o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 4. 2021, č.j. 110 C 9/2019-120

1. Výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Kladně 16. 4. 2021, č.j. 110 C 9/2019-120 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 536 587,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 536 587,47 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 197 941,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno] (výrok II.).

2. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně se žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o spolupráci, kterou posoudil jako nepojmenovanou smlouvu podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve které se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou základní a rozšířenou analýzu vyúčtování pro VZP ČR za rok 2014. Za toto plnění se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni cenu určenou jednak pevnou částkou 200 000 Kč za základní analýzu a jednak pomocí metody tzv. success fee určenou cenu za rozšířenou analýzu, odpovídající podílu na navýšení úhrad od VZP ČR podle„ úspěchu“ žalované ve sporu s VZP ČR o výši úhrad v důsledku doporučení žalobkyně. Konkrétní vyčíslení tzv. success fee byla povinna provést žalobkyně v protokole, který měla předat žalované. Na základě shody účastníků nad obsahem protokolu pak měla být podle čl. VI smlouvy o spolupráci cena za rozšířenou analýzu fakturována. Podle soudu prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyně pro žalovanou provedla, jak základní, tak rozšířenou analýzu, která vyústila v navýšení úhrad žalované od VZP ČR za předmětný rok 2014 o částku 4 599 533 Kč. Došlo i k řádnému protokolárnímu vyčíslení tzv. success fee ve výši 1 069 907 Kč bez DPH ze strany žalobkyně, které bylo za žalovanou odsouhlaseno náměstkem ředitele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalované, že Ing. [anonymizováno] nebyl oprávněn za žalovanou jednat, neboť byl v čl. X bodu 3 smlouvy o spolupráci výslovně označen jako oprávněná osoba k jednání za žalovanou ve věcech této smlouvy. Ing. [anonymizováno] tedy byl zmocněn k zastupování žalované ve věcech této smlouvy a tedy i k podpisu protokolu o vyúčtování ve smyslu § 441 o. z. Současně byl i zaměstnancem žalované a tudíž byl oprávněn k jejímu zastupování již z tohoto důvodu, a to v rozsahu obvyklém vzhledem k jeho funkci (viz § 166 odst. 1 o. z.). Na základě předání výsledků základní analýzy a formalizované shody účastníků nad výší základu a tzv. success fee, proto v souladu s čl. VI body 1 a 2 smlouvy o spolupráci vzniklo právo žalobkyně na zaplacení odměny, kterou žalobkyně řádně vyfakturovala dne [datum], a která byla podle čl. VII bodu 2 smlouvy o spolupráci splatná do 30 dní (do [datum]). Žalovaná dosud ničeho neuhradila, a proto byla počínaje dnem [datum] v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) a plně úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 197 941,89 Kč.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalovaná. Namítla, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalovanou tvrzeným skutečnostem a k jí označeným důkazům, přestože k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem o. s. ř. Soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná zpochybnila, že došlo ke shodě žalobkyně a žalované na výši uznané tzv. success-fee, neboť protokol o této shodě měl podle žalobkyně podepsat tehdejší ekonomický náměstek ředitele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], který však k tomuto neměl žádné pověření. Pokud byl ve smlouvě tento pracovník uveden, že za žalovanou ve věcech smlouvy jedná, toto se netýkalo přímo uzavírání dohody o tzv. succes-fee. Toto pověření ve smlouvě o spolupráci je navíc pochybné, neboť jméno Ing. [ulice] bylo do tiskopisu smlouvy dopsáno ručně. Žalovaná dále poukázala na neautenticitu podepsaného protokolu, který byl žalované předložen v kopii s více než ročním odstupem a žalovaná jej ve svých podkladech neměla a pohledávku žalobkyně z titulu této smlouvy ani neevidovala. Žalovaná rozporovala pravost podpisu pod protokolem s tím, že se buď nejedná o podpis Ing. [ulice], a pokud ano, že protokol nebyl podepsán v době, kdy byl Ing. [anonymizováno] ještě zaměstnán u žalované. Soud prvého stupně se však pravostí originálu protokolu nijak nezabýval a bez dalšího tuto vzal za prokázanou, čímž dle názoru žalované své rozhodování zatížil podstatnou vadou. O nevěrohodnosti svědecké výpovědi Ing. [ulice], který potvrdil pravost svého podpisu na protokolu, svědčí mimo výše uvedeného i to, že v rámci jednání soudu, kdy se měl vyjádřit k tomu, zda jsou označené dokumenty podepsány z jeho strany, toto potvrdil, aniž by do předmětných dokumentů před tímto prohlášením nahlédl. S touto závažnou skutečností se soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku nevypořádal. Z tohoto důvodu žalovaná navrhovala písmoznalecký posudek k ověření pravosti podpisu Ing. [ulice] a určení toho, zda se jedná o podpis časově autentický, neboť je to významné pro posouzení jeho platnosti a způsobilosti založit právní účinky. Soud prvního stupně však tento významný důkaz neprovedl, stejně jako návrh žalované na důkaz svědeckou výpovědí tehdejšího ředitele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], či vedoucí oddělení zdravotního pojištění žalované. Pokud měla být smluvní odměna žalobkyně odvozena od navýšení plnění od smluvních [anonymizováno] pojišťoven žalované, resp. od VZP ČR, provedeného na základě upozornění – námitek žalobkyně, pak ani k tomu nebyl předložen žádný důkaz. Žalovaná tvrdila, že k navýšení úhrady na základě doporučení žalobkyně nedošlo a navrhovala k tomuto provedení důkazu vyjádřením VZP ČR, která měla sdělit důvod poukázání částky odpovídající tvrzenému navýšení platby žalované v roce 2016. I tento důkaz soud prvního stupně zamítl jako nadbytečný. Soud prvního stupně se VZP ČR na důvod doplatku v roce 2016 na návrh žalované původně sám dotazoval, když však obdržel od VZP ČR odpověď, že požadovanou informaci nemůže soudu poskytnout s odkazem (zcela nedůvodným) na mlčenlivost, jíž je údajně vázána ve vztahu k žalované, již na další dokazování tímto směrem rezignoval, byť žalovaná po zjištění, že se VZP ČR dovolává mlčenlivosti vůči žalované, sama navrhla, že VZP ČR mlčenlivosti zprostí. Za této situace neobstojí ani právní posouzení věci, které logicky vychází z mylných (nepodložených) skutkových tvrzení žalobkyně. Závěr o pochybenosti napadeného rozsudku je dán zejména tím, že soud prvního stupně: neprovedl navrhovaný důkaz písmoznaleckým posudkem k prokázání vlastní a hlavně časové autentičnosti podpisu Ing. [ulice] na protokolu za situace, kdy se uvedený svědek jevil i v rámci svého vystupování před soudem jako krajně nevěrohodný (soud také řádně nezdůvodnil zamítnutí tohoto důkazu); neprovedl navrhovaný důkaz svědeckou výpovědí MUDr. [jméno] [příjmení], tehdejšího ředitele nemocnice, který jednak sám uzavřel smlouvu zakládající údajný nárok žalobkyně a byl také obeznámen s rozsahem oprávnění [příjmení] [jméno] i tím, zda byly dány podmínky pro vznik tvrzeného nároku na succes – fee a neprovedl navrhovaný důkaz sdělením VZP ČLK k tomu, zda tato pojišťovna skutečně navýšila úhradu žalované na základě námitek (doporučení) dodaných v rámci plnění smlouvy žalobkyní, tedy zda byl vůbec dán reálný základ nároku žalobkyně předpokládaný smlouvou (soud také řádně nezdůvodnil zmítnutí tohoto důkazu); neprovedl navrhovaný důkaz svědeckou výpovědí tehdejší vedoucí oddělení zdravotních pojišťoven v [příjmení] [jméno] (Ing. [příjmení]) k okolnostem údajného uzavření dohody (protokolu) o succes-fee i k tomu, zda k uzavření této dohody existoval reálný podklad v podobě navýšení úhrady od VZP ČR založeného námitkami, resp. doporučení, žalobkyně (soud také řádně nezdůvodnil zmítnutí tohoto důkazu); vzal za prokázaná svědecká tvrzení Ing. [ulice], aniž by se jakkoliv vypořádal se shora uvedenými rozpory v jeho výpovědi, a naopak zcela pominul výpověď Mgr. [jméno] [příjmení], která svědčila tvrzením žalované. Z uvedených listin vyplývá, že titulem, na základě kterého došlo k navýšení plnění ze strany VZP ČR, nebyly podklady, které zpracovala žalobkyně, ale jiný důvod, tj. zohlednění nově nasmlouvané lůžko rehabilitační péče navýšení nové kapacity, a proto tedy žalobkyni nevznikl nárok na požadovanou odměnu. Námitku, že se jedná o simulované jednání mezi VZP ČR, hodnotila jako účelovou. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení, či rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl a žalované přiznal nárok na náhradu nákladů řízení.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání zdůraznila, že spolupráce žalobkyně s žalovanou byla dlouhodobá a jednalo se o běžnou obchodní praxi, že Ing. [anonymizováno] coby ekonomický náměstek žalované podepisoval smlouvy namísto ředitele žalované a žalovaná z těchto smluv žalobkyni plnila. To platilo i v případě smlouvy o spolupráci na projektu [anonymizováno] vyúčtování pro rok 2014 ve věci VZP ČR ze dne [datum]. Žalovaná účelově obvinila Ing. [ulice] z padělání a antedatace listin ve prospěch žalobkyně. Předložený protokol byl opatřen podpisem tohoto svědka hned na první straně a svědek shlédl svůj podpis, tento okamžitě poznal a prohlásil jej za svůj. Žalobkyně v takovém počinu neshledává žádnou pochybnost o pravdivosti jeho výpovědi a pravdivosti stran svědkova prohlášení, že se jedná o jeho podpis. Soud prvního stupně pak zcela logicky dospěl ke správnému skutkovému závěru, že podpis Ing. [ulice] na protokolu o vyúčtování rozšířené analýzy ze dne [datum] je jeho podpisem pravým, že tuto listinu podepsal dne [datum] a nechtěl dále zatěžovat řízení zcela nadbytečnými důkazy, a zatěžovat tak řízení nadměrnými a zbytečnými průtahy, jež navíc zbytečně náklady celého řízení navýší. Pokud se jedná o novou námitku žalované, že jméno Ing. [ulice] bylo dopsáno do smlouvy o spolupráci ručně, pak žalobkyně uvedla, že předmětná smlouva je smluvní šablonou žalobkyně, kterou používá i pro jiné nemocnice. Jméno Ing. [ulice] bylo do smlouvy dopsáno až poté, kdy při jejím podpisu bylo sděleno, kdo bude ve věci za žalovanou jednat. Žalovaná během řízení v prvním stupni nikdy autenticitu a pravost smlouvy samotné nerozporovala. Z provedených důkazů vyplývá, že Ing. [anonymizováno] za žalovanou jednal v obdobných ekonomických záležitostech vůči žalobkyni celá léta a jako ekonomický náměstek ředitele byl oprávněn za žalovanou v těchto věcech jednat už z titulu své pracovní pozice přímo ze zákona. Pokud by své zástupčí oprávnění překročil, stejně by takové jednání žalovanou zavazovalo. V souvislosti s tvrzením žalované s tím, že„ své smluvní dokumenty pečlivě archivuje“, žalobkyně poukázala na svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], jež byl vyslechnut na základě důkazního návrhu žalované, kdy tento mimo jiné uvedl„ Připouštím, že ze strany žalobce v tomto směru nějaké práce odvedeny byly…Viděl jsem tabulku [anonymizováno], kde skutečně data posbírána byla. Faktem také je, že posléze Zdravotní pojišťovna (VZP) uznala [nemocnice] jaksi nad rámec částku přes 4 mil. Kč, přesně to nevím, tato částka by se ale jistě dala dohledat… VZP plnila v roce 2016, to je pravda, ale protože mimořádné plnění nazvala právě takto„ mimořádný doplatek“, nebylo logické se dovtípit, že tento příspěvek souvisel s analýzou, vypracovanou žalobcem. Až když žalobce zaslal podklady, tak jsme vydedukovali, že to s tím souviselo, nebo mohlo souviset, protože ta částka od VZP ČR byla dost podobná té, která vyplynula z analýzy žalobce.“ Žalovaná tedy obdržela detailní vyúčtování jak řádného vyúčtování, tak i vyúčtování mimořádného doplatku od VZP ČR za rok 2014 a namísto toho žádala, aby toto vyúčtování předložila VZP ČR. Žalovaná tedy přinejmenším hrubě zanedbala archivaci dokumentů, jež jim zaslala VZP stran vyúčtování za rok 2014, kdy následně svou liknavost„ přehazuje“ na VZP ČR, když tato odmítla takové podklady poskytnout. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že analýzy obsahující doporučení žalobkyně byla žalované postoupena, a na jejich základě došlo k navýšení úhrad ze strany VZP ČR k rukám žalované za rok 2014. Dále poukázala na to, že zdravotní pojišťovny někdy nechtějí plnit na konkrétní náklady, které jsou zpochybňovány [anonymizováno] zařízením a zvyšovat tak plnění, neboť by je to mohlo do budoucna zavazovat a mít pro ně významné ekonomické dopady do budoucnosti a hledají jiné důvody pro takové plnění. Žalobkyně má za to, že proto byl uveden jiný než skutečný důvod plnění v předložených protokolech o jednáních a smlouvách mezi žalovanou a VZP ČR a jedná se o zastřené právní jednání, které nepožívá právní ochrany. Jedná o obvyklou praxi mezi [anonymizováno] pojišťovnami, ve které se projevuje nerovné postavení mezi poskytovateli [anonymizováno] péče a zdravotními pojišťovnami. Byla prokázána příčinná souvislost mezi analýzou zpracovanou žalobkyní a plněním ze strany VZP ČR žalované, což zakládá nárok žalobkyně na zaplacení ceny, a to jednak ze základní analýzu ve výši 200 000 Kč + DPH a cenu za rozšířenou analýzu podle tzv. success fee + DPH, celkem ve výši 1 536 587,47 Kč. Akceptační protokol lze považoval za uznání tohoto dluhu, a proto prokázání jeho neexistence tíží žalovanou, která však neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a požádala o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vůči rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a shledal odvolání žalované částečně opodstatněným.

6. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

7. Odvolací soud jednak vyšel ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně a jednak doplnil dokazování provedené soudem prvního stupně, neboť některé z důkazů navržených žalovanou posoudil jako potřebné k řádnému zjištění skutkového stavu věci a též částečně zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně, neboť na jejich základě bylo možno dospět částečně k jiným skutkovým zjištěním, než která učinil soud prvního stupně (§ 213 odst. 2, 4 o. s. ř.) Odvolací soud vyslechl MUDr. [jméno] [příjmení], tehdejšího ředitele žalované a vyžádal a provedl listinné důkazy, neboť tyto důkazy navržené žalovanou v řízení před soudem prvního stupně, se jevily potřebně pro řádné posouzení věci a soud prvního stupně je neprovedl. Jednalo se zejména o vyjádření [anonymizováno] zdravotní pojišťovny ČR a příslušné listiny týkající se jednání se žalovanou o navýšení plateb za rok 2014. V této souvislosti nutno zdůraznit, že nelze akceptovat jako správný postup soudu prvního stupně, který nejprve tuto zprávu vyžádal a pouze z důvodu odmítnutí spolupráce od VZP ČR na její opatření rezignoval, aniž by učinil potřebná opatřené k jejich zajištění. Přitom se zjevně jednalo o podstatné důkazy, které měly vést k objasnění sporných skutečností významných pro rozhodnutí ve věci, zejména jaké plnění bylo ze strany VZP ČR žalované za rok 2014 poskytnuto a z jakých důvodů.

8. VZP ČR odvolacímu soudu předložila vedle svého vyjádření též zápis z jednání zástupců VZP ČR a žalované ze dne [datum], dohodu mezi VZP ČR a žalovanou o vypořádání vyúčtování hrazených služeb poskytnutých v období od [datum] do [datum], ze dne [datum] s přílohou [číslo] dohodu mezi nimi o úhradě dluhu ve splátkách ze dne [datum], dodatek [číslo] ke smlouvě o poskytování a úhradě hrazených služeb [číslo] mezi žalovanou a VZP ČR ze dne [datum]. Dále byl proveden důkaz smlouvou o spolupráci na projektu [anonymizováno] vyúčtování pro rok 2014 uzavřenou mezi účastníky dne [datum], výpisem z obchodního rejstříku ohledně žalované, emailem ze dne [datum] obsahujícím fakturu ze dne [datum] vystavenou žalobkyní a emailem ze dne [datum] obsahujícím přílohu – výsledky základní a rozšířené analýzy vyúčtování za rok 2014 a CD obsahujícím email od [email] [jméno] [příjmení], email z adresy [email] na adresu [email] a cc [email] datovaný dnem [datum] v 20:50 hodin a jeho přílohy - soubor microsoft word označený jako 111_Kladno_ 2015 2014 a 2 soubory microsoft excel označené jako Kladno_ 2015 a Kladno_ 2015 2014 spolu s informacemi o vlastnostech těchto souborů, podle kterých byl soubor microsoft word vytvořen [datum] v 19:02 hodin, naposledy upraven [datum] v 12:55 hodin a soubor značený jako Kladno_ 2015 byl vytvořen [datum] v 16:4 7:07 hodin a naposledy změněn [datum] v 16:47:23, soubor označený jako Kladno_ 2015 2014 byl vytvořen [datum] v 18: 04:18 hodin a naposledy změněn [datum] v 18: 04:32 hodin. Vzhledem k dosavadním zjištěním, m.j. vyplývajícím i z nově provedených důkazů byl též zopakoval výslech svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], tehdejšího ekonomického náměstka ředitele žalované.

9. Z takto doplněného dokazování učinil odvolací soud dále uvedená skutková zjištění. Bylo prokázáno, že dne [datum] žalobkyně, jednající Ing. [jméno] [příjmení], [příjmení] a žalovaná, jednající ředitelem MUDr. [jméno] [příjmení], uzavřely smlouvu o spolupráci na projektu [anonymizováno] vyúčtování pro rok 2014 se začátkem spolupráce v červenci 2015 (dále též jen„ smlouva o spolupráci“). Uzavření této smlouvy bylo nesporné a bylo též doloženo písemnou smlouvou ze dne [datum] a potvrzeno výpovědí MUDr. [příjmení] a Ing. [ulice]. Předmětem této smlouvy byl závazek žalobkyně provést pro žalovanou vyhodnocení správnosti vyúčtování od zdravotní pojišťovny - [anonymizováno] zdravotní pojišťovny České republiky (dále jen„ VZP ČR“, pozn. soudem prvního stupně nesprávně v odůvodnění rozsudku uvedeno„ Veřejné zdravotní pojišťovny“) za rok 2014, prostřednictvím základní analýzy a na základě jejích výsledků i rozšířené analýzy (čl. I a II smlouvy o spolupráci). Základní analýza zahrnovala import produkčních dat do databáze a jejich zpracování, kontrolu výsledků zpracování proti údajům uvedeným v příloze [číslo] základní vyhodnocení vyúčtování VZP ČR za rok 2014 (identifikaci základních problémů vyúčtování a jejich přibližné vyčíslení) a doporučení dalšího postupu. [ulice] analýza se pak měla provádět na základě výsledků základní analýzy a řídit se jejími výsledky. Mohla zahrnovat m.j. podrobné vyhodnocení vyúčtování za rok 2014 za účelem přípravy námitek a zmapování možných rizik a návrh dalšího postupu, samotnou přípravu námitek, včetně modelace jejich dopadů na úhradu či podporu žalované při jednání s VZP ČR.

10. V čl. V smlouvy o spolupráci byla dohodnuta cena, která činila v případě základní analýzy pevnou částku 200 000 Kč Cena rozšířené analýzy byla sjednána odlišně, metodou tzv. success fee, tak, že jeho základem bylo celkové navýšení úhrady od VZP ČR žalované realizované v návaznosti na doporučení žalobkyně k vyúčtování. Navýšení úhrady se považovalo za realizované v okamžiku obdržení vyúčtování, ve kterém se promítly žalobkyní doporučené změny. Cena tzv. success fee byla stanovena klouzavou degresí a její výpočet odpovídal procentu ze základu tzv. success fee. V případě výše základu tzv. success fee do 1 000 000 Kč činila cena 40 % základu, při jeho základu více než 1 000 000 Kč do 2 500 000 Kč činila cena 400 000 Kč + 30 % základu, při jeho základu nad 2 500 000 Kč do 5 000 000 Kč činila cena 850 000 Kč + 20 % základu a při jeho základu nad 5 000 000 Kč činila cena 1 350 000 Kč + 10 % základu. Bylo povinností žalobkyně provést vyčíslení základu tzv. success fee formou protokolu, který měla předat žalované. Vůči výsledně ceně tzv. success fee měla být započtena cena základní analýzy. Všechny ceny byly uvedeny bez daně z přidané hodnoty (dále jen„ DPH“), která k nim měla být připočtena podle platné výše. Cena měla být následně fakturována na základě protokolem formalizované shody účastníků nad výší základu a ceny. Splatnost faktur byla sjednána třicetidenní lhůtě. V čl. X smlouvy bylo sjednáno, že osobou oprávněnou jednat za žalovanou ve věci smlouvy byl Ing. [obec] Pokorný. Smlouva byla podepsána za žalovanou jejím tehdejším ředitelem MUDr. [příjmení].

11. Žalobkyně zaslala výsledek základní a rozšířené analýzy vyúčtování za rok 2014 emailem na emailovou adresu [adresa]. Pokorný potvrdil. Žalobkyně v připojeném dokumentu doporučila žalované, že ve vyúčtování je položka UHR14R uvedena ve výši 712 684 Kč. Dle úhradové vyhlášky pro rok 2014 má však položka UHR14 obsahovat„ úhradu za LP dle přílohy 14 v referenčním období". Vyúčtování roku 2012 (referenčního období) však žádnou takovouto položku neuvádí a zcela jistě nelze nahradit neexistující položku úhrady LP dle P14 objemem všech poskytnutých LP dle P14. LP dle P14 nebyly v roce 2012 přímo hrazeny, a tedy prosté vykázání těchto LP nevedlo k navýšení úhrady. Odečet položky UHR14 považujeme za korektní pouze v objemu, ve kterém VZP prokáže skutečný dopad na ref. úhradu. Navrhla opravu vyúčtování. Potenciál cca 0,7 mil. Kč. Při kontrole AMB produkce v referenčním a hodnoceném období identifikovala žalobkyně dohromady cca 8,5 mil. bodů, které nejsou zahrnuty ve vyúčtování. Jedná se o poukazy s datem provedení mimo [anonymizováno], a dle metodik DRG tedy produkci, která není součástí [anonymizováno]. Pokud není tato produkce uhrazena v rámci AMB péče, pak zůstává fakticky neuhrazena. Seznam relevantních řádků dokladů byl zasílán v příloze. Navrhla kontrolu a opravu vyúčtování. Potenciál cca 3,0 mil. Kč. Při kontrole zařazení a CM u případů DRG bylo zjištěno, že bylo chybné RV použité u vybraných skupin UPV ([číslo], [číslo], [číslo]). VZP vypočtený casemix těchto případů neodpovídá platným metodikám DRG. U některých případů je evidován rozdíl v zařazení, případně případ na straně VZP zcela chybí. Navrhla kontrolo a opravu těchto problému. Potenciál až 7,0 mil. Kč.

12. Z odvolacím soudem vyžádaného vyjádření VZP ČR ze dne [datum] a doplněného dne [datum] bylo zjištěno, že částka 4 393 455,45 Kč představovala úhradu od VZP ČR za zdravotní služby poskytnuté pojištěncům VZP ČR ze strany žalované v roce 2014. Nebyla poukázána jako samostatná platba, neboť byla zohledněna při vypořádání úhrad mezi oběma stranami za rok 2014. Jednalo se o zohlednění nově nasmlouvané lůžkové rehabilitační péče (odbornost 2H1) formou nové kapacity, ohledně které VZP ČR a žalovaná uzavřely s účinností ode dne [datum] dodatek [číslo] ke smlouvě o poskytování a úhradě zdravotních služeb, na jejímž základě zdravotní pojišťovna hradila zdravotní služby poskytnuté jejím pojištěncům. Podle tohoto dodatku došlo k nasmlouvání nové kapacity 20 rehabilitačních lůžek. O tuto částku byla navýšena celková částka za rok 2014, kterou měla VZP ČR uhradit žalované jako svému smluvnímu partnerovi. Referenčním obdobím pro rok 2014 byl rok 2012. Hrazené služby byly považovány za novou kapacitu po období, po které nebyly plně obsaženy v referenčních hodnotách. Z tohoto důvodu byl žalované zohledněn nárůst v [anonymizováno] péči odbornosti 2H1 u [anonymizováno] případů nově nasmlouvaných lůžek vyjádřený hodnotou CM – case mix. Tomu pak odpovídalo navýšení úhrady za rok 2014 o částku 4 393 455,45 Kč i vyúčtování úhrad za rok 2014, které bylo přílohou [číslo] dohody o vypořádání úhrad ze dne [datum]. Porovnáním se zálohovými platbami, které VZP ČR žalované za rok 2014 poskytla, vznikl i přesto nedoplatek na straně žalované, a proto byla v roce 2015 uzavřena mezi nimi dohoda o uznání dluhu a podepsán splátkový kalendář, na základě kterého žalovaná dluh VZP ČR splácela formou započtení oproti průběžným platbám, na které jí vznikl nárok v roce 2016. V souladu s uvedenou zprávou je zápis z jednání mezi VZP ČR a žalovanou ze dne [datum], dohoda mezi nimi o vypořádání vyúčtování hrazených služeb poskytovaných v období od [datum] do [datum] ze dne [datum] s přílohou [číslo] dohoda mezi nimi o úhradě dluhu ve splátkách ze dne [datum].

13. Dne [datum] žalobkyně vyhotovila protokol o vyúčtování ceny rozšířené analýzy, který byl podepsán svědkem [příjmení] [příjmení]. Z uvedeného protokolu plyne, že účastníci akceptují základ tzv. success fee ve výši rozdílu mezi 1. a 2. kolem vyúčtováním, z čehož byla vypočtena cena tzv. success fee ve výši 1 269 907 Kč, na kterou je následně započtena cena základní analýzy ve výši 200 000 Kč a konečná cena rozšířené analýzy byla stanovena na 1 069 907 Kč. Dne [datum] žalobkyně vystavila fakturu na základě smlouvy o spolupráci, kterou požádala žalovanou o úhradu ceny základní analýzy ve výši 200 000 Kč (242 000 Kč s DPH) a rozšířené analýzy ve výši 1 069 907 Kč (1 294 680,47 Kč s DPH), tj. celkem 1 536 587,47 Kč, včetně DPH. Splatnost byla stanovena k [datum]. Uvedené listiny byly zaslány žalobkyní emailem ze dne [datum] na email Ing. [jméno] [příjmení].

14. Odvolací soud nemá výhrady k tomu, jak soud prvního stupně posoudil námitky žalované, kterými zpochybňovala pravost podpisu svědka [příjmení] [jméno] na protokolu o vyúčtování ze dne [datum]. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se jedná o pravý podpis svědka [příjmení] [jméno]. Vycházel přitom z jeho výpovědi potvrzující pravost podpisu na předložené listině. Svědek i při opakované výpovědi před odvolacím soudem po předložení protokolu zopakoval, že se jedná o jeho pravý podpis. Jeho výpověď je přitom v souladu s emailovou korespondencí mezi žalobkyní a Ing. [anonymizováno], ze které vyplývá, že protokol a následně i vyúčtování byly žalobkyní zaslány na emailový účet svědka [příjmení] [příjmení], který na ně reagoval. Zřejmě z důvodů změny na pozici, kterou uvedený svědek u žalované zastával, pak nedošlo k předání těchto dokladů do evidence žalované. Žalovaná je proto neevidovala ve svém účetnictví a existence této sporné pohledávky byla zjištěna, jak popsal svědek [příjmení], při řešení jiné pohledávky. Žalovaná podle průvodního dokladu fakturu zaevidovala až dne [datum].

15. Odvolací soud však oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v případě vyúčtování za rok 2014 sice došlo k navýšení úhrady od VZP ČR žalované, avšak nikoliv v návaznosti a z důvodů uvedených v doporučeních žalobkyně obsažených v analýze, která byla žalobkyní žalované předložena. Soud prvního stupně vyšel ze závěru, že klíčovým důkazem je protokol o vyúčtování rozšířené analýzy ze dne [datum], podle kterého byla provedena kontrola vyúčtování a připraven návrh námitek, které žalovaná uplatnila. Ve 2. kole pak již žalovaná akceptovala výsledné vyúčtování. V návaznosti na to je zde vyčíslen i základ tzv. success fee ve výši rozdílu mezi oběma koly vyúčtování (původní úhrada VZP 435 537 062 Kč se navýšila na 440 136 959 Kč. Soud prvního stupně však tento závěr učinil na základě neúplného dokazování a po jeho doplnění odvolacím soudem již nemůže obstát. Tehdejší ředitel žalované [příjmení] [příjmení] sice ve své výpovědi dovozoval, že v nově sjednaná rehabilitační lůžková péče, o kterou byla navýšena úhrada od VZP ČR, byla zahrnuta v lůžkové péči, které se týkalo doporučení žalobkyně, avšak sám připustil, že se tuto problematikou neřešil s tím, že těmito otázkami se zabýval jeho tehdejší ekonomický náměstek Ing. [anonymizováno]. To však bylo vyvráceno výše citovanými listinami, zejména analýzou žalobkyně a výpovědí svědka [příjmení] [příjmení], který potvrdil, že se žalované dostalo jiného plnění od VZP ČR, než které vyplývalo z doporučení žalobkyně. Z analýzy žalobkyně se nepodává, že by bylo doporučeno požadovat od VZP ČR navýšení plnění z důvodu nasmlouvání nové kapacity 20 rehabilitačních lůžek.

16. Odvolací soud neprovedl další navržené důkazy, a to čestným prohlášením MUDr. [jméno] [příjmení], ředitele [příjmení] krajské nemocnice, které se mělo týkat jednání VZP ČR o navýšení úhrad za poskytnutou zdravotní péči, výpovědí vedoucí oddělení žalované pro zdravotní pojišťovny, organizačním řádem žalované ani znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, neboť skutková zjištění vyplývající z již provedených důkazů jsou dostatečná k rozhodnutí ve věci a provádění dalších důkazů by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

17. Z hlediska právního posouzení věci postupoval soud prvního stupně správně podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), neboť k uzavření smlouvy o spolupráci došlo až po účinnosti občanského zákoníku dne [datum].

18. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

19. Na základě zjištěného skutkového stavu je nutno uzavřít, že mezi účastníky byla dne [datum] písemně uzavřena smlouva označená jako smlouva o spolupráci, která není jako smluvní typ zvlášť upravena a jednalo se o tzv. nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 o. z., na které i výslovně ve smlouvě strany odkázaly. Ve smlouvě byly určitě a srozumitelně označeny smluvní strany, vymezen předmět smlouvy i práva a povinnosti stran. Nebyly zjištěny důvody působící zdánlivost či neplatnost této smlouvy.

20. Odvolací soud se ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně ohledně oprávnění [příjmení] [jméno] jednat za žalovanou při podpisu protokolu a lze na ni pro stručnost odkázat. Uvedený svědek byl v čl. X bodu 3 smlouvy o spolupráci označen jako oprávněná osoba k jednání za žalovanou ve věcech této smlouvy a byl tedy za ni oprávněn jednat ve smyslu § 441 o. z. Současně v pozici ekonomického náměstka ředitele žalované a byl oprávněn k jeho zastupování v rozsahu obvyklém vzhledem k této jeho funkci (§ 166 odst. 1 o. z.).

21. Předmětem této smlouvy byl závazek žalobkyně provést pro žalovanou analýzu vyúčtování plnění za poskytnutou zdravotní péči od [anonymizováno] zdravotní pojišťovny ČR (VZP ČR) za rok 2014. Činnost žalobkyně podle smlouvy o spolupráci měla spočívat v kontrole vykazování úkonů ze strany žalované vůči zdravotní pojišťovně podle úhradové vyhlášky za využití speciálního softwaru, pomocí kterého měla být schopna provést jejich důkladnou kontrolu za účelem získání co největšího objemu finančních prostředků od zdravotní pojišťovny. Žalobkyně obdržela od žalované potřebné podklady, a to vyúčtování a dokumentační protokoly od zdravotní pojišťovny, které zkontrolovala a sdělila žalované, které platby jsou podle jejího hodnocení správné a které nikoliv a doporučila, ve kterých oblastech by měla žalovaná žádat od zdravotní pojišťovny o vyšší platby. Na základě tohoto doporučení žalovaná výpočet plnění u zdravotní pojišťovny zpochybnila a zažádala o poskytnutí vyššího plnění.

22. Oproti tomu se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni dohodnutou cenu, která byla určena pevnou částkou 200 000 Kč navýšenou o daň z přidané hodnoty za základní analýzu a dále pomocí metody tzv. success fee za rozšířenou analýzu. Nárok na odměnu za základní analýzu nebyl vázán na výsledek, oproti tomu nárok na odměnu za rozšířenou analýzu náležel pouze v případě, že na jejím základě a doporučení v ní uvedených došlo k navýšení úhrad žalované od VZP ČR za rozhodné období.

23. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně pro žalovanou provedla za předmětný rok 2014, jak základní, tak rozšířenou analýzu. Bylo doloženo, že za rok 2014 došlo k navýšení úhrad žalované od VZP ČR o 4 599 533 Kč, avšak z jiných důvodů a doporučení, než které byly uvedeny v rozšířené analýze žalobkyně. Na tomto základě proto nelze než uzavřít, že žalobkyni vznikl pouze nárok na zaplacení ceny za základní analýzu ve výši 242 000 Kč (200 000 Kč + 21% DPH ve výši 42 000 Kč) a nikoliv ceny za rozšířenou analýzu.

24. Žalobkyně tvrdila, že došlo k písemnému uznání nároku žalobkyně žalovanou podpisem protokolu o vyčíslení odměny ve výši 1 069 907 Kč (bez DPH) Ing. [jméno] [příjmení].

25. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

26. Ustanovení § 2053 o. z. nezakládá samostatný právní důvod vzniku nároku (dluhu), ale pouze upravuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání a má dopad na promlčení nároku. Uznáním dluhu dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. Obsah této domněnky může být vyvrácen důkazem opaku, tj. důkazem, že skutečnost je v konkrétním případě právě opačná, než jak ji uvádí domněnka (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 170/2010). V řízení bylo prokázáno, že nárok žalobkyně na zaplacení odměny za rozšířenou analýzu nevznikl, neboť byl podle smlouvy o spolupráci vázán na to, že dojde k navýšení plnění od VZP ČR podle doporučení žalobkyně v této analýze uvedené, což se však nestalo. Správnost prohlášení stran v protokolu ze dne [datum] o tom, že ke dni jeho podpisu byly splněny podmínky pro vyplacení odměny žalobkyni za rozšířenou analýzu, proto bylo vyvráceno.

27. Pokud žalobkyně poukazovala na„ obvyklou praxi“ VZP ČR či jiných zdravotních pojišťoven poskytovat jiné plnění než bylo žádáno, s ohledem na své ekonomické zájmy, pak nelze než uzavřít, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by poskytnuté navýšené plnění od VZP ČR žalované představovalo smyšlené či neoprávněné plnění např. za zdravotní péči, která nebyla poskytnuta. Pokud právní předpisy umožňují zdravotní pojišťovně poskytnout plnění v určitém rozsahu, nelze dovozovat, že by takové plnění bylo účelové. Pokud by žalovaná měla za to, že jí náleží i plnění, které jí bylo doporučeno žalobkyní, mohla se ho vůči zdravotní pojišťovně dále domáhat, což se však nestalo. Stejně tak mohla žalobkyně doporučit žalované požadovat i plnění, které bylo zdravotní pojišťovnou následně poskytnuto. Pokud však byl nárok na odměnu (cenu) žalobkyni podle smlouvy vázán na to, že bude poskytnuto vyšší plnění na základě jejího doporučení, nelze dovodit, že by takový nárok vznikl i v případě, že na základě jednání zahájeném sice na základě podkladů od žalobkyně, bylo dohodnuto a poskytnuto plnění na jiné nároky žalované, jejichž uplatnění však nebylo žalobkyní žalované doporučeno. V tomto směru nelze žalobkyní tvrzené silnější postavení zdravotní pojišťovny ve vztahu ke [anonymizováno] zařízení považovat za důvod, který by mohl založit žalobkyní požadovaný nárok.

28. Na základě shora uvedených zjištění lze žalobkyní uplatněný nárok na odměnu podle smlouvy o spolupráci hodnotit v rozsahu odměny za rozšířenou analýzu jako neopodstatněný. Proto odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výrok I. rozsudku soudu prvního stupně a zamítl žalobu o zaplacení částky 1 294 587,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 294 587,47 Kč od [datum] do zaplacení. Jako opodstatněný shledal nárok žalobkyně pouze v rozsahu odměny za základní analýzu ve výši 242 000 Kč s příslušenstvím, a proto podle § 219 o. s. ř. ve zbývající části (o zaplacení částky 242 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 242 000 Kč od 20. 3 2016 do zaplacení) výrok I. rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. V tomto směru možno odkázat na správné závěry soudu prvního stupně, že žalovaná byla v prodlení se splněním peněžitého závazku, a proto žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění stanovil v souladu se § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo třeba, s ohledem na částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně, znovu rozhodnout, a to podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Po částečné změně rozsudku měla převážný procesní úspěch ve věci žalovaná. Pokud předmět řízení činil 1 536 587,47 Kč a úspěch žalobkyně pouze 242 000 Kč, činí čistý úspěch žalované po odečtení jejího neúspěchu 68,5%. Odměna zástupce žalované (advokáta) za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty stanovené podle uvedeného předmětu řízení v souladu s § 6 odst. 1 § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) činí 14 460 Kč. V řízení před soudem prvního stupně byly ze strany zástupce žalované provedeny celkem čtyři úkony právní služby v plné sazbě podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání konaných dne [datum] a [datum]). K těmto úkonům náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za úkon ve výši 1 200 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu Vedle toho náleží náhrada za ztrátu času podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu v rozsahu poloviny odměny po 7 230 Kč za dvě nařízená jednání (dne [datum] a [datum]), která neproběhla, neboť došlo k jejich odročení bez projednání věci. K těmto náhradám však paušální náhrada hotových výdajů nenáleží. Součástí nákladů žalované bylo správně vyúčtované cestovné k uvedeným čtyřem jednáním ze sídla advokáta k soudu prvního stupně a zpět v celkové výši 3 053 Kč a též náhrada za čas promeškaný cestou k těmto jednáním v rozsahu 16 započatých půlhodin po 100 Kč ve výši 1 600 Kč. Zástupce žalované byl registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), a proto mu náleží náhrada 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 15 435 Kč. Celkové náklady žalované před soudem prvního stupně tak činily 93 588 Kč. Procesnímu úspěchu žalované v rozsahu 68,5% odpovídala pak částka 64 108 Kč Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění k rukám právního zástupce žalované bylo určeno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

30. O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle shodných kritérií ze shodné tarifní hodnoty. Procesní úspěch žalované v odvolacím řízení byl též shodný (68,5%). Náklady žalované v odvolacím řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 76 830 Kč, odměnou advokáta za šest úkonů právní služby po 14 460 Kč za úkon ve výši 79 530 Kč (sepis a podání odvolání, vyjádření ve věci a účast na jednáních odvolacího soudu dne [datum], [datum], [datum] a dále dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku, a proto náleží odměna za tento úkon v poloviční výši), včetně šesti režijních paušálů po 300 Kč ve výši 1 800 Kč a náhrada 21 % DPH ve výši 17 079 Kč (§ 6 odst. 1 § 7 bod 6. a § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, § 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkové náklady odvolacího řízení tak činily 175 239 Kč. Procesní úspěch žalované v odvolacím řízení v rozsahu 68,5% zakládá nárok na náhradu částky 120 039 Kč Lhůta k plnění byla shodně určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., stejně tak i místo plnění k rukám právního zástupce žalované bylo určeno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

31. Žádný důvod ke snížení či odepření náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím ve smyslu § 150 o. s. ř. nebyl shledán.