Přeskočit na obsah
Krajský soud v Praze 26 CO 40/2022-133 ECLI:CZ:KSPH:2022:26.Co.40.2022.1 Rozsudek

o odvolání žalované l) proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 7. 10. 2021 č. j. 11 C 116/2021-85

JUDr. Kateřina Burešová · Rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřina Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození]

bytem [adresa]

zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

2. [jméno] [příjmení], [datum narození]

bytem [adresa]

o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalované l) proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 7. 10. 2021 č. j. 11 C 116/2021-85


I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích I., III. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 449 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil žalované l) povinnost vyklidit pozemek parcelní číslo st. 119, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení a pozemky parcelní [číslo] zahrada a pozemek parcelní [číslo] vodní plocha, vše v obci [obec], v [katastrální uzemí] [obec], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], a tyto vyklizené nemovitosti odevzdat žalobkyni do dvou měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalovanému 2) povinnost vyklidit pozemek parcelní číslo st. 119, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bydlení a pozemky parcelní [číslo] zahrada a pozemek parcelní [číslo] vodní plocha, vše v obci [obec], v [katastrální uzemí] [obec], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], a tyto vyklizené nemovitosti odevzdat žalobkyni do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), rozhodl, že žalobkyni se vůči žalované 1) náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III.) a rozhodl, že žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce náklady řízení ve výši 13 712 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. 119, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], bydlení, stavba stojí na pozemku par. Č. st. 119 a pozemku par. Č. st. [číslo], zahrada, pozemku [číslo] vodní plocha, vše zapsané na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen vyklizované nemovitosti). Žalobkyně nabyla vyklizované nemovitosti na základě potvrzení o nabytí vlastnictví dražby [číslo] EDD/20 ze dne 6. 1. 2021 a částečně na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaní vyklizované nemovitosti užívají, neuzavřeli s žalobkyní nájemní ani jinou smlouvu, která by je opravňovala k užívání předmětných nemovitostí. Proti žalované 1) (dále jen žalovaná) je vedeno insolvenční řízení, bylo jí s ohledem na [anonymizováno] stav mimořádně povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře ač byla míra uspokojení věřitelů nižší, než je zákonný limit. Žalovaná má příjem pouze z invalidního důchodu, plní oddlužení formou splátkového kalendáře.

3. Z hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně, pokud jde zpeněžení nemovitostí v rámci oddlužení z § 398 zák. č. 186/2006 Sb. insolvenční zákon a pokud jde o ochranu vlastníka proti tomu, kdo neoprávněně užívá jeho nemovitost, vycházel z § 1040 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.). Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaní užívají vyklizované nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně bez právního důvodu, nárok žalobkyně na vyklizení nemovitostí je proto důvodný. Soud prvního stupně rovněž vysvětlil, že ač žalovaná řádně plní oddlužení, zákon výslovně umožňuje zajištěným věřitelům zpeněžení nemovitostí v rámci oddlužení. Soud prvního stupně neshledal důvody pro mimořádné zamítnutí žaloby na vyklizení nemovitosti, protože pouhá špatná ekonomická situace nebo nepříznivý zdravotní stav žalované nejsou důvodem pro neposkytnutí ochrany práv žalobkyně.

4. Ve vztahu k žalovanému 2) bylo napadeným rozsudkem rozhodnuto rozsudkem pro uznání podle § 153 a) odst. l o. s. ř. a odvolací řízení o jeho odvolání proti napadenému rozsudku bylo pravomocně zastaveno ([datum]).

5. Soud prvního stupně správně uzavřel, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni náleží podle § 142 odst. l o. s. ř. plná náhrada nákladů řízení, zohlednil všechny v řízení zjištěné skutečnosti, tedy, že vůči žalované je vedeno insolvenční řízení, jejím jediným příjmem je invalidní důchod, byly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků a tyto skutečnosti shledal jako důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. pro nepřiznání náhrady nákladů řízení jinak úspěšné žalobkyni. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) uložil soud prvního stupně povinnost žalovanému 2) zaplatit náklady řízení žalobkyni ve výši 13 712 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku podali všichni účastníci odvolání, řízení o odvolání žalovaného 2) bylo usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 12. 1. 2022 č. j. 11C 116/2021-120, zastaveno (právní moc [datum]).

7. Žalobce ve svém odvolání, které směřuje proti výrokům III. a IV. o náhradě nákladů řízení uvedl, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., když žalovaná neprokázala, jaké zdravotní potíže ji skutečně trápí, tedy nebylo možno ani hodnověrně posoudit její případné výdělkové možnosti. Ani skutečnost, že je žalovaná v insolvenci nemůže z povahy věci odůvodňovat osvobození od náhrady nákladů řízení. Soud také nepromítl do svých úvah skutečnost, že náklady řízení nemusely vzniknout, pokud by žalovaná reagovala na výzvy žalobkyně k vystěhování. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud výrok IV. napadeného rozsudku zrušil a výrok III. změnil tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

8. Žalovaná ve svém odvolání, které směřuje proti věcnému výroku I. napadeného rozsudku namítá, že insolvenční správkyně nepostupovala správně, pokud prodala v dražbě podíl žalované ve výši jedné poloviny na vyklizovaných nemovitostech, přestože žalovaná řádně splácela částku odpovídající splátkovému kalendáři v rámci insolvenčního řízení formou oddlužení. Dluh, pro který byla nařízena dražba činil pouze částku 60 755,50 a prodej je tak naprosto nemorální. Žalovaná s vystěhováním nesouhlasí a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu namítne.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvedla, že žalobkyně při ochraně svého vlastnického práva postupuje v souladu s ustálenou soudní praxí, když má právo na ochranu proti tomu, kdo do jejího vlastnického práva neoprávněně zasahuje. Námitka žalované ohledně neoprávněného prodeje nemovitosti v dražbě je bezpředmětná, neboť je třeba ji uplatnit nikoli proti žalobkyni ale proti insolvenční správkyni. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Výrok II. nebyl předmětem odvolacího přezkumu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.)

12. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, jeho skutkové a právní závěry jsou správné, odvolací soud se s nimi ztotožňuje a vzhledem k odvolacím námitkám uvádí následující.

13. Soud prvního stupně správně zjistil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem vyklizovaných nemovitostí, které žalovaní užívají bez právního důvodu, když jim nesvědčí vlastnické právo a nemají nájemní ani jinou smlouvu, která by je k užívání nemovitostí opravňovala. Žalobkyně se tak důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva podle § 1040 o. z. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když žalobě vyhověl.

14. Podle § 287 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, zpeněžení veřejnou dražbou se provede podle ustanovení zvláštního právního předpisu.

15. Podle § 287 odst. 2 insolvenčního zákona, veřejnou dražbu provede dražebník na návrh insolvenčního správce. Smlouva o provedení dražby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor.

16. Podle § 293 odst. 1 insolvenčního zákon, a jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

17. Podle § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, může navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky v § 12 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 17 odst. 5 a 6, § 19, 20, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v § 26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.

18. Z insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2019, č. j. čí– B -6, soud schválil oddlužení dlužnice: [jméno] [příjmení], [datum narození], a to plněním splátkového kalendáře; insolvenčním správcem byla ustanovena JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa]. Ze zpráv insolvenční správkyně o plnění oddlužení naposledy ze dne [datum] se podává, že dlužník plní povinnosti v rámci schváleného způsobu oddlužení. Sdělením ze dne [datum] insolvenční soud sdělil insolvenční správkyni, že přihláška pohledávky P12 byla zjištěna jako zajištěná s ohledem na incidenční spor vedený pod sp. zn. , a lze zahájit zpeněžování zajištěného majetku na pokyn zajištěného věřitele. Podle protokolu o provedené dražbě [číslo] EDD/20, ze dne 26. 11. 2020, proběhla dražba podle zák. č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách, předmětem dražby byl spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné poloviny na vyklizovaných nemovitostech ve vlastnictví žalované, navrhovatelem dražby byla insolvenční správkyně, vydražitelem se stala žalobkyně. Přípisem ze dne [datum] insolvenční soud informoval žalovanou, že v rámci insolvenčního řízení jsou nemovitosti dlužníků zatížené zástavním právem prodávány i za situace, kdy je schváleno oddlužení formou splátkového kalendáře, protože prodejem nemovitostí jsou hrazeny pohledávky zajištěných věřitelů. Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. , ze dne 8. 6. 2021, soud v insolvenčním řízení dal souhlas k vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění zajištěnému věřiteli ve výši 60 755,50 Kč a zbylou částku z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění ve výši 478 878,25 Kč k vyplacení dlužnici.

19. Odvolací námitka žalované o nesprávném a nemravném postupu insolvenční správkyně při dražbě ideální jedné poloviny vyklizovaných nemovitostí je nedůvodná. Při likvidačním řešení úpadku dlužníka dojde ke zpeněžení majetku sepsaného v majetkové podstatě vždy, obligatorní zpeněžení majetku dlužníka nastává i při řešení dlužníkova úpadku formou oddlužení. Kromě toho výhrady vůči postupu insolvenční správkyně musí žalovaná uplatňovat v rámci insolvenčního řízení. Tvrzené [anonymizováno] oznámení na činnost insolvenční správkyně nemůže zpochybnit vlastnictví vyklizovaných nemovitostí žalobkyně.

20. Soud prvního stupně proto správně posoudil nárok žalobkyně jako důvodný a žalobě na vyklizení nemovitostí vyhověl.

21. Za správné považuje odvolací soud i rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou aplikací ustanovení § 150 o. s. ř.

22. Odvolací soud pro účely přezkumu a rozhodnutí o nákladech řízení zopakoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř. dokazování oznámením [obec] správy sociálního zabezpečení a výpisy z účtu žalované, ze kterých zjistil, že žalované od lednové splátky 2021 je vyplácen invalidní důchod druhého stupně ve výši 8 300 Kč, v dubnu 2021 byla žalované vyplacena nezabavitelná částka ve výši 5 342 Kč a v květnu 2021 ve výši 5 150 Kč, a doplnil dokazování podle § 213 odst. l o. s. ř. dokladem o ukončení pracovního poměru, kterým bylo prokázáno, že její pracovní poměr zaměstnavatel [jméno] [příjmení] v. s . Helios skončil [datum] dohodou a posudkem o invaliditě, kterým bylo prokázáno, že u žalované vznikla invalidita druhého stupně ke dni [datum].

23. Je třeba přisvědčit žalobkyni, že samotná skutečnost, že žalovaná podstoupila insolvenční řízení a bylo schváleno její oddlužení, nemůže odůvodnit osvobození žalované od placení náhrady nákladů řízení. Soud však při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, přihlíží k celkovým majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Žalovaná je ode dne [datum] částečně invalidní, je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti a jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě, poslední pracovní poměr byl sice ukončen dohodou, ale zjevně v návaznosti na uznané snížení pracovní schopnosti žalované, jejímž jediným faktickým příjmem je tak invalidní důchod, ze kterého je jí vyplácena nezabavitelná částka v průměru (duben a květen 2021) ve výši 5 200 Kč Povinnost k náhradě nákladů by tak do poměrů žalované nepříznivě zasáhla, soud proto k odstranění tvrdosti správně využil svého moderačního oprávnění vyplývajícího z § 150 o. s. ř.

24. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věcném napadeném výroku I. a ve výrocích o nákladech řízení III. a IV. jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

25. O náhradě odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. L, § 151 odst. l a § 142 odst. l o. s. ř. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 449 Kč, t. j. odměna advokáta za jeden úkon právní služby (účast u jednání u odvolacího soudu [datum]) podle § 11 odst. l písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) 1 500 Kč podle § 7 bod4 a § 9 odst. l advokátního tarifu, odměnu za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny (vyjádření k odvolání bez základního skutkového právního rozporu) 750 Kč podle § 7 bod 4 a § 9 odst. l advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. l a 4 advokátního tarifu a náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši 599 Kč podle § 137 odst. l a 3 o. s. ř. Pro úhradu nákladů odvolacího řízení odvolací soud poměřením dopadu uložené povinnosti do majetkové sféry žalované a výší náhrady nákladů řízení neshledal důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.

26. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. l o. s. ř. na zákonné platebním místo, kterým je zástupce žalobkyně podle § 149 odst. l o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.