o zaplacení částky 127 152,57 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 12. 2024, č. j. 10 C 111/2024-366, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 2. 2025, č. j. 10 C 111/2024-381

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen ,,soud prvního stupně“) shora citovaným rozsudkem uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 1 729,28 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 8. 8. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); zamítl žalobu v části, v níž se žalobci po žalovaných domáhali zaplacení částky ve výši 125 423,29 Kč, úroku z prodlení z částky 127 152,57 Kč za dobu od 3. 8. 2023 do 7. 8. 2024 a dále úroku z prodlení z částky 125 423,29 Kč za dobu od 8. 8. 2024 do zaplacení (výrok III.) a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 39 446 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných (výrok III.)

2. Opravným usnesením ze dne 25. 2. 2025, č. j. 10 C 111/2024-381, opravil soud prvního stupně výrok III. napadeného rozsudku tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 32 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných, když v rozsudku ze dne 20. 12. 2025, č. j. 10 C 111/2024-366, se dopustil chyby a žalovaným přiznal 21% DPH z přiznané odměny a náhrad přesto, že právní zástupkyně žalovaných není plátcem DPH.

3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobci jsou vlastníky bytu č. [hodnota] na adrese [adresa] (dále jen ,,Byt“), který spadá do jejich společného jmění manželů. Mezi účastníky byla uzavřena k předmětnému Bytu dne 11. 2. 2022 Nájemní smlouva sjednaná na dobu určitou od 18. 3. 2022 do 31. 3. 2023 s měsíčním nájemným 22 000 Kč a poplatky za služby 6 300 Kč (dále i jen „Smlouva“). Žalovaní jako nájemci složili jistotu ve výši 44 000 Kč. Smlouva stanovila zákaz chovu domácích zvířat v bytě, povinnost nájemce uhradit škody a zajistit odstranění zápachu či chlupů v případě, že by byla zjištěna přítomnost zvířete v Bytě. Předání Bytu po skončení nájmu bylo mezi účastníky dohodnuto na 25. 3. 2023 místo původního termínu 31. 3. 2023. Dne 25. 3. 2023 byl sepsán protokol o předání Bytu, kde byl Byt ohodnocen jako „dobrý“ a uvedeno, že byl vymalován bílou barvou. Účastníky byla sjednána kompenzace ve výši 5 000 Kč ze složené jistoty za čištění sedací soupravy a matrace. Bylo také žalobcem potvrzeno vybavení bytu v původním stavu. Nájemci v průběhu nájemního vztahu hradili nájemné a zálohy pravidelně, s výjimkou února a března 2023, kdy platby byly nižší. Účastníky bylo dohodnuto snížení nájemného za březen na 17 000 Kč kvůli předčasnému ukončení nájmu. Nájemce v červenci 2022 nahlásil mokrou skvrnu na zdi mezi ložnicí a koupelnou a kontaktoval správce Bytu. Pronajímatelům byla vystavena faktura za elektřinu s přeplatkem 3 940 Kč za období od 23. 2. 2022 do 23. 2. 2023 a mimořádná faktura za období od 24. 2. 2023 do 25. 3. 2023 s přeplatkem 89 Kč. Stav elektroměru při předání činil 9 404,5 kWh.

4. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, (dále jen ,,o. z.“), upravující nájem bytu a uzavřel, že pokud jde o žalobci uplatněný nárok na zaplacení škody, tento nárok není důvodný, protože žalovaní neporušili žádnou povinnost související s únikem vody. Nebylo prokázáno, že by žalovaní ignorovali problém nebo bránili jeho řešení. Přepis WhatsAppové komunikace podle soudu ukazuje, že žalovaní byli ochotni spolupracovat a snažili se situaci řešit. Žalovaný ihned informoval žalobce o mokré skvrně, zaslal fotografie a odpovídal na všechny žádosti. Dohodnutý termín návštěvy technika byl dodržen ze strany žalovaného, ale technik se v plánovaném čase nedostavil. Soud také zaznamenal rozdíly mezi verzemi přepisu komunikace, které měnily čas odeslání zprávy žalovaného. Soud neuvěřil tvrzení žalobců, že žalovaný odmítl vypnout vodu. Naopak komunikace ukazuje, že žalovaný reagoval na požadavky žalobců a přistoupil na doporučení používat pouze vanu. Podle soudu prvního stupně žalovaný nemohl správně odhadnout závažnost problému, protože nebyl profesionálním instalatérem. Soud zpochybnil odbornou kvalifikaci osoby, která popsala příčinu úniku vody, a uvedl, že její závěry nejsou dostatečně odborné ani důvěryhodné pro určení odpovědnosti žalovaných. Soud neshledal důvodným ani nárok žalobců na náhradu škody za nevhodné užívání bytu, protože při předání bytu dne 25. 3. 2023 žalobce v protokole uvedl stav bytu jako „dobrý“ a uplatnil pouze nárok na náhradu za poškozenou sedací soupravu a matraci, na kterou si ponechal 5 000 Kč ze složené jistoty. Žalobce při převzetí bytu neoznačil žádné další škody nebo závady. Podle soudu prvního stupně žalobce si byl vědom nutnosti Byt řádně zkontrolovat, což deklaroval již v e-mailu ze dne 19. 1. 2023. Přesto při předání Byt nezkontroloval dostatečně a dodatečné nároky na náhradu dalších škod tak nejsou relevantní. Škody na dalších věcech (např. plech) nebyly zdokumentovány v předávacím protokolu, a proto nelze potvrdit, že je způsobili žalovaní. Fotografie a svědecká vyjádření třetích osob nebyly pro soud relevantní, protože tyto osoby nebyly přítomny při předání ani zpětném převzetí bytu. I když nájemní smlouva vylučovala přítomnost domácího zvířete, obsahovala ustanovení o náhradě škody způsobené kočkou, což podle soudu znamená rozporuplnost smlouvy. Soud aplikoval § 2258 o. z., který umožňuje chov zvířat v bytě, pokud nezpůsobují nepřiměřené obtíže, což v tomto případě nebylo prokázáno. Soud prvního stupně dále konstatoval, že povinnost uzavřít pojištění na zařízení domácnosti a odpovědnosti za škodu měla pouze doporučující charakter a nebylo prokázáno, že žalovaní porušili smluvní nebo zákonné povinnosti. Nároky žalobců tak neshledal oprávněnými. Žalobci dále požadovali smluvní pokutu ve výši 10 362 Kč za neuhrazené nájemné v měsících únoru a březnu 2023. Soud však dospěl k závěru, že žalovaní do prodlení nevstoupili, protože mezi stranami byla dohodnuta úhrada nájemného z jistoty ve výši 44 000 Kč. Žalovaní na základě této dohody uhradili část nájmu a zbývající část byla odečtena z jistoty, což bylo potvrzeno e-mailem žalobce ze dne 19. 1. 2023. Proto soud nárok žalobců na smluvní pokutu zamítl. Žalobci dále požadovali k zaplacení dluh na elektřině ve výši 5 229,28 Kč, avšak soud dospěl k závěru, že skutečný dluh činí 1 729,28 Kč po započtení záloh ve výši 9 600 Kč a příspěvku na energie ve výši 3 500 Kč. Tento nárok byl soudem uznán jako oprávněný. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci mají nárok na úrok z prodlení z částky 1729,28 Kč podle § 1970 o. z., přičemž prodlení žalovaných nastalo 8. 8. 2024, protože vyčíslení dluhu na elektřině bylo žalovaným doručeno dne 7. 8. 2024. Soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a přiznal žalovaným plnou náhradu nákladů řízení, protože žalobci uspěli pouze ohledně částky 1 729,28 Kč oproti původnímu požadavku na 127 152,57 Kč.

5. Rozsudek soudu prvního stupně napadli včasným odvoláním žalobci. Namítají, že žalovaní byli v prodlení s platbou nájemného již během trvání nájemního vztahu, což prokazovali vzájemnou komunikací přes WhatsApp a audio nahrávkou z 16. 1. 2023. Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil dispozice s žalovanými zaplacenou jistotou ve výši 44 000 Kč přesto, že k započtení této jistoty na nájemné přistoupili žalobci až písemným vyjádření své právní zástupkyně po skončení nájemního vztahu. Dále žalobci namítají, že k předání Bytu nedošlo platně, protože žalobkyně tomuto předání nebyla přítomna a nedala souhlas s převzetím Bytu, který je součástí společného jmění manželů, přičemž jde o případ, kdy manželé musí jednat společně, nebo minimálně se souhlasem druhého manžela, což se v posuzovaném případě nestalo. Žalobci dále poukazují na ustanovení Smlouvy, které stanoví, že jakékoliv změny musí být učiněny písemnou formou číslovaných dodatků, přičemž k dohodě účastníků o předčasném ukončení nájemního vztahu mělo dojít prostřednictvím emailové komunikace, a takováto dohoda o změně termínu ukončení nájmu Bytu by tedy neměla být považována za platnou. Žalobci namítají, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným právním závěrům ohledně jimi tvrzené škody na Bytě, které zjistili až po ukončení nájemního vztahu. Žalovaní byli jediní, kdo Byt užíval, a tudíž zjištěné škody by měly být jimi uhrazeny. Ke svým tvrzením doložili fotografie, videa, čestná prohlášení svědků a navrhli vypracování znaleckého posudku. Soud prvního stupně však neučinil správný skutkový závěr z těchto důkazů a nebral v úvahu ani jejich výpočet výše škody. Videonahrávka jasně ukazuje škrábance na pohovce způsobené kočkou, jejíž přítomnost v Bytě nájemce přiznal, i když Smlouva přítomnost zvířete vylučovala. Ke dni předání bytu žalovaní neprovedli hloubkový úklid bytu, což Smlouva předpokládala. Uvedli, že se snažili se žalovanými dohodnout, ale ti o dohodu a opravu Bytu nejevili zájem. Do rekonstrukce Bytu žalobci investovali před jeho pronájmem a nyní, kvůli poškození byli nuceni vynaložit opětovné náklady na jeho opravu. Žalobci odmítají tvrzení žalovaného, že Byt byl při převzetí špinavý, nájemce byl s jeho stavem seznámen a během doby nájmu nikdy nevznesl žádné připomínky. Jako důkaz ke svým tvrzením předložili komunikaci mezi stranami přes WhatsApp. Podle žalobců nájemci poškodili stůl, pohovku a matrace, chovali v Bytě kočku bez předchozího souhlasu, čímž způsobili další škody. Až po předání bytu žalobci zjistili, že se výmalbou žalovaným nepodařilo překrýt kresby dítěte na stěnách. Pokud jde o žalobci uplatněný nárok na náhradu škody za únik vody žalobci od počátku řízení tvrdí, že nájemci odmítli umožnit okamžité řešení vzniklého problému, což vedlo k větším škodám na jejich majetku, žalovaní neumožnili přístup do bytu včas tak, aby bylo možné prosakující vodu eliminovat. Žalovaní měli povinnost čistit filtr ve sprchové vaničce, což nečinili, a to vedlo ke vzniku škody. Následně žalobci zjistili, že v rozporu se Smlouvou neměli žalovaní ani sjednáno pojištění Bytu, ze kterého by škody mohly být uhrazeny. Žalobci vytýkají soudu prvního stupně, že při provádění důkazů nebylo přehráno CD č. 4, které obsahuje důležité přepisy WhatsAppové komunikace mezi stranami, pořadí zpráv a také důkazy o škodách v bytě. Soud prvního stupně jejich argumentaci dostatečně v rozhodnutí nezohlednil. Podle žalobců soud neodůvodnil napadený rozsudek řádně a jeho závěry nejsou podloženy žádnou judikaturou ani odbornou literaturou. Soud prvního stupně podle žalobců nepřihlédl k důležitým důkazům, například nevzal v úvahu čestná prohlášení. Barevné fotografie podporují jejich tvrzení o poškození bytu. Žalobci doložili fotografie a složku „[Anonymizováno] přílohy a fotografie“ jako důkaz o stavu bytu při jeho vrácení. Tvrdí, že snímky ukazují prach, zaschlé jídlo, skvrny na stole a nevhodně provedené malování. Video podle nich dále dokazuje, že byt byl na začátku pronájmu kompletně uklizen a vymalován. Žalobci namítají, že v tomto směru vycházel soud prvního stupně toliko z předávacího protokolu ze dne 25. 3. 2024, který považoval za úplný a konečný, i když podle nich bylo prokázáno, že vady a škody na bytě po skončení nájmu byly. Žalobci namítají, že při jednání dne 16. 9. 2024 neměli možnost sledovat všechny kroky řízení, což podle nich porušilo jejich právo na spravedlivý proces. Soud prvního stupně při tomto jednání nepřihlédl k jejich vyjádření a neumožnil jim vyjádřit se jako žalovanému. Žalobci žádají přehodnocení rozsudku soudu prvního stupně z důvodu nesprávných skutkových zjištění soudem a nerovným přístupem k účastníků. Domnívají se, že odvolací soud by měl přistupovat k věci objektivně, bez předsudků, a zajistit spravedlivé hodnocení všech důkazů. Žalobci ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení namítají, rozhodnutí o nákladech řízení je nepřiměřené vzhledem k průběhu řízení, snažili o mimosmluvní vyřešení věci, což však žalovaní odmítli. Argumentují tím, že podle § 150 o. s. ř. by mělo být zohledněno chování žalovaných před řízením i během něj. Zároveň mají žalobci za to, že řízení nebylo vedeno hospodárně, tvrdí, že museli důkazy předkládat opakovaně, že řízení bylo vedeno neefektivně a nepřiměřeně zatěžovalo žalobce finančně i administrativně. Navrhli proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobě vyhověl, případně aby zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.

6. V tomto směru, tedy s argumentací o hospodárnosti řízení a případném využití § 150 o. s. ř. pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení, podali žalobci odvolání i proti shora citovanému opravnému usnesení soudu prvního stupně.

7. Žalovaní ve vyjádření k odvolání žalobců uvedli, že soud prvního stupně vedl řízení standardně a spolehlivě zjistil skutkový stav. Všechny žalobci navržené listinné důkazy byly provedeny, soud neprovedl pouze výslech některých svědků, kteří nebyli přítomni při předání ani při převzetí bytu. Podle žalovaných byl tento postup správný. Soud správně vycházel z předávacích protokolů ze dne 25. 3. 2023, které zaznamenaly pouze jednu škodu – poškozenou sedačku a matraci. Žalovaní tvrdí, že většina důkazů předložených žalobci se týkala výdajů na údržbu či opravy, ale neprokazovala porušení povinností žalovaných. Žalovaní plně akceptují rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně přiznání náhrady nákladů řízení. Pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení, soud prvního stupně nejprve mylně předpokládal, že právní zástupkyně žalovaných je plátcem DPH, ale po upozornění ze strany žalobců toto pochybení soud prvního stupně napravil vydáním opravného usnesení. Žalovaní upozorňují na rozpor v argumentaci žalobců, kteří na jedné straně tvrdí, že řízení bylo neekonomické, dlouhé, a zároveň vytýkají soudu, že nezjistil skutkový stav dostatečně pečlivě. Podle žalovaných žalobci zahltili spis velkým množstvím nesouvisejících důkazů, což je patrné z rozsáhlého odůvodnění rozsudku. Žalovaní odmítají tvrzení žalobců, že jim neměly být přiznány náklady řízení za poslední dvě jednání. Právo žalobců na spravedlivý proces bylo soudem zachováno, a to ustanovením tlumočníků pro řízení, kteří byli přítomni všem ústním jednáním včetně jednání. Při kterém byl vyhlášen rozsudek. Žalovaní navrhují, aby odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení v jejich prospěch.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

9. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl napaden odvoláním, a proto nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2, 3 o. s. ř.).

10. Soud prvního stupně správně posoudil otázku mezinárodní příslušnosti českých soudů i rozhodného práva, jímž je v této věci právo české (bod 7. napadeného rozsudku).

11. Při přezkoumání věci vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, učiněných na základě obsáhlého a podrobného dokazování, tak jak se podávají z bodů 9.- 93. napadeného rozsudku.

12. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování Nájemní smlouvou uzavřenou mezi účastníky dne 11. 2. 2022, zejména článkem VI., ze kterého nad rámec zjištění učiněných soudem prvního stupně (viz. bod 9. napadeného rozsudku) zjistil, že účastníci si ve smlouvě mimo jiné ujednali povinnost nájemce oznámit pronajímateli potřebu oprav (mimo oprav běžných), které má pronajímatel provést a umožnit provedení těchto oprav, s tím, že v opačném případě odpovídá nájemce za škodu, která nesplněním této povinnosti vznikla.

13. Soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům (bod 95. napadeného rozsudku), se kterými se odvolací soud, i po doplněném dokazování ztotožňuje, a na které pro stručnost odkazuje.

14. Nejsou důvodné odvolací námitky žalobců, pokud tvrdili, že soud prvního stupně nepřehrál v rámci dokazování jimi založené CD označené č. 4, obsahující přepis WhatsAppové komunikace a důkazy o škodách. Jak z obsahu spisu i napadeného rozsudku (bod 93. ve spojení s body 80., 83. a 89.) vyplývá, soud prvního stupně provedl důkaz citovaným CD při jednání soudu dne 18. 12. 2024 (viz. protokol o jednání na čl. spisu 348a), citoval jeho obsah s tím, že přepis komunikace mezi účastníky je již obsahem spisu. Pokud při tomto jednání žalobce soudu sděloval, že z CD má být zřejmé, že žalovaný uznal vytčené poškození bytu, z protokolu o jednání se podává, že právní zástupkyně žalobců k dotazu soudu doplnila, že ono uznání má vyplývat z vyjádření žalovaného, kdy píše „pokud holčička zašpinila zdi, přijde to vyčistit sám“. Jiné námitky ani vyjádření k provedenému důkazu žalobci neměli. Tvrzené uznání poškození bytu je pak otázkou právního posouzení soudem.

15. Nedůvodnou je rovněž námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a absence řádného odůvodnění a dostatečného odůvodnění rozsudku včetně judikaturou či odbornou literaturou nepodloženého právního závěru soudu prvního stupně.

16. Podle § 157 odst. 2 o. s. ř. soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které skutečností má prokázány a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce.

17. Soud prvního stupně požadavkům ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. při vyhotovení rozsudku vyhověl, když z obsahu rozsudku je zřejmé, které důkazy byly soudem provedeny, a jaká skutková zjištění a skutkový závěr z provedených důkazů soud prvního stupně učinil (viz. bod 95. napadeného rozsudku), soud prvního stupně uvedl, podle jakých ustanovení občanského zákoníku věc právně posoudil a jasně uvedl svůj právní závěr i úvahy, které jej k tomuto závěru vedly (viz. body 120.-125. napadeného rozsudku).

18. Důvodnou není ani námitka žalobců, že při jednání soudu prvního stupně dne 16. 9. 2024 bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces tím, že neměli možnost reagovat ve stejné míře jako žalovaní. Z protokolu o jednání ze dne 16. 9. 2024 i jeho nahrávky na čl. 235, 238 spisu vyplývá, že při tomto jednání byly přítomny tlumočnice do jazyka italského i ruského, žalobci se vyjadřovali k provedeným důkazům ve stejné míře jako žalovaní, případně prostřednictvím své právní zástupkyně. Na závěr tohoto jednání byly obě strany poučeny ve smyslu ust. § 118a o. s. ř., na tato poučení při jednání a následně i písemně žalobci reagovali.

19. Odvolací soud souhlasí i s právním hodnocením věci soudem prvního stupně, uvedeným v bodech 120.- 125. napadeného rozsudku a s ohledem na odvolací námitky žalobců uvádí následující.

20. Žalobci se po žalovaných domáhají úhrady částky 127 152,57 Kč s příslušenstvím. Z žalobních tvrzení vyplynulo, že požadovaná částka se skládá z několika nároků, a to z nároku na náhradu škody vzniklé únikem vody pod sprchovým koutem, náhradu škody vzniklé nevhodným užíváním Bytu žalovanými, z nároku na úhradu dluhu vzniklého na poplatcích za dodávky elektřiny a dále žalobci po žalovaných požadují úhradu smluvní pokuty za prodlení s úhradou nájemného.

21. Soud prvního stupně se správně samostatně zabýval jednotlivými nároky uplatněnými žalobci.

22. V daném případě jde tedy o spor související s nájmem bytu, založený smlouvou o nájmu bytu, uzavřenou dle ust. § 2235 a násl. o. z.

23. Pokud jde o žalobci uplatněné nároky na náhradu škody, odvolací soud nad rámec právního posouzení soudem prvního stupně dodává:

24. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem, a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

25. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 téhož ustanovení povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě škody nezprostí.

26. Právní úprava náhrady škody a nemajetkové újmy opustila od 1. 1. 2014 s účinností nového občanského zákoníku dosavadní jednotu civilního deliktu a zavedla odlišnou úpravu smluvní a mimosmluvní povinnosti k náhradě škody. Přes určité terminologické rozdíly oproti předchozí úpravě zůstává zachován jako základní typ tzv. deliktní odpovědnost (§ 2910 o. z.) založená na protiprávnosti (nyní přesněji řečeno na porušení povinnosti plynoucí ze zákona), jestliže v příčinné souvislosti s tím vznikla poškozenému odčinitelná újma; zavinění se presumuje (§ 2911 o. z.) s tím, že podle standardů náležité péče odlišné pro osobu běžných vlastností a osobu se zvláštní znalostí, dovedností nebo pečlivostí (§ 2912 o. z.) se může škůdce odpovědnosti zprostit, prokáže-li že újmu nezavinil. Vedle toho zákon zakládá samostatně stojící tzv. kontraktní povinnost k náhradě, jestliže újma (škoda) vznikla porušením smlouvy (nesplněním povinnosti, k níž se účastník smlouvy zavázal) ve smyslu § 2913 o. z. Odpovědnost podle tohoto ustanovení je objektivní, zavinění se nezkoumá a vnitřní vztah škůdce ke vzniku škody je bez významu. Předpokladem vzniku odpovědnosti je porušení smluvní povinnosti škůdcem, jestliže je vznik škody v příčinné souvislosti s tímto porušením smlouvy; tyto skutečnosti je povinen prokázat poškozený. Odstavec druhý citovaného ustanovení zakotvuje možnost liberace z důvodu překážky, která škůdci nezávisle na jeho vůli zabránila ve splnění smlouvy, a to jen tehdy, jde-li o překážku současně mimořádnou, nepředvídatelnou a nepřekonatelnou; důkazní břemeno ohledně důvodu liberace tíží škůdce. Škůdce se nemůže zprostit odpovědnosti poukazem na překážky, jejichž původ leží na jeho straně (překážky z jeho osobních poměrů a ty, které podle smlouvy byl povinen překonat) a překážky, které vznikly až v době škůdcova prodlení se splněním smluvní povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3788/2019).

27. Pokud jde o odpovědnost nájemce za poškození předmětu nájmu, je třeba vycházet z ujednání nájemní smlouvy (nejsou-li jimi krácena práva nájemce plynoucí ze zákonných ustanovení o nájmu bytu, k takovým ujednáním se dle § 2235 odst. 1 o. z. nepřihlíží), a dále z § 2292 a § 2293 odst. 1 o. z. Dle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Dle § 2993 odst. 1 o. z. nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel. Při porušení povinnosti nájemce odevzdat byt ve stavu předpokládaném v § 2993 odst. 1 o. z., je pronajímatel povinen byt od nájemce převzít, může však po něm žádat náhradu způsobené škody. Za porušení smluvní povinnosti z nájemní smlouvy odpovídá nájemce dle ust. § 2913 o. z.

28. Není pochyb, že žalovaní užívali Byt na základě nájemní smlouvy (§ 2235 a násl. o. z.), jejímž obsahem obvykle bývá i vymezení práv a povinností účastníků, včetně povinností k údržbě a opravě bytu a jeho součástí, jež jinak upravuje ustanovení § 2257 o. z. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi účastníky takové ujednání obsahuje, důvodně se soud prvního stupně zabýval porušením smluvních povinností žalovanými, které jsou s povinnostmi plynoucích ze zákona v takovém případě totožné, a posouzením obsahu nájemní smlouvy z hlediska rozsahu povinností nájemce ohledně běžné údržby a běžných oprav souvisejících s užíváním bytu.

29. Podle § 2257 odst. 1 o. z. pronajímatel udržuje po dobu nájmu byt a dům ve stavu způsobilém k užívání. Podle odst. 2 téhož ustanovení nájemce provádí a hradí pouze běžnou údržbu a drobné opravy související s užíváním bytu.

30. Podle § 2 nařízení č. 308/2015 Sb. běžnou údržbou bytu se rozumí udržování a čištění bytu včetně zařízení a vybavení bytu, které se provádí obvykle při užívání bytu. Jde zejména o malování, opravu omítek, tapetování a čištění podlah včetně podlahových krytin, obkladů stěn a čištění zanesených odpadů až ke svislým rozvodům. Dále se běžnou údržbou rozumí udržování zařízení bytu ve funkčním stavu, pravidelné prohlídky a čištění předmětů uvedených v § 4 písm. g), kontrola funkčnosti termostatických hlavic s elektronickým řízením, kontrola funkčnosti hlásiče kouře včetně výměny zdroje, kontrola a údržba vodovodních baterií s elektronickým řízením.

31. Podle § 3 nařízení č. 308/2015 Sb. za drobné opravy se považují opravy bytu a jeho vnitřního vybavení, pokud je toto vybavení součástí bytu a je ve vlastnictví pronajímatele, a to podle věcného vymezení nebo podle výše nákladů.

32. Podle § 4 písm. e) nařízení č. 308/2015 Sb. podle věcného vymezení se za drobné opravy považují opravy a výměny uzavíracích armatur na rozvodech vody s výjimkou hlavního uzávěru pro byt, výměny sifonů a lapačů tuku [písmeno e)] a opravy vodovodních výtoků, zápachových uzávěrek, odsavačů par, digestoří, mísicích baterií, sprch, ohřívačů vody, bidetů, umyvadel, van, výlevek, dřezů, splachovačů, kuchyňských sporáků, pečicích trub, vařičů, infrazářičů, kuchyňských linek, vestavěných a přistavěných skříní [písmeno g)].

33. V posuzované věci bylo zjištěno, že žalobci jako pronajímatelé uzavřeli dne 11. 2. 2022 se žalovanými jako nájemci nájemní smlouvu ohledně předmětného Bytu. Ve vztahu k prvnímu ze žalobci uplatněných nároků, o náhradu škody za únik vody ze sprchového koutu do zdi a dveří, má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za prokázané, že k tomuto průsaku došlo nikoli z žalobci tvrzeného nečištění filtru, ale z důvodu netěsnosti dvou částí sifonu, přičemž místo úniku vody se nacházelo pod vaničkou sprchového koutu, tedy na místě nikoli viditelném či volně přístupném (prohlášení Danila Kuklima ze dne 20. 6. 2023, viz. bod 14. napadeného rozsudku). Smlouva obsahuje ujednání o povinnostech smluvních stran týkajících se údržby a běžných oprav předmětu nájmu. Nebylo zjištěno, kdo naposledy manipuloval se sifonem pod vaničkou, nicméně z komunikace účastníků ze dne 4. 8. 2022 je, mimo jiné, zřejmé, že žalobce žalovanému sděluje, že instalatér mu naštěstí řekl, že prasklé potrubí nebylo, nicméně žalovanému sdělil, že v budoucnu bude potřeba provést údržbu a bude ji muset provést žalovaný jako nájemce. Žalobce v komunikaci uvedl, že sprchový filtr a to, jak ho vyčistit žalovanému ukázal, a vše bylo smontováno. Je tak zřejmé, že průsak vody nebyl způsoben nesprávnou péčí o sprchový filtr, jak namítali žalobci, ale jednalo se o netěsnost částí sifonu, kdy není zřejmé, kdo a kdy se sifonem naposledy manipuloval, ale stalo se tak ještě před vznikem nájemního vztahu mezi účastníky řízení.

34. Pro závěr, zda žalovaní odpovídají za takto vzniklou škodu způsobenou průsakem vody z koupelny, bylo tedy třeba zjisti, zda žalovaní svým jednáním primárně neporušili ustanovení Smlouvy, která obsahovala vymezení povinností nájemce ve vztahu k užívání i údržbě Bytu.

35. Ze Smlouvy uzavřené mezi účastníky vyplývá povinnost nájemce mimo jiné pečovat o Byt a jeho vybavení tak, aby na něm nevznikla škoda; oznámit pronajímateli potřebu oprav (mimo oprav běžných), které má pronajímatel provést a umožnit provedení těchto oprav; odstranit veškeré vady a poškození, které způsobil v bytě sám nebo třetí osoby, kterým nájemce umožnil do bytu přístup; v případě vzniku pojistné události ihned informovat pronajímatele; hradit a zajištovat v bytě běžnou údržbu, úklid a drobné opravy v rozsahu nařízení vlády č. 258/1995 Sb. v platném znění.

36. Z občanského zákoníku, nařízení vlády č. 308/2015 Sb. i judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 28. 1. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1817/2020) vyplývá povinnost nájemce bytu k běžné údržbě a drobným opravám souvisejícím s užíváním bytu, mimo jiné též k opravám a výměnám uzavíracích armatur na rozvodech vody s výjimkou hlavního uzávěru pro byt. Jinak řečeno nájemce bytu odpovídá za škodu způsobenou na bytě (není-li sjednáno ve smlouvě o nájmu něco jiného) v případech zanedbání prevenční povinnosti (např. nájemce bytu zapomněl uzavřít vodovodní kohout a přeteklo umyvadlo), škod způsobených jeho vlastním spotřebičem přineseným do pronajatého bytu (např. pračka, myčka nádobí ve vlastnictví nájemce,) a v případech zanedbání povinné (běžné) údržby bytu ve smyslu § 2257 o. z. a nařízení vlády č. 308/2015 Sb. Nájemce bytu se tedy může zprostit odpovědnosti za škodu způsobenou vytopením, prokáže-li, že újmu nezavinil, tj. že neporušil povinnost provádět pravidelné prohlídky vodovodních kohoutů, které nejsou vodovodním výtokem, udržovat je ve funkčním stavu a provádět jejich pravidelné výměny.

37. Jestliže tedy bylo v projednávané věci ohledně důvodu vodovodní havárie zjištěno, že k této došlo na místě nikoli viditelném (pod vaničkou sprchového koutu), a to netěsností dvou částí sifonu, s nímž žalovaní nemanipulovali, nemohli tuto závadu předvídat ani při dodržení pravidelných kontrol vodovodních kohoutků, ani při běžném čištění odpadního filtru vaničky (přičemž nelze pominout, že se v případě výměny sifonu nejedná o drobnou opravu ve smyslu § 4 písm. e) nařízení vlády č. 308/2015 Sb. v platném znění, a současně platí povinnost pronajímatele byt předat ve stavu způsobilém k užívání - § 2205 ve spojení s § 2242, 2243 o. z.), a nelze tak dovodit, že by škoda vznikla v důsledku porušení smluvní či zákonné povinnosti nájemců provádět běžnou údržbu předmětu nájmu. Rozlišení mezi deliktní a smluvní odpovědností z tohoto pohledu nemá význam, neboť rozsah povinnosti je v obou případech totožný. Žalovaní jako nájemci, však mě-li za dané situace povinnost plynoucí ze Smlouvy, a sice bez prodlení informovat pronajímatele o potřebě opravy a provedení této opravy umožnit, případně informovat o vzniku pojistné události. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že i tyto své povinnosti žalovaní splnili, když bez prodlení ihned poté, co se objevila skvrna na zdi, informovali žalobce, ti začali jednat se správcem domu a následně s instalatéry o prohlídce bytu a opravách. Žádná prodleva v oznámení této události ze strany žalovaných, ani žalobci tvrzená nespolupráce při odstraňování vad z důkazů žalobci předložených nevyplynula. V podrobnostech a pro stručnost odvolací soud odkazuje na časový sled událostí vyplývajících z provedené komunikace účastníků a zachycené v bodech 80., resp. 120. napadeného rozsudku. Uzavřel-li za daných skutkových zjištění soud prvního stupně, že žalovaní jako nájemci bytu nenesou odpovědnost za škodu způsobenou průsakem vody v Bytě, je jeho právní posouzení správné, včetně závěru, že samotný fakt, že žalovaní nebyli pojištěni pro případ škody na Bytě, je bez právního významu, neboť škodní událost je v tomto případě odpovědností žalobců a jako taková byla jimi správně řešena z jimi uzavřené pojistné smlouvy, neboť podmínka porušení smluvní ani zákonné povinnosti ze strany žalovaných nebyla naplněna.

38. Pokud jde o tvrzené škody na Bytě zjištěné po jeho předání, které měly být žalovanými způsobeny nevhodným užíváním bytu, správně soud prvního stupně primárně vycházel z dohody účastníků uzavřené písemně formou mailové komunikace, kdy se žalobce se žalovaným dohodli na předčasném ukončení nájemního vztahu ke dni 25. 3. 2023. V tomto směru nejsou důvodné námitky žalobců, že předčasné ukončení smlouvy emailem je neplatné, ani že předání bytu je neplatné z důvodu absence žalobkyně při jeho předání a skutečnosti, že žalobkyně nedala souhlas s písemným převzetím bytu, jak jej učinil žalobce-její manžel.

39. Ukončení nájmu je možné dohodou účastníků nájemního vztahu, výpovědí nebo v krajním případě okamžitou výpovědí při závažném porušení povinností. Zákonná ustanovení o nájmu bytu (§ 2237 o. z.), stejně jako v posuzovaném případě Smlouva uzavřená mezi účastníky předpokládají, že změna nájemní smlouvy, tedy i dohoda o ukončení nájmu dříve než v době určené v nájemní smlouvě, má písemnou formu.

40. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

41. V posuzovaném případě není sporu o tom, že žalobce se žalovaným učinili dohodu o dřívějším datu ukončení nájemního vztahu, a to prostřednictvím emailové komunikace ze dne 19. 1. 2023, ve kterém sám žalobce, který email adresoval žalovanému, potvrzuje změnu termínu předání Bytu na 25. 3. 2023 místo 31. 3. 2023, zároveň si účastníci dohodli snížení nájemného za březen 2023 o 5 000 Kč. Konečně žalobce sám tuto skutečnost nerozporoval. V souladu s tímto důkazem je i důkaz o předání bytu ze dne 25. 3. 2023, kdy fakticky za přítomnosti žalobce k předání bytu došlo.

42. Ve prospěch sjednané dohody o ukončení nájemního vztahu ke dni 25. 3. 2023 pak svědčí i fakt, že při předání Bytu dne 25. 3. 2023 za přítomnosti žalobce a žalovaného došlo k podpisu předávacích protokolů, jejichž podrobným obsahem se zabýval soud prvního stupně a na jehož zjištění proto pro stručnost odvolací soud odkazuje (bod 37. a 122. napadeného rozsudku). V tomto předávacím protokole je jednoznačně zachycen stav Bytu jako dobrý, uplatněn byl toliko nárok na náhradu poškozené sedací soupravy a matrace ve výši 5 000 Kč, která měla být kryta z již složené zbylé jistoty. Jiná závada uplatněna nebyla, poznamenáno v protokole bylo, že byt je bíle vymalován.

43. Námitka žalobkyně, že nebyla přítomna předání Bytu, a tudíž je předání neplatné, není důvodná. Předání bytu po skončení nájemního vztahu, stejně tak jako uzavření „běžné“ nájemní smlouvy k bytu je v rámci správy společného jmění manželů běžnou záležitostí (§ 713 a násl. o. z.), která náleží každému z manželů, a proto přítomnost pouze žalobce u předání Bytu nemohla způsobit neplatnost jeho předání.

44. Pokud pak jde o odpovědnost žalovaných jako nájemců za poškození předmětu nájmu, je třeba vycházet, jak správně učinil soud prvního stupně, z ujednání Smlouvy. Samotný předávací protokol je jedním z důkazů o skutkovém stavu věci, který je třeba hodnotit ve vzájemné souvislosti s ostatními provedenými důkazy, v tomto konkrétním případě, fotografiemi, videem, komunikací účastníků či čestnými prohlášeními. Aby soud mohl posoudit otázku odpovědnosti žalovaných za škodu způsobenou na vybavení bytu (sedačka, stěny, stůl, židle apod.), bylo třeba nejprve učinit skutková zjištění o tom, jaký byl stav těchto věcí v Bytě při jeho předání do užívání žalovaným a jaký byl stav Bytu k datu jeho vrácení, a dále jak upravovala práva a povinnosti smluvních stran při skončení nájmu uzavřená Smlouva. Na základě těchto skutkových zjištění mohl soud učinit závěr o tom, zda v mezidobí mezi převzetím Bytu žalovanými a jeho vrácením zpět žalobcům došlo k poškození uvedených věcí, zda toto poškození bylo nad rámec opotřebení běžným užíváním, a zda žalovaní vrácením bytu poškozeného nad rámec běžného opotřebení porušili své povinnosti vyplývající ze Smlouvy. Předávací protokol ze dne 25. 3. 2023, který byl podepsán žalobcem a žalovaným, zachycuje stav Bytu v době vrácení bytu žalobcům, včetně poškození sedačky poškrábané kočkou, přičemž za toto poškození si účastníci sjednali kompenzaci započtením částky 5 000 Kč z dosud nespotřebované zaplacené jistoty. Jiná poškození nebyla v době předání Bytu do protokolu uvedena, a tudíž lze předpokládat, že ani žalobcem shledána. V druhém protokole ze dne 25. 3. 2023 je uveden i soupis nábytku a spotřebičů, které žalobce přebírá, včetně žalobci zmiňovaných závěsů na oknech. U nábytku je uvedeno, že je „jako v původním stavu“. Žádné uznání nároku žalovaným protokol neobsahuje, a pokud se jej dovolával žalobce v rámci jednání dne 18. 12. 2024 s tím, že je zachyceno na CD č. 4, nelze, dle odvolacího soudu, poznámku žalovaného, že pokud je na židli či stěně kresba jeho dcery, že jistě půjde umýt, považovat za uznání nároku ve smyslu § 2053 o. z. Z ostatních provedených důkazů nebylo možné učinit závěr o tom, že by žalobci tvrzené poškození Bytu představovalo závady nad rámec běžného opotřebení, vyjma poškození sedačky a matrace, za něž si však účastníci sjednali „odškodnění“ ve výši 5 000 Kč z již složené jistoty. Žalobci předložené důkazy totiž jednoznačně nezachycují stav Bytu před jeho předáním žalovaným, z čestných prohlášení je sice patrné, že Byt měl být v pořádku a udržovaný, ale žádný ze svědků nebyl u předávání bytu. V souladu se Smlouvou předali žalovaní Byt žalobcům vymalovaný bílou barvou, což žalobce potvrdil i v předávacím protokolu. Z předložených důkazů poškození zdí nad rámec běžného opotřebení nevyplynulo, pokud by i byla židle pokreslená dítětem, přestože nelze s jistotou uzavřít, kdy k pokreslení došlo, jednalo by se dle odvolacího soudu o běžné opotřebení užívaného vybavení bytu. Lze tedy souhlasit se závěry soudu prvního stupně, že samotné fotografie Bytu pořízené až po převzetí Bytu a podpisu předávacího protokolu neprokazují poškození Bytu nad rámec běžného opotřebení, ani skutečnost, že tvrzené poškození způsobili žalovaní.

45. Ve shodě se soudem prvního stupně proto odvolací soud neshledal nároky žalobců z titulu tvrzené škody na předmětu nájmu za důvodné.

46. Pokud jde o nárok žalobců na úhradu smluvní pokuty z dlužného nájemného za poslední dva neuhrazené měsíce, tedy z částky 38 500 Kč za měsíce únor a březen 2023, odvolací soud zcela odkazuje na právní posouzení soudu prvního stupně (bod 124. napadeného rozsudku). Soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním týkajícím se složení jistoty, počátku a konce nájemního vztahu, i ke správnému právnímu závěru, že se účastníci v rámci dohody o předčasném ukončení Smlouvy k datu 25. 3. 2023 zároveň dohodli na použití již složené jistoty ve výši 44 000 Kč na nájemné na období únor a březen 2023 s tím, že k tomuto datu ze složené jistoty a dosud zaplacených nájmů zůstává částka 10 500 Kč. Za měsíc únor 2023 proto žalovaní zaplatili na nájemném 5 500 Kč a za březen ponížené nájemné ve výši 17 000 Kč. Pro tento závěr svědčí i fakt, že při předání Bytu žalobce o žádné dlužné částce nájemného nehovořil, naopak účastníci se shodli, že ze složené jistoty zbývá částka 5 000 Kč, která bude žalobci použita jako kompenzace za poškrábanou sedačku a na vyčištění matrace. Správným je proto závěr soudu prvního stupně, že ze strany žalovaných nedošlo k prodlení s úhradou nájemného, toto bylo uhrazeno v souladu s dohodou účastníků, a proto požadavek žalobců na zaplacení smluvní pokuty není důvodný.

47. Pokud jde o poslední z žalobci uplatněných nároků, z titulu tvrzeného dluhu žalovaných na poplatcích za dodávky elektřiny, odvolací námitky žalobců proti této části rozhodnutí soudu prvního stupně nesměřují, a proto odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně v bodě 125. napadeného rozsudku, se kterým se ztotožňuje.

48. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, které byly ve spojení s opravným usnesením soudu prvního stupně 25. 2. 2025, č. j. 10 C 111/2024-381, správně vyčísleny.

49. Důvodnými v tomto směru neshledal odvolací soud námitky žalobců stran nehospodárnosti řízení, případně stran možné aplikace § 150 o. s. ř.

50. Soud prvního stupně v řízení postupoval bez průtahů, avšak podrobné dokazování prováděné soudem prvního stupně i poskytnutá lhůta k doplnění tvrzení a navržení důkazů účastníkům ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. si důvodně vyžádala dvě ústní jednání.

51. Odvolací soud neshledal podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. V chování žalovaných (jak je žalobci namítáno), a to i vzhledem k výsledku řízení, ani v charakteru projednávaného sporu neshledal odvolací soud žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo možné citované ustanovení aplikovat.

52. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 23 292 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 11. 6. 2025 ) po 6 220 Kč u žalovaného 1) a 4 976 Kč u žalované 2)(odměna snížená o 20 % podle § 11 odst. 4 advokátního tarifu), podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu.