o odvolání žalovaného 1) proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. 11. 2021, č.j. 7 C 293/2020-77

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. 11. 2021, č.j. 7 C 293/2020-77 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti ideální jedné poloviny pozemků: [parcelní číslo] o výměře 17 117 m² - orná půda, [parcelní číslo] o výměře 267 m² - ostatní plocha, zapsaných na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce], p. [číslo] o výměře 3 m² - orná půda, p. [číslo] o výměře [číslo] m²- trvalý travní porost, zapsaných na LV [číslo] pro katastrální území a obec Sulice u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha - východ a p. [číslo] o výměře [číslo] m² - orná půda, p. [číslo] o výměře [číslo] m² - orná půda, p. [číslo] o výměře [číslo] m²- orná půda, [parcelní číslo] o výměře 2010 m² - trvalý travní porost, zapsaných na LV [číslo] pro katastrální území a [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále také jen„ předmětné nemovité věci“) (výrok I.). Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 35 570 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II.). Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) se žádné z účastnic nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Rozsudek byl odůvodněn tím, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně [jméno] [příjmení] je dříve zapsanou spoluvlastnicí sporných nemovitých věcí, které nabyla v rámci dědictví po své matce [jméno] [příjmení], jejíž vlastnické právo bylo též prokázáno. Naproti tomu babička žalovaného 1) [jméno] [příjmení], [datum narození], nikdy spoluvlastnicí dotčených pozemků nebyla. Soud nepřisvědčil námitce žalovaného 1), že určení spoluvlastnictví nemá naději na úspěch, když nebylo určováno vlastnictví k druhému podílu, neboť to nebylo žalobou zpochybněno a je v katastru nemovitostí zapsáno správně. Z uvedených důvodů bylo ve smyslu § 985 část věty před středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o. z.“) určeno, že spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí na místo žalovaného 1) je žalobkyně. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, byl přiznán nárok na plnou náhradu nákladů řízení, když nebyly shledány žádné důvody pro nepřiznání náhrady nákladů řízení ve vztahu k žalovanému 1). Žalovaný 1) navrhl přiznat náklady podle § 147 odst. 1 o.s.ř., ale pro takový postup nebyly v řízení splněny podmínky. Náklady řízení sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, sestávajících z odměny stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4, písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč ve výši 3 100 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, za písemné podání ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] spolu s návrhem na připuštění dalšího účastníka řízení na straně žalovaného a účast na jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1, písm. a), d) a g) a. t. a pěti paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 a. t. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení vůči žalované 2), když se žalobkyně tohoto práva vzdala.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný 1) včasné odvolání. Poukázal na to, že soud prvního stupně v rozporu s ustálenou judikaturou přehlédl, že žalobkyně neprokázala a nemá naléhavý právní zájem na určovacím výroku rozsudku. [příjmení] mohla být žaloba na určení spoluvlastnického práva úspěšná, musí být výrokem rozsudku rozhodnuto o celém celku nemovitostí, jichž se určovací výrok týká a v napadeném rozsudku bylo rozhodnuto toliko o ideální polovině vzhledem k celku nemovitostí a nebylo tedy jisté, které ze stávajících polovin se určovací výrok týká. Na základě napadeného rozsudku nemůže dojít ke vkladu spoluvlastnického práva a nemůže plnit preventivní funkci, která je nutnou podmínkou oprávněnosti určovací žaloby. Dále poukázal na to, že byl jako podílový spoluvlastník s podílem jedné poloviny k předmětným nemovitostem zapsán na základě předchozích dodatečných projednání dědictví, která sám inicioval, protože předmětné pozemky byly zveřejněny ve výzvě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen„ ÚZSVM“) dle § 65 Katastrálního zákona. Vycházel z toho, že jeho babička [jméno] [příjmení], bydlela mimo jiné v [obec] a pravděpodobně byla (spolu) vlastníkem nemovitostí s nedostatečně specifikovaným vlastníkem. Oba soudní komisaři provedli důkladná šetření ohledně dotčených nemovitostí a zjistili, že v katastru nemovitostí není založen žádný listinný doklad, ze kterého by vyplývalo, že by mohl být (spolu) vlastníkem předmětných nemovitostí někdo jiný než dědici po [jméno] [příjmení]. Rovněž zjistili, že nebyla placena daň z vlastnictví předmětných nemovitostí. Při místním ohledání nemovitostí žalovaný 1) zjistil, že i místní obyvatelé považují nemovitosti za neudržované, opuštěné, patřící neznámému vlastníku a žádný ze žalovaným oslovených (spolu) vlastníků či uživatelů sousedních pozemků se ani náznakem nezmínil o žalobkyni jako potenciálním (spolu) vlastníkovi, byť i jen jediného z předmětných pozemků. Žalobkyně nedoložila, že je skutečně (spolu) vlastníkem předmětných nemovitostí, s ohledem na absenci nabývacích titulů v katastru nemovitostí a zařazení nemovitostí do seznamu nemovitostí s dostatečně neurčeným vlastníkem. Zůstalo nevysvětlené, proč není v katastru nemovitostí zapsáno omezení (spolu) vlastnického práva, které bylo založeno závětí, na základě které, dle jí založeného dědického usnesení, (spolu) vlastnické právo nabyla. Žalovaný 1) navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl a uznal žalobkyni povinnou uhradit žalovanému 1) náklady řízení.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že s odvoláním žalobce nesouhlasí. Poukázala na to, že žalovaný 1) uvedl v odvolání námitky, které uplatnil již ve vyjádření k žalobě. Žalobkyně prokázala dědickou posloupnost, ze které vyplývá její spoluvlastnické právo.

5. Žalovaná 2) s rozsudkem soudu prvního stupně zcela souhlasila a navrhla jeho potvrzení.

6. Krajský soud v Praze jako odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a shledal odvolání žalovaného 1) neopodstatněným.

7. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. V odůvodnění rozsudku, které odpovídá požadavkům § 157 odst. 2 o.s.ř. uvedl, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu i jak věc posoudil po právní stránce. Odvolací soud se s jeho závěry zcela ztotožnil a neshledal důvody pro doplnění či opakování dokazování a vyšel zcela ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, na které pro stručnost odkazuje.

8. Soud prvního stupně správně uzavřel, že na požadovaném určení vlastnického práva má žalobkyně naléhavý právní zájem podle § 80 o.s.ř.

9. Předpokladem úspěšnosti žaloby na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není podle § 80 o.s.ř. je naléhavý právní zájem žalobce na takovém určení. Ten je dán zejména tehdy, kdy bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce nebo kdy by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod [číslo] ročník 1997, zaujal právní názor, že určovací žaloba podle § 80 o.s.ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, kdy určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. V případě žaloby na určení vlastnictví k věci ve spoluvlastnictví více osob je dán naléhavý zájem na určení vlastnictví jak ve vztahu k podílu požadovanému žalobcem, tak i ve vztahu k vymezení rozsahu podílového spoluvlastnictví žalovaných.

10. Z obsahu projednávané žaloby je zjevné, že se žalobkyně domáhala určení, že je spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí se spoluvlastnickým podílem o velikosti jedné poloviny, ohledně kterého byl (na místo ní) zapsán v katastru nemovitostí žalovaný 1). Žalobkyně současně tvrdila, že druhým rovnodílným spoluvlastníkem předmětných nemovitých věcí je žalovaná 2), což nebylo sporné. Pokud se žalobkyně za tohoto stavu domáhala určení svého spoluvlastnického práva vůči osobě (nesprávně) zapsané v katastru nemovitostí místo ní a jasně vymezila i rozsah spoluvlastnictví ve vztahu k další spoluvlastnici, je dán na takové určovací žalobě naléhavý právní zájem.

11. Soud prvního stupně posoudil věc správně i po právní stránce, pokud ve smyslu § 985 část věty před středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o. z.“) dospěl k závěru, že spoluvlastnicí předmětných nemovitých věcí je vedle žalované 2) žalobkyně. Posoudil správně, že zápis v katastru nemovitostí je v rozporu s právním stavem, když jako spoluvlastník předmětných nemovitostí s podílem ve výši ½ je vedle žalované 2) zapsán žalovaný 1). Žalovaný 1) byl jako spoluvlastník do katastru nemovitostí zapsán na základě rozhodnutí o dědictví, ve kterých bylo vycházeno z toho, že [jméno] [příjmení], bytem [obec a číslo], zapsaná v katastru nemovitostí jako spoluvlastnice předmětných nemovitostí, byla babička žalovaného 1) - [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelá dne [datum]. V dodatečném projednání dědictví po [jméno] [příjmení] a následně v dodatečném projednání dědictví po jejím dědici [příjmení] [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum], pak bylo rozhodnuto, že tento majetek nabyl žalovaný 1).

12. Výroky usnesení, které se týkají dědického práva (které určují, kdo je zůstavitelovým dědicem), jsou závazné pro každého. Ostatní výroky usnesení soudu vydaného v dědickém řízení jsou závazné jen pro účastníky dědického řízení (jejich právní nástupce) a v tomto rozsahu také (§ 159a odst. 4 o.s.ř.) pro všechny soudy, správní úřady a jiné orgány veřejné správy (srov. např. zprávu projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum], sp. zn. Cpj 165, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 1982; rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28.10.1982, sp.zn. 3 Cz 32/82, uveřejněný ve [příjmení] Nejvyššího soudu ČSSR, díl IV, str. 751).

13. Výroky usnesení o dědictví, že žalovaný 1) nabyl dědictvím spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitých věcech nejsou proto v tomto řízení pro žalobkyni závazné. V tomto řízení bylo prokázáno, že spoluvlastníkem předmětných nemovitostí je žalobkyně, neboť ona je [jméno] [příjmení], bytem [adresa]) a nikoliv babička žalovaného 1). Soud prvního stupně učinil na základě zjištění vyplývajících z provedených listinných důkazů správný závěr, že žalobkyně tento majetek nabyla v dědictvím po své matce, [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], narozené dne [datum]. Předmětné pozemky byly vedené v knihovních vložkách 16, 208 a 172, které byly výslovně uvedeny v rozhodnutí o dědictví po [jméno] [příjmení]. Z výpisů z katastru nemovitostí podle stavu evidovaného k [datum], vyplývalo vlastnické právo [jméno] [příjmení] získané na základě rozhodnutím o dědictví vedeným pod sp. zn. D 481/1960 a uvedených pozemkových knih. Tímto rozhodnutím ze dne [datum] bylo potvrzeno, že dědictví po [jméno] [příjmení], člence JZD, [obec a číslo], zemřelé dne [datum], nabyla jako dědička ze závěti její vlastní dcera [jméno] [příjmení], členka JZD, bytem [adresa], 161 [obec], [číslo] [obec] a 172 [anonymizováno]. Soud prvního stupně podrobně vysvětlil, že rozdíl čísel jednotlivých parcel mezi knihovními vložkami a výpisy z katastru nemovitostí byl způsoben změnou v číslování parcel, kdy tyto změny jsou uvedeny v poznámkách u jednotlivých výpisů. [jméno] [příjmení] byla na všech listinách identifikována jménem, příjmením a bydlištěm [obec a číslo], které má žalobkyně evidováno jako trvalý pobyt od [datum] a byla takto označena i v dědickém řízení (bez data narození). Žalovaná 2) potvrdila, že žalobkyně je její spoluvlastnicí předmětných pozemků. Upozornila na to, že [jméno] [příjmení] se někdy psala [příjmení] a přepisy jejího jména se někdy pletly.

14. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových posoudil stav označení této spoluvlastnice jako nedostatečný, když v katastru nemovitostí chybělo uvedení data jejího narození či rodného čísla (spolu) vlastníka a přistoupil k výzvě, aby se přihlásila vlastnice či oprávněné osoby, na kterou zareagoval žalovaný 1). Neúplné označení spoluvlastnice v katastru nemovitostí, však bylo dostatečně osvětleno provedenými důkazy.

15. Babička žalovaného 1) [jméno] [příjmení] měla sice shodné jméno a příjmení, avšak kromě této shody a ničím nepodloženého tvrzení žalovaného 1), že někdy bydlela ve [obec], nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by svědčily o jejím spoluvlastnickém právu k předmětným nemovitostem a právním důvodu jeho nabytí. Žalovaný 1) takové skutečnosti v rámci své obrany netvrdil, ani neoznačil žádné důkazy, o které by opíral svoji domněnku, že jeho babička v obci [obec] někdy v minulosti bydlela a že kromě shody jejího jména a příjmení je zde nějaká souvislost s předmětným majetkem. Notářka Mgr. [jméno] [příjmení] projednávající pozůstalost v dopise ze dne [datum] sdělila, že k rozhodnutí o dodatečném projednání dědictví ve vztahu k předmětnému majetku došlo na základě tvrzení žalovaného 1) o bydlišti jeho babičky shodného jména jako spoluvlastnice zapsaná v katastru nemovitostí. Nemovité věci však jeho babičce nepatřily, ale nápravu nebylo možno provést v dědickém řízení. Nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by důvodně zpochybňovaly závěry soudu prvního stupně o spoluvlastnickém právu žalobkyně.

16. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný. Výrok I. rozsudku byl potvrzen v tom správném znění, že určení se vztahuje k spoluvlastnickému podílu žalovaného 1) o velikosti ideální jedné poloviny předmětných pozemků, neboť formulace výroku rozsudku zvolená soudem prvního stupně nebyla zcela určitá, vzhledem k tomu, že spoluvlastnictví předmětných nemovitých věcí je tvořeno dvěma podíly o shodné velikosti ideální jedné poloviny. Podle pravomocného soudního rozhodnutí bude proveden zápis do veřejného seznamu (katastru nemovitostí) a jeho výrok proto musí odpovídat požadavkům příslušných právních předpisů (srov. zákon č. 256/2013 Sb., katastrální zákon a prováděcí předpisy). Ze žaloby i z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně přitom takový petit žaloby bez pochyb vyplýval, a proto odvolací soud pouze jeho znění přeformuloval do přesnějšího znění. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř. v souladu s procesním výsledkem sporu.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a náleží jí náhrada nákladů tohoto řízení. Žalovaný 1) je proto povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 700 Kč, sestávající z odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč (vyjádření k odvolání) a z paušální náhrady hotových výdajů za tento úkon ve výši 300 Kč (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4, písm. b), § 14 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu). Dále jí náleží náhrada ve výši 300 Kč za účast jejího zástupce, který nebyl advokátem, při odvolacím jednání. Povinnost k jejich úhradě byla žalovanému 1) uložena ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.). Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť vůči ní žalobkyně náhradu nákladů řízení nepožadovala.

18. Nebyly zjištěny důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšnému účastníkovi (§ 150 o.s.ř.).