o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 1. 2. 2024, č.j. 15 C 109/2023-81,

1. Okresní soud v [adresa] rozhodl rozsudkem uvedeným výše v záhlaví (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobce (po připuštěné změně žaloby) domáhal určení, že pozemky parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno], parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez čísla ev./p., vše zapsané pro katastrální území [adresa], obec [adresa], jsou ve výhradním vlastnictví žalované 1). Výrokem II. pak bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že procesně úspěšným žalovaným soud přiznal na jejich náhradě 28 703,27 Kč, k rukám zástupce žalovaných, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobce se domáhal uvedeného určení vlastnictví s tím, že žalovaná 1), jež je jeho manželkou, převedla bez jeho vědomí na žalovaného 2), syna účastníků, darovací smlouvou ze dne 23.8.2017 soubor předmětných nemovitostí. V těchto nemovitostech se nachází rodinná domácnost žalobce a jeho manželky, žalované 1). Žalobce byl dopisem zástupce žalovaného 2) ze dne 3.3.2023 vyzván k tomu, aby okamžitě přestal dané nemovitosti užívat a tyto vyklidil. Žalobce má za to, že tímto došlo k ohrožení jeho bydlení, kdy poukazoval na nedotknutelnost obydlí manželů a ochranu rodinné domácnosti. S tímto se dovolával relativní neplatnosti darovací smlouvy z 23.8.2017 dle § 747 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a požadoval určení výlučného vlastnictví žalované 1) k předmětným nemovitostem. Podotýkal, že se nejedná o stejnou věc jako v řízení, které vedl u Okresního soudu v Mělníku pod sp.zn. 20 C 340/2021, byť jeho žaloba směřovala proti shodným žalovaným.

3. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodování předně z toho, že vlastnímu projednání věci nebrání překážka věci rozsouzené, když totožnost věci (v porovnání s řízením vedeným pod sp.zn. 20 C 340/2021) není v daném případě dána. Soud dále uzavřel, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť vyhovění žalobě by změnilo jeho postavení narušené a ohrožené jednáním žalovaných a obnovilo se jeho právo na bydlení v nemovitostech, které dosud odvozoval jako manžel od vlastnického práva žalované 1), své manželky. V dalším se pak soud zaměřil, vzhledem k žalovanými vznesené námitce promlčení, na otázku, zda se žalobce dovolal tvrzené relativní neplatnosti jednání žalovaných, jímž došlo k převodu dotčených nemovitostí na žalovaného 2), včas. Soud prvního stupně vzal za zjištěné, že k uzavření dané darovací smlouvy ze dne 23. 8. 2017 došlo skutečně bez souhlasu žalobce, nicméně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právo dovolat se relativní neplatnosti bylo v daném případě promlčeno. Povědomost o převodu vlastnického práva na žalovaného 2) totiž žalobce musel mít dle skutkových zjištění soudu minimálně již od konce roku 2017 (popř. roku 2018), kdy ve vzájemných hádkách žalovaný 2) opakovaně upozorňoval žalobce, že vlastníkem předmětných nemovitostí je on [tj. žalovaný 2)]. Žalobce si mohl v návaznosti na to ověřit stav zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem v katastru nemovitostí, který je veřejně přístupný [a v němž byly nemovitosti zapsány na žalovaného 2) dne 14. 9. 2017 s právními účinky k 23. 8. 2017], již v uvedené době, tj. od konce roku 2017. Neplatnosti darovací smlouvy z důvodu uvedeného v § 747 o. z. se však dovolal až žalobou podanou u soudu dne 5. 4. 2023, doručené žalované 1) dne 8. 9. 2023 a žalovanému 2) dne 22. 9. 2023, tedy již po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Ta sice mezi manžely [žalobcem a žalovanou 1)] neběží, postačí však, pokud uplynula ve vztahu k žalovanému 2). Soud zdůraznil, že pro počátek běhu promlčecí lhůty v nyní posuzované věci není podstatné, kdy fakticky došlo k ohrožení zájmu žalobce na rodinné domácnosti (k jím zdůrazňované výzvě k vyklizení), ale rozhodným je okamžik, kdy žalovaná 1) porušila povinnost zdržet se všeho a předejít všemu, co by mohlo bydlení manžela či rodiny znemožnit nebo ohrozit ve smyslu § 747 o. z., bez ohledu na to, zda vůbec, případně kdy k faktickému ohrožení nebo znemožnění dojde. K porušení této povinnosti žalované 1) jakožto manželky žalobce došlo již samotným převodem, nikoliv až výzvou žalovaného 2) k vyklizení ze dne [právnická osoba]. 2023. Promlčecí lhůta pro dovolání se relativní neplatnosti daného převodu začala běžet od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl, popř. měl a mohl dozvědět, o učinění relativně neplatného právního jednání, tj. o předmětném převodu vlastnického práva na žalovaného 2), k čemuž došlo již koncem roku 2017. Žalobce se tedy relativní neplatnosti dotčené darovací smlouvy včas nedovolal, jeho právo dovolat se této neplatnosti vůči žalovanému 2) se dle § 609 o. z. promlčelo, a proto (pozdě) vznesená námitka relativní neplatnosti nemohla tuto neplatnost darovací smlouvy způsobit. O nákladech řízení soud rozhodl dle zásady procesního úspěchu ve věci.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že otázku promlčení předmětného nároku posoudil soud prvního stupně nesprávně. Dle názoru žalobce výklad soudu je formalistický a klade nepřiměřené nároky na poškozovaného manžela, a naopak chrání škůdce. Zdůrazňoval zvlášť chráněný zájem na rodinném životě a to, že k faktickému ohrožení došlo až výzvou žalovaného 2) z [právnická osoba]. 2023. Dle žalobce nemělo smysl, aby na katastru nemovitostí dříve zjišťoval stav jejich zapsaného vlastnictví, přičemž poukazoval na to, že žádný ze svědků nepotvrdil, že by žalobce věděl, že k předmětnému darování došlo. Po průměrném člověku nelze požadovat, aby, pokud se necítí na svých právech ohrožen, zjišťoval stav vlastnictví nemovitosti, kterou dle jeho mínění vlastní manželka a v níž se nachází nijak nerušená rodinná domácnost jeho a jeho manželky. Žalovaný 2) byl dle žalobce „pro potřeby § 747 o.z. v podstatě neexistujícím a pasivním aktérem.“ Pokud je žalobce nucen vznést námitku neplatnosti vůči oběma účastníkům darovací smlouvy, nelze toto dle žalobce vykládat k prospěchu strany, která je ve věci škůdcem (míněna manželka žalobce). Rozhodující je dle žalobce ustanovení § 646 věta první o.z., podle něhož mezi manžely promlčecí lhůta nepočne běžet, ani neběží, dokud manželství trvá. Protože § 747 o.z. nabyvatele nemovitosti neřeší, a je to pouze manželka žalobce, tj. žalovaná 1), kdo porušil povinnost ukládanou jí § 747 o.z., je námitka promlčení vznesená žalovaným 2) dle žalobce v rozporu s dobrými mravy a běh promlčecí lhůty vůči němu nemůže dle žalobce požívat soudní ochrany. Navrhoval zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci, případně jeho změnu a vyhovění žalobě.

5. Žalovaní se při jednání odvolacího soudu vyjádřili prostřednictvím svého zástupce k podanému odvolání tak, že se zcela ztotožňují se závěry soudu prvního stupně a mají za to, že námitka relativní neplatnosti daného převodu byla vznesena pozdě, kdy právo vznést tuto námitku již bylo promlčeno. K žalobcem tvrzenému důvodu uplatňovaného nároku, a to ohledně ochrany vedené rodinné domácnosti, žalovaní upozorňovali na to, že shodného dne, kdy ve věci jednal odvolací soud v tomto řízení, tj. 14. 11. 2024, byl v paralelně vedeném řízení o rozvod manželství žalobce a žalované 1) při jednání odvolacího (rozvodového) soudu potvrzen prvoinstanční rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o tom, že dané manželství se rozvádí. Navrhovali potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a po částečném zopakování dokazování dle § [Anonymizováno] odst. 2, 3 o.s.ř. shledal odvolání žalobce nedůvodným.

7. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

8. V této souvislosti se též konstatuje, že soud prvního stupně se správně nejprve zabýval tím, zda jsou splněny podmínky řízení, a správně v tomto směru uzavřel, že předchozí řízení vedené pod sp.zn. 20 C 340/2021 nelze považovat za totožnou věc a projednání nynější žaloby nebrání překážka věci rozhodnuté.

9. Správně byla posouzena také otázka naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení vlastnictví k dotčeným nemovitostem ve prospěch jeho manželky, když své právo užívání daných nemovitostí odvíjel právě od práva své manželky, žalované 1), přičemž právo dovolat se relativní neplatnosti v obdobných případech předpokládá přímo zákon. Žalobce se proto žalobou domáhal uvedení souladu zápisu vlastnického právba k nemovitostem v katastru nemovitostí do souladu s právním stavem tvrzeným žalobcem (§ 747 odst. 2 o.z.).

10. Správně byl v zásadě (s výjimkou popsanou níže) zjištěn i skutkový stav věci tak, jak byl shrnut shora, kdy v podrobnostech odvolací soud na daná skutková zjištění a podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkazuje. Shodně se pro stručnost odkazuje též na vyčerpávající citace v daném případě také správně aplikované právní úpravy.

11. Odvolací soud v souladu s § [Anonymizováno] odst. 2, 3 o.s.ř. zopakoval a provedl k důkazu předmětnou darovací smlouvu ze dne 23. 8. 2017 (viz č.l. 7 spisu) a dále výpis z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. [hodnota], vedeného pro k.ú. [adresa], prokazující stav zápisu předmětných nemovitostí k datu 24. 3. 2022 (viz čl. 45 připojeného spisu Okresního soudu v [adresa] sp.zn. 20 C 340/2021).

12. Z uvedené darovací smlouvy bylo přitom zjištěno, že žalovaná 1) převedla jakožto dárce dotčenou darovací smlouvou na žalovaného 2) jakožto obdarovaného nikoli výlučné vlastnické právo ke všem předmětným nemovitostem, ale v případě všech dotčených pozemků vždy jen spoluvlastnický podíl id. ½. Pouze v případě domu č.p. [Anonymizováno] stojícího na pozemku st. parc.č. [hodnota] byla žalovaná 1) v dané darovací smlouvě označena, na rozdíl od všech pozemků, jako její vlastník (tj. nikoli pouze vlastník podílu ½). Okolnost, že žalovaný 2) byl sám v době předmětného darování již spoluvlastníkem minimálně všech předmětných pozemků, plyne též ze stavu zápisu ve shora uvedeném listu vlastnictví, kde je žalovaný 2) evidován k datu 24. 3. 2022 jako výlučný vlastník všech předmětných nemovitostí, přičemž v části E daného listu vlastnictví, kde jsou označeny nabývací tituly a jiné podklady zápisu, jsou jakožto tyto podklady uvedeny vedle předmětné darovací smlouvy ze dne 23. 8. 2017 dále také jednak darovací smlouva (již) ze dne 1. 12. 2003, s právními účinky vkladu k témuž dni 1. 12. 2003, a jednak ohlášení vlastníka pozemku-vlastníka stavby ze dne 27. 10. 2011. Předmětný stav zápisu v katastru nemovitostí ve spojení s žalobcem napadenou darovací smlouvou tak svědčí o tom, že na žalovaného 2) byl touto darovací smlouvou převeden žalovanou 1), s možnou výjimkou týkající se domu č.p. [Anonymizováno], pouze spoluvlastnický podíl id. ½ na předmětných nemovitostech a že žalovaný 2) byl již v době převodu sám také jejich spoluvlastníkem, a to minimálně u všech dotčených pozemků. I pokud by se žalobce dovolal relativní neplatnosti dotčené darovací smlouvy včas, nemohla se v důsledku toho stát žalovaná 1) (minimálně ohledně předmětných pozemků a také jedné ze staveb na těchto pozemcích se nacházejích) jejich výlučnou vlastnicí, neboť jejich spoluvlastníkem byl již v době před daným darováním na základě jiného právního titulu žalovaný 2). Toto jeho spoluvlastnictví nemohlo být žalobcem vznesenou námitkou relativní neplatnosti darovací smlouvy nijak dotčeno. Již z tohoto důvodu nemohla být žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že (v důsledku vznesené námitky relativní neplatnosti daného darování) je žalovaná 1) výlučnou vlastnicí předmětných nemovitostí, plně úspěšná.

13. Odvolací soud se vedle uvedeného dále ztotožnil i se závěrem soudu prvního stupně ohledně promlčení práva žalobce dovolat se relativní neplatnosti předmětného převodu, k němuž došlo bez jeho (písemného) souhlasu. Skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce se dozvěděl o převodu vlastnictví k daným nemovitostem z obsahu vzájemných hádek se žalovaným 2) již ke konci roku 2017, nejpozději v průběhu roku 2018, byl podložen obsahem svědeckých výpovědí členů rodiny účastníků, které byly k důkazu soudem čteny z obsahu spisu paralelně vedeného řízení sp.zn. 20 C 340/2021. Již od uvedené doby mohl proto žalobce proti danému převodu brojit vznesením námitky relativní neplatnosti. Tu však uplatnil až v rámci podané žaloby ze dne 5. 4. 2023, tedy zjevně dlouho po uplynutí zákonné tříleté promlčecí doby (viz § 609 a 629 odst. 1 o.z. citované soudem prvního stupně). Okolnost, že nebylo zjištěno, že by s žalobcem někdo výslovně mluvil o konkrétní smlouvě, nebyla pro běh promlčecí lhůty podstatná. Podstatné bylo, že žalobci muselo být z obsahu sdělení žalovaného 2) v rámci jejich vzájemných hádek jasně zřejmé, že vlastníkem nemovitostí má být dle těchto prohlášení žalovaný 2), a nikoli manželka žalobce, žalovaná 1), či i žalobce [který se v předchozím řízení sp.zn. 20 C 340/2021 domáhal určení, že jedna z předmětných nemovitostí, a to dům č.p. [Anonymizováno] stojící na pozemku st.parc.č. [hodnota], je ve společném jmění manželů žalobce a žalované 1)]. V řízení před soudem prvního stupně bylo také svědeckými výpověďmi prokázáno, že žalovaný 2) při těchto hádkách mj. žalobce upozorňoval, že jej z nemovitostí vyhodí, pokud se nadále bude chovat způsobem, kterým se k ostatním členům rodiny choval a který tito ostatní členové rodiny vnímali dle obsahu daných svědeckých výpovědí jednoznačně negativně. Argumentace žalobce v odvolání o tom, že neměl důvod zjišťovat aktuální katastrální stav vlastnictví nemovitostí, v nichž se nachází „nijak nerušená rodinná domácnost“, kterou s žalovanou 1) měl vést, a že se domníval, že vlastníkem předmětných nemovitostí je jeho manželka, tak zjevně neodpovídala popsaným zjištěným skutečnostem. To, že si případně žalobce nechal ověřit stav zápisu v katastru nemovitostí prostřednictvím svého kamaráda svědka [jméno FO] až někdy v roce 2022, bylo rovněž pro počátek běhu promlčecí lhůty nepodstatné. Podstatné bylo, že mu skutečnost, že k převodu na žalovaného 2) došlo, musela být ze sdělení samotného žalovaného 2), který žalobci zdůrazňoval, že vlastníkem nemovitostí je právě on, jasná a známá mnohem dříve, a že nic v době následující po těchto sděleních neučinil, okolnost, že zjevně došlo k převodu vlastnictví (resp. spoluvlastnictví – viz shora) nemovitostí na žalovaného 2) nijak neřešil a relativní neplatnosti tohoto převodu se nedovolal, ač již mohl své právo uplatnit (viz ustanovení § 619 o.z. citované též soudem prvního stupně). Naopak až do podání žaloby zůstal v daném směru v podstatě zcela pasivní.

14. Odvolací soud neshledal důvodnou ani argumentaci žalobce o tom, že námitka promlčení je ze strany žalovaného 2) v rozporu s dobrými mravy a že vzhledem k tomu, že mezi manžely promlčení nepočíná, ani neběží, nemělo by být k námitce promlčení přihlíženo. Odvolací soud na vznesení dané námitky promlčení ze strany žalovaného 2) neshledává v daném případě nic, co by mohlo být v rozporu s dobrými mravy, a to tím spíš, že žalobce se skutečnost, že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalovaný 2), dozvěděl v období let 2017 a 2018, právě od žalovaného 2), který nabytí svého vlastnictví před ním nijak neskrýval a v rodině byla tato skutečnost všeobecně známa. Ostatně ani sám žalobce nic konkrétního, v čem by měl spočívat tento rozpor s dobrými mravy, neuvedl a tuto námitku zmínil jen zcela obecně, opírajíc ji jen o důraz na porušení povinnosti ukládané § 747 odst. 1 o.z. manželu, tj. zde žalované 1).

15. I když tedy v daném případě platí, že mezi žalobcem a žalovanou 1) skutečně po dobu trvání jejich manželství v souladu s § 646 o.z. promlčecí lhůta nepočala běžet a neběžela, neznamená to, že nelze přihlédnout k uplynutí promlčecí lhůty, které nastalo ohledně práva vznést námitku relativní neplatnosti vůči žalovanému 2). Pokud dovolání se relativní neplatnosti jednání druhého manžela podle § 747 odst. 2 o.z. není účinné bez toho, že by bylo uplatněno vůči všem dotčeným osobám, tj. i vůči nabyvateli [v daném případě proti žalovanému 2)], nelze vyloučit důvodně vznesenou námitku promlčení tohoto práva (dovolat se relativní neplatnosti) případně i jen ze strany právě nabyvatele. Jinými slovy, k účinné námitce promlčení postačí, pokud lhůta k promlčení práva dovolat se relativní neplatnosti uplynula opominutému manželovi i jen ve vztahu k jedné ze stran převodního jednání, jímž byla povinnost (druhého) manžela dle § 747 odst. 1 o.z. porušena. Výklad žalobce, který zdůrazňuje pouze nemožnost promlčení ve vztahu mezi manžely, by ad absurdum znamenal v podstatě úplné vyloučení možnosti vznesení námitky promlčení (proti dovolání se relativní neplatnosti) ze strany nabyvatele, na něhož druhý manžel převedl nemovitost v rozporu s § 747 odst. 1 o.z., ač již žalobci příslušná promlčecí lhůta běžící od doby, kdy mohl své právo uplatnit poprvé, uplynula, a to i když z žádné právní úpravy nelze takové významné omezení práva nabyvatele dovodit. Byť je dané právo dovolání se relativní neplatnosti stanoveno na ochranu opominutého manžela, které své právo bydlení odvozoval od práva jeho manžela k dotčenému domu nebo bytu, současně stále platí jedna z hlavních zásad civilního práva, že každý je povinen střežit si svá práva (vigilantibus iura scripta sunt). Pokud pak v daném případě žalobce včas svá práva neuplatnil, ač mohl, musí nést následky s tím spojené.

16. Zjevně nedůvodná přitom byla i argumentace žalobce tím, že k ohrožení rodinné domácnosti nedošlo již převodem nemovitostí na žalovaného 2), který je synem účastníků, ale až jeho dopisem ze dne [právnická osoba]. 2023 adresovaným žalobci, v němž byl žalobce vyzván k vyklizení. V daném směru vysvětlil již soud prvního stupně, že k porušení povinnosti manžela [zde manželky - žalované 1)] stanovené v § 747 odst. 1 o.z. došlo již zcizením předmětných nemovitostí (příp. převodem podílů na nich). Právo dovolat se relativní neplatnosti takového jednání se ve smyslu § 747 odst. 2 o.z. tedy vztahuje právě k takovému převodu. Pozdější výzva nového vlastníka předmětných nemovitostí k vyklizení žalobce proto byla z hlediska včasnosti možného vznesení námitky neplatnosti dle § 747 odst. 2 o.z. sama o sobě irelevantní. K tomu se jen pro úplnost připomíná, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobce byl žalovaným 2) upozorňován na možnost „vyhození“ z nemovitostí již mnohem dříve.

17. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba žalobce zamítnuta, podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně rovněž věcně správného nákladového výroku, kdy pro stručnost se i v tomto směru odkazuje na precizní odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (srov. § 142 odst. 1 o.s.ř.).

18. Ve vztahu k nákladům odvolacího řízení odvolací soud postupoval za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně úspěšným žalovaným náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši zaokrouhleně na celé koruny 9 560 Kč. Uvedená částka sestává ze dvou odměn po 2 480 Kč (3 100 Kč při snížení o 20 %) za každého ze žalovaných za jeden úkon právní služby - účast u jednání odvolacího soudu 14. 11. 2024, dále z jedné náhrady hotových výdajů 300 Kč (spojené s uvedeným jedním úkonem právní služby), z náhrady cestovného 2 081,71 Kč na trase [adresa] a zpět o délce 260 km vozem [Anonymizováno], reg.zn. [Anonymizováno], o průměrné spotřebě 6,3 l/100 km, při základní sazbě náhrady 5,60 Kč/1 km, vyhláškové ceně paliva (BA95) 38,20 Kč/1 l (vyhl.č. 398/[Anonymizováno] Sb.), dále náhrady za promeškaný čas na cestě k a z jednání odvolacího soudu 6 x 100 Kč a z příslušné DPH ve výši 21 %, tj. 1 618,16 Kč, to vše dle § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. g), § 12 odst. 4, § [Anonymizováno] odst. 1, 4, § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve zpění pozdějších předpisů, a § [Anonymizováno] odst. 1, 3 o.s.ř.

19. Důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné straně nebyly v projednávané věci zjištěny (srov. § 150 o.s.ř.).