o zaplacení částky 247 947 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 11. 2025, č. j. 14 C 34/2025-220,

1. Shora označeným rozsudkem Okresní soud v Kolíně (soud I. stupně) ve výroku I. zamítl žalobu na zaplacení žalované částky a ve výroku II. uložil původnímu žalobci ([jméno FO], narozený [datum], bytem [adresa] Lidbořice) zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 112 167 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně dovodil, že právní předchůdkyně původního žalobce [jméno FO] (partnerka původního žalobce, která mu před zahájením řízení v něm uplatňovaný nárok postoupila), jako zájemce o koupi nemovitosti (dále případně i jen „zájemce“) uzavřela platně dne 27. 2. 2024 tzv. rezervační smlouvu (dále případně jen „Smlouva“), a to jako smlouvu trojstrannou se žalovaným podnikajícím jako realitním zprostředkovatelem („zprostředkovatel“) a [jméno FO] a [jméno FO] jako potencionálními prodávajícími („prodávající“), které při uzavírání Smlouvy žalovaný na základě zmocnění zastupoval. Smlouva byla uzavřena za účelem uskutečnění prodeje pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (dále jen ,,Pozemek“) ve vlastnictví prodávajících, přičemž za účelem tohoto prodeje byla mezi prodávajícími a žalovaným již dříve uzavřena zprostředkovatelská smlouva. Na základě Smlouvy [jméno FO] zaslala na účet žalovaného částku 247 947 Kč jako tzv. rezervační poplatek. [jméno FO] se ve Smlouvě zavázala bez zbytečného odkladu po vyzvání žalovaným uzavřít s prodávajícími kupní smlouvu ohledně Pozemku nejpozději poslední den účinnosti Smlouvy. Ve Smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud [jméno FO] jako zájemce poruší povinnost stanovenou Smlouvou, je povinna zaplatit prodávajícím smluvní pokutu ve výši složeného rezervačního poplatku. V takovém případě lze použít uhrazený rezervační poplatek na úhradu smluvní pokuty, přičemž z této smluvní pokuty má žalovaný nárok na jednu polovinu jako na paušální náhradu v souvislosti s danou transakcí. Smlouva, ve znění písemných dodatků č. 1, 2 a 3 byla časově omezena do 30. 9. 2024, ústně pak byla prodloužena nejméně do 28. 11. 2024. V této lhůtě k uzavření kupní smlouvy na prodej Pozemku (který byl po uzavření Smlouvy dále za souhlasu smluvních stran rozdělen na pozemky parc. č. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno] a pozemek parc. č. [hodnota]) nedošlo. Žalovaný však podle obsahu Smlouvy nemá věcnou legitimaci pro případné vrácení rezervačního poplatku. Ve Smlouvě byla sjednána pro případ porušení povinnosti ze strany zájemce smluvní pokuta ve prospěch prodávajících, v tomto směru se jedná o dvoustranný vztah pouze těchto dvou subjektů. Proto případné vrácení rezervačního poplatku by mohl zájemce (zde strana žalující) nárokovat pouze po straně prodávající, nikoli po žalovaném jako osobě, která ve Smlouvě vystupovala v pozici realitního zprostředkovatele prodávajících. Žalovaný by měl legitimaci k vrácení rezervačního poplatku pouze tehdy, pokud by sjednaná doba trvání Smlouvy uplynula, aniž by k uzavření kupní smlouvy (resp. k výzvě k jejímu uzavření) došlo zaviněním prodávajících. Taková situace však v daném případě nenastala. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku podal původní žalobce v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítl zejména, že nadále považuje Smlouvu za neplatnou, případně stranu zájemce nezavazující. Smlouvu totiž neuzavírali na straně prodávajících všichni spoluvlastníci původního Pozemku, když jako smluvní strany v ní nebyli uvedeni další spoluvlastníci, a to [jméno FO] a [jméno FO]. Tito žalovaného případně ani nezplnomocnili, aby za ně Smlouvu uzavřel. Po uzavření Smlouvy navíc došlo ke změně jejího předmětu, když původní Pozemek parc. č. [Anonymizováno] - zahrada, o výměře 1 923 m² byl rozdělen na pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]. Pozemek parc. č. [hodnota] (o výměře 237 m²), který byl rovněž předmětem vyjednávané kupní smlouvy, vznikl, pro účely vzniku přístupové cesty, oddělením ze sousedního pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] (rovněž ve vlastnictví výše jmenovaných spoluvlastníků původního Pozemku parc. č. [Anonymizováno]). Navíc oba pozemky vzniklé rozdělením původního Pozemku parc. č. [Anonymizováno] mají každý výměru 893 m², v součtu tedy o 137 m² méně, než původní Pozemek parc. č. [Anonymizováno] Ve Smlouvě byla uvedena zamýšlená kupní cena Pozemku 3 247 947 Kč, avšak ve vztahu k výměře Pozemku 1 923 m², nikoli 893 m².

4. Původní žalobce v odvolání dále namítl nesprávný závěr soudu I. stupně o prodlužování doby trvání účinnosti Smlouvy. Soud I. stupně se nevypořádal s jeho námitkou, že [jméno FO] uzavírala dodatky k prodloužení Smlouvy až poté, co již uplynula původně sjednaná doba účinnosti. Dle žalobce tedy po právní stránce již nebylo co prodlužovat. Nesprávně soud I. stupně uzavřel, že byl platně uzavřen i dodatek č. [hodnota] Smlouvy prodlužující její účinnost do 31. 8. 2024, protože v řízení bylo výpovědí [jméno FO] prokázáno, že tento dodatek za ni uzavřel bez jejího zmocnění sám žalobce. Pokud v řízení byl zjištěn obsah písemné komunikace mezi svědkem [jméno FO] (který ve vztazích podle Smlouvy vystupoval jako zástupce žalovaného) a [jméno FO], v níž ta svědkovi sdělila, aby se z důvodu blížícího se termínu jejího porodu, ve věci Smlouvy obracel na žalobce jako jejího partnera, toto zjištění existenci zmocnění neprokazuje. Není v tomto směru rovněž správný závěr soudu I. stupně, že [jméno FO] svým následným jednáním ve věci Smlouvy přímo či nepřímo schválila dle § 446 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z“.) jednání žalobce. Pokud pak jde o soudem I. stupně dovozované prodloužení Smlouvy ústní formou až do konce listopadu 2024, dle žalobce nebylo v řízení prokázáno, že by mezi účastníky Smlouvy došlo k dohodě o odstoupení od písemné formy jednání. Ohledně závěru o době účinnosti Smlouvy až do konce listopadu 2024 soud I. stupně rovněž nesprávně uzavřel, že důkazem je písemné sdělení [jméno FO] adresované svědku [jméno FO] ze dne 26. 11. 2024, v němž uvedla, že již nechce, aby se v dalším jednání podle Smlouvy pokračovalo. [jméno FO] ve své svědecké výpovědi uvedla, že jednání se žalovaným po skočení měsíce srpna 2024 již považovala za nezávazné.

5. Žalobce v odvolání nesouhlasil ani se závěrem soudu I. stupně o nedostatku pasivní legitimace žalovaného k zaplacení žalované částky. Rezervační poplatek byl zaplacen k rukám žalovaného. Svou právní povahou se dle žalobce jednalo o jistotu na kupní cenu nemovitosti a žalovaný byl ve své podstatě jejím schovatelem a měl s touto částkou naložit podle ujednání ve Smlouvě. Z toho plyne, že vlastníkem složené částky byl a nadále je žalobce, jako její složitel. Ke dni rozhodnutí soudu I. stupně však s touto částkou způsobem předvídaným ve Smlouvě disponováno nebylo. Žalovaný je proto pasivně legitimován k jejímu vydání žalobci. Pokud by se mělo jednat o užití této částky na zaplacení ve Smlouvě zakotvené smluvní pokuty, existence nároku prodávajících na tuto pokutu nebyla prokázána, soud k této otázce ani žádné dokazování nevedl. Ke dni vydání rozhodnutí soudu I. stupně nebyly ze strany prodávajících ani činěny žádné kroky k uplatnění případného nároku na tuto smluvní pokutu. Žalovaný proto nemá právo nadále složenou částku zadržovat. Žalobce z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.

