o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 16. 12. 2024, č. j. 6 C 292/2023-155

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně (Okresní soud v Benešově) ve výroku I. zamítl žalobu na určení, že výpověď žalovaného ze dne 18. 9. 2023 je neoprávněná. Ve výroku II. uložil žalobcům ad a) a ad b) zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 15 935 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce. Ve výroku III. rozhodl tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení vůči ostatním žalovaným nepřiznává.

2. Soud I. stupně se zabýval žalobním tvrzením, podle něhož žalobci obývají byt č. [hodnota] v bytovém domě č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno], na adrese [adresa] (dále případně jen „Byt“). Původním nájemcem Bytu byl [právnická osoba] st., narozený [datum], zemřelý [datum] (otec žalobce ad a), dědeček žalobkyň ad c) až d) a tchán žalobkyně ad b). Žalobci ad a) byla dne 5. 10. 2023 doručena ze strany žalovaného výpověď z nájmu Bytu datovaná dnem 18. 9. 2023 (dále případně jen „Výpověď“) odůvodněná § 2283 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“). Žalobci považují Výpověď za opožděnou, podanou po uplynutí tříměsíční lhůty dle § 2283 odst. 1 o. z. Případně ji považují za předčasnou, protože by muselo být nejprve soudně rozhodnuto o určení, zda došlo či nedošlo k přechodu nájmu Bytu dle § 2279 o. z. Jedná-li se o Výpověď dle § 2283 o. z., není platná a účinná i proto, že nebyla doručena druhému z dědiců po [právnická osoba], tzn. kromě žalobce ad a). Za neplatnou považují žalobci Výpověď i proto, že podle jejich názoru došlo k přechodu nájmu na členy domácnosti [právnická osoba] dle § 2279 odst. 1 o. z., tzn. na žalobce ad a, ad c), ad d) a ad e). Byla splněna i další zákonná podmínka dle § 2279 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že jmenovaní žalobci nemají vlastní byt. Žalobce ad a) je sice vlastníkem rodinného domu v [Anonymizováno] (dále případně jen „Rodinný dům“), který mu darovala jeho matka. Tento dům však z důvodu absence zdroje pitné vody není vhodný k trvalému bydlení s nezletilými dětmi. Náklady na jeho zajištění by činily 140 000 – 200 000 Kč (nový vrt) s realizací nejdříve ve lhůtě šesti až dvanácti měsíců. Případně došlo k přechodu nájmu Bytu po smrti [právnická osoba] dle § 2279 o. z. na žalobkyni ad b), která sama také žádný byt nemá. Poukázali na emocionální význam Bytu; bydlení, v něm považují za nepostradatelnou součást svého života, v místní komunitě. Byt se rovněž nachází v místě s lepší občanskou vybaveností, což je důležité z hlediska zájmu nezletilých dětí.

3. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že Výpověď z nájmu Bytu učiněná dle § 2283 o. z. je platná a oprávněná.

4. Žalobci sice splňovali předpoklad pro přechod nájmu Bytu podle § 2279 o. z. (kdy by nebylo možné uplatnit výpověď z nájmu bytu dle § 2283 o. s.), když v řízení bylo prokázáno, že ke dni smrti [právnická osoba] žili se jmenovaným v domácnosti. Nesplnili však zákonný předpoklad spočívající v tom, že by nedisponovali vlastním bytem. Pokud v současné době Rodinný dům, jehož je žalobce ad a) vlastníkem, nedisponuje zdrojem pitné vody (současná studna v důsledku nesprávně provedeného vrtu podléhá neustálému znečišťování), lze objektivně zajistit zdroj pitné vody vybudováním nové studny (vrtu). Z hlediska objektivního tak Rodinný dům je způsobilý trvale uspokojovat bytovou potřebu. Uspokojovat bytovou potřebu v Rodinném domě ve smyslu mít vlastní byt dle § 2279 o. z. jsou oprávněni kromě žalobce ad a) jako jeho vlastníka i ostatní žalobci, a to z titulu rodinně právních vztahů. I v případě, kdyby mělo dojít k přechodu nájmu Bytu dle § 2279 o. z. samostatně na žalobkyni ad b), v květnu 2025 by nájem zanikl uplynutím dvouleté lhůty dle § 2279 odst. 2 o. z.

5. Žalovaný tedy byl oprávněn k podání výpovědi z nájmu Bytu dle § 2283 o. z., když byl oprávněně přesvědčen o tom, že nájem Bytu po smrti [právnická osoba] st. přešel na jeho dědice ve smyslu 2282 o. z., tedy na žalobce ad a) a jeho bratra [právnická osoba] ml. Tuto Výpověď přitom podal v zákonné tříměsíční lhůtě ve smyslu § 2283 odst. 1 o. z., když o tom, kdo je dědicem po [právnická osoba] se hodnověrně dozvěděl až dne 1. 9. 2023, kdy mu bylo doručeno oznámení notářky [tituly před jménem] [jméno FO] o tom, že [právnická osoba] jako nájemce Bytu zemřel, jakož i o tom, kdo je jeho dědicem. Ze strany žalovaného se nejednalo ani o výpověď z nájmu bytu předčasnou, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný přistoupil k podání Výpovědi z nájmu Bytu dle § 2283 o. z. poté, co zjistil, kdo je dědicem po [právnická osoba] st. a s ohledem na obsah Žádosti žalobců o přechod nájmu Bytu ze dne 9. 6. 2023 nemohl mít ani důvodné pochybnosti o tom, že na žalobce nájem Bytu jako na členy domácnosti [právnická osoba] st. dle § 2279 o. z. nepřešel. Výpověď byla přitom doručena i bratru žalobce ad a) [právnická osoba] ml. jako dědici po [právnická osoba] st.

6. V závěru odůvodnění napadeného rozsudku soud I. zkonstatoval, že žalobkyně ad b) až ad e) nemají ani aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na přezkum oprávněnosti Výpovědi z nájmu Bytu, protože nejsou účastny daného hmotně právního vztahu. Vzhledem k případné možnosti přechodu nájmu na jejich osoby dle § 2279 odst. 1 o. z. však jako otázku předběžnou pro platnost Výpovědi posuzoval žalobu i vůči jejím osobám.

7. Ze všech uvedených důvodů soud I. stupně žalobu žalobců na určení neoprávněnosti Výpovědi jako nedůvodnou zamítl.

8. Proti tomuto rozsudku podali žalobci v zákonné lhůtě odvolání. Namítli v něm, že soud I. stupně nesprávně posoudil způsobilost [právnická osoba] zajistit bytovou potřebu žalobců ve smyslu disponovat s vlastním bytem dle § 2279 odst. 1 o. z. Poukázali na nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. II. ÚS 544/2000, k výkladu pojmu „vlastní byt“ ve smyslu § 706 odst. 1 o. z., podle kterého bytem v uvedeném slova smyslu je objekt zajišťující nikoli pouze přenocování, ale uspokojování celého komplexu lidských potřeb v materiální i duševní rovině. Dle žalobců, za situace, kdy odborným hydrogeologickým posouzením prokázali, že v současné době není Rodinný dům opatřen zdrojem pitné vody, přičemž realizace řešení (nového vrtu) by byla možno v období šesti až dvanácti měsíců, je zřejmé, že ke dni úmrtí [jméno FO] st. jako původního nájemce žalobci vlastním bytem v právně kvalifikovaném slova smyslu nedisponovali.

9. Dle žalobců soud I. stupně rovněž nesprávně posoudil otázku včasnosti Výpovědi z hlediska lhůty stanovené v § 2283 odst. 1 o. z. Pokud soud I. stupně odvozoval počátek tříměsíční výpovědní lhůty od okamžiku, kdy se žalovaný měl najisto dozvědět o tom, že všechny zákonné podmínky pro přechod nájmu dle § 2283 odst. 1 o. z. byly splněny, bylo by třeba považovat Výpověď za předčasnou, protože otázku, zda nájem Bytu nepřešel na členy domácnosti původního nájemce by bylo možno vyřešit jen v předchozím soudním řízení, ke kterému nedošlo. Pokud by bylo na místě uzavřít, že počátek výpovědní lhůty dle § 2283 odst. 1 o. z. se odvíjí již od okamžiku, kdy se pronajímatel v obecné rovině dozví o splnění zákonných podmínek pro možnost podat Výpověď dle § 2283 odst. 1 o. z., k tomuto okamžiku došlo již ke dni 12. 6. 2023, kdy žalobce ad a) v rámci žádosti o přechod nájmu Bytu informoval žalovaného o úmrtí původního nájemce [jméno FO] st. Potom by bylo nutné shledat Výpověď z nájmu Bytu ze dne 18. 9. 2023 jako opožděnou.

