o zaplacení částky 18 783,44 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č.j. 211 C 188/2024-50 ze dne 9.12.2024 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 242,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 242,01 Kč od 10.1.2024 do zaplacení, částku 15 241,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 241,43 Kč od 4.4.2024 do zaplacení, částku 100 Kč, přičemž tuto povinnost je žalovaný oprávněn splnit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek. (výrok I.); jinak byla žaloba co do zaplacení 3 200 Kč zamítnuta (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 384,63 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Soud prvního stupně odůvodnil rozsudek tím, že v části uvedené ve výroku I. žalobkyně platně uzavřela s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do uvedeného odběrného místa (§ 50 odst. 2 energetického zákona). Žalovaný se zavázal za dodanou energii platit smluvenou cenu, což ve fakturovaném období nesplnil a dostal se do prodlení, ke kterému se váže i část uplatněných smluvních pokut. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. s tím, že bylo žalovanému umožněno plnit ve splátkách, a to s ohledem na jeho procesní aktivitu a na jeho aktuální poměry.

3. V části výroku II. soud prvního stupně po provedeném dokazování naopak uzavřel, že žaloba není opodstatněná s ohledem na § 1812 odst. 2 o.z. a § 1813 o.z. Tato smluvní pokuta byla sjednána v rozporu se zákonem, neboť představuje významnou nerovnováhu mezi žalobkyní a žalovaným, a to v neprospěch žalovaného jako spotřebitele, neboť v opačném směru, tedy ve vztahu k žalobkyni, smluvní pokuta nebyla sjednána. Jedná se o tzv. odstupné za předčasné ukončení smluvního vztahu (dle rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 103 Co 16/2018), přičemž tím je na žalovaného jako spotřebitele vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednané doby a současně dochází s ohledem na paralelní sjednání smluvní pokuty za prodlení ke dvojímu sankcionování. Navíc nejde o zcela typický závazek na dobu určitou, pokud je již v rámci smlouvy upraveno automatické prodlužování. Částka 800 Kč tak v tomto případě zcela jasně představuje nepřiměřenou smluvní pokutu. K tomuto ujednáni tak nelze přihlížet (např. dle rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2021, č. j. 21 Co 219/2020). Proto soud prvního stupně v této části žalobu zamítl a rozhodl podle celkového výsledku o poměrné náhradě nákladů řízení.

4. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Namítala, že na rozdíl od předchozích sporů rozhodovaných Krajským soudem v Praze jde nyní o nároky ze smlouvy po aktualizaci jejích podmínek, přičemž nejde o nepřiměřená ujednání poškozující spotřebitele. K tomu odkázala i na konkrétní rozhodnutí odvolacího soudu v jiných věcech. Text smlouvy není nijak nepřehledný, font písma odpovídá ostatním částem smlouvy i běžně užívanému písmu pro upozornění spotřebitelů, pro průměrného člověka je zcela srozumitelný.

5. Argumentovala tím, že smluvní pokuta i úrok z prodlení stíhají stejně žalobkyni jako žalovaného. Soud prvního stupně hodnocení smluvních ujednání přistoupil jednostranně, bez odůvodnění zcela pominul reciproční výhody, které byly sjednány ve prospěch žalovaného, stejně jako další smluvní ujednání i úpravu obecně závazných právních předpisů konstatovanou ve smlouvě, které zvýhodňují žalovaného oproti žalobkyni, resp. ukládají žalobkyni další povinnosti (včetně případného veřejnoprávního sankčního postihu). Smluvní pokuta se váže na „opakované porušení platebních povinností“ a představuje paušalizovanou náhradu škody, která může vzniknout kolísáním cen a kurzovým rizikem, proti kterým se musí žalobkyně zajišťovat.

6. Žalobkyně dále zdůraznila obsah „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v němž zákazník (žalovaný) výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou „získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy,“ na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou. Žalobkyně musí v předstihu zajistit elektřinu na příslušné období trvání smlouvy, i když není sjednána odběrová povinnost. Odběr se nicméně důvodně předpokládá. To bere zákazník na vědomí. Dále uvedla, že pokuta za prodlení a pokuta za předčasné ukončení mají odlišnou funkci, k předčasnému ukončení může dojít ze strany žalobkyně pouze při opakovaném porušování platebních povinností žalovaného.

7. Ustanovení § 1813 o.z. představuje generální klauzuli, která byla převzata z evropské směrnice, s jejíž interpretací soudem prvního stupně se žalobkyně také neztotožňuje. Za klíčovou považuje otázku poctivosti. Pro posouzení věci podle § 1813 o.z. nestačí podle žalobkyně sama skutečnost, že jde o ujednání v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání musí zakládat nejen nerovnováhu práv a povinností, ale tato nerovnováha musí být v rozporu s požadavkem poctivosti a navíc významná (v neprospěch spotřebitele). Výše sporné smluvní pokuty 800 Kč měsíčně v daném případě koreluje se sjednanou zálohou na odběr elektrické energie ve výši 3 000 Kč měsíčně.

8. Žalobkyně dále nesdílí závěr, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace smluvní pokuty soudem podle § 2051 o.z. k návrhu dlužníka. Podle názoru žalobkyně je nezbytné zvažovat, zda smluvní pokuta neplní funkci (i zčásti) paušalizované náhrady škody. V tomto směru odkazovala žalobkyně na nové rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, podle kterého moderace představuje univerzální institut použitelný pro všechny smluvní poměry bez zřetele na to, zda dlužníkem smluvní pokuty je podnikatel či nepodnikatel. Podle žalobkyně lze za zneužití práva považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo má jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevuje rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. Proto si soud měl ujasnit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta (in concreto) plní. Při paušalizační (alespoň zčásti) smluvní pokutě musí patřit mezi rozhodující okolnosti pro úvahu o nepřiměřenosti výše vzniklé škody, současně ale nelze pomíjet, že smyslem a účelem paušalizační smluvní pokuty je vyhnout se případným sporům o náhradu vzniklé škody a usnadnit její vymožení. Žalobkyně má za to, že není-li možné nepřiměřenou výši smluvní pokuty podle těchto pravidel snížit, není analogicky možné ani nepřiznat účinky ujednání o smluvní pokutě z důvodu jeho nepřiměřenosti, resp. zneužívající povahy ve smyslu § 1813 a násl. o.z.

9. Dále žalobkyně upozornila na připravované znění § 11cc odst. 2 energetického zákona. Smluvní pokuta utvrzující danou smluvní povinnost, která bude odpovídat této regulaci, nemůže být vnímána jako zneužívající ujednání. Proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil a žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal též právo na náhradu nákladů řízení.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobkyně opodstatněným.

11. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). Totéž platí pro oddělitelný výrok III.

12. Soud prvního stupně v řízení učinil z předložených listin převážně správná skutková zjištění. Proto odvolací soud dále na odůvodnění soudu prvního stupně pro zjednodušení zcela odkazuje. Soud prvního stupně jasně popsal, jak ke svým závěrům dospěl a odvolací soud se s tím ztotožňuje.

13. Byla sjednána smlouva o dodávkách elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa] dne 24.3.2023 s počátkem od 17.4.2023 na dobu určitou 15 měsíců bez možnosti výpovědi, a to v kategorii Domácnost, s možnou Prolongací. Žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel, nikoli jako podnikatel. O tom není sporu. Ujednání o předmětné smluvní pokutě ve výši 800 Kč měsíčně bylo v dané konkrétní smlouvě skutečně formulováno jinak než v dříve projednávaných sporech stejné žalobkyně, je přehlednější. Je také pravdou, že nově byly sjednány i smluvní pokuty tížící v případě prodlení a v případě nezahájení či přerušení dodávky žalobkyni, takže smlouva již smluvními pokutami utvrzuje povinnosti obou stran, což soud prvního stupně přehlédl. Měsíční záloha podle předpokládané spotřeby činila skutečně 3 000 Kč, jak žalobkyně tvrdí.

14. Podle obsahu prohlášení žalovaný ve smlouvě také potvrdil, a že si je „vědom smluvních a zákonných povinností žalobkyně zajistit elektřinu v předstihu“ na příslušné období trvání smlouvy, i když se nejedná o odběrovou povinnost, takže na straně žalobkyně „vzniká legitimní očekávání, že zákazník příslušné množství elektřiny odebere.“ Žalovaný dále prohlásil, že si je vědom, že z této smlouvy „benefituje jistotou nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu“ oproti žalobkyní variantně nabízené smlouvě na dobu neurčitou, je však zavázán „k pokutě s funkcí náhrady škody, pokud z důvodů na jeho straně dojde k předčasnému ukončení smlouvy na dobu určitou či ukončení dodávky od žalobkyně.“ Dále prohlásil, že si je vědom, že v případě porušení závazku ze smlouvy „může žalobkyni vzniknout škoda zejména v důsledku kolísání nákupních/prodejních cen elektřiny v čase na velkoobchodním trhu, včetně zajištění měnového rizika a marně vynaložených a akvizičních/provozních nákladů a dodatečných administrativních nákladů.“

15. Pokud jde o spornou smluvní pokutu ve výši 3 200 Kč, tak z vyúčtování smluvní pokuty a dalších listin vyplývá, že žalobkyně pokutu uplatnila v souvislosti s odstoupením od smlouvy pro neplacení, do konce smlouvy (17.7.2024) zbývaly 4 měsíce, neboť žalovaný z počátku podle smlouvy za elektřinu platil. Nejde o kumulaci pokut z prodlení (dvojí sankci), ale o pokutu za nedodržení doby (předčasné ukončení) smlouvy.

16. Právní vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat podle zákona č. 458/2000 Sb. ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „energetický zákon“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), jak správně uzavřel soud prvního stupně.

17. Je nepochybné, že strany sjednaly platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, což je specifická smlouva upravená v § 50 odst. 2 energetického zákona, která zahrnuje převážně znaky rámcové smlouvy kupní podle § 2079 a násl. o.z.. Taková smlouva může být uzavřena na dobu určitou i na dobu neurčitou, je však třeba respektovat zvláštní ustanovení energetického zákona.

18. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

19. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

20. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností strany v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

21. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, leda že se jej spotřebitel dovolá.

22. Odvolací soud si je ve smyslu § 13 o.z. dobře vědom dřívější rozhodovací praxe odvolacího soudu reprezentované nejen rozhodnutím sp. zn. 103 Co 16/2018 a 21 Co 219/2020, na které odkázal soud prvního stupně, ale i rozhodnutími sp. zn. 30 Co 80/2019, sp. zn. 27 Co 99/2019, 27 Co 204/2021, 22 Co 251/2019 a dalšími, včetně nedávných rozhodnutí sp. zn. 27 Co 97/2024, 27 Co 232/2024, nebo 22 Co 141/2024.

23. Nelze však pominout změnu smluvních ujednání v nových smlouvách, která vedla k vyvážení práv a povinností stran, jak žalobkyně namítá a jak shora uvedeno. Dále třeba přihlédnout k nové právní úpravě. Podle § 11cc odst. 1 a 2 energetického zákona ve znění od 1.8.2025 se zakazuje sjednat se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou smluvní pokutu utvrzující jejich povinnost po určitou dobu poskytovat flexibilitu agregátorovi. Zakazuje se sjednat se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou smluvní pokutu utvrzující jejich povinnost po určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu nebo plyn, ledaže je pro sjednanou dobu dodávky sjednána smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu. Je-li se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou sjednaná smluvní pokuta utvrzující jejich povinnost po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn podle odstavce 1, má dodavatel elektřiny nebo plynu při porušení utvrzené povinnosti právo na zaplacení smluvní pokuty za každý den porušení utvrzené povinnosti, která by bez zaplacení smluvní pokuty trvala, rovnající se nejvýše 40 % součinu ceny elektřiny nebo ceny plynu bez daně z přidané hodnoty, daně z elektřiny a daně ze zemního plynu a některých dalších plynů a průměrné denní spotřeby. Průměrná denní spotřeba se určí z plánované roční spotřeby evidované operátorem trhu, a není-li známa, potom ze skutečné spotřeby za předchozích 12 měsíců. Nelze-li zjistit ani skutečnou spotřebu, určí se průměrná denní spotřeba z předpokládané roční spotřeby sjednané ve smlouvě. Zaplacením smluvní pokuty zaniká závazek s účinky do budoucna.

24. Ačkoli uvedená právní úprava ještě není účinná, a navíc se na danou věc podle přechodných ustanovení nevztahuje, nelze pominout, že již byla přijata jako platný právní předpis. Zákonodárce tedy jasně vymezil, že nejen sjednávání smluv na dobu určitou nepovažuje obecně za rozporné s právem spotřebitele na bezplatnou změnu dodavatele ani s požadavkem přiměřenosti ve spotřebitelských smlouvách v energetice, ale že za přiměřené považuje i sjednání smluvní pokuty utvrzující povinnost spotřebitele po tuto určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu nebo plyn (byť výši pokuty do budoucna reguluje a stanoví řadu dalších omezení). Zákonodárce také ve spotřebitelských smlouvách v energetice počítá s moderací smluvní pokuty podle § 2051 o.z. (srov. § 11cc odst. 4 energetického zákona), což také předchozím rozhodnutím odvolacího soudu neodpovídá.

25. Odvolací soud dále odkazuje na posun v rozhodovací praxi reprezentovaný rozhodnutími sp. zn. 25 Co 265/2024, 23 Co 18/2025, 26 Co 318/2024 nebo 28 Co 217/2024, a nově také 27 Co 11/2025 nebo 27 Co 38/2025, v nichž odvolací soud předmětnou smluvní pokutu připustil a jejichž skutkové okolnosti nejsou významně odlišné od okolností této věci.

26. Za této situace se již odvolací soud nemohl ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že uvedená smluvní pokuta 800 Kč měsíčně po dobu trvání smlouvy tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele (§ 1813 a § 1815 o.z.). Pro případnou moderaci výše smluvní pokuty podle § 2051 o.z. chybí především jakýkoli návrh žalovaného. V tomto směru navíc nelze přehlédnout, že předpokládaná i skutečně realizovaná spotřeba byla v daném případě na první pohled významně vyšší než do budoucna stanovený limit pokuty. Tomu odpovídaly i sjednané měsíční zálohy.

27. Proto není třeba rozebírat i další argumenty žalobkyně o tom, zda ujednání o smluvní pokutě je spotřebiteli kompenzováno ve smlouvě na dobu určitou nižší cenou elektřiny (v její neregulované části), nebo zda si tímto způsobem zákazník „zajistí výhodnou neměnnost ceny“ (která se mu po sjednanou dobu v závislosti na burzovních nákupech „nezvýší“) apod.

28. Postačí, že uvedená pokuta byla mezi účastníky sjednána (jako projev smluvní volnosti stran) a že žalovaný svou povinnost, na kterou je smluvní pokuta vázána, porušil. Žalobkyní požadovaný rozsah pokuty také smluvnímu ujednání odpovídá. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II. jako věcně nesprávný podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil.

29. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně bylo třeba v otázce náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodnout znovu, a to podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř., ve prospěch zcela úspěšné žalobkyně.

30. Při stanovení výše náhrady před soudem prvního stupně je třeba vyjít z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024 (dále jen advokátní tarif). Náklady právního zastoupení sestávají ze tří úkonů právní služby v celkové výši 900 Kč (tři úkony po 300 Kč - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis návrhu na zahájení řízení) dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 13 odst. 4 a § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, jednoho úkonu po 1 860 Kč za účast na jednání soudu prvního stupně, počítáno z tarifní hodnoty předmětu sporu 18 783,44 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g),§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5. advokátního tarifu), 1x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Dále náleží cestovné ze sídla advokáta k soudu a zpět ve výši 501 Kč (náhrada za použití motorového vozidla 5,60 Kč/km, náhrada za spotřebované pohonné hmoty 30 km x 2, průměrná spotřeba 7,2 l/100 km, cena pohonných hmot 38,20 Kč za litr dle vyhlášky), náhrada za promeškaný čas za tuto cestu za 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč dle § 14 advokátního tarifu a 21 % DPH z uvedených úkonů, paušálů, cestovného i náhrad podle § 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhrada za zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč, celkem tedy 6 156 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů k rukám advokáta (srov. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

31. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle stejných výpočetních postupů, postupoval však s ohledem na okamžik provedení jednotlivých úkonů již podle advokátního tarifu ve znění od 1.1.2025, přičemž tarifní hodnota sporu se snížila jen na částku 3 200 Kč. Náhrada náleží za 2 úkony právní služby po 1 000 Kč (odvolání a účast u jednání), za režijní paušály již 2x 450 Kč, dále DPH a soudní poplatek 1 000 Kč, celkem 4 509 Kč. O místě a lhůtě plnění rozhodl odvolací soud opět podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. Žádný důvod k odepření náhrady nákladů odvolacího řízení podle § 150 o.s.ř. odvolací soud také neshledal.