v tu chvíli ji to překvapilo, proč se to dělo, uváděla: „vtip byl v tom, že já jsem byla svědkem předávání peněz“. Když začalo soudní řízení, žalovaný 2) ji požádal o prohlášení, že dané předání peněz viděla, a aby svědčila. Účastníky viděla naposledy v roce 2018, pak už se s nimi nesetkala. Ohledně [jméno FO] [Anonymizováno] uvedla, že tuto zná, označila ji za známou od žalobce. Uvedla, že s ní není v kontaktu, nic (o záležitostech účastníků a o daném předání peněz – viz otázky zasílané dožádanému soudu na č.l. 343) s ní neprobírala. Okolnost, že svědkyně [Anonymizováno] byla společnou známou jak žalobce, tak žalovaného 2), vyplývá i z výpovědi svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno] před soudem prvního stupně, kdy tato svědkyně uvedla, že žalobce s žalovaným 2) přijeli do [Anonymizováno] k ní v únoru 2018 právě spolu se svědkyní [Anonymizováno], a že pokud jí žalobce představoval, pochopila, že předtím [Anonymizováno] znal, bydlela u něj. [jméno FO] [Anonymizováno] dále též k [Anonymizováno] uvedla, že po příjezdu do [Anonymizováno] [Anonymizováno] následně i s žalobcem u svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno] bydlela asi 3 měsíce, než se posléze vrátila do [Anonymizováno], přičemž v mezidobí měla ještě odjet dle výpovědi [jméno FO] [Anonymizováno] se žalovaným 2) do [Anonymizováno]. Žalobce pak bydlel u [jméno FO] [Anonymizováno], jež ho při své výpovědi označovala za svého přítele a dle islámského práva za svého manžela, až do listopadu 2019.

14. Odvolací soud má předání částky 20 000 €, popisované svědkyní [Anonymizováno], na rozdíl od soudu prvního stupně za dostatečně solidně prokázané. O daném předání svědčí nejen popsaná dožádaná výpověď, ale tato skutečnost se jeví jako pravděpodobná i v dalším širším kontextu zjištěného skutkového stavu. Žalovaný 2) měl k dispozici po prodeji vozu [Anonymizováno]/2017 krátce před žalovanými tvrzeným předáním (nejméně) částku 35 000 €, z níž byl schopen částku 20 000 € žalobci vyplatit. V souvislosti s tím, že v dané době žalobce zamýšlel odjet do [Anonymizováno], což realizoval na začátku února 2018, dává tato částečná výplata peněz žalobci v hotovosti v eurech (namísto na účet složených peněz v korunách) i jasný, logický smysl. Je bez pochyb, že pro pobyt v [Anonymizováno] žalobce potřeboval nikoli koruny, ale eura. Sám sice tvrdil, že si bral 9 000 € s sebou do [Anonymizováno] z jiných vlastních úspor, k tomu však nic dalšího neuvedl a žádný důkaz o tom nedoložil, na rozdíl od žalovaných, kteří naopak výpovědí svědkyně [Anonymizováno] prokázali jak vlastní předání částky 20 000 € v době krátce před odjezdem žalobce do [Anonymizováno], tak shora zmíněnou kupní smlouvou o prodeji auta žalovaným 2) doložili i zdroj částky v eurech, z nichž byl žalovaný 2) schopen žalobci částku 20 000 € předat.

15. Odvolací soud neshledal ve zjištěných okolnostech žádný důvod, proč by měla být výpověď svědkyně [Anonymizováno] nevěrohodná. Žalobce i žalovaného 2) svědkyně znala, byť žalovaného 2), jak sama vypověděla, mnohem déle, spolu s žalobcem však asi tři měsíce pobývala společně v [Anonymizováno] u svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno], kam odjela v únoru 2018 společně jak se žalobcem, tak žalovaným 2). Tuto okolnost, že svědkyně [Anonymizováno] takto tři měsíce žila ve společné domácnosti s žalobcem a jeho přítelkyní [jméno FO] [Anonymizováno], uváděl též sám žalobce (viz jeho podání na čl. 182) a zmiňovala i svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno]. Žalobce pak sice (ve zjevné snaze zpochybnit svědkyni [Anonymizováno]) tvrdil, že [Anonymizováno] byla milenkou žalovaného 2), a obdobně při své výpovědi i svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno] na dotaz, zda ohledně předání peněz mezi účastníky [Anonymizováno] [Anonymizováno] něco ví, uvedla že jí ([jméno FO]) [Anonymizováno] říkala, že „by byla na straně žalovaného, neboť byla jeho přítelkyní“. Nicméně svědkyně [Anonymizováno] sama intimní vztah k některému z účastníků popřela. Pokud s někým [Anonymizováno] po určitou dobu sdílela společnou domácnost, pak to byl nikoli žalovaný 2), ale žalobce a jeho přítelkyně (resp. jeho manželka, jak sama sebe vnímala) [jméno FO] [Anonymizováno]. Svědkyně [Anonymizováno] též ve své výpovědi potvrdila, že zná [jméno FO] [Anonymizováno], a to právě ve vazbě na žalobce. Popřela však, že by s ní byla (nadále) v kontaktu a ve své výpovědi uvedla, že spolu (o vztazích účastníků) nemluvily a nic neprobíraly.

16. Pokud v daném směru vypovídala jinak před soudem prvního stupně [jméno FO] [Anonymizováno], hodnotí odvolací soud výpověď této svědkyně v rozporných momentech jako nevěrohodnou. Svědkyně uváděla, že se skamarádily a jsou s [Anonymizováno] i nadále v kontaktu a že jí [Anonymizováno] měla i říct, že ji bude [Anonymizováno] (tj. žalovaný) kontaktovat. Na dotaz soudu, zda ohledně předání peněz mezi účastníky [Anonymizováno] něco ví, svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno] vypověděla, že jí měla [Anonymizováno] říct, „že by byla na straně žalovaného, neboť byla jeho přítelkyně“, současně však dále vypověděla, že „[Anonymizováno] jí neřekla nic o tom, že by žalovaný žalobci něco uhradil, že by ona o tom něco věděla“. Taková vzájemná konverzace se soudu nejeví jako pravděpodobná a uvěřitelná, ale naopak vnitřně rozporná; jejím obsahem má být de facto sdělení [Anonymizováno] údajné kamarádce [jméno FO] o tom, že se chystá v řízení lhát ohledně předání peněz mezi účastníky ve prospěch žalovaného 2), a tedy v neprospěch žalobce, tj. přítele (manžela) [jméno FO], aniž by však [jméno FO] řekla, že cokoli o předání peněz ví, přičemž jí má současně informovat, že ji bude kontaktovat žalovaný 2). Nevěrohodnost výpovědi [jméno FO] [Anonymizováno] o takovéto konverzaci mezi údajnými kamarádkami se podává i z toho, že svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno] nic o podobném hovoru s [Anonymizováno] ani nezmínila v obsáhlých hlasových zprávách zasílaných žalovanému (viz níže) právě v souvislosti s jeho žádostí o její svědectví u soudu. Jméno „[Anonymizováno]“ zmínila v těchto zprávách jen jednou zcela letmo, a to při popisu jednání žalobce v souvislosti s jeho časovým určením („když tu bydlela [Anonymizováno]“), a nijak víc.

