o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 7. 3. 2022, č. j. 35 C 234/2021-111

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalobci povinnost, počínaje právní mocí rozsudku, platit výživné na žalovanou v částce 20 000 Kč měsíčně vždy do 15. dne v měsíci k rukám žalované (I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal snížení výživného o dalších 5 000 Kč měsíčně počínaje právní mocí tohoto rozsudku (výrok II.), tím změnil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 12. 2017, č. j. 30 P 36/2012-304 (výrok III.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o návrhu žalobce na snížení výživného pro žalovanou z částky 25 000 Kč měsíčně, stanovené rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 8. 12. 2017, č. j. 30 P 36/2012/304, na částku 15 000 Kč. Výživné bylo naposledy stanoveno v době, kdy žalované bylo 16 let, studovala soukromé hrazené gymnázium, nosila rovnátka a brýle. Žalobce měl příjem ze své společnosti [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč měsíčně, byl vlastníkem této společnosti, která měla roční obrat okolo 3,7 milionu korun a vlastní kapitál okolo 4,9 milionu korun. Žalobce prodal podíly v obchodních společnostech za cca 13 400 000 Kč a nemovitosti za cenu 18 500 000 Kč. Investoval do domu na adrese [adresa], částku 8 000 000 Kč, dům je ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] a užívá jej žalobce s přítelkyní, dále užívali 2 luxusní automobily ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] Matka žalované pronajímala řadový dům v [obec] za částku 23 000 Kč měsíčně a byt v [obec a číslo] za částku 15 000 Kč měsíčně. Dále si přivydělávala na poloviční úvazek částkou 9 000 Kč měsíčně. Matka vlastnila pozemek v [obec] a apartmány v [země], měla hypotéku, na kterou hradila 8 500 Kč měsíčně. V posuzované věci soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaná je zletilou dcerou žalobce, studuje první ročník prezenčního studia na soukromé vysoké škole [příjmení] [jméno] v oboru ekonomika a management, za kterou platí 59 000 Kč ročně školné. Nadále nosí brýle. Pořídila si osobní automobil rok výroby 2001, hradí náklady na jeho provoz částkou 7 293 Kč. Je vlastníkem bytu v [obec] [část obce], který byl zakoupen z prostředků matky získaných prodejem její nemovitosti. Brigádně si žalovaná přivydělává částkou 3 000 Kč měsíčně, na bydlení přispívá matce částkou 1 000 Kč. Matka žalované svou vyživovací povinnost plní dobrovolně, především finančním zajišťováním. Matka vlastní nemovitý majetek (pozemek v [obec], byty v [obec] a v [obec a číslo]), za pronájem bytu inkasuje měsíčně 15 000 Kč, přivydělává si na částečný úvazek částkou 9 000 Kč. Žalobce se na výživném pro žalovanou nepodílí, exekučně jsou mu strhávány pouze částky malého rozsahu. Žalobce má stále stejné příjmy jako při posledním rozhodování soudu, 15 000 Kč hrubého od společnosti [právnická osoba], jejíž je jediným společníkem a jednatelem. Je jediným akcionářem a statutárním orgánem společnosti [právnická osoba] Tyto společnosti mu nic nevyplácí. Vlastní jeden byt 3 + 1 v [část obce], dům, ve kterém bydlí s přítelkyní, vlastní společnost [právnická osoba], která hradí i spotřebu energií. Vlastní jedno vozidlo a užívá s přítelkyní další vozidlo ve vlastnictví uvedené společnosti. Přítelkyně žalobce pracuje brigádně u své matky, měsíčně vydělá částku 5 000 Kč, jinak žije z úspor žalobce. Přítelkyně otce nezaznamenala výraznější pokles jejich životní úrovně, společnostem ale klesly zakázky. Na společnosti jsou psány i jejich mobilní telefony. Náklady na živobytí žalobce a přítelkyně činí asi 25 000 Kč měsíčně, na účtu má žalobce 90 000 Euro a 7 000 Kč. Peníze, které utržil v minulosti, vložil do společnosti [právnická osoba] [příjmení] 90 000 Euro je částka, kterou utržil za prodej lodi. Od posledního soudního rozhodnutí se ničeho nezměnilo na vztazích účastníků, které jsou nadále velmi špatné.

3. Z hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 910 odst. 1 a § 911 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), a při určení rozsahu vyživovací povinnosti postupoval podle § 915 a § 923 o. z. Soud prvního stupně uzavřel, že návrh na snížení výživného je částečně důvodný, pokud jde o částku 5 000 Kč, kterou žalobce žalované hradí na spoření, neboť měl za prokázané, že přes stále nadstandartní životní úroveň žalobce, jeho společnosti, z jejichž majetku žalobce profituje, vykazují z důvodu pandemické situace horší finanční stabilitu. Uzavřel, že potřeby žalované jsou dostatečně saturovány běžným výživným zasílaným žalobcem v částce 20 000 Kč měsíčně. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy poměr úspěchu byl u účastníků stejný.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém vytýkala soudu prvního stupně, nesprávná skutková zjištění, která má za rozporná v samotném odůvodnění rozsudku. Soud prvního stupně uvedl, že příjmy má žalobce stále shodné. Výpověď žalobce postačila soudu prvního stupně ke skutkovém závěru, že prostředky z úspor jsou rozpouštěny, a z tohoto má prokázán pokles životní úrovně žalobce. Konkrétní skutkové zjištění soudu I. stupně chybí. Prostým srovnáním zůstatků na eurovém účtu žalobce lze zjistit, že žádný pokles úspor nenastal. Součet příjmů a výdajů eurového účtu za toto období tedy činí plus 16 000 EUR. Tvrzení žalobce jsou účelově vytržená z kontextu, výpisy vykazují za uvedené období více příjmů než výdajů. Z výpisů z korunového účtu žalobce vyplynuly aktuálně zůstatky 7 000 Kč a na eurovém 90.000 EUR. Uváděné částky ze soudem provedených důkazů neprokazují ani tvrzení žalobce a závěr soudu prvního stupně, že se společnostem žalobce méně daří. Soud prvního stupně se vůbec nevypořádal s procesní obranou žalované, která ve svém doplnění tvrzení ze dne [datum] uváděla a dokládala přesné obraty, které u společnosti [právnická osoba] v rozporu s žalobcem tvrzenými problémy vyplývají, a sice že obrat společnosti enormně rostl, navzdory údajné krizi. Zisk sice poklesl z 804 tis. na 375 tis., ale žalobce netvrdí, že by na zisku byl závislý a snížily se jeho příjmy, naopak zisk si žalobce jako jediný majitel společnosti nerozděluje. Žalobce se svých příjmech ze společnosti není závislý, pokud tvrdí, že kromě 15.000 Kč příjmu žádné jiné příjmy nemá. Ze společnosti [právnická osoba] realizuje žalobce prospěch využíváním majetku této společnosti v ceně přesahující 70 000 Kč měsíčně. Za rozhodující pro finanční zdraví společnosti je možné považovat stav vlastního kapitálu a ten vykazuje u obou žalobcových společností růst i v době údajného postižení podnikání společností žalobce koronavirovou situací. Chybně se soud prvního stupně vypořádal s poměry na straně žalobkyně, pokud vyvozuje, že tvoří-li úspory, jakoby vyměřené výživné nepotřebovala. S ohledem na neplacení výživného ze strany žalobce byla nucena z úspor čerpat, žalobce je v placení výživného nespolehlivý, resp. záměrně výživné neplatí a žalovaná je nucena opakovaně podávat návrh na exekuci. Soud prvního stupně nepřihlédl ani ke stávající situaci dané vysokým růstem nákladů na živobytí, když inflace od počátku tohoto roku přesahuje 10 % hranici. Protože v řízení bylo prokázáno, že nedošlo ke změně poměrů na straně žalobce, a na straně žalované bylo prokázáno, že je stále studentkou s náklady vyššími než v době předchozího rozhodování soudu, navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl změněn a návrh žalobce byl zamítnut i v části, v níž se žalobce domáhal snížení výživného o 5 000 Kč placených na spoření žalobkyně.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že souhlasí se závěry soudu prvního stupně, a to přesto, že původně navrhoval snížení výživného na 15 000 Kč. V odvolání žalovaná vytrhává z kontextu jednotlivá zjištění z účtů žalobce, respektive jeho společností. Od roku 2020 zaznamenaly společnosti pokles zisku, žalobce společnosti [právnická osoba] zapůjčil z naspořených prostředků částku 11 000 000 Kč, která mu však s ohledem na hospodářskou situaci společnosti nemůže být vracena. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že s ohledem na pandemickou situaci došlo ke ztrátě zakázek a zisků společností. Žalobce měl vždy zájem na kontaktu se žalovanou, avšak vztah mezi účastníky je naprosto nulový, žalovaná se žalobcem vůbec nekomunikuje, požaduje pouze finanční zajištění. Vůbec se žalobcem nekonzultovala výběr vysoké školy a důvody, proč nestuduje školu státní, ale placenou. Zároveň má za to, že potřeby nezletilé jsou bohatě pokrývány placeným výživným 20 000 Kč, když je třeba zohlednit materiální zabezpečení matky, která vlastní nemovitosti v České republice i v Turecku, prodala nemovitosti a měla by rovněž stejným způsobem jako žalobce žalovanou zajišťovat. Z prostředků rodičů a vlastní brigády pak náklady žalované budou dostatečně pokryty. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

7. Odvolací soud předně uvádí, že přestože žalovaná napadla výslovně výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, jejím odvoláním je napaden i výrok II., který je výrokem závislým, neboť se jedná o celkovou výši stanoveného výživného (§ 212 písm. a) o. s. ř.).

