o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 16.3.2021, č.j. 12 C 4/2021-92

1. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 16.3.2021, č.j. 12 C 4/2021-92 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), uložil žalovanému ve výroku I. zaplatit žalobkyni částku ve výši 48 125,94 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 992,39 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 818,02 Kč, s úrokem ve výši 10,9% ročně z částky 46 325,94 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 48 125,94 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 15 865,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Soud prvního stupně ve věci dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“ nebo„ občanský zákoník“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 47 000 Kč při sjednaném úroku 10,9 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto žalobkyně úvěr k [datum] v souladu se smlouvou zesplatnila. Uplatněné nároky na vrácení zůstatku jistiny, poplatků a sjednaného úroku a zákonného úroku z prodlení (včetně jejich zkapitalizované části) jsou dle soudu prvního stupně po právu, a žalobě bylo proto v plném rozsahu vyhověno. K obraně žalovaného, že finanční prostředky z úvěru neobdržel, soud prvního stupně uvedl, že žalovaný toto své tvrzení„ neprokázal“, když bylo prokázáno, že částka poskytnutého úvěru ve výši 47 000 Kč byla žalobci připsána na jeho účet, který uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a tyto byly v plné výši přiznány procesně úspěšné žalobkyni.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání. V něm poukázal na to, že u Okresního soudu v Mělníku je s ním vedeno řízení o omezení svéprávnosti a o opatrovnictví člověka. Uváděl, že už od dětství trpí [anonymizováno] poruchou, která stále trvá, a že v době uzavření dané smlouvy o úvěru nedokázal s ohledem na svůj duševní stav vyhodnotit následky svého jednání.

4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že žalovaný ničím svá tvrzení nedoložil. Poukazovala na to, že žalovaný se účastnil jednání u soudu prvního stupně, kde uváděl, že měl svěřit svůj občanský průkaz a platební kartu třetí osobě a že je vůči němu a této třetí osobě vedeno u Okresního soudu v Litoměřicích [anonymizováno] řízení, tato tvrzení však ničím nedoložil. Skutečnosti nyní uváděné v odvolání při jednání u soudu prvního stupně nezmiňoval. Žalobkyně považovala uzavřenou úvěrovou smlouvu za platnou, žádné nestandardní situace v souvislosti s jejím uzavřením si nebyla vědoma. Navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o.s.ř.“), a po doplnění a zopakování dokazování shledal odvolání žalovaného zčásti důvodným.

6. Odvolací soud předně v návaznosti na žalovaným tvrzené skutečnosti ohledně jeho [anonymizováno] stavu ze zprávy Okresního soudu v Mělníku zjistil, že je u tohoto soudu skutečně vedeno pod sp.zn. 42 Nc 2854/2020 opatrovnické řízení o omezení svéprávnosti žalovaného, které dosud nebylo skončeno. Hmotněprávní opatrovník dosud nebyl žalovanému ustanoven. Odvolací soud proto jmenoval s ohledem na pochybnosti stran [anonymizováno] stavu žalovaného za účelem zajištění ochrany jeho zájmů v souladu s ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. opatrovníka, a to JUDr. [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa]. Opatrovník žalovaného posléze doplnil jeho odvolání podáním ze dne [datum], v němž jednak poukázal na vadu řízení spočívající v tom, že soudem prvního stupně bylo jednáno s žalovaným, i když v té době již zde byly pochybnosti o [anonymizováno] stavu žalovaného, neboť již bylo vedeno u stejného soudu dané řízení o omezení jeho svéprávnosti, avšak nebylo postupováno dle § 29 odst. 3 o.s.ř., a opatrovník byl žalovanému jmenován až v průběhu odvolacího řízení. V dalším pak namítal, že se soud nikterak nezabýval námitkami žalovaného, že osobou, která smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřela a obdržela peněžní částku ve výši 47 000 Kč, nebyl žalovaný, ale [jméno] [příjmení]. Skutková zjištění soudu prvního stupně označil v daném směru za nesprávná a trval na tvrzení žalovaného, že skutečným příjemcem poskytnutých peněžních prostředků byl [jméno] [příjmení]. Navrhoval změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba bude zamítnuta.

7. V souvislosti s uvedeným řízením o omezení svéprávnosti žalovaného bylo odvolacím soudem ze znaleckého posudku [číslo] z [datum] MUDr. [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví [anonymizováno], který byl v průběhu shora zmíněného opatrovnického (a současně i tohoto odvolacího) řízení k posouzení duševního stavu žalovaného vypracován, zjištěno, že posuzovaný je postižen [anonymizováno] retardací lehkého stupně a organickou poruchou nálady při abúzu alkoholu. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti jsou významně narušeny, není schopen samostatného bezpečného právního jednání, je zneužitelný okolím, jeho schopnost sledovat své zájmy je významně narušena. Žalovaný není schopen samostatně nakládat s finančními prostředky, není schopen spravovat svůj majetek, je schopen disponovat kapesným v řádu stokorun. Je schopen projevu svého přání, není již ale schopen řádně, samostatně rozvážit jeho reálnost a případná rizika, není schopen plně porozumět důsledkům uzavření smlouvy. Je schopen výslechu, není schopen se sám adekvátně hájit. V 12/2018 byla u posuzovaného (žalovaného) přítomna mentální retardace lehkého stupně a organická porucha nálady, rozpoznávací a určovací schopnosti posuzovaného při nakládání s majetkem včetně uzavírání smluv ohledně spotřebitelského úvěru byly významně narušeny.

8. Odvolací soud s ohledem na právě uvedené konstatuje, že řízení před soudem prvního stupně, v němž žalovaný, který není s ohledem na svůj duševní stav schopen řádně hájit své zájmy, nebyl zastoupen opatrovníkem, sice v důsledku toho trpělo procesní vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud však jen pro tento důvod nepřistoupil ke zrušení napadeného rozsudku, neboť v daném směru bylo možno zjednat nápravu, a to právě ustanovením shora uvedeného opatrovníka žalovanému, při současném zopakování a doplnění dokazování před odvolacím soudem, které nebylo takového rozsahu, aby bylo nezbytné věc vracet. Po ustanovení shora uvedeného opatrovníka žalovanému a za jeho účasti tedy byly zopakovány při jednání odvolacího soudu veškeré v řízení předložené listinné důkazy, které byly dále doplněny jednak zmíněným znaleckým posudkem, a jednak odvolacím soudem vyžádanými listinami vztahujícími se především k účtu žalovaného, na nějž měl být úvěr čerpán.

9. Odvolacím soudem tak bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni dne [datum] o založení poštovního účtu [číslo] to v rámci žalovaným podepsaného a vyplněného příslušného formuláře žalobkyně (viz č.l. 182 spisu). První vklad na tento účet č.ú. [bankovní účet] žalovaného byl uskutečněn dne [datum] ve výši 200 Kč (viz č.l. 179). Z předložených výpisů z předmětného účtu za měsíce 1/ 2018, 2/ 2018, 10/ 2018 a 11/ 2018 bylo dále zjištěno, že na tento účet byly v lednu a únoru 2018 připsány částky 13 799 Kč a 6 809 Kč, a to z protiúčtu nazvaného [anonymizována dvě slova], v říjnu a listopadu 2018 byly připsány částky 8 837 Kč a 12 195 Kč z protiúčtu nazvaného AVE CZ odpadové hospodářství, ostatní transakce v uvedených měsících na daném účtu šly k tíži účtu a jednalo se buď o platby za vedení účtu a podobně, či výběry hotovosti či transakci kartou (viz č.l. 191-196). Společnost„ [právnická osoba]“ byla uvedena jako název zaměstnavatele žalovaného též v jeho žádosti o poskytnutí úvěru od žalobkyně, datované [datum], žalovaným však vlastnoručně nepodepsané, když tato žádost měla být podávána elektronicky (viz č. l. 37 pv). Z předložených interních dat žalobkyně o předmětné žádosti [číslo] bylo dále zjištěno, že původně měl žalovaný požádat o poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč, po vyhodnocení rizik ze strany žalobkyně byl daný úvěr schválen jen do výše 47 000 Kč (viz č.l. 72 a násl.) a na tuto částku mělo taktéž dojít mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] k uzavření předmětné smlouvy o úvěru [číslo], opět bez vlastnoručního podpisu žalovaného, dle žalobkyně podepsané ze strany žalovaného pouze elektronicky (viz č.l. 31 pv a č.l. 54). Z výpisu z účtu žalovaného č.ú.: [bankovní účet] za měsíc 12/ 2018 se podává, že sjednaná částka poskytnutého úvěru ve výši 47 000 Kč byla na tento účet žalovaného připsána dne [datum]. Ještě tentýž den je pak na daném účtu evidována odchozí úhrada částky 30 000 Kč na účet číslo [bankovní účet] a následující den [datum] je evidována další odchozí úhrada na tentýž účet č. [bankovní účet] ve výši 16 800 Kč. Na předmětný poskytnutý úvěr ve výši 47 000 Kč bylo dle transakční historie dotčeného úvěrového účtu, vedeného k tomuto úvěru žalobkyní, zaplaceno (vráceno) ze strany žalovaného (z jeho účtu č. [bankovní účet]) na jistinu pouze jedenkrát na samém začátku vztahu (k [datum]) 674,06 Kč, kdy následný žalobkyní evidovaný zůstatek jistiny dluhu tak činí 46 325,94 Kč (viz čl. 140-178, zejména čl. 177 spisu).

10. Z rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích č.j. 1 T 5/2020-506 ze dne 11.5.2021 s připojenou doložkou právní moci a vykonatelnosti ke dni [datum] bylo dále zjištěno, že uvedeným rozsudkem byli obžalovaní [jméno] [příjmení] (tj. zde žalovaný) a [jméno] [příjmení], [datum narození], shledáni vinnými ze čtyř skutků, spočívajících v tom, že poté, co se obžalovaný [příjmení] seznámil s obžalovaným [příjmení], kterému sdělil, že by si mohl přivydělat tím, že si na sebe vezme zboží na úvěr, a přitom bude uvádět nepravdivé informace o svém zaměstnání a příjmu, za což mu bude vyplácena odměna, obžalovaný [příjmení] dle instrukcí obžalovaného [příjmení] a za jeho přítomnosti uzavřel v prodejně [anonymizována dvě slova] v [obec] úvěrovou smlouvu s věřitelem [právnická osoba], jemuž přitom poskytl nepravdivé informace o svém zaměstnání, přičemž úvěr byl poskytnut, ale nesplácen, čímž byla společnosti [právnická osoba] způsobena škoda ve výši 51 937 Kč. Dále pak obdobně po společné domluvě si [jméno] [příjmení] od žalovaného pořídil kopii jeho občanského průkazu a kopii výpisu z bankovního účtu a dne [datum] prostřednictvím internetu uzavřel jménem žalovaného jako dlužníka úvěrovou smlouvu s [právnická osoba] jako věřitelem, na základě které mu byl poskytnut úvěr 8 000 Kč. Po schválení úvěru žalovaný vybral ze svého bankovnímu účtu připsanou částku, předal jí [jméno] [příjmení] a úvěr nesplácel, čímž obžalovaní způsobili [právnická osoba] škodu ve výši 8 000 Kč. Dále obdobně po předchozí domluvě prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] požádali (žalovaný a [jméno] [příjmení]) jménem žalovaného coby dlužníka společnost [právnická osoba] o uzavření úvěrové smlouvy, přičemž žalovaný v žádosti i při jejím telefonickém ověřování tvrdil, že je zaměstnancem [právnická osoba], což dokládal pracovní smlouvou, výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu, ačkoli od [datum] již u této společnosti nepracoval. K podpisu této úvěrové smlouvy došlo dne [datum] a na jejím základě byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Čtvrtý skutek, pro který byl žalovaný s [jméno] [příjmení] odsouzen, byl popsán v uvedeném [anonymizováno] rozsudku tak, že po předchozí dohodě s cílem získat peněžní prostředky obžalovaní dne [datum] prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] požádali jménem žalovaného a následně i uzavřeli smlouvu o poskytnutí zápůjčky ve výši 80 000 Kč, kdy obdobně jako v předchozím skutku deklarovali, že žalovaný je zaměstnancem [právnická osoba], ač to nebyla pravda. Pro uvedené skutky, jimiž dle daného [anonymizováno] rozsudku spáchali [anonymizováno] úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 4 trestního zákoníku a přečin podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku, byl žalovaný odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, kdy výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let, a obžalovaný [jméno] [příjmení] byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, kdy výkon trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3,5 roku (viz č.l. 184 spisu).

11. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

13. Podle § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud uzavřel, že v daném případě sice byla ze strany žalobkyně jakožto věřitele (úvěrující) uzavřena s žalovaným na straně dlužníka (úvěrovaného) dne [datum] smlouva o úvěru, na základě níž byla na účet žalovaného připsána peněžitá částka 47 000 Kč odpovídající úvěru poskytovaného na základě dané úvěrové smlouvy, nicméně tuto smlouvu je s ohledem na duševní stav žalovaného v době uzavření smlouvy nutno hodnotit podle § 581 o.z. ve spojení s § 588 věta prvá o.z. jako absolutně neplatnou. Nárok žalobkyně za nastalé situace je tak na místě posuzovat pouze jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, které se poskytnutým plněním na účet žalovaného tomuto dostalo.

15. Podle § 2993 věta prvá o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

16. Obranu žalovaného spočívající v tom, že žalovaný vůbec dané peněžní prostředky neobdržel, když tyto měl získat [jméno] [příjmení], shledal odvolací soud vyvrácenou provedenými důkazy, zejména výpisem z účtu žalovaného č.ú. [bankovní účet] za měsíc 12/ 2018. Předmětný úvěr byl žalobkyní v dobré víře, že s žalovaným uzavřela platnou úvěrovou smlouvu, vyplacen nikoli [jméno] [příjmení], ale žalovanému převodem příslušné částky 47 000 Kč na jeho účet. Pokud následně bylo s penězi připsanými na daný účet žalovaného nakládáno tak, že tyto„ skončily“ v dispozici [jméno] [příjmení], jedná se již o následný vztah mezi žalovaným a [jméno] [příjmení] Tyto okolnosti však nezbavují žalovaného povinnosti k vrácení vzniklého bezdůvodného obohacení, jež se mu dostalo tím, že do jeho sféry vlivu (na jeho účet) byly ze strany žalobkyně na základě dané neplatné smlouvy úvěrované prostředky poskytnuty.

17. Citované ustanovení § 2993 věta prvá o.z. je ustanovením sloužícím primárně na ochranu plnící smluvní strany. Tato strana se při poskytnutí plnění totiž řídí (řídila) smluvním ujednáním (byť neplatné či dokonce zdánlivé, nebo zrušené smlouvy); plní podle těchto smluvních ujednání, nemá a nemůže mít„ pod kontrolou“, kde (v čí majetkové sféře) nakonec takto poskytnuté plnění„ skončí“, do čí majetkové sféry se v konečném výsledku dostane. Je proto nutno vyjít ze zásady, že i v poměrech právní úpravy účinné od 1.1.2014, tedy v režimu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle kterého (s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru a poskytnutí úvěru) je třeba danou věc posuzovat, platí, že aktivní a pasivní věcná legitimace z hlediska práva na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním dle neplatné, zdánlivé či zrušené smlouvy svědčí zásadně pouze smluvním stranám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 694/2019 ze dne 4. 6. 2019).

18. Citované ustanovení § 2993 věta prvá občanského zákoníku je tedy založeno na ochraně plnící smluvní strany (v daném případě žalobkyně coby věřitele – úvěrujícího poskytujícího úvěr). Bylo by nepraktické a nespravedlivé, jestliže by strana smlouvy musela uplatňovat právo na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého smluvním plněním proti třetí (na smlouvě neúčastné) osobě, jejíž majetkový stav se realizací povinností ze smlouvy fakticky třeba zvýšil, avšak jehož identita plniteli vůbec nemusela být známa. Ochuzený poskytovatel plnění (zde žalobkyně) by byl navíc nedůvodně vystaven riziku insolvence zmíněné třetí osoby (pakliže by mu měl být přiznán nárok výhradně proti takové třetí osobě). Kontrahent může kalkulovat s nebezpečím nemajetnosti svého smluvního protějšku a případně se proti této hrozbě zajistit, avšak je mimo jeho možnosti reflektovat riziko insolvence dalších osob, do jejichž sféry majetkový prospěch poskytovaný ochuzeným na základě pokynů příjemce, resp. v důsledku jeho jednání (zde následujícím transferem plnění poskytnutého na účet žalovaného z tohoto účtu na jiný účet), plnění fakticky směřuje.

19. Principiální vázanost práva a povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním dle neplatného, zdánlivého či zrušeného právního jednání na smluvní strany zřetelně potvrzuje obsah ustanovení § 2995 občanského zákoníku, který představuje rozšíření pasivní legitimace co do povinnosti bezdůvodné obohacení vydat i na třetí osobu, a to jen v případě v tomto ustanovení vymezených podmínek. Ty opět směřují ke zvýšení ochrany plnící smluvní strany. V souladu s § 2995 občanského zákoníku platí, že„ vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému (taková třetí osoba), jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný“. I z hlediska vyjmenovaných důvodů pro založení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení třetí osoby je přitom zřetelné, že jde o ochranu ochuzeného poskytovatele plnění. Jsou-li splněny podmínky uplatnitelnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení vůči třetí osobě vypočtené v ustanovení § 2995 občanského zákoníku, je k vrácení prospěchu získaného plněním dle neplatné, zdánlivé, případně zrušené smlouvy povinna i taková třetí osoba; jinak jen v zásadě smluvní protějšek plnitele. To se týká smluv neplatných i zdánlivých; tedy i smluv neplatných z důvodu uvedeného v ustanovení § 581 věta druhá, § 588 občanského zákoníku, jako je tomu v dané věci.

20. Jinými slovy, ustanovení § 2995 občanského zákoníku představuje výjimku (rozšíření co do pasivně legitimované osoby, nikoli její změnu) ze zásady stanovené ustanovením § 2993 občanského zákoníku, že aktivně a pasivně legitimovány k vrácení poskytnutých plnění, coby bezdůvodného obohacení, jsou strany závazku. K založení nároku též vůči třetí (obohacené) osobě (jež se„ de facto“ obohatila plněním poskytnutým na základě uzavřené smlouvy mezi dvěma odlišnými smluvními stranami) může dojít za podmínek stanovených § 2995 občanského zákoníku.

21. Žalovaný je proto v dané věci – coby smluvní strana neplatné předmětné smlouvy o úvěru - pasivně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení (na jeho účet obdrženého plnění) žalobkyni, která, rovněž jako smluvní strana podle takové smlouvy plnění poskytla, a to podle § 2993 občanského zákoníku.

22. Uvedená koncepce vychází z toho, že strana poskytující plnění se chová podle smlouvy (jak tomu bylo u žalobkyně v daném případě); zásadně nemůže předpokládat a nemá možnost ověřit, kdo je případně skutečným příjemcem takto poskytovaného plnění. Je proto silněji chráněno právní postavení a zájem strany poskytující plnění, a to i v případě, že druhá smluvní strana jedná v duševní poruše činící ji nezpůsobilou k takovému právnímu jednání a plnění poskytované podle takto neplatně uzavřené smlouvy ve skutečnosti skončí v majetkové sféře osoby třetí. Zájem na ochraně strany poskytující plnění, která se chová dle uzavřené smlouvy (byť neplatné či dokonce pouze zdánlivé), zde převažuje nad zájmem na ochraně druhé smluvní strany, byť případně představuje jen jakýsi„ živý nástroj“ třetí osoby. To však samozřejmě za situace, kdy vědomost, že smluvní strana, která podle obsahu smlouvy má být příjemcem poskytovaného plnění, je ve skutečnosti jen„ živým nástrojem“ třetí osoby, nelze straně plnění poskytující přičítat. V daném případě přitom takový závěr podle zjištěného skutkového stavu učinit nelze. Zohlednit je zde nutno i okolnost, že plnění bylo žalobkyní poskytováno na účet žalovaného založený u žalobkyně již asi před rokem před uzavřením dané úvěrové smlouvy, kdy na tomto účtu byly prováděny (byť nijak časté) transakce svědčící o jeho používání žalovaným. I tyto okolnosti mluví proti závěru, že žalobkyně v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru mohla a měla vědět, že žalovaný není schopen předmětných právních jednání. S přihlédnutím k uvedenému zde není důvod k odepření žalobkyní žádaného plnění ve smyslu ustanovení § 8 občanského zákoníku či § 6 odst. 2 věta prvá občanského zákoníku.

23. Na základě shora uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že v části, v níž uplatněný nárok již neodpovídal bezdůvodnému obohacení (omezenému na dosud nevrácený zůstatek dle neplatné smlouvy poskytnutého plnění), ale naopak se opíral výhradně o ujednání dotčené úvěrové smlouvy, tj. v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání dlužných smluvních poplatků ve výši 1 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 1 800 Kč od [datum] do zaplacení, dále kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 992,39 Kč a běžícího smluvního úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 46 325,94 Kč od [datum] do zaplacení, žalobu jako neopodstatněnou zamítl. Ve zbývajícím rozsahu výrok I. rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

24. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to podle § 150 o.s.ř. za použití § 224 odst. 2 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř. V řízení – z hlediska jeho konečného výsledku – měla poměrně větší procesní úspěch žalobkyně, a měla by proto v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. nárok na poměrnou část účelně vynaložených nákladů. Odvolací soud však s ohledem na shora popsané okolnosti dané věci shledal v těchto okolnostech důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o.s.ř. pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení ekonomicky nepoměrně silnější žalobkyni. Přihlédl přitom k osobním, [anonymizováno] i sociálním poměrům žalovaného, kdy, jak nasvědčuje i obdobný scénář postupu při uzavření dané úvěrové smlouvy tvrzený žalovaným v jeho obraně v této věci jako v případech skutků popisovaných ve shora uvedeném trestním rozsudku, byl žalovaný do předmětného vztahu s žalobkyní s největší pravděpodobností (jak nasvědčují i závěry znaleckého posudku o duševním stavu žalovaného) vmanipulován třetí osobou, aniž byl sám schopen náležitě posoudit důsledky svého jednání.

25. Z těchto důvodů tedy odvolací soud náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal, a to jak ve vztahu k nákladům řízení před soudem prvního stupně, tak ze shodných důvodů před soudem odvolacím.