o zaplacení 23 800 Kč, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 7. 1. 2025, č. j. 13 C 61/2024 – 166

1. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 23 800 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 27 977 Kč k rukám zástupce žalobců, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně se zabýval žalobním nárokem na zaplacení částky 23 800 Kč, představující zákonnou pokutu za prodlení žalované při řádném a včasném doručení vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za služby za zúčtovací období roku 2022 a 2023. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že žalovaný nárok představuje výluku ze zákonné povinnosti, nelze je po žalované spravedlivě požadovat a je v rozporu s dobrými mravy.

3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že dne 28. 7. 2019 uzavřeli žalovaná jako pronajímatel a žalobci jako nájemci smlouvu o nájmu bytové jednotky č. [hodnota] na adrese [adresa], na dobu určitou od 1. 8. 2019 do 31. 7. 2020, s měsíčním nájemným ve výši 10 000 Kč a vratnou kaucí 20 000 Kč (dále jen „Smlouva o nájmu“). Nájemní vztah byl dvakrát prodloužen, naposledy dodatkem ke Smlouvě o nájmu ze dne 31. 8. 2022, do 31. 7. 2023. Po skončení nájmu podepsaly obě smluvní strany dva předávací protokoly, a to dne 31. 7. 2023 a dne 3. 8. 2023, kde je ke stavu bytu pouze poznámka – byt nebyl zkontrolován, klíče předány dne 3. 8. 2023. Provedeným dokazováním nebylo prokázáno tvrzení žalované, že se s žalobci ústně dohodla, že jim vyúčtování za předchozí dvě zúčtovací období předloží až v červnu 2024, že žalobci opustili byt ve zdevastovaném stavu, že odcizili z bytu nábytek a že neplatili čtyři roky poplatky za komunální odpad. Mezi účastníky bylo nesporné, že ke dni 12. 11. 2024 (jednání před soudem prvního stupně) žalovaná žalobcům vyúčtování za zúčtovací období roku 2022 a 2023 nedoručila.

4. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně uzavřel, že účastníci uzavřeli ve smyslu § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) písemnou Smlouvu o nájmu (§ 2237 o. z.) a v souladu s ustanovením § 2247 odst. 1 o. z. si ujednali, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby pronajímatel zajistí. V čl. III. odst. 5 Smlouvy o nájmu se smluvní strany dohodly, že jednou za kalendářní rok provedou mezi sebou vzájemné vyúčtování zálohových plateb za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaná nesplnila svoji povinnost podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), tedy doručit příjemci služeb vyúčtování za zúčtovací období nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Žalobcům tak vznikl nárok na zaplacení pokuty zakotvené v § 13 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení, tj. za období od 1. 5. 2023 do 6. 8. 2024 částku 18 900 Kč a od 1. 5. 2024 do 6. 8. 2024 částku 4 900 Kč. Žalovaná neprokázala v řízení své tvrzení, že se s žalobci ústně dohodla o tom, že vzájemné vyúčtování služeb provedou až v červnu 2024. Žalobci jednak uzavření jakékoliv dohody o odchylce při doručování vyúčtování popřeli a taková dohoda by ani nesplňovala náležitosti ustanovení § 1 odst. 4 zákona č. 67/2013 Sb., podle kterého veškerá ujednání podle tohoto zákona musí mít písemnou formu. Kromě toho ustanovení § 2238 o. z. vyžaduje pro smlouvu o nájmu bytu včetně jejích případných změn, písemnou formu, tedy stejně jako samotná smlouva o nájmu i ujednání o její změně vyžadovalo písemnou formu; proto platí, že vyúčtování mělo být žalovanou doručeno do konce měsíce dubna po skončení každého zúčtovacího období. Soud prvního stupně neshledal důvodnou ani obranu žalované, že žalobci uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy, když sami byt předali opožděně, ve zdevastovaném stavu, s chybějícím nábytkem, nezaplatili poplatky za komunální odpad, polovina nájemného byla opakovaně hrazena opožděně. Nájem bytu skončil dne 31. 7. 2023, žalobci byt vyklidili s vědomím žalované až dne 3. 8. 2023, kdy jí odevzdali klíče od bytu. Žalovaná při předání byt nezkontrolovala a z fotografických záznamů nebyla soudem zjištěna žádná zásadní poškození, vyjma běžného opotřebení bytu. Odcizení žalovanou tvrzeného nábytku (manželská postel, sedací souprava) bez jejího svolení nebylo prokázáno, protože podle protokolu o předání bytu ze dne 28. 7. 2019 takové předměty specifikovány nebyly a v protokolu o předání bytu ze dne 3. 8. 2023 žádné výhrady v tomto směru uvedeny nejsou. Pokud jde o poplatky za komunální odpad, ty byly zahrnuty podle Smlouvy o nájmu v měsíční záloze 4 300 Kč za služby spojené s užíváním bytu. Námitka žalované, že žalobci neplatili právě jen poplatky za komunální odpad, nemůže tak být důvodná. Soud prvního stupně pak poměřil pochybení žalobců spočívající v pozdním předání bytu po skončení nájemního vztahu a dále opakujícím se prodlením s hrazením nájemného včetně záloh (duben a červen 2021, listopad 2022, únor, březen, květen a červen 2023), s prokazatelnými pochybeními, jichž se dopustila žalovaná, která spočívala v záměrném porušení povinnosti řádného a včasného doručení vyúčtování za roky 2022 a 2023 a uzavřel, že jednání žalobců, kteří uplatňují nárok na zaplacení zákonné pokuty, při současném zohlednění jednání žalované, nedosahuje takové intenzity, že by je bylo možno považovat za rozporné s dobrými mravy. Soud prvního stupně proto žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost uhradit ve věci úspěšným žalobcům náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.).

