o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 7.2.2024, č.j. 5 C 220/2023-43,

1. Okresní soud [adresa]-východ rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) ve výroku I. tak, že vyhověl plně žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 31 277 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % p.a. z této částky od [datum] do zaplacení. Ve výroku II. přiznal procesně úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši vypočtené v částce 16 338,10 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

2. Nárok žalobkyně byl uplatněn z titulu smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod uzavřené mezi účastníky dne [datum], na základě níž bylo žalovanému žalobkyní vyúčtováno za období od [datum] do [datum] příslušné vodné a stočné. Prvotní vyúčtování za toto období ve výši 104 506 Kč se splatností [datum] bylo následně žalobkyní po zjištění, že na odběrném místě došlo k úniku vody, poníženo dobropisem na částku 42 562 Kč. Žalobkyně následně provedla ještě započtení pohledávek, po němž se domáhala proti žalovanému zaplacení zůstatku z uvedeného dluhu ve výši 31 277.

3. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod, na jejímž základě se žalobkyně zavázala do odběrného místa žalovaného dodávat pitnou vodu a odebírat z něj odpadní vody a žalovaný se zavázal za toto platit vodné a stočné. Vodné i stočné mělo být placeno na základě dodaného množství vody změřeného vodoměrem. Z faktury a opravné faktury za období od [datum] do [datum] bylo zjištěno, že byl naměřen odběr vody ve výši 1 710 m3 pitné vody, pročež žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 128 491,15 Kč, po odečtení zálohy pak 104 506 Kč. Opravnou fakturou poté žalobkyně korigovala tuto částku na 42 562 Kč, přičemž vycházela z toho, že voda o objemu 1 448 m3 vlivem poruchy na vodovodním potrubí unikala mimo vedení, a tudíž v odpovídajícím množství žalovanému neúčtovala částku stočného. Ze shodného tvrzení obou účastníků vzal soud prvního stupně za zjištěné, že na potrubí za vodoměrem směrem k rodinnému domu žalovaného vznikla porucha, vlivem které docházelo ke zmíněným únikům vody. Při právním posouzení nároku žalobkyně vyšel soud z právní úpravy obsažené v § 3 odst. 1, § 8 odst. 16, odst. 17, § 15 odst. 1 a § 16 odst. 1 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (dále jen „z. v. k.“), a dále z obecné právní úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále jen „o.z.“). Vzhledem k tomu, že k poruše na potrubí došlo až za vodoměrem žalovaného (směrem k jeho domu), soud uzavřel, že za tuto musí odpovídat pouze žalovaný, když žalobkyně svou povinnost plynoucí ze smlouvy a z právní úpravy obsažené v z. v. k. splnila již okamžikem dodání vody do vodovodní přípojky, tedy do potrubí vedoucího směrem od hlavního vodovodního potrubí k vodoměru žalovaného. Pokud vada na potrubí vznikla až za vodoměrem žalovaného, a tím spíše za vodovodní přípojkou, musí být tato vada přičtena k tíži žalovaného. Soud zdůraznil, že za nastalou situaci, která žalovaného postihla, nemůže být odpovědná žalobkyně, když ta všechny své právní povinnosti plynoucí ze vztahu s žalovaným řádně splnila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně splnila svou povinnost dodat žalovanému vodu, je žalovaný povinen splnit svou povinnost zaplatit za množství dodané a odvedené vody žalobou uplatněné vodné a stočné, jež bylo žalobkyní po prvotním vyúčtování poníženo s přihlédnutím ke zjištěnému úniku vody. Zákonný úrok z prodlení byl soudem žalobkyni přiznán v návaznosti na datum splatnosti prvotního vyúčtování dlužného vodného a stočného za předmětné období. Náklady řízení přiznal soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v plné výši procesně úspěšné žalobkyni.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně není odpovědná za únik vody vodovodním potrubím. Argumentoval, že mezi stranami nebylo sporováno, že žalobkyně v roce 2019 provedla montáž nového vodoměru. Pod tímto pojmem je dle žalovaného třeba rozumět nejen samotné měřidlo, ale i příslušenství, kterým je vodoměr napojen na stávající potrubí. Poukazovala na to, že již před soudem prvního stupně namítal, že porucha na předmětném potrubí vznikla právě neodborným zásahem žalobkyně při montáži vodoměru. Dle žalovaného to tedy byla žalobkyně, kdo způsobil únik vody, a tedy neúměrně zvýšený odběr vody. Proto by za únik vody v důsledku poškození či nesprávné instalace vodoměrné soustavy měla nést plnou odpovědnost žalobkyně. Žalovaný též nesouhlasil se závěrem soudu, že žalobkyně splnila svou povinnost dodat vodu okamžikem vtoku z vodovodu do vodovodní přípojky. Poukazoval na vymezení pojmu provozování vodovodů nebo kanalizací v § 2 odst. 3 z. v. k. jakožto souhrnu zde demonstrativně uvedených činností. Jednání žalobkyně, která se dle tvrzení žalovaného v souvislosti s montáží vodoměru dopustila poškození vodovodního potrubí, je dle žalovaného podřaditelné pod provozování vodovodů a kanalizací dle § 2 odst. 3 z. v. k., z čehož dovozoval, že žalobkyně svou povinnost při dodání vody porušila a je odpovědná za škodu (spočívající v úniku vody), která žalovanému v příčinné souvislosti s jednáním žalobkyně vznikla. Měl za to, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, pokud by nesl odpovědnost za škodu způsobenou vadnou montáží provedenou žalobkyní.

5. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaného tak, že pokud tvrdil, že ke škodě, k úniku vody, došlo v důsledku zavinění pracovníků žalobkyně, mohl případně vyčíslit jím tvrzenou škodu vzniklou porušením tvrzené povinnosti žalobkyně. Takto však nepostupoval. Právo na náhradu škody neuplatnil. Pouze poukazoval celou dobu na to, že sám je odborník a sám si určil, že k úniku vody došlo v důsledku pochybení ze strany pracovníků žalobkyně. Závěry soudu prvního stupně měla žalobkyně za správné, a navrhovala proto potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a po doplnění a částečném zopakování dokazování podle § 213 o.s.ř. shledal odvolání žalovaného nedůvodným.

7. Z faktury č. [hodnota] ze dne [datum], jíž byla žalovanému prvotně vyúčtována ze strany žalobkyně za předmětné období [datum]-[datum] částka účtovaného vodného a stočného ve výši celkem k úhradě 104 506 Kč (včetně DPH a po odečtení zaplacených záloh), odvolací soud dále zjistil, že žalovaný byl v rámci tohoto vyúčtování mj. upozorněn na zjištění zvýšené spotřeby vody oproti minulému období o více než 50 % a zároveň více než 50 m2 a bylo doporučeno ověřit si, zda nedochází na vnitřních rozvodech k úniku vody. Současně byla v grafu zobrazena (pro srovnání) denní spotřeba v litrech z posledních vyúčtování. Z těchto zde zobrazených srovnání se podává, že za srovnávaná období 9/2017-9/2018, 9/2018-9/2019 a 9/2019-8/2020 je spotřeba z posledních vyúčtování v podstatě srovnatelná, k výraznému, zjevně násobnému nárůstu spotřeby došlo až v předmětném účtovaném období 8/2020-9/2021. Z opravné faktury č. [hodnota] ze dne [datum] odvolací soud dále zjistil, že předchozí shora uvedená faktura byla opravena v tom směru, že účtované stočné bylo poníženo o částku 61 944 Kč (včetně DPH) a nově byla uvedena splatnost k [datum]. Dle souhrnné informace na daném opravném dokladu (dobropisu) evidovala žalobkyně ke dni [datum] po vystavení opravného dokladu nedoplatek ve výši 42 562 Kč se stanovenou novou splatností k [datum] (viz uvedené faktury na čl. 6-7 a 11-13 spisu).

8. Odvolací soud dále doplnil dokazování i ohledáním součástky předložené při jednání soudu žalovaným (jejíž fotografie je ve spise založena na čl. 25). Žalovaný v rámci prováděného ohledání upřesnil, kde přesně zjistil, že docházelo k úniku vody. Tímto ohledáním bylo zjištěno, že předmětná součástka je fakticky soustavou součástek, sestávajících z několika (oddělitelných) částí, a to zleva doprava (ve směru od původního připojení k vodoměru směrem k domu žalovaného) z převlečné matice, kde se nacházelo připojení k vodoměru, dále z redukce opatřené česáním, z vypouštěcího ventilu, z dále připojené přechodky vlevo opatřené česáním a vpravo určené k připojení hadice domácího vodovodu. Právě v této části mělo dle doplněného tvrzení žalovaného dojít k danému úniku vody. Předložena byla i plastová těsnění, zčásti popraskaná, která se v dané soustavě součástek měla nacházet.

9. Rovněž odvolací soud na základě takto doplněného dokazování uzavřel, že nárok uplatněný žalobkyní je po právu a důvodný. Jeho předmětem bylo dlužné plnění žalovaného odpovídající žalobkyní vyúčtovanému vodnému a stočnému na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy. Žalobkyně v souladu se smlouvou vyúčtovala jak vodné, tak stočné dle zjištěných množství dodané vody naměřené instalovaným vodoměrem. Správnost měření vodoměrem nebyla nikým zpochybněna. Výše stočného byla následně opravným dokladem podstatně žalobkyní ponížena, a to právě s ohledem na zjištěný únik (a s ním spojenou nadměrnou spotřebu, resp. dodávku vody, v porovnání s předchozími obdobími).

10. Soud prvního stupně správně věc právně posuzoval za použití právní úpravy obsažené v z. v. k., kdy na citace příslušných ustanovení v rozsudku soudu prvního stupně se pro stručnost odkazuje. Odvolací soud pouze doplňuje, že právo na vodné vzniká v souladu s § 8 odst. 13 věta druhá z. v. k. vtokem vody do potrubí napojeného bezprostředně za vodoměrem, a není-li vodoměr, vtokem vody do vnitřního uzávěru připojeného pozemku nebo stavby, popřípadě do uzávěru hydrantu nebo výtokového stojanu.

11. Z doplněného dokazování a upřesněného tvrzení žalovaného bylo zjištěno, že k úniku vody nedošlo již v bodě napojení potrubí bezprostředně za vodoměrem, ale v rámci ohledané soustavy součástek, jimiž bylo realizováno napojení z vodovodní přípojky (přes vodoměr) do vnitřního vodovodu žalovaného, až v části za výpustným ventilem, tedy již v části potrubí, kterou nelze považovat za součást vodoměru, jak tvrdil žalovaný, ale naopak za součást vnitřního vodovodu žalovaného. Jinými slovy, ke vtoku vody do potrubí napojeného bezprostředně za vodoměrem došlo, a žalobkyni tak v souladu se shora citovaným § 8 odst. 13 věta druhá z. v. k. vzniklo v této souvislosti i právo na vodné. K úniku vody došlo až v následné části potrubí, kdy tato okolnost nemá na právo žalobkyně (vzniklé vtokem vody do potrubí bezprostředně za vodoměrem) sama o sobě žádný vliv.

12. Pokud žalovaný argumentoval tím, že žalobkyně by měla odpovídat za škodu, která mu únikem vody vznikla, neboť k tomuto úniku došlo dle jeho přesvědčení v důsledku nesprávné montáže vodoměru, shledal odvolací soudu tuto obranu irelevantní. V daném směru byla přiléhavá námitka žalobkyně, že žalovaný žádný svůj (domnělý) nárok na náhradu takto (dle tvrzení žalovaného) vzniklé škody vůči žalobkyni neuplatnil. V tomto řízení požadovaný nárok žalobkyně na peněžité plnění za dlužné vodné a stočné nelze zaměňovat či směšovat s případným (jiným tvrzeným) nárokem žalovaného na náhradu škody. Ani pokud by žalovanému případně takový nárok z titulu vzniklé škody svědčil, neznamená to, že by nárok žalobkyně na zaplacení žalované pohledávky z titulu dlužného vodného a stočného nebyl důvodný. Žalovaný vůči žalobkyni žádný požadavek na náhradu škody nevznesl, a ani takovou pohledávku proti v tomto řízení uplatněné pohledávce žalobkyně nezapočetl. Pro úplnost odvolací soud dodává, že ze skutečností zjištěných v řízení se ani žalovaným tvrzený důvod vzniku úniku vody (pochybení žalobkyně při instalaci nového vodoměru údajně v roce 2018) nepodává, když z přehledu denní spotřeby vody na faktuře ze dne [datum], v níž byl žalovaný upozorněn na zvýšenou spotřebu oproti předchozím obdobím, naopak plyne, že k tomuto náhlému zvýšení došlo až v předmětném období od 8/2020 do 9/2021, tedy minimálně dva roky po žalovaným tvrzené nové instalaci vodoměru.

13. S ohledem na shora uvedené odvolací soud ve shodě se závěrem soudu prvního stupně uzavřel, že žalobkyní požadovaný nárok na zaplacení dlužného vodného i stočného (jednak ponížený v souvislosti se zjištěným únikem vody opravnou fakturou a jednak omezený s ohledem na pozdější zápočet vzájemných pohledávek účastníků, provedený žalobkyní) je důvodný. Související nárok na stočné odpovídá ujednání stran ve smlouvě o dodávce vody a odvádění odpadních vod, kde se smluvní strany v článku I. odst. 4 dohodly, že množství odváděných vod bude stanoveno ve výši dodané vody. Žalobkyně v tomto směru nadto svůj nárok na stočné opravnou fakturou výrazně omezila (a to zjevně zhruba poměrně k hodnotám z dřívějších měření za předchozí období).

14. Opodstatněný byl v základu i nárok žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení z uplatněné částky. V tomto směru však odvolací soud pouze s ohledem na zjištění týkající se samotnou žalobkyní změněné splatnosti předmětné pohledávky v její opravné faktuře tak, že v souvislosti s novým vyčíslením této pohledávky byla tato splatnost určena na [datum], neshledal důvodným žalobkyní požadovaný úrok z prodlení již za dobu od [datum] do [datum].

15. Pouze v této části byl proto vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změněn tak, že žaloba byla v této části zamítnuta. Ve zbývajícím rozsahu byl výrok I. rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen.

16. Odvolací soud následně podle § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a za použití § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 a 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal žalobkyni, která byla neúspěšná jen v poměrně nepatrné části uplatněného nároku, plnou náhradu nákladů řízení. Ta v celkové výši zaokrouhleně na celé koruny 16 338 Kč sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 564 Kč, dále z odměny po 2 380 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, 2x účast na jednání), dále 1 x z odměny ve výši ½, tj. 1 190 Kč, za jednoduchou předžalobní výzvu, z náhrady hotových výdajů advokáta za těchto 5 úkonů po 300 Kč a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z uvedených částek vyjma soudního poplatku, to vše dle § 7 a § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. h), § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) a dle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř.

17. O nákladech řízení před soudem odvolacím bylo rozhodnuto ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 3 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a procesně jen v nepatrné části neúspěšné žalobkyni byla přiznána jejich plná náhrada ve výši zaokrouhleně na celé koruny 3 243 Kč, odpovídající 1 x odměně zástupce žalobkyně, advokáta, po 2 380 Kč za 1 úkon právní služby (účast na jednání odvolacího soudu), 1 x náhradě hotových výdajů 300 Kč a náhradě DPH 21 % z uvedených částek, tj. 562,80 Kč, a to vše dle ustanovení § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), § 13 odst. 1, 4 AT a § 137 o.s.ř.