Rozhodnutí 27 CO 121/2022-52

1. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 23.2.2022, č. 24 C 56/2022-21 (dále jen„ usnesení soudu prvního stupně“), soud prvního stupně plně vyhověl návrhu žalobce ze dne [datum] na nařízení předběžného opatření, jenž byl podán spolu s žalobou žalobce o zrušení rozhodnutí spoluvlastníka a o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků, a to tak, že rozhodl, že„ Žalovaní jsou povinni zdržet se nakládání s nemovitými věcmi dle rozhodnutí většinového spoluvlastníka ze dne [datum] - pozemkem parc. č. St. 95 a parc. [číslo] v obci [obec] a [katastrální uzemí], zejména jsou povinni zdržet se odstranění přístavků v levé části pozemku parc. č. St. 95 z pohledu od vstupu na pozemek z ulice [ulice], zřízení záhonů a zahradního domku v levé části pozemku parc. [číslo] zahrada, (z pohledu od vstupu) a odstranění lípy a smrku v zadní části pozemku parc. [číslo] zahrada.“

2. Své rozhodnutí odůvodnil s odkazem jednak na § 1129 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a jednak na § 74 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), kdy současně konstatoval, že byla splněna povinnost složení jistoty 10 000 Kč ve smyslu § 75b odst. 1 o.s.ř. Z poukazu soudu prvního stupně na komentářovou literaturu k úpravě obsažené v § 1129 o.z. a obsahu odůvodnění vyplývá, že soud prvního stupně posoudil návrh na nařízení dotčeného předběžného opatření jako podaný v souladu s obojí uváděnou právní úpravou, přičemž shledal splněnými podmínky pro nařízení tohoto opatření. Uzavřel, že„ je namístě dočasná úprava poměrů mezi účastníky, neboť změny společné věci, o kterých žalovaní jako většinoví spoluvlastníci rozhodli, jsou poměrně zásadní a zejména nevratné (odstranění staveb, odstranění stromů). Z předložených listin pak nevyplývá, že by odstranění vedlejších staveb či stromů bylo z nějakých důvodů nutné (např. že by hrozila škoda, že by odstranění bylo nařízeno orgánem státní správy apod.). Omezení žalovaných tak spočívá pouze v povinnosti zachovat stávající stav do rozhodnutí soudu o věci samé, když žalobce zároveň s návrhem na předběžné opatření podal dne [datum] žalobu dle § 1129 odst. 2 o. z. Soud dospěl k závěru, že nařízením tohoto předběžného opatření žalované nevznikne škoda, ani nemajetková újma. Omezení žalované tak není zřejmě nepřiměřené.“

3. Proti usnesení soudu prvního stupně podali žalovaní včasné odvolání. V něm poukazovali na to, že předmětné nemovitosti, resp. id. ¾ podíl na nich, kupovali s představou rekonstrukce nemovitosti pro své bydlení, přičemž měli a mají v úmyslu vyplatit žalobce a vypořádat spoluvlastnictví tak, aby převzali celek daných nemovitostí. O tom žalobce informovali, avšak k dohodě mezi stranami nedošlo, a to ani, pokud jde o užívání nemovitosti, ani ohledně vypořádání. Žalobce dle žalovaných užívá nemovitosti, jak sám chce, o ničem se s žalovanými neradí, žádný souhlas od nich nežádá, rozhoduje se svévolně, co a jak kde udělá. Vzhledem k tomu, že nebylo dosaženo dohody s žalobcem o užívání nemovitosti, přistoupili žalovaní k rozhodnutí o minimálních úpravách domu a zahrady na základě svého většinového podílu id. ¾. Na to žalobce přistoupil k podání daného žalobního návrhu s návrhem na předběžné opatření, jemuž bylo soudem prvního stupně vyhověno. Žalovaní vytýkali napadenému usnesení soudu prvního stupně, že doba nařízeného zákazu (zdržení se nakládání) nebyla ve výroku usnesení určena, pouze v odůvodnění bylo zmíněno, že zanikne rozhodnutím ve věci samé. Žalovaní měli dále za to, že vlastní žalobní petit, jímž se žalobce domáhal dvou samostatných nároků, jednak zrušení rozhodnutí většinového spoluvlastníka a jednak zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, byl v části, v níž se domáhal vypořádání spoluvlastnictví neurčitý, a tedy neprojednatelný. Měli za to, že se předběžné opatření nemůže vztahovat k neprojednatelnému petitu, a předběžné opatření nemělo být proto nařízeno. Dále zpochybňovali odůvodnění„ zákazu“ zřízení záhonů a umístění zahradního domku v levé části zahrady, kdy není z odůvodnění zřejmé, jaká konkrétní újma, která by byla nadto„ zásadní a nevratná“, měla tímto jednáním žalovaných žalobci vzniknout. Ve vztahu k odstranění přístavků pak argumentovali tím, že se nejedná o žádné zásadní části stavby, dotčené přístavky jsou dle žalovaných„ staré a plesnivé“, a jejich odstranění nemůže tedy opět způsobit žádnou újmu. Poukazovali též na rozpornost vlastních tvrzení žalobce, jenž uváděl, že užívá jen„ stávající byt 1+1“, přitom však sám v předchozím písemném sdělení ze dne [datum] uváděl, že přístavky užívá jako dílnu a kolnu, a současně brání žalovaným v jejich odstranění i užívání. Též ve vztahu k odstranění stromů žalovaní zdůrazňovali, že dotčené stromy zastiňují zahradu, nejedná se o ovocné stromy a na zahradu nejsou vhodné. Žalovaní mají zájem zahradu užívat, přetvořit a rozvíjet, v čemž jim žalobce brání, přesto, že jako většinoví spoluvlastníci mají právo rozhodnout o hospodaření na zahradě. Navrhovali proto, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně„ zrušil“.

4. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalovaných tak, pokud žalovaní argumentovali tím, že není zřejmé, ke které z dvou nároků uplatněných žalobou se předběžné opatření vztahuje, dle žalobce je naopak již z žaloby zřejmé (i z odkazu na § 1129 odst. 2 o.z.), ke kterému z daných dvou nároků je předběžné opatření navrhováno. Ve vztahu k vytýkané chybějící době zákazu e výroku napadeného usnesení pak žalobce poukázal na to, že dle § 76 odst. 3 o.s.ř. nemusí být stanovena konkrétní doba trvání předběžného opatření, takové omezení je na uvážení soudu, jinak předběžné opatření zaniká již ze zákona tak, jak upraveno v § 77 o.s.ř., přičemž v poměrech projednává věci je zřejmé, že předběžné opatření bylo nařízeno na dobu do rozhodnutí ve věci samé. Žalobce dále k námitkám o neprojednatelnosti návrhu žalobce na vypořádání spoluvlastnictví účastníků doplňoval, že z návrhu je jasně patrno, čeho se žalobce domáhá, petit tedy není neurčitý, případně ve vztahu j navrhovanému způsobu vypořádání může být následně ještě doplněn a konkretizován, nicméně takové doplnění neznamená, že by bylo nejasné, čeho se žalobce domáhá. Ohledně zpochybňované újmy žalobce provedením dotčeného rozhodnutí většinových spoluvlastníků z [datum] žalobce uváděl, že v případě zřízení zahradního domku by mělo jít o fakticky novou stavbu, čímž by došlo k nemožnosti využívat zahradu, napadené rozhodnutí spoluvlastníka neuvádí parametry a umístění zahradního domku, a je v tomto směru neurčité, žalobce se pak obává, že by domek zabral významnou část společné zahrady a změnil její charakter. Rovněž ohledně zřízení záhonů je rozhodnutí žalovaných spoluvlastníků neurčité. Žalobce k tomuto bodu doplňoval, že je srozuměn s tím, aby si žalovaní zřídili vlastní záhon na vhodném místě, nicméně dle žalobce ze vzájemné komunikace i rozhodnutí z [datum] vyplývá, že žalovaní chtějí zřídit záhony i zahradní domek právě na místě stávajících přístavků nebo stromů, které chtějí kácet. Žalobce zdůrazňoval, že není pravdou, že by předmětné stromy stínily zahradu, jak tvrdí žalovaní, a nesouhlasil s jejich názorem, že dané stromy se do zahrady nehodí, stejně jako s názorem, že předmětné přístavky nejsou„ žádnou zásadní částí stavby“, měl za to, že se jedná o subjektivní hodnocení. Obdobně pak nesouhlasil s označením těchto přístavků jako nefunkčních, nevzhledných či plesnivých, dle žalobce jsou„ sice postarší, ale v udržovaném stavu“. Žalobce zdůrazňoval, že tři změny obsažené v napadeném rozhodnutí žalovaných z [datum], spočívající v odstranění přístavků, instalování zahradního domku a odstranění lípy a smrku, jsou významným zásahem do nemovitostí jako celku, měnící jejich dosavadní vzhled a charakter a jejich provedení by přineslo žalobci i s ohledem na jeho pokročilý věk a silný citový vztah k nemovitostem, které užívá od dětství, majetkovou i nemajetkovou újmu. Ve vztahu k záhonům pak žalobce ponechal na uvážení soudu formulaci výroku tak, aby bylo zřejmé, že předběžné opatření nesměřuje proti zřízení záhonů na jiném, vhodném místě.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř., a shledal odvolání žalovaných z části důvodným. K projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.).

6. Soud prvního stupně správně ve věci v souladu s obsahem návrhu na nařízení předběžného opatření postupoval jak za použití ustanovení § 1129 odst. 3 o.z., tak za použití o.s.ř. V tomto směru odvolací soudu pouze upřesňuje, že v daném případě s ohledem na to, že návrh byl podáván spolu s žalobou (jako jeho součást) ve věci samé, je předběžné opatření nařizováno nikoli dle § 74 o.s.ř., ale dle § 102 o.s.ř. Současně se pak obsahově jednalo též o hmotněprávní návrh na prozatímní úpravu dle soudem prvního stupně citované § 1129 odst. 2 věta za středníkem o.z. (při zachování prekluzivní lhůty k jeho podání ve smyslu § 1129 odst. 2 i.f. o.z.).

7. Podle § 102 odst. 1 o.s.ř. je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření.

8. Podle § 102 odst. 3 i.f. o.s.ř. ustanovení § 75, 75a, 75b, 75c, 76, 76c, 76d, 76e, 76f, 76g, § 77 odst. 1 písm. b) až d), § 77 odst. 2, § 77a a § 78 odst. 3 se použijí obdobně.

9. Podle § 75b odst. 1 věta první o.s.ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč.

10. Podle § 75c odst. 1 o.s.ř. nepostupoval-li podle § 75a nebo podle § 75b odst. 2 (tj. neodmítl-li návrh), předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

11. Podle § 75c odst. 4 o.s.ř. pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vyhlášení (vydání) usnesení soudu prvního stupně.

12. Podle § 76 odst. 1 písm. d) a e) o.s.ř. může být předběžným opatřením účastníku uloženo zejména, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy a aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel.

13. Podle § 77 odst. 1 písm. b) až d) o.s.ř. předběžné opatření zanikne, jestliže

b) nebylo návrhu ve věci samé vyhověno;

c) bylo návrhu ve věci samé vyhověno a uplynulo patnáct dní od vykonatelnosti rozhodnutí o věci;

d) uplynula určená doba, po kterou mělo trvat.

14. V souzené věci žalobce v souladu se shora citovaným § 75b odst. 1 věta první o.s.ř. uhradil zákonem stanovenou jistotu 10 000 Kč Odvolací soud pak má v souladu se stanoviskem soudu prvního stupně za to, že v daném případě je na místě zatímně, tj. do doby rozhodnutí ve věci samé, upravit poměry mezi účastníky ve smyslu § 102 odst. 1 a § 76 odst. 1 písm. d) a e) o.s.ř., a současně § 1129 odst. 2 věta za středníkem o.z.

15. Námitku žalovaných o tom, že v napadeném usnesení soudu prvního stupně nebyla doba této zatímní úpravy výslovně stanovena, neshledal odvolací soud opodstatněnou. Jak přiléhavě poukázal žalobce ve svém vyjádření k odvolání, doba trvání předběžného opatření vyplývá již ze zákonné úpravy obsažené v § 77 odst. 1 písm. b) až d) o.s.ř., výslovné určení doby jeho trvání soudem sice je možné, nikoli však nezbytné. Jako neopodstatněnou hodnotil odvolací soud i námitku žalovaných o tom, že jeden z uplatněných nároků ve věci samé (o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků) byl žalobcem v petitu v části navrhující způsob vypořádání formulován neurčitě. Navrhované předběžné opatření se především bez jakýchkoli pochyb vztahovalo k druhému současně uplatněnému nároku (na rozhodnutí soudem o záležitosti, v níž byl žalobce přehlasován, dle § 1129 odst. 2 o.z.), případná neurčitost petitu ohledně jiného nároku je tak z hlediska návrhu na předběžné opatření bezpředmětná. Odvolací soud nadto podotýká, že z vlastního návrhu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je zřejmé, jaký způsob vypořádání žalobce navrhuje, a to dostatečně určitě z hlediska projednatelnosti žaloby, další detailní konkretizace takového návrhu není z tohoto hlediska nezbytná.

16. Důvodnými však odvolací soud shledal námitky žalovaných týkající se rozsahu nařízeného předběžného opatření. V tomto směru odlišně od soudu prvního stupně vyhodnotil potřebu zatímní úpravy ukládaného dočasného zákazu jednat (dočasného zdržení se nakládat s danými nemovitostmi) podle napadeného rozhodnutí žalovaných spoluvlastníků týkající se zřízení záhonů a zahradního domku. Každé předběžné opatření je svých charakterem dočasným opatřením, nařizovaným ve zkráceném řízení, pouze na návrh navrhovatele, tj. zpravidla bez toho, aby bylo soudu známo stanovisko druhé strany, při splnění podmínek zákonem stanovených. Základním smyslem předběžného opatření je ochrana toho, kdo o jeho vydání žádá, přičemž musí být respektována ústavní pravidla ochrany i toho, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy České republiky), avšak ochrana toho, vůči komu předběžné opatření má směřovat, nemůže dosáhnout takové míry, aby prakticky znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany (srov. usnesení Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 394/01 ze dne [datum]). Má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků prokázána, u ostatních významných okolností postačí, že budou alespoň osvědčeny. Vzhledem k omezeným podkladům, z nichž soud při nařízení předběžného opatření tedy vychází, a s přihlédnutím k uvedené zvláštní povaze institutu předběžného opatření, a to v poměrech souzené věci i v případě hmotněprávního dočasného omezení ve smyslu § 1129 odst. 2 věta za středníkem o.z., je na místě, aby zásah soudu do poměrů účastníků tímto způsobem byl pokud možno minimalizován a neomezoval vlastnické právo dotčeného účastníka nad míru nezbytnou a nutnou, avšak při současném naplnění účelu zatímní úpravy jím sledované.

17. V daném případě má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za to, že vzhledem k nevratnosti úprav na dotčených nemovitostech spočívajících v odstranění stávajících přístavků a ve vykácení vzrostlých stromů, o nichž žalovaní většinoví spoluvlastníci (také) rozhodli dne [datum], je dočasný zákaz spočívající v uložení povinnosti žalovaných zdržet se nakládání se společnými nemovitostmi právě tímto způsobem zcela na místě. Tato zatímní (dočasná, do skončení řízení ve věci samé trvající) úprava poměrů účastníků je nezbytná a nutná ve vztahu k uplatněnému nároku žalobce na rozhodnutí soudu ve smyslu § 1129 odst. 2 věta první o.z., když bez ní, v případě faktické realizace tohoto rozhodnutí žalovaných spoluvlastníků, by právo žalobce jakožto menšinového spoluvlastníka žádat podle § 1129 odst. 2 o.z., aby o dané záležitosti, v níž byl přehlasován, rozhodl soud, bylo zmařeno.

18. Naopak v případě navrhovaného zdržení se nakládání s dotčenými nemovitosti dle napadeného rozhodnutí žalovaných spoluvlastníků z [datum], spočívajícího ve zřízení záhonů a zahradního domku v levé části pozemku žalovanými, odvolací soud již důvod i pro takovéto omezení žalovaných spoluvlastníků při výkonu jejich spoluvlastnického práva neshledal. Realizace těchto změn na předmětné zahradě není svou povahou nevratná, neznamená ani výrazný zásah do poměrů účastníků, a omezení většinových spoluvlastníků v daném směru se proto nejeví nezbytným, a s ohledem na jejich většinový spoluvlastnický podíl ani přiměřeným a žádoucím. Je zřejmé, že žalovaní případnou realizací této části svého rozhodnutí se vystavují s ohledem na nejistý výsledek řízení ve věci samé, který nelze v této fázi řízení předvídat, případnému riziku, že by mohli být nuceni následně tyto změny na dotčené zahradě odstranit a uvést zahradu zpět do původního stavu. Nicméně to už je jejich rizikem a s tímto vědomím je na nich, zda přistoupí k realizaci svého záměru (rozhodnutí většinových spoluvlastníků) do rozhodnutí soudu ve věci samé, či nikoli. Navrhované omezení jejich práva (spolu) užívat spoluvlastněné nemovitosti právě i tímto způsobem, které neznamená pro žalobce nevratný či podstatný zásah též do jeho práva na (spolu) užívání spoluvlastněných nemovitostí, by již bylo neadekvátní a neopodstatněné.

19. S ohledem na shora uvedené odvolací soud postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil usnesení soudu prvního stupně tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, tedy zčásti návrh žalobce na nařízení předběžného opatření v části navrhující uložení povinnosti žalovaným zdržet se zřízení záhonů a zahradního domku v levé části pozemku parc. [číslo] zahrada, (z pohledu od vstupu) zamítl. Jinak ve zbývající části usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil, a to v tom správném znění, že žalovaní jsou povinni zdržet se nakládání s nemovitými věcmi dle rozhodnutí většinového spoluvlastníka ze dne [datum] – pozemkem parc.č.st. 95 a parc. [číslo] v obci [příjmení], [katastrální uzemí], spočívajícího v odstranění přístavků v levé části pozemku parc. č. st. 95 z pohledu od vstupu na pozemek z ulice [ulice] a v odstranění lípy a smrku v zadní části pozemku parc. [číslo] zahrada. Uvedená úprava (potvrzení ve správném znění) byla provedena k vyloučení pochybností, jakých (všech) činností (jakého nakládání) se má nařízené předběžné opatření týkat, vyplývající z použití slova„ zejména“ v napadeném usnesení, které indikuje jen demonstrativní (nikoli taxativní) výčet.

20. Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že z částečného zamítnutí návrhu na předběžné opatření ve vztahu ke zdržení se zřízení záhonů a zahradního domku v levé části zahrady, a naopak současného jeho nařízení týkajícího se zdržení se odstranění dosavadních přístavků v (taktéž) levé části pozemku a zdržení se odstranění lípy a smrku v zadní části zahrady, vyplývá, že v případě faktické realizace rozhodnutí většinového spoluvlastníka o zřízení záhonů i zahradního domku, kterému nyní nařízené předběžné opatření nebrání, musí žalovaní respektovat obsah nařízeného předběžného opatření a z toho při případném umisťování záhonů i zahradního domku vyjít. Obavy žalobce v daném směru, že záhony i zahradní domek mají být umístěny právě na místě odstraněných přístaveb či stromů, jsou z tohoto hlediska neopodstatněné. Rovněž tak jeho obavy z toho, že rozhodnutí o zahradním domku ve skutečnosti znamená rozhodnutí spoluvlastníků o zřízení„ nové obytné budovy, která by zabrala významnou část zahrady“, jsou pouhou dosud ničím nepodloženou spekulací. V tomto směru lze jen dodat, že případná nepřiměřenost při zřízení zahradního domku dle dotčeného rozhodnutí žalovaných jakožto většinových spoluvlastníků (v podstatě překročení toho, o čem žalovaní většinou svých hlasů rozhodli), by mohla být brána v potaz při rozhodnutí soudu o návrhu žalobce ve věci samé.