o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 11. 2021, č. j. 19 C 50/2020 – 129

1. Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem určil, že spoluvlastníky stavby vodního díla představující studnu s technologií na čerpání vody, nad níž je vybudována zděná stavba zapsaná v katastru nemovitostí jako jiná stavba bez čp/če, nacházející se na pozemku st. parc. [číslo] v katastrálním území [obec] jsou žalobce a) se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideálních čtyř pětin z celku a žalobce b) se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální jedné pětiny z celku (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 52 560 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobců (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že právní předchůdce žalobců, [anonymizována dvě slova] [obec], provozovalo svou činnost v areálu živočišné výroby v [obec]. V 60. letech minulého století pro účely jeho činnosti přestaly pro zásobování vodou svou kapacitou dostačovat studny nacházející se v jeho areálu, proto byla na základě povolení vydaného Okresním národním výborem [obec] v roce 1965 vybudována mimo areál, konkrétně ve vzdálenosti 711 m na pozemku PK [číslo] studna (resp. tři studny) opatřené zařízením pro čerpání vody, to vše umístěné ve zděné stavbě vybudované na tomto pozemku. Tato studna byla spojena potrubím s areálem živočišné výroby [anonymizována dvě slova] [obec] a byla jejím hlavním zdrojem vody. V roce 1994 v rámci probíhající likvidace [anonymizována dvě slova] [obec] kupní smlouvou uzavřenou s likvidátorem nabyli žalobci areál živočišné výroby, tj. nemovitosti s veškerým příslušenstvím a součástmi, kanalizacemi a s ostatními přípojkami a rozvody, třemi zdroji vody (z toho jeden mimo areál), do podílového spoluvlastnictví. Předmětná studna ve smlouvě blíže specifikována není. V roce 2008 koupil od [anonymizována dvě slova] ČR pozemek PK [číslo] žalovaný. Od žalobkyně a) získal klíče od vodárny (stavby, v níže se nacházela studna s čerpacím zařízením) a v následujícím období si přijížděl ke studni načerpat vodu vlastním zařízením. Tento stav trval až do roku 2017, kdy žalobkyně a) vyměnila zámek na stavbě vodárny. Žalovaný následně ke své žádosti obdržel od [anonymizována dvě slova] [stát. instituce] sdělení o existenci stavby vodárny nacházející se na pozemku, jehož je vlastníkem, a následně dosáhl zápisu budovy bez čp/če do katastru nemovitostí jako součásti pozemku parc. č. st. [číslo].

3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně nejprve uzavřel, že žalobce má na žalovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř, a to přesto, že studna jako vodní dílo nepodléhá zápisu do katastru nemovitostí a rozhodnutí vydané v tomto řízení nebude podkladem zápisu do katastru nemovitostí, ale bez požadovaného určení je postavení žalobců nejisté. Otázku vlastnictví vodního díla, které je předmětem řízení, zkoumal soud podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“) účinného do 31. 12. 2013, neboť ke všem rozhodným okolnostem, tj. vybudování studny v roce 1965, nabytí vlastnického práva k areálu živočišné výroby žalobci v roce 1994 i nabytí pozemku PK [číslo] v roce 2008 žalovaným, došlo za jeho účinnosti (§ 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Soud prvního stupně uzavřel, že studna, která je předmětem řízení, je nemovitostí, kterou v roce 1965 vybudovalo [anonymizována dvě slova] [obec] na základě povolení vydaného okresním národním výborem svými náklady ve vzdálenosti 711 m od svého areálu na pozemku PK [číslo] vodovodním potrubím ji spojilo se svým areálem živočišné výroby, pro který se stala hlavním vodním zdrojem. Jako taková se stala příslušenstvím věci hlavní ve smyslu § 121 odst. 1 obč. zák., neboť svým účelem byla s věcí hlavní trvale propojena a sdílí právní osud věci hlavní bez zřetele k tomu, zda účastníci toto příslušenství hlavní věci přímo identifikovali, či ve smlouvě pouze uvedli, že je věc převáděna s veškerým příslušenstvím, popř. se dokonce o příslušenství hlavní věci ve smlouvě vůbec nezmínili. V kupní smlouvě z roku 1994, kterou byla studna převáděna na žalobce, je tato část příslušenství definována jako„ tři zdroje vody (jeden mimo areál)“. Za situace, kdy předmětná studna byla hlavním zdrojem vody pro areál, a současně byla jako jediná potrubím propojena s areálem živočišné výroby, je zcela evidentní, že ze smlouvy a z poměrů dané lokality dostatečně jasně vyplývá, o jakou studnu se jedná. Pokud jde o následný převod pozemku PK [číslo] v roce 2008 z [anonymizována dvě slova] České republiky na žalovaného, v tomto případě k převodu studny nedošlo a dojít nemohlo. Studna měla v okamžiku převodu vlastnictví jiného vlastníka, než pozemek samotný, jak umožňoval tehdejší právní předpis (§ 120 odst. 2 obč. zák.). Ze smlouvy, kterou žalovaný jako kupující uzavíral, se ohledně staveb nacházejících se na jeho pozemku nic neuvádí a slyšený svědek [jméno] [příjmení] rozhodně vyloučil, že by žalovaného informoval o tom, že pozemek se převádí i se studnou. I žalovaný si záhy po nabytí vlastnického práva byl vědom toho, že studna do jeho vlastnictví nepřešla; tento závěr jasně vyplývá z průvodního dopisu k návrhu dohody o užívání pozemku, který [datum] zaslal žalobkyni a) jeho tehdejší právní zástupce JUDr. [anonymizováno]. Následný zápis stavby bez č. p./č. e. do katastru nemovitostí jako součásti pozemku, který je v souvislosti s obnovou operátu nyní označován jako pozemek parc. č. st. [číslo] má pouze deklaratorní charakter; pro posouzení otázky vlastnictví k vodnímu dílu – studni je irelevantní. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl a ve věci procesně úspěšným žalobcům přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém vytýkal soudu prvního stupně závěr, že a) stavba vodního díla (předmětné sporné studny) je příslušenstvím areálu živočišné výroby, kterou soud považuje za věc hlavní, b) že stavba uvedené studny byla spolu s věcí hlavní převedena na žalobce na základě kupní smlouvy z roku 1994, když považoval v kupní smlouvě použitou formulaci, že se vedle citovaných pozemků převádí rovněž tři vodní zdroje (jeden mimo areál), za dostatečně určitou a srozumitelnou a c) že na základě kupní smlouvy z roku 2008 nemohlo dojít k převodu vlastnictví studny na žalovaného, protože ta měla v daném okamžiku jiného vlastníka. Žalovaný je toho názoru, že v rámci řízení nebylo postaveno na jisto, zda se v případě stavby uvedeného vodního díla jedná skutečně o příslušenství zemědělského areálu žalobců. Podle žalovaného definici věci hlavní ve vztahu k předmětné stavbě splňuje i pozemek č. parc. st. [číslo] v k. ú. [obec], včetně pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec], které tvoří funkční celek, jsou oba ve výlučném vlastnictví žalovaného a jím užívány k zemědělské činnosti; od roku 2008 byl žalovaný navíc faktickým uživatelem uvedené studny, měl klíče od studny a vodu v ní využíval pro závlahu svých polí. Tedy z hlediska svého hospodářského určení je uvedená studna schopna sloužit i pozemku žalovaného. Žalovaný vytýká soudu prvního stupně, že blíže nezkoumal, kdo byl vlastníkem pozemku, kde měla být údajně v roce 1965 postavena studna, zda se skutečně jednalo od počátku o stavbu na cizím pozemku, jaká byla následná vlastnická geneze tohoto pozemku a z jakého důvodu byl převáděn na základě kupní smlouvy z roku 1994 uvedený pozemek, je totiž dost dobře možné, že ve smyslu citované judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 37/2000) se mohlo jednat o příslušenství pozemku č. parc. st. [číslo], resp. [číslo] v k. ú. [obec]. Pokud jde o označení příslušenství, pak z obratu použitého v kupní smlouvě z roku 1994 („ tři vodní zdroje, jeden mimo areál“) nelze jednoznačně dovodit, že se zdrojem mimo areál mínila právě nyní řešena stavba vodního díla na pozemku č. parc. st. [číslo] v k. ú. [obec], dříve pozemek p. č. PK [číslo]. V dané lokalitě se nachází celkem tři samostatné stavby vodních děl, které mají charakter nemovitosti a jsou od sebe vzdálené několik desítek metrů. V kupní smlouvě z roku 1994 se však hovoří pouze o jednom vodním zdroji mimo areál. Žalovaný je tak přesvědčen, že kupní smlouvu z roku 1994 nelze považovat za způsobilý nabývací titul vlastnických práv k předmětné stavbě vodního díla. Žalobci ani nemohli být v dobré víře, že se vlastníky uvedené stavby stali kvůli neurčitosti smlouvy. O tom, že je žalovaný vlastníkem stavby a že uvedený pozemek kupoval včetně stavby vodního díla, svědčí sdělení jednatele žalobce a) [jméno] [příjmení] při předávání klíčů od studny žalovanému a sdělení ředitele [anonymizována tři slova] v [obec], který žalovaného o studni jako součásti kupovaného pozemku ujistil, a to i přesto, že následně slyšený svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] takové sdělení vůči žalovanému při své výpovědi popřel, zřejmě proto, že si uvědomil, že ze strany fondu pod jeho vedením mohlo dojít k chybě a tudíž chtěl eliminovat riziko a odpovědnost za toto pochybení. Zároveň žalovaný odkazoval na logickou a přesvědčivou výpověď svědka [příjmení], ke které ze strany soudu vůbec nebylo přihlédnuto. Pokud jde o korespondenci s předchozím zástupcem žalovaného, nebylo prokázáno, kdy a za jakých okolností vznikl dopis ze dne [datum] a jmenovaný nebyl v řízení vyslechnut. Ze strany soudu zůstal nevyřešen evidentní rozpor, tj. z jakého důvodu nebyl pozemek se stavbou převeden v roce 1994 v rámci kupní smlouvy a místo toho byl zapsán do majetku pozemkového fondu. Žalovaný považoval rozsudek za nesprávný především proto, že soud prvního stupně nepřihlédl k žalovaným tvrzeným skutečnostem a k jím označeným důkazům a neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne, případně rozsudek soudu prvního stupně zruší a věc vrátí tomuto soudu k dalšímu řízení.