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, ve kterém argumentovala shodně jako v průběhu řízení, tzn. že s žalobci uzavřela dohodu o předání vyúčtování až při skončení nájmu, kterou žalobci popřeli. Jednání žalobců, kterým uplatnili žalobní nárok, považuje za rozporný s dobrými mravy, protože sami žalobci předali byt po skončení nájmu opožděně, ve zdevastovaném stavu, odcizili nábytek, nezaplatili za čtyři roky poplatky za komunální odpad, dluh na nájemném ke dni odvolání činí 9 180 Kč. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

6. Žalobci ve vyjádření k odvolání uvedli, že žalovaná v odvolání nesděluje nic nového, než tvrdila v řízení před soudem prvního stupně a navrhli proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně.

9. Soud prvního stupně především správně uzavřel, že mezi účastníky vznikl na základě Smlouvy o nájmu nájemní vztah, který existoval od 1. 8. 2019 do 31. 7. 2023. Žalovaná nedoručila žalobcům vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu za zúčtovací období roku 2022 a 2023, resp. vyúčtování za rok 2022 doručila žalobcům dne 19. 8. 2024.

10. Poskytovatel služeb má právo (není-li platba za poskytované služby ujednána paušální částkou – § 9 zákona č. 67/2013 Sb.) požadovat po příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu či nebytového prostoru (§ 4 citovaného zákona), zálohy je povinen vyúčtovat po skončení zúčtovacího období (skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby) a nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období vyúčtování doručit (§ 7 citovaného zákona). Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (např. rozsudek ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2998/2020) při výkladu § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. uzavřel, že nedoručí-li poskytovatel služeb po skončení zúčtovacího období včas řádné vyúčtování záloh na služby, je povinen zaplatit příjemci služeb pokutu. Výši pokuty stanovil § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. částkou 50 Kč denně. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích rovněž zdůraznil, že není povinností příjemce služeb žádat jejich poskytovatele o provedení vyúčtování; je naopak povinností poskytovatele služeb provést vyúčtování a seznámit ho s ním ve stanovené lhůtě. Nárok na pokutu vzniká příjemci služeb bez ohledu na to, zda je výsledkem vyúčtování přeplatek či nedoplatek a poskytovatel služeb splní svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je sice vyúčtoval, ale vyúčtování nebylo správné, tedy nemělo náležitosti stanovené v § 7 zákona č. 67/2013 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1206/2023).

11. V posuzované věci žalovaná, a to bylo mezi účastníky nesporné, žalobcům vyúčtování skutečné výše nákladů a záloh za jednotlivé služby jí poskytovaných nedoručila vůbec (vyúčtování za rok 2022 doručila dne 19. 8. 2024). Na svoji obranu žalovaná tvrdila, že s žalobci uzavřela ústní dohodu o provedení vyúčtování po skončení nájemního vztahu. Žalobci takovou dohodu popřeli, soud žalovanou proto poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání ohledně toho, že mezi účastníky byla uzavřena tvrzená dohoda. Žalovaná v soudem poskytnuté lhůtě navrhla k prokázání uvedeného tvrzení svůj výslech. Výslech žalované soud prvního stupně správně hodnotil jako důkaz nezpůsobilý prokázat její tvrzení žalované o uzavření dohody mezi účastníky.

