o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 13. 12. 2021, č. j. 5 C 214/2019-251,

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 10 506 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 348 Kč od [datum] do zaplacení, z částky 719 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 1 439 Kč od [datum] do zaplacení. Ve výroku II. uložil žalobci zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 19 859,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právní zástupkyně.

2. Soud I. stupně se zabýval žalobním tvrzením, že v budově [adresa], jež je součástí pozemku parc č. st. [číslo] v obci a k. ú. [obec], jsou právní předchůdci žalobce (tzn. jeho rodiče, kteří mu předmětnou pohledávku postoupili) vlastníky v režimu společného jmění manželů jednotek [číslo] žalovaní jsou spoluvlastníky (v rozsahu id. ½) jednotky [číslo]. Tuto jednotku tvoří i sklepy s označením [číslo] a [číslo] (dále případně jen„ předmětné sklepy“). V roce 2006 právní předchůdce žalovaných [jméno] [příjmení] starší v předmětných sklepích vykopal původní podlahu, včetně podkladových vrstev až po obnažené základové patky. V důsledku toho došlo k ohrožení statiky domu. Na schůzích spoluvlastníků bylo rozhodnutím většiny rozhodnuto o tom, že správce nemovitosti, tzn. právní předchůdce žalobce [jméno] [příjmení], zajistí opravu podlahy v předmětných sklepích, a rovněž bylo rozhodnuto o finančním podílu žalovaných na této opravě, který odpovídal výši jejich spoluvlastnického podílu na společných částech nemovitosti. K opravě došlo ve dnech 11. – [datum]. Z vynaložených prostředků na opravu (celkovou částku hradili právní předchůdci žalobce) na žalované připadla částka celkem 10 506 Kč. Tuto částku však přes výzvu dosud neuhradili. V té době byli jmenovaní jedinými spoluvlastníky pozemku s budovou [adresa] a jednotek v této budově.

3. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že v rozhodné době byli jmenovaní vlastníky výše označených jednotek v budově [adresa] v k. ú. [obec] v rozsahu výše uvedeném, a to na základě [anonymizováno] vlastníka budovy o vymezení jednotek ze dne [datum] (dále případně jen„ Prohlášení o vymezení jednotek“ nebo jen„ Prohlášení“). Pokud došlo ze strany právního předchůdce žalobce k opravě podlah v předmětných sklepích v reakci na předchozí odstranění podlahových vrstev ze strany právního předchůdce žalovaných, nemohlo o této opravě být rozhodováno na schůzi spoluvlastníků jednotek, protože podle [anonymizováno] o vymezení jednotek předmětné sklepy tvoří jednotku žalovaných [číslo] to včetně jejich podlahy, nejedná se tedy o společné části nemovitosti, které rozhodovací kompetenci schůze spoluvlastníků podléhají. Právní předchůdce žalovaných tak měl ve smyslu § 1175 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) právo provádět stavební úpravy v předmětných sklepích bez souhlasu ostatních vlastníků jednotek pouze s tím omezením, že nesměl těmito úpravami ztížit ostatním vlastníkům jednotek výkon stejných práv, případně ohrozit, změnit nebo poškodit společné části nemovitosti. Žalobce by tedy mohl vůči žalovaným v souvislosti s odstraněním vrstev podlahy v předmětných sklepích pouze nárok na náhradu škody, pokud by bylo prokázáno, že těmito zásahy došlo k poškození nebo zničení společných částí nemovitosti. Žalobce tvrdil, že ke vzniku škody v daném případě došlo odstraněním podlahových vrstev v předmětných sklepích až k základovým patkám domu, čímž došlo ke snížení schopnosti domu odolávat seismickému namáhání těžkou dopravou po přilehlé vozovce. Dále došlo ke zvýšení vlhkosti v předmětných sklepích a k poškození ocelového nosníku korozí a degradací cihlového zdiva. Dle soudu I. stupně se však žalobci nepodařilo prokázat škodně odpovědnostní předpoklady, tedy především vznik konkrétní škody na společných částech domu, tzn. kde konkrétně, v jaké části domu konkrétní škoda vznikla. Žalobce neprokázal ani to, že by tvrzenou škodu způsobil právní předchůdce žalovaných, neprokázal ani případnou příčinnou souvislost mezi jednáním právního předchůdce žalobců a vznikem škody. Z žalobcem předložené technické zprávy o posouzení stavu domu vyplývá, že její zhotovitel zjistil oslabení neodbornými zásahy a trhliny na nosných stěnách, přičemž ale podle jeho stanoviska se na jejich vzniku s největší pravděpodobností podílelo více příčin, a to zejména nerovnoměrné sedání objektu, vlhkost v podzákladí a zatížení dopravou po přilehlých komunikacích. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. Namítl v něm neúplná a nesprávná skutková zjištění soudu I. stupně, jakož i nesprávné právní posouzení. Konkrétně má za to, že soud I. stupně nesprávně uzavřel, že podlaha v předmětných sklepích není společnou částí budovy [adresa], když přitom vyšel z obsahu [anonymizováno] o vymezení jednotek. Takovýto závěr je však dle žalobce v rozporu s § 1160 odst. 1 o. z., ze kterého se podává, že společnými prostory jsou vždy stavební části podstatné pro zachování domu, včetně hlavních konstrukcí. I s ohledem na vymezení společných částí budovy a součástí jednotlivých jednotek v Prohlášení o vymezení jednotek má žalobce za to, že součástí jednotky [číslo] včetně předmětných sklepů mohla být maximálně nášlapná vrstva, konkrétně keramická dlažba v těchto sklepích. Z toho dle žalobce plyne, že všechny ostatní vrstvy podlah předmětných sklepů, tedy hlavní vodorovné, nosné, roznášecí, podkladové vrstvy včetně základů jsou společnými částmi budovy.

