Rozhodnutí 27 CO 155/2022-118

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ č.j. 6 C 137/2021-65 ze dne 5.1.2022 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům 342 720 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 114 240 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 114 240 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 114 240 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a že žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady řízení v částce 74 209 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok II.).

2. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na tom, že mezi žalobci a žalovanou byla uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího podnikání, která je platná, neboť obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti. Uzavřel, že byl sjednán nájem na dobu určitou od [datum] do [datum], byť s automatickou prolongací, a nikoli na dobu neurčitou, jak tvrdila žalovaná. Nepřisvědčil námitce, že smlouva by mohla být neplatná jen proto, že byla podepsána zpětně. Dále uzavřel, že výpověď nájemní smlouvy ze strany žalované datovaná dnem [datum], s níž žalobci nesouhlasili, je neplatná již proto, že v rozporu se zákonem a smlouvou neobsahovala žádný výpovědní důvod. Vysvětlil, proč na tento závěr nemá vliv ani skutečnost, že žalobci nepodali žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi, jak žalovaná namítala. Odmítl i argument, že žalovaná sama od sebe prostory vyklidila a že místo sebe sehnala jiného potenciálního nájemce. Proto uložil žalované povinnost zaplatit sjednané nájemné za leden až březen 2021, včetně zákonného úroku z prodlení. Námitku zhodnocení předmětu nájmu odmítl již proto, že nedošlo k žádnému započtení. Podle výsledku pak přiznal náhradu nákladů řízení.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalovaná, a to v celém rozsahu. Podle žalované soud prvního stupně věc především nesprávně právně posoudil, pokud pominul, že nebyla podána žaloba na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu. Podrobně poukázala na judikaturu, na řešení otázky (ne) platnosti výpovědi v takovém (jiném) řízení a na náležitosti výpovědi, které byly splněny. Nově pak namítla, že žalobci výpověď akceptovali, pokud proti ní zákonem předvídaným způsobem nebrojili. Zopakovala též argumentaci uplatněnou již v řízení před soudem prvního stupně.

4. Žalobci navrhli rozsudek soudu prvního stupně potvrdit s odůvodněním, že námitky žalované nejsou opodstatněné, rozsudek je věcně správný. Zdůraznili, že žalovaná stále disponuje klíčem od pronajatých prostor a na realitním serveru je dokonce nabízí k podnájmu, ve skutečnosti tedy prostory stále užívá a nárok na nájemné podle platné smlouvy je opodstatněný.

5. V průběhu odvolacího řízení účastníci uzavřeli ohledně předmětu odvolacího řízení soudní smír v (obsahovém) znění specifikovaném ve výroku tohoto usnesení.

6. Podle § 99 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. v platném znění - občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“) připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem. Soud usiluje o smír mezi účastníky; při pokusu o smír předseda senátu zejména s účastníky probere věc, upozorní je na právní úpravu a na stanoviska Nejvyššího soudu a rozhodnutí uveřejněná ve [anonymizováno] soudních rozhodnutí a stanovisek týkající se věci a podle okolností případu jim doporučí možnosti smírného vyřešení sporu.

7. Podle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. V takovém případě soud po právní moci usnesení pokračuje v řízení.

8. Odvolací soud za této situace postupoval podle shora citovaných zákonných ustanovení za použití § 220 odst. 2 o.s.ř. a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že smír uzavřený účastníky schválil, neboť předmětem řízení je takový nárok žalobců (nárok na nájemné z prostor sloužících k podnikání), ohledně něhož lze smír uzavřít. Povinností soudu je strany k smírnému řešení vést a nezasahovat do jejich autonomie. Strany tak mohou své sporné vztahy narovnat nejen částečným plněním, ale i uspokojením celého nároku či naopak zcela bez uspokojení uplatněného nároku, včetně příslušenství. Smírné řešení se může promítnout i v ujednání o lhůtě k plnění nebo o náhradě nákladů řízení, včetně její výše. Vyloučen není ani takový smír, jehož podstatou je něco jiného, než bylo původně předmětem řízení, pokud tím spor o předmět řízení odpadne. Smírem lze vypořádat i další nároky či vzájemné nároky, které původně nebyly předmětem řízení.

9. Uvedený smír neodporuje právním předpisům správně citovaným v rozsudku soudu prvního stupně, na jehož odůvodnění odvolací soud v tomto směru plně odkazuje. Je nepochybné, že žalovaná skutečně předmětné nemovitosti užívala v žalovaném období na základě platné nájemní smlouvy a že předmětná výpověď je neplatná. Posouzení věci podle § [číslo] ve spojení s § 2302 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) tedy bylo zcela správné. Soud prvního stupně sice odkázal na závěry Nejvyššího soudu v řízení sp. zn. 26 Cdo 188/2021, které pro danou věc nejsou příliš přiléhavé, nicméně možnost uplatnit námitku neplatnosti výpovědi z nájmu (nikoli její neoprávněnosti) i mimo řízení o určení neoprávněnosti výpovědi jasně vyplývá z jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3328/2017, publikované též ve [anonymizováno] soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 112/2019, nebo sp. zn. 26 Cdo 2981/2021). Tomu také odpovídá dohoda stran na řešení sporné platnosti smlouvy.

10. V daném případě se strany dohodly na širším (komplexním) řešení nároků vyplývajících z uzavřené nájemní smlouvy, zejména se dohodly na nové výši nájemného od žalovaného období až do okamžiku původně zamýšleného (dohodnutého) ukončení nájemní smlouvy (celkově 2 970 540 Kč za dobu od [datum] do [datum]), včetně nově dohodnuté splatnosti a plnění ve splátkách, již bez původně požadovaného úroku z prodlení. Jinak se strany dohodou v zásadě vrátily k plnění uzavřené smlouvy, včetně udělení souhlasu žalobců s podnájmem předmětných prostor dalšímu subjektu, s tím, že žalovaná měla a má do prostor přístup a tyto prostory bude užívat v tom stavu, jaký v nich ve sporném období (při vyklizování) vytvořila. Případné úpravy pak budou provedeny na její účet, popř. na účet podnájemce. Strany se dohodly i o náhradě nákladů řízení.

11. Pro účely smíru (narovnání) lze vyjít z toho, a bývá to spíše pravidlem, že některé rozhodné skutečnosti zůstanou sporné (neprokázané), popř. že zůstane sporné právní posouzení uplatněných nároků. To je kompenzováno nesporným obsahem nové pohledávky vyplývající ze soudního smíru, popř. ujednáním, že určitá jednání nejsou platná a že právní vztah trvá. Takový smír neodporuje právním předpisům. Strany smíru nejlépe vědí, jak se všechny rozhodné skutečnosti udály a jak vzniklý spor urovnat ke spokojenosti všech zúčastněných.

12. S ohledem na komplexní obsah smíru odvolací soud již o náhradě nákladů řízení mezi účastníky nerozhodoval, neboť výrok o náhradě nákladů řízení (vzniklých stranám před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem) je zahrnut v obsahu uzavřeného a odvolacím soudem schváleného smíru (srov. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).

13. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalované bylo rozhodnuto podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, podle kterého se v případě schválení soudního smíru vrací zaplacený poplatek (jen z odvolání) snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Ze zaplaceného poplatku z odvolání ve výši 17 136 Kč (po dodatečném výběru části poplatku odvolacím soudem do zákonné výše 5%) se proto vrací 13 708 Kč.