12. Ustanovení § 13 zákona č. 67/2013 Sb., upravuje pokutu za prodlení s nepeněžitými plněnými, které pro poskytovatele a příjemce plnění souvisejících s užíváním bytu vyplývají z tohoto zákona a jde o jeden z případů pokuty stanovené pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (§ 2052 o. z.). Z uvedené platební povinnosti zákon stanovil výjimky, kdy poskytovatel služeb, který nesplnil včas svoji povinnost upravenou zákonem, se zprostí povinnosti platit druhé straně pokutu z prodlení, jestliže prokáže, že 1. by splnění příslušné povinnosti s nepeněžitým plněním ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo 2. k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Zároveň se i na pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., vztahují obecná ustanovení o smluvní pokutě obsažená v § 2048 – 2051 o. z. a soud tak může shledat předpoklady pro moderaci pokuty ve smyslu § 2051 o. z.

13. V judikaturní praxi Nejvyšší soud shledal důvody pro zproštění povinnosti pronajímatele platit pokutu za nedoručení vyúčtování např. v případě, jestliže se nájemce na adrese, kterou sdělil pronajímateli, několik let nezdržoval, poštu nepřebíral a současně odmítal pronajímateli sdělit, na jakou adresu mu má doručovat, takže zavinil, že mu vyúčtování služeb nemohlo být doručeno (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3039/2020), shledal důvody pro odepření práva na plnění pro rozpor s dobrými mravy v případě, kdy nájemce v žalobě vytýkal vyúčtování formální vady po uplynutí téměř tří let od jeho vystavení (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 348/2023) nebo v případě, kdy mezi pronajímatelkou a nájemkyní existoval přátelský vztah, pro který byla bytová jednotka pronajímána za mimořádně nízké nájemné a nájemkyně se začala vyúčtování domáhat až ve chvíli, kdy probíhalo řízení o vyklizení, a to čtyři roky zpětně, aniž předním vyúčtování kdykoliv požadovala (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1835/2023 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1594/24), případně shledal důvody pro moderaci pokuty v případě, kdy mezi účastníky byla vedena celá řada soudních sporů, nájemce dlouhodobě neplatil řádně zálohy na služby, které mu poskytovatel služeb (SVJ) dodával, zpochybňoval opakovaně jejich výši, stejně následná vyúčtování, u nichž namítal opakovaně formální nedostatky; porušování povinností z jeho strany mělo výrazně nepříznivý dopad na ostatní vlastníky a hospodaření společenství a v tomto kontextu namítání formálních vad vyúčtování shledal soud za hraničí s výkonem práva odporujícím dobrým mravům (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1206/2023).

14. V posuzované věci se nejedná o obdobné případy ve smyslu § 13 o. z., naopak v nyní projednávané věci žalovaná jako pronajímatelka a poskytovatelka služeb žalobcům jako nájemcům a příjemcům služeb nedoručila vůbec vyúčtování za zúčtovací období roku 2022 a 2023 (resp. vyúčtování za rok 2022 poskytla žalobcům až v rámci soudního řízení), ačkoliv žalobci opakovaně vyúčtování požadovali.

15. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalovaná svá tvrzení o jednání žalobců, která označovala za rozporné s dobrými mravy (předání bytu ve zdevastovaném stavu, zcizení nábytku a absence plateb za komunální odpad) neprokázala, jak soud prvního stupně vysvětlil v bodech 42. – 46. napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje.

16. Opožděné platby nájemného v průběhu nájemního vztahu nezbavovaly žalovanou povinnosti doručit žalobcům v zákonném termínu vyúčtování zálohových plateb za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Případný nedoplatek na nájemném (vyjádření k žalobě takové tvrzení neobsahuje, při jednání dne 12. 11. 2024 uvedla žalovaná bez bližší konkretizace, že žalovaní dlužili částku 7 650 Kč, v odvolání uvádí částku 9 180 Kč), vzniklý po skončení nájmu a faktické odevzdání bytu tři dny po skončení nájmu ani podle názoru odvolacího soudu nepředstavuje porušení povinností žalobců takové intenzity, aby je bylo možno považovat za rozporné s dobrými mravy a soud prvního stupně proto správně neshledal důvody pro odepření práva na plnění podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., a odvolací soud neshledal ani naplnění předpokladů pro moderaci pokuty ve smyslu § 2051 o. z.

17. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšným žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 11 781 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 28. 5. 2025) po 3 708 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas 4 půlhodiny po 150 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši 820 Kč na trase Benešov – Praha a zpět k jednání odvolacího soudu, celkem 100 km, osobním vozem VW Passat, reg. zn. [SPZ], při ceně paliva 35,80/l a základní náhrady 5,80 Kč/km podle vyhlášky 398/2023 Sb., 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 2045 Kč.

19. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobcům v zákonné třídenní lhůtě určené podle § 160 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobců.