o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 23. 3. 2022, č. j. 14 C 14/2022-67,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle za žalované uzavřít jako prodávající kupní smlouvu se žalobcem jako kupujícím, a to ohledně pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., garáž, pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, rodinný dům, pozemek parc. [číslo] ostatní plocha a pozemek parc. [číslo] zahrada (dále případně jen,, Nemovitosti“), za kupní cenu 6 300 000 Kč, jakož i za dalších podmínek, jak jsou v tomto výroku blíže specifikovány.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále i [anonymizováno] [příjmení] st.“) uzavřel dne [datum] se žalobcem (za účasti realitní kanceláře [právnická osoba]) smlouvu, nazvanou jako Smlouva rezervační (dále případně jen„ Smlouva“), ve které se za dalších dohodnutých podmínek zavázal jako vlastník rezervovat ke koupi pro žalobce jako zájemce Nemovitosti, a to do [datum] s tím, že žalobce se naopak zavázal uhradit rezervační zálohu ve výši 500 000 Kč tak, že částku 250 000 Kč poukáže [jméno] [příjmení], st a částku 250 000 Kč poukáže zmíněné realitní kanceláři. Darovací smlouvou ze dne [datum] (dále případně jen„ Darovací smlouva“) však Nemovitosti daroval [jméno] [příjmení] st. žalovaným (každému id. 1/3). Žalovaní jsou dnes v uvedeném poměru zapsáni v katastru nemovitostí jako spoluvlastníci Nemovitostí. Dne [datum] [jméno] [příjmení] st. zemřel. Dle soudu I. stupně nelze dovodit, že by obsahem Smlouvy byla i smlouva o smlouvě budoucí kupní na prodej Nemovitostí. Svým obsahem naplňuje Smlouva definiční znaky smlouvy o zprostředkování ve smyslu § 2445 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Ze Smlouvy tedy [jméno] [příjmení] nevznikla povinnost uzavřít kupní smlouvu na prodej Nemovitostí se žalobcem, a proto nemohla ani přejít na žalované, když ti ani nebyli účastníky Smlouvy. [příjmení] [jméno] [příjmení] st. v průběhu rezervační doby daroval Nemovitosti žalovaným, nejednal ani v rozporu s dobrými mravy, protože byl oprávněn s Nemovitostmi jako jejich vlastník volně nakládat, a tedy i převést je na své blízké příbuzné, na svou manželku a své děti. Smlouva navíc počítala s tím, že k uzavření kupní smlouvy rezervovaných nemovitostí ve sjednané době nemusí dojít, a pro ten případ bylo v ní sjednáno mimo jiné i vrácení rezervačního poplatku žalobci. Nárok žalobce vůči žalovaným na uzavření kupní smlouvy na prodej nemovitostí tedy nevznikl. Z tohoto důvodu soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Z hlediska procesního namítal, že soud I. stupně po zahájení ústního jednání již předem účastníkům sdělil svůj pracovní závěr o nedůvodnosti žaloby, a z toho důvodu odmítl provést některé žalobcem navržené důkazy, jakož i jeho žádost o poskytnutí lhůty k navržení dalších důkazů, které by mohly zvrátit odmítavé stanovisko soudu. Soud I. stupně tedy žalobce ani nepoučil dle § 118a o. s. ř., čímž zásadně porušil jeho procesní práva. Soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku rovněž nedostatečně odůvodnil závěr, že posuzovaná Smlouva naplňuje znaky smlouvy o zprostředkování. Naopak, dle žalobce je třeba Smlouvu podle jejího obsahu posoudit jako smlouvu o smlouvě budoucí kupní, když obsahuje všechny podstatné znaky tohoto smluvního typu ve smyslu § 1785 a násl. o. z. [jméno] [příjmení] st. se ve Smlouvě zavázal prodat žalobci konkrétně specifikované Nemovitosti, tedy uzavřít s ním kupní smlouvu s tímto předmětem. Žalobce se přitom ve Smlouvě zavázal Nemovitosti koupit a zaplatit za ně kupní cenu. Oba se zavázali k tomuto jednání ve sjednané„ rezervační“ době. Žalobce následně ve sjednané lhůtě vyzval bezúspěšně [jméno] [příjmení] st. k uzavření kupní smlouvy a následně se u soudu domáhá nahrazení projevu vůle.

4. Žalobce v odvolání dále namítl, že soud I. stupně se vzhledem ke svému právnímu názoru na povahu Smlouvy již ani nijak důsledně nezabýval otázkou přechodu práv a povinností ze Smlouvy na žalované, k čemuž podle žalobce došlo, a to s poukazem na ustanovení § 2009 o. z. Dle žalobce charakter Smlouvy nezakládá čistě osobní závazek [jméno] [příjmení] st., a proto práva a povinnosti z ní přešly na jeho právní nástupce. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že jeho žalobě bude zcela vyhověno, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaní v písemném vyjádření k odvolání žalobce zejména uvedli, že soud I. stupně nemusel provádět další žalobcem navrhované důkazy za situace, kdy všechny důkazy potřebné pro své rozhodnutí již předtím provedl. Poukázali na to, že ve Smlouvě bylo sjednáno vrácení rezervační zálohy pro případ úmrtí [jméno] [příjmení] st. Toto ujednání dle nich vylučuje přechod závazků se Smlouvy na jeho právní nástupce. Žalovaní mají dále za to, že Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, do [datum]. K tomuto datu tedy pozbyla účinnosti, přičemž žalobce podal svou žalobu až o půl roku později. Žalovaní se ztotožňují se závěrem soudu I. stupně, že z posuzované Smlouvy práva a povinnosti na ně nepřešly, Smlouva ujednání o smlouvě budoucí kupní neobsahovala. Při odvolacím jednání své vyjádření ústně doplnili tak, že z článku V, odst. 1 Smlouvy vyplývá, že smlouva o smlouvě budoucí měla být teprve v budoucnu uzavřena, a již z toho důvodu nemůže být obsahem Smlouvy. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

6. V písemné replice k vyjádření žalovaných žalobce zejména uvedl, že skutečnost, že Smlouva obsahovala ujednání o vrácení rezervační zálohy pro případ smrti [jméno] [příjmení] st., nevylučuje přechod práv a povinnosti ze Smlouvy na jeho právní nástupce, ale pouze konstruuje právo žalobce žádat vrácení rezervačního poplatku, navíc vázané na jeho výslovnou výzvu. Žalobci nic nebránilo toto právo na vrácení zálohy případně vůbec neuplatnit. Podle žalobce uplynutím sjednané rezervační doby ve Smlouvě závazek uzavřít kupní smlouvu nezanikl, protože zákon umožňuje domáhat se nahrazení projevu vůle ze smlouvy o smlouvě budoucí v jednoleté promlčecí lhůty počítané od doby, kdy měla být budoucí smlouvy uzavřena (§ 634 o. z.). Tuto lhůtu žalobce nepochybně dodržel. V průběhu jednání před odvolacím soudem žalobce k vyjádření žalovaných ještě doplnil, že podle jeho názoru žalovanými zmiňovaný článek V. Smlouvy je nazván Zajištění závazků smluvních stran, z čehož podle něj vyplývá, že tím byla pouze sjednána možnost sjednání smlouvy o smlouvě budoucí pro případné zajištění závazků stran ze Smlouvy.

7. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, zopakoval k důkazu obsah Smlouvy (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) Poté přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Z hlediska procesního odvolací soud žádné zásadní pochybení soudu I. stupně neshledal. Provedeným dokazováním soud I. stupně opatřil dostatečný skutkový podklad pro skutkové i právní posouzení věci, a proto nebylo již třeba žalobci poskytovat poučení dle § 118a o. s. ř. ve smyslu doplnění určitých tvrzení a navržení dalších důkazů.

9. Žalobce svou žalobu opřel o tvrzení, že Smlouva obsahuje smlouvu o smlouvě budoucí kupní na prodej Nemovitostí, že [jméno] [příjmení] st. v rozporu s podmínkami Smlouvy převedl Darovací smlouvou Nemovitosti na žalované, následně zemřel. Dle žalobce práva a povinnosti ze Smlouvy, resp. z v ní obsažené smlouvy o smlouvě budoucí, přešly na žalované, a to buď jako na právní nástupce [jméno] [příjmení] st. z titulu nabytí vlastnictví k Nemovitostem Darovací smlouvou, nebo práva a povinnosti ze Smlouvy, resp. z v ní obsažené smlouvy o smlouvě budoucí, přešly na žalované jako na právní nástupce [jméno] [příjmení] st. z titulu dědického práva, pokud by Darovací smlouva byla – k námitce žalobce – shledána neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.

10. Podle § 1785 občanského zákoníku (o. z.): Smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

11. Podle § 1786 o. z.: Zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

12. Podle § 1787 odst. 1 o. z.: Nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy v přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.

13. Podle § 2079 odst. 1 o. z.: Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

14. Podle § 555 o. z.: Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

15. Podle § 2009 o. z.: Smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem (odst. 1). Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu (odst. 2).

16. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně správně ze Smlouvy zjistil a uzavřel, že jejím obsahem není právní jednání jejích účastníků, které by bylo lze považovat za uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní na Nemovitosti. Na jedné straně sice Smlouva obsahuje specifikaci Nemovitostí (čl. I.), dále i prohlášení, že se smluvní strany dohodly, že prodej Nemovitostí bude mezi nimi realizován za kupní cenu 6 300 000 Kč (čl. II. odst. 3), jakož i sdělení obou stran, že se zavazují uzavřít v rezervační době (do [datum]) smlouvu kupní, jejímž předmětem bude převod vlastnického práva k Nemovitostem (čl. III). Na druhé straně se však účastníci Smlouvy dohodli (čl. V odst. 1), že v průběhu rezervační doby jsou povinni bez zbytečného odkladu po obdržení výzvy druhé strany uzavřít nejpozději do pěti pracovních dnů buď smlouvu o smlouvě budoucí kupní, která bude obsahovat podmínky pro uzavření smlouvy kupní, jejímž předmětem bude převod vlastnického práva k Nemovitostem, nebo smlouvu kupní za sjednanou kupní cenu.

17. Z uvedeného je zřejmé, že pokud účastníci Smlouvy v čl. III sjednávali závazek obou stran uzavřít do [datum] kupní smlouvu na prodej Nemovitostí, sami toto ujednání nepovažovali za uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní, protože teprve její budoucí možné uzavření sjednali v čl. V odst. 1 Smlouvy. Je sice pravdou, že čl. V Smlouvy byl účastníky sám o sobě nazván jako„ Zajištění závazků smluvních stran“, je však zřejmé, že samotná zajišťovací ustanovení Smlouvy jsou obsažena až v odstavcích 2 až 7 čl. V. upravujících zejména povinnost k zaplacení smluvní pokuty (případně vrácení rezervační zálohy) pro případy v této části Smlouvy blíže specifikované.

18. Nelze pak ani přehlédnout, že Smlouva byla účastníky koncipována pro [jméno] [příjmení] st. jako jeho osobní závazek, který nemá přejít na jeho případné právní nástupce. V čl. V. odst. 4 písm. d) Smlouvy si totiž účastníci ujednali, že žalobci bude vrácena rezervační záloha v případě úmrtí [jméno] [příjmení] st. Jazykovým a logickým výkladem této části Smlouvy nelze dle názoru odvolacího soudu dospět k jinému závěru, než, že případnou smrtí [jméno] [příjmení] st. Smlouva zaniká, čehož důsledkem je vrácení dosud poskytnutého smluvního plnění v podobě poskytnuté rezervační zálohy. Nebylo by logické, aby byla žalobci vracena rezervační záloha, pokud by měl závazek ze Smlouvy i po smrti [jméno] [příjmení] st. pokračovat v osobě jeho právního nástupce.

19. Již z těchto důvodů je třeba uzavřít, že Smlouva závazek [jméno] [příjmení] st. ze smlouvy budoucí kupní uzavřít se žalobcem kupní smlouvu na prodej Nemovitostí neobsahovala, a proto nemohl tento závazek ani přejít na jeho právní nástupce; a i kdyby tento závazek obsahovala, jednalo se o jeho osobní závazek, který na jeho právní nástupce rovněž nemohl přejít.

20. Pro úplnost je pak třeba doplnit, že i v případě, kdy by Smlouva závazek pro [jméno] [příjmení] st. ze smlouvy budoucí kupní obsahovala a jednalo by se zároveň o závazek nikoli osobní, ale přecházející na jeho právní nástupce, nebylo by možné žalobě vůči žalovaným na nahrazení projevu vůle vyhovět.

21. V řízení bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] st. po uzavření posuzované rezervační smlouvy převedl Darovací Smlouvou vlastnické právo k Nemovitostem na žalované, kteří jsou aktuálně v katastru nemovitostí zapsáni jako jejich spoluvlastníci. Pro případ, kdy Darovací smlouva je platným právním jednáním, je přechod práv a povinností ze Smlouvy vyloučen bez dalšího s ohledem na ustálenou soudní praxi prezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 1204/2010 (aplikovatelnou i v poměrech nového občanského zákoníku), podle něhož případným převodem vlastnického práva k předmětu smlouvy o smlouvě budoucí zanikají všechna práva a povinnosti ze smlouvy o smlouvě budoucí, a to pro nemožnost plnění. Smlouva o smlouvě budoucí totiž působí pouze relativně (mezi jejími účastníky), na rozdíl od převodní smlouvy, kterou se nabývá vlastnické právo jako absolutní majetkové právo (působící proti všem). Pokud tedy na základě převodní smlouvy nabude vlastnictví k věci (původně zamýšlené jako předmět smlouvy o smlouvě budoucí) třetí osoba, závazek se smlouvy o smlouvě budoucí zaniká, protože osoba zavázaná k uzavření budoucí smlouvy již není oprávněna s předmětem budoucí smlouvy disponovat a třetí osoba, která vlastnictví k této věci nově nabyla, je ve svém vlastnickém právu chráněna absolutně (vůči všem). Obdobně nedospěla právní praxe k závěru, že by povinnost uzavřít kupní smlouvu s původním kupujícím přecházela na nového vlastníka nemovité věci, který ji nabyl kupní smlouvou uzavřenou v době, kdy původní vlastník byl původní kupní smlouvou vůči původnímu kupujícímu obligačně vázán.

22. Dle názoru odvolacího soudu lze přitom výše prezentované závěry o zániku smlouvy o smlouvě budoucí pro nemožnost plnění zcela uplatnit i v případě, že by Darovací smlouva byla shledána jako neplatná a důvod vzniku povinnosti žalovaných k uzavření budoucí smlouvy kupní by tak měl spočívat v jejich dědickém právním nástupnictví po [jméno] [příjmení] st., co se týče vlastnického práva k Nemovitostem (jako zamýšleného předmětu smlouvy o smlouvě budoucí). Vlastnické právo k Nemovitostem by žalovaní v takovém případě nabyli ze zákona, děděním, ke dni smrti zůstavitele. I tento přechod vlastnického práva představuje vznik absolutního majetkového práva, v porovnání se kterým nemohou relativní práva a povinnosti mezi účastníky tvrzené smlouvy o smlouvě budoucí kupní obstát. I pro tento případ by tedy mělo platit, že závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní pro nemožnost sjednaného plnění zaniká.

23. I v případě, kdyby se měl uplatnit jiný závěr, tedy ten, že Darovací smlouva je neplatná a že přechodu práv a povinností z tvrzené smlouvy o smlouvě budoucí nabytí vlastnického práva žalovaných k Nemovitostem děděním nebrání, nemohl by být tento závěr sám o sobě důvodem pro vyhovění žalobě na nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí kupní. V současné době jsou totiž jako vlastníci Nemovitostí evidováni žalovaní, a to z titulu Darovací smlouvy. Závěr o tom, že by měli žalovaní být právními nástupci (ve vlastnictví Nemovitostí) po [jméno] [příjmení] st. nikoli z titulu Darovací smlouvy, ale z titulu dědického práva by proto musel být závazně vyřešen v řízení o určovací žalobě, že [jméno] [příjmení] st. byl ke dni své smrti vlastníkem Nemovitostí. Bez tohoto rozhodnutí by nebylo možno vést řízení dle § 192 zákona č. 292/2013 Sb. o doprojednání dědictví po [jméno] [příjmení] (v podobě toho majetku) a rozhodnout o okruhu dědiců, jakož posléze i o tom, kdo z okruhu dědiců Nemovitosti do svého vlastnictví děděním nabyl, aby tak byl případně věcně legitimován jako právní nástupce [jméno] [příjmení] st. k povinnosti uzavřít tvrzenou smlouvu o smlouvě budoucí kupní. Žalobu na toto určení však žalobce ve své žalobě neuplatnil, jiný nárok přitom ze zpochybnění platnosti Darovací smlouvy mu v současné době nenáleží.

24. Z uvedeného je zřejmé, že posuzování platnosti Darovací smlouvy v předmětném řízení (z důvodu tvrzeného porušení dobrých mravů), by nemělo pro rozhodování o nároku žalobce na nahrazení projevu vůle žádný právní význam, a proto se odvolací soud touto otázkou (resp. přezkumem správností závěrů soudu I. stupně v tomto směru) jako nadbytečnou nezabýval.

25. Ze žádných z v úvahu připadajících právních hodnocení tak nárok žalobce na nahrazení projevu vůle žalovaných uzavřít s ním kupní smlouvu na prodej Nemovitostí nevyplývá. Soud I. stupně proto v konečném výsledku správně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní byli v odvolacím řízení zcela úspěšní, mají proto vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby po 6 000 Kč (písemné vyjádření k odvolání, účast na ústním jednání odvolacího soudu) dle § 9 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dvou režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 této vyhlášky), celkem s DPH ve výši 21% se jedná o částku 16 698 Kč, k čemuž ještě náleží náhrada cestovních výdajů ve výši 948 Kč (cesta osobním automobilem na trase [obec] - [obec] a zpět, celkem 120 km (§ 13 odst. 5 zmíněné vyhlášky), včetně nákladů za parkování ve výši 180 Kč. Celkově se tak jedná o částku 17 826 Kč.