5. Žalobci prostřednictvím svého zástupce sdělili soudu, že nepodávali vyjádření ve věci, protože odvolací argumentaci žalovaného považují pouze za polemiku se závěry soudu prvního stupně.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

8. Soud prvního stupně na základě obsáhlého dokazování dospěl ke správným skutkovým závěrům tak, jak jsou shrnuty v bodě 2. tohoto rozhodnutí, s odkazem na bod 13. napadeného rozsudku.

9. Zcela nedůvodná je námitka žalovaného, že soud prvního stupně neprovedl jím navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností

10. Soud prvního stupně provedl všechny důkazy tak, jak je žalovaný navrhl ve vyjádření k žalobě ze dne [datum], v návrhu na doplnění skutkových tvrzení ze dne [datum] a při jednání dne [datum], s výjimkou listin předložených žalovaným soudu dne [datum] pro nečitelnost, které ani přes výzvu soudu žalovaný nepředložil v kvalitě umožňující jejich provedení, a s výjimkou výslechu žalovaného. Výslech účastníka je důkazem podpůrným, který má své místo tam, kde skutečnost, která je předmětem důkazního řízení, nelze prokázat provedením jiného důkazu. Soud prvního stupně postupoval správně, když výslech žalovaného neprovedl, protože dokazované sporné skutečnosti měl za prokázány ostatními v řízení provedenými důkazy (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Absence výslechu žalovaného neměla žádný vliv na správné rozhodnutí soudu.

11. Zcela bez právního významu pro rozhodnutí ve věci je námitka žalovaného, že soud prvního stupně nevedl dokazování k prokázání důvodů, pro které byl pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] zapsán do majetku [anonymizována dvě slova] a poté kupní smlouvou převeden do vlastnictví žalovaného a nesoustředil se na vlastnickou genezi pozemku parc. č. PK [číslo] v k. ú. [obec] (nyní pozemek parc. č. st. [číslo] a parc. č. st. [číslo]). Pro posouzení vlastnictví stavby vodního díla na pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. [obec], je nerozhodná vlastnická posloupnost pozemku před rokem 1965, když soud správně uzavřel, že stavba není součástí pozemku, a zároveň bylo prokázáno (a nikdo nezpochybňoval), že stavbu čerpací stanice a vodovodu provedl právní předchůdce žalobkyň [anonymizována dvě slova]“ [obec] (rozhodnutí [stát. instituce], odboru vodního hospodářství a pro věci zemědělské a lesnictví ze dne [datum] o povolení zvláštního užívání vody podle zákona o vodním hospodářství - povolení stavby čerpací stanice a vodovodu do objektu [anonymizováno] [obec], rozhodnutí ze dne [datum] o povolení zvláštního užívání vody). Vlastnictví státu k pozemku par. č. PK [číslo] v k. ú. [obec], ve správě [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], ke dni prodeje tohoto pozemku žalovanému, v řízení žádný z účastníků nezpochybňoval (žalovaný v tomto směru žádné důkazy nenavrhoval), a pak jsou nepodstatné důvody, pro které byl pozemek do majetku státu sepsán a následně převeden do vlastnictví žalovaného kupní smlouvou uzavřenou podle § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby.

12. Soud prvního stupně správně uzavřel, že stavba sporného vodního díla představující studnu s technologií na čerpání vody, uzavřená ve zděné stavbě na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], byla vybudována v 60. letech 20. století pro účely zemědělské činnosti právního předchůdce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení] v areálu živočišné výroby svépomocně stavební činností JZD, byla a je ve smyslu § 121 odst. 1 obč. zák. příslušenstvím věci hlavní - areálu živočišné výroby právního předchůdce žalobců. Skutečnost, že fakticky využíval vodní dílo žalovaný spolu se žalobci, nijak nezpochybňuje charakter příslušenství náležející k věci hlavní. Obě věci společně historicky sloužily shodnému hospodářskému účelu, postupně byl areál živočišné výroby odkázán výhradně na tento zdroj vody, protože obě zbývající staré studny měly nepatrnou vydatnost, takže se nemohly podílet na krytí požadované potřeby vody (sdělení [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ze dne [datum]), s tím, že vydatnost studny postačí pouze pro zásobování farmy JZD (zápis z jednání technologické rady dne [datum] JZD), studna má funkci doplňkovou, je určena k trvalému užívání s věcí hlavní, byla a je s ní spojena hospodářským účelem. Kupní smlouvou z roku 1994 tak byla studna převedena na žalobce jako příslušenství věci hlavní (areálu bývalého JZD).

13. K převodu příslušenství na nabyvatele věci hlavní je vždy třeba projevit zákonem předepsaným způsobem vůli převést i příslušenství; nebyla-li vůle převést i příslušenství věci hlavní právně významným způsobem projevena, příslušenství na nabyvatele věci hlavní nepřechází. Přesnou identifikaci příslušenství je třeba vyžadovat, je-li předmětem převodu nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí (zejména půjde o pozemky a garáže). Je-li příslušenstvím nemovitost, která evidenci v katastru nepodléhá (různé vedlejší stavby jako kůlny, ploty apod.), postačuje k jejich převodu vyjádření, že věc se převádí "s příslušenstvím“ (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2772/2000, sp. zn. 22 Cdo 1844/2004).

14. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že pokud kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi [anonymizována tři slova]“ v [obec], v likvidaci, a žalobci, byly převedeny nemovitosti spolu se svým příslušenstvím, které bylo identifikováno jako,,tři zdroje vody (jeden mimo areál)“ a dvěma vodovodními přípojkami, jedná se o identifikaci příslušenství dostatečnou pro jeho přechod s věcí hlavní. Fakticky se jedná o zděnou stavbu, obsahující vodní zdroj ve vzdálenosti 711 m od areálu ve vlastnictví žalobců. Identifikace a lokalizace objektu je regionálně obecně známá a vyplývá z v řízení provedených listiných důkazů a svědeckých výpovědí ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Areál živočišné výroby byl původně zásobován vodou ze tří studní uvnitř areálu, jedna studna musela být z užívání vyřazena a proto byla na pozemku parc. č. PK [číslo] vybudována nová /předmětná/ studna (zápis z jednání JZD ze dne [datum], technická zpráva [anonymizována dvě slova] pro typizaci a rozvoj zemědělských a lesních staveb z června 1965, rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] ze dne [datum]). Odvolací soud hodnotí ve shodě se soudem prvního stupně v textu listinných důkazů uváděný odkaz na pozemek parc. [číslo] (namísto správného [číslo]) za opakující se písařskou chybu přejímanou automaticky do dalších listin, protože v záhlaví technické zprávy z června 1965 je pozemek určený pro stavbu studny označen řádně jako,,č. kat. [číslo]“ s uvedením původního vlastníka pozemku, na kterém je studna skutečně vybudovaná. Z tvrzení žalobkyň vyplývá a svědeckou výpovědí MVDr. [jméno] [příjmení] (jednatel žalobkyně a) v době uzavření kupní smlouvy) bylo prokázáno, že při uzavření kupní smlouvy dne [datum], bylo vůlí účastníků smlouvy převést s areálem živočišné výroby i příslušenství, kterým je studna mimo samotný areál, ta souží výhradně areálu, v době uzavření kontraktu byla jediným zdrojem vody pro provoz živočišné výroby v areálu a tedy určena k užívání s ním.

15. Soud prvního stupně správně hodnotil svědeckou výpověď Ing. [příjmení] (bývalý ředitel [anonymizována dvě slova] v [obec]), kterou byla vyvrácena tvrzení žalovaného, že ho svědek ujišťoval o tom, že kupuje (kupní smlouva ze dne [datum]) pozemek se studnou. Důvodná není ani námitka žalovaného, že soud prvního stupně nijak nehodnotil výpověď svědka [příjmení], protože ten popisoval jednání svědka [příjmení] ve vztahu ke své osobě, nikoliv k osobě žalovaného, a nemohl tak prokázat obsah jednání mezi svědkem [příjmení] a žalovaným.

16. Ani námitka žalovaného, že soud prvního stupně vycházel nesprávně z korespondence JUDr. [anonymizováno], není důvodná. Zplnomocnění JUDr. [anonymizováno] zpochybnil žalovaný až v odvolacím řízení, v předchozím průběhu řízení tuto skutečnost nijak nenapadal, nenavrhoval výslech JUDr. [anonymizováno] ani neoznačil a nenavrhl žádné důkazy k prokázání okolností vzniku korespondence mezi JUDr. [anonymizováno] a žalobkyní a). Soud prvního stupně proto správně při posouzení věci vycházel ze všech k věci se vztahujících důkazů, včetně korespondence JUDr. [anonymizováno], který se jako právní zástupce žalovaného obrátil na žalobkyni a) s návrhem Dohody o užívání pozemku parc. č. PK [číslo]. Označil žalobkyni a) jako vlastníka studny umístěné na tomto pozemku a předmětem dohody měla být kompenzace omezení užívání pozemku na straně žalovaného formou odběru vody ze studny v množství dojednaném dohodou. Výpovědí svědka [příjmení] a korespondencí JUDr. [anonymizováno] tak bylo prokázáno nad rámec pro rozhodnutí zásadních skutečností, že žalovaný nemohl být ani v dobré víře, že je vlastníkem studny a ani se za takového nepovažoval.

17. Zděná stavba obsahující vodní zdroj (označovaná jako studna) tak byla v době převodu vlastnictví k pozemku parc č. PK [číslo] ve vlastnictví žalobců a na žalovaného kupní smlouvou uzavřenou s [anonymizována dvě slova] [země] dne [datum] nepřešla. Soud prvního stupně proto správně žalobě na určení vlastnictví ke stavbě studny jako důvodné vyhověl, a to v poměru podílů žalobců tak, jak jsou zapsáni v katastru nemovitostí [list vlastnictví] pro katastrální území [obec], ohledně nemovitostí představujících zemědělský areál.

18. Správně soud prvního stupně přiznal náhradu nákladů řízení ve věci úspěšným žalobcům ve výši, na jejíž správný výpočet v bodě 28. napadeného rozsudku odvolací soud odkazuje.

19. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 a v odvolacím řízení úspěšným žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení 5 260 Kč, tj. odměna advokáta za jeden úkon právní služby (účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) 4 960 Kč podle § 11 odst. 1 písm. g), § 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu.

21. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen žalobcům zaplatit v obecné třídenní lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobců.