o zaplacení částky 12 800 Kč, odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 28. 8. 2024, č. j. 207 C 66/2024-76

1. Okresní soud v [Anonymizováno] (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o dodávce plynu do odběrného místa na adrese [adresa], a žalovaný na tomto místě plyn odebíral. Smlouva byla uzavřena n dobu dvanácti měsíců ode dne [datum] s možností automatické prolongace. Žalovaný nezaplatil sjednanou zálohu za květen 2023, žalobkyně proto dne [datum] ukončila dodávku plynu a od smlouvy odstoupila, což žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum]. Vyúčtováním ze dne [datum] žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu po [částka] za každý měsíc od [datum] do [datum], tedy za 7 měsíců v celkové výši [částka]. Na základě smlouvy ze dne [datum] pak žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu pro potřeby domácnosti do shodného odběrného místa jako dodávku plynu, a žalovaný na tomto odběrném místě elektřinu odebíral. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou patnácti měsíců od [datum] s možností automatické prolongace. Žalovaný nezaplatil zálohu za červen a červenec 2022, žalobkyně proto dne [datum] ukončila dodávku elektřiny a následně od smlouvy odstoupila. Vyúčtováním ze dne [datum] žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu po [částka] za každý měsíc od [datum] do [datum], tedy za 9 měsíců v celkové výši [částka]. Žalobkyně a žalovaný si v obou smlouvách pro případ, že žalovaný opakovaně poruší jakékoliv platební povinnosti ze smlouvy, sjednali smluvní pokutu ve výši [částka] za každý i jen započatý kalendářní měsíc po dni ukončení dodávky od žalobkyně, do konce ujednané doby trvání závazku ze smlouvy, včetně případné prolongace.

3. Zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně po právní stránce tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny podle § 50 odst. 2 zák. č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) a smlouva o sdružených dodávkách plynu podle § 72 odst. 2 energetického zákona. V obou smlouvách se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a dodaný plyn a cenu související služby formou záloh. Žalovaný ani po předchozím upozornění neplnil své platební povinnosti, došlo proto k neoprávněnému odběru elektřiny podle § 51 odst. 1 písm. b) energetického zákona a k neoprávněnému odběru plynu podle § 74 odst. 1 písm. b) energetického zákona. Na základě těchto skutečností žalobkyně měla právo ukončit nebo přerušit žalovanému dodávku elektřiny (§ 30 odst. 1 písm. d/ energetického zákona) a dodávku plynu (§ 61 odst. 1 písm. d/ energetického zákona). Uvedené smlouvy spolu uzavřeli žalobkyně zapsaná v obchodním rejstříku jako podnikatel s ohledem na § 421 odst. 1 věta první zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) a žalovaný mimo rámec své podnikatelské činnosti jako spotřebitel podle § 419 o. z.; na tyto smlouvy se proto podle § 1810 o. z. použijí ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání o povinnosti žalovaného k zaplacení smluvní pokuty za nedodržení sjednané doby trvání závazku je ujednáním zakládajícím v jeho neprospěch významnou nerovnováhu práv a především povinností stran ve smyslu § 1813 o. z. s tím, že k takovým nepřiměřeným ujednáním se podle § 1815 o.z. nepřihlíží. Ačkoliv prvotním předpokladem vzniku povinnosti k zaplacení smluvní pokuty bylo neplnění platebních povinností žalovaným, obsahově taková sankce postihuje právě na neplacení navazující přerušení nebo ukončení dodávky energie. Soud prvního stupně nesouhlasil s argumentací žalobkyně, že smluvní pokuta představuje její paušalizovanou náhradu škody za předčasné ukončení dodávky energií, které pro žalovaného musela zajistit. Žalovaný totiž nebyl povinen ani při řádném pokračování dodávky k žádnému ani minimálnímu odběru. Zároveň však byl povinen žalobkyni platit cenu právě jen za energie odebrané. Povinnost k zaplacení smluvní pokuty nebyla vyvažována ani žádnou výhodou plynoucí žalovanému z uzavření smlouvy na dobu určitou, a to ani v podobě neměnné ceny silové elektřiny a plynu po celou sjednanou dobu závazku s ohledem na četné cenové výkyvy na trhu energií, kdy ani jistota pevné ceny nemusí být pro zákazníka jednoznačnou výhodou. Nerovnováha práv a povinností žalobkyně a žalovaného nebyla odstraněna ani ujednáním o smluvních pokutách, k jejichž zaplacení by byla povinna žalobkyně, protože jednání takovými pokutami postihovaná byla zcela odlišného charakteru oproti prostému nedodržení sjednané doby trvání závazku ze strany žalovaného. Smluvní pokuta tak postihovala žalovaného za znemožnění teoretického budoucího odběru energií od žalobkyně, ač k takovému odběru nebyl povinen v žádném množství, a přestože možnost odběru energií od žalobkyně po sjednanou dobu pro něho nepředstavovala žádnou významnou výhodu. Soud prvního stupně proto žalobu v celém rozsahu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za situace, kdy ve věci úspěšnému žalovanému náklady řízení nevznikly.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítala, že soud prvního stupně k hodnocení smluvních ujednání přistoupil jednostranně, pominul reciproční výhody, které byly sjednány ve prospěch žalovaného, a žalobkyně je tvrdila a prokazovala, stejně jako další smluvní ujednání i úpravu obecně závazných právních předpisů konstatovanou ve smlouvě, které zvýhodňují žalovaného oproti žalobkyni, resp. ukládají žalobkyni další povinnosti (včetně případného veřejnoprávního sankčního postihu). Žalobkyně zdůraznila, že ujednání o smluvní pokutě za opakované porušení smluvených platebních povinností vedoucích k ukončení smlouvy před sjednaným datem ukončení smlouvy se nachází na první straně smlouvy v odstavci „Smluvní sankce“. Bezprostředně za těmito ujednáními následuje část „Prohlášení zákazníka“, v níž zákazník výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Žalobkyně má za to, že při posuzování práv a povinností je třeba nahlížet na právní vztah mezi smluvními stranami vcelku. Soud prvního stupně při svém právním hodnocení však neposuzuje smluvní ujednání jako celek, pomíjí všechny okolnosti ve prospěch žalovaného, které naopak mohou být vykládány jako zatěžující pro žalobkyni. Pro žalovaného byla sjednána smluvní pokuta za jednání vedoucí k předčasnému ukončení smlouvy (vyjma těch jednání, ke kterým má zákazník ze smlouvy či zákona právo) včetně opakovaného neplnění smluvených platebních povinností, obdobná smluvní pokuta zatěžuje žalobkyni, pokud neoprávněně přeruší dodávku do odběrného místa zákazníka, a tedy poruší svůj hlavní smluvní závazek. Další významnou okolností je to, že smluvní pokuta utvrzující povinnosti žalovaného zahrnuje též náhradu škody vzniklou žalobkyni v důsledku porušení utvrzené povinnosti, naopak smluvní pokutou utvrzující povinnosti žalobkyně není dotčeno právo žalovaného domáhat se náhrady škody převyšující smluvní pokutu. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že ust. § 1813 o. z. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy definuje generální klauzuli zakázaných ujednání, když stanovuje, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Pro posouzení věci podle § 1813 o. z., nepostačuje podle žalobkyně sama skutečnost, že jde o ujednání v neprospěch spotřebitele, ale také, zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti a také, zda je nerovnováha významná. Ze smlouvy plyne, že mezi stranami byla sjednána měsíční záloha ve výši [částka] a [částka]. Smluvní pokutou se tak utvrzuje platební povinnost zákazníka dosahující bezmála šestinásobné výše pokuty. I při tomto porovnání vzájemných závazků stran je zjevné, že smluvní pokuta nemůže zdaleka naplňovat kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy práv nebo povinností stran ke škodě spotřebitele.

5. Žalobkyně dále nesdílí závěr, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace nepřiměřené výše smluvní pokuty soudem podle ustanovení § 2051 o. z. Podle žalobkyně je třeba zvážit, zda smluvní pokuta neplní funkci paušalizované náhrady škody a v tomto směru odkazovala výklad Velkého senátu Nejvyššího soudu, který podal ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka], podle něhož moderace představuje univerzální institut použitelný pro všechny smluvní vztahy a ze zásad, které Nejvyšší soud v tomto klíčovém judikátu předestřel, plyne, že nebude-li možné nepřiměřenou výši smluvní pokuty podle těchto pravidel snížit, nebude analogicky možné ani nepřiznat účinky ujednání o smluvní pokutě z důvodu jeho nepřiměřenosti, resp. zneužívající povahy ve smyslu § 1813 a násl. o. z. Smluvní pokuty tohoto typu jsou ostatně zcela běžnou součástí mnoha adhezních smluv, typicky např. v oblasti telekomunikací, kde je jejich výše regulována přímo příslušnou sektorovou úpravou. Tomu odpovídá i připravovaná právní úprava pro sektor energetiky, konkrétně ustanovení § 11cc odst. 2 energetického zákona. Žalobkyně se domnívá, že v rozhodování soudu prvního stupně mohl sehrát roli určitý automatismus a setrvačnost, když některé senáty okresních soudů v působnosti Krajského soudu v Praze v minulosti rozhodovaly o zamítání nároků na smluvní pokuty žalobce. Tato dřívější rozhodnutí aprobovaná odvolacím soudem vycházela ze smluvních ujednání, obsažených v dříve uzavíraných smlouvách. V tomto řízení jde ovšem o skutkově jiný případ, na který nelze bez dalšího aplikovat dosavadní právní závěry těchto nižších soudů i soudu odvolacího. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a zaváže žalovaného povinností k úhradě náhrady nákladů žalobce řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

8. Odvolací soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný byl předvolán k jednání na [datum], předvolání mu bylo doručeno dne [datum], ale bez omluvy se k jednání nedostavil. Odvolací soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

9. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně tak, jak vyplývá ze spisu a je shrnut v bodě 2. odůvodnění tohoto rozsudku.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

16. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

17. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

18. Odvolací soud se neztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně ohledně ujednání o smluvní pokutě konstruované jako násobek částky [částka] a počtu měsíců, včetně započatých a nedokončených, následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky elektřiny/plynu do konce sjednané doby trvání smlouvy. Odvolací soud nemá za to, že tato sjednaná smluvní pokuta představuje významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, a jde tak o zakázané ujednání, k němuž se podle § 1815 o. z. nepřihlíží. O vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalovaného se nemůže jednat proto, že institut smluvní pokuty není ve smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazků žalované. Nesplnění povinností žalobkyně vyplývajících ze smlouvy je totiž také utvrzováno smluvní pokutou, a to v obdobných situacích jako v případě porušení povinností ze strany zákazníka – pokud žalobkyně neplní svou „platební povinnost“, konkrétně vrátit zákazníku přeplatek, a pokud nedojde k zahájení dodávky elektřiny do sjednaného odběrného místa v souladu se smlouvou či naopak dojde k nedůvodnému přerušení dodávky. Nesplnění povinnosti žalobkyně vyplývající ze smlouvy je tak utvrzováno smluvní pokutou ve výši [částka], pokud z důvodu výhradně na její straně neprovede změnu dodavatele/nezahájí dodávku dle smlouvy, dojde k přerušení dodávky do odběrného místa spotřebitele, dále pokutu [částka] v případě prodlení více než deset dní s vrácením přeplatku nad [částka].

19. Nelze pominout ani výši smluvní pokuty ([částka]/měsíc) a výši utvrzované povinnosti (hodnotu plnění). Ze smlouvy plyne, že mezi účastníkami byla sjednána měsíční záloha ve výši [částka] (plyn) a [částka] (elektřina). I při tomto porovnání vzájemných závazků stran je zřejmé, že smluvní pokuta nemůže naplňovat kritéria nepřiměřenosti a významné nerovnováhy práv nebo povinností v neprospěch žalované, když je smluvní pokutou utvrzována platební povinnost žalované přesahující trojnásobek výše smluvní pokuty.

20. Odvolací soud dále konstatuje, že utvrzení povinností účastníků řízení smluvními pokutami ve smlouvě je srozumitelné a určité. Je obsaženo v samostatné části smlouvy, nejprve jsou uvedeny smluvní pokuty k tíži zákazníka, tj. žalovaného, následně k tíži žalobkyně. Je rovněž zřejmé, za jaké porušení povinnosti je možné uplatnit nárok na tu kterou smluvní pokutu.

21. Pro úplnost odvolací soud připomíná, že moderace nepřiměřené výše smluvní pokuty (§ 2051 o. z.) je možná jen na návrh dlužníka. V řešené věci žádný takový návrh učiněn nebyl, žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k jednáním soudů se přes řádné předvolání nedostavila.

22. Žalobkyni lze rovněž přisvědčit, že ujednání o smluvní pokutě nemá, podle obsahu smlouvy, plnit funkci náhrady škody, naopak podle smluvního ujednání pokuty zahrnují též případnou náhradu škody vzniklou žalobkyni v důsledku porušení utvrzené povinnosti zákazníkem, s výjimkami tam uvedenými, kromě toho vyloučení práva věřitele na náhradu škody při sjednané smluvní pokutě upravuje ust. § 2050 o. z.

23. Za těchto okolností má odvolací soud za to, že není na místě zasáhnout do autonomie vůle účastníků - smluvních stran, jako do základní zásady soukromého práva. Je třeba dodat, že ve smlouvě, která byla předmětem posouzení v rozsudku soudu prvního stupně odkazovaného rozhodnutí, utvrzení povinností žalobkyně smluvními pokutami zcela absentovalo. V mezidobí tedy došlo ke změně obsahu smluvní dokumentace žalobkyně, od čehož se odvíjí i změna posouzení předmětných ujednání soudem.

24. Pokud jde o žalobkyní uváděnou možnost moderace výše smluvní pokuty, ta přichází v úvahu pouze na návrh dlužníka, který v posuzované věci nebyl učiněn (§ 2051 o. z.).

25. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že shora uvedená smluvní pokuta byla sjednána platně. Žalovaný porušil smluvní povinnost odebírat elektřinu a plyn od žalobkyně za pevnou cenu po sjednanou dobu a způsobil tak nemožnost dodávky elektřiny/plynu a zánik smlouvy. Žalobkyně má tak právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty.

26. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka].

27. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. znovu o nákladech o řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení.

28. Na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznal odvolací soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši (po zaokrouhlení) [částka], tj. odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé) po [částka] podle § 6 odst. 1, § 12b, odst. 1, bod 2, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna advokáta za jeden úkon právní služby (jednání před soudem prvního stupně) v částce [částka] podle § 7 bod 5, § 8 odst. l, § 11 odst. l písm. g) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za ztrátu času 8 půlhodin po [částka] podle podle § 14 odst. l a 3 advokátního tarifu, náhrada nákladů za promeškaný čas podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu ve výši jedné poloviny mimosmluvní pokuty [částka] (účast na nařízeném soudním jednání dne [datum], které se nekonalo) a cestovné ve výši [částka] na trase [adresa] a zpět k jednání soudu prvního stupně, celkem [hodnota] km, osobním vozem Hyundai reg. zn. [SPZ], při průměrné spotřebě paliva (benzín) 5,85 l/100 km, zjištěné z technického průkazu použitého vozidla, při ceně paliva 38,70 l a základní náhradě [částka]/km, podle vyhlášky 398/2023 Sb., 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši [částka], a [částka] za zaplacený soudní poplatek.

29. V odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (po zaokrouhlení) ve výši [částka], tj. [částka] za zaplacený soudní poplatek a [částka] za zastoupení advokátem, tj. odměna za dva úkony právní služby (odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) po [částka] podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, a to [částka] za podané odvolání (ve znění účinném do [datum]) a [částka] - účast u jednání odvolacího soudu (ve znění účinném od [datum]) a 21% náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

30. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobkyně.