o vyklizení nemovitosti

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl návrh žalobce, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit nemovitost – stavbu č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], v obci [adresa], k. ú. [adresa], zapsanou na LV č. [hodnota] v katastru nemovitostí vedeném [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované 1. na náhradě nákladů řízení částku 30 364 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované 1. (výrok II.) a rozhodl, že o povinnosti žalobce zaplatit státu 100 % náhrady nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobce se stal na základě rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. 8 C 5/2019–360, ze dne 13. 5. 2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 163/2021–413, ze dne 16. 9. 2021, výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je dům č. p. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno], vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro obec a katastrální území [adresa] v katastru nemovitostí vedeném u [právnická osoba], Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „Nemovitosti“). Současně žalobce v souladu s vydanými rozsudky uhradil žalované 1. částku 1 642 000 Kč. Žalobce vyzval žalované k vyklizení Nemovitostí, na výzvu žalovaní nereagovali, Nemovitosti nevyklidili a neoprávněně je nadále užívají. Dne 18. 12. 2015 byla v rámci kupní smlouvy zřízena žalobcem a žalovanou 1. ve prospěch žalovaného 2. služebnost užívacího práva spočívající v doživotním právu užívat Nemovitostí bez omezení pro svou potřebu a pro potřebu své domácnosti. Dne 2. 12. 2016 došlo mezi účastníky k uzavření dohody o zrušení této služebnosti (dále jen „Dohoda“). V době uzavření Dohody byl žalovaný 2. stižen duševní poruchou; ze znaleckého dokazování vyplynulo, že v době zřízení služebnosti existence duševní poruchy u žalovaného 2. bezpečně zjištěna nebyla, jeho zdravotní stav se zhoršoval postupně, zejména od roku 2016. V současné době je s ohledem na svůj špatný zdravotní stav, žalovaný odkázán na soustavnou péči žalované 1., která s ním sdílí společnou domácnost.

3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně uzavřel, že žalobce se důvodně domáhal vyklizení Nemovitostí ve smyslu § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě znaleckého dokazování však dospěl k závěru, že Dohoda o zrušení služebnosti zřízené žalovanému 2. k doživotnímu užívání Nemovitostí, je pro jeho zdravotní stav ve smyslu § 581 o. z. neplatná. Protože nebylo možno bezpečně uzavřít, že by žalovaný 2. byl duševní poruchou, znemožňující mu právně jednat, stižen již v době uzavření smlouvy o zřízení služebnosti v prosinci 2015, vycházel soud z ustanovení § 574 o. z., podle něhož na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné, tím spíše, že uzavření dohody o zřízení služebnosti bylo činěno ve prospěch žalovaného 2. V době rozhodnutí soudu prvního stupně byl žalovaný 2. pravomocným rozsudkem v podstatném rozsahu omezen ve svéprávnosti, jeho opatrovnicí byla jmenovaná žalovaná 1. Tyto skutečnosti způsobují absolutní neplatnost Dohody o zrušení věcného břemene a žalovanému 2. nadále svědčí právo bydlení v Nemovitostech, nyní ve výlučném vlastnictví žalobce. Protože lékařskými zprávami bylo prokázáno, že zdravotní stav žalovaného 2. je vážný, je upoután na lůžko, nemůže žít samostatně a je odkázán na péči třetí osoby, tuto péči mu poskytuje právě žalovaná 1., jako jeho dcera a současně opatrovnice, pak její právo na bydlení v Nemovitostech je odvozeno od užívacího práva žalovaného 2. Soud prvního stupně proto žalobu na vyklizení obou žalovaných zamítl s tím, že se ovšem jedná o rozhodnutí „pro tentokrát“, protože v případě soudem prvního stupně uváděných změn by zanikl důvod k bydlení pro žalovanou 1., případně pro oba žalované.

4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal ve věci zcela úspěšné žalované 1. plnou náhradu nákladů řízení. O náhradě nákladů státu rozhodl soud prvního stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a ve věci neúspěšnému žalobci uložil povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení spočívající ve znalečném zálohovaném státem a nákladech soudem ustanoveného opatrovníka.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém především namítal, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením věci, protože soud neprovedl žalobcem navržené důkazy, a to výslech notářky [tituly před jménem] [jméno FO], která sepisovala notářský zápis Dohody o zrušení věcného břemeno, výslech [jméno FO], která s žalovaným 2. jednala o uzavření nájemní smlouvy bytu ve Slaném, [jméno FO] – souseda, který účastníky navštěvoval a mohl se k chování žalovaného 2. vyjádřit a výslech [tituly před jménem] [jméno FO], praktického lékaře žalovaného 2. Navrhované důkazy měly sloužit k prokázání tvrzení žalobce, že žalovaný 2. minimálně v inkriminovaném období konce roku 2016 nebyl ve stavu nezpůsobilém k provedenému úkonu, tedy zrušení služebnosti. Žalovaný 2. se koncem roku 2016 z nemovitosti odstěhoval, uzavřel podnájemní smlouvu, věděl tedy, že bydlení zajištěné v nemovitosti ruší, zajistí si jiné bydlení, to vše svědčí o jeho racionálním jednání. Podle názoru žalobce bylo povinností soudu umožnit znalci, aby konfrontoval výsledek svého odborného vyšetření s ostatními výsledky dokazování, a to především výpověďmi svědků o osobních poměrech vyšetřované osoby, protože nedostatek takových skutkových zjištění nelze nahradit posudkem znalců. Soud prvního stupně tak náležitě nezjistil skutkový stav věci, aby znalec při podání posudku mohl přihlédnout ke všem skutečnostem, které vyšly v řízení najevo. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věci vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaná 1. ve vyjádření k odvolání žalobce a k tam navrhovaným důkazům, odkázala na závěry znaleckého posudku, který konstatoval, že pozorování laika není přesné, případné výslechy svědků o chování žalovaného v době zrušení Dohody, by nemohly mít vliv na vyslovené závěry znaleckých posudků, a proto soud postupoval správně, pokud je jako nadbytečné neprováděl. Žalovaná 1. proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil.

7. Žalovaný 2. navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

10. Soud prvního stupně správně zjistil, že žalobce je výlučným vlastníkem Nemovitostí. Ve prospěch žalovaného 2. bylo zřízeno Kupní smlouvou a Smlouvou o zřízení služebnosti užívacího práva ze dne 18. 12. 2015, služebnost spočívající v doživotním právu žalovaného 2. užívat Nemovitosti bez omezení pro svou potřebu a potřebu své domácnosti. Služebnost byla zřízena jako právo osobní, bezplatně, s tím, že oprávněný ze služebnosti se zavázal hradit náklady spojené s užíváním nemovité věci. Dne 2. 12. 2016 uzavřeli účastníci smlouvy o zřízení služebnosti Dohodu o zrušení věcného břemeno s tím, že žalovaný 2. nepožadoval za zrušení práva žádnou náhradu, protože měl zajištěno jiné bydlení. Podnájemní smlouvou uzavřenou mezi nájemcem [právnická osoba]. a žalovaným 2. si žalovaný dne 29. 11. 2016 podnajal byt ve Slaném, za účelem bydlení. Podnájemní smlouva skončila dohodou stran ke dni 31. 10. 2019. Poté se oba žalovaní nastěhovali zpět do Nemovitostí, které užívají dosud. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 1. 3. 2023, č. j. 7 Nc 3253/2022–85, který nabyl právní moci dne 24. 3. 2023, byl žalovaný 2. na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku omezen ve svéprávnosti; opatrovnicí žalovaného 2. byla jmenovaná žalovaná 1.

11. Žalobce svoji obranu proti rozhodnutí soudu prvního stupně v odvolacím řízení založil na tvrzení, že soud prvního stupně tím, že nevyslechl žalobcem navrhované svědky, nezjistil úplně a spolehlivě okolnosti osobních poměrů žalovaného 2., neměl spolehlivé údaje, které byl povinen zjišťovat o tom, jak se vyšetřovaná osoba, tedy žalovaný choval v každodenním životě, jak se staral o potřeby své, své rodiny, jak hospodařil s finančními prostředky, jak se případně projevoval na svém pracovišti, choval se v různých životních situacích, apod. Nedostatek takových skutkových zjištění nelze nahradit posudkem znalců. Z těchto důvodů řízení před soudem prvního stupně trpí závažnými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

12. Soud prvního stupně provedl podrobné a pečlivé dokazování ke zjištění zdravotního stavu žalovaného 2., a to lékařskými zprávami za období let 2013–2022, záznamy o výjezdech záchranné služby ASČR v roce 2024 a znaleckými posudky vypracovanými Ústřední vojenskou nemocnicí, Vojenskou fakultní nemocnicí Praha č. 276/2022 ze dne 9. 1. 2023 a č. 77/2023 ze dne 21. 8. 2023.

13. Již znalecký posudek provedený v řízení o omezení svéprávnosti žalovaného 2. zjistil bezpečně jeho zdravotní stav se závěrem o přítomnosti demence Alzheimerova typu, která negativně ovlivňuje jeho schopnost rozpoznávací a ovládací, negativně ovlivňuje jeho schopnost rozhodovat se s tím, že demence se postupně rozvíjí cca od roku 2016 a poslední rok je rozvoj rychlý.

14. Zástupce znaleckého ústavu ([tituly před jménem] [právnická osoba]) při své výpovědi stvrdil závěry znaleckého posudku a uvedl, že obecně platí, že při lehkých demencích laik jejich přítomnost nepozná, u středních stavů může a nemusí. Při běžném společenském kontaktu, tedy v posuzované věci i notářka při podpisu Dohody nemusela nic poznat. Pozorování laika není přesné, není schopen přesně vyhodnotit míru postižení duševních funkcí, proto ani není podstatné zjišťovat chování žalovaného při podpisu Dohody.

15. Závěry znaleckého posudku o zdravotním stavu žalovaného 2. byly verifikovány znaleckým posudkem nařízeným v tomto řízení a výpovědí znalkyně – zpracovatelky znaleckého posudku ([tituly před jménem] [jméno FO]) se závěrem, že ke dni 2. 12. 2016 (Dohoda o zrušení věcného břemene) byl u žalovaného 2. přítomen souběh tří duševních chorob, vlivem nichž byly schopnosti žalovaného posoudit následky svého jednání a své jednání ovládnout podstatně sníženy. Inkriminované jednání (zrušení věcného břemene) se posuzujícím znalcům jevilo jako vysoce nevýhodné a nese znaky nedomyšleného jednání, nebyly dovozovány vzdálené důsledky a rizika. Takové jednání odpovídá impulzivnímu rozhodování při organických psychosyndromech a efektivně podmíněnému jednání typickému pro organický psychosyndrom prokázaný u žalovaného. U žalovaného přítomný organický psychosyndrom se rozvíjel od roku 2013, mohl mít vliv na jeho jednání v roce 2015, nicméně v roce 2016 jsou ve zdravotní dokumentaci přítomny zmínky o zhoršování kognitivních funkcí. Znalkyně neznala poměry a vztahy účastníků v posuzované době rozhodně však uvedla, že takové zjištění by na výsledek nebo závěr znaleckého posudku nemělo absolutně žádný vliv - ,,to, jestli žalovaný trpěl syndromem demence nebo netrpěl, nezáleží na tom, s kým bydlel, kde bydlel a co dělal. Ze zdravotního hlediska člověk se syndromem demence není schopen posoudit následky svého jednání“.

16. Oba znalecké posudky nevykazovaly žádné formální ani obsahové vady, neomezily se na odborný závěr, hodnotily i zjištěné okolnosti k posouzení zdravotního stavu žalovaného, včetně zpráv k různým časovým obdobím. Ustanovený znalecký ústav podal jednoznačnou informaci o snížení ovládacích a rozpoznávacích schopností žalovaného 2. v roce 2016, vycházel z lékařských zpráv a úplné zdravotní dokumentace, která zachycovala pro znalce podstatné údaje a podal tak jasný závěr o zdravotním stavu žalovaného v prosinci roku 2016. Znalec ([tituly před jménem] [právnická osoba]) se vyjádřil i k působení, chování a jednání žalovaného na třetí osoby a k jejich možnostem a schopnostem vyhodnotit postižení duševních schopností žalovaného. Znalecký posudek koresponduje s ostatními důkazy, které vytvářely obraz o zdravotním stavu žalovaného v posuzovaném období, kdy chování žalovaného se mohlo jevit jako bezproblémové, nemohlo však vypovídat o defektu ovládacích či rozpoznávacích schopností. Žalobcem navrhovaní svědci se tak nemohli odborně vyjádřit ke zdravotnímu stavu žalovaného, pouze k jeho jednání a chování navenek, jejich subjektivní vnímání jako třetích osob, laiků, nemůže mít vliv na odborné posouzení zdravotního stavu žalovaného. Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem [jméno FO] (souseda), který účastníky navštěvoval, výslechem notářky [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], které s žalovaným jednali pouze jednorázově a [tituly před jménem] [jméno FO], praktického lékaře, jehož informace by měly pouze doplňující obecný charakter.

17. Podle § 1040 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

18. Podle § 581 o. z., není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

19. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že pro duševní poruchu znemožňující žalovanému 2. právně jednat, nedošlo Dohodou ze dne 2. 12. 2016 platně ke zrušení věcného břemene zřízeného smlouvou Kupní a Smlouvou o zřízení služebnosti užívacího práva ze dne 18. 12. 2015. Žalovaný 2. tedy Nemovitost užívá na základě služebnosti užívacího práva spočívajícího v jeho doživotním právu užívat Nemovitosti bez omezení pro svou potřebu a svoji domácnost bezplatně. Žalovaný 2. má právní důvod k užívání nemovitosti a žaloba vlastníka ve smyslu § 1040 o. z. tak není důvodná.

20. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že lékařskými zprávami bylo prokázáno, že současný zdravotní stav žalovaného 2. je nepříznivý, žalovaný potřebuje pomoc při základních životních potřebách, není schopen sebeobsluhy, je plně odkázán na péči třetí osoby, kterou mu poskytuje žalovaná 1., jako dcera a opatrovnice. Právo žalované 1. na bydlení v Nemovitostech je proto odvozeno od užívacího práva žalovaného 2. užívat Nemovitosti pro svoji domácnost. Správně také soud prvního stupně uzavřel, že se jedná o rozhodnutí „pro tentokrát“, protože pokud by se současné důvody, pro které žalovaný 2. nemovitost užívá, změnily, zanikl by důvod bydlení i pro žalovanou 1.

21. Správně soud prvního stupně rozhodl o náhradě řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 1. tak, že ve věci úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení, na jejíž správný výpočet v bodě 33. napadeného rozsudku odvolací soud pro stručnost odkazuje.

22. Nesprávně však soud prvního stupně postupoval při rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2. a na ně navazující rozhodnutí o nákladech státu.

23. Zastupoval-li účastníka řízení advokát, který mu by ustanoven soudem podle § 29 o. s. ř., a má-li zastoupený účastník právo na náhradu nákladů řízení, soud přizná náhradu nákladů řízení účastníku. Požadavek ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř., aby ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, byl povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení, přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch státu.

24. Žalovaný 2. byl v řízení zastoupen advokátkou jmenovanou mu soudem podle § 29 o. s. ř., v řízení byl zcela úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci.

25. Ve věci úspěšnému žalovanému 2. vznikly náklady za zastoupení advokátem v řízení před soudem prvního stupně ve výši 13 552 Kč, tj. odměna advokáta za čtyři úkony právní služby (vyjádření ve věci ze dne 1. 8. 2022 a ze dne 15. 3. 2023, účast u jednání soudu dne 16. 1. 2023 a 3. 10. 2024) po 2 500 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a náhrada hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu.

26. O náhradě nákladů státu rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a přiznal státu na znalečném zálohovaném státem částku 29 971 Kč, tj. odměna znalce za podání výpovědi dne 22. 2. 2023 (2 662 Kč), dne 13. 6. 2024 (2 662 Kč) a za zpracování znaleckého posudku ve věci (25 047 Kč). Při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu došlo ke zjevné nesprávnosti v počtech, kterou soud odstranil opravným usnesením, které je součástí tohoto rozsudku.

27. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit ve věci úspěšnému žalovanému 2. náhradu nákladů řízení a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit náhradu nákladů řízení státu. Ve věcném vyhovujícím výroku I. a ve výroku o nákladech řízení žalované 1. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

28. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení, a to žalované 1. ve výši 10 043 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 27. 8. 2025) po 3 700 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, 21 % náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 1 743 Kč.

29. Žalovanému 2. náleží náhrada nákladů řízení ve výši 8 300 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 27. 8. 2025) po 3 700 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu.

30. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalovaným v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým jsou podle § 147 odst. 1 o. s. ř. zástupci žalovaných.