o vyklizení nemovitosti, o vzájemném návrhu na zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni bydlení o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. 10. 2025, č. j. 5 C 71/2025-119,

1. Shora označeným rozsudkem Okresní soud v Kolíně (soud I. stupně) ve výroku I. uložil žalovanému povinnost vyklidit a žalobcům předat dva pokoje, kuchyň, koupelnu a WC (dále případně jen ,,označené prostory“), nacházející se v přízemí stavby – budovy č. p. [Anonymizováno], [adresa] – rodinný dům, který je součástí pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota], k. ú. [adresa] [jméno FO], obec [adresa] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] (dále případně jen „Nemovitost), a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. zamítl vzájemný návrh žalovaného na zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni doživotního bydlení ve výše označených prostorech domu č. p. [Anonymizováno] v k. ú., který je součástí pozemníku parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] [jméno FO], a to za úplatu 3 500 Kč měsíčně. Ve výroku III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 53 202,07 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobců.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobci jsou spoluvlastníky Nemovitosti, a to žalobkyně ad a) v rozsahu id ½, a žalobci ad b) a ad c) každý v rozsahu id. ¼. Všichni tři Nemovitost užívají. Žalobkyně ad a) a žalovaný byli manželé; manželství uzavřeli dne 28. 4. 2011 a jejich manželství bylo rozvedeno dne 22. 5. 2023. V domácnosti se spoluvlastníky žalovaný žije již od roku 1987. Po rozvodu manželství žalobkyně ad a) již nesouhlasí s tím, aby žalovaný označené prostory v Nemovitosti užíval, s dalším užíváním Nemovitosti nesouhlasí ani žalobci ad b) a c) jako další spoluvlastnici. Spolužití účastníků v Nemovitosti bylo dlouhodobě konfliktní a vyústilo v rozvod manželství žalobkyně ad a) a žalovaného. Byly tak splněny zákonné podmínky dle § 769 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) pro vyklizení žalovaného z označených prostor v Nemovitosti. Zjištěné skutečnosti zároveň neodůvodňují závěr, že by žalobní požadavek na vyklizení žalovaného byl v rozporu s dobrými mravy. Jako důvodný neshledal soud I. stupně vzájemný návrh žalovaného podle § 769 ve spojení s s § 762 odst. 2 o. z. na zřízení práva z věcného břemene doživotního bydlení v označených prostorách Nemovitosti za úplatu 3 500 Kč měsíčně, když po provedeném dokazování neshledal žádné mimořádné důvody, pro které by mělo být toto právo žalovanému zřízeno. V řízení bylo naopak prokázáno, že žalovaný vlastní nemovitost, a to pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům č. p.[Anonymizováno], a přilehlý pozemek – zahrada parc. č. st. [Anonymizováno], v obci [adresa], k. ú. [adresa]. Tento dům je napojen na vodu i elektřinu. Pokud je v zanedbaném stavu, jde to k tíži žalovaného. I v případě, kdyby nebylo možné tento dům bezprostředně užívat, má žalovaný možnost tuto nemovitost zpeněžit, a opatřit si tak dostatek finančních prostředků na zajištění vlastního bydlení. Žalobě na vyklizení žalovaného z označených prostor v Nemovitosti proto soud I. stupně vyhověl a vzájemný návrh na zřízení věcného břemene zamítl.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Po stránce procesní namítl, že sodu I. stupně pochybil, pokud o podání žalobců, kterým blíže specifikovali prostory, které žádají, aby žalovaný vyklidil, nerozhodl formálně jako o změně návrhu. Po stránce věcné žalovaný nadále považuje požadavek žalobců na jeho vyklizení z označených prostor v Nemovitosti jako rozporný s dobrými mravy. Opětovně v tomto směru poukázal na to, že je důchodcem ve věku 72 let, byl čtyřikrát operován, trpí vysokým krevním tlakem, má problémy se zády a dolními končetinami v důsledku svého dřívějšího zaměstnání tesaře na montážích. Jeho jediným příjmem je starobní důchod. Dům č. p. 6 v Měšeticích vykazuje vlhkost, není v něm instalováno topení, chybí hygienické zázemí, elektroinstalace je stará třicet let. V žalobě označené prostory v Nemovitosti žalovaný užívá více než třicet let. K Nemovitosti přistupoval jako k vlastní, svépomocně a na vlastní náklady (celkem kolem 2 000 000 Kč) se podílel na její údržbě a zvelebování. K tomu navrhl vyslechnout svědky, avšak soud I. stupně tyto důkazy zamítl. Soud I. stupně nevyslechl ani samotného žalovaného. K otázce obyvatelnosti jeho nemovitosti na adrese [adresa] navrhl důkaz znaleckým posudkem, ale ani tento důkaz nebyl soudem I. stupně připuštěn. Jím navržení svědci měli být slyšeni i k tomu, jaká byla skutečná motivace žalobců k podání žaloby. Žalovaný nabídl žalobcům jako kompenzaci za zřízení věcného břemene v Nemovitosti převedení svého domu č. p. 6 v Měšeticích na žalobce, s čímž však nesouhlasili. Pokud soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že soužití účastníků v domě je dlouhodobě konfliktní, že žalovaný opakovaně slovně napadá žalobkyni ad a) a jejich společnou dceru [jméno FO] hrubými výrazy, vyhrožuje fyzickým násilím, smrtí a ničením majetku, zejména po konzumaci alkoholu, který pravidelně požívá, talková skutková zjištění nemají podle žalovaného oporu v provedeném dokazování a soud I. stupně v tomto směru ani na jiné důkazy než podání a výpovědi žalobců neodkazuje. Pokud soud I. stupně argumentoval tím, že žalovaný, jestliže řádně nepečoval o svoji nemovitost v obci [adresa], sám se tím připravil o možnost jiného bydlení, zcela rezignoval na zjišťování důvodů, proč tomu tak bylo. Rovněž není z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, jak soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaný může svou nemovitost v obci [adresa] prodat a opatřit si tak případně prostředky na k zajištění vlastního bydlení. Rovněž tak není dostatečně odůvodněn závěr soudu I. stupně, že žalovaný kromě příspěvku na energie minimální částkou, žádné finanční protiplnění žalobcům za užívání Nemovitosti neposkytuje. Případné okamžité vystěhování žalovaného z Nemovitosti by jej prakticky vstavilo bezdomovectví. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu žalobců na jeho vyklizení z Nemovitosti zamítne, a naopak vyhoví jeho vzájemnému návrhu na zřízení věcného břemene doživotního užívání označených prostor v Nemovitosti; případně, aby napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalobci v písemném vyjádření k odvolání žalovaného navrhli napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit. Soud I. stupně správně uzavřel, že zákonné podmínky pro požadavek žalobců na vyklizení žalovaného z Nemovitosti dle § 769 o. z. byly splněny. Správně rovněž uzavřel, že v řízení nebyly prokázány žádné mimořádné okolnosti pro to, aby ve prospěch žalovaného bylo postupem podle § 769 ve spojení s § 767/2 o. z. bylo zřízeno věcné břemeno doživotního užívání označených prostor v Nemovitosti.

5. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen ,,o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

6. Z hlediska procesního přezkumu dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně nepochybil, pokud akceptoval úpravu žalobního petitu v podání žalobců ze dne 9. 9. 2025, aniž by o ni formálně rozhodoval jako o změně žaloby dle § 95 o. s. ř., když tímto podáním žalobci pouze konkretizovali prostory domu č. p. 208 v Kozojedech, ohledně kterých se domáhali, aby soud uložil žalovanému povinnost k jejich vyklizení.

7. Soud I. stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových i právních závěrů. Zjištěné skutečnosti přitom považuje odvolací soud za správné. V tomto směru proto odkazuje pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž shrnutí těchto skutkových zjištění je uvedeno v bodě 2. tohoto rozsudku.

8. Podle § 744 o. z.: Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.

9. Podle § 769 o. z. Zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat; ustanovení § 767 odst. 2 platí obdobně.

10. Podle § 767 odst. 2 o. z.: Je-li to přiměřené poměrům pozůstalého manžela, především proto, že pečuje o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, o něž manželé pečovali, nebo o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, jehož rodičem je zemřelý manžel, anebo o dítě nezaopatřené, které s pozůstalým manželem žije, může soud na návrh pozůstalého manžela založit v jeho prospěch právo odpovídající věcnému břemenu bydlení podle okolností případu, nejdéle však do doby, než takové dítě nabude trvale schopnost samo se živit, a za úplatu srovnatelnou s nájemným v místě obvyklým; toto právo nezanikne, nabude-li dítě schopnost samo se živit jen na přechodnou dobu.

11. Podle § 1040 odst. 1 o. z.: Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

12. Podle § 1117 o. z.: Každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

13. Podle § 2 odst. 3 o. z.: Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

14. V daném případě, uzavřením manželství se žalobkyní ad a) vzniklo žalovanému, v rozsahu, v jakém žalobkyně jako spoluvlastnice byla sama oprávněna Nemovitost užívat, právo bydlení dle § 744 o. z. Po rozvodu jejich manželství však právo žalovaného nadále bydlet v Nemovitosti již záviselo jen na souhlasu žalobkyně ad a). Za situace, kdy žalobkyně ad a) již s dalším užíváním Nemovitosti ze strany žalovaného nesouhlasí, a nesouhlasí s tím ani žalobci ad b) a c) z titulu výkonu svého spoluvlastnického práva k Nemovitosti, jsou bez dalšího splněny zákonné podmínky pro to, aby se žalobkyně ad a) postupem podle § 769 o. z. a žalobci ad b) a c) postupem podle § 1040 odst. 1 o. z. důvodně domáhali vyklizení žalovaného z Nemovitosti, respektive z označených prostor v Nemovitosti.

15. Za tohoto procesního a hmotně právního stavu bylo pak na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval mimořádné okolnosti ve smyslu § 767 odst. 2 o. z., které by odůvodňovaly v jeho prospěch zřízení věcného břemene bydlení v označených prostorech Nemovitosti; případně aby tvrdil a prokazoval okolnosti, pro které by bylo nutné právu žalobců na vyklizení žalovaného odepřít soudní ochranu pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z.).

16. Soud I. stupně nepochybil, pokud neprovedl dokazování výslechem žalovaného a jím navržených svědků. Tyto důkazy byly navrženy k prokázání vzájemných vztahů mezi účastníky a k podílu žalovaného na údržbě a zvelebování Nemovitosti. V řízení přitom bylo jinými důkazy dostatečně prokázáno, že vztahy účastníků, zejména žalobkyně ad a) a žalovaného, byly dlouhodobě konfliktní s tím, že žalovaný především žalobkyni ad a) a jejich společnou dceru [jméno FO] nevhodně verbálně napadá. Otázka, do jak míry se žalovaný podílel na údržbě a zvelebování Nemovitosti pak není pro posouzení uplatněných nároků, v kontextu dalších zjištění, jak bude uvedeno níže, právně významná.

17. Soud I. stupně přitom správně uzavřel, že takové okolnosti v řízení prokázány nebyly. Je sice pravdou, že žalovaný je již důchodce, vyššího věku, jeho jediným příjmem je starobní důchod, v Nemovitosti bydlí více než třicet let a že se případně podílel na její údržbě a zvelebování. Zároveň však nelze přehlédnout, že spolužití účastníků v Nemovitosti je dlouhodobě konfliktní a vyústilo až v rozvod manželství žalobkyně ad a) a žalovaného. Zejména žalobkyně ad a) nese úkorně nevhodné chování žalovaného k ní a k jejich společné dceři [jméno FO], která Nemovitost často navštěvuje. Žalovaný zároveň vlastní rodinný dům v Měšeticích (se zahradou), který, byť by podle tvrzení žalovaného nebyl momentálně způsobilý k trvalému bydlení, představuje nepochybně značnou hodnotu, jejímž zpeněžením by spolu se svým příjmem ze starobního důchodu měl žalovaný dostatek prostředků k zajištění vlastního bydlení. Za daných skutečností proto případ nevykazuje žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly založit pro žalovaného postupem podle § 769 ve spojení s § 767 odst. 2 o. z. právo z věcného břemene bydlení v Nemovitosti. Zároveň nevykazuje ani žádné okolnosti, které by odůvodňovaly, aby žalobcům byla odepřena soudní ochrana jejich legitimního práva domáhat se vyklizení žalovaného z Nemovitosti pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 o. z.

18. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně zároveň ani nikterak nepochybil, pokud žalovanému stanovil zákonem určenou lhůtu k vyklizení Nemovitosti v délce patnácti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když žalovaný byl k vyklizení Nemovitosti žalobcem vyzván se značným časovým předstihem.

19. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve věcných výrocích I. a II. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

20. Rozsudek soudu I. stupně odvolací soud změnil (§ 220 o. s. ř.) pouze v nákladovém výroku III., když dospěl výpočtem k jiné výši náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobcům hradit. Soud I. stupně při rozhodování o této náhradě za právní zastoupení advokátem správně vyšel z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT). Právní zástupkyně žalobců vykonala v řízení pět úkonů právní služby (viz jejich specifikace v odst. 39 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). Za každý z těchto úkonů právní služby náleží zástupkyni žalobců odměna dle § 7 bod 5 ve spojení s § 12 odst. 4 AT ve výši 5 520 Kč (2 300 + 1 840 + 1 380); dále mu náleží odměna za jeden úkon právní služby v poloviční výši za jednoduchou předžalobní výzvu (§11 odst. 2 písm. h) AT), tzn. v částce 2 760 Kč. Dále mu pak náleží náhrada v rozsahu šesti režijních paušálů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), náhrada jízdních výloh za cestu automobilem k procesnímu soudu ve výši 776,42 Kč (§ 13 odst. 5 AT) a náhrada za ztrátu času ve výši 600 Kč (§ 14 AT), to vše povýšeno o DPH ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem se tak jedná o částku 41 668,07 Kč, k čemuž je třeba připočíst i uhrazený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Celkem tak činí nárok žalobců na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně částku 46 668,10 Kč.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto postupem podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli v odvolacím řízení ve zcela převažujícím rozsahu úspěšní, mají proto právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Ta spočívaly v nákladech právního zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby po 5 520 Kč (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) a dvou režijních paušálů po 450 Kč, to vše povýšeno o DPH ve výši 21 %, celkem se tedy jedná o částku 14 447,40 Kč.