o určení relativní neúčinnosti právního jednání, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 2. 2025, č. j. 19 C 274/2024 – 306

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně (Okresní soud v Kolíně) ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalovaným domáhala, aby bylo určeno, že vůči ní není účinná kupní smlouva, kterou žalovaní jako kupující uzavřeli dne 6. listopadu 2020 s dlužníkem [jméno FO], bydlištěm [adresa], PSČ [adresa], narozeným dne [datum], jako prodávajícím a jejímž předmětem byl převod vlastnického práva ke stavební parcele parc. č. st. [Anonymizováno], jejíž součástí je budova č. p. [Anonymizováno], a pozemkové parcele parc. č. [Anonymizováno], obě v katastrálním území [adresa] (dále případně jen „Předmětné nemovitosti“) . Ve výroku II. uložil žalobkyni zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 42 172 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných.

2. Soud I. stupně se zabýval žalobním tvrzením, podle něhož žalobkyně, resp. insolvenční dlužnice [právnická osoba] (dále jen „Insolvenční dlužnice“) má vykonatelnou pohledávku ve výši 5 595 605 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky ročně spolu s nárokem na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši 434 011,23 Kč dle rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2024, č. j. [spisová značka], a spolu s nárokem na náhradu nákladů odvolacího řízení dle zmíněného rozsudku Městského soudu v Praze, když oba tyto rozsudky nabyly právní moci dne 29. 4. 2024. Pohledávka Insolvenční dlužnice ve výši 5 595 605 Kč má původ v ručitelském prohlášení [jméno FO], syna žalovaných (dále jen „Dlužník“) ze dne 9. 8. 2019, kterým převzal ručitelský závazek za pohledávku Insolvenční dlužnice vůči společnosti Kubištová & Co., v. o. s. Uspokojení této pohledávky Insolvenční dlužnice za Dlužníkem bylo zkráceno ve smyslu § 589 ve spojení s § 590 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) právním jednáním v podobě uzavření kupní smlouvy, kterou dne 6. 11. 2020 Dlužník prodal žalovaným předmětné nemovitosti za kupní cenu 7 730 000 Kč., s účinky vkladu vlastnického práva ke dni 12. 1. 2021(dále jen „Kupní smlouva“).

3. Po provedeném dokazování soud I. stupně shledal skutečnosti, které byly obsahem výše zmíněných žalobních tvrzení, za prokázané. Po právní stránce nejdříve uzavřel, že žalobkyně uplatnila odpůrčí žalobu včas, tzn. ve dvouleté lhůtě dle § 590 odst. 1 písm. c) o. z., a to i s ohledem na učiněnou výhradu práva dovolat se neúčinnosti právního jednání ve smyslu § 593 o. z. Po právní stránce však dále shledal, že uzavřením Kupní smlouvy ke zkrácení Insolvenční dlužnice jako věřitele ve vztahu k pohledávce přiznané výše zmíněnými rozsudky vůči Dlužníkovi, ve smyslu § 589 a § 590 odst. 1 písm. c) o. z. nedošlo. Soud I. stupně vyšel z ustálené soudní praxe (prezentované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2004, sp. zn. 30 Cdo 2474/2003), podle níž ke zkrácení pohledávky věřitele nemůže dojít, jestliže dlužník navzdory odporovatelnému právnímu jednání a případným dluhům vlastní majetek, který postačuje, aby se z něj věřitel uspokojil. V takovém případě není právní jednání dlužníka relativně neúčinné. Soud I. stupně přitom vyšel ze zjištění, že v době realizace Kupní smlouvy Dlužník vlastnil další nemovitosti, a to dvě rozestavěné bytové jednotky vymezené v budově č. p. 353 postavené na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (dále jen „Bytové jednotky“), jejichž obvyklá cena podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa] ze dne 15. 3. 2021 činila 34 800 000 Kč, přičemž podobná cena těchto bytových jednotek, a to ke dni 25. 6. 2021, vyplynula i ze sdělení [Anonymizováno] ze dne 23. 10. 2024 (35 000 000 Kč). V řízení tak bylo prokázáno, že Dlužník v době realizace Kupní smlouvy disponoval dostatečným majetkem k uspokojení pohledávky Insolvenční dlužnice, a to i přes to, že v této době měl prokazatelně další nesplacený závazek v celkové výši 15 292 736,34 Kč v podobě nesplacené části úvěru u [Anonymizováno]., jak soud I. stupně zjistil z výpisů z úvěrových účtů Dlužníka u [Anonymizováno] ze dne 31. 1. 2021 a ze dne 31. 5. 2021. Bez právního významu při posuzování důvodnosti žaloby přitom dle soudu I. stupně byla skutečnost, že Dlužník později Bytové jednotky prodal. Nadto dle soudu I. stupně žalovaní rovněž prokázali, že Dlužník neměl realizací Kupní smlouvy v úmyslu zkrátit pohledávku Insolvenční dlužnice, když v řízení bylo zjištěno, že Dlužník se snažil od společnosti [právnická osoba], a. s. odkoupit (formou úplatného postoupení pohledávky v ceně této pohledávky) pohledávku ve výši 5 595 605 Kč ze vztahu mezi společností [právnická osoba] a společností [Anonymizováno] smlouva uzavřena dne 14. 4. 2021), byť tato smlouva nebyla realizována z důvodu, že [Anonymizováno]. nedovolila zřízení zástavního práva pro zajištění úhrady ceny za postoupení pohledávky na Bytových jednotkách.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Žalobkyně nepovažuje za správný závěr soudu I. stupně, že Dlužník neuzavíral Kupní smlouvu ve zkracujícím úmyslu. Kromě jiného o něm dle žalobkyně svědčí i to, že Dlužník nadále v Předmětných nemovitostech žije a nadále je užívá jako své vlastní. Rovněž nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že Dlužník v podobě vlastnictví Bytových jednotek disponoval v době realizace Kupní smlouvy dostatečným majetkem i k uspokojení pohledávky Insolvenční dlužnice. Po odečtení nesplaceného závazku z úvěrové smlouvy Dlužníka ve výši cca 15 000 000 Kč by faktická cena Bytových jednotek byla cca 19 000 000 Kč. Dle žalobkyně přitom ani tato částka neodpovídala reálné kupní ceně Bytových jednotek, čemuž podle žalobkyně odpovídá skutečnost, že [Anonymizováno]. neschválila zatížení Bytových jednotek další zástavou k zajištění zamýšlené pohledávky [Anonymizováno] a. s. vůči Dlužníkovi z titulu postoupení pohledávky ve výši 5 595 605 Kč. Nedostatečné krytí pohledávky Insolvenční dlužnice za Dlužníkem v době realizace Kupní smlouvy shledává žalobkyně i ve skutečnosti, že Dlužník kupní smlouvou ze dne 7. 2. 2024 převedl Bytové jednotky na [tituly před jménem] [jméno FO] za částku 23 743 081 Kč, přičemž z této částky byla poukázána na úhradu nesplaceného úvěru Dlužníka u [Anonymizováno] částka 14 743 081 Kč, takže fakticky za prodej Bytových jednotek Dlužník obdržel pouze částku 9 000 000 Kč. I s ohledem na to, že v době realizace této kupní smlouvy v porovnání s rokem 2020 došlo k podstatnému zvýšení cen nemovitostí, tato kupní cena ukazuje, že cena Bytových jednotek uvedená ve znaleckém posudku neodpovídala skutečnosti. Vlastnictví Bytových jednotek tak dle žalobkyně nezakládalo existenci dostatečného majetku Dlužníka k uspokojení pohledávky Insolvenční dlužnice za jeho osobou., a to i proto, že prodej Bytových jednotek by byl značně komplikovaný, protože byly zatíženy zástavním právem. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že její žalobě na vyslovení relativní neúčinnosti Kupní smlouvy bude vyhověno.

5. Žalovaní v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně uvedli, že soud I. stupně správně uzavřel, že Dlužník v době realizace Kupní smlouvy disponoval dalším majetkem v podobě Bytových jednotek, který k uspokojení pohledávky Insolvenční dlužnice stačil. Hodnota Bytových jednotek i po odečtení zbylé části nesplaceného úvěru Dlužníka několikanásobně převyšovala pohledávku Insolvenční dlužnice. Již vzhledem k této skutečnosti, nelze ani uzavřít, že by Dlužník jednal vůči Insolvenční dlužnici ve zkracujícím úmyslu, protože podle ustálené soudní praxe (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 20122, sp. zn. 21 Cdo 2975/2011) úmysl dlužníka zkrátit věřitele zahrnuje i jeho vědomost o tom, že nemá již další dostatečný majetek, a naopak skutečnost, že Dlužník při realizaci Kupní smlouvy nejednal s úmyslem Insolvenční dlužnici na její pohledávce zkrátit, byl prokázán jeho snahou pohledávku Insolvenční dlužnice jeho osobou odkoupit od [Anonymizováno]. Soudem I. stupně zjištěná obvyklá cena Bytových jednotek v době realizace Kupní smlouvy dle žalovaných odpovídá skutečnosti a provedenému dokazování. Není pravdou, že by [Anonymizováno] odmítla zápis zástavního práva k Bytovým jednotkám pro zamýšlenou pohledávku [Anonymizováno]. vůči Dlužníku z důvodu nedostatečné ceny Bytových jednotek. Důvod nevyhovění byl dle žalovaných jiný. Není rovněž důvodná námitka žalobkyně, že by uspokojení Insolvenční dlužnice z případného prodeje Bytových jednotek bylo komplikované pro existující zástavy, když i na nemovitostech předváděných Kupní smlouvou zástava vázla. Bez právního významu pak podle žalovaných je i poukazování žalobkyně na právní jednání Dlužníka až z roku 2024.

6. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových zjištění a skutkových i právních závěrů. Zjištěné skutečnosti považuje odvolací soud za správné. Shrnutí podstatných zjištěných skutečností je uvedeno v bodě 2. a 3. tohoto odůvodnění. Za správné považuje odvolací soud i právní závěry soudu I. stupně.

8. Podle § 589 o. z.: Zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno (odst. 1). Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba) (odst. 2).

9. Podle § 590 odst. 1 písm. c) o. z.: Věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

10. Podle § 593 o. z.: Vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane.

11. Podle § 594odst. 1 o. z.: Neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

12. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalobkyně se dovolala u soudu neúčinnosti právního jednání ve smyslu § 590 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 593 o. z. včas, kdy bylo využito institutu výhrady práva dovolat se neúčinnosti právního jednání před vykonatelností pohledávky dle § 593 o. z. V podrobnostech tohoto v závěru odkazuje odvolací soud pro stručnost na bod 54. odůvodnění napadeného rozsudku.

13. Správně dále rovněž uzavřel, že realizací Kupní smlouvy ke zkrácení vykonatelné pohledávky Insolvenční dlužnice za Dlužníkem ve výši 5 595 605 Kč z důvodu jeho ručitelského závazku ze dne 9. 8. 2019 ve smyslu § 589 ve spojení s § 590 odst. 1 písm. c) o. z. nedošlo. V řízení bylo prokázáno, že v době realizace Kupní smlouvy Dlužník disponoval dalším hodnotným majetkem (Bytové jednotky), jehož cena (34 800 000 Kč) i po odečtení zjištěných závazků Dlužníka (15 292 736,34 Kč) zcela dostačovala k případnému uspokojení pohledávky Insolvenční dlužnice z tohoto majetku. Obvyklá cena Bytových jednotek byla spolehlivě zjištěna ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa], jakož i z posouzení vyplývajícího ze sdělení [Anonymizováno]. ze dne 23. 10. 2024. Bytové jednotky by skýtaly dostatečné uspokojení pohledávky Insolvenční dlužnice i v případě cen a výpočtů učiněných žalobkyní v rámci odvolání, kdy rozdíl mezi obvyklou cenou Bytových jednotek a zjištěných závazků Dlužníka by činil 9 000 000 Kč. Závěr o dostatečném zabezpečení úhrady pohledávky Insolvenční dlužnice z hodnoty Bytových jednotek pak již sám o sobě vylučuje možnost zkracujícího úmyslu Dlužníka při uzavírání Kupní smlouvy, když je zřejmé, že si byl při uzavírání Kupní smlouvy vědom, že tímto dostatečným dalším majetkem disponuje. Nad rámec toho pak soud I. stupně správně uzavřel, že nedostatek zkracujícího úmyslu Dlužníka byl prokázán skutečností, že sám dlužník se snažil dluh za svou osobou z uvedeného ručitelského závazku odkoupit formou úplatného přijetí postupované pohledávky. Soud I. stupně rovněž správně uzavřel, že z hlediska posouzení důvodnosti této žaloby bylo bez právního významu, zda Dlužník později Bytové jednotky rovněž prodal. Soud I. stupně proto správně žalobu na určení relativní neúčinnosti Kupní smlouvy jako nedůvodnou zamítl.

14. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní byli v odvolacím řízení zcela úspěšní, mají proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení advokátem, v rozsahu odměny za dva úkony právní služby po 10 116 Kč za sepis písemného vyjádření k odvolání a za účast na jednání odvolacího soudu (§ 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 a § 122 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif /dádle jen ,,AT“/ ve znění účinném od 1. 1. 2025), dále v rozsahu náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč § (§ 13 odst. 4 AT), dále v rozsahu náhrady za ztrátu času ve výši 900 Kč (§ 14 AT ) a v rozsahu náhrady cestovních výdajů ve výši 1 984 Kč za cestu osobním automobilem na trase [adresa] a zpět (celkem [hodnota] km) dle § 13 odst. 5 AT. Celkem se tak jedná o částku 24 016 Kč.