o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 2. 2022, č. j. 36 C 86/2021-115,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 83 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. žalobu zamítl do částky 87 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Ve výroku III. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 929,38 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobce jako pronajímatel uzavřel se žalovaným jako nájemcem dne [datum] písemnou smlouvu o nájmu (dále případně jen„ Nájemní smlouva“), jejímž předmětem byl pozemek parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], a dále pozemek parc. [číslo] vše v k. ú. [obec] (dále případně jen„ Nemovitost“), a to na dobu od [datum] do [datum]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 5 100 Kč za měsíc červen 2018 a dále ve výši 17 000 Kč měsíčně po zbylé sjednané období nájmu s tím, že jednotlivé platby nájemného byly splatné vždy do každého patnáctého dne v měsíci, za který je nájemné placeno. Dále byla v Nájemní smlouvě sjednána povinnost žalovaného složit kauci ve výši 17 000 Kč. Žalovaný uhradil žalobci částku 5 100 Kč jako nájemné za červen 2018, dále uhradil jedno měsíční nájemné ve výši 17 000 Kč a dále složil kauci ve výši 17 000 Kč. Žalovaný z e-mailové adresy své matky [jméno] [příjmení] adresoval žalobci na e-mailovou adresu otce žalobce dne [datum] zprávu, jejímž obsahem je výpověď z nájmu Nemovitosti s odůvodněním, že musí (spolu se svou matkou) odjet do zahraničí kvůli pracovní nabídce a lepším finančním podmínkám a každodenní dojíždění se již nedalo akceptovat. Žalovaný v této souvislosti v řízení prokázal, že od [datum] změnil zaměstnání s místem výkonu práce v [země]. Takto učiněnou výpověď z nájmu (dále případně jen„ Výpověď“) shledal soud I. stupně jako výpověď řádnou a důvodnou. S ohledem na datum jejího doručení, počala běžet tříměsíční výpovědní lhůta dle § 2286 občanského zákoníku (o. z.) od [datum] a uplynula ke dni [datum], kdy tím zároveň i skončil nájemní poměr.

3. Soud I. stupně neshledal jako důvodnou námitku žalobce, že s ohledem na ujednání v Nájemní smlouvě žalovaný [příjmení] jako předmět nájmu dosud řádně nevrátil (neodevzdal), protože nedošlo ke sjednanému protokolárnímu předání a převzetí. Dle soudu I. stupně je z tohoto hlediska dostačující, že žalovaný prokazatelně žalobci vrátil poštou klíče od Nemovitosti, doložil mu zároveň listiny o ukončení dodávek plynu a elektřiny do Nemovitosti a zajistil odmontování elektroměru. Žalobce si tak nemohl jednání žalovaného vykládat jinak, než jako projev vůle ukončit nájemní poměr a vrátit předmět nájmu žalobci. Od konce listopadu 2018 měl tak žalobce předmět nájmu zcela ve své dispozici, bylo zcela na něm, jak jej znovu dále využije.

4. Dle soudu I. stupně má tak žalobce právo na nájemné pouze za období od [datum] do [datum].

5. Žalovaný v průběhu řízení před soudem I. stupně uplatňoval jako procesní obranu nárok na započtení slevy na nájemném zejména v souvislosti s tím, že komfort užívání Nemovitosti byl snížen v důsledku nefunkčního plynového kotle. Nakonec však žalovaný od této obrany výslovně ustoupil a soud se jí proto věcně nezabýval.

6. Jako důvodnou však shledal soud I. stupně procesní obranu žalovaného spočívající v nároku na zaplacení pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. o poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve výši 50 Kč za každý den prodlení s předložením řádného vyúčtování služeb spojených s užíváním Nemovitosti. Vzhledem k ujednání v Nájemní smlouvě, podle něhož měl žalobce jako pronajímatel povinnost předložit žalovanému vyúčtování do patnácti dnů od předložení vyúčtování dodavateli služeb, jakož i vzhledem k dalším prokázaným skutečnostem, soud I. stupně uzavřel, že žalobce měl první vyúčtování žalovanému zaslat do [datum], učinil tak však až po 380 dnech.

7. Početně soud I. stupně uzavřel, že za situace, kdy žalobce tvrdil, že má z titulu nájemního poměru z Nájemní smlouvy vůči žalovanému právo na zaplacení nájemného celkem ve výši 209 100 Kč (5 100 + 12 x 17 000 Kč), přičemž v řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na tento nárok celkem částku 39 100 Kč a zároveň není důvodný nárok žalobce na nájemné za měsíce březen až červen 2019 v celkové výši 68 000 Kč (4 x 17 000 Kč), ale naopak je důvodný procesní obranou vznesený nárok žalovaného na zaplacení pokuty ve výši celkem 19 000 Kč. Pak je uplatněný nárok žalobce důvodný pouze do částky 83 000 Kč. V tomto rozsahu tedy soud I. stupně žalobě vyhověl a ve zbývající části, tedy co do částky 87 000 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

8. Proti tomuto rozsudku, a to do výroků II. a III, podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Dle jeho názoru soud I. stupně nesprávně hodnotil obsah e-mailové zprávy z [datum] jako výpověď z nájmu Nemovitosti. Pokud žalovaný přiložil k této e-mailové zprávě listiny o ukončení dodávek plynu a elektřiny, tato okolnost sama o sobě závěr o úmyslu žalovaného ukončit nájemní poměr výpovědí neumožňuje, a to i proto, že žalovaný měl trvalý pobyt v předmětu nájmu hlášen až do [datum]. I v případě, že by posuzovaná e-mailová zpráva výpověď z nájmu skutečně obsahovala, nebyl naplněn uplatněný výpovědní důvod dle § 2287 o. z., tedy že došlo k tak podstatné změně okolností, v porovnání s dobou uzavření nájemní smlouvy, pro které nelze po nájemci rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Žalovaný v této souvislosti předložil dva dokumenty v německém jazyce, které mají být novými pracovními smlouvami žalovaného a jeho matky, které podle soudu I. stupně prokázal, že změnil zaměstnání s místem výkonu práce v [země], a to od [datum]. Dle žalobce však z obsahu těchto listin závěr, že žalovaný v době podání výpovědi z nájmu ([datum]) skutečně již v novém zaměstnání pracoval, nevyplývá. Poukázal přitom na vyjádření žalovaného v průběhu řízení, že po celou dobu se nacházel na území České republiky a v době odeslání e-mailové zprávy z [datum] se nacházel v [obec], a že klíče od Nemovitosti vracel žalobci rovněž v době, kdy ještě pobýval v ČR. Tyto okolnosti dle žalobce vyvracejí závěr, že by žalovaný ke dni [datum] již pracoval v [anonymizováno], tedy v [země]. Z hlediska uplatněného výpovědního důvodu pak nelze dle žalobce rovněž přehlédnout vyjádření žalovaného, že výpověď byla podávána hlavně proto, že mu žalobce nechtěl umožnit provést opravy Nemovitosti do obyvatelného stavu.

9. Žalobce rovněž nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že zasláním klíčů od Nemovitosti žalovaný žalobci předmět nájmu předal. Podle Nájemní smlouvy si totiž účastníci sjednali odlišný způsob odevzdání předmětu nájmu zpět pronajímateli (oproti úpravě dle § 2292 o. z.), a to tak že žalovaný byl povinen nejpozději k poslednímu dni trvání nájmu předmět nájmu protokolárně odevzdat žalobci. Vzhledem k tomu, že k tomuto postupu ze strany žalovaného nedošlo a žádný předávací protokol z tohoto důvodu nebyl ani sepsán, nelze dle žalobce považovat předmět nájmu za řádně odevzdaný. Vzhledem k tomu se dle žalobce uplatní právní hodnocení situace dle § 2295 o. z., kdy nájemce je povinen platit ekvivalent nájemného až do doby řádného odevzdání bytu. Proto i za situace, kdyby nájem skutečně skončil ke dni [datum], jak uzavřel soud I. stupně, má žalobce právo na plnění odpovídací sjednanému měsíčnímu nájemnému, a to až do konce žalovaného období, tedy do [datum]. Dle žalobce nelze v této souvislosti přehlédnout ani to, že žalovaný v Nemovitosti zanechal nějaké vybavení, jako např. lednici, takže ani z tohoto pohledu předmět nájmu dosud řádně vyklizen nebyl.

10. Žalobce rovněž nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že by žalovanému vznikl nárok na zaplacení pokuty za opožděně předané vyúčtování služeb. Žalobce v řízení tvrdil, že první vyúčtování vodného a stočného za období od 22. 6. do [datum] zaslal žalovanému obyčejnou poštou dne [datum], a to jak na adresu [adresa]. Pokud žalovaný popřel toto doručení, mělo by být důkazní břemeno na jeho straně, aby prokázal, že k doručení tohoto vyúčtování nedošlo, a to i vzhledem k tomu, že sám před soudem uvedl, že se na žádné z uvedených adres v dobu žalobcem tvrzeného zaslání vyúčtování ([datum]) nezdržoval. Teprve, kdyby žalovaný prokázal, že k doručení ze strany žalobce nedošlo, přešlo by důkazní břemeno v tomto směru na žalobce.

11. Dle žalobce soud I. stupně nesprávně rozhodl i o náhradě nákladů řízení, když nesprávně pro určení její výše vycházel i z úvahy, že žalovaný měl snížený komfort užívání předmětu nájmu v období od [datum] do [datum] z důvodu nefunkčního plynového kotle. Dle jeho názoru měl soud I. stupně o náhradě nákladů řízení rozhodnout striktně dle § 142 o. s. ř.

12. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. tak, že i v tomto rozsahu bude jeho žalobě vyhověno, a dále aby žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů prvostupňového řízení.

13. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhl rozsudek soudu I. stupně v napadených částech jako správný potvrdit.

14. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích II. a III., jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212 o. s. ř.), zopakoval dokazování opakovaným výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] (§ 213 odst. 2 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

15. Podle § 2201 o. z.: Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

16. Podle § 2235 odst. 1 o. z.: Zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

17. Podle § 2286 odst. 1 o. z.: Výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.

18. Podle § 2287 o. z.: Nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.

19. Podle § 2292 o. z.: Nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

20. Podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. (o službách): Jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (odst. 1). Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení (odst. 2).

21. Po povedeném dokazování soud I. stupně správně uzavřel, že účastníci uzavřeli platně Nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl pronájem Nemovitosti na dobu určitou od [datum] do [datum] za nájemné ve výši 17 000 Kč měsíčně. Správně rovněž uzavřel, že žalovaný jako nájemce e-mailovou zprávou ze dne [datum] učinil ve vztahu k žalobci jako pronajímateli projev vůle k ukončení nájemního vztahu výpovědí. [příjmení] tato výpověď byla účinná v tom smyslu, že právně založí ukončení nájemního poměru, musí kromě předpokladů dle § 2286 odst. 1 o. z. (písemná forma, doručení druhé straně) být naplněn i ve výpovědi uplatněný výpovědní důvod, a to ke dni, kdy byla výpověď učiněna.

22. Z obsahu e-mailové zprávy ze dne [datum] se podává, že žalovaný jako výpovědní důvod uplatnil skutečnost, že v důsledku změny zaměstnání s lepšími finančními podmínkami není pro něj únosné dojíždět do místa nového zaměstnání z místa dosud sjednaného předmětu nájmu. Naopak z obsahu této písemné výpovědi nelze dovodit, že by jejím uplatněným důvodem byla i skutečnost, že žalobce neumožnil žalovanému provést opravy za účelem umožnění řádného užívání předmětu nájmu. Na místě proto bylo posuzovat tuto výpověď jen z toho hlediska, zda byl v době jejího podání naplněn výpovědní důvod dle § 2287 o. z., tedy, že došlo k takovým podstatným změnám okolností, z nichž strany při uzavírání nájemní smlouvy vycházely, že by nebylo možné po nájemci rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Konkrétně tedy, zda takovou okolností byla deklarovaná změna zaměstnání žalovaného.

23. Pokud soud I. stupně uzavřel, že žalovaný prokázal, že ke dni podání Výpovědi došlo ke změně jeho zaměstnání s výkonem práce v Rakousku, tato okolnost sama o sobě k závěru o podstatné a právně akceptovatelné (ve smyslu § 2287 o. z.) změně poměrů na straně žalovaného nepostačuje, když jen na základě tohoto zjištění nelze odůvodněně uzavřít, zda s ohledem na případné benefity či jiné okolnosti spojené se změnou zaměstnání nelze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby v původním nájemním poměru setrval až skončení sjednané doby nájmu.

24. Odvolací soud proto především znovu vyslechl jako svědkyni matku žalovaného [jméno] [příjmení]. Z její výpovědi zjistil, že posuzovanou změnu zaměstnání žalovaného a s tím související agendu zajišťovala ona. V době uzavření Nájemní smlouvy byli oba se synem (žalovaným) zaměstnáni ve městě [anonymizováno] ve [příjmení] republice Německo. Nájem Nemovitosti ukončili především proto, že se nemohli se žalobcem jako pronajímatelem dohodnout na její rekonstrukci. Rovněž v té době našla pro sebe a pro žalovaného možnost zaměstnání v [anonymizováno] v Rakousku s tím, že se jednalo o práci lepší v tom smyslu, že by byli oba zaměstnaní nikoli jako agenturní, ale jako kmenoví zaměstnanci. Pracovní odměna činila kolem 1 500 € měsíčně. V souvislosti s touto změnou zaměstnání sehnala svědkyně ubytování v [země], v obci [anonymizováno], za nájemné ve výši kolem 600 € měsíčně včetně elektřiny. Toto místo bylo s dojezdovým časem do zaměstnání v [anonymizováno] kolem jedné hodiny. Ve firmě v [anonymizováno] však již se žalovaným nepracuje z organizačních důvodů na straně zaměstnavatele. Následně pro sebe a žalovaného našla zaměstnání prakticky ve stejném oboru v obci [příjmení], [země], poblíž hranic s Jihočeským krajem. Proto se přestěhovali z [anonymizováno] do [obec] v ČR. Pokud s žalovaným bydleli v Nemovitosti, cesta do zaměstnání do [územní celek] jim trvala přibližně tři čtvrtě hodiny. Příjem v tomto zaměstnání měli přibližně stejný jako poté v zaměstnání v [anonymizováno].

25. Na základě zjištění učiněných z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] odvolací soud uzavírá, že výpovědní důvod dle § 2287 o. z. uplatněný ve Výpovědi, naplněn nebyl. Jak se podává z obsahu výpovědi jmenované svědkyně, jedinou změnou z hlediska pracovních, ubytovacích a dojezdových podmínek byla pouze ta okolnost, že v novém zaměstnání v [anonymizováno] v [země] se jednalo o zaměstnání kmenových pracovníků, nikoli agenturních. Pracovní postavení agenturního pracovníka od postavení pracovníka kmenového se však v žádném ohledu nijak zásadně neliší, a to ani z hlediska pracovněprávní ochrany, ani z hlediska finančního ohodnocení. Je tedy třeba uzavřít, že na straně žalovaného toto nově sjednané zaměstnání nepředstavovalo natolik, a v jeho prospěch, podstatnou změnu poměrů, v porovnávání s poměry v době uzavření Nájemní smlouvy, která by mohla jako akceptovatelný, spravedlivý důvod předčasného ukončení nájemného poměru dle § 2287 o. z. obstát.

26. Výpovědí ze dne 26. 11 2018 k ukončení nájemního poměru založeného Nájemní smlouvou nedošlo. Nájemní poměr tak trval po celou sjednanou dobu, tzn. od [datum] do [datum].

27. K ukončení tohoto nájemního poměru přitom nemohlo dojít ani faktickými kroky žalovaného v podobě odhlášení odběru plynu a elektřiny v místě pronájmu, odmontováním elektroměru a vrácením klíčů. Tímto způsobem realizované faktické opuštění předmětu nájmu totiž ani ve smyslu § 2292 o. z. nezakládá žádný speciální důvod skončení nájemního vztahu. Ustanovení § 2292 o. z. upravuje kvalifikované opuštění bytu pouze jako jeden ze způsobů odevzdání bytu po skončení nájemního poměru, samo o sobě však právním důvodem ukončení nájmu není.

28. Vzhledem k uvedenému tak vzájemná práva a povinnosti z nájemního vztahu založeného Nájemní smlouvou zůstaly mezi účastníky zachovány až do skončení sjednané doby nájmu, tedy i pro období od 1. 3. do [datum]. Žalobci tedy vznikl vůči žalovanému nárok i na zaplacení nájemného za měsíce březen až červen 2019 včetně.

29. Naopak jako správný shledal odvolací soud závěr soudu I. stupně o důvodnosti procesní obrany žalovaného v podobě nároku na zaplacení pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Soud I. stupně v tomto směru vzal na podkladě provedeného dokazování za prokázáno, že žalobce byl po dobu 380 dní v prodlení se splněním své smluvní povinnosti předat žalobci vyúčtování služeb do patnácti dnů od předání vyúčtování poskytovatelem služeb. V podrobnostech tohoto závěru proto odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje na odst. 38 a násl. odůvodnění napadeného rozsudku. Námitku žalobce, že důkazní břemeno v otázce prokázání včasného doručení vyúčtování leží na nájemci, neshledal odvolací soud jako důvodnou. Za situace, kdy žalovaný včasné doručení vyúčtování popřel, bylo na žalobci, aby prokázal, zda vůbec a kdy toto vyúčtování žalovanému zaslal, pokud tvrdil, že tak učinil již dne [datum]. Toto tvrzení se mu přitom prokázat nepodařilo. Bylo prokázáno, že vyúčtování žalobce žalovanému odeslal až [datum] a důvodný je tedy jeho nárok na zaplacení částky 19 000 Kč (50 x 380).

30. Vzhledem k výše uvedeným dílčím závěrům tak odvolací soud celkově uzavírá, že žalobce má, kromě již přiznané částky ve výši 83 000 Kč vůči žalovanému právo na zaplacení částky 68 000 Kč odpovídající dlužnému nájemnému z titulu Nájemní smlouvy za období od [datum] do [datum] (4 x 17 000 Kč).

31. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. změnil (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) částečně tak, že žalobě dále vyhověl do částky 68 000 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení od [datum] (§ 1970 o. z.), když již k tomuto datu byl žalovaný v prodlení se zaplacením všech sjednaných plateb nájemného. Ve zbylé části zamítavý výrok II. rozsudku soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

32. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný byl v konečném výsledku úspěšný v rozsahu 151 000 Kč (83 000 Kč + 68 000 Kč). S ohledem na předmět prvostupňového řízení (o zaplacení jistiny ve výši 170 000 Kč) činí rozdíl poměru úspěchu a neúspěchu 78 %. V tomto rozsahu má proto právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce spočívaly v nákladech právního zastoupení v rozsahu deseti úkonů právní služby po 7 900 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání dne [datum] delší dvou hodin, písemné vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] delší dvou hodin, účast na jednání dne [datum], písemný závěrečný návrh z [datum]), deseti režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 zmíněné vyhlášky), cestovní výdaje ve výši celkem 16 579,60 Kč za použití osobního automobilu na trase [obec] - [obec] a zpět (2 x 780 km) dle § 13 odst. 5 zmíněné vyhlášky, ztráta času celkem ve výši 5 400 Kč (§ 14 zmíněné vyhlášky), to vše povýšeno o DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 125 815,30. S připočtením zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 500 Kč se tak jedná o částku 134 315 Kč. Z toho 78 % činí částku 104 766 Kč.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. V odvolacím řízení bylo rozhodováno o jistině ve výši 87 000 Kč. Při úspěchu žalobce co do částky 68 000 Kč činí rozdíl poměru úspěchu a neúspěchu 56 %. V tomto rozsahu má žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívaly v nákladech právního zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 4 580 Kč (z tarifní hodnoty 87 000 Kč) dle § 7 bod 5 zmíněné vyhlášky za sepis odvolání a účast na jednání dne [datum] a [datum], tří režijních paušálů po 300 Kč, to vše povýšeno o DPH ve výši 21 %, celkem 17 714 Kč. S připočtením zaplaceného soudního poplatku z odvolání se jedná o částku 22 064 Kč, z toho 56 % činí částku 12 356 Kč.