5. Právní předchůdce žalovaných přitom v předmětných sklepích neodstranil jen podlahovou krytinu, tedy svrchní nášlapovou část podlahy – keramickou dlažbu, ale tím, že odstranil celou vodorovnou skladbu podlahy (zejména i betonovou desku) jako vodorovnou konstrukci, zasáhl dle žalobce i do svislých konstrukcí (stěn) budovy a do jejích základů. Ucelená skladba podlahy v předmětných sklepích přitom měla dle žalobce zásadní statický význam, protože zachycovala axiální složku sil od svislých nosných konstrukcí budovy, které zároveň rozpírala. Bez této vrstvy jsou dle žalobce svislé konstrukce budovy nestabilní. Narušení svislých a vodorovných konstrukcí budovy jsou přitom vyjmenována ve [anonymizováno] a statickém průzkumu a hodnocení ze dne [datum], včetně jeho dodatku ze dne [datum], vypracovaném Ing. [jméno] [příjmení]. K prokázání vlivu odstranění podlahových vrstev v předmětných sklepích na statiku budovy navrhl žalobce v průběhu řízení výslech Ing. [příjmení] a dále Ing. [jméno] [příjmení], který vypracoval projekt rekonstrukce podlah v předmětných sklepích. Tyto důkazy však soud I. stupně neprovedl.

6. Dle žalobce soud I. stupně přehlédl, že ve zmíněné zprávě o [anonymizováno] a statickém průzkumu a hodnocení ze dne [datum], byly konstatovány poruchy nosných i nenosných konstrukcí budovy, a to v důsledku neodborných zásahů. Těmito neodbornými zásahy přitom dle žalobce byly myšleny právě zásahy právního předchůdce žalovaných do podlahových vrstev v předmětných sklepích. Dle žalobce je tak zřejmé, že zmíněné zásahy právního předchůdce žalovaných měly přímý vliv na statické vlastnosti budovy, respektive na jeho nosné konstrukce. Jednalo se tedy o zásah do společných částí budovy. Není proto správný závěr soudu I. stupně, že zmíněné zásahy právního předchůdce žalovaných do podlah předmětných sklepů byly pouze úpravami v rámci jednotky [číslo] že by nepoškodily i společné části budovy [adresa]. Dle žalobce bylo proto v kompetenci schůze vlastníků jednotek rozhodnout o opravě těchto podlah.

7. Dle žalobce rovněž neobstojí závěr soudu I. stupně, že žalobce neprokázal vznik újmy na společných částech domu, a ani to, že škodu způsobili žalovaní (resp. jejich právní předchůdce) za situace, kdy k těmto otázkám navrhli důkazy, které však soud I. stupně neprovedl. Naopak, za situace, kdy žalobce prokázal poškození konstrukčních částí budovy činností právního předchůdce žalovaných, bylo na nich, aby prokázali, že předmětnou újmu nezpůsobili (resp. že ji nezpůsobil jejich právní předchůdce). Pokud soud I. stupně dále v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že ke vzniku předmětných závad na budově [adresa] došlo s největší pravděpodobností vlivem několika nepříznivých vlivů, nebylo k tomuto závěru provedeno dostatečné dokazování, a to zejména žalobcem navrhovaným výslechem svědka [příjmení] [příjmení]. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

8. Žalovaní se k odvolání žalobce vyjádřili prostřednictvím své právní zástupkyně při nařízeném ústním jednání. Poukázali na to, že k vybourání podlah v předmětných sklepích došlo již v roce 2006, a tento stav trval až do roku 2018, aniž by v mezidobí byly činěny nějaké kroky k nápravě. Dle žalovaných v řízení nebylo prokázáno, že by k narušení stability budovy [adresa] došlo v důsledku vybourání podlah v předmětných sklepích, potažmo, že by odstranění podlah provedl jejich právní předchůdce. Poruchy na svislých konstrukcích budovy byly dle nich zaznamenány již v roce 2009, což by mohli případně prokázat. Navíc podle nich žalobce žaluje nesprávně. Pokud mělo dojít v důsledku zásahů jejich právního předchůdce k poškození či ohrožení společného majetku vlastníků jednotek, měl žalobce správně nejdříve žalované vyzvat, aby toto poškození (ohrožení) sami odstranili, nikoli, že sám opravu tvrzeného poškození obstará. Žalovaní navíc souhlasí se závěrem soudu, že by se jednalo o nepřípustný zásah do prostor v jejich výlučném vlastnictví. Poukázali rovněž na to, že se v roce 2018 jejich právní předchůdce snažil do předmětných sklepů nové podlahové vrstvy instalovat, ze strany právních předchůdců žalobce mu v tom však bylo zabráněno. I z tohoto důvodu považují žalobu za šikanózní. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

9. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, zopakoval v níže uvedeném rozsahu důkazy provedené již soudem I. stupně (§ 213a odst. 1 o. s. ř.), následně přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových zjištění a skutkových i právních závěrů. Zjištěné skutečnosti přitom považuje odvolací soud za správné. V tomto směru proto odvolací soud pro stručnost odkazuje na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž zjištěný skutek je shrnut i v odstavci 3. tohoto odůvodnění.

11. Dle názoru odvolacího soudu přitom soud I. stupně správně neprováděl další žalobcem navrhované důkazy vzhledem k tomu, že pro skutkové a právní posouzení věci nebyly rozhodující.

12. Po právní stránce, podle uplatněného skutku, se soud I. stupně správně zabýval žalobou jako nárokem žalobce na finanční vypořádání v souvislosti s hospodařením spoluvlastníků se společnou věcí. Respektive se jednalo o hospodaření spoluvlastníků společných částí budovy, v níž jsou vymezeny jednotky, ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů (BZ) ve spojení s přechodným ustanovením § 3063 o. z., kdy podle žalobce mělo dojít k většinovému rozhodnutí spoluvlastníků o zhotovení podlahových vrstev v předmětných sklepích (poté, co byly vybourány právním předchůdcem žalovaných [jméno] [příjmení]), přičemž náklady na tyto práce nesl žalobce (resp. jeho právní předchůdci) ze svého a žalovaní by se měli na těchto nákladech podílet podle výše svého spoluvlastnického podílu. Po právní stránce by tak šlo o nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu plnění za jiného (§ 2991 odst. 2 o. z.). Alternativně se soud I. stupně správně zabýval žalobou jako nárokem na náhradu škody, který by měl přitom dle názoru odvolacího soudu oporu v § 13 odst. 2 a 3 BZ, opět ve spojení s § 3063 o. z. (vlastnictví jednotek v budově [adresa] bylo založeno [anonymizováno] vlastníka budovy o vymezení jednotek ze dne [datum], tedy za účinnosti zákona č. 72/1994 Sb.)

13. Správně přitom soud I. stupně uzavřel, že nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s náklady jednoho ze spoluvlastníků na obnovení podlahových vrstev v předmětných sklepích nemohl žalobci vzniknout již proto, že předmětné sklepy, včetně všech podlahových vrstev byly v rozhodujícím období ve výlučném vlastnictví žalovaných jako vlastníků jednotky [číslo] v budově [adresa]. Pro tento závěr správně z obsahu [anonymizováno] o vymezení jednotek zjistil, že k jednotce [číslo] patří mimo jiné (jako její součást) i předmětné sklepy, včetně podlahy. Pokud v [anonymizováno] jsou jako součást jednotky [číslo] zmíněny výslovně podlahy a v závorce k tomu je uvedeno„ keramická dlažba“, nejedná se ani dle názoru odvolacího soudu o vyjádření toho, že by ze všech podlahových vrstev měla být součástí jednotky pouze keramická dlažba; takový výklad by postrádal logiku. Žádná z podlahových vrstev předmětných sklepů přitom nemůže být ani považována za hlavní vodorovnou konstrukci budovy (které jsou v [anonymizováno] prohlášeny za společnou část domu), protože nosnými vodorovnými konstrukcemi jsou stropní konstrukce, nikoli podlaha suterénu. Žádná z podlahových vrstev předmětných sklepů přitom nemůže být ani považována za hlavní svislou konstrukci budovy (rovněž v [anonymizováno] pojatých do společných součástí domu), a to již s ohledem na funkci svislých nosných konstrukcí, kterou je přenášet vertikální zatížení stavby do základů.

14. Vzhledem k tomu, že žalobcem tvrzené náklady na vybudování podlahy předmětných sklepů byly náklady vynaloženými nikoli na společné části domu, nepodléhaly tedy režimu vypořádání v rámci hospodaření spoluvlastníků jednotek se společnými částmi domu, a nemohly být proto zdrojem bezdůvodného obohacení žalovaných jako spoluvlastníků společných částí domu [adresa] v k. ú. [obec].

15. Investice právního předchůdce žalobce do těchto podlah, jako předmětu výlučného vlastnictví žalovaných (resp. jejich právního předchůdce) pak dle názoru odvolacího soudu nemohla založit ani nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, které by mělo vzniknout plněním bez právního důvodu. Jedná se totiž o případ, kdy právní předchůdce žalobce těmito investicemi žalované (resp. jejich právního předchůdce) obohatil, ač si byl vědom, že k tomu ve vztahu k nim nebyl povinen (§ 2997 o. z.).

16. Nárok žalobce na zaplacení žalované částky není důvodný, ani kdyby po právní stránce měl být posuzován jako nárok na náhradu škody dle § 13 odst. 2 BZ.

17. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalovaných odstraněním podlahových vrstev v předmětných sklepích způsobil škodu na společných částech domu. Z listiny nazvané [anonymizováno] statický průzkum a hodnocení Ing. [jméno] [příjmení], autorizovaného inženýra pro statiku a dynamiku staveb, ze dne [datum], včetně jeho dodatku ze dne [datum], odvolací soud (po zopakování tohoto důkazu dle § 213a odst. 1 o. s. ř.) zjistil, že Ing. [příjmení] zkonstatoval oslabení kleneb a klenebních pasů domu [adresa] v důsledku neodborných zásahů, za které však nepovažoval odstranění podlahových vrstev v předmětných sklepích, nýbrž vybourání prostupů, drážek a nik v nosných stěnách a klenbách. Pokud jmenovaný odborník v rámci své odborné zprávy dále zjistil, že nosné stěny nadzemních podlaží jsou porušené trhlinami, jako důvod uvádí sedání nosných stěn, jehož příčinou je kombinace několika nepříznivých vlivů, kterými jsou: vlhkost v podzákladí, zatížení dopravou po přilehlých komunikacích a absence ztužení v úrovni stropu druhého nadzemního podlaží. Pokud autor zprávy dále zkonstatoval narušení zdiva suterénu a paty přízemí vlhkostí, příčiny spatřuje v kombinaci vzlínající zemní vlhkosti a zatékající dešťové vody, kdy vzhledem ke stáří objektu původní hydroizolace nebyl provedeny nebo jsou již nefunkční.

18. Z uvedeného má odvolací soud za prokázané, že příčinou zjištěných poškození společných částí domu [adresa] byly jiné činnosti a vlivy, než činnost právního předchůdce žalovaných spočívající v odstranění podlahových vrstev v předmětných sklepích. Mezi tvrzeným škodním jednáním právního předchůdce žalovaných a tvrzenou škodou tak nepochybně chybí vztah příčinné souvislosti, jako jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu.

19. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní byli v odvolacím řízení zcela úspěšní, májí proto vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení advokátem v rozsahu jednoho úkonu právní služby při zastoupení dvou osob ve výši celkem 2 464 Kč dle § 7 bod 5 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jednoho režijního paušálu ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 této vyhlášky), to vše povýšeno o DPH ve výši 21% (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy 3 621 Kč.