o zaplacení částky 70 056 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č.j. 209 C 109/2024-49 ze dne 16.10.2024 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla zcela zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 70 056 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 70 056 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 50 % ročně z částky 70 056 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně odůvodnil rozsudek tím, že dne 4. 10. 2023 byla na účet [č. účtu] z účtu [č. účtu] převedena částka 50 000 Kč a že dne 4. 10. 2023 z účtu č. [č. účtu] na účet č. [č. účtu] byla převedena částka 45 996,80 Kč. O ostatních listin se však již žádné další relevantní informace zjistit nepodařilo. Listina nazvaná jako „Smlouva o spolupráci“ s uvedením platnosti od 20. 8. 2020 datovaná dnem 21. 7. 2023 nebyla vůbec nikým podepsána a nejsou v ní řádně označeni účastníci smlouvy. Pouze z čl. 1 Předmětu smlouvy vyplývá, že Investor prostřednictvím společnosti [právnická osoba] na její internetové platformě uzavřel nebo hodlá uzavřít s fyzickou osobou nebo osobami Smlouvu o zápůjčce. Listina nazvaná jako „Smlouva o zápůjčce č. [hodnota],“ kde jako věřitel je uveden žalobce a jako dlužník je uvedena žalovaná, obsahuje ujednání o výši zápůjčky – 50 000 Kč, o smluvním úroku – 50 % ročně, o měsíční splátce – 3 336 Kč, o době trvání zápůjčky – 24 měsíců, o splatnosti splátky – 4. den každého měsíce a celkovou dlužnou částku – 80 064 Kč. Z dalších ujednání soud prvního stupně zjistil, že věřiteli náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč, s tím, že o tuto částku bude zápůjčka snížena při jejím načerpání, že smluvní strany si sjednávají smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % za každý započatý den prodlení z celkové dlužné částky, nicméně uzavřel, že listina datovaná 4. 10. 2023 není „řádně podepsána.“ Podle soudu prvního stupně proto nebylo provedenými důkazy prokázáno, že by mezi žalobcem a [Anonymizováno] byla uzavřena tvrzená smlouva, a bez dalšího ani to, že by mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobci se nepodařilo prokázat ani to, že žalované nějaké finanční prostředky poskytl. K tomu soud prvního stupně uvedl, že měl v úmyslu žalobce poučit a vyzvat k doplnění tvrzení a zejména důkazů při prvním jednání ve věci podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.,“ avšak žalobce se k jednání nedostavil, takže se možnosti být soudem poučen a vyzván vzdal.

3. Pro úplnost pak soud prvního stupně doplnil, že předložené listiny by i pro případ prokázání uvedených smluv nebyly dostatečné k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované, spíše naopak, pokud žalovaná v době, kdy si údajně měla od žalobce peníze zapůjčit, měla na účtu zůstatek v řádu desetikorun, v každém ze tří měsíců čerpala nebankovní půjčky řádově v desetitisících, prošla insolvenčním řízením, které skončilo v červnu 2023, tedy cca čtyři měsíce před tvrzeným uzavřením smlouvy o zápůjčce. Smlouva by tedy byla i proto neplatná a žalobci by nad jistinu úvěru nenáležely žádné nároky.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalobce, a to v celém rozsahu. Namítal, že k uzavření písemné smlouvy o zápůjčce mezi účastníky došlo prostřednictvím platformy www.[Anonymizováno], kterou spravuje a provozuje [Anonymizováno], kdy žalované byl na její elektronickou adresu, kterou sama uvedla do systému při své registraci, zaslán unikátní kód pro podpis smlouvy o zápůjčce. Jiný unikátní kód obdržel žalobce. K uzavření smlouvy došlo dle žalobce prostřednictvím těchto podpisových kódů, kdy tento způsob zákon nevylučuje. Poukazoval při tom na dvě rozhodnutí, jednak Krajského soudu v Ostravě a jednak Krajského soudu v Brně. Text smlouvy byl přístupný před jejím podpisem v systému www.[Anonymizováno], do něhož má žalovaná neomezený přístup prostřednictvím svého účtu na www.[Anonymizováno]. Pokud by soud shledal, že daná smlouva o zápůjčce je neplatně uzavřená, ad absurdum by za neuzavřené byly považovány jakékoli smlouvy kupní v obchodě, kdy zpravidla jméno kupujícího uváděno není. Argumentoval tím, že pokud požadavek na dosažení písemné formy není, může být právní jednání učiněno prostřednictvím elektronických prostředků prakticky jakkoli. Odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27.7.2017, sp.zn. 2 As 80/2017, na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2014, sp.zn. 33 Cdo 2989/2013, a ze dne 29.6.2021, sp.zn. 33 Cdo 1349/2021, a obecnou úpravu tzv. elektronického podpisu v čl. 3 bodu 10 eIDAS a na některé publikované články k tématu elektronických podpisů. Měl za to, že žalobce ověřil v mnohem větším rozsahu, než je požadováno právním řádem, totožnost žalované a že z pohledu obou smluvních stran bylo díky provedené identifikaci společností [Anonymizováno] patrno jakou smlouvu, v jakém znění a s jakou osobou uzavírají. Ve vztahu k předání zápůjčky žalobce opět uváděl, že k tomuto došlo prostřednictvím [Anonymizováno] dne 4.10.2023, kdy žalobce odeslal částku 50 000 Kč na účet [Anonymizováno], č.ú. [č. účtu], a totožného dne byly tyto prostředky ponížené o provizi 5 % (dle smlouvy o spolupráci) zaslány na bankovní účet žalované. Tímto mělo dojít k předání peněžitých prostředků žalobcem žalované prostřednictvím třetí osoby a k uzavření smlouvy o zápůjčce. Uzavření smlouvy dle žalobce potvrzuje i skutečnost, že žalovaná uhradila první 3 splátky postupem dle smlouvy o zápůjčce. Pokud by k uzavření smlouvy nedošlo, nebylo by logické, aby žalovaná žalobci vracela jakékoli prostředky. Poukazoval též na to, že uzavření smlouvy o spolupráci žalobce ani [Anonymizováno] nikdy nerozporovali. K uzavření této smlouvy došlo také elektronicky, kdy tento způsob právní řád připouští. Žalobce i [Anonymizováno] postupovali v souladu s touto smlouvou, což dokládá to, že k uzavření tvrzené smlouvy došlo. Dle žalobce soud prvního stupně rozporuje existenci smluvního vztahu, jehož platnost nebyla ani účastníky řízení, ani [Anonymizováno], rozporována, čímž se dopouští úvah nad rámec svého zákonného oprávnění. Dále žalobce namítal, že na věc nedopadá zákon o spotřebitelském úvěru, neboť nejde o jeho zprostředkování podle § 3 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Server www.[Anonymizováno].cz je podle žalobce pouze inzertním serverem, kde se střetává nabídka a poptávka nepodnikajících fyzických osob, smlouva se sjednává na základě aktivity dlužníka. Služby společnosti [Anonymizováno] poskytují jen větší bezpečí a transparentnost, nesměřují k nabízení ani ke sjednání spotřebitelského úvěru, společnost není subjektem smlouvy o zápůjčce ani zástupcem stran. Není zde také žádná povinnost využívat vzorové smlouvy. Žalobce dále uvedl, že opatřené podklady byly navíc dostatečné ke zkoumání úvěruschopnosti žalované, takže žalobce nad rámec svých povinností ve skutečnosti úvěruschopnost žalované zkoumal a bylo zjištěno, že poměry žalované jsou k plnění úvěru dostatečné. Proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl a žalobci přiznal též právo na náhradu nákladů řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobce neopodstatněným.

6. Odvolací soud k námitkám žalobce a v rámci přezkumu skutkových zjištění soudu prvního stupně podle § 213 o.s.ř. zopakoval všechny včas navržené listinné důkazy a zjistil, že z nich skutečně nelze dovozovat to, co žalobce tvrdí. Odvolací soud se naopak plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že jen na základě žalobcem předložených listin nelze mít za prokázané, že skutečně došlo k uzavření smluvního vztahu (s obsahem odpovídajícím předložené smlouvě o zápůjčce) mezi účastníky, že k uzavření smlouvy mezi účastníky došlo prostřednictvím společnosti [Anonymizováno], resp. prostřednictvím jí provozované platformy www.[Anonymizováno].cz, na základě smlouvy o spolupráci, kterou měl žalobce s [Anonymizováno] uzavřít, ani, že částka 45 996,80 Kč, kterou žalovaná na svůj účet obdržela, byla platbou od žalobce prostřednictvím třetí osoby jako platebního místa ([Anonymizováno]).

7. K námitkám žalobce lze uvést, že právní řád skutečně nezakazuje uzavření smlouvy v elektronické podobě, a to ani způsobem popisovaným žalobcem. Obecně je samozřejmě možné uzavření daného smluvního typu (smlouvy o zápůjčce) dokonce i bez písemné formy právního jednání. Nicméně v soudním řízení, v němž je spor o to, zda taková smlouva byla uzavřena (resp. kde tato skutečnost není mezi účastníky nesporná podle § 120 ods. 3 o.s.ř.), tíží důkazní břemeno o prokázání této skutečnosti toho z účastníků, který její uzavření a její konkrétní obsah tvrdí, což je žalobce.

8. Odkazy žalobce na jím zmiňovanou judikaturu, nebo názory vyslovované v článcích jím zmiňovaných, na uvedeném nic nemění, nehledě k tomu, že odborná literatura zastává i odlišné názory, jak lze platně v písemné formě v její elektronické podobě jednat, ať již za podmínek § 561 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) ve spojení s § 7 zákona č. 297/2016 Sb. a čl. 25 odst. 1 a 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/[IBAN]/2014/ES (dále jen „eIDAS“), tedy s kvalifikovaným elektronickým podpisem, nebo za podmínek § 562 o.z., tedy v rámci nějakého elektronického systému, který (jako platforma www.[Anonymizováno].cz nebo jako žalobcem zmíněné e-shopy a jiné podobné portály) „nějak“ eviduje údaje o právních jednáních, nicméně je třeba prokázat, že jde o takové prostředky (elektronický systém a další komponenty), které skutečně (nikoli jen domněle, úporným tvrzením) umožňují podobně jako kvalifikovaný elektronický podpis „zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby.“ Tyto parametry vedoucí k závěru, kdo a jaké konkrétní jednání v popisovaném elektronickém systému (i bez elektronického podpisu vyšší úrovně) učinil, je pak třeba prokázat.

9. Podle § 565 o.z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

10. Podle § 566 odst. 1 o.z. není-li soukromá listina podepsána, je na tom, kdo ji použil, aby dokázal, že pochází od osoby, o níž to tvrdí.

11. Smlouva o zápůjčce v podobě, jak byla předložena, tj. opatřená namísto podpisů stran pouze v textovém editoru vypsaným jménem a příjmením a dále vypsaným číselným kódem, odpovídajícím variabilnímu symbolu plateb, jenž měl být jako jedinečný vygenerován, sama o sobě o tom, že byla skutečně ve smlouvě označenými stranami v dané podobě uzavřena, nesvědčí. Danou smlouvu nelze považovat za listinu, kterou žalovaná zjevně podepsala ve smyslu věty druhé citovaného ustanovení § 565 o.z., a dokonce ani za listinu, kterou vůbec „podepsala“ ve smyslu § 566 odst. 1 o.z. Bylo tedy na žalobci, aby její pravost a správnost dokázal, což se nestalo.

12. Číselný kód připojený na místo podpisu (stejně jako v editoru vypsané jméno) s ohledem na jeho charakter nelze považovat za důkaz toho, že k uzavření dané smlouvy skutečně došlo. To by ostatně platilo i v listinné podobě stejného právního jednání. Z předložených důkazů navíc nebylo zřejmé, v čem by měla spočívat unikátnost číselného kódu použitého na místo podpisu. Nebyla prokázána nemožnost jeho použití opakovaně, nebo pro jiný obsah smlouvy, ani že kód skutečně vložila žalovaná.

13. Vše podstatné je v zásadě jen tvrzení žalobce o elektronické identitě jednající osoby a o tom, co měla odsouhlasit. Žalobcem popisovaný proces uzavření smlouvy nebyl v řízení dostatečně doložen. Žalovaná se měla v systému [jméno FO].cz registrovat a mimo jiné uvést i své kontaktní údaje. Nic z toho ale doloženo nebylo, ani že e-mailová adresa, na který měl být shora uvedený kód zaslán, skutečně patří žalované. O uzavření konkrétní smlouvy nesvědčí ani znalost dalších osobních údajů žalované, ani předložená kopie občanského průkazu a výpisů z účtu žalované. Z ničeho nevyplývá, že tyto údaje žalobce získal právě v souvislosti s tvrzenou zápůjčkou (a nikoli jinou zápůjčkou či zcela jiným způsobem získávání dat). Také tvrzené splátky, jimiž měla žalovaná částečným plněním ve prospěch žalobce potvrdit zápůjčku, nebyly ničím prokázány, jde opět jen o tvrzení žalobce.

14. Žádný z předložených elektronických dokumentů (s výjimkou výpisů z účtu [právnická osoba]) ostatně nebyl opatřen ani uznávaným ani kvalifikovaným elektronickým podpisem, ani elektronickou pečetí osvědčující původ překládaných dat (ze systému [jméno FO].cz, ani od žalobce, natož od žalované). Není zde vůbec žádná záruka původu a neměnnosti takto „podepsaných“ dat. Obsah předloženého textu smlouvy (bez ohledu na daný kód) by mohl být kdykoli a jakkoli změněn. Jen na jeho základě prostě nelze mít bez dalšího za prokázáno, že daná smlouva byla uzavřena žalobcem a žalovanou právě v této podobě.

15. Navíc měla žalovaná komunikovat při uzavírání smlouvy pouze se společností [Anonymizováno]. Z žádného z předložených důkazů nelze uzavřít, že by jí bylo známo, že by smlouvu o zápůjčce měla uzavřít právě s žalobcem. Ani v žalobcem předloženém e-mailu ze dne 4.10.2023, jímž měl být žalované zaslán daný číselný kód pro akceptaci zápůjčky, nebyl žalobce jako zapůjčitel označen, žalované bylo pouze sděleno, že (blíže neoznačený) „investor“ právě přijal poptávku žalované ohledně půjčení peněz. V daném e-mailu se odesílající označuje jako „[jméno FO]“.

16. Soud prvního stupně tak za dané důkazní situace správně uzavřel, že žalobce neprokázal, že by mezi účastníky byla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce.

17. Předloženými elektronickými výpisy z [právnická osoba] pak bylo sice prokázáno, že na účet žalované (uvedený ve výpisech) byla připsána dne 4.10.2023 částka 45 996,80 Kč (nikoli 50 000 Kč, jak bylo tvrzeno), nicméně tato částka byla odeslána nikoli z účtu žalobce, ale podle jeho vlastních tvrzení opět z účtu společnosti [právnická osoba], č.ú. [č. účtu]. Z doložených důkazů přitom nebylo lze usuzovat na to, že by se jednalo pouze o platební místo a že by ve skutečnosti mělo jít o prostředky poskytované žalované žalobcem a nikoli společností [Anonymizováno].

18. Žalobce totiž také neprokázal, že by měl s [Anonymizováno] uzavřený smluvní vztah s jím tvrzeným obsahem. Předložená smlouva o spolupráci, jak správně zdůraznil již soud prvního stupně, nejenže nebyla vůbec nijak podepsána (tentokrát ani vypsáním jmen a příjmení či nějakého kódu), ale žalobce sám v ní ani nebyl jako smluvní strana vůbec zmíněn. To, že by tato smlouva měla být uzavřena, tak opět zůstalo pouze v rovině tvrzení žalobce. Obdobně žalobce neprokázal ani své tvrzení o tom, že skutečně společnosti [Anonymizováno] zaslal v souvislosti s poskytnutím dané zápůjčky žalované částku 50 000 Kč. Podle potvrzení [právnická osoba]. o platbě ze dne 4.10.2023, kterou k tomuto tvrzení dokládal, bylo sice doloženo, že na uvedený účet společnosti [Anonymizováno] byla daného dne připsána částka 50 000 Kč z účtu č. [č. účtu]. Kdo je však vlastníkem tohoto posledně uvedeného účtu (odesílatelem dané částky), že by jím byl žalobce, již prokázáno ničím nebylo; poznámka ve zprávě pro příjemce obsahující jméno žalobce je k prokázání této okolnosti nedostatečná, stejně jako variabilní symbol platby, známý minimálně i společnosti [Anonymizováno], která server [jméno FO].cz provozuje.

19. Závěr soudu prvního stupně o neprokázání (ani části) uplatněného nároku ani z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o.z. vzniklého případně poskytnutím finančních prostředků žalobce na účet žalované tak byl správný.

20. Pro úplnost se dodává, že odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce, že soud prvního stupně rozporoval existenci smluvního vztahu s [Anonymizováno] „nad rámec jeho zákonného oprávnění“, když tento vztah nebyl nikým z účastníků či společností [Anonymizováno] rozporován. V daném směru se však nejednalo o shodná tvrzení účastníků, toto tvrzení také nebylo učiněno nesporným, a nebylo nijak doloženo ani ze strany společnosti [Anonymizováno] (která nebyla účastníkem řízení a nijak se v tomto řízení k danému tvrzení nevyjadřovala).

21. Bylo tedy na žalobci, aby všechny uvedené skutečnosti nejen tvrdil, ale aby je také prokázal. To se však v daném případě nestalo, byť se žalobce domnívá opak. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli k jednání soudu prvního stupně nedostavil, nemohl být ani podle § 118a odst. 3 o.s.ř. poučen o nutnosti doplnění důkazů, jak také bylo správně soudem prvního stupně v napadeném rozsudku poznamenáno. Je-li účastník procesně pasivní, musí nést důsledky odlišného hodnocení důkazů, které předložil, soudem. V odvolacím řízení pak již brání možnosti doplnění takových důkazů zásada koncentrace a neúplné apelace, o nichž bylo dáno soudem prvního stupně náležité poučení. Žalobce se ostatně nedostavil ani k odvolacímu soudu.

22. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Zcela správný je i nákladový výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, na jehož odůvodnění odvolací soud zcela odkazuje.

23. Pro úplnost lze doplnit, že za popsaných okolností nebylo potřebné řešit navazující právní otázky, jaká je pravá podstata činnosti společnosti [Anonymizováno] a její případné spolupráce se žalobcem, což je obsahem dalších odvolacích námitek žalobce vůči rozsudku soudu prvního stupně. Jistě ale nejde jen o inzerci, nebo jen o platební služby malého rozsahu, jak žalobce tvrdí, ani nejde o izolovanou transakci žalobce jako nepodnikající fyzické osoby. Nelze přehlédnout, že jen u odvolacího soudu žalobce v současnosti vede tři podobné spory (sp. zn. 27 Co 29/2025 a 22 Co 34/2025) a že v jím předložené (jakkoli neprůkazné) smlouvě o spolupráci se společností [Anonymizováno] se počítá s opakovaným poskytováním úvěrů. Skutečným hybatelem všech právních jednání, jejich obsahu a všech transakcí je navíc uvedená společnost provozující portál www.[Anonymizováno]. Je zde tedy jasné podezření na obcházení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a na poskytování či zprostředkování spotřebitelských úvěrů bez potřebného oprávnění, jímž podle svých tvrzení žalobce ani společnost [Anonymizováno] nedisponuje. K tomu lze odkázat nejen na případné použití § 161 zákona o spotřebitelském úvěru a také na rozhodnutí Finančního arbitra č.j. FA/SR/SU/2269/2022-38 ze dne 9.10.2023, včetně rozhodnutí o námitkách č.j. FA/SR/SU/2269/2022-46 ze dne 18.12.2023, ale i na rozhodnutí ČNB č.j. 2025/15360/650 ke sp. zn. Sp/2023/71/658 ze dne [právnická osoba].2025, které se týkají přímo uvedené společnosti. Existují ale i další obdobná rozhodnutí Finančního arbitra a ČNB týkající se podobných poskytovatelů – platforem (viz též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1422/22). Otázka řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele by u neoprávněného poskytování spotřebitelského úvěru byla nadbytečná.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení co do jeho předmětu neúspěšná a žalované ani v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto nemá žádný z účastníků.