17. Odvolací soud bral při hodnocení věrohodnosti zachycených výpovědí obou svědkyň v potaz i to, že, jak bylo též v souvislosti s dožádaným výslechem [Anonymizováno] doloženo, je svědkyně [Anonymizováno] od roku 2020 vdaná (nyní s příjmením [Anonymizováno]) a žije v [Anonymizováno] a od roku 2018 se již s účastníky neviděla. Údaje jí sdělované o tom, že se s žalobcem seznámila prostřednictvím žalovaného 2) někdy v roce 2015 a následně se s ním viděla zase v roce 2018, jsou shodné s tím, co v řízení uváděl i sám žalobce (viz obsah jeho podání na čl. 182). Pravdivost výpovědi svědkyně [Anonymizováno] o předání peněz v bytu žalobce pak samo o sobě nezpochybňuje, jak měl za to soud prvního stupně, ani to, že v dané době již byla kupní smlouva na byt podepsána a že k zaplacení (části) kupní ceny převodem na účet žalované 1) došlo den před svědkyní popisovaným předáním částky. Není nikterak neobvyklé, že při prodeji bytu dochází k vyklizení prodaného bytu až později. V žalobcem předložené kupní smlouvě na byt (viz čl. 7) žádné pevné datum pro vyklizení bytu uvedeno nebylo. Žalobce sám jen obecně uváděl, že po prodeji bytu bydlel na ubytovně a u svědkyně [jméno FO], konkrétní dobu, kdy byt vyklidil, však nikterak nedoložil. Pokud další svědkyně navržená žalobcem [jméno FO] vypovídala, že žalobce byl v té době její (občasný) přítel, s nímž měla „volný vztah“, a že před odjezdem do [Anonymizováno] u ní „asi 10 dní“ bydlel, jednalo se o údaj pouze přibližný, a s ohledem na uplynuvší dobu nelze vyloučit, že svědkyně si v tomto směru nemusela přesnou dobu, kdy u ní žalobce pobýval, pamatovat. Během času a jeho vlivem na paměť je pak snadno vysvětlitelné i to, že svědkyně [Anonymizováno] si již při své dožádané výpovědi přesně nepamatovala datum, kdy k předání částky, o němž vypovídala, došlo. Ani tyto další okolnosti tak dle odvolacího soudu pravdivost výpovědi svědkyně [Anonymizováno] o předání částky 20 000 € dne 25.1.2018 nevyvracejí. Toto tvrzení žalovaných má tak odvolací soud za prokázané.

18. Obdobně měl odvolací soud za prokázané i další žalovanými tvrzené předání částky 11 000 € v hotovosti dne 15.3.2018 z balkonu bytu žalovaných. O tomto předání vypovídaly před soudem prvního stupně jednak svědkyně [jméno FO], matka žalované 1), a jednak v účastnické výpovědi i žalovaná 1). Svědkyně [jméno FO] uvedla, že k dceři chodila hlídat děti. Dcera jí jednou řekla, ať jí pomůže přepočítat 11 000 €, které potom žalovaná 1) předávala v igelitové tašce žalobci z balkonu. Peníze počítala jak dcera, tak je přepočítávala i svědkyně [jméno FO], která s jistotou uvedla, že se jednalo právě o částku 11 000 €. Žalobce viděla stát dole, stála také na balkóně, který je rohový, nevěděla však, zda si jí žalobce všiml. Žalobce poznala, stýkal se s jejím zetěm, do domu (bytu žalovaných) však dle svědkyně nechodil. V podstatě shodně popsala předání peněz v igelitové tašce z balkonu žalobci i žalovaná 1) při své účastnické výpovědi. Těmto výpovědím soud prvního stupně neuvěřil s odůvodněním, že se rozcházely v popsaných souvislostech, fakticky však jako údajnou nesrovnalost uved pouze to, že svědkyně [jméno FO] se neshodovala „v tvrzení o přítomnosti vnoučat“. Nicméně dle odvolacího soudu v daném směru nelze pouze z takovéto marginálie dovozovat nevěrohodnost celé výpovědi, zejména pokud svědkyně [jméno FO], jak je zřejmé z dané výpovědi, si touto okolností nebyla zcela jista (uváděla, že doma byl „asi [Anonymizováno], tedy vnuk, ten je starší než vnučka“ a že asi spal). Žalovaná sama při své účastnické výpovědi pak v tomto směru nic k přítomnosti dětí daného dne v bytě neuváděla, pouze uvedla, že má dvě děti, syna ve věku 9 let a dceru 6 let (v době výpovědi 14.11.2023, nikoli k 15.3.2018, kdy mělo k předání peněz dojít). Dle odvolacího soudu dané výpovědi ve vztahu k okolnostech o tomto předání peněz žádnou vzájemnou rozporuplnost nevykazují.

19. To, že k předání něčeho v plastovém obalu žalobci žalovanou 1) z balkonu bytu žalovaných daného dne došlo, ostatně potvrdil i sám žalobce, který však uváděl, že se mělo jednat o papíry k autu [Anonymizováno] a částku v eurech určenou pro kamaráda [Anonymizováno], na něhož společně kupované auto [Anonymizováno] žalobce s žalovaným 2) nechali původně zapsat (viz replika žalobce z 11.11.2021 na čl. 181 a násl. spisu). V uvedeném podání z 11.11.2021 žalobce uváděl, že se jednalo o předanou částku 450 €. Při své účastnické výpovědi pak uváděl částku 400 až 490 €. Skutečnost, že k popisovanému předání došlo, tedy byla mezi stranami nesporná, spor byl vzhledem k tomuto odlišnému tvrzení žalobce jen o to, co bylo jeho předmětem. Uvedený žalobcem tvrzený obsah a účel předávané částky hodnotí odvolací soud jako vyvrácený nejen shora popsanými výpověďmi svědkyně [jméno FO] a žalované 2), ale též obsahem k důkazu v odvolacím řízení provedenými zprávami z 13.3.2018 a 15.3.2018 vzájemně si zasílanými mezi žalovanými manžely a vztahujícími se k příjezdu žalobce v ČR v dané době do Čech z [Anonymizováno]. V této souvislosti také žalovaná 1) zajišťovala a kupovala pro žalobce jízdenky na Flixbus na danou cestu z [Anonymizováno] do Prahy a zpět ve dnech 14.3.2018 a 17.3.2018, kdy úhrada ceny za tyto jízdenky již byla soudem prvního stupně zohledněna při zamítnutí části uplatněného nároku (viz též rezervace jízdenek na čl. 160-161 spisu).

20. Ze screenshotů obrazovek telefonu žalované 1) ze dne 13.3.2018 a 15.3.2018 spolu s překladem hlasových zpráv z uvedených dnů z telefonního přístroje žalované 1) provedených k důkazu (viz čl. 260-262 a 287 spisu) odvolací soud zjistil, že dne 13.3.2018 žalovaný 2) žádal manželku žalovanou 1), aby našla spojení busem z Frankfurtu do Prahy, že přijede „ten [Anonymizováno]“, aby mu dal peníze. Dne 15.3.2018 pak žalovaný 2) žádal žalovanou 1), aby vzala peníze a dala mu je (zjevně míněno žalobci) vedle školy. Žalovaná 1) pak navrhovala, že (žalobce) může přijet pod balkon, že je to v malé igelitové tašce. Žalovaná 1) se v dané konverzaci ujišťuje, že se jedná o částku 11 000, což žalovaný 2) potvrzuje a nabádá, aby to přepočítala a hodila mu (žalobci) z balkonu. Žalovaná 1) uvádí, že to spočítala s matkou, dokonce 2 x. Předávaná částka 11 000 € je v této komunikaci z 15.3.2018 rozepsána a takto uvedena i textově ve třech jednotlivě za sebou zaslaných zprávách (s obsahem: 11, 000, Euro) patrných na screenshotu obrazovky telefonu žalované 1). Soud prvního stupně tyto důkazy odmítl jen s tím odůvodněním, že audionahrávky jsou záznamem, u něhož nelze ověřit, že byly zaslány v uvedený okamžik. Odvolací soud neshledal důvod, pro který by měl tyto předložené důkazy považovat za padělané či záměrně pozměňované. V kontextu zjištění o nesporné cestě žalobce v uvedených termínech do Čech a zpět do [Anonymizováno], kdy i jízdenky opět nesporně hradili žalobci žalovaní (a jejich cenu i soud prvního stupně zohlednil v zamítavém výroku II. rozsudku), popsaných výpovědí žalované 1) a svědkyně [jméno FO], i konečně nesporného faktu, kdy žalobce potvrdil převzetí peněz (byť dle žalobce v jiné výši a pro údajně někoho jiného) v plastovém obalu od žalované 1) z balkonu uvedeného dne, má odvolací soud za to, že z provedených důkazů jak při jejich hodnocení jednotlivě, tak při jejich hodnocení ve vzájemných souvislostech, lze mít i v tomto případě za prokázané, že k žalovanými tvrzenému předání 11 000 € žalobci daného dne došlo. Tvrzení žalobce o jiném předmětu předání a pro někoho jiného za popsaných zjištěných okolností hodnotil odvolací soud jako nevěrohodné a účelové, vedené snahou o zpochybnění daného předání další části uložených peněz (dle dohody stran vyplácených žalobci v eurech).

21. Ohledně dalšího tvrzeného předání částky 4 000 € v hotovosti při návštěvě žalobce v [Anonymizováno] žalovaní argumentovali zejména obsahem hlasových zpráv zasílaných žalovanému 2) svědkyní [jméno FO] [Anonymizováno]. Soud prvního stupně tyto důkazy v podstatě při svém rozhodování nebral v potaz s tím, že jejich obsah byl zpochybněn uvedenou svědkyní při její ústní výpovědi u soudu, kde vypovídala poněkud jinak, a zdůrazňovala, že sama „rozhodně ničemu přítomna nebyla“. Při hodnocení k důkazu provedených nahrávek audio zpráv (jejich překladů z arabštiny) vůbec pak soud prvního stupně přebral argumentaci žalující strany, že dané nahrávky audio zpráv „jsou vytržené z kontextu bez připojení zprávy druhého účastníka“ a že nelze poznat, na co konkrétně odesilatel odpovídá. S tím, že z předložených zpráv nelze přesně zjistit, co jim předcházelo, lze sice obecně souhlasit, nicméně uvedené nebrání tomu, aby soud dané důkazy v kontextu dalších zjištění, které učinil, vyhodnotil a jejich relevantnost standardně posoudil. Žádný z účastníků pravost předložených hlasových zpráv nezpochybňoval.

22. Odvolací soud zopakoval k důkazu účastníky předložené hlasové zprávy v pořízeném překladu z [Anonymizováno]. Svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno] při své výpovědi před soudem prvního stupně poté, co jí byly přehrány dotčené nahrávky, potvrdila, že se jedná o hlasové zprávy, které žalovanému 2) posílala. Jednalo se o celkem čtyři hlasové zprávy, dle předloženého překladu (níže uváděn včetně obsažených zjevných gramatických chyb) odeslané všechny dne 2.8.2021 v časovém rozmezí od 12:30 hod. (první zpráva) do 15:11 hod. (čtvrtá zpráva), o délce 1.58 min., 1.14 min., 00.57 min. a 4.10 min.). K dané komunikaci tak došlo v podstatě na samém začátku řízení, krátce po vydání platebního rozkazu, a ještě před zasláním prvotního vyjádření žalovaných v této věci. Odesilatelka v daných zprávách žalovaného 2) ujišťuje, že je připravena dostavit se k soudu a tam svědčit a že řekne to, co ví a nic jiného. V prvé z daných hlasových zpráv (viz čl. 273) žalovanému sděluje, že už byla jakožto svědek k soudu navržena, zjevně žalobcem. Zmiňuje také to, že on (zjevně opět žalobce) od ní chtěl, aby vypovídala určitým způsobem. Doslova dle daného překladu uvádí: „… on se snažil jako eee, že mám svědčit u soudu, a že mám říct že eee, já jsem neviděla“, přičemž dále pokračuje: „já jsem vlastními očima neviděla, že on ti dal a ty jsi mu dal, tohle všechno ve jménu boha jsem neviděla“. Na to odesilatelka ve zprávě pokračuje sdělením: „tzn. já..., on mi vždycky vyprávěl, že po každé když odjel do Čech, vzal si od tebe [právnická osoba] eeee, někdy 3.000, někdy 1.500, prostě po každé když odjel do Čech , on tam jel každé tři měsíce, vždycky si od tebe vzal nějakou částku, ale že by mi řekl pravdu, kolik toho si přivezl, tak to nevím, on mohl tajit peníze, aby je utrácel na holky tady, tohle ve jménu boha nevím, já jsem mu řekla, že to co jsem viděla, ta to u soudu řeknu, nic jiného eee, já nebudu lhát…“. Ke snaze žalobce, aby odesilatelka vypovídala určitým způsobem dále ve zprávě uvádí: „…chtěl ode mne, abych řekla, a že mám říct tohle a tohle, ale tohle všechno, tzn. abych si něco sama vymyslela, nebo aby mne diktoval co mám říct, tak opravdu ne, já jsem s tím nesouhlasila“.

23. Ve druhé hlasové zprávě (viz čl. 274) [jméno FO] [Anonymizováno] opět ujišťuje žalovaného 2), že si přeje přijet svědčit, že po telefonu se může stát nedorozumění, opět se pak vyjadřuje k penězům a uvádí: „… já jsem ti řekla, já řekla co je pravdou, co já vím, že každé 3 měsíce jel do Čech a přivezl sebou peníze, ale on eee, že mi řekl pravdu o částce, vzal si z ni něco, schoval něco z ni, to já nevím, takže co je pravdou není problém říct u soudu, a on se s mnou snažil, že mám říct tohle a tohle, já jsem mu řekla, co vím přesně řeknu, ale abych eeee lhala, chraň buch, že bych někoho křivdě obvinila, tak to ne…“

24. Ve třetí zprávě (viz čl. 275) pak zmiňuje: „…já si pamatuji, že k tobě přijel a vzal si peníze posledně kvůli občanství, chtěl od tebe eeeee 10.000, ale nevím jestli si je vzal nebo ne, on nakonec vycestoval a nevím co se stalo mezi vámi, a já si dobře pamatuji, že dny eee měsíce když tam jezdil tak přivezl 3.000 eee [právnická osoba], podle toho jako, to co řekl přede mnou, ale pokud on popřel nějakou částku, tak to já nevím…“

25. Ve čtvrté zprávě (viz čl. 276) [jméno FO] [Anonymizováno] žalovanému 2) sděluje: „no, já jsem mu vícekrát půjčila a pak mi je vrátil, tzn. jednou jsem mu půjčila 700, jednou jsem mu půjčila 1.000, takže vícekrát si vypůjčil ode mne peníze, a když k tobě přijel, tak si vzal od tebe peníze, vrátil mi dluhy a ještě mu něco zbylo, to si dobře pamatuji, ale ve jménu boha těch 10, já si pamatuji, že si to požádal od tebe, ale eeee, možná s časem eeee, já si pamatuji, že to chtěl od tebe, 10 nebo 11, přesně nevím, ten den s tebou mluvil přede mnou a řekl ti, bratře připrav mi 11.000 nebo 10.000 to já si nepamatuji, ale ve jménu boha, abych řekla pravdu, já nevím jestli je přivezl nebo ne, opravdu říkám, ale já si pamatuji, že si to chtěl od tebe, ale taaa, ano, jednou když tohle, ty jsi mu přivezl 4, to je pravda, a jednou si přivezl eeee 3.000, ten den mi z nich dal 1.000…“. V dalším obsahu zprávy pak mj. opět zmiňuje: „já si pamatuji když jsi přijel a dal jsi mu 4, to je pravda, a minule si vzal 3, a často si vzal eeee 2 a 3, 2 a 3, každé tři měsíce když jel do Čech, vrátil se a měl sebou [právnická osoba] nebo 3.000…“, a taktéž opět zmiňuje požadavek žalobce na částku 10 nebo 11 000: „…a co se týče těch 10.000, já si pamatuji, že když jsme seděli, mluvil s tebou, ten den my jsme seděli tady v obýváku a mluvil s tebou a ti řekl: [Anonymizováno], připrav mi 11 nebo 10, ve jménu boha si nepamatuji, ale že chtěl po tobě peníze, to si pamatuji…“.

26. Pokud svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno] při své výpovědi uváděla, že má za to, že s nahrávkami bylo „manipulováno“, toto vzápětí objasňovala tak, že tím myslí, že jsou „vytržené z jiných navazujících nahrávek“ a že k nim byla „tímto způsobem dotlačena“, resp. dodávala, že si ji krátce poté žalovaný 2) v telefonu zablokoval, a ona má proto dojem, že ji chtěl jen využít. To však samo o sobě manipulací s nahrávkami není. Nic, co by mělo dané nahrávky doplňovat, či na ně „navazovat“, aby to měnilo v nich zachycený obsah, pak svědkyně při své výpovědi neuvedla. Pokud byla soudem prvního stupně tázána na rozdíly při své výpovědi v porovnání s obsahem sdělení v hlasových zprávách, nebyla svědkyně schopna tyto rozdíly věrohodně vysvětlit. Opakovaně pouze zdůrazňovala, že u žádného předání peněz osobně přítomna nebyla, nic neviděla. V přímém rozporu s opakovanými sděleními v hlasových zprávách pak při výpovědi uváděla, že neví, že by si žalobce nějaké částky z pobytů v Čechách vozil. Připouštěla pouze předání částky 1 000 €, které jí dal žalobce a částky 1 000 € za auto, které bylo nakonec přepsáno na žalovanou, při výslechu tvrdila, že více o předání finančních částek účastníků neví a neviděla. Po předestření hlasových zpráv se rozpory ve své výpovědi v porovnání s hlasovými záznamy snažila odůvodnit tím, že po ní žalovaný chtěl, aby uvedla, že mu žalobce „tyto částky dával“, ale že ona mínila, že „ho o ty prostředky žádal“. Tímto způsobem se však v daných zprávách vyjadřovala konzistentně pouze o (jediné) částce 10 000, popř. 11 000 (kdy si zjevně již nebyla jistá, zda se mělo jednat o částku 10 či 11 tisíc). Ohledně zbývajících částek svědkyní v nahrávkách zmiňovaných však nelze obsah daných audio zpráv zasílaných svědkyní žalovanému 2) takto vykládat. Z nahrávek bylo patrné, že si svědkyně nebyla sice jistá výší částek, které žalobce z Čech vozil, nicméně jasně zde svědkyně sděluje, že jí žalobce sám říkal, že si peníze v řádu tisíců (zmiňuje 1 500, 2 000, 3 000) opakovaně vozil. Výslovně pak uvádí i to, že ví, že jednou žalovaný 2) přivezl naopak do [Anonymizováno] a žalobci dal 4 (míněno zjevně 4 tisíce), a jednou 3 000, z nichž jí žalobce dal 1 000. Výpověď svědkyně u soudu tak byla v daném směru očividně a jasně rozporná s obsahem jí odeslaných spontánních hlasových zpráv. Tyto zprávy zasílala žalovanému 2) prostřednictvím telefonu sama, nelze tedy uvažovat o tom, že by k nim byla jakkoli „donucena“. V hlasových zprávách zdůrazňuje, že chce říci jen to, co ví. To však u soudu již zjevně v úplnosti neuvedla. Ohledně případného tlaku na svou osobu zmiňuje v hlasových zprávách nikoli žalovaného, nevytýká mu, že by ji nutil k nějaké nepravdivé výpovědi či nepravdivým sdělením, ale z obsahu daných zpráv se naopak podává, že takovýto nátlak na ni činil žalobce, že chtěl, aby vypovídala určitým způsobem, kdy však současně žalovaného ve zprávě ujišťovala, že ona s tímto nesouhlasí, a že řekne jen pravdu. Osobní výpověď svědkyně u soudu prvního stupně, kde se však v podstatném sdělení o penězích od žalovaného výrazně odchyluje od obsahu svých vlastních sdělení v daných spontánních hlasových zprávách, o pravdivosti (a úplnosti) této výpovědi u soudu nesvědčí. Svědkyně při své výpovědi zjevně nemluvila pravdu dále mj. právě i pokud uvedla, že jí žalobce sdělil, že bude žalovaného žalovat, že podá žalobu a uvede její jméno k výpovědi, a „více ne“, tj. že více se s ní o případné výpovědi nebavil, že nebyla nikým z účastníků ohledně své výpovědi kontaktována a necítí se nikým ovlivněná. To je ve zjevném kontrastu s tím, co žalovanému ve zprávách sdělovala o tom, že po ní žalobce chtěl, aby vypovídala tak, jak si přeje on, s čímž nesouhlasila. Rozdílnost pozdější osobní výpovědi svědkyně ve srovnání s obsahem toho, co uváděla v daných hlasových zprávách, je tak dle odvolacího soudu dána zřejmě právě tím, že ve skutečnosti tímto předchozím tlakem žalobce, kterého (jak uvedla ve své výpovědi) považuje dle islámského práva za svého manžela, ovlivněná byla. Její výpověď se pak jeví jen jako snaha překroutit poměrně jednoznačný význam sdělení z hlasových zpráv o tom, že od samotného žalobce ví, že žalobce od žalovaného 2) dostával, případně si do [Anonymizováno] přivážel z opakovaných pobytů v Čechách, určité částky, i že při jedné návštěvě v [Anonymizováno] žalovaný 2) žalobci předal 4 000 €. Svědkyně sice v audio zprávách zdůrazňovala, že sama předání neviděla, tato okolnost však nebyla podstatná. Podstatné je zjištění, že žalobce od žalovaného průběžně peníze dostával a jimi disponoval. Rovněž pokud v hlasových zprávách uváděla, že neví, v jaké přesné výši tyto částky vozil, bylo toto řečeno pouze v jasném kontextu, že si nebyla jista, zda jí žalobce část peněz nezatajil. Byť pak svědkyně při své výpovědi uváděla, že si není jistá, v jaké měně mínila částky, o kterých v daných hlasových zprávách mluví, má odvolací soud za nepochybné, že se jednalo o eura. To plyne logicky již z toho, že žalobce v dané době žil v [Anonymizováno] a potřeboval tedy v [Anonymizováno] eura, a ne koruny, a dále je daná okolnost zřejmá i z dalších hlasových zpráv, které si mezi sebou žalobce s žalovaným 2) vyměnili a v nichž se opakovaně uvádí, že se účastníci vyrovnávají v eurech, a nikoli v korunách (viz též dále). Odvolací soud tak hodnotil shora popsané hlasové zprávy zasílané [jméno FO] [Anonymizováno] žalovanému 2) jako relevantní a podstatné důkazy. Jejich obsah svědčí o tom, že žalobci byly vedle shora uvedených částek 20 000 a 11 000 € předány ze strany žalovaného 2) minimálně (jak žalovaní tvrdili) další jimi zmiňované 4 000 €. Naopak osobní výpověď svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno] u soudu prvního stupně, kde tuto skutečnost svědkyně odmítla potvrdit, uváděla, že „neví“, či že nic neviděla, a obsah svých předchozích zpráv se pokoušela relativizovat, považuje odvolací soud pro shora popsané rozpory s jinými provedenými důkazy v těchto rozporných částech za nevěrohodnou. Obavy svědkyně o to, že v prvotních spontánních sděleních ve shora citovaných hlasových zprávách řekla více, než o čem chtěla (pouze) posléze vypovídat, jsou dle odvolacího soud pak více než zřejmé též z pozdějších hlasových zpráv zasílaných [jméno FO] [Anonymizováno] žalovanému dne 13.11.2021, kde bez uvedení rozumného důvodu svědkyně opakovaně žalovanému sděluje a naléhá, že si nepřeje, aby dotčené nahrávky hlasových zpráv u soudu použil, že chce jen svědčit u soudu, opakuje (dle předloženého překladu), že „vlastními očima neviděla“, u soudu chce svědčit o tom, „co viděla“, opakovaně sděluje, že „nechce si sama poškodit“ (viz hlasové zprávy z 13.11.2021 na čl. 339-340).

27. Z obsahů dalších k důkazu odvolacím soudem provedených hlasových zpráv tentokrát zasílaných mezi žalobcem a žalovaným 2) má odvolací soud dále za zjištěné, že po asi roce a půl po přestěhování se žalobce z Čech do [Anonymizováno] požadoval ve zprávě ze dne 21.8.2019 žalobce po žalovaném 2) předání (dalších) 11 000 €. V uvedené zprávě (opět dle doslovného překladu - viz čl. 435 spisu, včetně případných písařských či gramatických chyb) se uvádí: „…co se týče té částky, kterou jsem ti dal, ok, my jsme to převedeli na Euro s tebou, a začali se vyrovnat v Eurech, já nic neříkám, já řikám, že to je pravda, není problém, tzn. Jsme převedli všechny peníze na Eura, a vyúčtování mezi námi se měnilo z Kč na Euro, ale my teď máme jinou věc, já ti povidám, že potřebujeme 11.000 a ty mi řikáš nemám Eura, já ti řikám ok, vem si od korun, rozuměl jsi tomu?, vyměníme to a dostaneme Eura, rozuměl jsi tomu? tzn. Takle, to jsem měl na mysli, já nemám na mysli, že chci s tebou vyučtovat v kč, já nebudu s tebou učovat v Kč, mezi mnou a tebou to vyučtování je v Eurech, já s tebou souhlasím v této věci, rozuměl jsi tomu?, prosím teď, dej to dohromady, protože jsem v tísni, rozuměl jsi tomu? Dej to dohromady, domluv se s [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), a dej mi vědět, abych mohl rezervovat, dnes nebo zítra, prosím tě, ok?“

28. V další předložené, časově týden poté navazující zprávě ze dne 28.8.2019 (viz čl. 435 p.v.) žalobce žalovanému 2) sděluje: „Příteli prosím tě, zapomeň na věc koruny, rozuměl jsi tomu? Věc koruny mne moc škodí, protože mne škodi ne 1X ale 2X, tvůj převod aaaa, převod z Eura do koruny a převod z koruny na Eura ještě jednou, rozuměl jsi tomu?, to je moc, nikdo by neakceptoval toto, rozuměl jsi tuto věc? Prosím tě, sežeň mi [Anonymizováno] nebo franky, nechť bůh požehná tvé rodiče. Na to v Praze se zapomeň, já budu brat eura, já nepotřebuji koruny.“

29. Kromě právě citovaných překladů s datací, předložených k důkazu žalovanými, předložil rovněž žalobce soubor překladů hlasových zpráv, ovšem bez datace a času odeslání zprávy. Jedna z těchto časově neidentifikovaných zpráv se pak obsahově velmi blíží citovanému překladu zprávy z 21.8.2019, a patrně se tak jedná o jiný (zkrácený či zestručněný) překlad téže zprávy. Dle žalobce a jeho předloženého překladu zde žalobce sděluje žalovanému: „ok, souhlasím s tebou, že jsme to rozměnili na eura já s tebou. A chtěli jsme se srovnat v eurech, souhlasím. Ale já teď řeším něco jiného. Já jsem ti říkal, že potřebuji 11.000 euro. Já žádám od tebe 11.000 euro a ty říkáš, že nemáš euro. Tak ti říkám, vyměň koruny za eura. Takhle to myslím já, chápeš, abychom se srovnali v eurech, a ne v korunách. Ano, prosím? Zařiď to nějak, protože mě to trápí. Zařiď to s manželkou, abych věděl, jestli mám rezervovat cestu dnes nebo zítra.“ (viz čl. 225 spisu).

30. Z dalších žalobcem předložených překladů časově neidentifikovaných zpráv je většina zprávami odesílanými žalovaným 2) žalobci, pouze tři z předložených zpráv jsou zprávami od žalobce žalovanému 2). Kromě právě citované zprávy (v bodu 29.) žalobce v další své zprávě (aniž je zřejmé, která ze zpráv časově kterou předchází) žalovanému 2) sděluje: „Já nejsem Maročan, jsem Syřan, a přesto jsem dokázal sehnat kancelář na převody peněz z Maroka anebo mohu poslat někoho, aby ty peníze vzal od tvého bratra, bez poplatků. Aby šel on za tvým bráchou, v čase, který mu vyhovuje, kdy a kde a adresa. A ty ani nejsi schopný nic zařídit. Ty nechceš poslouchat ostatní, ty jen posloucháš sám sebe a chceš dělat to, co máš v hlavě ty. Nezajímá tě můj názor, pořad jen děláš to, co chceš ty a přemluvil jsi mně, abych prodal byt a teď rok a půl a já nic nemám. A to všechno kvůli tobě.“ (viz čl. 226). Z časové zmínky o roku a půl po prodeji bytu lze usuzovat, že se jedná patrně o dobu léta 2019, tedy i období shora citovaných zpráv z 21. a 28.8.2019.

31. V jiné žalobcem předložené a žalovanému 2) zasílané zprávě žalobce uvádí: „Ty pořád říkáš, že to připravíš, až tobě to bude vyhovovat. Já se trápím, že nemám peníze, a tohle jsou mé peníze u tebe, já od tebe nežádám půjčku a ty jsi mi říkal, že jsi jako můj bratr a uděláš pro mě všechno možný. A teď se dívej na sebe, jak se chováš. Chtěl jsem po tobě z mých peněz 11.000 euro a ty mi říkáš, že se mnou už nechceš být kamarád, nejsi můj přítel a tohle jsou mé peníze. Nechť to bůh vyrovná mezi námi. Podívej se, jak se chováš, když potřebuji své peníze. A já ti věřil a nechal u tebe mé peníze. A ty ještě k tomu jsi naštván, že já potřebuji své peníze zpátky. Bohužel, tohle jsem od tebe nečekal.“ (viz čl. 226 p.v.)

32. Ve zbývajících žalobcem předkládaných a časově neidentifikovatelných překladech hlasových zpráv žalovaný 2) žalobci sděluje, že (momentálně) nemá eura, že měl peníze, za které nakoupil, že to vyměnili za eura a vyšlo to na 51 080 eur, že mu říkal už dávno, že částku v korunách v bance nenechá. Ze zpráv se podává, že žalobci též tvrdil, že část v hotovosti dal matce žalované 1) k uschování. Žalovaný 2) žalobce opakovaně žádá, aby mu počkal, že eura nemá, opakovaně slibuje, že to zařídí, tvrdí, že má „všechno napsaný v číslech u sebe přesně. Není problém“. Slibuje, že to zařídí on, případně s manželkou přes její matku (že jim peníze dá matka), nebo že bude muset kvůli tomu „do [Anonymizováno] a zpátky“, jinde vysvětluje, že se obává, aby jej v [Anonymizováno] neokradli. Opakovaně slibuje, že se vyrovnají. V některých z daných nedatovaných zprávách se stává tón odpovědí žalovaného 2) zjevně podrážděný až nepřátelský, opakuje, že nemá eura, případně, že nemá peníze, sděluje, že se vyrovnají „a každý půjde svou cestou“, že připraví peníze, ale že je nemá u sebe, až bude připravený, zavolá, aby „dali dohromady a konec“, že už mezi nimi „žádný vztah nebude“, že už nejsou kamarádi (viz čl. 225-226 spisu).

33. Též právě popsanými zprávami, v souvislosti i se shora uvedenými zjištěními o předání částek 20 000, 11 000 a 4 000 v eurech, má odvolací soud za prokázané tvrzení žalovaných, že žalovaní dle dohody účastníků postupně žalobci vypláceli částku z kupní ceny složenou na účtu žalované 1) v souladu s jejich dohodou v eurech. To v podstatě přímo potvrzuje ve své zprávě z 21.8.2019 (a v obsahovaném ekvivalentu nedatované zprávy - viz výše bod 29.) sám žalobce, kdy zmiňuje, že částku, kterou žalovanému dal, si začali vyrovnávat v eurech. Z daných zpráv je také zřejmé, že žalobce toto „vyrovnání“ peněz právě v eurech, a nikoli v korunách, po žalovaném 2) jednoznačně požadoval a preferoval. Požadavek na předání částky ve výši 11 000 (eur) v létě 2019 pak odpovídá i zjištěním ze shora popsaných hlasových zpráv a z výpovědi svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno] o tom, že ví, že žalobce chtěl po žalovaném 2) právě částku 11 000, kdy však svědkyně již nevěděla, zda tato částka byla předána, či nikoli. Z obsahu daných zpráv je také zřejmé, že žalovaný 2) nebyl schopen na danou výzvu ze srpna 2019 požadovanou částku 11 000 € žalobci vydat, opakovaně sliboval, že věc zařídí, avšak očividně toho nebyl v dané době schopen a na vztahy účastníků to zjevně mělo negativní dopad.

34. Žalovaní pak uváděli, že k další výplatě peněz došlo již v korunách, a to dne 8.10.2019 částkou 200 000 Kč a následně dne 16.12.2019 částkou 49 000 Kč, jejímž zaplacením měli být účastníci vyrovnaní.

35. K doložení předání 200 000 Kč žalovaní opět předkládali zejména důkazy z jejich vzájemné komunikace a taktéž detail transakce z 8.10.2019 (viz čl. 159 p.v. spisu), z něhož se podává, že z účtu žalované 1) byla vybrána v hotovosti částka 200 000 Kč. Den předtím 7.10.2019 tomu předcházela žalovaným 2) žalobci zaslaná hlasová zpráva (dle překladu na čl. 280 spisu): „Já ti zavolám, abychom vyrovnali peníze, které jsou mezi mnou a tebou.“ V den výběru hotovosti 8.10.2019 žalovaný 2) zasílá žalobci hlasovou zprávu: „Kde, kde se setkáme?“ (viz čl. 283).

36. Následující den po výběru 8.10.2019 pak dne 9.10.2019 žalobce zasílá žalovanému 2) v 11:27 hod. hlasovou zprávu (dle překladu na čl. 281 spisu): „Dobře, dobře, ok, já nemám eeee číslo účtu teď, rozuměl jsi?, já pojedu do banky, vyzvednu číslo účtu, rozuměl jsi?, a pak ti ho pošlu, nebo eee, nebo až pojedu do [Anonymizováno], já budu tam, tzn. [adresa] dnes v noci, rozuměl jsi?, nebo pojedu do banky a pošlu ti ho, rozuměl jsi?, ty nemáš teď, kdybys to měl teď, tak mi to dej do ruky, já jsem dlužný, rozuměl jsi?, jestli teď nemáš a chceš mi to poslat na účet, tak počkej až dostanu číslo účtu a pak ti ho pošlu.“

37. Dne 9.10.2019 v 19:30 hod. pak žalobce žalovanému 2) zaslal dvě fotky a jednu textovou zprávu. Na fotkách je ofocena tabule ze směnárny se zaměřením na prodejní cenu eura za koruny, v textové zprávě je uvedena částka 25,89, tj. částka korun, za kterou směnárna prodává euro.

38. Za těmito zprávami následuje vzápětí (s rozdílem dvou minut) hlasová zpráva zasílaná žalovaným 2) žalobci, v níž dle předloženého překladu žalovaný žalobci sděluje: „je to na tebe, vyměň je za 25,70 u tamtoho Alžiřana“ (viz screenshoty obrazovky mobilního telefonu na čl. 165 a 437 a přepis hlasové zprávy na čl. 435 p.v.).

39. Časově po uvedeném výběru a související citované komunikaci žalobce a žalovaného 2) následovala dne 14.10.2019 hlasová zpráva zasílaná žalovaným 2) žalobci (dle překladu na čl. 435 p.v.): „Ještě jsem auto neprodal, no těch 49,000 ti připraven pokud pan [jméno FO] to dovolí, prodám Audi a připravím ti to, má problém, musím na to udělat diagnostiku. já se ti ozvu, já se ti ozvu buď v klidu, a tamto [Anonymizováno], až to opravím a budu prodávat řeknu ti cenu, za kolik by to koupili, a když budeš souhlasit, tak to prodáme.“

40. Dne 29.10.2019 zasílal naopak žalobce žalovanému 2) mobilem jednak fotky aut a jednak textovou a hlasovou zprávu, v nichž uvádí, že auta nic nejela (0 km), 150 ks s [Anonymizováno] papíry, 2016, navrhuje, že by mohli vzít i více aut, že stojí 15 000 €, poslat je domů a získat z každého, že se mohou domluvit „s tímto mužem“ (viz překlad zpráv na čl. 435 a screenshot obrazovky mobilku z 29.10.2019).

41. Dne 7.11.2019 žalobce zaslal od 15:19 hod. žalovanému 2) jednak 20 fotek a jednak textovou zprávu, v níž ho ve stručných bodech informuje o různých autech, které by si mohli koupit a prodat (viz překlad obsahu zpráv na čl. 435).

42. Téhož dne 7.11.2019 žalobce dále zasílal ve 20:14 hod. žalovanému 2) další hlasovou zprávu (dle překladu na čl. 17, obdobně v překladu na čl. 279): „Prober to s ním, zeptej se ho, pokud za to dá dobrou cenu, tak to přivezu, pak bych spolupracoval s tamtím, že bych mu odvezl a přivezl, aaaa, já přijedu možná v pondělí nebo v úterý do Česka a usadím se v Česku, potřebuji pracovat a něco takového, sežeň mi něco, abych se postavil na nohy, já nemám peníze, podívej se, jestli můžeš mi sehnat těch zbylých padesát tisíc korun, že bych mohl se postavit na nohy.“

43. Poslední předložené a k důkazu odvolacím soudem provedené hlasové zprávy jsou z 10.11.2019. Dle opatřeného času 16:18 hod. na předloženém překladu na první z nich zasílané žalobci žalovaný 2) uvádí (citováno zkráceně v podstatném obsahu): „mluvili jsme o tom autě minulé … neměň svá slova, co jsi řekl minulé? … že chceš od toho auta pryč, a já jsem na tom autě vyměnil olej … sensor filtru, to všechno stálo … nemám problém, když ti ho nechám, pokud ho potřebuješ, tak si ho vem, odečti z ceny 50.000 Kč, a vrať mi ten zbytek … já ti chci tu věc ulehčit, počitej moji půlku z ceny auta, ty ode mne chceš 49.000 Kč, tak si je vem a vrať mi ten zbytek z polovičny ceny toho auta. Když potřebuješ, tak počkej až auto prodáme, musíme to mít jasné, minulé … jsi řekl něco jiného …“ (viz čl. 436).

44. V další předložené hlasové zprávě z téhož dne dle opatřeného času na překladu v 16:41 hod. žalobce žalovanému 2) sděluje: „Já, já ti nebudu hodnotit auto za 200.000, budeme hodnotit auto tak jak je v bazaru, tzn. Jak to oceňuje autobazar, jestli chceš mi to počítat za 200.000, tak já ti to budu účtovat za 200.000, dej mi 100.000 a těch 50.000, které jsou mezi námi, tzn. 150.000 a mohu potom jit svou cestou“ (viz čl. 278 spisu).

45. Na tuto zprávu navazuje další hlasová zpráva žalobce odesílaná žalovanému 2) v 16:42 (dle překladu na čl. 282): „Tzn. nejlepší způsob pro mne a pro tebe, prodáme to v bazaru a rozdělíme peníze na půl a každý může pak jit svou cestou. a dáš mi těch 49 000 a k tomu ještě tamtěch 1.500 kč, které jsem prodělal v Exchange ztráta při výměně peníze a je to všechno“.

46. Ta samá zpráva byla předložena v překladu s mírnými odchylkami ve znění (na čl. 17): „Tzn. Nejlepší řešení pro mě a pro tebe, že bychom to prodali v bazaru, a rozdělíme si to napůl, a každý půjde svou cestou, dej mi tamtěch 49.000 a k tomu těch 1.500, kterých jsem prodělal v směnárně, a tím jsme vyrovnaní, to je všechno“.

47. Kupní smlouvou ze dne 14.12.2019 žalovaný 2) doložil, že prodal své auto tov. zn. [Anonymizováno] za cenu 190 000 Kč, kdy dle obsahu smlouvy byla tato kupní cena zaplacena v hotovosti při uzavření (podpisu) smlouvy (viz kupní smlouva na čl. 438 spisu).

48. Krátce na to došlo dne 16.12.2019 dle shodných tvrzení účastníků k zaplacení částky 49 000 Kč předáním této částky (opět) v hotovosti v [Anonymizováno] v prodejně kebabu.

49. Společné vozidlo účastníků (bez ohledu na to, na koho bylo případně průběžně formálně psáno) tov. zn. [Anonymizováno] bylo žalovaným 2) prodáno za 140 000 Kč dne 20.12.2019 (viz kupní smlouva na čl. 481 a kopie [Anonymizováno] dokladu vozidla na čl. 20).

50. První výzvu k zaplacení žalobou uplatněné částky žalobce zaslal žalované 1) až prostřednictvím dopisu své zástupkyně datovaného 8.9.2020, v němž vyzval k zaplacení částky 1 296 651,33 Kč zaslané po prodeji bytu žalobce na účet žalované 1), a to nejpozději do 20.9.2020 (viz výzva k zaplacení na čl. 18).

51. Odvolací soud má po provedeném dokazování na základě shora popsaných zjištění za prokázané, že ze strany žalovaných byly dále na vyrovnání částky složené po prodeji bytu žalobce dne 24.1.2018 na účet žalované 1) vyplaceny i jimi tvrzené částky 200 000 Kč a 49 000 Kč. Byť předložená komunikace mezi stranami zjevně není kompletní, když k další komunikaci logicky docházelo nejen prostřednictvím (doložených) zasílaných textových nebo hlasových zpráv, ale vedle toho, jak také odpovídá běžnému a obvyklému způsobu komunikace mezi lidmi, u přátel pak tím spíš, nepochybně i v ústních vzájemných hovorech, a to ať již telefonicky, nebo při přímém, osobním kontaktu. To však neznamená, že by veškeré předložené důkazy o vzájemné komunikaci měly být [právnická osoba] vyloučeny či zpochybněny jako „vytržené z kontextu“, jak argumentoval žalobce, a jak soud prvního stupně tuto argumentaci v podstatě akceptoval.

52. Dle odvolacího soudu, i přes zmíněnou (a fakticky i nevyhnutelnou) určitou fragmentárnost předložené a k důkazu provedené vzájemné komunikace, lze mít bez jakýchkoli rozumných pochyb ve spojení se shora popsanými dalšími důkazy a zjištěními z nich se podávajícími, za prokázané, že žalovanému 2) se po naléhání žalobce v srpnu 2019 na žalovaného 2), aby mu vyplatil z jeho peněz částku 11 000 €, v říjnu konečně podařilo zajistit finanční prostředky ve výši 200 000 Kč, které byly z účtu žalované vybrány v hotovosti dne 8.10.2019, a následně také zase v hotovosti předány žalobci.

53. Z průběhu a obsahu shora popsané komunikace je dle odvolacího soudu také zřejmé, že žalovaní, tak, jak uváděla i při své účastnické výpovědi žalovaná 1), chtěli, aby platba mohla být zaslána na účet žalobce. Žalovaná 1) v této souvislosti uváděla, že manželovi tehdy řekla, že to už takhle dál nejde, aby předával takto vysoké částky v hotovosti, a proto chtěli, aby jim žalobce sdělil účet. K tomu však, jak je zřejmé z dalších zjištění, nedošlo, neboť žalobce žádné číslo svého účtu žalovaným neoznačil. Ve zprávě z 9.10.2019 jasně sděluje, že nemá číslo účtu a že by (za tím účelem) musel do banky. Tvrzení žalobce v odvolacím řízení, že tím mínil jen to, že v daném okamžiku si nepamatoval číslo účtu, není žádným z provedených důkazů podporováno. Sama zpráva z 9.10.2019 (a tím spíš i v popsaných zjištěných souvislostech) vyznívá jinak. Nejen s ohledem na její obsah, tj. sdělení žalobce, že nemá číslo účtu, ale též vzhledem k tomu, že jak všechna předchozí předání peněz byla prováděna mezi účastníky v hotovosti, a stejně tak i poslední ve výši 49 000 Kč, že žalobce za celou dobu řízení ani netvrdil, že by žalovaným nějaký konkrétní svůj účet označil a že by požadoval platbu na takový účet, a obdobně dokonce ani netvrdil, že by nějaký konkrétní účet v předmětném období vůbec používal a že by tento byl žalovaným známý, a nakonec i ze základního faktu, že předmětnou kupní cenu si nechal krátce před přestěhováním do [Anonymizováno] poslat nikoli na nějaký svůj účet, ale na účet žalovaných, považuje argumentaci žalobce, že žalovaní měli a mohli prokázat vyplacení u nich složené částky žalobci prostřednictvím doložených převodů či výpisů z bankovních účtů, za licoměrnou a záměrně zavádějící. Ze shora popsaných zjištění se naopak podává, že až do té doby, kdy žalovaná 1) žádala manžela, aby platby byly nadále na účet, oběma účastníkům - jak žalovanému 2), tak i žalobci - zřejmě z nějakého důvodu vyhovovalo, že platby jsou prováděny v hotovosti a že z obsahu účtu nelze úplně zjistit jejich skutečné majetkové poměry.

54. Posledně vyplacená částka 49 000 Kč (případně spolu s další 1 000 nebo 1 500 Kč jakožto náhrady za ztrátu vyplývající ze směn) je pak oběma účastníky v jejich zprávách zmiňována tak, že má být tou zbývající, tedy poslední částkou, že poté budou vyrovnáni. Zejména pokud ve zprávě ze dne 7.11.2019 žalobce požaduje sehnání „těch zbylých padesáti tisíc korun“, a to v souvislosti s tím, že zároveň říká, že nemá peníze a zmíněnou částku potřebuje, aby se mohl „postavit na nohy“, je dle odvolacího soudu nepochybné, že daná částka má skutečně v kontextu veškerých dalších zjištění představovat poslední částku dohodnutou mezi účastníky k vzájemnému vyrovnání. Pokud byl žalobce bez peněz a potřeboval „zbývající“ peníze, které měl u žalovaných, je nepochybné, že by nezapomněl na celou zbylou částku, kterou mohl po nich žádat k vydání, zejména pokud by se jednalo o celou, žalobou požadovanou mnohonásobně vyšší sumu.

55. Pokud žalobce zpochybňoval povahu dané „zbývající“ částky s tvrzením, že se mělo jednat o cenu týkající se vzájemného vypořádání ohledně společného vozu [Anonymizováno], není opět toto jeho tvrzení obsahem dané komunikace podporováno, ale naopak. V daném směru odvolací soud přisvědčil žalovaným, kteří poukazovali na obsah daných zpráv s tím, že je z nich zřejmé, že žalobce striktně odlišoval na jedné straně vypořádání ceny vozu, při němž se měli účastníci rozdělil na půl, a na druhou stranu zjevně další položku k vypořádání, představovanou danou částkou 49 000 Kč, případně 50 000 Kč. Obdobně bylo toto oddělování obou položek k vypořádání patrné i ze zprávy žalovaného 2), který navrhoval v podstatě vzájemné započtení těchto položek při jejich vypořádání.

56. V neposlední řadě považuje odvolací soud za nepravděpodobné, pokud žalobce poté, co mu byla uhrazena částka 49 000 Kč, žalovaného nadále po poměrně dlouhou dobu o výplatu celého žalobou uplatněného nároku nežádal, byť, jak sám předtím uváděl, neměl peníze a tyto tak potřeboval. První výzva k vrácení celé na účet žalované 1) složené částky byla žalobcem žalované 1) zaslána až v září 2020, tj. dva a ¾ roku poté, kdy byla daná částka na účet zaslána, a asi ¾ roku poté, kdy byla, jak zjištěno, naposledy žalobci předána částka 49 000 Kč, v souvislosti s níž se žalobce vyjadřoval tak, že tím budou vyrovnáni a to bude všechno.

57. Svědectví žalobcem navržené svědkyně [jméno FO], že jí měl žalobce říkat, že mu žalovaný 2) dluží asi 1 800 000 Kč, nemělo v podstatě žádnou vypovídací hodnotu, neboť se jednalo jen o převzaté tvrzení žalobce. Pokud obdobně vypovídala i svědkyně [jméno FO] [Anonymizováno], a to, že ví z telefonických hovorů, že žalobce měl řešit po návratu do Čech s žalovaným 2) dalších 1 500 000 Kč, resp. 1 300 000 Kč, že měly být prostředky z bytu a 500 000 Kč v hotovosti, odvolací soud ani této části výpovědi uvedené svědkyně neuvěřil, když žádným jiným důkazem není podobný skutkový děj doložen. Obdobně rovněž vlastní účastnickou výpověď žalobce před soudem prvního stupně hodnotil odvolací soud ve světle shora popsaných zjištění jako nevěrohodnou a jeho skutkovou verzi za vyvrácenou shora uvedenými důkazy.

58. Odvolací soud tak uzavírá, že veškerá skutková zjištění směřují k závěru, že zaplacením částky 49 000 Kč v prosinci 2019 měly být vztahy mezi účastníky ohledně prostředků svěřených žalobcem žalovaným na účet žalované 1) dne 24.1.2018 uzavřeny a vypořádány. Jejich případné další vzájemné vypořádání týkající se vozu [Anonymizováno] s touto platbou nakonec nesouviselo [byť bylo žalovaným 2) i žalobcem uvažováno o případném celkovém vypořádání těchto obou vztahů – viz jejich zprávy z 10.11.2019 výše] a nebylo zaplacením této částky dotčeno.

59. Po právní stránce soud prvního stupně správně vztah účastníků založený jejich dohodou o svěření prostředků na účet žalované 1) hodnotil jako smíšenou smlouvu o úschově s prvky smlouvy příkazní ve smyslu § 2402, 2404 a 2430 o.z. V daném směru odvolací soud odkazuje pro stručnost na citaci dotčené právní úpravy v rozsudku soudu prvního stupně.

60. Ve vztahu ke konečnému vypořádání stran tak, jak bylo zjištěno, pak odvolací soud doplňuje, že i když nebylo zjištěno, že by byla přesně doplacena celá částka, která byla na účet žalované 1) složena, z poměrně jasných a opakovaných sdělení v tom smyslu, že zaplacením 49 000 Kč budou obě strany vyrovnány a vztah ukončen, lze uzavřít, že ohledně případné do té doby nevyplacené části na účet složené částky se strany ve smyslu § 1981 o.z. dohodly, že závazek vrátit takové prostředky zaniká, případně, že došlo k prominutí zbytku dluhu ve smyslu § 1995 odst. 1 o.z.

61. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně a žalobu zamítl i co do povinnosti žalovaných zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 1 185 106,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 21.9.2020 do zaplacení.

62. Podle § 224 odst. 1, 2 a za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a jejich náhradu přiznal v plné výši procesně plně úspěšným žalovaným. Tato náhrada v celkové výši zaokrouhleně na celé koruny 534 943 Kč sestává z odměn zástupce žalovaných 17 x 21 472 Kč [za oba zastoupené žalované za použití § 7, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění do 31.12.2024 (dále jen „a.t.“)], za 17 úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a.t. (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. odpor žalovaných, 3. vyjádření ze dne 7.9.2021, 4. účast na jednání soudu dne 25. 1. 2022, 5. podání ve věci samé datované 22.2.2022, 6. účast na jednání soudu dne 11. 3. 2022, 7.+8.+9. účast na jednání soudu dne 3.6.2022 delším než 4 hod., 10. podání ve věci samé z 3.7.2022, 11.+12. účast na jednání soudu dne 14. 11. 2023 delším než 2 hod., 13. podání ve věci samé datované 12.12.2023, 14.+15.+16. účast na jednání soudu dne 23. 1. 2024 delším než 4 hod., 17. písemný závěrečný návrh, 18. účast na jednání soudu dne 2. 2. 2024) a k tomu 18 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 a.t., dále z náhrady za promeškaný čas ve výši ½ odměny, tj. 10 736 Kč za účasti při jednání soudu dne 16.11.2021, jež bylo odročeno bez vlastního projednání věci, dle § 14 odst. 2 a.t., z náhrady za promeškaný čas na cestách k jednání soudu a zpět 9 800 Kč za celkem [hodnota] cest vždy v délce 7 hod. (tam a zpět) na trase [adresa] , tedy v rozsahu 7 x 14 x 100 (100 Kč za každou půlhodinu), dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a.t., dále z cestovného celkem 2 486 Kč za 3 cesty vlakem na trase [adresa] a zpět, dále z cestovného za 1 cestu mezi obcemi [adresa] a zpět v délce celkem [hodnota] km vozem Hyundai, reg.zn. [SPZ], o průměrné spotřebě paliva BA (98) 7,6 l/100 km při vyhláškové ceně paliva v roce 2022 40,50 Kč/1 l a základní náhradě za používání silničního motorového vozidla ve výši 4,70 Kč/l km za použití vyhlášky č. 116/2022 Sb., tj. celkem 4 355,68 Kč, za 1 cestu shodným vozem na shodné trase v roce 2023 při vyhláškové ceně paliva 45,20 Kč/1 l a základní náhradě za používání silničního motorového vozidla ve výši 5,20 Kč/l km za použití vyhlášky č. 191/2023 Sb., tj. celkem 4 665,47 Kč, za 2 cesty shodným vozem na shodné trase v roce 2024 při vyhláškové ceně paliva 42,60 Kč/1 l a základní náhradě za používání silničního motorového vozidla ve výši 5,60 Kč/l km za použití vyhlášky č. 398/2023 Sb., tj. celkem [hodnota] x 4 949,05 Kč, a z náhrady DPH 21 % z výše uvedených odměn a náhrad, tj. 91 105,82 Kč, když zástupce žalovaných doložil, že je jejím plátcem, a to za použití § 14a odst. 1 a.t. ve spojení s § 137 odst. 3 o.s.ř. Součástí přiznané náhrady nákladů řízení pak byly i náklady pořízení překladů hlasových a textových zpráv soudním překladatelem v doložené výši 9 000 Kč, a to za překlady pořízené v časové souvislosti s tímto řízením (tj. po podání žaloby 6.1.2021). Pro úplnost se dodává, že odvolací soud neshledal důvod k náhradě odměny advokáta za podání z 15.9.2021, jímž žalovaní jen žádali o ustanovení tlumočníka, když se nejednalo o podání ve věci samé a mohlo být obsaženo již v předchozích písemných podáních žalovaných. Obdobně nebyla přiznána náhrada za překlady hrazené 16.9.2020, když tyto náklady vznikly před zahájením řízení a nebylo zřejmé, zda se skutečně vztahují k předmětu řízení.

63. O nákladech řízení před soudem odvolacím bylo rozhodnuto ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšným žalovaným byla přiznána jejich plná náhrada ve výši zaokrouhleně na celé koruny 144 317,80 Kč, odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku z odvolání 59 256 Kč, 3 x odměně zástupce žalovaných, advokáta, po 20 896 Kč (při zohlednění předmětu odvolacího řízení) za 3 úkony právní služby (1. odvolání, 2.+3. účast na jednání odvolacího soudu 16. 1. 2025 delším než 2 hod.), 3 x náhradě hotových výdajů po 450 Kč, z náhrady za promeškaný čas na cestě k jednání odvolacího soudu a zpět na trase [adresa] a zpět v rozsahu 12 započatých půlhodin po 150 Kč, tedy 1 800 Kč dále z cestovného 5 397,82 Kč za 1 cestu mezi obcemi [adresa] a zpět v délce celkem [hodnota] km vozem [Anonymizováno], reg.zn. [SPZ], o průměrné spotřebě paliva BA (98) 7,6 l/100 km při vyhláškové ceně paliva v roce 2025 40,50 Kč/1 l a základní náhradě za používání silničního motorového vozidla ve výši 5,80 Kč/l km za použití vyhlášky č. 475/2024 Sb. a za použití § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k), § 13 odst. 1, 4, § 12 odst. 4, § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění od 1.1.2025.

64. Změnou rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé je dotčen též závislý výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně o přenesení poplatkové povinnosti. Vzhledem k tomu, že v řízení byli žalovaní plně úspěšní, není nadále pro přenesení této povinnosti důvod (viz § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb.). Změnou rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé byl proto dotčený výrok IV. rozhodnutím odvolacího soudu fakticky vypuštěn.