o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 9. 2. 2022, č. j. 5 C 437/2020 – 84

1. Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zamítl návrh žalobkyně na určení, že je žalobkyně vlastníkem nemovitostí: pozemku p. č. st. [anonymizováno], pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec], zapsaných na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 14 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného (výrok II.), zamítl návrh žalobkyně, aby bylo určeno, že je oprávněna na základě rozsudku podat návrh na zápis vlastnického práva u [stát. instituce], [stát. instituce], kde bude zapsána jako vlastník (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně je bývalou manželkou žalovaného, manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 12. 4. 2019, č. j. 16 C 255/2018 – 28, který nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně darovala žalovanému polovinu nemovitostí: pozemek st. [parcelní číslo], pozemek p. [číslo] pozemek [parcelní číslo] v k. ú. a obci [obec] (dále i jen,,předmětné nemovitosti“). Po rozvodu manželství účastníků docházelo mezi nimi k vážným neshodám a dne [datum] při předávání dětí v [anonymizováno] došlo k incidentu, při kterém zasahovala Policie ČR a záchranná služba. Žalobkyně žalobu odůvodňovala tím, že žalovaný popsaným jednáním porušuje dobré mravy, a žalobkyně proto požaduje vrácení daru. Na výzvu k vydání daru žalovaný nereagoval.

3. Z hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 2072 odst. 1 o. z. a po komplexním hodnocení důkazů a okolností věci uzavřel, že konflikt dne [datum] byl výsledkem vzájemných neshod mezi účastníky, na jejich vzniku a eskalaci se oba podíleli, souvisel s rozvodem a s vyhrocenou porozvodovou situací při předávání dětí. Jediný svědek útoku neznal příčinu fyzického napadení, sám se se žalovaným dostal do fyzické potyčky, trvalé zdravotní následky žalobkyně z tohoto fyzického napadení žalovaným subjektivního charakteru konstatoval po několika měsících od útoku lékař, který má dobré vztahy s otcem žalobkyně. S přihlédnutím k tomu, že se žalobkyně v důsledku zpronevěry finančních prostředků, které měla použít na vyplacení podílu žalovaného ze společného jmění manželů (dále i jen,,SJM“), ocitla v situaci, kdy bude obtížně shánět potřebné peníze, jevilo se soudu prvního stupně jako pravděpodobné, že postup žalobkyně (revokace daru) je ryze účelový, protože odvoláním daru by došlo ke zmenšení masy společného jmění a tedy k ponížení nároku žalovaného z titulu vypořádání. Soud prvního stupně hodnotil jednání žalovaného jako nevhodné, nikoliv však zjevně porušující dobré mravy; intenzita porušení dobrých mravů není natolik závažná, aby byla důvodem k odstoupení od darovací smlouvy, a žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. Návrh žalobkyně, aby bylo určeno, že je na základě rozsudku oprávněna podat návrh na zápis svého vlastnického práva do katastru nemovitostí, označil soud prvního stupně za nadbytečný, a proto tento návrh rovněž zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, které směřovalo do věcného zamítavého výroku II. a do výroku o nákladech řízení III., a ve kterém označila napadené rozhodnutí za zcela nesprávné, protože soud prvního stupně neúplně zjistil a nesprávně posoudil skutkový stav z důvodu absence výslechu synů účastníků, kteří byli svědky fyzického napadené žalobkyně žalovaným. Podle žalobkyně bylo v řízení prokázáno, že žalovaný žalobkyni úmyslně ublížil, docházelo dlouhodobě ke slovnímu napadání a fyzickému týrání ze strany žalovaného, a to poprvé v roce 2018, podruhé v roce 2020. Nejedná se tedy ze strany žalovaného o exces ale opakované jednání. Žalobkyně po napadení žalovaným byla nucena vyhledat lékařskou pomoc a s důsledky napadení se léčí dosud. Psychické týrání a související špatný psychický stav žalobkyně potvrdila ve své svědecké výpovědi matka žalobkyně [jméno] [příjmení]. Žalobkyně navrhla doplnit dokazování soudem vyžádanou zprávou PEXESO z. s. o psychickém stavu nezletilých synů. Podle žalobkyně soud prvního stupně pochybil, když brutální napadení žalobkyně žalovaným bez dalšího dával do přímé souvislosti s vypořádáním zaniklého SJM účastníků. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že žalobě zcela vyhoví.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně polemizuje s odvolacími námitky žalobkyně a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Výrok III. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

8. Odvolací soud ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování rozhodnutím přestupkové komise města Hostivice ze dne [datum], a podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování listinami, které soud prvního stupně z objektivních důvodů neměl ke dni rozhodnutí k dispozici, a to rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum], sp. zn. SZ [číslo] a rozhodnutím [anonymizováno] úřadu [územní celek] ze dne [datum], sp. zn. SZ [číslo], z nichž zjistil k incidentu ze dne [datum], že přestupková komise [územní celek] zastavila řízení v části přestupku, kterého se měla dopustit [jméno] [příjmení] tím, že bývalého manžela slovně napadla a strčila do něj, zastavila řízení v části přestupku, kterého se měl dopustit [jméno] [příjmení] tím, že měl slovně napadnout [jméno] [příjmení], odstrčit jej a chytit do„ kravaty“, zastavila řízení v části přestupku, kterého se měl dopustit obviněný [jméno] [příjmení] tím, že měl slovně napadnout svojí bývalou manželku a povalit na zem [jméno] [příjmení], rozhodl, že [jméno] [příjmení] je vinen tím, že úmyslně napadl svoji bývalou manželku úderem rukou do oblasti obličeje, čímž jí způsobil hematom v obličejové části hlavy a podvrknutí krční páteře a za toto jednání mu byla uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. K odvolání [jméno] [příjmení] odvolací orgán, kterým je [anonymizováno] úřad [územní celek], odbor legislativně právní a krajský živnostenský úřad, zrušil rozhodnutí přestupkové komise [územní celek] ve všech výrocích I. - V. a věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu.

9. Odvolací soud neprovedl dokazování žalobkyní navrhovanou zprávou centra [anonymizováno] z. s., protože podle tvrzení žalobkyně do tohoto centra nezletilí synové účastníků docházejí od doby bezprostředně následující po [datum] a pokud žalobkyně navrhla tento důkaz v odvolacím řízení, navrhla jej po koncentrační lhůtě (§ 119a o. s. ř., § 205a o. s. ř.) a byl tedy uplatněn opožděně.

10. Soud prvního stupně nepochybil, pokud neprováděl dokazování výslechem nezletilých synů účastníků, protože výslech nezletilých dětí ve věku 11 a 8 let není důkazem způsobilým prokázat sporné skutečnosti o fyzickém konfliktu účastníků a následných zdravotních obtížích žalobkyně, navíc tyto skutečnosti byly prokázány ostatními v řízení provedenými důkazy. Především je však výslech nezletilých k uvedeným skutečnostem zcela v rozporu se zájmy nezletilých dětí, chráněných Úmluvou o právech dítěte (Čl 3).

11. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, nedoznaly změn ani po zopakování a doplnění dokazování odvolacím soudem, odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

12. Soud prvního stupně správně zjistil, že účastníci jsou bývalí manželé (manželství trvalo od [datum] do [datum]), žalobkyně za trvání manželství darovala žalovanému předmětné nemovitosti (darovací smlouva ze dne [datum], výpis z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví]), po rozvodu manželství byla mezi účastníky uzavřena dohoda o vypořádání SJM, žalobkyně složila finanční prostředky na vypořádání z této dohody do úschovy advokátky, která si je přisvojila a byla odsouzena za spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 4 písm. b) a d) trestního zákoníku (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2021, č. j. 1 T 8/2020).

13. Zcela nedůvodná je odvolací námitka žalobkyně, že ke slovnímu napadání a psychickému týrání ze strany žalovaného došlo už v roce 2018, protože se jedná o tvrzení uplatněné až v odvolacím řízení, žalobkyně však svůj nárok v žalobě odůvodňovala tvrzením o hrubém napadání žalobkyně žalovaným po rozvodu manželství účastníků, které vyvrcholilo incidentem dne [datum], při kterém zasahovala Policie ČR a záchranná služba. Nikdo ze slyšených svědků nebyl účastníkem tohoto incidentu s výjimkou svědka [příjmení], který se však na místo dostavil až v jeho průběhu a došlo k potyčce mezi ním a žalovaným. Žalobkyně byla ošetřena Zdravotnickou záchrannou službou [územní celek], bylo konstatováno zranění úderem do obličeje ze strany bývalého partnera. Svůj zdravotní stav žalobkyně v průběhu řízení dokládala zprávou MUDr. [jméno] [příjmení], neurologická ambulance, [nemocnice], který konstatoval ve zprávě ze dne [datum] napadení exmanželem dne [datum] s tím, že tento útok způsobil kontuzi hlavy a levé poloviny obličeje, podvrknutí krční páteře, podkožní odbarvující hematomy v oblasti levého oka, pravé paže, levé mammy, břicha, pravého stehna, pravého bérce. Přestupkové řízení vedené přestupkovou komisí [územní celek] pro přestupek proti občanskému soužití podle § 7 zák. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, proti všem zúčastněným na incidentu, tedy i proti žalobkyni, není pravomocně skončeno.

14. Žalobkyně založila svůj nárok na tvrzení, že napadením ze strany žalovaného dne [datum] došlo k porušení dobrých mravů vůči žalobkyni jako dárkyni v takovém rozsahu, že je důvodná žádost na vrácení daru a žalovaný je ve smyslu § 2073 o. z. nepoctivým držitelem.

15. Soud prvního stupně správně konstatoval, že předpokladem úspěšné revokace daru podle § 2072 odst. 1 o. z., je zjevné porušení dobrých mravů chováním obdarovaného. Závadné jednání vždy musí dosáhnout intenzity, která je spojena s nikoliv běžným, nýbrž hrubým porušením dobrých mravů. Požadavek kvalifikovaného rozporu s dobrými mravy může být naplněn i jen jediným amorálním skutkem obdarovaného, je-li značného rozsahu a intenzity. Rozhodující není subjektivní pocit dárce, ale zda takové jednání obdarovaného lze objektivně posoudit jako hrubě porušující dobré mravy a není relevantní, zda intenzita závadného chování obdarovaného naplnila skutkovou podstatu přestupku.

16. Právo odvolat dar vzniká dárci projeveným nevděkem obdarovaného. Revokace daru nástává poté, kdy dárce obdarovaného uvědomí o svém rozhodnutí odvolat dar, čímž zároveň dává na vědomí, že mu jeho závadové chování nepromíjí, a vyzve obdarovaného k vrácení daru. Pro výzvu zákon žádnou specifickou formu nestanoví, ale jak vyplynulo z dosavadní soudní praxe, musí výzva obsahovat vymezení osoby dárce a obdarovaného, vlastní revokační projev dárce a indikaci toho, v čem dárce spatřuje zjevné porušení dobrých mravů, tj. určitou charakteristiku (popis, intenzita, rozsah) závadného skutku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1620/2001). Jen takto individualizované závadné jednání, pro které byl dar odvolán, je předmětem následného soudního řízení.

17. Z hlediska naplnění podmínek pro možnost odvolání daru pro nevděk je třeba zabývat se tím, zda se obdarovaný vůči dárci dopustil jednání zjevně porušujícího dobré mravy, včetně toho, zda takovým jednáním úmyslně nebo z hrubé nedbalosti dárci ublížil. Pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem„ hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Je třeba komplexní hodnocení závadného jednání, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybným je vyhodnocení, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným chováním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k důvodnému závěru o patřičnosti revokace. Uvedené však neznamená, že pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval nevděčně, samo o sobě postačuje k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce, je třeba věc posoudit v závislosti na tom, jak k chování došlo, z jakých příčin a mezi kým (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1794/2018).

18. V posuzované věci se žalovaný z pohledu obecně přijímaných hledisek pojmu dobrých mravů dopustil porušení dobrých mravů, pokud žalovanou napadl, podle zasahující záchranné služby, úderem do obličeje, a žalobkyně takové chování pochopitelně subjektivně vnímala jako ublížení.

19. Odvolací soud však souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že k napadení žalobkyně žalovaným dne [datum] došlo mezi bývalými manžely ve vyhrocené situaci při předávání nezletilých dětí (a podle přestupkového řízení se jednalo o napadení vzájemné). Při prvotním, po incidentu bezprostředně následujícím ošetření bylo záchrannou službou konstatováno zranění žalobkyně úderem do obličeje. Lékařskou zprávu datovanou zhruba deset týdnů po incidentu, která napadení a zranění žalobkyně popisuje, zjevně pouze z údajů žalobkyně, zcela jinak (včetně ještě odeznívajích hematomů), nepovažuje odvolací soud za objektivní; a ani tato zpráva nekonstatuje trvalé následky zranění s výjimkou možné postramautické stresové poruchy, a tvrzení žalobkyně o trvalém léčení následků napadení tak zůstalo jen v rovině tvrzení. Kromě toho uvedená lékařská zpráva nemůže zvrátit právní názor vyplývající z ostatních provedených důkazů a hodnocení okolností věci, že napadení ze dne [datum] (které jediné žalobkyně podle výzvy k vydání daru označila za rozporné s dobrými mravy a bylo předmětem posouzení) nedosahuje takové intenzity, aby mohlo být, poměřováno podmínkami ustanovení § 2072 odst. 1 o. z., hodnoceno jako zjevné porušení dobrých mravů s možností důvodné revokace darovací smlouvy.

20. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl a správně přiznal ve věci úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení, na jejichž správný výpočet v bodě 24. napadeného rozhodnutí odvolací soud pro stručnost odkazuje.

21. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení v částce 5 600 Kč, tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 2 500 Kč podle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu.

23. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupkyně žalovaného.