o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ, ze dne 5. 2. 2025, č. j. 5 C 301/2024-37

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně (Okresní soud Praha-západ) ve výroku I. uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizené předat žalobci nemovitosti, a to parc. č. st. [Anonymizováno] – zastavená plocha a nádvoří o výměře 113 m², jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům stojící na pozemku p. č. [hodnota], parcelu č. st. [Anonymizováno] – zastavená plocha a nádvoří o výměře 159 m², jehož součástí je rozestavěná stavba stojící na pozemku p. č. st. [Anonymizováno], parcely č. [Anonymizováno] – zahrada o výměře 34 m², parcela č. [Anonymizováno] – zahrada o výměře 155 m ², parcelu č. [Anonymizováno] – zahrada o výměře 115 m², parcelu č. [Anonymizováno] – zahrada o výměře 16 m², parcelu č. [Anonymizováno] – zahrada o výměře 55 m², parcelu č. [hodnota] – ostatní plocha o výměře 1 m² a parcely č. [hodnota] – ostatní plocha o výměře 159 m², které jsou zapsány na LV č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [Anonymizováno] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa]-západ (dále jen ,,Nemovitosti“), to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Ve výroku II. uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 150 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

3. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobce je vlastníkem Nemovitostí a žalovaný Nemovitosti užívá, aniž by k tomu měl jakýkoliv právní důvod. Za situace, kdy žalobce jako vlastník Nemovitostí si již nepřeje, aby je žalovaný užíval, má právo domáhat se vyklizení žalovaného z Nemovitostí v rámci ochrany svého vlastnického práva. Proto žalobě na vyklizení žalovaného z Nemovitostí jako důvodné vyhověl.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Nepopřel v něm, že Nemovitosti dosud užívá. Pokud v řízení zaznělo, že Nemovitosti měla v najmu společnost 8Head Productions do 31. 8. 2025, ve skutečnosti tato společnost Nemovitosti nikdy neužívala, vždy je užíval pouze žalovaný. Vlastnictví k Nemovitostem bylo na žalobce v minulosti převedeno v souvislosti s tím, že na rekonstrukci Nemovitostí byl dřív pořízen úvěr, který žalovaný nedokázal splácet. Řešení žalovaný vidí v tom, že dojde k prodeji Nemovitostí a vzájemnému finančnímu vypořádání se žalobcem. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

5. Žalobce navrhl v písemném vyjádření k odvolání rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdit, když v řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem Nemovitostí a že žalovaný je užívá bez jakéhokoliv právního důvodu.

6. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“): Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

8. Soud I. stupně po provedeném dokazování správně uzavřel, že žalobce je vlastníkem Nemovitostí a žalovaný je v současné době užívá, aniž by mu k tomuto užívání svědčil jakýkoliv právní důvod v podobě např. nájemní smlouvy či jiného obdobného právního institutu. Za situace, kdy bylo dále prokázáno, že žalobce s dalším užívání Nemovitostí ze strany žalovaného nesouhlasí, má v rámci ochrany svého vlastnického práva dle § 1040 odst. 1 o. z. právo domáhat se toho, aby žalovaný Nemovitosti vyklidil. Správně proto žalobě na vyklizení žalovaného z Nemovitostí vyhověl.

9. Pokud žalovaný ve svém odvolání uváděl nové skutečnosti, co se týká historie vlastnického práva k Nemovitostem, k těmto už odvolací soud nemohl přihlédnout. Žalovaný totiž mohl tato tvrzení uplatnit v řízení před soudem I. stupně. K prvnímu nařízenému jednání se nedostavil pro omluvu ze zdravotních důvodů. Nedostavil se poté ani k jednání, které bylo z důvodu této omluvy odročeno na den 5. 2. 2025. Z neúčasti u tohoto jednání se žalovaný sice rovněž omluvil ze zdravotních důvodů, tuto omluvu však nelze shledat jako řádnou. Žalovaný ji odůvodňoval dlouhodobými zdravotními obtížemi a předložením pouze fotokopie objednacího lístku na Oddělení rehabilitační a fyzikální medicíny Nemocnice na Homolce na den 5. 2. 2025 ve 14 00 hodin. Z této objednací kartičky však nebylo možné posoudit, zda tato návštěva u lékaře byla natolik akutní, že jí nebylo možno vykonat jindy. Žalovaný tak důvodnost své neúčasti u jednání soudu I. stupně řádně neodůvodnil. Soud I. stupně proto správně jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vyšel z důkazů, které měl v té době k dispozici. Pokud tedy žalovaný tato nová tvrzení neuplatnil již v řízení před soudem I. stupně, ačkoliv mu v tom objektivně nic nebránilo, jedná se v odvolacím řízení již o tzv. nepřípustné novoty ve smyslu § 205a o. s. ř. a contrario. Nad to je třeba poznamenat, že zmíněná nová tvrzení žalovaného by pro právní posouzení důvodnosti žaloby nebyla ani nijak právně významná.

10. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 5 500 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 4. 6. 2025) po 2 300 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč.