o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 16.5.2022, č.j. 11 C 12/2022-124

1. Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 16.5.2022, č.j. 11 C 12/2022-124 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), uložil žalované ve výroku I. povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 584 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % (ročně) od [datum] do zaplacení. Ve výroku II. byla žaloba ve zbývající části uplatněného nároku, tj. co do částky 14 551 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 848,02 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 438,30 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 425,88 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 841,88 Kč od [datum] do zaplacení, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 12 425,88 Kč od [datum] do zaplacení, co do částky 6 416 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 813,43 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 641,67 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 4 941,22 Kč od [datum] do zaplacení, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 4 941,22 Kč od [datum] do zaplacení. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto ve výroku III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že na žalobkyni jako postupníka byly postoupeny společností [právnická osoba] pohledávky ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru, a to smlouvy ze dne [datum] [číslo] ze dne [datum] [číslo] kdy na základě smlouvy ze dne [datum] měla být žalované poskytnuta jakožto spotřebitelský úvěr částka 13 000 Kč a na základě smlouvy ze dne [datum] částka 10 000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobkyně na dané smlouvy bylo ze strany žalované plněno jen z části, a to v případě první z uvedených smluv v celkové výši 6 485 Kč a v případě smlouvy ze dne [datum] ve výši 10 984 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že obě uvedené smlouvy jsou absolutně neplatné, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, k dané absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Nárok žalobkyně tak byl posouzen pouze jakožto nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně v případě smlouvy ze dne [datum] [číslo] uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalovaná dle této (neplatné) smlouvy převzala částku 10 000 Kč, avšak žalobkyni (její předchůdkyni) vrátila částku 10 984 Kč, bezdůvodné obohacení v daném případě nevzniklo. V případě smlouvy ze dne [datum] pak soud prvního stupně uzavřel, že ve skutečnosti žalovaná dle této smlouvy převzala pouze 8 069 Kč, a nikoli 13 000 Kč, neboť zbytek úvěru (v částce 4 931 Kč) nebyl s ohledem na (dohodnuté) refinancování žalované v hotovosti vyplacen, přičemž na tento závazek žalovaná vrátila částku 6 485 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila pouze co do částky 1 584 Kč (rozdílu mezi fakticky poskytnutou částkou 8 069 Kč a zaplacenou částkou 6 485 Kč), a jen v této části byl proto uplatněný nárok shledán důvodným, včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum], kdy soud počátek prodlení žalované určil v návaznosti na první (prokázanou) výzvu žalobkyně směrem k žalované k zaplacení uplatněného nároku učiněnou dopisem ze dne [datum] s určením data plnění do 10 dnů od doručení, přičemž za použití § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), vyšel soud z domněnky doručení ke dni [datum] O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly.

3. Proti části zamítavého výroku II. rozsudku, a to pouze co do částky 4 931 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému zjištění, že se žalovaná obohatila v případě plnění dle smlouvy ze dne [datum] pouze o částku 1 584 Kč, když předmětem smlouvy o spotřebitelském úvěru byla částka ve výši 13 000 Kč. Žalobkyně zdůraznila, že z článku 9.1 smlouvy plyne, že bylo dohodnuto, že část celkové výše zápůjčky ve výši 4 931 je rovnou použita na úhradu dluhu žalované z dosud nesplaceného (předchozího) spotřebitelského úvěru [číslo] to formou započtení. Žalovaná souhlasila, že v důsledku realizace této dohody o započtení jí reálně bude vyplacena v hotovosti pouze částka rozdílu poskytnuté zápůjčky 13 000 Kč a dohodnuté započtené částky 4 931 Kč, tj. ve výši 8 069 Kč. Uvedené však dle žalobkyně neznamená, že by bezdůvodné obohacení žalované mělo být tvořeno jen v hotovosti, tzv.„ na ruku“ vyplacenou částkou. Obohacením je dle žalobkyně třeba rozumět celkový finanční prospěch žalované, tedy i tu část, která byla použita k započtení na úhradu předchozích dluhů žalované. Bezdůvodné obohacení tak představuje celkovou nevrácenou částku poskytnutou žalované po odečtení úhrad žalované. Dle žalobkyně pak okolnost poskytnutí (započtené) částky ve výši 4 931 Kč je prokazována právě ujednáním stran v článku 9. smlouvy, kterýžto článek byl navíc speciálně (v rámci smlouvy) žalovanou podepsán. Požadavek soudu prvního stupně na další prokázání toho, že dotčená částka byla žalované vyplacena, je proto dle žalobkyně nadbytečný. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadenou část zamítavého výroku II. rozsudku a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

5. Výrok I. rozsudku a zbývající část výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, které nebyly podaným odvoláním žalobkyně dotčeny, nabyly uplynutím lhůty k odvolání samostatně právní moci a nebyly předmětem přezkumu odvolacího soudu (§ 206 o.s.ř.).

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobkyně důvodným.

7. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval dokazování předmětnou smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] jinak vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Uvedenou smlouvou má odvolací soud za prokázané, že žalovaná na straně„ zákazníka“ uzavřela dne [datum] s [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru„ ve formě peněžité zápůjčky“. Na základě této smlouvy [právnická osoba], přenechala žalované částku 13 000 Kč, která měla být předána žalované v hotovosti při podpisu smlouvy (čl. 1). Žalovaná se zavázala poskytnutou částku 13 000 Kč společnosti [právnická osoba], vrátit spolu s úrokem ve výši 1 820 Kč, poplatkem ve výši 2 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, celkem ve výši 22 620 Kč v 58 týdenních splátkách po 390 Kč RPSN činila 195 %. V čl. 9 smlouvy bylo dojednáno refinancování pohledávky [právnická osoba] vůči žalované ze spotřebitelského úvěru [číslo] ve výši 4 931 Kč. Dle uvedeného článku uzavřely strany dohodu o vzájemném započtení, podle níž se smluvní strany dohodly, že nárok [právnická osoba] na splacení částky ve výši 4 931 Kč dle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] se započítává oproti nároku zákazníka (žalované) na vyplacení spotřebitelského úvěru dle této smlouvy. Žalovaná dále výslovně souhlasila s tím, že jí po uvedeném započtení bude vyplacen rozdíl ve zbývající výši 8 069 Kč. Uvedený článek 9. o refinancování byl v rámci uzavírané smlouvy o spotřebitelském úvěru samostatně přímo pod textem daného článku datován [datum] a podepsán žalovanou, pod následujícím článkem 10. obsahujícím závěrečná ustanovení byla smlouva opět datována a podepsána oběma stranami.

8. Soud prvního stupně vyšel správně z toho, že je nutno aplikovat právní úpravu odpovídající době uzavření předmětné smlouvy dne [datum], tj. včetně zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který nahradil s účinností od [datum] zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, neboť ze strany poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) nedošlo ke splnění povinnosti ve smyslu § 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o.z., když řádně neprověřil spotřebitelovu schopnost úvěr splácet. Žalobkyni tedy svědčí pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o.z. a na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud se s tímto právním hodnocením plně ztotožnil. Ostatně proti tomuto závěru soudu prvního stupně nebrojila v odvolání ani žalobkyně a odvoláním se nedomáhala zamítnutých nároků podle smlouvy, ale pouze vydání poskytnutého plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Odvolací soud proto v podrobnostech odkazuje na podrobné a přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které není třeba opakovat.

9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Odvolací soud se pouze neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o výši nároku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § [číslo] odst. 1, 2 a § 2993 o.z. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované, aniž tu byl platný závazek, a vzniklo jí právo na vrácení toho, co plnila, po zohlednění toho, co plnila žalovaná. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně se neplatnou smlouvou o zápůjčce zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v celkové výši 13 000 Kč. Plnění bylo dohodnuto tak, že v hotovosti byla žalované vyplacena částka 8 069 Kč a zbývající část plnění ve výši 4 931 Kč byla podle dohody smluvních stran započtena na nárok [právnická osoba] vůči žalované ze spotřebitelského úvěru [číslo]. Nárok na vrácení tohoto plnění soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal, neboť měl za to, že žalobkyně přes poučení soudu neprokázala, že daná částka byla žalované vyplacena. Z obsahu předmětného ujednání stran v článku 9. smlouvy, obsahující dohodu stran o provedení započtení nároku žalované na vyplacení dotčené částky dle uzavírané smlouvy proti nároku [právnická osoba] vůči žalované na splacení shodné částky dle (dřívější) uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] však jednoznačně vyplývá, že daná částka poskytovaná v rámci předmětného spotřebitelského úvěru byla dle dohody stran použita k refinancování dřívějšího dluhu žalované, a z tohoto důvodu k vyplacení této částky v hotovosti nedocházelo. Uzavření této dohody žalovaná stvrdila dalším svým samostatným podpisem pod dotčeným článkem 9. smlouvy. Žádné další prokazování„ vyplacení“ této částky na zde uváděný dřívější dluh žalované tak již dle odvolacího soudu není zapotřebí, v daném směru shledal odvolací soud námitku žalobkyně důvodnou.

13. Pro úplnost se dodává, že důvodem k zamítnutí předmětné částky poskytnuté formou započtení není ani to, že daná dohoda o započtení vzájemných peněžitých pohledávek byla vtělená do smlouvy o spotřebitelském úvěru, jež je sama z důvodů uvedených shora absolutně neplatná.

14. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tedy pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání (srov. § 576 o.z.). Řádné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je stanoveno jako podmínka platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a nikoliv dohody o započtení vzájemných pohledávek (srov. § 1982 a násl. o.z.). Plnění podle neplatné smlouvy bylo částečně poskytnuto na splnění jiného závazku, jehož existence nebyla zpochybněna. Dohodu smluvních stran o zápočtu vzájemných závazků, u kterých není započtení vyloučeno zákonem (srov. § 1991 o.z.) nelze považovat za dohodu, která by nebyla oddělitelná od smlouvy o zápůjčce. Účel dohody o zápočtu byl samostatný a byl jím zánik (uhrazení) jiné pohledávky, resp. dluhu žalované. Jedná se proto o dvě oddělitelná právní jednání, která mohou obstát samostatně a pouze byla obsažena v jedné písemné smlouvě. Žalovaná dohodu o zápočtu pohledávek uzavřela a její platnost ani zánik svého dluhu nezpochybnila. Žalobkyni proto svědčí nárok postoupený jí právní předchůdkyní na úhradu celého poskytnutého plnění podle neplatné smlouvy ve výši 13 000 Kč, který po odečtení plnění žalované ve výši 6 485 Kč, činí 6 515 Kč. Soud prvního stupně dosud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení částky 1 584 Kč s úrokem z prodlení, avšak žalobkyně má dále nárok na zaplacení částky 4 931 Kč s úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jehož zamítnutí nebylo opodstatněné.

16. Z výše uvedených důvodů odvolací soud odvoláním žalobkyně napadenou část výroku II. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni dále částku 4 931 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 931 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

17. S ohledem na provedenou změnu rozsudku soudu prvního stupně bylo podle § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř. znovu rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Podle výsledku řízení byla (stále) převážně úspěšná žalovaná. Té však žádné náklady s tímto řízením nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 4 146 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 1 000 Kč a odměny advokáta za dva úkony právní služby po 1 000 Kč (podání odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), 2 x náhrady hotových výdajů po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 546 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 písm. k ), g) § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobkyně, kterým je advokát (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Nebyly zjištěny důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému účastníkovi (§ 150 o.s.ř.) Odvolací soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon požadovaný v písemném vyčíslení nákladů žalobkyní spočívající ve vyjádření žalobkyně ze dne [datum], jehož obsahem bylo pouze sdělení soudu, že originál smlouvy již byl žalobkyní založen. Uvedený úkon hodnotil odvolací soud jako neúčelně vynaložený. Žalobkyně nebyla odvolacím soudem vyzývána k vyjádření, pouze v rámci předvolání k jednání k případnému předložení originálů listin, kterých se dovolává, což z povahy věci se týká pouze těch listin, jež v originálu dosud předloženy nebyly. Sdělení obsažené v daném podání mohlo být nadto předneseno i při jednání soudu, k němuž se zástupce žalobkyně dostavil.