o zaplacení částky 16 731,56 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 1. 2025, č. j.39 C 71/2024-59,

1. Shora označeným rozsudkem Okresní soud Praha – východ (dále jen ,,soud I. stupně“) ve výroku I. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 262,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 262,56 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku II rozhodl, že žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 469 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 446,87 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 807,55 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 492,41 Kč od 28. 9. 2023 do 11. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 229,85 Kč od 12. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,23% ročně z částky 9 492,41 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá. Ve výroku III. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

2. Soud I. stupně se zabýval žalobním tvrzením žalobkyně, že její právní předchůdkyně Provident Fiancial, s. r. o. uzavřela dne 13. 4. 2022 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále případně jen „Smlouva“), na základě které jí přenechala částku 10 000 Kč. Žalovaná však nesplácela řádně, podle Smlouvy proto došlo k zesplatnění všech dlužných nároků ze Smlouvy najednou, v celkové výši 16 731,56 Kč.

3. Za souhlasu obou stran rozhodl soud I. stupně ve věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1863 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“).

4. Na podkladě předložených důkazů soud I. stupně uzavřel, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, z důvodu porušení povinnosti prošetřit řádně úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s tím, že za této situace vzniká povinnost žalobkyni vrátit poskytnutou úvěrovou jistinu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud I. stupně vzal ze žalobních tvrzení za prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, poskytla žalované z titulu neplatné Smlouvy částku ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná z této částky vrátila pouze částku 507,59 Kč, protože sama žalobkyně tvrdila, že na původní jistině 10 000 Kč žalovaná dlužila částku v době postoupení pohledávky částku 9 492,41 Kč, a částku 1 229,85 Kč, když na sjednaném poplatku ve výši 8 262,56 Kč k uvedenému okamžiku dlužila 7 239,15 Kč. Celkem tedy vrátila na poskytnutou částku 10 000 Kč částku 1 737,44 Kč, takže žalobkyně má právo na vrácení částky 8 262,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ode dne následujícího poté, co uplynula desetidenní lhůta stanovená ve výzvě k zaplacení, tzn. od 12. 11. 2023. V tomto rozsahu soud I. stupně žalobě vyhověl a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze do zamítavého výroku II., co do částky 537,44 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % % ročně z této částky od 12. 11. 2023 do zaplacení, podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Žalobkyně v něm sporovala již jen závěr soudu I. stupně o tom, v jakém rozsahu žalovaná žalobkyni peněžní prostředky poskytnuté z titulu Smlouvy vrátila, resp. nevrátila. Poukázala na to, že sama na jiném místě v žalobě uvedla, že žalovaná zaplatila celkem pouze částku 1 200 Kč. Soud I. stupně tak měl případně žalobkyni vyzvat k upřesnění těchto plateb. Dle výpočtů žalobkyně by jí tak v řízení měla být přiznána další částky ve výši 537,44 Kč se zákonným úrokem 11,75 % od 12. 11. 2023 do zaplacení. Navrhla, aby odvolací soud v tomto rozsahu rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změnil tak, že žalobě vyhoví.

6. Za souhlasu obou účastníků odvolací soud odvolaní žalobkyně projednal a rozhodl o něm bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

7. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. § Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.): Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

9. Podle § 2993 o. z.: Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně správně uzavřel, že Smlouva je neplatným právním jednáním pro rozpor se zákonem ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto neplatného právního jednání vznikla povinnost žalované vrátit žalobkyni částku odpovídající rozdílu mezi částkou, kterou na základě neplatné Smlouvy získala (10 000 Kč), a částkou, kterou dosud již z titulu neplatné Smlouvy uhradila, a to v režimu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991, § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Správně soud I. stupně ze žalobních tvrzení zjistil (viz jeho postup uvedený v bodě 4. tohoto odůvodnění), že žalovaná dosud z titulu neplatné Smlouvy zaplatila (vrátila) částku celkem ve výši 1 737,44 Kč, takže žaloba je důvodná co do požadavku na zaplacení částky 8 262,56 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). O možnost zdůvodnění jiné částky, která by měla být z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni ze strany žalované zaplacena, se žalobkyně připravila svým procesním postojem, kdy souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř.

13. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu výroku II. a jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř), a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, žádné náklady odvolacího řízení jí však nevznikly.