6. Žalovaný v písemném vyjádření k odvolání žalobce vyjádřil souhlas se závěry soudu I. stupně. Smlouva byla uzavřena platně. Pokud jde o další dva spoluvlastníky Pozemku jako zamýšleného předmětu prodeje, jejich generália byla uvedena v závěrečné rubrice Smlouvy, protože v úvodní části formuláře nebylo více místa. Žalovaný k jejich zastupování pověření měl, byť dohoda o zastoupení za účelem zprostředkování prodeje nemovitosti byla z jeho strany podepsána jiným právním subjektem ([právnická osoba]). Původní zájemce [jméno FO] přitom mohla seznat stav spoluvlastnictví k plánovanému předmětu koupě z katastru nemovitostí. Pokud jde o samotný předmět Smlouvy v podobě vyjednávané nemovitosti, po uzavření Smlouvy sice došlo k rozdělení Pozemku a k tomu, že v konceptu kupní smlouvy byl uveden i pozemek parc. 608 vzniklý oddělením ze sousedního pozemku parc. č. st. 131, tyto změny však probíhaly za souhlasu smluvních stran, sama [jméno FO] do tohoto procesu vědomě zasahovala. Pokud žalobce namítal nedostatek formy změn Smlouvy, zejména dodatku č. [hodnota] o prodloužení její účinnosti do 30. 11. 2024, správně dle žalovaného soud I. stupně uzavřel, že účastníci smlouvy se dohodli na opuštění původní písemné formy za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že se Smlouvou řídili a z ní vycházeli prakticky až do doby, kdy mělo dojít ke schůzce a podpisu kupní smlouvy dne 28. 11. 2024, kdy [jméno FO] teprve několik dní před tímto plánovaným setkáním sdělila žalovanému, že věc předává svému právníkovi; do té doby ve věci Smlouvy aktivně vyjednávala, např. ohledně způsobu úhrady kupní ceny (její požadavek možnosti platby v hotovosti). Žalovaný v tomto směru poukázal na již soudem I. stupně citovanou judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/2019). Pokud jde o otázku případného zápočtu nároku žalobce na nárok prodávajících na smluvní pokutu podle Smlouvy z důvodu porušení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, tento zápočet vyplývá dle žalovaného přímo ze znění Smlouvy, na jejíž obsah v tomto směru ve svých podáních již v řízení před soudem I. stupně upozornil (viz jeho podání z 13. 10. 2025 a z 28. 2. 2025). Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

7. Usnesením ze dne 25. 3. 2025, č. j. 26 Co 50/2026–275, které nabylo právní moci dne 1. 4. 2026, odvolací soud rozhodl postupem podle § 107a ve spojení s § 211 o. s. ř. připustil, aby do řízení na místo původního žalobce [jméno FO] vstoupila obchodní společnost [Jméno žalobkyně]., se sídlem [adresa].

8. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

9. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových i právních závěrů. Zjištěné skutečnosti přitom považuje odvolací soud za správné. V tomto směru proto zcela odkazuje na bod 5. odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že shrnutí skutku je uvedeno bodě 2 tohoto odůvodnění. Za správné pak považuje i některé právní závěry.

10. Podle § 1746 odst. 2 o. z.: Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

11. Podle § 545 o. z.: Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran.

12. Podle § 546 o. z.: Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.

13. Podle § 555 odst. 1 o. z.: Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

14. Podle § 564 o. z.: Vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

15. Podle § 574 o. z.: Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

16. Podle § 2991 o. z.: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

17. V řízení bylo prokázáno, že Smlouvu jako smlouvu nepojmenovanou ve smyslu § 1745 odst. 2 o. z.) uzavřely subjekty v ní jako smluvní strany označené, tedy „zájemce“ [jméno FO] (dále jen ,,[jméno FO]“), „prodávající“ [jméno FO] a [jméno FO] a žalovaný jako ,,zprostředkovatel“, vystupující v této pozici z titulu smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitosti (Pozemku) uzavřené s prodávajícími. Zároveň žalovaný ve Smlouvě vystupuje jako zmocněnec prodávajících. Ve Smlouvě byl deklarován úmysl stran převést kupní smlouvou Pozemek z vlastnictví prodávajících do vlastnictví zájemce. Ve Smlouvě byl deklarován návrh prodávajících na kupní cenu ve výši 3 247 947 Kč. Smluvní strany (resp. zájemce a prodávající) se ve Smlouvě dohodli uzavřít kupní smlouvu ohledně Pozemku bez zbytečného odkladu po výzvě zprostředkovatele, nejpozději v poslední den účinnosti Smlouvy, která byl původně sjednána do dne 27. 5. 2024 s tím, že pokud do té doby strany nedospějí ke konsenzu o konkrétní podobě kupní smlouvy, uzavřou alespoň smlouvu o smlouvě budoucí kupní (bez její bližší specifikace). Zájemce ([jméno FO]) se zavázal zaplatit rezervační poplatek ve výši 247 947 Kč na účet zprostředkovatele za deklarovaným účelem, tedy zajištění toho, aby prodávající a ani zprostředkovatel po dobu účinnosti Smlouvy nečinili kroky k prodeji Pozemku jiné osobě, jakož i za účelem zahájení jednání a přípravy podkladů, jakož i za účelem poskytnutí jistoty na splnění svých závazků. Dále bylo ve Smlouvě jejími účastníky sjednáno, že pokud zájemce poruší povinnosti stanovené Smlouvou, je povinen zaplatit prodávajícím smluvní pokutu ve výši odpovídající rezervačnímu poplatku s tím, že v takovém případě lze použít složený rezervační poplatek na úhradu smluvní pokuty, jakož i s tím, že zprostředkovatel má nárok na částku odpovídající jedné polovině smluvní pokuty, jako paušální náhrady v souvislosti s danou transakcí. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že písemnými dodatky ke Smlouvě došlo k prodloužení účinnosti Smlouvy nejméně do 31. 8. 2024. Sporné zůstalo, zda jednáním účastníků Smlouvy došlo k jejímu dalšímu prodloužení až do 30. 11. 2024, jak tvrdil žalovaný.

18. Pokud jde posouzení platnosti Smlouvy z hlediska toho, zda jí na museli na straně prodávajících uzavírat všichni spoluvlastníci Pozemku, dle názoru odvolacího soudu, případná skutečnost, že by ji na straně prodávající všichni spoluvlastníci tohoto pozemku neuzavřeli, by neplatnost Smlouvy nezaložila. Posuzovaná Smlouva jako inominátní kontrakt není ani smlouvou kupní ani smlouvou o smlouvě budoucí kupní. Jejím uzavřením k žádným dispozicím s vlastnickým právem ve vztahu k Pozemku nedochází. Není proto z hlediska její platnosti nutné, aby ji uzavírali všichni spoluvlastníci pozemku. V souladu se zásadou smluvní volnosti není na překážku platnosti této nepojmenované smlouvy, aby se v ní ke zdržení se nabídky prodeje jiným právním subjektům po sjednanou dobu zavázali jen někteří ze spoluvlastníků Pozemku, který byl předmětem Smlouvy, stejně tak, aby se jen někteří ze spoluvlastníků Pozemku zamýšleného k prodeji zavázali k tomu, že na výzvu zprostředkovatele kupní smlouvu na prodej Pozemku uzavřou.

19. Pokud jde o zachování totožnosti předmětu Smlouvy v podobě předmětu zamýšlené kupní smlouvy, za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že účastníci až do listopadu 2024 jednali o změně předmětu Smlouvy prakticky ve shodě (ať již jde o rozdělení Pozemku, případně o určení dalších pozemků, které se měly stát předmětem prodeje), lze důvodně uzavřít, že se cítili být vázání Smlouvou i při těchto změnách předmětu Smlouvy, a že tedy v tomto směru došlo ve smyslu § 564 o. z. k jejich konkludentní dohodě o odstoupení od písemné formy jednání a následné konkludentní dohodě o změně předmětu zamýšleného prodeje. Předmět zamýšleného prodeje byl stranám v průběhu jejich jednání dle Smlouvy znám.

20. Při posouzení doby účinnosti Smlouvy, je třeba vycházet ze zjištění, do které doby účastníci v intencích vztahů založených Smlouvou spolu jednali. [jméno FO] (po výzvě žalovaného k podpisu vyjednávané kupní smlouvy na den 28. 11. 2024) ještě dne 25. 11. 2024 činila e-mailovou korespondencí směrem k žalovanému (resp. jeho zástupci [adresa]) dotaz ohledně možnosti uhradit kupní cenu dle vyjednávané kupní smlouvy v hotovosti. Dále pak dne 26. 11. 2024 činila tímtéž komunikačním kanálem dotazy ohledně obsahových náležitostí vyjednávané kupní smlouvy, a teprve později téhož dne sděluje zástupci žalovavého, že věc předala svému právnímu zástupci; následně dne 27. 11. 2024 tamtéž sděluje, že podle jejího právníka „to nyní není k podpisu smlouvy“, a poté dne 3. 12. 2024 prostřednictvím svého právního zástupce vyzývá žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši rezervačního poplatku. Lze proto uzavřít, že konkludentním způsobem (opět za použití § 564 o. z.) účastníci přinejmenším k datu 27. 12. 2024 měli Smlouvu za účinnou, když k tomuto datu prokazatelně v intencích Smlouvy spolu jednali. Konkludentní konsenzus o trvání účinnosti Smlouvy poté prokazatelně zanikl ke dni 3. 12. 2024, kdy [jméno FO] vyzývá žalovaného k vrácení rezervačního poplatku jako plnění poskytnutého podle jejího názoru bez právního důvodu, tedy bez platně uzavřené rezervační smlouvy.

21. Pokud jde o posouzení právní povahy ve Smlouvě sjednaného rezervačního poplatku a jeho právního osudu po skončení účinnosti Smlouvy, odvolací soud uzavírá, že za situace, kdy Smlouva neobsahuje pro [jméno FO] jako zájemce žádný konkrétní závazek (uzavřít do stanovené doby konkrétní kupní smlouvu nebo uzavřít do stanovené doby konkrétní smlouvu o smlouvě budoucí kupní), nelze posoudit rezervační poplatek ani jako poskytnutí jistoty ve smyslu § 2012 a násl o. z., ani jako závdavek dle § 1808 a násl. o. z. Podle obsahu Smlouvy lze jistou analogii proto shledat jen s institutem úschovy (§ 2402 a násl. o. z.) s tím, že zprostředkovatel (žalovaný) jako příjemce peněžních prostředků se nestal jejich vlastníkem, ale pouze detentorem. Dále je třeba uzavřít, že [jméno FO] (jako zájemcem ze Smlouvy) žalovanému poskytnutý rezervační poplatek se po konci účinnosti Smlouvy stal z její strany plněním z právního důvodu, který odpadl (§ 2991 odst. 2 o. z.), protože byl podle obsahu Smlouvy poskytnut právě jen pro účely této rezervační smlouvy a jiná dispozice s ním pro případ skončení účinnosti Smlouvy nebyla ve Smlouvě sjednána. Správně pak vzal soud I. stupně za prokázáno, že pohledávku na vrácení rezervačního poplatku [jméno FO] platně převedla na [jméno FO], původního žalobce, a to smlouvou ze dne 10. 12. 2024 (blíže viz body 5 a 12 odůvodnění napadeného rozsudku).

22. Pokud pak jde o věcnou legitimaci osoby, která má povinnost toto plnění vrátit, podle obsahu Smlouvy je to osoba žalovaného, na jehož účet [jméno FO] rezervační poplatek zaslala. Podle obsahu Smlouvy se žalovaný nestal vlastníkem těchto peněžních prostředků, nýbrž pouze jejich oprávněným detentorem. Převést tyto peněžní prostředky do svého vlastnictví, případně do vlastnictví prodávajících ze Smlouvy, by žalovaný mohl pouze v případě, pokud by byl podle obsahu Smlouvy k takovému postupu zmocněn. Takové zmocnění však Smlouva neupravuje. Žalovaný podle obsahu Smlouvy nebyl zmocněn k tomu, aby sám posoudil, zda [jméno FO] jako zájemce porušila své povinnosti ze Smlouvy, a zda tím vznikl prodávajícím nárok na zaplacení smluvní pokuty. Nebyl proto podle obsahu Smlouvy ani oprávněn případně částku, kterou u něj [jméno FO] složila, předat prodávajícím na úhradu smluvní pokuty a následně si polovinu z této částky ponechat jako paušální náhradu své režie. Jinými slovy po skončení účinnosti Smlouvy zde v současné době není žádný právní důvod, který by žalovaného opravňoval částku přijatou od [jméno FO] nadále zadržovat. Je proto povinen tuto peněžní částku žalobkyni, jako právní nástupkyni [jméno FO] vrátit, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení přijatého jako plnění z právního důvodu, který odpadl (§ 2991 odst. 2 o. z.). Je věcí žalovaného, případně prodávajících ze Smlouvy, zda vůči [jméno FO] jako účastnici Smlouvy soudně uplatní nějaké nároky z porušení Smlouvy. Na posouzení důvodnosti nároku [jméno FO], resp. její současné právní nástupkyně na vrácení rezervačního poplatku z titulu vrácení plnění z právního důvodu, který odpadl, to však v době rozhodování soudu nemá žádný právní význam.

23. Z výše podaných důvodů shledal odvolací soud, na rozdíl od soudu I. stupně, žalobu za důvodnou, včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ode následujícího po doručení (podle zákonné domněnky dle § 573 o. z.) výzvy k plnění žalovanému, tedy ode dne 7. 12. 2024.

24. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil (§ 220 o. s. ř.), tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

25. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 124 211,60 Kč, tj. odměna advokáta za deset úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, písemné vyjádření ve věci ze dne 28. 5. 2025 a 11. 7. 2025, účast na jednání soudu dne 30. 4. 2025, 16. 7. 2025, 29. 8. 2025, 17. 10. 2025 a 31. 10.2025) po 9 100 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a jednoho úkonu v poloviční hodnotě 4 650 Kč podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, za účast na vyhlášení rozsudku dne 7. 11. 2025.), náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč a osm úkonů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu účinného vždy k provedení úkonu, náhrada za promeškaný čas 4 500 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, cestovné ve výši 7 643,55 Kč na trase [adresa] a zpět k pěti jednáním soudu, vždy 170 km, osobním vozem reg. zn. [SPZ], při průměrné spotřebě paliva (motorová nafta) 9,2 l/100 km, zjištěné z technického průkazu použitého vozidla při ceně paliva 38,70 Kč/l a základní náhrady 5,60 Kč/100 km podle vyhl. č. 398/2023 Sb., pro rok 2024, ceně paliva 34,70 Kč/l a základní náhrady 5,80 Kč/100 km podle vyhl. č. 475/2024 Sb., pro rok 2025 a při ceně paliva 34,10 Kč/l a základní náhrady 5,90 kč/100 km podle vyhl.č. 573/2025 Sb., pro rok 2026, a 9 918 Kč za zaplacený soudní poplatek.

26. Odvolací soud nepřiznal náhradu za účtovaný úkon – vyjádření k provedeným důkazům a výslechu svědka ze dne 27. 10. 2025, který mohl být proveden až v rámci následujícího ústního jednání a není tak účelně vynaloženým nákladem.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 41 648 Kč, tj. odměna advokáta za tři úkony právní služby (odvolání replika k vyjádření žalovaného, účast u jednání odvolacího soudu dne 29. 4. 2026) po 9 100 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 12 398 Kč za zaplacený soudní poplatek.

28. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst, 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobkyně.