o zrušení výživného

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 2. 2025, č.j. 16 C 10/2025-22 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že návrh žalobce na zrušení vyživovací povinnosti naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 2. 2020 č. j. 0 Nc 25012/2019-150 vůči žalované, se zamítá (výrok I.). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodování ze zjištění, že žalobce je invalidní důchodce s příjem cca 55 000 Kč hrubého měsíčně, který se v roce 2024 úspěšně oddlužil. Po dobu oddlužení bylo výživné pro žalovanou hrazeno insolvenčním správcem žalobce. Žalovaná je studentkou kombinovaného typu studia na střední škole, přičemž učební obor je zakončen maturitní zkouškou. Žalovaná započala toto studium dne 1. 9. 2023, kdy nastoupila do prvního ročníku a ve školním roce 2024/2025 byla studentkou druhého ročníku této školy. Takto zjištěný skutkový stav posoudil podle § 910 odst. 1 a § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“). Uzavřel, že jsou důvody pro zamítnutí žaloby, neboť žalovaná řádně studuje druhý ročník střední školy, které má být ukončeno v roce 2027 maturitní zkouškou. Považoval za bezpředmětné, že se jedná o studium kombinovaného typu. Středoškolské vzdělání, a to bez ohledu na to, zda dotyčná studuje v denním, či kombinovaném typu studia, zcela nepochybně zvyšuje uplatnění žalované na trhu práce. Žalovaná studuje tuto školu druhým rokem, a proto nelze hovořit ani o tom, že by „často střídala školy“, jak namítal žalobce. Žalovaná se musí doma připravovat a určitou část týdne k přípravě a studiu věnovat musí a studium žalované tedy netrvá pouze ve čtvrtek od 14 do 20 hodin. Skutečnost, že by žalovaná mohla mít větší výdělkové možnosti, než student denního typu však míří spíše do otázky výše výživného, nikoliv do samotné existence vyživovací povinnosti. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná řádně studuje střední školu, tím si zvyšuje stupeň svého vzdělání, a je nepochybně v zájmu obou účastníků řízení, aby žalovaná nebyla osobou se základním vzděláním. To také proto, že vyživovací povinnost je vzájemná, a nikoliv pouze ve vztahu rodič – dítě. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn § 150 o. s. ř. Žalovaná sice měla plný úspěch ve věci samé, ale dle názoru soudu zapříčinila svým jednáním (v daném případě nedoložením potvrzení o studiu) podání žaloby žalobcem. Soud proto nepřiznal žalované z důvodu zvláštního zřetele hodného vůči žalobci náhradu nákladů řízení pro nezastoupeného účastníka.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. V něm namítl, že se jedná druhá nebo třetí škola, kterou žalovaná po ukončení základního vzdělání navštěvuje. Z toho dovozuje, že studium pouze slouží k tomu, aby žalovaná mohla zneužívat institut výživného. Do školy má docházet jen jednou týdně ve čtvrtek od 14:00 do 20:00 hodin a takové studium proto žalované nebrání pracovat, což ostatně sama potvrdila. Souhlasil, že žalovaná má aktuálně ruku v sádře, ale namítl, že nedoložila žádnou lékařskou zprávu o zdravotním stavu, proto je tento stav irelevantní. Žalovaná je movitá, když si pořídila automobil, může pracovat, bydlí v domě u bratra, kde neplatí nájem, nemá žádné výdaje a je plnoletá, a proto již nemá nárok na výživné. Žalobce je od roku 2016 po mozkové příhodě a má od té doby zdravotní problémy, například s krátkodobou pamětí a další. K 30. 6. 2025 ukončil pracovní poměr dohodou a dostal odstupné 180 000 Kč, které vložil na účet manželky, od níž dostal půjčku 600 000 Kč na doplacení své insolvence. S manželkou nemá společné jmění manželů. V současné době je osobou samostatně výdělečně činnou v oboru elektroinstalace revizí a dělá i posudky pro soudy. Na úřadu práce evidován není, neb nechce stát zatěžovat. Nemá žádné příjmy. Žalobce navrhl, aby byla jeho vyživovací povinnost k žalované zrušena. Náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů se vzdal.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

Popsala, že po základní škole začala studovat [Anonymizováno], kam docházela jen v prvním pololetí, neboť měla tehdy zdravotní problémy. Pak přešla na [Anonymizováno], v oboru pečovatelka, který ale nebyl zaměřen na obor gastro, ve kterém by chtěla působit, proto sama přešla do současné střední školy, ve které bude opakovat 2. ročník, když pokazila reparát z českého jazyka. Studovat v tomto oboru ale nadále chce. Aktuálně nepracuje, protože má sádru po zlomenině ruky a podle sdělení lékaře došlo ke špatnému srůstu a budu muset jít na operaci. Dříve pracovala na dohodu o provedení práce a následně na dohodu o pracovní činnost. Dosahoval vyššího příjmu, protože brala více směn za kolegy, abych si mohla vydělat na řidičský průkaz a mohla si pořídit automobil, a to že si vydělávala brigádně, by jí nemělo přičítáno k tíži a neměla by být nucena k tomu, aby šla na plný pracovní úvazek a studium ukončila. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek potvrzen a žalobce byl dále povinen platit jí výživné. Náhrady nákladů řízení se vzdala.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobce ve věci samé nedůvodným.

6. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, na která lze proto pro stručnost odkázat. Podle § 213 odst. 2 o.s.ř. odvolací soud doplnil dokazovaní o důkazy navržené žalobcem již v řízení před soudem prvního stupně, popř. se vztahující k období po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a zjištění z nich učiněná, však nevedla k odlišným právní závěrům.

7. Ze zpráv [právnická osoba] a potvrzení o studiu odvolací soud zjistil, že žalovaná je nadále studentkou této školy, a to od 1. 9. 2023. Ve školním roce 2024/2025 navštěvovala druhý ročník čtyřletého maturitního oboru cestovní ruch v kombinované formě studia. Distanční výuka je realizována prostřednictvím online studijních materiálů a distančních aktivit v čase, který si žáci sami stanoví. Není stanoven rozvrh hodin a docházka není evidována. Konzultační dny prezenční výuky jsou stanoveny dle docházkové skupiny žáků, v případě žalované každý čtvrtek od 14:00 do 20:00 hodin. Byla stanovena odborná praxe od 14.4.2025 do 12.5.2025. Žalovaná byla hodnocena v náhradním termínu z vyučovacích předmětů Anglický jazyk, Cestovní ruch a Technika hotelových služeb, vždy dostatečně. Vykonala též opravnou zkoušku z předmětu Český jazyk a literatura dne 27.8.2025 se známkou nedostatečně, a proto bude ve školním roce 2025/2026 pokračovat v druhém ročníku a předpokládané datum ukončení studia je 30. 6. 2028.

8. Ze zprávy zaměstnavatele žalované [právnická osoba]. ze den 29.7.2025 bylo zjištěno, že žalovaná je u této společnosti zaměstnána na základě dohody o pracovní činnosti od 2.1.2024 na poloviční pracovní úvazek. V období od 1/2025 do 6/2025 dosahovala průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 28 984 Kč.

9. Žalobce předložil lékařské zprávy o jeho zdravotním stavu, naposledy z 11.9.2025 a 16.9.2025, ze kterých vyplývá, že dne 11.9.2025 mu byl doporučen konzervativní postup léčby, objednat do obezitologické ambulanci, sekundární prevence kardiovaskulárních chorob, redukční dieta, dostatek fyzické aktivity, kontrola za 12 měsíců. Následně dne 16.9.2025 mu byl proveden obstřik páteře a doporučeno dle potřeby dovyšetření a kontrola.

10. Podle § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

11. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

12. Ve smyslu § 911 o.z. vyživovací povinnost předků a potomků zaniká obvykle tím, že dítě ukončí přípravu na budoucí povolání, ať již proto, že dokončí určité studium, nebo proto, že ukončí studium na základě vlastního rozhodnutí, event. proto, že na příslušnou školu nebylo přijato či studium bylo školou ukončeno. Je vždy třeba posoudit podle konkrétních okolností konkrétní věci, zda způsob studia dítěte je ještě přípravou na budoucí povolání nebo realizací jiných zájmů dítěte, které typy škol lze akceptovat jako školy, které poskytují řádnou přípravu na budoucí povolání a které jsou jen zájmové instituce atp. [jméno FO] dojde k ukončení studia a po určité době dítě v přípravě na budoucí povolání pokračuje, ať již dokončením přerušeného studia nebo pokračováním na vyšším stupni vzdělání, vyživovací povinnost rodičů se obnovuje.

13. Odvolací soud i po doplněném dokazování dospěl ke stejnému závěru jako soud prvního stupně, že vyživovací povinnost žalobce k žalované jako jeho dceři nadále trvá. Zdravotní stav žalobce vyplývající z předložených lékařských zpráv nesvědčí o tom, že by žalobce nebyl schopen vykonávat živnostenskou činnost, kterou má zapsánu v živnostenském rejstříku a nepřistoupil ani k jejímu přerušení. Pokud žalobce tvrdí, že nedosahuje za tohoto stavu žádných příjmů, nejedná se o skutečnost, které by mohla být důvodem pro zánik jeho vyživovací povinnosti k žalované dceři. Bylo prokázáno, že se žalovaná připravuje na budoucí povolání studiem ve druhém ročníku střední školy. Zjištění, že žalovaná si na částečný (poloviční) úvazek přivydělává činností na základě dohody o pracovní činnosti a tím si zvyšuje svoje příjmy na potřeby, která nejsou kryty výživným od rodičů, či zvýšení životní úrovně, samo osobě není důvodem pro zánik předmětné vyživovací povinnosti, neboť se nejedná o trvalý zdroj příjmů zajišťující plné uspokojení potřeb žalované. Odvolací soud se ztotožnil se i se závěrem soudu prvního stupně, že uvedené čtyřleté maturitní studium kombinovaného typu je řádným středoškolským vzděláváním. Není rozhodné, že se nejedná o studium denní, ale o studijní program kombinující studium online vzdáleným přístupem ze studijních materiálů přípravných školou s prezenčním studiem jednou týdne v rozsahu šesti hodin. Takový způsob studia vyžaduje po žácích účast na těchto formách přípravy a současně i domácí samostudium, na které je třeba vynaložit odpovídající čas. Nejedná se přitom o realizaci jiných zájmů žalované, ale o studium, které umožňuje žákovi zvýšení odbornosti a získání kvalifikovanějšího uplatnění na trhu v oboru, o který žalovaná projevuje skutečný zájem a již se do něj prostřednictvím brigádní činnosti zapojila. Nelze uzavřít, že by se jednalo ze strany žalované o „časté střídání škol“, jak namítal žalobce, když žalovaná vysvětlila přestup v prvním ročníku střední školy zdravotními důvody a zájmem o obor gastronomie, ve kterém již pokračuje ve studiu třetím rokem na stejné (současné) střední škole. Hraniční se však jeví otázka další řádnosti studia žalované, s ohledem na její studijní výsledky (prospěch), když v současné době opakuje druhý ročník, neboť neuspěla s opravnou zkouškou z českého jazyka a literatury. Odvolací soud přihlédl k tomu, že žalovaná projevila snahu ve studiu řádně pokračovat, když v druhém pololetí úspěšně absolvovala hodnocení z dalších tří předmětů v náhradním termínu a neuspěla pouze z jednoho oboru. Žalovaná však musí přizpůsobit svůj program a zejména brigádní činnost a množství přesčasů, přípravě na budoucí povolání, neboť další (opakované) nedostatečné hodnocení a nepostoupení do dalšího ročníku by již mohlo být posouzeno jako důvod pro zánik vyživovací povinnost, neboť takové studium by nemuselo nést parametry řádné přípravy na budoucí povolání. Je též na žalované, pokud požaduje plnění vyživovací povinnosti po otci, aby ho řádně a včas informovala o tom, že řádně pokračuje ve studiu. Soud prvního stupně též přiléhavě zdůraznil, že je nepochybně v zájmu obou účastníků, aby žalovaná nezůstala osobou s pouhým základním vzděláním, které ji velmi citelně omezuje v budoucím uplatnění na trhu práce.

14. Závěr soudu prvního stupně, že vyživovací povinnost žalobce k žalované nezanikla, je proto správný, s ohledem na to, že se žalovaná studiem na střední škole nadále připravuje na budoucí povolání (srov. § 911 o.z.).

15. V řízení před soudem prvního stupně byla zcela úspěšná žalovaná, která se však nároku na náhradu nákladů vzdala, a proto obstojí rozhodnutí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 142 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř.).

16. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v obou výrocích jako věcně správný potvrdil.

17. Podle výsledku odvolacího řízení by měla nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů žalovaná, která se jich však vzdala, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (§ 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř.).