o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 7.2.2024, č.j. 6 C 73/2023-54,

1. Okresní soud v Příbrami rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), tak, že ve výroku I. zamítl žalobu ze dne 15.5.2023, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 80 220 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 27.4.2021 do zaplacení. Výrokem II. rozhodl o nákladech řízení, kdy neúspěšné žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na jejich náhradě 22 458 Kč k rukám jeho zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobkyně se daného peněžitého nároku domáhala proti žalovanému jakožto právnímu nástupci (jednom z dědiců) po jeho matce [jméno FO], zemřelé dne 31.10.2021, jíž dle tvrzení žalobkyně v žalobě vzniklo vymáhané bezdůvodné obohacení bezesmluvním užíváním nemovitostí ve vlastnictví (příp. spoluvlastnictví) žalobkyně, a to pozemku parc.č.st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] - objekt bydlení, pozemku parc.č. st. [Anonymizováno], parc.č. [hodnota] zahrada, spoluvlastnického podílu ½ na pozemku parc.č.st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. - garáž, spoluvlastnického podílu ve výši ½ na pozemku parc.č. [Anonymizováno] a spoluvlastnického podílu ¾ na pozemku parc.č.st. [Anonymizováno], to vše zapsané na listech vlastnictví č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] pro k.ú. [adresa], obec [adresa], za období od 13.5.2020 do 26.4.2021, kdy žalobkyně uvedené nemovitosti žalovanému prodala. Obvyklá cena užívání uvedených nemovitostí dle žalobkyně v daném období činila 7 000 Kč měsíčně, což za uplatněné období činí žalovanou částku 80 220 Kč.

3. Při zamítnutí žaloby vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobkyně uplatnila obdobný nárok proti shodnému žalovanému za zčásti shodné (avšak delší) období u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. 5 C 213/2021. Soud prvního stupně uvedl, že v daném případě sice je žalovaný ve sporu pasivně legitimován, neboť je jedním ze zákonných dědiců po [jméno FO], a ani není dána překážka litispendence, neboť nárok je proti němu uplatněn s jiným tvrzeným důvodem. Tím je odlišně od druhého uvedeného řízení nyní tvrzené užívání daných nemovitostí v uplatněném období právě matkou žalovaného, zmiňovanou [jméno FO], nikoli přímo žalovaným. Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně ani přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), logicky nevysvětlila odlišná tvrzení v projednávaném sporu o užívání předmětných nemovitostí v porovnání s řízením vedeným pod sp.zn. 5 C 213/2021. Konstatoval, že „[ž]alobkyně se tedy fakticky domáhá současně zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 14 000 Kč měsíčně, ačkoli sama tvrdí a prokazuje, že výše tohoto činí toliko 7 000 Kč měsíčně. Jinými slovy bez ohledu na počet soudních řízení a tvrzení žalobkyně, může být tato úspěšná maximálně do částky 7 000 Kč měsíčně. Z důvodu rozdílných a nelogických tvrzení soud považuje žalobu za účelovou s cílem žalobkyně nahradit zatímní neúspěch ve věci 5 C 213/2021, resp. být v obou řízeních úspěšná, proto soud neprováděl další dokazování a žalobu jako celek zamítl“. O nákladech řízení rozhodl v souladu se zásadou procesního úspěchu ve věci.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že řízení vedené žalobkyní pod sp.zn. 5 C 213/2021 se liší od současného předmětu řízení nejen skutkovým základem, ale i okruhem nemovitostí, za jejichž užívání se žalobkyně zaplacení žalovaných částek domáhá. V tomto řízení je uplatňován nárok z titulu užívání (především) stavby č.p. [Anonymizováno] matkou žalovaného jakožto jeho právní předchůdkyní. Žalovaný je nyní, na rozdíl od uvedeného paralelního řízení, žalován nikoli jako prvotní subjekt vzájemných vztahů, ale jako nástupce po své matce. Vysvětlovala, že podáním žaloby v této věci reagovala na průběh dokazování v uvedeném řízení sp.zn. 5 C 213/2021. Měla zato, že v daném řízení bylo prokázáno, že matka žalovaného užívala předmětné nemovitosti až do své smrti, že s žalovaným žila ve společné domácnosti. Dle žalobkyně není na místě závěr soudu, že se jedná o dvojí uplatnění stejného nároku. K zamítnutí nároku žalobkyně došlo dle jejího názoru bez srozumitelného a přezkoumatelného odůvodnění. Dále poukazovala na to, že v řízení sp.zn. 5 C 213/2021 byl předchozí zamítavý rozsudek Okresního soudu v Příbrami odvolacím soudem zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Posouzení věci soudem prvního stupně měla za nesprávné, a navrhovala proto zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci k dalšímu řízení.

5. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně argumentoval tím, že žaloba neobsahuje řadu skutkových tvrzení, je nepřesná a neurčitá, a tedy nezpůsobilá k projednání. Poukazoval dále na to, že před Okresním soudem v Příbrami probíhají celkem tři soudní řízení, avšak ani jedno není dosud pravomocně skončeno. Dle žalovaného se žalobkyně uplatněním peněžitých nároků proti žalovanému pouze snaží oddalovat svou povinnost zaplatit žalovanému částku 313 000 Kč z vypořádání dědictví. Popíral tvrzení žalobkyně, že by žil ve společné domácnosti se svou matkou, ta dle jeho tvrzení žila s panem [jméno FO], kdy společně pobývali jednak v Německu, jednak v Polsku, případně v domku u [Anonymizováno], který pan [jméno FO] vlastní. Pokud žalovaného jeho matka občas na předmětných nemovitostech navštívila, neznamená to, že by dané nemovitosti užívala. Předmětné nemovitosti ani nebyly dle žalovaného vzhledem k jejich stavu způsobilé k užívání. Navrhoval potvrzení zamítavého rozsudku soudu prvního stupně.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a po doplnění dokazování podle § 213 odst. 4 o.s.ř. dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.

7. Odvolací soud předně podotýká, že se neztotožnil s posouzení věci soudem prvního stupně, kterému de facto postačilo k zamítnutí žaloby to, že se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení peněžité částky za užívání předmětných nemovitostí ve dvou řízeních, v nichž v jednom tento nárok uplatňuje přímo proti žalovanému (z důvodu užívání daných nemovitostí jeho osobou), zatímco nyní jakožto proti právnímu nástupci jeho zesnulé matky, která měla předmětné nemovitosti v uplatněném období sama (či též) užívat, a že tedy požaduje náhradu za bezdůvodné obohacení za totéž období v podstatě dvakrát. Je věcí žalobce, jaké nároky, proti komu a s jakým odůvodněním u soudu uplatní. Sám účastník nese též v obdobných případech riziko toho, že může být v některém z řízení, která zahájí, se svým nárokem neúspěšný. Nelze však žalobu zamítnout jen z toho důvodu, že žalobce uplatňuje obdobný (nikoli však totožný) nárok v jiném řízení, s jinou argumentací.

8. V tomto případě žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení žalované částky za bezesmluvní užívání nemovitostí v období od 13.5.2020 do 26.4.2021, a to souhrnně za tvrzené užívání hned několika nemovitostí. Pouze část těchto nemovitostí však byla v daném období ve výlučném vlastnictví žalobkyně, a zbývající část pouze v jejím spoluvlastnictví. Z obsahu spisu se přitom podává, že druhým spoluvlastníkem minimálně v případě jedné z předmětných nemovitostí byla matka žalovaného [jméno FO] (později [jméno FO]), kdy právě její užívání předmětných nemovitostí bylo dle tvrzení žaloby důvodem vzniku nárokovaného bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně nevedl žalobkyni k upřesnění žaloby ohledně toho, v jaké části je žalovaná částka požadována za užívání té které nemovitosti (či alespoň souboru nemovitostí buď ve výlučném vlastnictví, či jen spoluvlastnictví žalobkyně), ačkoli tato okolnost byla významná pro další posuzování uplatněného nároku, a to zejména v případě tvrzeného užívání (popř. nadužívání) nemovitostí ve spoluvlastnickém režimu. Vzhledem k této okolnosti odvolací soud vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k nim ohledně toho, jakou konkrétní výši bezdůvodného obohacení na straně žalované tvrdí a uplatňuje v tomto řízení ve vztahu k jednotlivým nemovitostem, u nichž bezdůvodné obohacení dovozuje, zejména při rozlišení nároku uplatněného za užívání nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalobkyně a v jejím spoluvlastnictví, dále ohledně předchozí úpravy vztahů mezi předchozím vlastníkem předmětných nemovitostí, tzn. jejím právním předchůdcem (otcem žalovaného a předchozím manželem jeho matky [jméno FO]), a matkou žalovaného jakožto tvrzenou předchozí uživatelkou daných nemovitostí a současně spoluvlastnicí části těchto nemovitostí, a dále k doplnění tvrzení, jakým způsobem měly být tyto nemovitosti užívány za tuto předchozí dobu, než vlastnictví či spoluvlastnictví daných nemovitostí nabyla žalobkyně, a jakým způsobem bylo řešeno toto užívání, zda na základě dohody, fakticity stavu, či podobně, a zda předchůdce žalobkyně vyzýval někdy žalovaného či jeho matku k vyklizení daných nemovitostí.

9. Žalobkyně na tuto výzvu doplnila, že uplatněné částky se domáhá za užívání především domu č.p. [Anonymizováno], jenž je součástí pozemku parc.č.st. [Anonymizováno], k.ú. [adresa], obec [adresa], spolu s tímto pozemkem (dále též jen „dům č.p. [Anonymizováno]“), které označila za hlavní nemovitost. Další v žalobě zmíněné nemovitosti, zejména pozemky parc. č. [hodnota] a parc.č. [Anonymizováno], k.ú. [adresa], obec [adresa], považovala jen za „vedlejší nemovitosti“, tvořící jeden užitný soubor s domem č.p. [Anonymizováno], jejichž samostatné užívání nebylo dle žalobkyně možné. Současně zdůraznila, že žalovanou částku požaduje jakožto bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním (už jen) domu č.p. [Anonymizováno]. Ohledně dalších v žalobě zmíněných nemovitostí, u nichž žalobkyně disponovala jen spoluvlastnickým podílem, žalobkyně připustila, že tyto pravděpodobně nebyly matkou žalovaného užívány, a upřesnila, že v souvislosti s těmito nemovitostmi žádný nárok neuplatňuje.

[Anonymizováno]. Dále doplnila, že mezi matkou žalovaného a jejím právním předchůdcem panem [jméno FO] starším (po němž dané nemovitosti žalobkyně získala jako závětní dědička) nebylo užívání předmětných nemovitostí nijak upraveno. Od okamžiku, kdy [Jméno zainteresované osoby 1/0] starší (bývalý manžel matky žalovaného a jeho otec) opustil společnou domácnost v domě č.p. [Anonymizováno], fakticky obývala dům č.p. [Anonymizováno] nadále matka žalovaného. Žalobkyně uvedla, že jí není známo, že by mezi [jméno FO] starším jako předchozím vlastníkem nemovitostí a jeho bývalou manželkou jako uživatelkou předmětných nemovitostí byla uzavřena jakákoli dohoda o tomto užívání. Tento stav pan [Jméno zainteresované osoby 1/0] starší fakticky až do své smrti trpěl, přestože s tímto stavem dle žalobkyně nesouhlasil, ale neměl zájem vztahy se svojí bývalou manželkou a potomky ještě zhoršovat spory ohledně dalšího užívání či vyklizení nemovitostí. Žalobkyně vyzvala písemně žalovaného, příp. jeho matku, k vyklizení nemovitostí až v návaznosti na neúspěšná jednání, která navazovala na pravomocné ukončení dědického řízení po zůstaviteli [jméno FO] starším, jež skončilo až v roce 2020.

11. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně se stala vlastnicí, případně spoluvlastnicí předmětných nemovitostí jakožto závětní dědička po zemřelém otci žalovaného [jméno FO] starším, zemřelém [datum], kdy dědické řízení bylo ukončeno až usnesením dědického soudu Okresního soudu v Příbrami č.j. [spisová značka] ze dne 9.6.2020 (viz též rozsudek Okresního soudu v Příbrami č.j. 5 C 213/2021-145 ze 17.1.2023 ve spise na čl.38).

12. Žalobkyně byla dále již soudem prvního stupně vyzvána dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. mj. k doplnění tvrzení, jakým způsobem a které nemovitosti (v rozhodném období) užívala matka žalovaného a jakým způsobem tuto situaci žalobkyně řešila, kde, kdy, s kým a co požadovala. Žalobkyně na to mj. uvedla, že opakovaně jak žalovaného, tak matku žalovaného po smrti svého přítele ([Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího) písemně vyzývala, aby předmětné nemovitosti vyklidili, nebo zaplatili „nájemné“. K tomu označovala za důkaz dopis – písemnou výzvu z 22.3.2021 adresovanou matce žalovaného, a uváděla, že doloží též další korespondenci, další výzvy, případně reakci zástupce protistrany. Soud prvního stupně však již tyto důkazy vzhledem ke svému hodnocení věci neprováděl.

13. Odvolací soud tak doplnil dokazování předloženou korespondencí stran, z níž bylo zjištěno, že dopisem ze dne 22.3.2021 byli [jméno FO] a [jméno FO] zástupcem žalobkyně vyzváni k vyklizení a předání domu č.p. [Anonymizováno] „a přilehlého pozemku“ žalobkyni jako jejich vlastníkovi a současně k zaplacení částky bezdůvodného obohacení ve výši 483 000 Kč představující cenu užívání nemovitostí za období červen 2015 až únor 2021, do 15 dnů od doručení výzvy. Vyklizení nemovitostí bylo požadováno z důvodu jejich prodeje. Adresáti byli též informováni, že shodná výzva byla zaslána žalovanému s tím, že společně s nimi nemovitosti vlastněné žalobkyní bez jakéhokoli titulu užívají. Uvedená výzva byla dle připojené podací stvrzeny podána k odeslání 27.3.2021 (viz uvedené listiny v příloze spisu).

14. Z další předložené a k důkazu provedené korespondence bylo zjištěno, že dopisem datovaným 12.4.2021 [tituly před jménem] [jméno FO] odpovídal jakožto mj. zástupce žalovaného na přípis datovaný 22.3.2021 s tím, že žádný z účastníků (tj. ani žalovaný, ani jeho sestra a matka) nesouhlasí s požadovaným bezdůvodným obohacením, „neboť objekt domu čp. [Anonymizováno] na pozemku parc.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] nikdo z nich neužívá.“ V dalším obsahově zjevně navazujícím nedatovaném dopise adresovaném zástupci žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] zástupce žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] mj. sděloval, že byl žalovaným informován, že nemovitý majetek neužívá a neužíval, nemůže tedy vyhovět ani z hlediska požadovaného vyklizení, ani z hlediska zaplacení za bezesmluvní užívání, a dále, že „nic nebrání tomu, aby tento nemovitý majetek přišel k prodeji“. V dalším pak připomínal mj. nárok žalovaného na odbytné z dědictví po [jméno FO] starším, kdy rozhodnutí v dědickém řízení sp.zn. [spisová značka] mělo nabýt právní moci 27.6.2020. V posledním z předložených dopisů zástupce žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] adresovaného žalobkyni tento opakovaně vyzývá žalobkyni k plnění odbytného z pozůstalostního řízení po [jméno FO], zemřelém 27.5.2015. Žádná další vzájemná korespondence nebyla ze strany účastníků doložena. Žalobkyně tak neprokázala, že by žalovaného, či jeho matku [jméno FO] (dříve jen [jméno FO]) vyzývala ještě někdy před prvním z předložených dopisů, datovaným 22.3.2021 k peněžitému plnění za užívání nemovitostí, které po [jméno FO] starším zdědila, či k jejich vyklizení.

15. Odvolací soud provedl k důkazu též navrhované části spisu sp.zn. 5 C 213/2021, a přečetl tak výpovědi svědků, a to [jméno FO], neteře žalovaného a vnučky [Jméno zainteresované osoby 1/0] staršího a [jméno FO], a dále [jméno FO], sestry žalovaného, [jméno FO] a [jméno FO] (na čl. 117-118 p.v. a na čl. 125 spisu sp.zn. 5 C 213/2021).

16. Svědkyně [jméno FO] v daném řízení vypověděla, že dům č.p. [Anonymizováno] původně užívali prarodiče a strýc (tj. žalovaný), který se odstěhoval do přístavby v době před úmrtím dědy. V přístavbě bydlela s matkou do svých 5 let. Děda odešel od babičky, když bylo svědkyni 12 let. Výměnu oken v objektu (domu č.p. [Anonymizováno]) „zcela určitě“ zařizoval (ještě) pan [jméno FO] starší, babička to platila. [jméno FO] – babička bydlela v patře. Dle svědkyně se tam „vyskytoval“ i pan [jméno FO], ten tam nebydlel, bydlel v [Anonymizováno], Německu, nebo na své chalupě. Babičku navštěvovala asi 1 x za 14 dní. Se žalovaným se setkávala u babičky. K otázce týkající se popisu nábytku poukázala na to, že se odstěhovala, když jí bylo 5 let, a nemůže si vše přesně pamatovat.

17. Svědkyně [jméno FO], sestra žalovaného, uvedla, že žalobkyně byla družka jejího otce. Matka bydlela v domě č.p. [Anonymizováno], ale částečně bydlela u svého přítele. V přízemí (domu čp. [Anonymizováno]) původně bydleli rodiče otce, po smrti prarodičů bylo přízemí domu prázdné, zamčené, neměli klíče, měl je otec ([Jméno zainteresované osoby 1/0] starší). S bratrem (žalovaným) se setkávali u matky.

18. Svědkyně [jméno FO] při své výpovědi pouze uvedla, že realizovala prodej domu č.p. [Anonymizováno], prohlídky objektu dělala osobně, bez majitele. Objekt jí odemkl pan [jméno FO]. Celý objekt byl ve špatném stavu, přízemí nevypadalo obývané, patro se jevilo jinak, zdálo se obývané.

19. Svědek [jméno FO] uváděl, že žalobkyně byla jeho sousedkou, vypověděl, že za ní jezdí šest, osm let, vozí jí dřevo, seká trávu. Uváděl, že dům žalobkyně je v [Anonymizováno] v podstatě naproti domu č.p. [Anonymizováno], „kde bydlel pan [jméno FO], jeho matka a pan [jméno FO]“. Od žalobkyně „byl pozván, do objektu [Anonymizováno] ne“. Uvedl, že se stávalo, že pana [jméno FO] paní [jméno FO] zapírala, o panu [Anonymizováno] se svědek opakovaně zmínil, že svědka napadal. Viděl, že se „v objektu [Anonymizováno]“ svítilo v oknech, bylo vidět, že se svítí „v přístavbě i horním patře“. Při výpovědi dne 30.11.2022 svědek uvedl, že naposledy byl u žalobkyně loni.

20. Z fotografií založených ve spise sp.zn. 5 C 213/2021 označených k důkazu žalovaným nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti, když z nich není patrno, kdy byly pořízeny, ani co přesně je na nich zachyceno, žalobkyně dané fotografie zpochybňovala. Tvrzení žalovaného, že dům č.p. [Anonymizováno] byl pro svůj stav neobyvatelný, nelze mít z těchto fotografií za prokázané.

21. Při jednání odvolacího soudu byl vyslechnut i svědek [jméno FO], který vypověděl, že s matkou žalovaného navázal vztah na podzim 2005, v [Anonymizováno] má chalupu č.p. [Anonymizováno]. Manželství s paní [jméno FO] (poté [jméno FO]) uzavřel dne 15.10.2021. Krátce poté dne 30.10.2021 paní [jméno FO] zemřela. [jméno FO] s otcem žalovaného společně žila asi do Vánoc 2004, poté se pan [jméno FO] starší od rodiny odstěhoval za paní žalobkyní. Po odchodu pana [jméno FO] staršího (ze společné domácnosti) zůstala paní [jméno FO] v domě č.p. [Anonymizováno] bydlet i nadále, [jméno FO] starší proti tomu nic nenamítal. Svědek [jméno FO] dále vypovídal, že paní [jméno FO] zde zůstala bydlet i po smrti pana [jméno FO] staršího, současně však uváděl, že poté, co pan [jméno FO] starší zemřel (v roce 2015), tak se paní [jméno FO] přestěhovala ke svému synovi do přístavby. Dále uváděl, že též s ním jezdila i do [Anonymizováno], kde měl chalupu, či do Německa, kde pracoval asi do roku 2019. Poté, co skončil v Německu, pracoval ještě v roce 2019 asi půl roku v [Anonymizováno], poté již nepracoval. [jméno FO] tak dle svědka současně bydlela i s ním třeba v [Anonymizováno], nebo v Německu, případně i u něj v [adresa], různě to střídala. K užívání domu čp. [Anonymizováno] uváděl, že po smrti pana [jméno FO] staršího a po přestěhování paní [jméno FO] do přístavby k synovi (žalovanému) zde již nikdo nebydlel. Dům č.p. [Anonymizováno] byl dle svědka otevřený, nebyl zamčený, byl neobyvatelný. K předestřené výpovědi svědkyně [jméno FO] uvedl, že jí otevíral vjezd, který je však jen na háček, příp. na petlici, klíče o domu č.p. [Anonymizováno] neměl, dům nebyl od smrti pana [jméno FO] staršího zamykán. [jméno FO] tam chodila jen proto, aby něco zkontrolovala, např. zařídila dole elektriku, která byla v dezolátním stavu. Svědek dále vypověděl, že v předmětném období (uplatněném žalobou) se žalobkyně nikdy vstupu do domu č.p. [Anonymizováno] nedomáhala, ani se na předmětných pozemcích neobjevila, fakticky ani s žalovaným, ani s jeho matkou nekomunikovala. Bylo mu řečeno, že ani v předchozím období, kdy zemřel pan [jméno FO] starší, se na daném pozemku nikterak neobjevila. O uplatněném nároku se svědek dozvěděl v roce 2021, nikdy předtím žalobkyně nic podobného nežádala.

22. Na základě shora popsaného zjištěného skutkového stavu odvolací soud uzavřel, že předmětný dům č.p. [Anonymizováno] matka žalovaného užívala nejprve jakožto manželka [jméno FO] staršího, původního vlastníka této nemovitosti, s nímž zde sdílela až do jeho odchodu od rodiny v roce 2004 společnou domácnost. V domě zůstávala bydlet i po ukončení společné domácnosti a i po rozvodu manželství s [jméno FO] starším (k němuž došlo v roce 2008) i nadále, přičemž [jméno FO] starší tento stav až do své smrti respektoval, a nikdy po matce žalovaného nežádal ani zaplacení jakékoli náhrady za toto užívání, ani vyklizení z dotčené nemovitosti. Žalobkyně k tomuto v doplněných tvrzením uvedla, že jí není známa žádná dohoda bývalých manželů [jméno FO] o tomto užívání, nicméně, že dané užívání trpěl, neboť neměl zájem vztahy se svou bývalou manželkou [právnická osoba] zhoršovat. Odvolací soud má též za zjištěné, že v souvislosti s družeckým vztahem matky žalovaného se svědkem [jméno FO], nově navázaným na podzim 2005, matka žalovaného vedle daného domu č.p. [Anonymizováno] bydlela průběžně s tímto svým druhem i na jiných místech. Ani po smrti jejího bývalého manžela [jméno FO] staršího nevyzvala žalobkyně matku žalovaného až do dopisu datovaného 22.3.2021 k tomu, aby předmětné nemovitosti vyklidila, či aby za jejich užívání žalobkyni zaplatila. Ze strany zástupce matky žalovaného (i žalovaného) bylo na tuto výzvu reagováno dopisem datovaným 12.4.2021, následně doplněným nedatovaným dopisem téhož zástupce, tak, že dům č.p. [Anonymizováno] nikdo z nich neužívá a nic nebrání tomu, aby byl nemovitý majetek prodán. K prodeji pak došlo ještě v dubnu 2021, bylo nesporné, že předmětné nemovitosti koupil ke dni 26.4.2021 od žalobkyně právě žalovaný. Předmětné nemovitosti byly (logicky již předtím) přístupné zájemcům o koupi, když je svědkyně [jméno FO], jež realizovala prodej domu č.p. [Anonymizováno], nabízela zájemcům a prováděla osobně prohlídky objektu, do něhož ji vpustil svědek [jméno FO].

23. Na základě uvedených skutkových závěrů odvolací soud posoudil uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky za bezesmluvní užívání domu č.p. [Anonymizováno] matkou žalovaného (jakožto jeho právní předchůdkyně) v uplatněném období od 13.5.2020 do 26.4.2021 jako neopodstatněný.

24. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

25. V souzené věci matka žalovaného po odchodu svého bývalého muže od rodiny v roce 2004 užívala předmětný dům č.p. [Anonymizováno] i nadále k bydlení po celá léta (s případnými přestávkami, kdy mohla pobývat se svým druhem [jméno FO] dočasně též i jinde) až do smrti [jméno FO] staršího v roce 2015 s jeho (minimálně tichým) souhlasem (bez jakýchkoli projevených výhrad k tomuto užívání, případné vnitřní výhrady [jméno FO] jsou právně bezvýznamné), aniž by za to bylo kdy požadováno jakékoli peněžité plnění.

26. Uvedený stav je s ohledem na popsané okolnosti na místě hodnotit jako (minimálně konkludentně) uzavřenou dohodu mezi bývalými manžely [jméno FO] o (dalším, časově neomezeném) bezplatném užívání dotčené nemovitosti matkou žalovaného, tedy jako vztah odpovídající dle právní úpravy platné a účinné od 1.1.2014 výprose ve smyslu § 2189 o.z. Ta byla jakožto svébytný právní vztah dle právní praxe uznávána a akceptována i bez výslovné právní úpravy v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění do 31.12.20213, i v období předcházejícím 1.1.2014.

27. Ani po smrti [jméno FO] staršího jakožto dosavadního vlastníka předmětných nemovitostí pak nedošlo ve faktickém stavu věcí k žádné změně. Pokud svědek [jméno FO] před odvolacím soudem vypověděl, že se matka žalovaného po smrti jejího bývalého manžela měla přestěhovat do (přiléhajícího) přístavku, v němž bydlel její syn (žalovaný), a dům č.p. [Anonymizováno] byl (již) od té doby prázdný a neužívaný, odvolací soud v této části výpovědi svědka neuvěřil. Svědek si i sám protiřečil, když jednou uvedl, že i po smrti bývalého manžela měla matka žalovaného dále v domě č.p. [Anonymizováno] bydlet, pak však uváděl, že se poté, co [jméno FO] starší zemřel, již v roce 2015 k synovi přestěhovala. V daném směru byla jeho výpověď rozporná i se čtenými výpověďmi svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], také členek rodiny [jméno FO] staršího. Z jejich výpovědí se naopak podávalo, že matka žalovaného užívala předmětný dům č.p. [Anonymizováno] (v patře) k bydlení i po smrti bývalého manžela. Tvrzení svědka [jméno FO] o přestěhování se matky žalovaného již v roce 2015 k synovi bylo nadto nelogické a silně nepravděpodobné, a nakonec bylo rozporné i s tím, jak bydlení v předmětných nemovitostech popisoval (zejména v řízení sp.zn. 5 C 213/2021) sám žalovaný. Ten se o tom, že by s ním v přístavbě bydlela po smrti jeho otce i matka, nikdy nezmínil. Naopak jako věrohodnou vyhodnotil odvolací soud tu část výpovědi, kde svědek uváděl, že matka žalovaného s ním (občas, přechodně) pobývala i na jiných místech. V této části nebyla výpověď v rozporu s ostatními svědeckými výpověďmi (viz shora), a nadto velmi obdobně uváděla při své výpovědi i sestra žalovaného, že matka „částečně“ (tedy občas) bydlela i u svého přítele (tedy svědka [jméno FO]). To se jeví nakonec i jako možné, shodně jako to, že naopak mohl občas pobývat u matky žalovaného v domě č.p. [Anonymizováno] i svědek sám, jak vyplynulo i z výpovědí svědka [jméno FO] a svědkyně [jméno FO]. Uvedenému pak nasvědčuje i to, že svědkyni [jméno FO], která realizovala prohlídky nemovitostí v souvislosti s jejich zamýšleným prodejem, pouštěl do objektu právě svědek [jméno FO].

28. Přes shora popsané však odvolací soud přihlížel i k tomu, že po smrti [jméno FO] staršího nebylo hned zřejmé, kdo vlastně nemovitosti zdědí. Mezi zákonnými dědici (žalovaným a jeho sestrou) a žalobkyní jakožto závětní dědičkou byl veden o dědictví spor. Nikdo ze zúčastněných však dosavadní a i nadále přetrvávající status quo ohledně oprávnění matky žalovaného daný dům č.p. [Anonymizováno] užívat nezpochybňoval, a to ani sama žalobkyně, byť si tohoto případného dalšího užívání musela být s ohledem na blízké faktické sousedství (viz výpověď svědka [jméno FO]) vědoma. Matka žalovaného tedy nadále daný dům č.p. [Anonymizováno] k bydlení (s možnými shora popsanými přestávkami) užívala i po smrti bývalého manžela. Nikdo ji ani k vyklizení, ani k placení za toto užívání, až do shora popsaného dopisu žalobkyně datovaného 22.3.2021 nevyzval. Matka žalovaného měla nadto reálný důvod předpokládat, že v rámci dědictví se stane (může stát) jeho vlastníkem někdo z jejích dětí jakožto zákonných dědiců po zemřelém bývalém manželovi, kdy i z tohoto důvodu mohla očekávat zachování dosavadních podmínek (bezplatnosti) užívání domu č.p. [Anonymizováno].

29. Odvolací soud má za to, že v daném případě byl právě s ohledem na popsané okolnosti dán na straně matky žalovaného spravedlivý důvod ve smyslu shora citovaného § 2991 o.z., aby i po smrti bývalého manžela, v důsledku níž došlo k zániku dosavadního právního důvodu užívání v podobě výprosy, předmětný dům i nadále k bydlení užívala, byť by tím docházelo k jejímu bezdůvodnému obohacení (spočívajícímu v užívání cizí hodnoty bez existujícího právního důvodu). Ani po smrti [jméno FO] staršího totiž nedošlo ze strany žádného z potenciálních dědiců k jasnému projevu vůle odvolání jeho předchozího souhlasu s tímto bezplatným užíváním. Žalobkyně po celou dobu po smrti [jméno FO] staršího dne 27.5.2015 až do dopisu ze dne 22.3.2021 nedala matce žalovaného nikterak najevo, že se hodlá zpětně (případně i za celá léta) domáhat plnění za dané pokračující užívání. Dosavadní status quo byl naopak i z její strany zachováván, a tomu odpovídalo bezplatné užívání předmětných nemovitostí matkou žalovaného. Matka žalovaného tak mohla být v dobré víře ohledně i dalšího zachování tohoto stavu. V opačném případě, pokud by žalobkyně dala najevo jiný záměr, mohla na avizované požadavky žalobkyně týkající se užívání dané nemovitosti reagovat, tj. postupovat tak, aby k bezdůvodnému obohacení nadále nedocházelo. Žalobkyně však v tomto směru až do 22.3.2021 neučinila ničeho, ač jí v tom nic nebránilo. Zpětné uplatnění daného nároku žalobkyně by přitom mohlo být pro dobrověrného uživatele i likvidační (připomíná se, že žalobkyně takto dopisem z 22.3.2021 požadovala za dané bezdůvodné obohacení od doby smrti zůstavitele částku 483 000 Kč).

30. Shora popsané okolnosti, úvahy a posouzení věci vedou odvolací soud k závěru, že by se za zjištěného stavu příčilo dobrým mravům, aby byl žalobkyni přiznán uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání dotčených nemovitostí, které nebylo bez spravedlivého důvodu ve smyslu shora citovaného § 2991 o.z., zpětně i za dobu před tím, než dala žalobkyně najevo svou vůli dosavadní status quo změnit. K tomu došlo až výzvou žalobkyně datovanou 22.3.2021. Odvolací soud tak uzavřel, že minimálně za uplatněné období od 13.5.2020 do 22.3.2021 ze shora uvedených důvodů nároku žalobkyně nelze vyhovět.

31. Ve vztahu ke zbývající části (asi jednoho měsíce) žalobkyní uplatněného období, tj. od 23.3.2021 do 26.4.2021, odvolací soud současně uzavřel, že na základě shora popsaného zjištěného skutkového stavu nelze mít za prokázané, že matka žalovaného fakticky v dotčeném domě č.p. [Anonymizováno] bydlela ještě i v době, kdy jí (a jejího druha a syna) žalobkyně dopisem z 22.3.2021 vyzvala k zaplacení částky za užívání předmětných nemovitostí a k jejich vyklizení. Prakticky opak se podává z obsahu dopisů, jímž zástupce žalovaného (a jeho matky) [tituly před jménem] [jméno FO] odpověděl na tuto (dle výsledků dokazování první) výzvu žalobkyně. Ten žalobkyni nejen sdělil, že dům č.p. [Anonymizováno] není nikým z nich užíván, ale též, že nic nebrání tomu, aby nemovitosti byly prodány. Neužívání daného domu v této době k bydlení se pak podává i z toho, že svědkyni [jméno FO], provádějící nabídky prodeje, byl bez problémů umožněn vstup do domu č.p. [Anonymizováno] za účelem prohlídky v souvislosti s jeho zamýšleným prodejem. Byť pak svědkyně uvedla, že patro domu se zdálo být obývané, toto pouhé zdání není dostatečné k tomu, aby bylo lze uzavřít, že skutečně v dané době matka žalovaného stále (či ještě) v domě bydlela. K přízemí domu naopak svědkyně vypověděla, že se nezdálo, že by je někdo obýval, celý objekt byl dle svědkyně ve špatném stavu, neopravovaný a nečistý. K faktickému předání, či vyklizení domu, pak sice nedošlo, nicméně žalobkyně sama nikdy toto předání nežádala, k vyklizení uváděla, že je nezbytné „z důvodu prodeje“. Do domu žalobkyně nikdy nezašla, v kontaktu s žalovaným ani jeho matkou až do dopisu datovaného 22.3.2021 nebyla. Současně z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplývá, že klíče od domu měl i otec [jméno FO] starší, zemřelý druh žalobkyně, jehož závětní dědičkou žalobkyně byla. Z uvedeného tak bylo zřejmé, že v dané době, kdy dopisem z 22.3.2021 vyzvala žalobkyně žalovaného a jeho matku (a svědka [jméno FO]) k zaplacení nebo vyklizení domu, žalobkyně měla možnost (ničím a nikým) neomezeného přístupu do daného domu, nikdo jí v tomto přístupu nebránil. Shodně jí žalovaný, ani jeho matka, nikterak nebránili ani v jiném nakládání s předmětným domem č.p. [Anonymizováno], zejména v jeho prodeji. O tom svědčí i prokázaná realizace prohlídek domu zájemci za účelem jeho prodeje. Ten byl pak dle obsahu dopisu žalobkyně z 22.3.2021 také jediným jí uváděným důvodem k požadovanému vyklizení. K prodeji předmětných nemovitostí krátce (asi měsíc) po dané výzvě z 22.3.2021 pak došlo právě žalovanému. Žalobkyně z jiného důvodu než zamýšleného prodeje domu č.p. [Anonymizováno] (např. že by jej sama chtěla užívat) vyklizení nepožadovala. Požadavek žalobkyně na vyklizení věcí z dotčeného domu se tak stal (i zpětně) bezpředmětným. Užívání domu č.p. [Anonymizováno] žalobkyní k bydlení v době po 22.3.2021 do 26.4.2021, kdy byly nemovitosti žalovanému prodány, a současně do kdy je nárok uplatňován, zjištěno nebylo, ba naopak s ohledem na shora uvedené má odvolací soud toto užívání za prakticky vyvrácené. Užívání daného domu spočívající v uskladnění případných movitých věcí, tvořících dosavadní, zde ponechané vybavení daného domu, pak s ohledem na popsané okolnosti nepovažoval odvolací soud za dostatečně legitimní důvod k přiznání nároku žalobkyni za bezdůvodné obohacení spočívající (pouze) v takovémto užívání. Jinými slovy, odvolací soud má za to, že za uvedených okolností sice neměla matka žalovaného po výzvě žalobkyně k vyklizení domu žádný právní důvod na takové přetrvávající uskladnění věcí, ale i zde měla za popsaných okolností spravedlivý důvod si takto případně vzniklé bezdůvodné obohacení ponechat.

32. S ohledem na shora uvedené odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (tj. ve výroku I.) podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

33. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně však bylo přistoupeno podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. par analogiam v nákladovém výroku II., kdy odvolací soud změnil přiznanou výši náhrady nákladů řízení žalovaného. Tomu jako procesně úspěšné straně náleží jejich plná náhrada, a to správně ve výši zaokrouhleně na celé koruny 16 843 Kč. Za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. totiž v daném případě lze dle obsahu spisu považovat pouze náhradu za 3 úkony právní služby zástupce žalovaného, a to za 1. převzetí a přípravu zastoupení, 2. vyjádření k žalobě datované 1.11.2023 a 3. účast na jednání dne 7.2.2024, nikoli za též soudem přiznaný 4. úkon, spočívající patrně v sepisu dalšího vyjádření k žalobě datovaného 15.11.2023, kdy však nebylo důvodu, aby veškerá argumentace nebyla uvedena v jediném podání. Tento úkon hodnotil odvolací soud tedy jako neúčelný. K odměně 3 x 4 340 Kč za shora uvedené úkony náleží dále 3 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč a příslušná DPH ve výši 2 923,20 Kč, to vše dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, a § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. (výrok III. tohoto rozsudku). Ve zbývající části (tj. kdo, komu, v jaké lhůtě a s jakým místem plnění je povinen náklady řízení hradit) byl výrok II. rozsudku soudu prvního stupně taktéž jako věcně správný potvrzen.

34. Ve výroku II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení a úspěšnému žalovanému bylo za použití § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř. na jejich náhradě přiznáno celkem zaokrouhleně na celé koruny 31 771 Kč. Uvedená částka sestává z 5 x odměny zástupce žalovaného, advokáta, po 4 340 Kč za 5 úkonů právní služby (1. vyjádření k odvolání protistrany, 2. účast na jednání odvolacího soudu dne 1.8.2024, 3. písemné podání ve věci samé datované 2.9.2024, 4. účast na jednání odvolacího soudu dne 12.9.2024, 5. účast na jednání odvolacího soudu dne 10.10.2024), 5 x náhrady hotových výdajů po 300 Kč, a 3 x z náhrady cestovného po 1 018,96 Kč za 3 cesty k jednání odvolacího soudu na trase [adresa] a zpět (celkem [hodnota] km) vozem Audi B8, reg.zn. 1SZ8330, o průměrné spotřebě 6,1 l/[Anonymizováno] km, při vyhláškové ceně paliva (NM) 38,70 Kč/1 l a základní sazbě náhrady 5,60 Kč/1 km, a z příslušné DPH, tj. 5 513,94 Kč, to vše dle § 7, § 11 odst. 1 písm. d), g), k), § 13 odst. 1, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění, vyhlášky č. 398/2023 Sb., a § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Odvolací soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za písemné podání obsahující závěrečný návrh žalovaného ve věci, když tento návrh byl následně přednesen při jednání odvolacího soudu dne 10.10.2024.