8. Odvolací soud při věcném přezkumu vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který v souladu s § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil níže uvedenými důkazy, z nichž zjistil následující.

9. Z potvrzení o studiu žalobkyně, ze kterého bylo zjištěno, že je studentkou soukromé vysoké školy [obec] škola [právnická osoba] v bakalářském programu Ekonomika a management.

10. Z výkazu zisku a ztráty společnosti [právnická osoba] za rok 2020, že čistý obrat za účetní období roku 2020 byl 2 382 000 Kč, v roce 2019 466 000 Kč.

11. Z vyrozumění o zahájení exekuce Exekutorského úřadu Praha 4, JUDr. [jméno] [příjmení], že žalovaná zahájila exekuci pro neplacení výživného v celkové částce 50 000 Kč. Ke dni vydání vyrozumění o zahájení exekuce bylo dne [datum] a [datum] dlužné výživné žalobcem zaplaceno a exekuce je nadále vedena pro náklady exekučního řízení. Z vyjádření žalobce u odvolacího jednání k probíhající exekuci bylo zjištěno, že exekuce dosud nebyla zastavena, výživné je placeno k rukám soudního exekutora. Žalovaná potvrdila, že výživné v tuto chvíli k jejím rukám placeno není.

12. Odvolací soud vyšel při svém rozhodování ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, které mají oporu v provedeném dokazování a spolu s dokazováním provedeným v odvolacím řízení poskytují dostatečný skutkový základ pro rozhodnutí ve věci. Na zjištěné poměry soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení § 910, § 911, § 913, § 915 a § 922 zák. č. 85/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

13. Vyživovací povinnost rodičů k dětem je dána přímo ze zákona (§ 910 o. z.) a trvá do té doby, pokud děti nejsou schopny se samy živit. Základním kritériem pro vznik práva na výživné oprávněné osoby je její potřebnost (tzv. stav odkázanosti na výživu) tedy„ neschopnost sám se živit“ ve smyslu § 911 o. z., tedy nejčastěji v případě přípravy na budoucí povolání dítěte studiem, přičemž příležitostné příjmy např. z brigád, nemají vliv na odkázanost studujícího dítěte výživou na jiné subjekty, typicky na své rodiče.

14. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně nemá odvolací soud za zcela správné. Odvolací soud se ztotožňuje s tím, že životní úroveň žalobce je zcela nadstandardní, stejně tak jako životní úroveň matky žalované. Žalovaná pak profituje z majetkových poměrů rodičů a participuje na jejich životní úrovni. V řízení před soudem prvního stupně však nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že došlo k zásadní změně poměrů na jeho straně. Naopak, z povedených důkazů v rámci odvolacího jednání bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] byla v rámci své podnikatelské činnosti oproti roku 2019 úspěšnější, obrat společnosti mnohonásobně vzrostl (viz. bod 9 rozsudku). Sám žalobce potvrdil, že pokud jde o jeho příjmy, ničeho se oproti předchozímu rozhodnutí soudu prvního stupně nezměnilo, stále pobírá mzdu od společnosti [právnická osoba] ve výši 15 000 Kč. Shodně jako při posledním rozhodování o výživném veškeré výdaje žalobce na bydlení, provoz vozidel, mobilních telefonů atd., je hrazen z prostředků společnosti [právnická osoba], a z prostředků této společnosti, případně z úspor žalobce žije i jeho přítelkyně, jak vyplynulo z její svědecké výpovědi před soudem prvního stupně. Na straně žalované rovněž nedošlo k výrazné změně poměrů, vyjma skutečnosti, že je studentkou vysoké školy. Shodně jako při posledním rozhodování soudu studuje žalovaná soukromou, tedy placenou školu. Žalovaná se soustavně připravuje na budoucí povolání, taková příprava už sama o sobě představuje odkázanost na výživu od jiné osoby. Fakt, že žalovaná studuje soukromou vysokou školu, případně, že výběr školy nekonzultovala se žalobcem, nemůže mít na výši stanoveného výživného vliv, neboť v předchozích letech žalovaná studovala rovněž soukromé školní zařízení, které bylo rodiči hrazeno. Žalovaná se dlouhodobě snaží své potřeby zajistit i vlastní pracovní činností, ale příjem z brigád dosahující částky 3 000 Kč měsíčně, v žádném případě nepokrývá její potřeby, tedy běžné náklady na výživu, ošacení, studium, [anonymizováno] stav; má náklady s pořízením speciálních brýlí. Matka žalované svoji vyživovací povinnost vůči ní plní, finančně ji zabezpečuje, mimo jiné z prodeje vlastní nemovitosti zakoupila žalované byt do jejího vlastnictví. Námitky žalobce, že by se matka měla výrazněji podílet na nákladech žalované, nejsou důvodné. Lze souhlasit se žalobcem, že vztahy mezi účastníky jsou na velmi špatné úrovni, v podstatě vůbec nekomunikují. Tento stav však nemůže být bez dalšího důvodem ke snížení výživného, stejně tak jako skutečnost, že částka 20 000 Kč měsíčně placená žalobcem na výživné je spolu s prostředky od matky pro žalovanou částkou dostatečnou k pokrytí jejích potřeb.

15. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Komentář k § 915 o. z. uvádí, že rozsah vyživovací povinnosti rodičů k dětem je určen kritériem zásadně stejné životní úrovně, což je hledisko, které se uplatní přednostně před jinak obecným hlediskem odůvodněných potřeb oprávněného, jak je stanoví § 913 o. z. Primárně se proto neuplatní pravidlo, že potřeby oprávněného (zde dítěte) mají být kryty v plném rozsahu, jen jsou-li odůvodněné. Životní úroveň lze vymezit jako určitý stupeň uspokojování životních, tj. hmotných i duchovních potřeb subjektu, v úzkém vztahu k dalším faktorům. Je to ve své podstatě kategorie socio-ekonomická, nikoli právní, i když ji nelze zužovat jen na ryze ekonomické (míněno jasně kvantifikovatelné) vyjádření. Má i celou řadu svých kvalitativních indikátorů. Zahrnuje v sobě především úroveň výživy, oblékání, bydlení, vzdělávání a kultury, zdravotní, příp. sociální péče atp. Životní úroveň rodičů tak souvisí úzce i s jejich celkovými majetkovými poměry. Pro účely jejího zjištění je proto třeba zohlednit nejen faktickou příjmovou (výdělkovou) stránku, nýbrž je nutno brát zřetel i k celkové hodnotě a rozsahu movitého a nemovitého majetku rodičů a rovněž i způsobu života, který v posuzované době vedou. Vzhledem k tomu, že dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů (nikoli jen jednoho rodiče), je třeba v případě soudem stanoveného výživného zkoumat nejen životní úroveň povinného rodiče (žalovaného o výživné), ale i životní úroveň druhého rodiče.

16. V posuzovaném případně bylo prokázáno, že nedošlo ke změně poměrů na straně žalobce; jeho společnosti, i přes pandemickou situaci, nadále prosperují, z majetku společností, zejména společnosti [právnická osoba], jsou hrazeny veškeré zásadní výdaje žalobce a jeho přítelkyně, vůči které nemá navíc žalobce vyživovací povinnost. Žalobce nadále disponuje i úsporami v řádu milionů korun, jejichž stav se rovněž v uplynulém roce nesnížil. Životní úroveň obou rodičů žalované je nadstandardní a na této životní úrovni se žalovaná od svého dětství podílí. Protože tedy nebyly zjištěny žádné zásadní změny v poměrech žalobce ani žalované, je třeba považovat výživné stanovené posledním rozhodnutím soudem prvního stupně za zcela odpovídající kritériím uvedeným v § 913 odst. 1 o. z., tedy odůvodněným potřebám žalované a zároveň schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalobce.

17. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. a žalobu na snížení výživného tak zcela zamítl.

18. Protože došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodoval odvolací soud znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 2 o. s. ř. a za použití § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že žalobce, který byl se svým návrhem zcela neúspěšný je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem, a které odvolací soud stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

19. Podle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí sazba odměny za jeden úkon právní služby 10 700 Kč, vycházeje z tarifní hodnoty 600 000 Kč (pětinásobek ročního plnění, vycházeje z částky 10 000 Kč, o níž se žalobce domáhal snížení výživného) a náleží za 7 úkonů právní služby za řízení před soudem prvního stupně (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě, vyjádření žalované k poučení soudu, účast u jednání soudu dne [datum], [datum], [datum] a [datum]) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, tedy 74 900 Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 2 100 Kč. Žalovaná má tedy právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 77 000 Kč.

20. Za řízení před odvolacím soudem vznikly žalované, která byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, náklady v souvislosti se zastoupením advokátem, dle stejných kritérií a to za 2 úkony právní služby (odvolání a účast u odvolacího soudu [datum]) podle § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu po 10 700 Kč tj. celkem 21 400 Kč, společně s paušální náhradou výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy 600 Kč, tj. celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení 22 000 Kč.

21. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku, místo plnění podle § 149 o. s. ř.