o zaplacení částky 112 443,03 Kč s příslušenstvím

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č.j. 220 C 95/2024-34 ze dne 21.8.2024 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 93 243,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 442,03 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 47 136,34 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 244,66 Kč od 31. 10. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 220 Kč od 16. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), jinak byla žaloba co do zaplacení 19 200 Kč zamítnuta (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně doměřený soudní poplatek za žalobu podle položky č. [hodnota] bodu 2 přílohy zák. č. 549/1991 Sb. ve výši 1 125 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 23 574,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně odůvodnil rozsudek tím, že v části uvedené ve výroku I. byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o.s.ř. Vyšel z toho, že žalovaná podle uzavřené smlouvy ze dne 27. 4. 2023 odebírala v období od 19. 5. 2023 do 23. 8. 2023 elektrickou energii na adrese [adresa], přičemž za realizovanou spotřebu žalovaná nezaplatila. Strany sjednaly smluvní pokutu pro případ prodlení s platbou o více jak 10 dnů ve výši 100 Kč Dále byla sjednána smlouva ze dne 24. 5. 2023 podle které žalovaná odebírala v období od 13. 6. 2023 do 26. 9. 2023 elektrickou energii rovněž na adrese [adresa] (v jiném odběrném místě s jiným EAN kódem), přičemž za realizovanou spotřebu také nezaplatila. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá spotřeby elektřiny za období od 19. 5. 2023 do 23. 8. 2023 v celkové výši 57 578,37 Kč, spotřeby elektřiny za období od 13. 6. 2023 do 26. 9. 2023 v celkové výši 35 244,66 Kč, smluvní pokuty 200 Kč za prodlení s uhrazením faktury.

3. V části výroku II. soud prvního stupně po provedeném dokazování naopak uzavřel, že žaloba není opodstatněná. Obě smlouvy byly uzavřeny na dobu určitou 15 měsíců. Pro případ odstoupení od smlouvy z důvodu neplnění platebních povinností strany sjednaly smluvní pokutu ve výši násobku 800 Kč a počtu měsíců započatých od ukončení smlouvy. Žalobkyně odstoupila od obou smluv z důvodu nehrazení pohledávek a vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 2x 9 600 Kč (vždy za 12 měsíců). Takto sjednaná smluvní pokuta představuje podle soudu prvního stupně ve smyslu § 1813 o. z. (v rozporu s požadavkem přiměřenosti) významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, neboť toto ujednání není vyváženo ve prospěch žalované obdobnou povinností v případě nedodržení smluvních povinností. Ve své podstatě jde ze strany žalobkyně o sjednání jakéhosi nerovnovážného „odstupného“ za předčasné ukončení smluvního vztahu (k tomu soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 103 Co 16/2018). Podle soudu prvního stupně je na žalovaného jakožto spotřebitele vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednávané (a automaticky prolongované) doby trvání smluvního vztahu, přičemž v oblasti energetiky je takové ujednání v rozporu se zásadou ochrany slabší strany v právu (např. § 433 o.z.). Podstatou jakékoliv podnikatelské činnosti je přitom nesení rizika volatility trhu ve prospěch spotřebitele, který zpravidla nedisponuje žádnými prostředky k minimalizaci rizik. Výsledkem tohoto procesu je cenová jistota spotřebitele a zároveň realizovaný zisk podnikatele, který je přímo úměrný jeho chování na trhu. Byť smluvní pokuta postihuje paušálním způsobem možnost vzniku škody a odrazuje od neplnění závazku, musí být sjednaná tak, aby nezneužívala slabší postavení spotřebitele. V tomto případě je podle soudu prvního stupně zřejmé, že částka blížící se 10 000 Kč za jednotlivou smlouvu je zjevně nepřiměřená k zajištění závazku. Proto soud prvního stupně v této části žalobu zamítl a rozhodl podle celkového výsledku o poměrné náhradě nákladů řízení.

4. Proti výrokům II. a IV. rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Namítala, že na rozdíl od předchozích sporů rozhodovaných Krajským soudem v Praze jde nyní o nároky ze smlouvy po aktualizaci jejích podmínek, přičemž nejde o nepřiměřená ujednání poškozující spotřebitele. K tomu odkázala i na konkrétní rozhodnutí odvolacího soudu v jiných věcech.

5. Argumentovala tím, že smluvní pokuta i úrok z prodlení stíhají stejně žalobkyni jako žalovanou. Soud prvního stupně hodnocení smluvních ujednání přistoupil jednostranně, bez odůvodnění zcela pominul reciproční výhody, které byly sjednány ve prospěch žalované, stejně jako další smluvní ujednání i úpravu obecně závazných právních předpisů konstatovanou ve smlouvě, které zvýhodňují žalovanou oproti žalobkyni, resp. ukládají žalobkyni další povinnosti (včetně případného veřejnoprávního sankčního postihu). Smluvní pokuta se váže na „opakované porušení platebních povinností“ a představuje paušalizovanou náhradu škody. Smluvní pokuta slouží k utvrzení hlavního závazku, kterým je ze strany žalobkyně dodávat elektrickou energii a ze strany zákazníka za tento odběr zaplatit. Opakované neplacení je neoprávněným odběrem, což představuje neoprávněný stav dle energetického zákona, kterému je žalobkyně povinna bránit, proto musí od smlouvy odstoupit.

6. Žalobkyně dále zdůraznila obsah „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v němž zákazník (žalovaná) výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou „získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy,“ na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou. Žalobkyně musí v předstihu zajistit elektřinu na příslušné období trvání smlouvy, i když není sjednána odběrová povinnost. Odběr se nicméně důvodně předpokládá. Dále je zde celý katalog možností ukončit smlouvu daný energetickým zákonem.

7. Ustanovení § 1813 o.z. představuje generální klauzuli, která byla převzata z evropské směrnice, s jejíž interpretací soudem prvního stupně se žalobkyně také neztotožňuje. Za klíčovou považuje otázku poctivosti. Pro posouzení věci podle § 1813 o.z. nestačí podle žalobkyně sama skutečnost, že jde o ujednání v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání musí zakládat nejen nerovnováhu práv a povinností, ale tato nerovnováha musí být navíc významná (v neprospěch spotřebitele). Žalovaná se také musí takového postupu dovolat. Důkazní břemeno tíží spotřebitele, procesní pasivita žalované nesmí být soudem nahrazována. Každé ujednání, které považuje soud za nepřiměřené, by měl ve svém rozhodnutí z hlediska této nepřiměřenosti odůvodnit, což se nestalo. Soud prvního stupně nevyjevil, v jakém smyslu je nepřiměřenost dána, takže žalobkyně neměla reálnou možnost proti tomu argumentovat. Výše sporné smluvní pokuty 800 Kč měsíčně v daném případě koreluje se sjednanou zálohou na odběr elektrické energie ve výši cca 4 500 Kč měsíčně.

8. Žalobkyně dále nesdílí závěr, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace smluvní pokuty soudem podle § 2051 o.z. k návrhu dlužníka. Podle názoru žalobkyně je nezbytné zvažovat, zda smluvní pokuta neplní funkci (i zčásti) paušalizované náhrady škody. V tomto směru odkazovala žalobkyně na nové rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, podle kterého moderace představuje univerzální institut použitelný pro všechny smluvní poměry bez zřetele na to, zda dlužníkem smluvní pokuty je podnikatel či nepodnikatel. Podle žalobkyně lze za zneužití práva považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo má jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevuje rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany. Proto si soud měl ujasnit, jakou funkci měla daná smluvní pokuta (in concreto) plní. Při paušalizační (alespoň zčásti) smluvní pokutě musí patřit mezi rozhodující okolnosti pro úvahu o nepřiměřenosti výše vzniklé škody, současně ale nelze pomíjet, že smyslem a účelem paušalizační smluvní pokuty je vyhnout se případným sporům o náhradu vzniklé škody a usnadnit její vymožení. Žalobkyně má za to, že není-li možné nepřiměřenou výši smluvní pokuty podle těchto pravidel snížit, není analogicky možné ani nepřiznat účinky ujednání o smluvní pokutě z důvodu jeho nepřiměřenosti, resp. zneužívající povahy ve smyslu § 1813 a násl. o.z.

9. Dále žalobkyně uvedla, že smluvní pokuty tohoto typu jsou zcela běžnou součástí mnoha adhezních smluv, typicky např. v oblasti telekomunikací, kde je jejich výše regulována přímo příslušnou sektorovou úpravou (zákonem č. 127/2005 Sb.). Tomu odpovídá i připravované znění § 11cc odst. 2 energetického zákona. Smluvní pokuta utvrzující danou smluvní povinnost, která bude odpovídat této regulaci, nemůže být vnímána jako zneužívající ujednání.

10. Proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil a žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal též právo na náhradu nákladů řízení.

11. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

12. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobkyně opodstatněným.

13. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavila a nepožádala o odročení jednání, a proto odvolací soud věc projednal a rozhodl bez její účasti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

14. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.). Totéž platí pro oddělitelný výrok III.

15. Soud prvního stupně v řízení učinil z předložených listin správná skutková zjištění a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Proto odvolací soud dále na odůvodnění soudu prvního stupně pro zjednodušení zcela odkazuje. Soud prvního stupně jasně popsal, jak ke svým závěrům dospěl a odvolací soud se s tím ztotožňuje.

16. Byly sjednány dvě smlouvy o dodávkách elektřiny do dvou odběrných míst na stejné adrese [adresa] dne 27. 4. 2023 a dne 24. 5. 2023 na dobu určitou 15 měsíců bez možnosti výpovědi, a to v kategorii Domácnost, s možnou Prolongací. Žalovaná ve smlouvě vystupovala jako spotřebitel, nikoli jako podnikatel. O tom není sporu. Ujednání o předmětné smluvní pokutě ve výši 800 Kč měsíčně bylo v dané konkrétní smlouvě skutečně formulováno jinak než v dříve projednávaných sporech stejné žalobkyně, je přehlednější. Je také pravdou, že nově byly sjednány i smluvní pokuty tížící v případě prodlení a v případě nezahájení či přerušení dodávky žalobkyni, takže smlouva již smluvními pokutami utvrzuje povinnosti obou stran.

17. Podle obsahu prohlášení žalovaná ve smlouvě také potvrdila, a že si je „vědoma smluvních a zákonných povinností žalobkyně zajistit elektřinu v předstihu“ na příslušné období trvání smlouvy, i když se nejedná o odběrovou povinnost, takže na straně žalobkyně „vzniká legitimní očekávání, že zákazník příslušné množství elektřiny odebere.“ Žalovaná dále prohlásila, že si je vědoma, že z této smlouvy „benefituje jistotou nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu“ oproti žalobkyní variantně nabízené smlouvě na dobu neurčitou, je však zavázána „k pokutě z funkcí náhrady škody, pokud z důvodů na její straně dojde k předčasnému ukončení smlouvy na dobu určitou či ukončení dodávky od žalobkyně.“ Dále prohlásila, že si je vědoma, že v případě porušení závazku ze smlouvy „může žalobkyni vzniknout škoda zejména v důsledku kolísání nákupních/prodejních cen elektřiny v čase na velkoobchodním trhu, včetně zajištění měnového rizika a marně vynaložených a akvizičních/provozních nákladů a dodatečných administrativních nákladů.“

18. Pokud jde o spornou smluvní pokutu ve výši 2x 9 600 Kč, tak z vyúčtování smluvní pokuty a dalších listin vyplývá, že žalobkyně pokutu uplatnila v souvislosti s odstoupením od smlouvy pro neplacení, do konce smlouvy zbývalo 12 měsíců. Nejde o kumulaci pokut z prodlení (dvojí sankci), ale vždy o pokutu za nedodržení doby (předčasné ukončení) smlouvy.

19. Právní vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat podle zákona č. 458/2000 Sb. ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „energetický zákon“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), jak správně uzavřel soud prvního stupně.

20. Je nepochybné, že strany sjednaly platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, což je specifická smlouva upravená v § 50 odst. 2 energetického zákona, která zahrnuje převážně znaky rámcové smlouvy kupní podle § 2079 a násl. o.z.. Taková smlouva může být uzavřena na dobu určitou i na dobu neurčitou, je však třeba respektovat zvláštní ustanovení energetického zákona.

21. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

22. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

23. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností strany v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

24. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, leda že se jej spotřebitel dovolá.

25. Odvolací soud si je ve smyslu § 13 o.z. dobře vědom dřívější rozhodovací praxe odvolacího soudu reprezentované nejen rozhodnutím sp. zn. 103 Co 16/2018, na které odkázal soud prvního stupně, ale i rozhodnutími sp. zn. 30 Co 80/2019, sp. zn. 27 Co 99/2019, 27 Co 204/2021, 22 Co 251/2019 a dalšími, včetně nedávných rozhodnutí sp. zn. 27 Co 97/2024, 27 Co 232/2024, nebo 22 Co 141/2024.

26. Nelze však pominout změnu smluvních ujednání v nových smlouvách, která vedla k vyvážení práv a povinností stran, jak žalobkyně namítá a jak shora uvedeno. Dále třeba přihlédnout k nové právní úpravě. Podle § 11cc odst. 1 a 2 energetického zákona ve znění od 1.8.2025 se zakazuje sjednat se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou smluvní pokutu utvrzující jejich povinnost po určitou dobu poskytovat flexibilitu agregátorovi. Zakazuje se sjednat se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou smluvní pokutu utvrzující jejich povinnost po určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu nebo plyn, ledaže je pro sjednanou dobu dodávky sjednána smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu. Je-li se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou sjednaná smluvní pokuta utvrzující jejich povinnost po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn podle odstavce 1, má dodavatel elektřiny nebo plynu při porušení utvrzené povinnosti právo na zaplacení smluvní pokuty za každý den porušení utvrzené povinnosti, která by bez zaplacení smluvní pokuty trvala, rovnající se nejvýše 40 % součinu ceny elektřiny nebo ceny plynu bez daně z přidané hodnoty, daně z elektřiny a daně ze zemního plynu a některých dalších plynů a průměrné denní spotřeby. Průměrná denní spotřeba se určí z plánované roční spotřeby evidované operátorem trhu, a není-li známa, potom ze skutečné spotřeby za předchozích 12 měsíců. Nelze-li zjistit ani skutečnou spotřebu, určí se průměrná denní spotřeba z předpokládané roční spotřeby sjednané ve smlouvě. Zaplacením smluvní pokuty zaniká závazek s účinky do budoucna.

27. Ačkoli uvedená právní úprava ještě není účinná, a navíc se na danou věc podle přechodných ustanovení nevztahuje, nelze pominout, že již byla přijata jako platný právní předpis. Zákonodárce jasně vymezil, že nejen sjednávání smluv na dobu určitou nepovažuje obecně za rozporné s právem spotřebitele na bezplatnou změnu dodavatele ani s požadavkem přiměřenosti ve spotřebitelských smlouvách v energetice, ale že za přiměřené považuje i sjednání smluvní pokuty utvrzující povinnost spotřebitele po tuto určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu nebo plyn (byť výši pokuty do budoucna reguluje a stanoví řadu dalších omezení). Zákonodárce také ve spotřebitelských smlouvách v energetice počítá s moderací smluvní pokuty podle § 2051 o.z. (srov. § 11cc odst. 4 energetického zákona), což také předchozím rozhodnutím odvolacího soudu neodpovídá.

28. Odvolací soud dále odkazuje na posun v rozhodovací praxi reprezentovaný rozhodnutími sp. zn. 25 Co 265/2024, 23 Co 18/2025, 26 Co 318/2024 nebo 28 Co 217/2024, v nichž odvolací soud předmětnou smluvní pokutu připustil a jejichž skutkové okolnosti nejsou významně odlišné od okolností této věci.

29. Za této situace se již odvolací soud nemohl ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že uvedená smluvní pokuta 800 Kč měsíčně po dobu trvání smlouvy tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované coby spotřebitele (§ 1813 a § 1815 o.z.). Pro případnou moderaci výše smluvní pokuty podle § 2051 o.z. chybí především jakýkoli návrh žalované. V tomto směru navíc nelze přehlédnout, že předpokládaná i skutečně realizovaná spotřeba byla u obou smluv na první pohled významně vyšší než do budoucna stanovený limit pokuty. Tomu odpovídaly i sjednané měsíční zálohy.

30. Proto není třeba rozebírat i další argumenty žalobkyně o tom, zda ujednání o smluvní pokutě je spotřebiteli kompenzováno ve smlouvě na dobu určitou nižší cenou elektřiny (v její neregulované části), nebo zda si tímto způsobem zákazník „zajistí výhodnou neměnnost ceny“ (která se mu po sjednanou dobu v závislosti na burzovních nákupech „nezvýší“) apod.

31. Postačí, že uvedená pokuta byla mezi účastníky sjednána (jako projev smluvní volnosti stran) a že žalovaná svou povinnost, na kterou je smluvní pokuta vázána, porušila. Žalobkyní požadovaný rozsah pokuty také smluvnímu ujednání odpovídá. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II. jako věcně nesprávný podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil.

32. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně bylo třeba v otázce náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodnout znovu, a to podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř., ve prospěch zcela úspěšné žalobkyně.

33. Při stanovení výše náhrady před soudem prvního stupně je třeba vyjít z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024 (dále jen advokátní tarif). Náklady právního zastoupení sestávají ze čtyř úkonů právní služby po 5 620 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis návrhu na zahájení řízení a účast na jednání soudu prvního stupně), počítáno z tarifní hodnoty předmětu sporu 112 443,03 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g), § 8 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu), k tomu 4x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Redukce podle § 14b advokátního tarifu se zde podle výše tarifní hodnoty neuplatní. Dále náleží cestovné ze sídla advokáta k soudu a zpět ve výši 793 Kč (náhrada za použití motorového vozidla 5,60 Kč/km, náhrada za spotřebované pohonné hmoty 50 km x 2, průměrná spotřeba 6,1 l/100 km, cena pohonných hmot 38,20 Kč za litr dle vyhlášky), náhrada za promeškaný čas za tuto cestu za 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč dle § 14 advokátního tarifu a 21 % DPH z uvedených úkonů, paušálů, cestovného i náhrad podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a náhrada za zaplacený soudní poplatek 5 623 Kč, celkem tedy 35 719 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit do tří dnů k rukám advokáta (srov. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

34. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle stejných výpočetních postupů, postupoval však s ohledem na okamžik provedení jednotlivých úkonů již částečně podle advokátního tarifu ve znění od 1.1.2025 (srov. čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.). Náhrada náleží za 2 úkony právní služby stanovené z tarifní hodnoty 19 200 Kč po 1 900 Kč za úkon (odvolání a účast u jednání), za režijní paušály 1x 300 Kč a 1x již 450 Kč, dále 21% DPH ve výši 956 Kč a soudní poplatek 1 000 Kč, celkem 6 506 Kč. Ostatních nákladů se žalobkyně vzdala. O místě a lhůtě plnění rozhodl odvolací soud opět podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. Žádný důvod k odepření náhrady nákladů odvolacího řízení podle § 150 o.s.ř. odvolací soud také neshledal.