10. Dle žalobců soud I. stupně rovněž nesprávně posoudil otázku přechodu nájmu Bytu dle § 2279 o. z. na žalobkyni ad b). Ta byla v době úmrtí [právnická osoba] st. členkou jeho domácnosti, přičemž nedisponovala vlastním bytem. Žalobce ad a) jako její manžel sice v té době vlastnil Rodinný dům, rodinnou domácnost však se žalobkyní ad b) vedl v Bytě, zde tak žalobkyni ad b) vzniklo právo bydlení (§ 744 o. z.), nikoli však v Rodinném domě, kde v době smrti [jméno FO] st. žalobce ad a) se žalobkyní ad b) nebydlel. Rodinný dům nebyl jejich obydlím ve smyslu § 743 o. z. ani místem, kde by vedli rodinnou domácnost. V případě žalobkyně ad b) tak byly splněny zákonné podmínky pro přechod nájmu Bytu dle § 2279 odst. 1 o. z.

11. Žalobci v odvolání rovněž namítli, že soud I. stupně při posuzování případu nepřihlédl dostatečně k ochraně zájmů žalobkyň ad c) až e), jako nezletilých dětí. Všechny tři bydlí v bytě od narození, v blízkosti využívají školní zařízení a mají zde vytvořeny sociální vazby. Nezletilá žalobkyně ad e) navíc často využívá léčebné péče zdejší nemocnice, konkrétně musí pravidelně docházet na nefrologickou ambulanci. Není proto správný závěr soudu I. stupně, že v daném případě je posuzování nejlepších zájmů nezletilých dětí právně nevýznamné. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že jejich žalobě na určení neoprávněnosti Výpovědi z nájmu Bytu bude vyhověno, případně aby tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

12. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobců zejména namítl, že v řízení nebylo prokázáno, že by znečištění studny [právnická osoba] z hlediska možnosti zajištění pitné vody bylo trvalé a nikoli pouze přechodné. Pokud sami žalobci uváděli, že situaci s pitnou vodu je možno časově řešit v horizontu jednoho roku, od doby úmrtí původního nájemce Bytu tak měli již dostatek času k tomuto řešení přistoupit. Rodinný dům ve vlastnictví žalobce ad a) tak zajišťuje žalobcům vlastní byt ve smyslu § 2279 odst. 1 o. z., a proto k přechodu nájmu na jejich osoby dle tohoto zákonného ustanovení nedošlo. Výpověď z nájmu Bytu nebyla ani opožděná, protože žalovaný se o tom, že původní nájemce Bytu zemřel a kdo je jeho dědicem dozvěděl teprve dne 1. 9. 2023 ze sdělení notářky [tituly před jménem] [jméno FO]. Předtím informaci o dědicích po původním nájemci [jméno FO] st. neměl. Oběma dědicům poté zaslal výpověď z nájmu Bytu. Posuzovaná Výpověď nebyla podána ani předčasně. Otázku, zda na žalobce přešel či nepřešel nájem bytu dle § 2279 o. z. soud řeší jako otázku předběžnou právě v řízení o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, nikoli v samostatném řízení. Dle žalovaného soud I. stupně rovněž správně uzavřel, že nájem Bytu v souvislosti s úmrtím jeho původního nájemce nepřešel na žalobkyni ad b) podle § 2279 odst. 1 o. z., protože disponuje bytem na základě rodině právních vztahů se žalobcem ad a), který vlastní Rodinný dům. Právní konstrukci, podle níž žalobkyně ad b) nedisponuje vlastním bytem, protože v době úmrtí původního nájemce Bytu vedla rodinnou domácnost se žalobcem ad a) a měla obydlí nikoli v Rodinném domě, ale v Bytě, považuje žalovaný za možné zneužití práva. Žalovaný se ztotožňuje rovněž se závěrem soudu I. stupně, že posuzování zájmů žalobkyň ad c) až ad e) jako nezletilých dětí není v předmětném řízení právně významné. Navíc ve shodě se soudem I. stupně má žalovaný za to, že případné vyklizení Bytu neznamená, že by si rodina žalobců nemohla v lokalitě, na kterou je zvyklá, zajistit jiné bydlení, pokud by neakceptovala možnost bydlení v Rodinném domě v Choraticích. Poukázal i na závěr soudu I. stupně, že žalobkyně ad d) až ad e) nemají v předmětném řízení ani věcnou aktivní legitimaci. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

13. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo žalobci podáno jako osobami k tomu oprávněnými (jejich žalobě nebylo vyhověno) a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

14. Podle § 2279 odst. 1 o. z.: Zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejde nájem na člena nájemcovy domácnosti, který v bytě žil ke dni smrti nájemce a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný než nájemcův manžel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejde na ni nájem, jen pokud pronajímatel souhlasil s přechodem nájmu na tuto osobu.

15. Podle § 2282 o. z.: Nepřejdou-li práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti, přejdou na nájemcova dědice. Osoby, které žily s nájemcem ve společné domácnosti až do jeho smrti, jsou s nájemcovým dědicem zavázány společně a nerozdílně z dluhů, které z nájmu vznikly před nájemcovou smrtí.

16. Podle § 2283 odst. 1 o. z.: Pronajímatel může nájem vypovědět bez uvedení důvodu s dvouměsíční výpovědní dobou do tří měsíců poté, co se dozvěděl, že nájemce zemřel, že práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti nepřešla a kdo je nájemcovým dědicem nebo kdo spravuje pozůstalost.

17. Podle § 2286 o. z.: Výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně (odst. 1). Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná (odst. 2).

18. Podle § 2290 o. z.: Nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.

19. Odvolací soud předesílá, že v řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu dle § 2290 o. z. má aktivní věcnou legitimaci jen osoba, která byla ke dni doručení výpovědi nájemcem bytu a která byla jako nájemce bytu ve výpovědi označena, tzn. vůči které výpověď směřovala. Není-li nájemní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem výpovědí z nájmu zpochybněn, neexistuje ani právní jednání, kterému by se nájemce mohl postupem podle § 2290 o. z. bránit. Z tohoto pohledu nelze než uzavřít, že za situace, kdy Výpověď z nájmu Bytu žalovaný směřoval z okruhu žalobců jen vůči žalobci ad a), ostatní žalobci aktivní věcnou legitimaci v tomto řízení postrádají a již z tohoto důvodu soud I. stupně rozhodl věcně správně, pokud žalobu na určení neoprávněnosti Výpovědi vůči nim zamítnul. Otázka, zda na žalobkyně ad b) až ad e) nepřešlo smrtí [jméno FO] st. právo nájmu Bytu podle § 2279 odst. 1 o. z. jako na členy jeho domácnosti, byla tak v tomto řízení řešena pouze jako otázka předběžná (pro účely posouzení přechodu nájmu Bytu na žalobce ad a) dle § 2282 o. z.), bez právní závaznosti.

20. Na místě tak bylo zabývat se pouze tím, zda žalobce ad a) podal žalobu na přezkum oprávněnosti Výpovědi dle § 2290 o. z. včas, zda žalobci ad a) svědčí věcná legitimace v tomto řízení z hlediska toho, zda v době Výpovědi z nájmu Bytu byl skutečným nájemcem Bytu. V záporném případě by již z tohoto důvodu bylo na místě žalobu i vůči žalobci ad a) zamítnout (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 26 Cdo 3842/2007). V kladném případě bylo na místě dále řešit otázku oprávněnosti Výpovědi z hlediska naplnění zákonných předpokladů jak po formální stránce, tak po stránce věcné, tedy, zda byla Výpověď dána žalobci ad a) jako osobě, na kterou přešel nájem Bytu dle § 2282 o. z. a zda žalovaný jako pronajímatel doručil Výpověď žalobci v zákonem stanovené tříměsíční výpovědní lhůtě počítané ode dne, kdy se dozvěděl, že původní nájemce bytu zemřel, že nájem nepřešel na členy jeho domácnosti a kdo je jeho dědicem (§ 2283 odst. 1 o. z.).

21. Správně soud I. stupně vyšel z toho, že pokud žalobu podal žalobce ad a) dne 4. 12. 2023, učinil tak v prekluzivní dvouměsíční lhůtě dle § 2290 o. z. počítané od dne následujícího po jejím doručení § 6. 10. 2023), tedy včas.

22. Pro účely učinění právních závěrů zmíněných v odstavci 20. tohoto odůvodnění provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro získání dostatečného skutkového podkladu. Skutečnosti, které soud I. stupně na podkladě provedeného dokazování učinil považuje odvolací soud za správné. Za správný pak považuje i právní závěr soudu I. stupně, že po smrti [jméno FO] st. přešel na žalobce a) nájem Bytu podle § 2282 o. z.

23. V tomto směru soud I. stupně správně uzavřel, že [jméno FO] st. svědčilo ke dni jeho smrti [datum] právo nájmu k Bytu, přičemž v době před svou smrtí žil v Bytě v domácnosti se žalobcem ad a) (ve smyslu § 2279 odst. 1 o. z.), který tu zároveň žil se žalobci ad b) až ad e) jako členy rodinné domácnosti, z jejichž strany mu byla poskytována i péče v souvislosti s jeho špatným zdravotním stavem. Správně dále uzavřel, že v době smrti [jméno FO] st. měl žalobce a spolu s ním i žalobkyně ad b) jako jeho manželka a žalobkyně ad c) až ad e) jako jeho nezletilé děti možnost uspokojovat svou bytovou potřebu (ve smyslu mít vlastní byt dle § 2279 odst. 1 o. z v Rodinném domě, jehož je vlastníkem). Rodinně právní vztahy se žalobcem ad a) zajišťovaly ostatním žalobcům právní titul bydlení v Rodinném domě. Je v tomto směru bez právního významu, zda v době smrti [jméno FO] st. žalobci vedli rodinnou domácnost a měli obydlí v Bytě a nikoli v Rodinném domě. Žalobce ad a) měl objektivně možnost již ke dni smrti [právnická osoba] st. realizovat svou bytovou potřebu v Rodinném domě, a stejně tak objektivně již od tohoto okamžiku měly možnost realizovat svou bytovou potřebu z titulu rodinně právních vztahů se žalobcem ad a) i žalobkyně ad b) jako jeho manželka (§ 744 o. z.) a žalobkyně ad c) až ad e) jako jeho nezletilé děti, ke kterým vykonává žalobce ad a) svou rodičovskou zodpovědnost (§ 858 o. z.)

24. Správně rovněž soud I. stupně uzavřel, že uspokojování bytové potřeby žalobců v Rodinném domě nebránila skutečnost, že v něm nebyl a dosud není vlastní zdroj pitné vody. Lze v tomto směru odkázat na ustálenou soudní praxi, podle níž uspokojování bytové potřeby v objektu určenému k bydlení nebrání skutečnost, že individuální zdroj vody (studna, resp. vrt) nedosahuje kvality vody pitné (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2013, sp. zn.[spisová značka]). Je přitom nepopiratelné, že pitnou vodu pro účely vlastní konzumace lze objektivně zajistit i jiným způsobem než z vlastního vodovodního zdroje, aniž by došlo k zásadnímu snížení komfortu bydlení jako takového. Správně proto soud I. stupně uzavřel, že v případě žalobce ad a), jakož i ostatních žalobců zákonné podmínky podle § 2279 odst. 1 o. z. k přechodu nájmu Bytu úmrtím posledního nájemce [jméno FO] st. splněny nebyly.

25. Správně dále soud I. stupně uzavřel, že v případě žalobce došlo za splnění podmínek dle § 2282 o. z. k přechodu nájmu Bytu na žalobce ad a) a dále na jeho bratra [jméno FO] ml. jako na dědice [jméno FO] st., jak vyplynulo z výsledku dědického řízení po posledně jmenovaném. Tímto způsobem vznikl ke dni smrti [jméno FO] st. jejich společný nájem Bytu v režimu § 2270 o. z., přičemž platí, že nájem může zaniknout ve vztahu ke každému ze společných nájemců samostatně. Pro posouzení oprávněnosti Výpovědi z nájmu Bytu je proto bez právního významu, zda výpověď z nájmu bytu dal žalovaný i [jméno FO] ml.

26. Soud I. stupně rovněž správně uzavřel, že žalovaný jako pronajímatel Bytu dal žalobci ad a) Výpověď v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 2283 odst. 1 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se nezpochybnitelně dozvěděl o tom, že [jméno FO] st. zemřel a kdo je jeho dědicem ze zmíněné zprávy notářky [tituly před jménem] [jméno FO] dne 1. 9. 2023. Z obsahu žádosti žalobců o přechod nájmu Bytu ze dne 9. 6. 2023 přitom žalovaný odůvodněně považoval za naplněnou zákonnou podmínku pro podání Výpovědi i to, že nájem Bytu na žalobce jako na členy domácnosti [právnická osoba] st. nepřešel. V této žádosti žalobce ad a) uvedl, že si je vědom toho, že patrně nesplňuje jednu ze zákonných podmínek pro přechod nájmu Bytu dle § 2279 odst. 1 o. z., protože je vlastníkem [právnická osoba]. Za situace, kdy otázka přechodu nájmu Bytu dle § 2279 odst. 1 o. z. nebyla mezi žalovaným jako pronajímatelem Bytu a žalobci sporná, neměl žalovaný důvod vyvolávat případný spor o posouzení této otázky soudem. Splnění této podmínky pro přechod nájmu Bytu dle § 2282 o. z. tak bylo zcela legitimně řešeno jako otázka předběžná až v předmětném soudním řízení bez právního významu pro posouzení předčasnosti podání Výpovědi.

27. Od následujícího dne po obdržení zprávy od jmenované notářky tak žalovanému počala plynout prekluzivní tříměsíční lhůta k podání výpovědi z nájmu Bytu dle § 2283 odst. 1 o. z. Pokud Výpověď byla žalobci ad a) doručena dne 5. 10. 2023, stalo se tak nepochybně v běžící tříměsíční lhůtě.

28. Správně soud I. stupně rovněž dovodil, že Výpověď splňovala i formální náležitosti dle § 2286 o. z.

29. Vzhledem k tomu, že posuzovaná Výpověď byla žalobci ad a) dána jako nájemci, na kterého nájem Bytu přešel jako na dědice posledního nájemce dle § 2282 o. z. a jako taková nemusela obsahovat žádný výpovědní důvod, správně soud I. stupně uzavřel, že byla dána žalobci ad a) dle § 2883 odst. 1 o. z. oprávněně.

30. Při posuzování oprávněnosti (a v těchto mezích i platnosti) Výpovědi v řízení vedeném dle § 2290 o. z. soud I. stupně nepochybil, pokud nezohlednil námitku žalobců, že případné uspokojování bytových potřeb nezletilých žalobkyň v Rodinném domě je v rozporu s jejich nejlepším zájmem. V obecné rovině by se sice mohlo jednat o aspekt, který by mohl vyvolat neplatnost Výpovědi pro zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 588 o. z.). V daném případě však soud I. stupně ve své podstatě správně argumentoval, že rozhodnutí soudu v předmětné věci nezakládá povinnost žalobců bydlet v Rodinném domě, a že jim objektivně nic nebrání v tom opatřit si bydlení i v jiné, pro ně komfortnější lokalitě. Posuzovaná Výpověď proto neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy není.

31. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i v závislých nákladových výrocích II. a III. s odkazem na jejich správné odůvodnění.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobci ad a) a ad b) a žalovaným rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, má proto vůči zmíněným žalobcům právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem tj. odměna za dva úkony právní služby po 2 300 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném od 1. 1. 2025 (za písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání soudu dne 21. 5. 2025), a náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), to vše povýšeno o DPH ve výši 1 155 Kč z odměny a náhrady hotových výdajů (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy 6 655 Kč.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyněmi ad c) a ad e) a žalovaným bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 150 o. s. ř. Žalovaný byl sice i ve vztahu k těmto žalobkyním v odvolacím řízení zcela úspěšný, žalobkyně jsou však nezletilými dětmi odkázanými výživou na své rodiče. Z důvodu těchto mimořádných okolností proto odvolací soud žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve vztahu k těmto žalobkyním odepřel.