o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 3. 2022, č. j. 16 C 246/2021 – 79

1. Okresní soud v Mělníku shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 30 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 45 654 Kč od [datum] do [datum], z částky 42 046 Kč od [datum] do [datum], z částky 38 222 Kč od [datum] do [datum] a z částky 30 510 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 15 144 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 3 608 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 3 824 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 7 712 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 773 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaná je vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v domě [adresa], postaveném na pozemku parc. č. st. [číslo], a s touto jednotkou souvisejícího spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu (bytový dům) [adresa], postaveného na pozemku parc. č. st. [číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na listu vlastnictví [číslo] resp. [číslo], pro [katastrální uzemí] a [územní celek]. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] Smlouvu o zajišťování správy společných částí domu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovanou zajišťovat správu, provoz, údržbu a opravy společných částí domu. Uvedenou smlouvou se také žalobkyně zavázala vyúčtovat uhrazené zálohy předchozího roku za poskytnutá plnění v souladu s platnými předpisy. Žalobkyně vystavila žalované ke dni [datum] vyúčtování zálohových úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu za období od [datum] do [datum], podle kterého činil účetní nedoplatek za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dané období 45 654 Kč. Žalovaná vyúčtování reklamovala dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně eviduje ze strany žalované přeplatky na službách za rok 2018, 2019 a 2020 v celkové výši 15 144 Kč. Žalovaná přes výzvu dluh neuhradila.

3. Z hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 1180 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pokud jde o povinnost vlastníka jednotky přispívat na správu domu a pozemku a z ustanovení § 1982 a § 1987 o. z. ve vztahu k započtení pohledávky; povinnost žalované k zaplacení nedoplatku na vyúčtování služeb posuzoval soud prvního stupně podle § 3 odst. 1, § 7 a § 8 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé zákony související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostor v domě s byty (dále jen„ zákon o službách“) a uzavřel i v souladu s judikaturou vztahující se k věci, že vyúčtování, které bylo v řízení žalobkyní předloženo, má všechny zákonné náležitosti, když vedle skutečné výše nákladů na jednotlivé poskytované služby, obsahuje údaj o celkové výši měsíčních záloh za služby; vyúčtování je řádné a došlo ke splatnosti nedoplatku. Počátek splatnosti soud určil za použití § 7 zákona o službách a s přihlédnutím k § 573 o. z. ke dni [datum] (bod 15. napadeného rozsudku). Obranu žalované, že podávala proti provedenému vyúčtování reklamaci, neshledal soud prvního stupně důvodnou, protože zákon o službách nestanoví v případě podání reklamace odkladný účinek pro povinnost úhrad za poskytovaná plnění. Soud prvního stupně naopak shledal důvodnou kompenzační námitku vznesenou žalovanou na zaplacení přeplatků vyúčtování za roky 2018, 2019 a 2020 v celkové výši 15 144 Kč. Soud prvního stupně zároveň přiznal žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 o. z. úrok z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 34 % z jejich celkové výše.

4. Proti tomuto rozsudku, a to jen proti vyhovujícímu věcnému výroku I. a závislému výroku o nákladech řízení III., podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém vytýkala soudu prvního stupně, že po žalobkyni nepožadoval doložení skutečných nákladů na spotřebu jednotlivých služeb, ta byla pouze tvrzena v rámci předloženého vyúčtování. Žalobkyně si tak mohla v rámci vyhotoveného vyúčtování do předmětných tabulek doplnit jakékoliv jí tvrzené hodnoty. Žalobkyně rovněž v řízení nedoložila skutečnou spotřebovanou a uhrazenou celkovou spotřebu jednotlivých služeb, ačkoliv žalovaná tyto doklady požadovala v rámci uplatněných námitek. Podle názoru žalované žalobkyně žalobou požadovanou částku řádně netvrdila ani neprokázala. Žalovaná rovněž napadla výrok o nákladech řízení, které žalobkyni nenáleží, protože žalované nebyla doručena předžalobní výzva. V doplnění odvolání ze dne [datum] žalovaná namítala, že vyúčtování služeb za rok 2017 neobsahuje skutečné celkové náklady na dodávku studené vody, dodávku teplé vody a její ohřev a náklady na vytápění, které navíc v rozporu s ustanovením § 6 odst. 2 zákona o službách, nejsou rozděleny na složku základní a spotřební; ve vyúčtování pak chybí odečet měřidel topení v jednotlivých pokojích bytu. Žalovaná v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2471/2007 a sp. zn. 26 Cdo 1814/2009 a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a žalobu v celém rozsahu zamítl.

5. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Výrok II. nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

8. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí ve věci, jeho skutkové a právní závěry jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

9. Nejvyšší soud již opakovaně vyslovil a odůvodnil závěr, že o vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytů (služeb) lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši; vlastník jednotky musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši, není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování (např. rozsudek sp. zn. 26 Cdo 2471/2007, sp. zn. 26 Cdo 1814/2009 citované odvolatelkou, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2760/2021). Zároveň Nejvyšší soud uzavřel, že soud v řízení o zaplacení nedoplatku (přeplatku) z vyúčtování služeb zkoumá, zda vyúčtování bylo provedeno řádně a stalo se splatným bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky, neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování. Ostatně ani zákon č. 67/2013 Sb., s podáním námitek žádné následky nespojuje, pouze stanoví povinnost poskytovateli služeb na ně nejpozději do 30 dnů od jejich doručení reagovat (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2778/2019).

10. Náležitosti (řádného) vyúčtování služeb, které jsou spojeny s užíváním bytu nebo s ním souvisejí, upravuje zák. č. 67/2013 Sb. (vzhledem k tomu, že v dané věci jde o vyúčtování služeb za rok 2017), který v § 2 písm. f) vyúčtováním rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby (demonstrativně vyjmenované v § 3 odst. 1 zákona) v daném zúčtovacím období. V § 7 odst. 2 zákona o službách jsou konkrétně uvedeny náležitosti vyúčtování, které musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování, které musí být doručeno (§ 7 odst. 1 zákon) příjemci služeb (vlastníku jednotky) určí výši přeplatku či nedoplatku na poskytnutých službách, jehož finanční vyrovnání se provede ve lhůtě vyplývající z § 7 odst. 3 zákona o službách. Vzhledem k tomu, že vyúčtování je účetní doklad, mělo by obsahovat i obecné náležitosti, vyplývající z § 11 odst. 1 zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, které nejsou kryty shora uvedeným vymezením speciálním, zejména v něm musí být uvedeno, kdo a kdy jej vyhotovil.

11. Žalovaná svoji obranu proti žalovanému nároku (kromě požadavku na zaplacení přeplatku vyúčtování za roky 2018 – 2020, který již není předmětem odvolacího řízení) založila na tvrzení, že vyúčtování za období [datum] – [datum] nesplňuje zákonné náležitosti, protože vyúčtování spotřeby studené vody není správné.

12. Pokud pak žalovaná v odvolacím řízení, zejména v doplnění odvolání, namítala, že ve vyúčtování mohou být nesprávně uvedeny hodnoty i dalších poskytnutých služeb a že vyúčtování za rok 2017 neobsahuje skutečné celkové náklady na dodávku (kromě studené vody), ale i teplé vody, její ohřev a náklady na vytápění, tedy neobsahuje všechny náležitosti uvedené v § 7 odst. 2 zákona o službách, odvolací soud se uvedenými tvrzeními nezabýval, protože se jedná o skutečnosti, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně a nejedná se o skutečnosti nebo důkazy ve smyslu § 205a o. s. ř., které představují výjimku ze zásady koncentrace, o které byla žalovaná před skončením jednání dne [datum] poučena.

13. Podmínkami splatnosti nedoplatku za služby je tedy řádné vyúčtování a jeho doručení příjemci služeb, to jsou předpoklady rozhodné pro vznik splatnosti částky ve vyúčtování uvedené.

14. Vyúčtování zálohových úhrad za plnění poskytovaná s užíváním prostoru za období od [datum] – [datum] ze dne [datum], vystavené na jméno žalované pro byt 4+1 ve druhém podlaží v jejím vlastnictví od [datum], obsahuje podlahovou započitatelnou plochu m2 za dům, koeficient přepočtu podlahové plochy, další údaje týkající se domu důležité pro vyúčtování s tím, že studená voda pm3 pro dům je 2 176,10, pro byt 745,20, vyúčtování obsahuje náklady za služby pro zúčtovací jednotku: teplo – základní a spotřební složka, ohřev teplé užitkové vody - základní a spotřební složka, sv do teplé a užitkové vody – základní a spotřební složka, ostatní náklady, kterými jsou studená voda, úklid společných prostor, osvětlení společných prostor a přeplatek za vyúčtování tepla. Z vyúčtování vyplývá, že žalovanou zaplacené zálohy v celkové výši 54 186 Kč byly rozúčtovány částkou 18 600 Kč na dodávku tepla (náklady 17 247 Kč), částkou 21 300 Kč na dodávku teplé vody (náklady 12 831 Kč), částkou 11 700 Kč na vodné a stočné (náklady 66 770 Kč), ve výši 2 310 Kč na úklid prostor (náklady 2 425 Kč) a částkou 276 Kč na osvětlení (náklady 171 Kč). Vyúčtování je datováno a je z něho patrno, že je vyhotovil žalobce, který je podle Smlouvy o zajišťování správy společných částí domu uzavřené s žalovanou dne [datum], správcem domu pro zajišťování správy, provozu údržby a oprav společných částí domu. Obecné údaje týkající se vyúčtování (podlahová plocha v m2 za dům, užitková plocha v m2 za dům, podílová plocha m2 pro dům, údaj o počtu bytů v domě), jsou shodné jako ve vyúčtování zálohových úhrad pro žalovanou za rok 2018, 2019 a 2020. Údaj o spotřebě studené vody za zúčtovací období roku 2017 v celkové výši 745,20 m2 odpovídá [příjmení] nájemníka vyhotoveného dne [datum], které reflektuje i výměnu vodoměru provedenou dne [datum] a obsahuje údaje o měření spotřeby studené vody v roce 2017 dvěma vodoměry tak, že spotřeba studené vody od [datum] do výměny vodoměru [datum] byla 376 m3 a od výměny vodoměru do skončení zúčtovacího období [datum] byla 369,20 m3, celkem tedy 745,20 m3.

15. Žalovanou tvrzená absence doručení vyúčtování ze dne [datum] (na č. l. 55 spisu) není pro rozhodnutí ve věci významná, protože listina vyhotovená žalobcem dne [datum] na jméno žalované, s označením žalobce jako odelesílatele, není vyúčtováním ve smyslu zák. č. 67/2013 Sb., je jen výpisem z listu nájemníka, který však osvědčuje a v souhrnu s dalšími důkazy prokazuje správnost údajů posuzovaného [příjmení] zálohových úhrad za plnění poskytovaná s užíváním prostoru za období od [datum] – [datum] ze dne [datum]. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že i odvolací soud při provádění dokazování označoval uvedenou listinu chybně jako vyúčtování.

16. Přehled odečtů vody v jednotlivých bytech, faktura [právnická osoba] ze dne [datum] za spotřebu studené vody v domě a náklady domu za období roku 2017 jsou pro posouzení žalovaného nároku, jak konstatoval správně soud prvního stupně, právně bezvýznamné.

17. Pro určení spotřeby studené vody je, v případě instalace podružného vodoměru, objektivní veličinou naměřené množství vody právě podle bytového vodoměru, protože je zřejmé, že právě pro měřenou bytovou jednotku byl náměr studené vody dodán a spotřebován.

18. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobce jako poskytovatel služeb, splnil svoji povinnost provést řádně vyúčtování služeb za užívání bytu žalované pro rok 2017, řádně splnil i svoji povinnost toto vyúčtování žalované v zákonné lhůtě doručit. Protože vyúčtování obsahuje všechny předepsané náležitosti a je v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši, přivodilo splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování, který žalovaná nezaplatila a nárok žalobce je proto důvodný. Soud prvního stupně správně žalobě na zaplacení nedoplatku z vyúčtování vyhověl, správně posoudil poslední den splatnosti a v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o. z. přiznal žalobci úrok z prodlení ve výši vyplývající z § 2 nařízení vlády č. 351/2013.

19. Soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když uzavřel, že ve věci z větší části úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení (po odečtení neúspěchu od úspěchu v řízení) ve výši 34 % celkové výše nákladů, a za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalobce doručil podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalované výzvu k úhradě dlužné částky v předžalobní upomínce ze dne [datum], na elektronickou adresu žalované, kterou používala v rámci písemné komunikace s žalobcem (e-mailová korespondence týkající se vyřízení reklamace na č. l. 45). Výše nákladů řízení byla soudem určena částkou 8 773 Kč, na její správný výpočet uvedený v bodě 24. napadeného rozsudku odvolací soud pro stručnost odkazuje.

20. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. v napadeném vyhovujícím výroku I. a ve výroku III. o nákladech řízení jako správný potvrdil.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v částce 6 389 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) po 2 340 Kč (z tarifní hodnoty 30 150 Kč), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada daně z přidané hodnoty z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 1 109 Kč.

22. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.